Zajímáte se o téma ŠKODLIVOST IBALGINU? Tak právě pro vás je určen tento článek. Chodidlo zdravé nohy se dotýká podložky fakticky pouze patou, prsty a zevní hranou. Váha těla tak spočívá na velmi silné patní kosti (calcaneus). Je to nejpevnější kost v těle a tvoří kostěný základ paty. Na patní kost se připojují pomocí vazů další drobné kosti vytvářející kostru nožní klenby a s nimi jsou spojené zánártní kosti. K těm se pak připojují kosti prstů. Tímto způsobem vytvořená segmentovaná klenba nohy se podobá mostnímu oblouku. Je schopná unést prakticky jakoukoliv váhu. Nožní klenba se skládá ze tří oblouků. Podélný střední oblouk se rozkládá po dlouhé ose chodidla na vnitřní straně, podélný zevní oblouk prochází také dlouhou osou chodidla, ale na straně vnější. Třetí oblouk je příčný a prochází napříč chodidlem.
Bolest chodidel v práci
Bolest chodidla v práci může být například příznakem zlomeniny v oblasti záprstní kosti. Pokud by se nejednalo o zlomeninu, může být přetížená až natržená šlacha nebo vaz. V tomto případě je nezbytné chirurgické vyšetření, rentgenový snímek nohy, lokální zhodnocení hybnosti a bolestivosti nohy a dle stavu i znehybnění nohy k doléčení. Další možností bolesti může být zborcená klenba.
Jako konzervativní léčba jsou vhodná nesteroidní antirevmatika typu Ibalginu. Dále následná rehabilitace v podobě pohybové a fyzikální léčby.
V naší poradně s názvem NARKOZA U ZUBAŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Dobrý den,
syn má 23 let. V 15 letech byl naposledy ošetřen u zubního lékaře, kdy mu zubař omylem ošetřil zdravou stoličku a on si vytrpěl dost bolesti a vzal spoustu Ibalginu , než se ten bolavý zoubek vyléčil. Od té doby u zubaře nebyl. Má panickou hrůzu ze zubaře. Zuby ho bolívají víckrát do roku, bere nějaké léky, bylinky ...Mám strach o jeho chrup. Je možné jeho vyšetření pod citlivou narkózou a následná léčba? Jsou tyhle zákroky hrazeny pojišťovnou? Syn je registrován u RBP-213. Chtěla bych mu pomoct, jeho strach je obrovský.
Prosím, poraďte. Děkuji moc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Ve třiadvaceti letech je již plně odpovědný za své chování a nijak ho nelze nutit k prohlídce u zubního lékaře. Existují určité techniky, které zubař může použít pro zklidnění pacienta, jako je rajský plyn nebo sedativa. Ale není možné aplikovat celkovou anestezii, aby se omezil jeho odpor k zubnímu lékaři. Můžete se synem o tom diskutovat a přirozeně ho přimět k ošetření zubů. Když se Vám to nepovede, tak to za Vás dříve nebo později udělá nesnesitelná bolest, která ho donutí jít k lékaři.
Rýma v těhotenství má o něco omezenější možnosti léčby. Na bolest lze užívat paralen. Ve druhém trimestru i acylpyrin. Ibalginu a jiným druhům brufenů je lépe se vyhýbat. Také se vyhněte bylinkám, jako je šalvěj nebo tymián. Ani skořice nemusí působit vždy jen pozitivně. Omezovat se nemusíte se sprejem nebo kapkami mořské či minerální vody do nosu. Pomohou i běžné bylinky v čaji či homeopatika. Zhoršení průběhu rýmy vždy konzultujte s lékařem.
U kojence nebo novorozence
Kojenci mají velkou nevýhodu v tom, že nemohou být ve vertikální poloze. Hleny jim proto málo stékají dolů. A když už stečou, často miminko dusí. Proto je nutné pravidelně hleny odsávat, pravidelně prostříkávat nos slanou vodou nebo minerálkou k tomu určenou. Vynikajícím prostředkem na ředění hlenu je například Libenar, tedy čištěná voda se solí. Naředí hlen, který snadno steče do krku, ale miminko tolik nedusí, protože jej dokáže spolknout. I odsávání hlenů jde po aplikaci Libenaru mnohem lépe.
Během rýmy se snažte miminko častěji dávat na „koníčka“, tedy na bříško, aby hleny mohly stékat rychleji. Na spaní zajistěte miminko do polohy na boku, hleny jej nebudou tolik dusit. Výborné jsou i bylinkové oleje, jimiž se miminkům promastí nos – naneste vždy na vatovou tyčinku a vytřete nosní dutiny. Bylinky jednak uvolní sliznici, jednak ji díky oleji promastí a zvlhčí. Navíc vytvoří prostředí, kde se viry i bakterie hůře množí.
Pokud to jen trochu jde, dávejte miminku častěji napít, a to nejlépe kojením. Ženské tělo je dokonalé v tom smyslu, že když se na kůži prsou dostanou sliny miminka i s viry a bakteriemi, které způsobují probíhající infekce, látky se vstřebají přes kůži do krve a žena začne tvořit obranné látky. Pitím mateřského mléka je miminko od maminky získá a může se mnohem snadněji vyléčit. Jestli nekojíte, tak nabízejte děťátku bylinkové čaje.
Na noc je dobré pověsit nad postýlku ponožku nebo pytlíček s čerstvě rozkrájenou cibulí. Díky ní se bude miminku i v noci dobře dýchat. Pomáhá také do místnosti postavit hrnec s horkou vodou, ve které se luhuje tymián anebo rozmarýn. Jen pozor na bezpečnost členů rodiny! Pokud se miminku přemění vodnatá rýma na rýmu zelenou, je lépe navštívit lékaře.
U batolete
U batolete můžete v podstatě postupovat stejně jako u sebe. Batole už stojí nebo alespoň klečí, hodně je samo na bříšku. A tak i rýma mívá lepší průběh, dítě není tolik dušeno stékajícími hleny. Pokud jde o batole již starší a méně divoké, můžete mu pod přísným dohledem dávat i homeopatika. Vždy však pozor na nebezpečí jejich vdechnutí. Batolata už mohou brát i různé přípravky na ředění hlenu. A když nejsou alergici, nemají ani omezení s bylinkami. V noci také mohou inhalovat cibuli či tymián. Pokud se batoleti přemění vodnatá rýma na rýmu zelenou, přičemž se celkově zhorší průběh infekce, je lépe navštívit lékaře.
V naší poradně s názvem ŠKODLIVOSŤ SÓDY BIKARBÓNY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
je škodlivá soda bikarbona na lidský organismus při požití a jak
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Škodlivost sody bikarbony na lidský organismus je v přiměřeném množství vyloučena. Soda bikarbona neboli hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), lidově jedlá soda, je zásadité činidlo a je to naprosto bezpečná látka. Konzumujeme ji běžně například v pečivu pod označením E500 - protispékavá látka a kypřící prášek.
Tabletovanou jedlou sodu mohu doporučit všem, kteří mají problémy s pálením žáhy a stoupání žaludečních šťáv do dutiny ústní. Jedlá soda vyrovná překyselenost žaludku a odstraní tyto problémy. Dále se dá sypká soda použít jako bezvadný lapač pachů v chladničce (jeden prášek do pečiva na jeden měsíc). V kosmetice se používá také sypká jedlá soda rozmíchaná ve vodě jako čistící pleťová voda.
Jedlá soda se nehodí jako přísada do koupelí. Pokud si točíte vodu na koupání z vodovodního rozvodu, tak vám ve většině případů nateče voda zásaditá. Sodou byste tuto zásaditost ještě zvýšili a došlo by tak k přehnanému vysušení pokožky. Naopak do takové koupele z vodovodního řádu je velmi dobré nasypat kyselinu citronovou. Jeden sáček kyseliny citronové na plnou vanu vody a uvidíte jak budete mít při a po koupeli vláčnou pokožku.
Bolest v kříži při předklonu může vzniknout po nepřiměřené námaze. Při některých pohybech může dojít ke vzniku lumbaga, což je svalový spasmus, křeč některých svalů, které se neuvolní, často je to ale jejich reakce na jiná poškození, jako jsou kloubní blokády v meziobratlových kloubech.
Bolestmi v kříži také začínají projevy poruch meziobratlových plotének, které se z osy páteře vyklenují a tlačí na vystupující nervy buď svými strukturami, nebo okolo existujícím otokem. Rozhodně je důležité vyšetření na ortopedii, rtg snímek beder, posouzení hybnosti páteře. Většinou postačí několikadenní klid, medikace nesteroidních antirevmatik typu Ibalginu, později zvolna rozcvičení páteře na rehabilitaci spolu s fyzikální léčbou. Preventivní relaxační cviční je namístě i v budoucnu.
Škodlivost sody bikarbony na lidský organismus je v přiměřeném množství vyloučena. Soda bikarbona neboli hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), lidově jedlá soda, je zásadité činidlo a je to naprosto bezpečná látka. Konzumujeme ji běžně například v pečivu pod označením E500 - protispékavá látka a kypřící prášek.
V naší poradně s názvem PAMPELIŠKA -KOŘEN A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Fialová.
Je možné pít čaj z kořene pampelišky v kombinaci pouze1,5g /den Warfarinu? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zatím není dostatek výzkumů, které by se zabývaly vlivem kořene smetánky lékařské na Warfarin. Zkuste se dohodnout se svým lékařem, který vám předepisuje Warfarin, že chcete začít pít čaj z kořene pampelišky. Lékař by vám měl v prvních dnech po začátku pití tohoto čaje změřit srážlivost krve. Podle výsledku vám pak doporučí další postup, jestli v pití pokračovat, či nikoliv. V případě Warfarinu není jiný postup, jak si ověřit škodlivost nebo prospěšnost kořene pampelišky, než kontrolou srážlivosti.
Paracetamol je jedním z nejvíce používaných způsobů léčby horečky a bolesti, včetně bolesti hlavy, problémů se zády, zubů a chřipky. Paracetamol je na trhu už více než 50 let, a je-li užíván ve správných dávkách, je naprosto bezpečný. Mohou ho užívat i těhotné ženy.
Pokud je však paracetamol užíván dlouhodobě, může být nebezpečný. Dlouhodobé užívání vede k poškození jater a může způsobit i smrt. Někteří jedinci si vezmou vysokou dávku paracetamolu při pokusech o sebevraždu, ale často dojde jen k předávkování. Předávkování, ať už způsobené dlouhodobým používáním, nebo nadměrným dávkováním, je špatně prokazatelné, protože obvyklé krevní testy nejsou určeny ke zjištění úrovně paracetamolu.
V naší poradně s názvem LÉKY NA ODVODNĚNÍ NA PŘEDPIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Koudelka.
Dobrý den,
Na odvodnění jsem bral Amicloton a teď mi lékař předepsal Carzap HTC 16mg/12,5mg. Chci se zeptat, v čem je mezi léky rozdíl, a který je pro mne více škodlivý.
Děkuji za odpověď.
Koudelka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ani jeden z jmenovaných léků pro vás nepředstavuje škodlivost, která by převyšovala zdravotní přínosy, které vám oba léky mohou poskytnout. Je běžná praxe, že se ke snížení krevního tlaku používá více variant léčby a podle výsledků se pak stanovuje další postup. Oba léky mají nežádoucí účinky, které se týkají hlavně zátěže ledvin. Když budete chodit pravidelně k lékaři na odběr krve a budete mít pod kontrolou funkci ledvin, tak můžete užívat současnou léčbu bez obav.
Výzkum byl založen na podrobných záznamech zdravotnických zařízení, zejména se zaobíral pacienty s poškozením jater. Závěry tohoto výzkumu jsou dostatečně spolehlivé. Studie ale neprokázala, proč lidé s dlouhodobým předávkováním dopadli celkově hůře. Bylo to zapříčiněno zpožděním léčby nebo něčím jiným? Výzkum se zaměřil na souvislost předávkování s věkem jedince, bylo zjištěno, že je častější u starších, a na souvislost s užíváním alkoholu, zde bylo zjištěno vyšší riziko závažného poškození jater a častější úmrtí. Studie byla zaměřena pouze na dospělé.
Nadměrné dávky paracetamolu jsou nejčastější příčinou akutního selhání jater. Vysoké dávky mohou být nebezpečné a smrtelné. Pokud máte otázky týkající se dávkování paracetamolu, tak se poraďte se svým lékařem. Dbejte opatrnosti při dávkování, zejména pokud užíváte více než jeden přípravek s obsahem paracetamolu. Standardní dávka pro dospělého činí 0,5 až 1 gram každé čtyři až šest hodin, až do maximální denní dávky 4 gramů. Dávkování paracetamolu u dětí se liší podle věku nebo váhy.
Při testování 633 lidí bylo zjištěno, že 161 trpělo předávkováním paracetamolem, přestože užívali paracetamol jen na bolesti hlavy, svalů, žaludku a zubů. Zjistilo se, že lidé, kteří si vzali jednu velkou dávku, měli nižší hladinu paracetamolu v krvi, než lidé, kteří užívali paracetamol dlouhodobě. U nich již nastaly problémy s játry a mozkem, případně nutnost dialýzy nebo pomoci s dýcháním. Průměrná dávka 4 g užívaná dlouhodobě vede k většímu předávkování než jednorázové užití vysoké dávky, která představuje 7 g. Maximální denní dávka paracetamolu pro dospělé činí 4 gramy!
přináší uvolněnost tkání, orgánů, pomáhá při bolestivém svalovém napětí, například v týlu, šíji, ramenou
má protikřečový účinek
je důležitý pro normální činnost nervů a svalů
napomáhá transportu cukrů do buněk a tím se podílí na produkci energie
podporuje účinek inzulinu
zlepšuje využití kyslíku v buňkách
aktivuje enzymy pro výrobu energie v buňkách
posiluje trávení
udržuje vápník v rozpuštěném stavu
ochraňuje před škodlivostí nadbytečného vápníku
nedovolí vznik ledvinových kamenů s obsahem vápníku
Nejčastěji je příčinou vzniku ledvinových kamenů kyselina šťavelová a vápník. Hořčík zabrání vzniku nerozpustných šťavelanů z těchto dvou substancí. Kyselina šťavelová se nachází ve zvýšené míře v reveni (rebarboře), špenátu, šťovíku, petrželi, červené řepě, instantní kávě, kakau, v čokoládě a rovněž vzniká při extrémně vysokém přísunu vitamínu C. Užívá-li se však hořčík spolu s vitamínem C, který je v přiměřených dávkách, výše zmíněné riziko při jeho konzumaci nehrozí, naopak:
snižuje možnost vzniku žlučových kamenů s obsahem vápníku
pomáhá při zadržování moči (vhodný při častém nutkání na moč, u dětí s nočním pomočováním)
pomáhá udržovat tvrdou zubní sklovinu a odolnost vůči kazivosti zubů
zabraňuje demineralizaci kostí
zlepšuje paměť, úsudek, myšlení
udržuje v dobrém stavu kardiovaskulární systém (reguluje srdeční činnost, roztahuje cévy a zabraňuje usazování vápenatých sloučenin v cévách)
upravuje krevní tlak
řídí hladinu cholesterolu (spolu s lecitinem a vitamínem B6)
napomáhá při udržení acidobazické rovnováhy (rovnováha kyselin a zásad)
reguluje funkci štítné žlázy
u mužů přispívá ke správné funkci prostaty
potlačuje škodlivost rtuti, olova, hliníku a kadmia
Škodlivost sody bikarbony na lidský organismus je v přiměřeném množství vyloučena. Soda bikarbona neboli hydrogenuhličitan sodný (NaHCO3), lidově jedlá soda, je zásadité činidlo a jde o naprosto bezpečnou látku. Konzumujeme ji běžně například v pečivu pod označením E500 – protispékavá látka a kypřicí prášek.
I když nesladíte, cukr se ukrývá v mnoha pochutinách, jako je sirup, sladké pečivo a limonády. Naše zdraví je tak vážně ohroženo. Cukr se podílí na spoustě závažných onemocnění a hlavně na civilizačních chorobách. Ve své podstatě se dá konzumace cukru přirovnat ke konzumaci drogy, ne nadarmo se cukru říká bílý jed.
Hlavní nevýhodou paracetamolu je jeho nepříznivé působení na jaterní tkáň, odborně hepatotoxicita. V běžných doporučených dávkách se nic neděje, ovšem otrava větší dávkou paracetamolu může způsobit závažné poškození jaterní tkáně a akutní selhání jater. Tento neblahý efekt paracetamolu se výrazně zvyšuje při požití alkoholu, proto by nemocní neměli v žádném případě paracetamol s alkoholem kombinovat. Kromě toho by neměly být léky s paracetamolem nadužívány lidmi s již nemocnými játry, například s cirhózou. V běžných dávkách se může objevit i alergická kožní reakce. Jeho antidotem (protijedem) je acetylcystein, který ovšem neprochází přes placentární bariéru. Toto je důležité v případě předávkování, kdy dochází k selhání jater u matky i plodu. Acetylcystein se nemůže dostat k játrům plodu a chránit je. Otrava způsobená předávkováním paracetamolem je jednou z nejčastějších příčin akutního selhání jater. Pacient do několika dnů umírá a zachránit ho lze pouze rychlou transplantací jater.
Antidepresiva se obvykle užívají nejen na depresi, ale i k léčbě jiných psychiatrických poruch, jako jsou anxiozita, bipolární afektivní porucha, obsedantně kompulzivní poruchy, poruchy spánku a poruchy příjmu potravy. Produkce a spotřeba antidepresiv je enormní – jen v roce 2002 bylo v USA předepsáno 133 milionů antidepresiv.
Úplně prvními antidepresivy byly iproniazid (Marsilid) a imipramin (Tofranil), vyvinuté v padesátých letech 20. století. Od té doby byl na poli léčby deprese učiněn obrovský pokrok – postupně byly vyvinuty všechny v současnosti známé třídy antidepresiv. Všechny nějakým způsobem ovlivňují neuropřenašeče na synapsích. První vyvinutá antidepresiva spadala buď mezi tricyklická antidepresiva (TCA), nebo mezi inhibitory monoaminooxidázy (MAOI). Takzvané selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) byly objeveny později a jsou oblíbené pro svou relativně nízkou toxicitu či škodlivost. Prvním široce užívaným představitelem této skupiny byl fluoxetin (Prozac).
Sójové boby od hlavních pěstitelů jako obnovitelná surovina jsou každoročně k dispozici v dostatečném množství. Zralé a pečlivě uskladněné boby mají velký význam na dobrou kvalitu lecitinu. Boby se musí nejdříve očistit, vyloupat a rozválcovat na takzvané koláče. Koláče o velikosti 2–5 mm jsou zpracovány v extrakčním zařízení pomocí hexanu. Extrakce se provádí v protiproudovém režimu. Při tom vzniklá směs hexanu a oleje zvaná miscella, která se dále zpracovává pomocí destilace pro regeneraci hexanu z oleje. Zbývající hexan se z koláče oddestiluje s parou ve vakuu. Takto vzniklý surový olej je výchozím produktem pro získání sójového lecitinu. Přidušením olejnatých semen před vlastní extrakcí může být obsah lecitinu v surovém oleji zvýšen o 50–100 %, přičemž podíl hydratovaných fosfolipidů v oleji neklesá.
Surový olej jako výchozí látka obsahuje asi 2 % lecitinu, je zahříván v nádržích na 70–90 °C a s 1–4 % vody intenzivně smíchán. Při tomto postupu se vysráží lecitin do podoby rosolovité hmoty, která se od oleje odděluje ve speciálních odlučovačích. Tento lecitinový kal – s obsahem asi 12 % oleje, 33 % fosfolipidů a 55 % vody – je zbavován vody jejím odpařováním z jeho tenkých vrstev. Vzniká tak surový lecitin, obsahující 60–70 % polárních lipidů a 27–37 % sójového oleje. Podíl vody po této proceduře činí pouhých 0,5–1,5 %.
Hlavními složkami získané šlemovité hmoty surového lecitinu jsou fosfolipidy, označované jako fosfatidy, triglyceridy, glykolipidy a sacharidy. Vedlejšími složkami pak jsou steriny, volné mastné kyseliny, barviva a řada jiných sloučenin. Kromě rosolu získaného prostřednictvím vody v nádržích se získává rosolovitá hmota pomocí kyselin a proces zrosolovatění enzymem fosfolipázou A2. Tomuto procesu se podrobují i jinak nezkapalněné nebo takzvané těžce zkapalněné fosfolipidy.
Největší množství vyrobeného lecitinu, převážně ze sójových bobů, tedy sójový lecitin, míří do potravinářského průmyslu. Zpočátku byl rostlinný lecitin brán pouze jako náhražka za lecitin z vajec. Dávno již ale platí, že oba jsou ekvivalentní, někdy je dokonce i rostlinný brán jako silnější. Má již dávno pevné místo jako emulgátor a disperzní prostředek, stejně pro hydrofilní látky v olejovém nebo vodním prostředí, tak i jako stabilizační látka.
Lecitin je surovina velmi citlivá na teplo, v teplém prostředí rychle degraduje. Pokud uvedené nápoje nejsou doslova vařící, ale lze je bez problémů vypít (cca do 60 °C), pak to nevadí. V opačném případě (vyšší teplota) se zbytečně snižuje obsah aktivních látek.
Lecitin se nikdy úplně nerozpustí v tekutině, vždy jen pouze
Škodlivost anestezie vychází z toho, že anestetika obsahují toxické látky. Na začátku si je třeba uvědomit, že narkóza již není tak „nebezpečná“ jako tomu bylo dříve, ale i dnes se mohou objevit její vedlejší účinky. Častými vedlejšími účinky jsou pocity nevolnosti, zvracení, pocit škrábání v krku po intubaci u celkové narkózy, pooperační bolest svalů i bolest hlavy, pocit celkové slabosti. Vzácně může při uvolňování dýchacích cest dojít k vylomení zubu (obvykle se ale jedná o zub, který se viklal). Anestetika mohou také způsobit poruchy učení, poškození mozku, infarkt. Mezi nejzávažnější komplikace patří stažení hlasivek (= laryngospasmus), stažení průdušek (= bronchospasmus), vdechnutí obsahu žaludku do plic, které vede k zánětu plic (= aspirace), vysoký nebo nízký krevní tlak, porucha srdečního rytmu (= arytmie), srdeční infarkt, šok, alergické reakce na podávané látky. Po probrání z celkové anestezie může také například hrozit některá z poruch chování. To nastává častěji u dětí a starých lidí než u dospělých. Problémy mohou nastat i s pamětí. Určité škodlivosti celkové anestezie jsou si vědomi i lékaři, a proto ji obvykle volí v případech, kdy lokální anestezie nepostačuje. Neznamená to ale, že je celková anestezie nebezpečnější než ta lokální. Každá má své výhody a nevýhody. Nebezpečnou komplikací obou typů anestezií je atypická reakce na podané léky. Dlouhotrvající celková anestezie může způsobit i snížení obranyschopnosti organismu, to samé může vyvolat ale i anestezie, která je v krátké době znovu opakovaná.
Škodlivost narkozy je díky vědeckému pokroku snížena na minimum. Tudíž jsou vedlejší účinky a problémy po narkóze i u starších lidí minimální. Mezi relativně časté, ale ne závažné nežádoucí účinky anestezie patří u starších lidí nevolnost, únava, pocit škrábání v krku, bolesti hlavy či svalů. Starší pacienti se také často mylně domnívají, že brnění, snížená citlivost v končetinách či omezení pohybu jsou následkem celkové anestezie, ty však bývají mnohem častěji důsledkem polohy při operaci.
