SKLIZEN MATERIDOUSKY a nejen to se dozvíte v tomto článku. Astma je rozšířené onemocnění. Pokud také vás trápí, zkuste ho vyléčit přírodní cestou. Existuje řada bylinek, které léčí astma, případně slouží jako prevence. Bylinky lze různě zpracovat. Návody a rady jsou popsány níže u jednotlivých druhů.
Bylinné čaje na astma bronchiale
Z plicníku lékařského, kopřivy dvoudomé, omanu pravého, anýzu vonného, jablečníku obecného a květu lípy obecné si namíchejte směs ze stejných dílů. Na 200 ml vroucí vody dejte vrchovatou čajovou lžičku směsi, vyluhujte 15 minut a popíjejte 3x denně.
Jako uklidňující čaj při záchvatu pomáhá čaj z majoránky zahradní: 1 čajovou lžičku majoránky přelijte 150 ml vroucí vody, nechte 10 minut vyluhovat a sceďte. Pijte po doušcích 2x denně.
Čaj proti záchvatu
Pukléřku islandskou, květ bezu černého, květ heřmánku pravého, mateřídoušku úzkolistou, lékořici lysou a plicník lékařský smíchejte ve stejném množství. Poté 1 vrchovatou lžíci směsi zalijte 200 ml vroucí vody, nechte 15 minut vyluhovat a sceďte. Užívejte 3x denně 1 šálek čaje.
Čaj z mateřídoušky
Proti křečovitému kašli při astmatickém záchvatu je výborný čaj z mateřídoušky úzkolisté: 3 lžičky suché natě mateřídoušky přelijte 250 ml vroucí vody a nechte 15 minut luhovat, sceďte, můžete přisladit medem. Pijte 3 šálky denně.
Čaj z proskurníku lékařského
Další léčivá bylinka je proskurník lékařský. Jako prostředek proti kašli ji používali i Egypťané před pěti tisíci lety. Proskurník nevařte ani nespařujte, aby neztratil léčivé účinky. Pouze 2 čajové lžičky nechte 8 hodin luhovat ve 200 ml studené vody, potom sceďte a ohřejte na vlažný nápoj.
Studený výluh z proskurníku můžete smíchat s čajovou směsí z fenyklu obecného, mateřídoušky úzkolisté, lípy obecné. Večer si připravte proskurníkový výluh a ráno ho smíchejte s čajovou směsí připravenou ve formě nálevu.
Proskurníkový sirup
1 čajovou lžičku z kořene proskurníku luhujte ve 100 ml vody při pokojové teplotě nejméně 3 hodiny, sceďte a doplňte vodou opět na 100 ml, přidejte 60 g medu a pořádně zamíchejte. Dávkujte dospělému 1 lžíci každé 2 hodiny, dětem 1 čajovou lžičku každé 2 hodiny.
V naší poradně s názvem GINGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena G..
Mám na zahradě 2 dtromy jinanu dvoulaločného )gingo biloba) a zajímalo by mě, jak a kdy se suší jeho listy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Sklizeň listů ginkgo biloba probíhá v době, kdy listy zežloutnou. To se děje v pozdních letních dnech. V této době mají listy jinanu největší obsah účinných flavonoidů.
Čaj je výborný při nachlazení a zánětech horních cest dýchacích. Pomáhá při zánětu průdušek, kdy jeho účinek posílíte přidáním jitrocele a citrónu. Výborný je také při žaludečních a menstruačních křečích. Čaj pomáhá i při odvykání kouření.
K přípravě použijte dvě čajové lžičky sušené mateřídoušky, zalijte 250 ml vroucí vody, nechte 10 – 15 minut louhovat, poté sceďte. Denně pijte 2 - 3 šálky. Čaj můžete osladit medem. Pro kloktání ho nechte lehce vychladnout.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
Pro paní Jarču.
Stříhat větvičky rakytníku je dobré až u starších keřů s větším obrostem větviček, takže u 5 až 6 let starých, a to z toho důvodu, že je doporučováno ostříhat asi 1/3 větviček keře, aby dál dobře rostl. Já ty naše keře takto stříhám 3 roky a poznatek je takový: další rok po ostříhání je menší sklizeň, ale keř vyžene nové větvičky ve větším množství, které téměř nemají trny, keř krásně zahoustne a další rok nevíte co s tím množstvím plodů dělat. A nebojte se řezu (stříhání) i do staršího dřeva pro odstranění nevhodných nebo málo plodících větví. Vždy tímto zásahem podpoříte růst keře a můžete si tak také keř tvarovat ke své představě. Já osobně keře nepouštím moc do výšky, aby se daly dobře sklízet. Hodně ale záleží na stanovišti, tedy sluníčku, a taky (ale už méně) na půdě - neměla by být hodně zamokřená a jílovitá.
Takže Vám přeji hodně radosti a užitku z pěstování rakytníku řešetlákového.
S pozdravem Jarda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
není problém počkat ař přemrzne a potom jde lehce sklízet
Hlavní léčivou složkou mateřídoušky jsou silice. Ty se v rostlince vytvářejí tím více, čím více slunce ke svému růstu mateřídouška má. Kromě silic obsahuje i flavonoidy, třísloviny, hořčiny, minerální látky a organické kyseliny.
Mateřídouška má na organismus posilující, protizánětlivé a hojivé účinky. Její využití je opravdu mnohostranné, a to jak vnitřní (v podobě čaje nebo sirupu), tak vnější (inhalace, koupele, obklady, bylinné polštářky). Blahodárně působí zejména na trávicí a nervovou soustavu. Používá se proto při nespavosti, bolestech hlavy, závratích, podrážděnosti, tělesné a duševní slabosti. Je výborná při nachlazení, kašli, zánětu průdušek a mandlí, při astmatických nemocech. Dále zlepšuje trávení, odstraňuje nadýmání, katary a průjmy, pomáhá při žaludečních a střevních kolikách. Působí také proti střevním parazitům a některým infekčním onemocněním střev. Zevně ji lze použít na špatně hojitelné rány, vředy, spáleniny od slunce, ošetření míst při bodnutí hmyzem, při bolestech kloubů nebo svalů.
Ve svém příspěvku BOBKOVÝ LIST - NA NERVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Hezký článek, zrovna se totiž zajímám o pozitivní účinky bobkového listu. Na terase si pěstuji vavřín a plánuji menší sklizeň :) Na https://vsestihnu.cz/media/… jsem se dočetla, že se dá bobkový list použít i jako lék na nervy, jelikož zklidňuje nervovou soustavu, tudíž bych si z něho ráda udělala čaj. Nemáte někdo návod, jak se dělá?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína.
Prosím vás mám se zeptat čaje zbobko čeho listů jak se to mure pita kolikrát dene
Mateřídouška je trvalka, která vám na jednom stanovišti vydrží až 5 let. Poté dřevnatí a je třeba ji obnovovat. Pěstovat ji můžete nejen na zahradě a skalce, ale i v truhlících na balkoně anebo v květináči doma v bytě. Její pěstování není nikterak složité, základem je ale kvalitní osivo. Nejlépe se jí daří na místech s písčitou dobře propustnou půdou, která je mírně alkalická. Miluje slunce, sucho a teplo. Místo by také mělo být chráněné před větrem. Semena mateřídoušky můžete vyset přímo na povrch půdy (nemusíte předpěstovat) a lehce je zatlačte. Vysévejte ji v březnu až dubnu. Hodí se také do skalek a na vyplnění míst mezi kameny, kdy následně vytváří barevné voňavé polštáře.
Mateřídoušku si ale můžete namnožit i přímo z přírody. Nastříhejte lodyhy (pokud mají květy, tak je ostříhejte) a pod úhlem cca 30 až 40 cm je zapíchněte přímo do půdy a zahrňte. Horní třetinu nechte vyčnívat. Hojně zalévejte, aby řízky mohly zakořenit a nevyschly. Za rok vám již mateřídouška obrazí a bude vytvářet okrasné trsy. Pokud ji budete 2x ročně sestříhávat – v létě při sběru a na podzim po odkvětu – prodloužíte její životnost.
Kávovník je strom vysoký 6-10metrů, pro sběr se však nechávají dorůst pouze do výšky 1,5 – 3 metrů. První kávové boby, vhodné ke sběru, se objevují na keřích až po třech letech. Sběr kávových plodů se provádí ručně – tato sklizeň probíhá několikrát do roka a sbírají se pouze plody, které jsou dostatečně zralé. Druhou možností je sklizeň, která probíhá pouze v době, kdy je většina plodů zralých.
Jakmile jsou listy aloe vera dostatečně velké, mohou být uříznuty. Zbytek rostliny může znovu růst a listy stále dorůstají. Sklizeň listů se provádí opět až tehdy, když jsou dostatečně velké. Ihned po řezu vytéká z rostliny žlutá šťáva obsahující pryskyřice s vysoce dráždivou látkou aloin. Vzhledem ke svým vysoce dráždivým účinkům není tato látka vhodná pro domácí použití. Určitá část listu může být použita pro akutní aplikace, zbývající list by měl být uschován v chladničce nejvýše po dobu několika dnů. Pro vnější použití se používá gel, který se nachází uvnitř listu. Pro vnitřní užití se gel jemně seškrábne nožem. Tento gel můžete hned konzumovat nebo ho zamíchat do jogurtu. Zachování čerstvého gelu sušením nebo extrakcí s alkoholem nemá smysl, protože nejdůležitější účinek „mokrého“ chladivého gelu se tak vytrácí.
Ptačinec se vyskytuje nejen ve střední a severní Evropě a v Severní Americe, ale i v severní Asii a jiných částech světa. Patří do „rodiny“ karafiátů, i když tak nevypadá. Speciální vlastností ptačince je, že přežívá i v mrazech. Další specifickou vlastností je, že dochází ke klíčení i při velmi nízkých teplotách, a to i pod sněhovou pokrývkou, takže můžete mít čerstvou sklizeň i během zimního období. Jednoletá rostlina ptačince je v podstatě plevel, protože roste na obdělávané půdě velmi bujně a po krátké době připomíná „koberec“. Výhodou ptačince však je, že zabraňuje erozi půdy. Libuje si v dusíkaté půdě s dobrou závlahou, zvláště v takovýchto podmínkách se velmi rychle šíří a můžete se těšit na jeho velkou sklizeň. Ptačinec je plazivá, půdopokryvná rostlina, stonky mohou dorůstat až délky 40 cm. Listy ptačince jsou velmi malé, vroubkované po okraji. Ptačinec kvete od března do října drobnými květy, které vypadají jako bílé hvězdičky. Květ je složen z 5 bílých lístků, které jsou rozděleny na dvě části, takže vypadají jako dva plátky. K rozvinutí lístků dochází během suchého počasí, zejména ráno, a kvetou až do večera. Pokud je vlhké počasí, kvítky jsou zavřené. Květy ptačince následně tvoří kapsle, které obsahují velké množství semen (ptačinec ročně vyprodukuje až 10 tisíc semínek).
Celer má dlouhou vegetační dobu, proto je potřeba sazenice předpěstovat včas. Únorový či nejpozději březnový výsev platí pro celer bulvový, listový i řapíkatý. Drobná semena celeru klíčí dva až tři týdny při teplotě mezi patnácti až dvaceti stupni. Semena si udržují klíčivost tři až pět let, můžete si jich proto bez obav nasít jen takové množství, jaké potřebujete. Zbytek si uschovejte pro příští sezonu.
Přepichování a přesazování
Po vzejití nenechte celer přeschnout, semenáčky jsou velice drobné, a tím pádem i jemné a choulostivé. Zahuštěný porost je potřeba přepíchat – rozsázet sazenice poprvé do sponu asi třikrát dva centimetry a nechat je zesílit. Silnější sazenice s pěknými pravými listy postupně přesazujte do kelímků nebo sadbovačů. Kořínky zkraťte sazeničkám asi o třetinu, vytvoří si pak bohatší kořenový systém. Předpěstování je trochu náročné, proto pokud se chystáte mít na záhonu jen deset celerů, bude lepší koupit si počátkem května předpěstované sazenice v zahradnictví.
Chlad
Dlouhou vegetační dobu zkracujete celeru předpěstováním, sazenice ale nemusíte nutně pěstovat ve vytápěném pokoji. Pro předpěstování až do doby výsadby je vhodný skleník či zimní zahrada, kde je dostatek světla (sazenice zůstanou nižší a silnější) a kde teploty neklesnou pod deset stupňů. Nachladnou-li sazenice celeru, vyběhnou po výsadbě do květu a nevytvoří bulvy – projdou totiž obdobím takzvané jarovizace, která urychlí jejich vývoj. Dvouletá rostlina (kvete a vytváří semena v druhém roce po výsevu) se v tom případě chová jako jednoletá (kvete v roce výsevu) – tomu věnuje veškerou energii, takže se nedočkáte žádné sklizně.
Dřív než po polovině května celer na venkovní záhony nevysazujte. Máte-li koncem dubna uvolněné pařeniště, kde je zem prohřátá, můžete pod sklo vysazovat. Celer by měl být před výsadbou otužilý větráním a opět s kořínky asi o třetinu zkrácenými. Má-li sazenice více než tři listy, můžete vnější přebytečné odstranit. Sázejte pečlivě tak, aby srdéčko sazenice nebylo „utopené“ v zemi. Celer se pak deformuje a místo bulvy tvoří jen množství dužnatých kořenů. Spon pro výsadbu se u jednotlivých druhů příliš neliší. Pro bulvový celer je vhodná vzdálenost v řádku i mezi řádky padesát centimetrů, listový celer má mít spon třicet pět krát čtyřicet centimetrů. O něco menší vzdálenost pak nechte řapíkatým celerům, které se sázejí do brázd hlubokých kolem dvaceti centimetrů. Zjednoduší se pak práce s přihrnováním řapíků k bělení a nepoškozuje se kořenový systém rostlin. Po výsadbě musí přijít vydatná zálivka a nic nezkazíte, pokud záhon přikryjete netkanou textilií.
Sklizeň
Menší bulvy celeru můžete sklízet už v červenci, listy celeru pochopitelně také, ale jen probírkou, aby zůstávala dostatečná listová plocha. Také listový celer se začíná sklízet postupně od července a teprve koncem září přijde jednorázová sklizeň.
Rukola roste na záhonech velmi bujně. Na začátku jara se vysévá pro brzkou letní sklizeň, v polovině srpna pro sklizeň podzimní. Pokud se vysévá později na jaře nebo v létě, brzy vykvete a nevyroste na ní tolik zelených lístků. V teplejším počasí mohou mít lístky přechodně až nepříjemně hořkou chuť. Pěstování je možné i ve vnitřním prostředí celoročně v květináčích se substrátem. Lístky se sklízejí už za 6 až 8 týdnů po zasetí.
Tato rostlina, rozmnožující se výhradně semeny, je nenáročná, postačí jí dostatek vláhy jen v období klíčení a krátce nato. Má krátkou vegetační dobu, jen tři až čtyři měsíce. Pro přímou konzumaci jsou nejvhodnější mladé rostlinky vysoké okolo 15 cm, sklízené asi za 6 až 8 týdnů po vysetí, které mají pikantní ředkvičkovou chuť. Ze starších rostlin, které je možné ve venkovních podmínkách pěstovat až do zámrazu, lze konzumovat mladší listy. Rovněž se může rychlit obdobně jako řeřicha setá za okny na buničině. Pro výrobu oleje ze semen se ve středoevropských podmínkách pěstovat nevyplatí, dává průměrné výnosy semene jen do 1 t/ha (řepka ozimá 3 t/ha). Pro technické účely se na největších plochách pěstuje v Indii.
Do nádoby nalijte horkou vodu a do ní vhoďte hrst mateřídoušky (1l = 1 hrst). Osušku si dejte přes hlavu a skloňte se nad nádobu. Vdechujte co nejteplejší aromatickou páru, dokud vám to bude příjemné.
Inhalace usnadní odkašlávání při zahleněných průduškách i při suchém kašli, napomůže spuštění rýmy.
Nálev (čaj) z mateřídoušky nalijte v příslušném objemu (1l = 1 hrst) do vany, odpočívejte a relaxujte. Koupel posiluje imunitu, zklidňuje organismus, působí i protizánětlivě a hojivě na drobné rány.
Mateřídouška kvete v období od května do září. Její nať sbíráme za plného květu, nejlépe za slunečných dní, mezi polednem a druhou hodinou. Seřezáváme ji cca 5 cm nad zemí. Sušíme ji buď v malých svazcích, nebo rozloženou na sítu. Důležitý je stín a dobře větraná místnost. Na uchování sušené mateřídoušky použijte dobře uzavíratelné, nejlépe skleněné, nádoby.
Mateřídouška (Thymus serpyllum) versus tymián (Thymus vulgaris)
Obě rostlinky jsou blízkými příbuznými a svým vzhledem se velmi podobají. Jsou z čeledi hluchavkovitých, obsahují stejné látky a mají i podobné užití. Tymián se ale více využívá jako koření v kuchyni, zatímco z mateřídoušky se nejvíce vaří čaj při nachlazení. Další rozdíl je, že tymián kvete na přelomu května a června (o měsíc dříve než mateřídouška), má bílé nebo lehce fialové květy a tvoří 30 až 40 cm vysoké dřevnaté keříky. Mateřídouška je menšího vzrůstu, plazivá, barva květů je sytěji do růžova až fialova.
Bolestí krku se můžete rychle zbavit, pokud vypijete několikrát denně po malých doušcích pohár citronové šťávy s medem. Kvalitní med od domácího včelaře působí na zanícené hrdlo opravdu jako hotový balzám. Zřeďte si 2 lžíce medu s citronovou šťávou a pomaličku polykejte.
Vhodné jsou i bylinkové čaje, například z tymiánu nebo ze šalvěje. Šalvějový čaj se používá také na kloktání. Mezi nejúčinnější bylinky v souvislosti s bolavým krkem patří právě šalvěj. Odvar z ní si můžete připravit jako lahodný čaj, ale také jako kloktadlo.
Podobným způsobem můžete využít i heřmánek pravý, řepík lékařský či tymián. Léčivě působí například kloktání odvaru z řepíku nebo heřmánku.
Dobrým pomocníkem je rovněž silný mátový čaj nebo čaj z květů černého bezu oslazený medem.
Zabrat může i kloktadlo připravené z poháru vody, do které přidáte šťávu z citronu a lžíci soli. Kloktejte asi dvě minuty třikrát denně. Účinné je také kloktání slanou vodou. Sůl je jeden z nejstarších a nejúčinnějších domácích léků na bolesti v krku. Zabíjí bakterie a dokáže nejen snížit bolest, ale i vyléčit původ jakékoliv infekce krku i horních cest dýchacích. Doporučuje se smíchat 1 lžičku soli s půl šálkem teplé vody a kloktat po dobu 30 sekund několikrát denně. Tímto roztokem můžete v případě rýmy propláchnout i nos.
Nastrouhejte menší kořen křenu, přidejte med, hřebíček a vše zalijte vroucí vodou. Nechte vyluhovat, zamíchejte a popíjejte ještě teplé. Med je skvělým pomocníkem při boji s infekcemi. Tento přírodní zázrak je proti kašli a bolesti v krku účinnější než jakýkoliv sirup z lékárny. Má antibakteriální a antibiotické účinky, působí protizánětlivým a uklidňujícím dojmem zároveň.
Abyste zabránili bolesti a dráždění v krku, musíte své sliznice udržovat vlhké, a proto je nesmírně důležité dodržovat dostatečný pitný režim. Přestože se říká, že ideální je pít čistou vodu, v případě bolesti v krku vám některé bylinné čaje prokážou lepší službu.
Dle rad našich babiček pijte na bolest v krku tyto čaje: šalvějový, mátový, heřmánkový, jitrocelový, lipový a čaje s přídavkem třapatky nachové (echinacea). Takový čaj by se vždy měl připravovat ze sypaných bylinek, bez cukru, ale s trochou medu.
Čaj z mateřídoušky a šalvěje proti bolesti v krku: smíchejte 2 díly mateřídoušky a eukalyptových listů a po 1 díle šalvěje a bezových květů. 1 lžíci směsi zalijte šálkem vroucí vody, louhujte 10 minut a přeceďte. Pijte 6x denně 1 šálek (eukalyptové listy nejsou nezbytnou součástí směsi).
Kanadská brusinka je plodem rostliny s názvem klikva velkoplodá. Od naší brusinky divoké se liší tím, že má jinou velikost. A proč právě brusinky z Kanady a ne naše české? Je to prosté, v Kanadě se brusinky pěstují na ohromných plantážích a jejich sklizeň je provozována průmyslově – velkokapacitně, oproti brusinkám českým, které jsou menší a rostou jen divoce v lesích a jejich sběr v takovém množství by byl velice drahý a navíc jsou brusinky na našem území chráněné, protože se vyskytují poměrně vzácně.
Jahody mají nízký glykemický index, což je řadí k vhodným potravinám při hubnutí. Spolu s rybízem, ananasem, kiwi, citrony, pomelem, limetkami a grepy patří k druhům ovoce s nejnižším obsahem kalorií. 100 gramů jahod obsahuje pouze 147 kJ (31 kcal), proto jsou tyto plody bezpochyby velmi vhodnou součástí jídelníčku, když chceme shodit nějaká ta kila. Ale nízká energetická hodnota není jediným důvodem při hubnutí:
Jahody obsahují z velké části vodu a zároveň i vlákninu a tato kombinace vytváří snadno pocit zasycení i při nízkém množství kalorií. Jak je známo, vláknina zrychluje pohyb střev a také zpomaluje vstřebávání sacharidů a tuků.
Sacharidy v jahodách jsou mnohem příznivější pro hubnutí než cukry ve slazených potravinách (zmrzlině, slazených nápojích a podobně), protože se déle tráví a tím déle udrží pocit sytosti.
Jahody obsahují velké množství vitaminů (především pak vitamin C) a minerálů a právě tyto látky mnoha lidem při hubnutí schází.
Stejně jako ostatní druhy ovoce dodávají i jahody do těla enzymy, které se v běžné, upravené stravě příliš nevyskytují.
Jahodovou dietu je nejlepší zvolit v době, kdy máte doma na zahrádce právě čerstvou sklizeň jahod. Jahody jsou výborným hubnoucím prostředkem, sice obsahují trochu přírodního cukru, ale právě ten nám alespoň při ztrácení kil pomůže zahnat chuť na sladké, a to poměrně příjemnou cestou, a navíc je mnohem kvalitnější než ty, co můžeme nalézt ve sladkostech.
Přesto není dobré to s jahodami přehánět. Hlavně na noc hrozí při větší zásobě sacharidů, že se utvoří tukové zásoby. Jahody a dieta se tedy musí kombinovat rozumně. Jahody jezte pouze jako svačinu nebo doplněk k běžnému jídlu, měly by vám vlastně nahradit nezdravé mlsání. Někteří jedinci se rozhodnou držet týdenní dietu, při které se konzumují pouze jahody nebo jiné ovoce, ale pozor, ovoce nemá takové rozložení živin, aby člověku nahradilo běžné jídlo. Dále není vhodné jíst větší množství jahod nebo jiného ovoce na noc. Jak jsme se již zmiňovali, jahody tvoří převážně voda a sacharidy – a příliš mnoho sacharidů na noc tělo většinou nevyužije, a tak je přemění na tuk a uloží do tukových zásob.
Jahody tedy představují skvělé mlsání při hubnutí, ale měly by se konzumovat opravdu jen jako mlsání – rozhodně nejezte velké množství jahod místo hlavního jídla. Jahody neobsahují potřebné živiny, aby zastoupily běžné jídlo.
