SLEPOTA

V tomto článku se podíváme na naději pro slepé, kterou by mohly být kmenové buňky, geny a mikročipy. Podíváme se na příčiny slepoty a na trendy v jejím odstranění a navrácení ztraceného zraku.

Zdroj: Slepota

Co je to slepota

Slepota, latinsky Caecitas, je definována jako prominentní forma zrakového postižení se zcela chybějící, nebo jen velmi nízkou schopností vizuálního vnímání jednoho nebo obou očí. Slepota může být vrozená nebo získaná. Vyhlídky na zlepšení nebo vyléčení nevidomých závisí na počátku nemoci a jejich příčinách. V zemích třetího světa pak úspěšnost ovlivňuje zejména přístup k odpovídajícímu ošetření. Existuje celá řada onemocnění způsobujících slepotu, pro které neexistuje žádný účinný terapeutický přístup, a proto jsou považovány za nevyléčitelné. Když slepota postihuje obě oči, tak jde o vážný handicap, a právní řád umožňuje, aby nevidomí lidé dostávali sociální výpomoc.

Zdroj: Slepota

Příčiny

V podstatě každá porucha struktury očního systému může vést k oslepnutí.

• vrozená slepota
• chybí prvky vizuálního orgánu;
• chybí spojení mezi okem a mozkem;
• rané dětství vývojová slepota
• nedostatečná diferenciace, tupozrakost a šilhání;
• juvenilní glaukom;
• genetické predispozice, které mohou vést ke ztrátě zraku v pozdějším věku například: retinitis pigmentosa, juvenilní makulární degenerace, dědičné oční atrofie, Biettiho krystalická dystrofie;
• získané slepota
• věkem podmíněné makulární degenerace (AMD), je nejčastější v průmyslově vyspělých zemích, asi u 50% populace;
• neprůhlednost čočky (katarakta), světově hlavní příčina slepoty;
• diabetes způsobuje slepotu u 17% populace;
• akutní nebo chronický glaukom (glaukom) způsobuje slepotu u 20% populace;
• odchlípení sítnice;
• důsledek mrtvice;
• embolie nebo trombóza cév;
• zranění;
• infekce, například bakteriální infekce jako je trachom z virů pak herpes
• nádory, například uveální melanom
• nemoci sklivce

Celosvětově je slepota na vzestupu, ale příčina nebude v klesající kvalitě očního ústrojí, ale v prodlužování věku dožití, kdy je více starých lidí, kteří jsou slepí.

Zdroj: Slepota

Léčba slepoty

Léčba slepoty přestává být fantastickou vizí. Poraněné oči může zahojit transplantovaná tkáň. Na prvních pacientech už lékaři vyzkoušeli i náhradu poškozených očních buněk jinými buňkami, namnoženými v laboratořích. Díky genetice je možné vyměnit i části DNA, kvůli kterým odumírají buňky sítnice. A slepé oči by mohly v budoucnu být nahrazeny i kamerami anebo mikročipy.

Zdroj: Slepota

Příčiny slepoty podle věku

• U lidí až do 39. roku života je hlavní příčina slepoty oční atrofie.
• Ve věkové skupině od 40. do 79. roku života, je nejčastější příčina diabetická retinopatie.
• Ve věku 80 let je to věkem podmíněná makulární degenerace následovaná glaukomem. K nejvyššímu počtu vzniku slepoty (až u 48% ze všech slepých) dochází u lidí ve věku od 80 s věkem související makulární degenerací.

Zdroj: Slepota

Kmenové buňky nahradí neprůhlednou rohovku.

Zničená oční tkáň rovná se slepota. Obnovení vidění je splněný sen pacientů po celém světě. Nahradit poraněný povrch oka transplantovanou zdravou tkání není pro současnou medicínu nic neobvyklého. Nejvíce transplantací se provádí právě v oblasti očí. A jen v Česku pomáhají znovu úplně nebo alespoň lépe vidět 700 pacientům ročně. Nová tkáň se uchytí jenom v případě, že na okraji rohovky zůstaly zachovány kmenové buňky. Právě díky nim se transplantovaná část rohovky dobře zahojí. Při větších poranění, když byly zničené kmenové buňky celé rohovky, byla dříve operace neúspěšná. Dnes už umí lékaři přenést i kmenové buňky a nahradit tak rohovku kompletně celou.
Každá transplantace, hlavně z jiného těla, má svá rizika a následovat ji mohou velké potíže. Proto lékaři přišli s nápadem, že výhodnější a šetrnější bude, když přenesou jen kmenové buňky namnožené v laboratoři. Stačí jich málo a dokonce ani nemusejí být z oka.

Zdroj: Slepota

Vedlejší účinky metronidazolu u psů

Nejčastěji hlášenými vedlejšími účinky metronidazolu u psů jsou nauzea a zvracení.

Další možné nežádoucí účinky zahrnují zánět jazyka (glositida), zánět úst (stomatitida) a příznaky neurotoxicity, jako jsou záchvaty, ztráta koordinace (ataxie), třes, slepota a dezorientace. Po vysazení metronidazolu se klinické příznaky neurotoxicity u psů obvykle začnou zlepšovat. Může však trvat několik týdnů nebo dokonce měsíců, než se plně zotaví.

Je důležité si uvědomit, že ne všichni psi budou mít tyto nežádoucí účinky a že se mohou lišit v závažnosti. Pokud po zahájení užívání metronidazolu u svého psa zaznamenáte jakékoli související příznaky, je důležité co nejdříve kontaktovat svého veterináře.

Ve vzácných případech se ukázalo, že metronidazol dočasně ovlivňuje čich psa. Tento nežádoucí účinek je obvykle dočasný a měl by vymizet do 10 dnů po ukončení užívání metronidazolu.

Zdroj: Entizol tablety pro psa

Mikročipy nahradí sítnici nebo i celé oko.

Cesta, jak vrátit lidem zrak, ale nevede jen přes buňky nebo geny. Pacientům může pomoci i elektronika. Podobně jako dokáže sluch obnovit dnes už běžně dostupný kochleární implantát, tak centra v Německu a ve Spojených státech pracují na výzkumech mikročipů napojených na zrakový nerv. Mikročipy se používají ve chvíli, kdy je porušena sítnice, kdy se obraz nemůže na sítnici obvykle vytvářet. Takže je buď možné dát čip dopředu do sklivce těsně před zrakový nerv, nebo je možné implantovat mikročip přímo pod sítnici. Výzkum jde ale ještě dále a vědci nyní přemýšlejí ještě nad jedním radikálním způsobem léčby slepoty a to vytvořit přímo v laboratoři pro pacienta oko nové. Zatím je to ale stále sci-fi a výhled do budoucnosti 100 až 200 let vzdálené. I když mnohé dnešní oční výkony byly ještě v nedávné minulosti také nemyslitelné, a dnes je realita jiná. Například u genové a buněčné léčby, jejíž první úspěchy lidem s nemocnýma očima vracejí zrak.

Zdroj: Slepota

Komplikace

Cukrovku může provázet řada komplikací jako slepota, selhání ledvin, zvýšené riziko srdečních příhod a bolestivé poškození periferních nervů. V současné době je léčba zaměřena převážně na kontrolu hladiny cukru v krvi (glykemie).

Oxidativní stres je rovněž jednou z hlavních příčin komplikací způsobených diabetem. Diabetici mají v těle přemíru volných radikálů, které poškozují arterie od očí až po srdce. Je důležité, aby pochopili potřebu antioxidační léčby k redukci oxidativního stresu a snížili riziko diabetických komplikací. Kromě oxidativního stresu je i glykace jednou z příčin komplikací. Naneštěstí se v současné době léčba zaměřuje na měření hladiny krevního cukru (glykemie). Ke glykaci dochází, když glukóza reaguje s proteinem. Výsledkem jsou konečné produkty pokročilé glykace. Jedním z nich je mezi diabetiky dobře známý glykovaný hemoglobin (HbA1c), jenž je vytvořen vazbou molekul glukózy na krevní barvivo hemoglobin v krvi. Měření HbA1c ukáže dlouhodobý obraz hladiny glukózy v krvi. Tímto testem lze odhadnout její průměrnou hladinu během posledních 2–4 měsíců.

Zdroj: Diabetes mellitus

Stupně slepoty

Klasifikace zrakového postižení podle Světové zdravotnické organizace (WHO).

Charakteristika a definice

Závažnost zrakového postižení se definuje pomocí zrakové ostrosti udané Snellenovým zlomkem. Například silná slabozrakost se definuje jako kvalita vidění udaná Snellenovým zlomkem 1/10 nebo méně (ve zdravějším oku, s nejlepší dostupnou korekcí). To značí, že silně slabozraký jednotlivec musí stát 6 metrů od objektu, aby ho viděl stejně jasně, jako normálně vidící osoba ze vzdálenosti asi 60 metrů.

1. Střední slabozrakost

• zraková ostrost: maximum menší než 6/18 (0,30) – minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10)

2. Silná slabozrakost

• zraková ostrost: maximum menší než 6/60 (0,10) – minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05)

3. Těžce slabý zrak

• zraková ostrost: maximum menší než 3/60 (0,05) – minimum rovné nebo lepší než 1/50 (0,02)
• koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů

4. Praktická nevidomost

• zraková ostrost 1/50 (0,02) až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena

5. Úplná nevidomost

• ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí

Zdroj: Slepota

Kolísavý vysoký tlak

U kolísavého tlaku se u nemocných setkáváme jednou s tlakem 110/60 a jindy zase 140/90. Hodnoty jsou velice individuální a často se stává, že jsou pokaždé jiné. Kolísavý krevní tlak není nikterak ojedinělý, bohužel trápí celkem vysoké procento lidí.

Kolísavý vysoký krevní tlak představuje sílu, kterou krev klade na stěny krevních cév při svém průtoku. Pokud jsou cévy nějakým způsobem zúžené nebo méně poddajné, krevní tlak se zvyšuje tak, aby mohla být krev dopravena do všech orgánů jako za normálních okolností. S rostoucí délkou trvání onemocnění dochází ke změnám na všech orgánech, především na srdci, mozku či ledvinách. Kolísavý vysoký krevní tlak poškozuje menší cévy, což v konečném důsledku vede k infarktu či mrtvici. Přestože je kolísavý vysoký krevní tlak nebezpečný, vzniká nepozorovaně a především bezbolestně. Proto mnoho lidí neví, že tímto onemocněním vůbec trpí. Většina lidí po mnoho let nevykazuje žádné těžkosti. Pokud se klinické příznaky projeví, jedná se spíše o necharakteristické projevy, například bolesti hlavy, krvácení z nosu, neklid, únava, závratě, bušení srdce, pocit tlaku na spáncích nebo šum v uších. Mohou se objevit i poruchy spánku.

Pokud se kolísavý vysoký krevní tlak neléčí, postupem času se vyvíjejí různé orgánové změny. Příznakem bývá dušnost, bolesti na hrudi, poruchy vidění, citlivosti či překrvení mozku. Kolísavý vysoký krevní tlak poškozuje cévy, což může vést ke krvácení do mozku, cévní mozkové příhodě, ischemické chorobě srdeční nebo infarktu myokardu. Při poškození cév v oku může vzniknout porucha vidění až slepota a při postižení cév v ledvinách dochází k ledvinnému selhání. Kolísavý vysoký krevní tlak může způsobit srdeční selhání.

Zdroj: Kolísavý krevní tlak

Zánět mozkových blan

Náš mozek a mícha jsou obaleny třemi vrstvami. Tyto vrstvy spolu s mozkomíšním mokem, který vyplňuje prostor mezi těmito obaly, ochraňuje mozek a míchu před otřesy a dalšími venkovními vlivy. Nejvnitřnější obal, který těsně naléhá na mozek a míchu, se nazývá měkká plena mozková. A právě tato vrstva bývá poškozena při onemocnění meningitidou. U člověka nakaženého meningitidou dochází ke zduření měkké pleny mozkové, což snižuje přívod cukru a kyslíku do mozku. Meningitida neboli zánět mozkových blan je velmi vážná infekční nemoc, která může způsobit řadu trvalých následků (slepota, hluchota či epilepsie) a končit dokonce úmrtím. V dnešní době se můžeme nechat očkovat vakcínami proti meningitidě typu A a C, které nás spolehlivě ochrání. Účinná vakcína proti meningitidě typu B však nebyla dosud vyvinuta.

Léčba

Je nutné, aby léčba meningitidy byla zahájena co nejdříve od jejího propuknutí. Včasné vyhledání lékaře totiž může výrazně vylepšit prognózu nemocného a zachránit mu život. Standardním vyšetřením pro potvrzení meningitidy je zkouška volnosti pohyblivosti šíje nemocného a lumbální punkce. Lumbální punkcí lékař odebere mozkomíšní mok z oblasti kolem čtvrtého a pátého obratle. Pokud je mok čirý, je pacient pravděpodobně zdravý. Pokud je ovšem odebraný mozkomíšní mok zkalený, trpí zřejmě pacient hnisavou meningitidou. Pro úplnost vyšetření je vzorek odeslán do laboratorního ústavu. Ihned po určení diagnózy je třeba začít s léčbou. U této nemoci platí, že i minuta času může zachránit lidský život. Protože je pacient při onemocnění meningitidou ohrožen hlavně z důvodu otoku mozku, dostane léky proti otokům. Dalším důležitým léčivem jsou antibiotika, která zabíjí velké spektrum bakterií a mají schopnost dobře proniknout až do mozku. Antibiotika se mohou podávat orálně nebo do žíly.

Zdroj: Nemoci mozku

Možné nežádoucí účinky

Alergické reakce

Pokud dojde k alergické reakci, okamžitě informujte svého lékaře.

Příznaky mohou zahrnovat:

• Kožní reakce (vyrážka, svědění, kopřivka) nebo jiné závažné kožní reakce;
• Potíže s dýcháním;
• Horečka

Další nežádoucí účinky

• Zánět jater (akutní hepatitida);
• Změny v některých laboratorních testech (zvýšení jaterních enzymů, zvýšení bilirubinu v krvi, zvýšení typu krevních buněk zvaných eosinofily);
• Krev v moči.

LIDÉ S INTESTINÁLNÍ STRONGYLOIDÁZOU MOHOU MÍT NÁSLEDUJÍCÍ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY:

• Slabost;
• Ztráta chuti k jídlu, zácpa, průjem, bolesti břicha;
• Nevolnost nebo zvracení;
• Ospalost nebo závratě;
• Třes (třes);
• Snížení počtu bílých krvinek (leukopenie);
• Snížení počtu červených krvinek a / nebo hemoglobinu (anémie);
• Také u střevní strongyloidiázy (anguilulózy) se ve stolici vyskytují dospělé formy škrkavek.

LIDÉ S STŘEVNÍ INFEKCÍ ZPŮSOBENOU ČERVEM LOA LOA MOHOU MÍT NÁSLEDUJÍCÍ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY:

• Zhoršená funkce mozku;
• Bolest krku nebo zad;
• Krvácení do bělma oka (červené oči);
• Dušnost;
• Ztráta kontroly nad funkcí močového měchýře nebo střev;
• Problémy s chůzí;
• Duševní změny;
• Ospalost nebo zmatenost;
• Ztráta vědomí (kóma).

LIDÉ S MIKROFILAREMIÍ V DŮSLEDKU LYMFATICKÉ FILARIÓZY ZPŮSOBENÉ WUCHERERIA BANCROFTI MOHOU MÍT NÁSLEDUJÍCÍ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY:

• Pocení nebo horečka;
• Bolest hlavy;
• Neobvyklá slabost;
• Bolesti svalů a kloubů a bolesti rozptýleného těla;
• Ztráta chuti k jídlu, nevolnost;
• Bolest žaludku (bolest břicha a epigastrie);
• Kašel nebo červené hrdlo;
• Dýchací potíže;
• Nízký krevní tlak při vstávání - závratě;
• Zimnice;
• Závrať;
• Bolest nebo nepohodlí ve varlatech.

LIDÉ INFIKOVANÍ ČERVEM „ONCHOCERCA VOLVULUS“, KTERÝ ZPŮSOBUJE TZV. ŘÍČNÍ SLEPOTA MŮŽE MÍT NÁSLEDUJÍCÍ VEDLEJŠÍ ÚČINKY:

• Vyrážka nebo svědění;
• Bolesti kloubů nebo svalů;
• Horečka;
• Nevolnost nebo zvracení;
• Otok lymfatických uzlin;
• Otoky, zejména rukou, kotníků nebo nohou;
• Průjem;
• Závrať;
• Nízký krevní tlak (hypotenze). Při vstávání můžete pociťovat závratě;
• Zrychlená srdeční frekvence;
• Bolest hlavy nebo únava;
• Změny vidění a další oční poruchy, jako je zarudnutí, infekce nebo neobvyklé pocity;
• Krvácení do bělma oka nebo otok očních víček;
• Zhoršení astmatu.

Zdroj: Ivermectin příbalový leták

Brnění levé ruky a nohy

Brnění levé ruky a nohy nikdy nepodceňujte. Může se jednat o mozkovou mrtvici nebo o přechodný záchvat ischemické choroby (místního nedokrvení tkáně) spojený se zúžením krční tepny, kdy se dočasně omezí přísun krve do mozku. Mozková mrtvice vyžaduje co nejrychlejší přivolání rychlé záchranné služby (tel. 155). Čím rychlejší pomoc, tím menší následky.

Mozková mrtvice vzniká dvěma odlišnými způsoby:

• Může dojít k ucpání důležité cévy v mozku a tím se přeruší zásobování mozku kyslíkem.
• Dojde k prasknutí mozkové cévy, přeruší se zásobování kyslíkem a mozek je poškozován i hromadící se krví.

Příznaky: přechodné znecitlivění nebo brnění v některé části těla, zastřené vidění, zmatenost, potíže při mluvení, neschopnost pohnout pažemi či nohami, mdloby, závratě, trvalé znecitlivění nebo brnění v některé části těla.

Při mozkové mrtvici hrozí rychlé a nevratné poškození mozku a na místě a rozsahu poškození závisí charakter dočasných nebo trvalých následků!

Brnění může být pozvolné, někdy může odeznít, jindy však může dojít k velmi rychlému ochrnutí končetin. Nikdy tento stav nepodceňujte!

Nejčastěji bývají při ischemické mozkové mrtvici postiženy dvě povodí tepen, a to povodí krkavice a povodí tepny zadní části mozku. Ucpání povodí krkavice dává za vznik takovým projevům, jako je částečná nebo úplná ztráta hybnosti poloviny těla, poruchy čití na stejné polovině těla, poruchy řeči, epilepsie, poruchy zraku až jednostranná slepota, a u těžších forem i ztráta vědomí. Současně mohou být přítomny i některé psychické poruchy, jako je zmatenost. Při postižení cévy v zadní části mozku se objevují typicky závratě, zvracení, poruchy rovnováhy, dvojité vidění, porucha artikulace, mravenčení v obličeji i končetinách, případně i porucha vědomí. Někdy se objevuje i takzvaný drop-attack, který vzniká nedokrevností mozkového kmene. Jedná se o ztrátu svalového napětí, které se projeví pádem pacienta bez ztráty vědomí. Cévní mozková příhoda neboli mrtvice je způsobena buď nedokrevností mozku při uzávěru některé z mozkových tepen, nebo krvácením do mozku. Při mrtvici přeruší krevní sraženina přívod kyslíku a živin do určitých částí mozku a postupně dochází k odumírání buněk.

Léčba ischemické mozkové mrtvice musí být vždy komplexní, to znamená, že se musí terapeuticky ovlivnit všechny možné příčiny mrtvice.

Prevence ischemické mozkové mrtvice spočívá v užívání léčiv, která snižují riziko opětovného vzniku mrtvice. Indikuje se protidestičková terapie ve formě kyseliny acetylsalicylové, která je hlavní složkou aspirinu. U pacientů s vysokým rizikem opětovné embolizace se podávají protisrážlivé léky, nejčastěji heparin nebo warfarin. Pokud pacient nemá sklony k nízkému krevnímu tlaku, indikují se i antihypertenziva.

Hemoragická mozková mrtvice vzniká nejčastěji na základě hypertenze, tedy vysokého krevního tlaku, který vede k protržení malých tepének. Méně častými příčinami jsou takzvané arteriovenózní malformace, tedy cévní anomálie, zvýšená krvácivost při hemofilii, leukémii nebo trombocytopenii. Příčinou krvácivé mozkové mrtvice může být i užívání antikoagulační léčby, například warfarinu.

Hemoragické mozkové mrtvice představují stav, při němž dochází ke krvácení do mozkové tkáně. Dominantními příznaky při masivním krvácení jsou bolest hlavy, zvracení, alterace celkového stavu a poruchy vědomí. Současně bývají podle lokalizace krvácení přítomny neurologické projevy, jako je částečná či úplná ztráta hybnosti a čití na polovině těla, obrny pohledu očí směrem vzhůru, spontánní stáčení očí směrem dolů, meningeální syndrom a neschopnost stoje a chůze při postižení mozečku. Při menším rozsahu krvácení dochází pouze k útlaku mozkové tkáně, a tak nebývá celkový stav zhoršen. Dominantním příznakem jsou zde neurologické projevy vycházející z lokalizace krevního výronu.

Léčba hemoragické mozkové mrtvice musí být opět komplexní. V první řadě se zajišťuje volné dýchání, úprava metabolické nerovnováhy a podporuje srdeční činnost. U hemoragické mozkové mrtvice je velice důležitá farmakologická úprava vysokého krevního tlaku, která musí být pomalá a šetrná. Stejně tak je nutné léčit nitrolební hypertenzi a mozkový otok. V případě krvácení do zadní jámy lební je nutné přistoupit k chirurgické léčbě, která spočívá ve vypuštění krevního výronu. Nezbytnou součástí léčby je i rehabilitace.

U mrtvice hraje velkou roli čas! Ačkoli mrtvice obvykle přijde náhle, existují příznaky, které mohou postiženého na blížící se nebezpečí upozornit. Jedná se o potíže s chůzí, problémy s řečí a porozuměním, necitlivost obličeje, rukou či nohou, silnou bolest hlavy, provázenou třeba poruchami zraku.

Čím dřív se člověk postižený mrtvicí dostane do nemocnice, tím větší má šanci, že zůstane úplně bez následků. Bohužel člověka, který se špatně pohybuje a má potíže s mluvením, považují lidé občas za opilého. Mnohdy se tak na mrtvici nepřijde včas.

Odhalení mozkové příhody pomocí tří jednoduchých kroků: tvář – ruce – řeč

Postiženého vyzvěte, aby se na vás usmál. V případě, že má mrtvici, nedokáže se usmát oběma stranami tváře zároveň a padá mu jeden koutek.

Další variantou je nechat osobu držet předpažené ruce, a to alespoň po dobu 10 vteřin. Pozorujte, jestli nedochází k jejich poklesu, nebo nejsou úplně nehybné.

Třetím krokem je ověřit, jestli nemá daný člověk problémy s řečí. Pokud vám není schopen říct ani jednoduchou větu, jde do tuhého. Při identifikaci kteréhokoli z těchto projevů okamžitě volejte sanitku.

Zdroj: Brnění levé ruky

Prudce jedovaté rostliny

Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.

Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!

Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.

Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.

Jírovec maďal

Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a rostou v latách dlouhých až 30 cm, nejčastěji jsou 5četné, zřídka 4četné, oboupohlavné nebo jednopohlavné, bílé, na bázi korunních lístků se žlutou, později červenou skvrnou. Plodem je až 6 cm velká, ostnitá tobolka s 1 až 3 semeny (kaštany).

U nás je jírovec převážně vysazován v parcích či alejích, ve své domovině roste zejména v horských a údolních lesích, na půdách výživných, humózních, hlubokých, svěžích a na stanovišti světlém až polostinném.

Celá rostlina (a nejvíce zřejmě semena) je jedovatá, hlavní toxickou látkou v jírovci je saponin escin. Při předávkování se mohou objevit křeče, ztráta koordinace, zvracení, průjem, ochrnutí, dle některých zdrojů může dojít i k poškození ledvin a jater, u dětí byly údajně zaznamenány i případy úmrtí.

Pěstuje se v několika kultivarech lišících se vzrůstem (zakrslé, převislé) nebo barvou či tvarem lístků. Jírovec vyžaduje humózní, výživnou a svěží půdu a světlé nebo jen slabě přistíněné místo. Množí se semeny, která se vysévají buď ihned po dozrání, nebo po zimní stratifikaci na jaře. Semena se dávají 6 až 8 cm hluboko pupkem dolů. Kultivary se množí očkováním nebo roubováním.

Vlaštovičník větší

Latinský název Chelidonium majus ukrývá vytrvalou, 30 až 100 cm vysokou bylinu s oranžovým mlékem. Lodyha větvená, chlupatá. Listy střídavé, řapíkaté, horní až přisedlé, lichozpeřené, lístky vejčité, vroubkované, konečný lístek 3laločný. Květy ve 2 až 6květých okolících, žluté, 4četné. Vlaštovičník kvete v květnu až září.

V ČR roste od nížin po pahorkatiny hojně, ve vyšších polohách vzácně. Celkově roste v Evropě na sever až po jih Skandinávie, v mírném a subarktickém pásmu Asie až po Japonsko a střední Čínu, druhotně v Severní Americe.

V mléce obsahuje okolo 20 různých alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je chelidonin, jehož účinek se blíží účinku morfinu. Z dalších alkaloidů je přítomen homochelidonin, protopin, allokryptopin, sanguinarin, chelerythrin, methoxychelidonin, berberin, oxychelidonin, spartein a další. Celkem obsahuje mléko 1 až 4 % alkaloidů, v usušené nati je přítomno asi 0,4 % chelidoninu a dále kyselina chelidonová, jablečná, citronová a jantarová, trochu silice a kyseliny nikotinové. Dále jsou přítomny flavonoidy, aminy a enzymy. Hlavními toxickými látkami jsou chelidonin a homochelidonin, které působí tlumivě na centrální nervový systém, uvolňují křeče hladkého svalstva a působí mírně anesteticky. Sanguinarin působí zpočátku slabě narkoticky, později vyvolává křeče, dráždí střevní peristaltiku, zvyšuje sekreci slin, zevně vyvolává po přechodném pálení znecitlivění kůže. Berberin způsobuje zpočátku podráždění dechu, později jeho zástavu a smrt. Další alkaloidy se řadí mezi křečové jedy způsobující ve velkých dávkách centrální ochrnutí a zástavu dechu. Po požití vlaštovičníkového mléka se objevuje podráždění sliznic nebo pokožky, mohou se vytvořit puchýře, dále se otrava projevuje škrábáním v krku, zvracením, krvavým průjmem a močí.

Kapraď samec

Má latinský název Dryopteris filix-mas a jde o vytrvalou, výtrusnou bylinu. Listy jsou nepřezimující, nálevkovitě rozložené, až 140 cm dlouhé, v obrysu kopinaté, 1x až 2x zpeřené, s až 35 lístky na každé straně, ty jsou střídavé, přisedlé nebo jen kratičce řapíčkaté, kopinaté, členěné dále v úkrojky nebo lístečky, řapík tuhý, nelámavý, s hnědými, až 2 cm dlouhými a na vrcholu zašpičatělými plevinami. Výtrusnicové kupky se v počtu 3 až 6 objevují na každém lístečku (nebo úkrojku), ostěry ledvinovité nebo okrouhlé. Výtrusy jsou zralé v červenci až září.

V ČR roste kapraď od pahorkatin do horských oblastí hojně, v teplých oblastech roztroušeně, místy i chybí. Celkově roste téměř v celé Evropě, na Kavkaze, v západní Sibiři, Střední Asii, v Severní Americe, v jižním Grónsku a ojediněle i v dalších oblastech.

Obsahuje zejména látky, které se štěpením mění na kyselinu máselnou a floroglucinol (aspidinol, floraspin, albaspin, kyselina flavaspinová, filixová). Kromě toho jsou v oddenku přítomny i hořčiny, třísloviny, silice, pryskyřice, filicin, filmaron, fytosterol, olej, vosk, zelené barvivo (filixinigrin) a další látky. Výtažků z oddenku ve formě sirupového extraktu se v minulosti užívalo proti střevním parazitům, zejména proti tasemnicím, pro které jsou účinné látky obsažené v kapradi samci velmi jedovaté (rozkládají jejich pokožku a ochromují jim svalstvo, takže se pustí střevní stěny a mohou být poté pomocí projímadla vyplaveny z těla ven). V lehčích případech se objevují bolesti hlavy a závratě, v těžších případech se přidává zvracení, průjem, bolesti žaludku, někdy barevné vidění nebo přechodná slepota, v nejtěžších případech postižený blouzní, objevují se křeče, poruchy dechu, bezvědomí, či dokonce smrt jako důsledek zástavy dechu nebo srdce. Léčení těžkých otrav bývá velmi dlouhé, někdy i po překonání otravy samotné může dojít k trvalé slepotě v důsledku dlouhotrvajících křečí sítnicových cév.

Zdroj: Jedovaté rostliny v ČR