Dnes víme, že bolest není jenom signál toho, že se děje něco špatného, ale že bolest sama o sobě může být nemoc. Nejdůležitějším zdrojem informací o samotné bolesti je pro lékaře samozřejmě ten, kdo jí trpí. Nemocný by se proto měl pokaždé snažit o nejvěrohodnější a nejpřesnější popis bolesti. Na lékaři pak je, aby podrobně zjistil místo bolesti, kdy a za jakých okolností bolest vzniká, při čem se nemocnému uleví, jak bolest kolísá během dne a noci, jaký má vliv na spánek a na příjem potravy a podobně.
V určování intenzity bolesti mohou napomoci nejrůznější pomůcky a zjednodušení, nejznámější je takzvaná vizuální analogová stupnice. Pacient na stupnici 1 až 10 označí, kam by sám svou bolest zařadil z hlediska síly, kdyby 0 znamenala žádnou bolest a 10 nejhorší možnou, nesnesitelnou. Hlavní zásadou musí být, že pacient sám ví nejlépe, jak ho to bolí, a zdravotnický personál musí nemocnému vždy při jeho výpovědi o bolesti věřit.
Dělení bolesti
Podle trvání bolest můžeme dělit na akutní a chronickou.
Akutní bolestpřímo souvisí s vyvolávající příčinou a je zpravidla spojena s dalšími reakcemi organismu, jako bušení srdce, zvýšený krevní tlak, pocení, úzkost a podobně. Je řešena v rámci různých onemocnění všemi medicínskými obory a její léčba bývá jednoznačná a efektivní, to znamená, že bolest ustává, je-li tkáňové poškození zhojeno.
Chronická bolest není doprovázena podobnými reakcemi jako bolest akutní, protože nemocný se na bolest adaptuje, zvykne si na ni. Její léčba je složitější a většinou je nutné spojení sil odborníků různých specializací. Může velmi negativně ovlivnit kvalitu života nemocného jednak působením vlastního fyzického utrpení, ale také změnami nálady se zvýšením úzkosti a deprese, poruchami spánku, narušením sociálního a rodinného zázemí a omezením pracovní schopnosti. U chronické bolesti dochází k předrážděnosti nervových vláken vedoucích bolest, které pak reagují nejen na signály bolesti, ale i na jiné podněty, jako je tlak nebo i jen lehký dotyk. Tato předrážděnost trvá často ještě dlouho poté, co byla vlastní příčina bolesti odstraněna. Čím déle se otálí s vhodnou terapií, tím hlouběji se bolest zavrtává do paměti nervových buněk.
Téměř každá bolest je snesitelná, pokud je její konec v dohledu. Chronická bolest se však nemocnému zdá bez konce. Pokud trvá déle než zhruba tři měsíce, je jasné, že se bolest osamostatnila, už není doprovodným jevem onemocnění, ale stala se sama nemocí. Postupně se zmocňuje celého života, dostává se do popředí a stává se jeho jediným obsahem. Bolest nemocného izoluje, izolace se stává příčinou dalšího utrpení a osamění. Nemusí se přitom nutně jednat jen o bolest, která přináší tento bludný kruh – každý chronický a obtížně řešitelný problém, ať už je to nevyléčitelná nemoc, nebo cokoli jiného, nás může dostat do podobné situace.
Podle původu bolest rozdělujeme na nociceptivní (bolest vztahující se přímo ke skutečnému poškození tkáně) a bolest neuropatickou (bolest vzniklou v důsledku poškození nervového systému na různé úrovni).
Nociceptivní bolestvzniká podrážděním speciálních čidel neboli receptorů, kterými se bolest vnímá. Mohou být buď v kůži, svalech a kloubech, pak je nazýváme somatické, nebo jsou přímo v jednotlivých orgánech a pak se nazývají receptory viscerální.
Somatická bolestse dá většinou snadno lokalizovat a popsat.
Viscerální (orgánová) bolest může být přenesena do jiných, zdravých částí těla, čímž značně zkomplikuje rozpoznání onemocnění i volbu správného postupu léčby. Pro lepší představu: například bolest způsobená zánětem nebo nádorem slinivky břišní se může projevit jako bolest v zádech a podobně.
Neuropatická bolest nevzniká podrážděním receptorů jako bolest nociceptivní, ale poškozením částí nervového systému. Pro člověka nemá žádný kladný význam, nefunguje jako varovný ani obranný signál. Charakteristické pro ni je, že vnímání působení některých podnětů na organismus je zkreslené. Například dosud nebolestivé podněty jako třeba dotek oděvu jsou vnímány jako bolestivé. Neuropatická bolest je nejčastěji chronická a je spojena s negativními psychickými pocity – pocity úzkosti, strádání. Může mít velmi rozmanitý charakter. Někdy je stálá, jindy chvilková, může být ostrá a prudká, nebo jen mírná, většinou však velmi nepříjemná. Tato bolest vzniká poškozením nervových struktur. Ty mohou být poškozeny různým způsobem – zánětem, přímým poškozením, infekcí, nádorem, ischémií a podobně. Může vzniknout i jako důsledek léčby, například bolest po ozařování, po amputaci prsu a podobně. Bolest takto způsobená bývá pociťována rozličně, například jako pálení, škubání, bodání, brnění či píchání. Neuropatická bolest vzniká charakteristicky u pásového oparu, zánětů nervů, cukrovky, cévních chorob, nádorových onemocnění, poúrazových a pooperačních stavů i dalších chorob.
Nádorová bolest je často bolest smíšeného původu, tedy jak nociceptivní, tak neuropatická. Stále bohužel přetrvává představa, že k onkologickému onemocnění bolest patří a musí být snášena. Dlužno říct, že se s tímto názorem může nemocný setkat i u některých lékařů. Opak je však pravdou – v současné době jsou lékaři schopni až u 95 % pacientů s nádorovým onemocněním bolest odstranit, nebo aspoň výrazně zmírnit na snesitelnější úroveň. Bolesti u nádorových onemocnění mohou být způsobeny vlastním nádorem – jeho růstem, tlakem na nervové struktury, na pouzdro obepínající orgány, velmi bolestivé jsou postižené kostní struktury a páteř. Dále mohou bolesti vznikat při onkologické léčbě – při diagnostických a operačních výkonech, vedlejšími účinky chemoterapie a ozařování, z celkového oslabení organismu během nemoci, bolestivý může být otok končetiny po operaci prsu a podobně. Nemocný však může trpět i bolestí, která přímo nesouvisí s nádorem ani s jeho léčbou – bolesti hlavy, zubů, zad. Většinou se stává, že onkologický pacient netrpí jen jedním typem bolesti, ale jednotlivé typy se kombinují a mění.
Ve svém příspěvku ZVĚTŠENÁ SLEZINA DIETA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Rusňáková.
Dobrý den,chtěla bych pporadit , manžel odstoupil zákrok že mu do močové hadičky daly jakousi trubičku a to stoho duvodu, že ho bolely ledviny a manželovy se neodváděla z těla všechná moč, tak proto to musel podstoupit, do toho dostal hned suchý kašel ktery je doposud, a také otravu krve(seppse)CRP má stále 118- 120 nemužou stálé přijít proč to ma tak vysoké bral troje antibiotyla a to unasal klacid augmentin,ppo těchto lécích manželovy bylo stale špatně. Stále ho nosím do nemocnice je velice slaby točila se mu hlava bolí ho hlava, lékaři ppo odbbětech zjistily že ma zvětšenou slezini ma chycené i játra a nevědi najít tu přičinu proč je ta slezina zvětšená i játra,V uterý ma jít na kolonoskopií ve stedu na gastro a ve čtvrtek jde na CT hrudníku a břicha byly jsme i na hematologii a tam nám řekly že tam nevidi nic zavářného , jsem stoho zoufalá psychický už na dně proto se ptám tady čím bych mu mohla pomoci nějaké bylinky, jen abych mu neublížila a popřipadě i nějakou dietu, Děkují spozdravem Alena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav.
Jakou dietu mam brát na slezinu děkuji za odpověd.
Poranění sleziny bývá provázeno závažným krvácením. Při sepsi, tedy při otravě krve, se slezina aktivuje, zvětšuje se až na několikanásobek své velikosti a její struktura se zcela stírá – vzniká septická slezina. Zvětšení sleziny se odborně nazývá splenomegalie. Slezina se zvětšuje také při městnání krve a některých chorobách krvetvorby, jako je například leukemie, Hodgkinův lymfom, pravá polycytémie, či jater, například při hepatitidě, infekční mononukleóze nebo jaterní cirhóze. Ke zvětšení sleziny dochází v těchto případech:
infekce – zejména pak bakteriální infekce (u dětí může být zvětšená u všech infekcí)
úraz – krvácení do sleziny, pohmoždění
nádorové onemocnění – leukémie, nádor přímo na slezině
onemocnění jater – jaterní cirhóza, portální hypertenze
autoimunitní onemocnění – lupus, revmatoidní artritida
další specifické nemoci – amyloidóza, cystická fibróza, hemochromatóza
Na zvětšenou slezinu si ve většině případů sami nepřijdete. Až když se u vás projeví některá z výše uvedených nemocí a lékař vás pošle na komplexnější vyšetření, lze na ultrazvuku břicha pozorovat zvětšení. Zvětšení sleziny se řeší podle toho, jaká je příčina. Po chirurgickém odstranění sleziny může člověk žít zcela bez problémů a bez omezení.
Zvětšená slezina se neprojevuje žádnými příznaky, tlačí však na okolní orgány a nervy. To způsobuje bolesti břicha, nadýmání či nechutenství.
V naší poradně s názvem BODAVÁ BOLEST PŘI NÁDECHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Draha.
při nadechnuti bodavá bolest pod žebry vlevo
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Bodavou bolest pod žebry vlevo může zapříčinit nemocná slezina, žaludeční vředy, braniční kýla a nebo i nemocná slinivka nebo srdce. Bližší určení příčiny prokáže až ambulantní vyšetření, popřípadě vyšetření ultrazvukem, či jinými metodami. Jsou-li bolesti snesitelné a nevedou ke křečím, tak v nejbližších dnech zajděte ke svému praktickému lékaři. Pokud je bolest silná, tepavá, vedoucí ke křečím a omezující schopnost dýchání, tak na nic nečekejte a jděte rovnou na pohotovost.
Slezina je orgán, který není k životu bezpodmínečně nutný a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Hmotnost sleziny kolísá v rozmezí 50–250 g.
Slezina je zodpovědná za kvalitu našeho imunitního systému, protože čistí lymfatický systém, odvádí z těla chemické látky a barviva, které jíme spolu s potravinami, a podílí se na krvetvorbě tím, že odstraňuje z krve staré červené krvinky. Slezina „třídí“ zdravé červené krvinky od poškozených. Poškozené krvinky se totiž nedokážou prodrat trámčinou červené pulpy, zachytí se v ní a zanikají. Pro lidský plod je slezina orgánem krvetvorby. Bílá pulpa hraje důležitou roli v obranyschopnosti organismu. Podílí se na tvorbě a dozrávání některých druhů bílých krvinek a na tvorbě protilátek.
Ve svém příspěvku BOLEST KYČLE ZAD A VARLAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, měl bych dotaz ohledně bolesti pravé poloviny zad -křiže a zàroveň i kyćle ,bolest i vystřeluje do třisla a do pravého varlete i stehna, bolest je nepravidelnà někdy to neboli vubec a někdy ani nemohu sedět jak bolest vystřeluje do pravé poloviny zad,bolest ustàvá větŝinou kdyź jsem v klidovém stavu, a nic nedělám, jak už jsem psal někdy mě pobolivá i pravé varle ale jen někdy a je to jen taková mirná bolest, v klidu neboli vubec, jen když chodim a nebo něco dělám, někdy i pociťuji takovou řezavou bolest okolo třisla jako směrem ke stehnu a dál dolu jako ke koleni, nedavno z hruba před 6 týdny jsem byl na preventivni prohlidce u obvodni lékařky, byly provedeny krevni testy ,odebrana moč, ekg, měřeni tlak, při prohlidce mi doktorka zjistila vysoký krevni tlak, a předepsala léky které pravidelně użivám,moč a krevni testy dopadly dobře, jen trochu zvýšený cholestorol, jinak podle lékařky vše v pořádku,jen mám nadváhu a měl bych zhubnout,v práci dělám někdy dost fyzicky náročnou pràci , taháni těźkých věci, atd. Je mi 48 let , jinak moje matka je již dvakrat po výměně kyčelniho kloubu, to pišu jen proto zda problém z kyčli nemuže být dědičná záležitost, dàle se chci zeptat zda tyto moje problémy spolu nějak souvisí, a jak je léčit, děkuji a s pozdravem
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Při krvácení ze sleziny, které nejčastěji vzniká po úrazu (stačí pád nebo náraz!), postižený jedinec bledne, zrychluje se mu tep, může se rozvinout až šok. Bývá přítomna bolest v levém podžebří z napínání pouzdra sleziny. Splenomegalie nemusí mít žádné klinické příznaky, jen pokud slezina tlačí na okolní orgány, může se to projevit například poruchami trávení, jako je nadýmání, zácpa nebo průjem, bolesti břicha. Onemocnění sleziny bývá doprovázena únavou. Slezina není pro život nezbytná, takže je možno ji například při silném krvácení odstranit.
V naší poradně s názvem VYHŘEZLÁ PLOTÉNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora Bauerová.
Dobrý den, již jsem jednou psala, děkuji Vám za překlad, je naprosto neskutečné, jak jste vystihl otcové problémy. Ještě bych, Vás chtěla poprosit o přeložení závěru lék. zprávy mého otce, z magnetické rezonance .
Závěr:
Drobná ventrolistéza L5 při oboustranné spondylolýze.
Kombinované degenerativní změny bederní páteře.
V et. L3/L4 asymetrická prominence disku vpravo s descendentní hernií, mírné sekundární omezení páteřního kanálu (Schizas A4), imprese odstupu kořene L4 dx.
Omezení pravostr. neuroforamina L3/L4 s mírnou impresi vystup. kořene L3 dx.
Jinak v rozsahu vyš. bez známek útlaku nervových struktur.
Zapomněla jsem poznamenat, že již léčbu absolvoval: obstřiky-Dolmina, B12 inj., Mesocain 1% inj, poté: Diclofenac duo, zaldiar, mydocalm. Bohužel bez úspěchu, jako doplněk ještě bere Milgamu N.Bere tolik léků (celkem 14denně), na hypertenzi, Diabetes mel. II. na PADpo úspěšné KRP (20min) kvůli srdeční zástavě - pro fibrilaci síní, impl. ICD-def.(2020). Ale nejvíce ho tíží, momentálně ukrutná bolest PDK, žádné prášky na bolest nezabírají, snad jen aulin na malou chvíli, na rovnici ,je bolest 10/10. Každou noc, ho bolest budí, je prostě stále přítomna. Není schopen vůbec ničeho. Je objednán na neurochirurgii 12/2024, ale nevím jestli to, takovout dobu vydrží, bolesti má od září. Myslíte, že to může dojít tak daleko, že mu nohu mohou amputovat?. Nebo bude nutná operace páteře?. U diabetiků je rekonvalescence (říkali..) dost špatná. Popřípadě, co..? mohu udělat, respektive on, aby tu ještě mohl nějaký rok zůstat?.
Omlouvám se za zdlouhavý příběh, Děkuji za případnou odpověď.
Přeji krásný zbytek večera. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Váš otec má bolesti v noze, které vznikají drážděním nervů vycházejících z páteře. Na jeho páteři sesedají obratle, které se dotýkají nervů, což je v mozku vyhodnoceno jako bolest v pravé dolní končetině. Návštěva u neurologa bude velmi dobrým posunem v řešení této nepříjemnosti. Do té doby buďte v kontaktu s praktickým lékařem, který má možnost použít léky na tlumení bolesti vzniklé drážděním nervů. Ke zmírnění bolesti nervů lze ke konvenčním lékům proti bolesti přidat různé další léky. Přidáním některého z těchto léků proti bolesti nervů zcela nezmizí bolest, ale může to pomoci lépe zvládnout tento stav.
Antikonvulziva: Jde o léčivé látky karbamazepin, gabapentin, lamotrigin a pregabalin. Tyto léky byly vyvinuty pro kontrolu záchvatů, ale také pomáhají otupit signály bolesti v nervech. Některé z nich jsou široce používány pro chronickou bolest. Trvá asi tři až čtyři týdny, než se nastartuje plný účinek. Lékař obvykle nasadí nízkou dávku a postupně ji bude zvyšovat. To snižuje vedlejší účinky, kterými jsou hlavně ospalost, závratě a nevolnost.
Antidepresiva: Některé typy antidepresiv také pomáhají tlumit bolest nervů. Mohou mít synergický účinek u lidí, kteří trpí depresí spolu s chronickou bolestí. Chronická bolest často způsobuje depresi a deprese může zesílit citlivost člověka na bolest některá antidepresiva řeší obojí. Existují tři možnosti:
- Tricyklická antidepresiva, jako je amitriptylin, doxepin a nortriptylin. Tyto léky se předepisují proti bolesti v dávkách nižších, než jsou účinné při depresi.
- Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI), jako je duloxetin a venlafaxin. SNRI mají méně vedlejších účinků než tricyklické, i když některé výzkumy naznačují, že mohou být méně účinné.
- Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), jako je fluoxetin, jsou nejčastěji předepisovanými léky na depresi. Někteří lékaři je mohou vyzkoušet i pro léčbu bolesti nervů, ale důkazy o účinné úlevě od bolesti jsou smíšené.
Lékař obvykle vyzkouší jeden nebo druhý typ (antidepresiva nebo antikonvulziva), i když je lze kombinovat. Mohou být užívány denně kromě běžných léků proti bolesti podle potřeby. Proberte to s praktickým lékařem, aby použil některé antikonvulzivum v kombinaci s tricyklickým antidepresivem, než se otec dostane k neurologovi.
Co můžete udělat doma a hned, je vyzkoušet různé polohy ležení při spánku, které uvolní tlak mezi obratli. Například leh na břiše bez polštáře pod hlavou s různě vysoko podloženým břichem. Totéž opatrně zkoušet i v leže na boku, kdy se podložka umísťuje pod kyčle. Z volně prodejných přípravků můžete okamžitě použít kyselinu alfa lipoovou ALA v dávce 500 mg denně. Kyselina alfa lipoová je přirozeně se vyskytující antioxidant s prokázaným analgetickým potenciálem při léčbě bolesti nervů.
Zánět sleziny je vzácné onemocnění, které se často vyskytuje pouze ve spojení s onemocněním jiných orgánů, jako jsou játra a střeva. Zánět sleziny má různé příčiny, může být bakteriální, parazitní (například malárie), ale existují i další možné infekce. U parazitní infekce se zvětší slezina nejvíce. Závažný je akutní septický pseudotumor sleziny. Slezina tak reaguje na bakteriální infekci, zvětší se a je měkká a snadno zranitelná. Může být zdrojem krvácení. Se zvětšující se sepsí se zvětšuje i slezina. Snad největší je u malárie, což je parazitární infekce. Zánětlivým onemocněním je také absces sleziny. Vytvoří se metastaticky či přestupem z okolí. Je v něm velké množství hnisu a vzniká v důsledku infarktu, cysty, pseudocysty či po úrazech. Zánět sleziny způsobuje také tuberkulóza, sarkoidóza, aktinomykóza, parazitární splenomegalie a další.
Zánět sleziny se projevuje bolestí břicha v levém podžebří. Pacient má často pocit plnosti v břiše či tlaku na žaludek. Bolest vzniká nejpravděpodobněji tahem za závěsný aparát. Nemusí se však projevit vůbec.
U léčby je nutné stanovit příčinu a následnou léčbu. Pokud se jedná o absces, je nutná léčba antibiotiky a hospitalizace.
V naší poradně s názvem POTRAVINY S OBSAHEM ŽELEZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Doporučená denní dávka železa je 20 mg. Minimální denní přívod železa nezbytný pro červenou krvetvorbu je 10 - 15 mg. Hlavní potraviny s obsahem železa jsou maso, především vnitřnosti jako játra, srdce a slezina. Dalším zdrojem železa jsou luštěniny, listová zelenina a některé ovoce jako například jahody. Obecně se dá říci, že potraviny s obsahem železa jsou všechny červeně zbarvené potraviny, protože právě oxidy železa je zbarvují do červena.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Slezina patří funkčně k cévnímu systému jako orgán. Má podobnou strukturu jako velká mízní uzlina a funguje zejména jako krevní filtr. Není k životu bezpodmínečně nutná a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Její hmotnost kolísá v rozmezí 50–250 g.
Slezina je uložena intraperitoneálně v levé klenbě brániční (rg. hypochondriaca sinistra), v rozmezí 9. až 11. žebra, kopíruje průběh 10. žebra, hluboko při páteři. Zespoda je levé ohbí tlustého střeva, zprava pak slinivka břišní a žaludek. Za fyziologického stavu není hmatná. Poklepem na levém boku je patrné ztemnění v axilární čáře v rozmezí 9. až 11. žebra.
Příčinou nadměrné tvorby hlenů jsou nejčastěji infekce horních cest dýchacích. V tomto případě může jít buď o zánět hrtanu neboli laryngitidu, či zánět vedlejších dutin nosních. Hlen může dráždit dýchací cesty, což nás nutí k vlhkému kašli.
Další možnou příčinou jsou infekce dolních cest dýchacích. Jedná se především o záněty průdušek a zápaly plic. Nemocný následně vykašlává hlen.
Zahleněním trpí obvykle kuřáci, jelikož cigaretový kouř dráždí sliznici. Kuřáci trpí na zahlenění a vykašlávání hlenů zejména ráno poté, co vstanou. Tyto symptomy je posléze provází po celý jejich život.
Jednou z dalších možností, která je ovšem nejméně pravděpodobná, je rakovina plic. To, že se jedná právě o toto onemocnění, zjistíte tak, že dotyčný vykašlává hleny s příměsí krve.
Pokud se objeví ve vykašlaném hlenu krev, je možné, že se jedná o tuberkulózu, což je však v dnešní době a v naší zemi značně nepravděpodobné. Nemůžeme však vynechat nic důležitého, proto tuto možnost také zmiňujeme.
Zahlenění organismu se může projevovat mnoha nepříjemnými symptomy:
Hlava a čelo: tlaky v hlavě, bolesti hlavy, migréna; zahlenění čelních a vedlejších nosních dutin
Nos: ucpaný nos, kape z nosu; kapání z nosu při jídle; kýchání
Krk a plíce: škrábání v krku; pokašlávání (ráno), „chrchlání“, vykašlávání hlenů; astma; zahleněné plíce; bronchitida; kašel; častější nachlazení
Uši a oči: ušní šelest, tinitus; nadměrná tvorba ušního mazu; tlak na oči; slzné váčky
Ústa: potažený jazyk a mandle
Tělo: pocení při jídle; pocení v noci; vyrážky; alergie, tvorba cyst
I když trpíte zahleněním, nemusíte být nemocní. Tvorba hlenu je z hlediska čínské medicíny stav, kdy se v těle nahromadí nadměrná vlhkost a horkost z jídla. Hleny blokují dráhu sleziny, která produkuje protilátky. Hodně lidí má dnes slezinu oslabenou, a to má pak vliv na rozvoj zdravotních obtíží, jako je kašel, rýma, slzení očí, ale třeba i časté nachlazení. Tento vztah můžeme charakterizovat tak, že slezina je zdrojem tvorby a plíce jsou nádobou, která hleny skladuje. Prázdnota (čchi) plic zase oslabí jejich funkci rozptylování a filtrování, a to zhorší i podmínky pro slezinu v přeměně tekutin. Tím je slezina oslabována, což vede ke stagnaci tekutin v oblasti středního zářiče a k narušení transformační funkce sleziny, protože slezina nesnáší vlhkost. Vzniklý stav se nazývá zahlenění. Projevuje se dále vyschlými sliznicemi, astmatickými projevy, výtoky z nosu nebo dráždivými pocity kašle. Hleny v organismu mohou způsobovat různé trávicí, dýchací i cévní potíže. Právě přemíra cukru, bílé mouky, tedy pečiva, těstovin, pizzy, mléka a mléčných výrobků, smaženého a tučného, alkoholu, kávy, z ovoce pak třeba banány či brambory v naší stravě způsobují tyto problémy. Chcete-li být tedy bez těchto obtíží, na nějaký čas tyto výrobky vyřaďte zcela, později je omezujte. Někdy zkrátka stačí jen mírně upravit to, co jíte, a potíže, které máte, vymizí jak mávnutím kouzelného proutku.
V naší poradně s názvem RAKOVINA SLINIVKY WOBENZYM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nina.
Dobý den mám dotaz - byla jsem operována a odstraněno část slinivky ve které byl nádor a slezina. Mám dotaz zda je prospěšné užívat Wobenzym a vitamin C ve větším množství.
Děkuji
Nina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Wobenzym pomáhá hojit operací poškozenou tkáň, takže v průběhu rekonvalescence po operaci je to dobré v doporučeném dávkování 7 tablet 3 krát denně.
Vitamín C je skvělý pomocník pro vaši imunitu, ale vysoké dávky můžou škodit. Optimální příjem vitamínu C je v množství 90 mg denně, což zabezpečí vyvážená strava s dostatkem čerstvé zeleniny a ovoce. Maximální bezpečná dávka vitamínu C je 2 000 mg denně. V případě překročení této hranice si můžete způsobit tyto zdravotní obtíže: průjem, nevolnost, zvracení, pálení žáhy, břišní nadýmání a křeče, bolest hlavy, nespavost a ledvinové kameny.
Čínská medicína udává, že po jídle nastává moment, kdy se nejsnadněji tvoří toxiny. Pokud jídlo nemůže být včas absorbováno nebo stráveno, můžou se toxiny velmi snadno nahromadit. Kromě pohybu po jídle je také možné si dát hodinu po jídle ovoce, to pomůže detoxikaci a vaše zdraví vám jistě poděkuje.
Jak zjistíme, že slezina je ohrožena toxickými látkami
Na obličeji se dlouhodobě objevují skvrny. Ženy se skvrnami na tváři mají obvykle slabší trávicí systém.
Nadměrný bílý vaginální výtok. Slezina ovládá zvlhčování našeho těla. Pokud je vylučováno vlhkosti příliš mnoho, přesahuje to možnosti sleziny a zvýšený vaginální výtok může být jedním z projevů problémů se slezinou.
Hromadění hlenu. Hlen spojený s nahromaděním vlhkosti vzniká kvůli špatnému fungování sleziny, nemohou být proto včas odstraněny vzniklé toxiny. Účinné hubnutí musí být zaměřeno na obnovu správného fungování sleziny a metabolismus hlenu, v opačném případě se problém opět vrátí jako jo-jo ke svému majiteli.
V okolí úst se vyskytuje akné nebo vřídky. Okolí rtů je ovlivňováno slezinou, a pokud se ve slezině objevují toxiny, které slezina nemůže odstranit, toxiny se neustále hromadí. Je potřeba najít způsob, jak se jich co nejdříve zbavit.
Mononukleóza je poměrně závažné onemocnění, které pro pacienty znamená mnoho rizik. Jejím původcem je virus Epstein-Barrové nebo cytomegalovirus, které patří do stejné skupiny herpetických virů jako vyvolavatelé oparu rtu, planých neštovic či genitálního oparu. Kvůli projevům podobným příznakům angíny a některých dalších chorob je někdy těžké ji odhalit, pro zvolení správné léčby je to však nezbytné.
Jedním z prvních projevů mononukleózy je dlouhodobá nadměrná únava, která se někdy označuje jako takzvaný únavový syndrom. Obvykle se také objeví horečka a bolesti v krku. Stejně jako při angíně mají krční mandle na svém povrchu bělavý povlak, typické jsou rovněž problémy s polykáním a oboustranné zduření předních i zadních krčních uzlin. Během probíhající mononukleózy se pacient obvykle výrazně potí, má zimnici a nezřídka se objevují také bolesti hlavy a svalů. Nemocný pociťuje dlouhodobou únavu a vyčerpání organismu, které může trvat i několik týdnů. Má zvýšenou teplotu až horečky, běžně dosahující 39 °C. Dalším typickým příznakem mononukleózy, který se však nemusí vyskytovat u všech pacientů, je zvětšení jater, projevující se pocitem tlaku v pravém podžebří. Podobně může být zvětšená také slezina, tlak je pak vnímán na levé straně trupu. Po odeznění příznaků virus přetrvává v krvi, ale vytváří se velké množství protilátek. Vzniká tak celoživotní imunita a mononukleóza již znovu nepropuká. Pouze v případě výrazného oslabení imunitního systému by mohlo dojít k opětovné aktivaci viru. Projevy nemoci pak ale mají mnohem menší intenzitu než poprvé.
Jak poznat mononukleózu u dětí? I zde je to dosti komplikované, jelikož mononukleózu je možné zaměnit třeba s angínou. Nejtypičtějším projevem je totiž povlaková angína, zduření podčelistních mízních uzlin, méně často v podpažních jamkách a tříslech, horečky a únava. Takže je možné, že se nemoc opravdu potvrdí až po podání antibiotika, kdy se stav dítěte nelepší. Onemocnění však může proběhnout i skrytě, jako běžná viróza, jejímž následkem je vleklá nevysvětlitelná únava a větší potřeba spánku, zduření uzlin nemusí být nijak výrazné, nebo dokonce úplně chybí. Takže pokud si vaše dítko stěžuje na únavu, často polehává a spí víc než kdykoli předtím, určitě to nepodceňujte, a i kdyby bylo bez teplot, zajděte s ním raději k lékaři.
Inkubační doba není úplně jasná, různé epidemiologické materiály se v této informaci liší, odhaduje se na 30–50 dní. Akutní forma infekce trvá obvykle 2–3 týdny. K vylučování viru dochází již koncem inkubační doby, během manifestního onemocnění vylučuje virus 50–100 % nemocných.
K přenosu z jedné osoby na druhou může dojít i pomocí kapének vydechovaných se vzduchem. Vzhledem k možnému přenosu nákazy je třeba brát v úvahu, že na sliznicích úst a nosu lidí, kteří onemocnění prodělali, může vir přežívat i několik měsíců po uzdravení, a přenos infekce je tedy i v této době stále možný. Ne každý, kdo s ním přijde do styku, ovšem musí onemocnět. Míra citlivosti závisí na individuální imunitě. Skutečnost, zda se jedná o infekční mononukleózu, nebo ne, potvrdí nejpřesněji krevní vyšetření. Během nemoci se někdy objevuje silná únava, která však většinou v rámci uzdravení úspěšně odezní.
Léčba mononukleózy je především konzervativní. Probíhá obvykle v domácím prostředí, pouze v závažných případech je nutná hospitalizace pacienta v nemocnici. Jelikož nejde o bakteriální onemocnění, nejsou pacientům podávána antibiotika. Nemocný pouze dochází pravidelně na infekční oddělení a dodržuje domácí léčebný režim. Velmi důležitý je klid na lůžku s omezením fyzické aktivity a speciální dieta s omezením živočišných tuků a naopak dostatečným množstvím uhlohydrátů. Vhodné jsou lehké, dobře stravitelné pokrmy a pro obnovu funkce jater se pacientům doporučuje pít bylinné čaje. Dále je nutné tlumit doprovodné příznaky, především snižovat horečku a v případě potřeby používat doplňky stravy pro snížení únavy. Velmi důležitou součástí léčebného režimu, která platí i pro období přibližně 6 měsíců po vyléčení, je omezení kontaktních sportů a rizikových pohybových aktivit. Zvětšená játra a slezina totiž těsněji přiléhají na kostru a jsou mnohem náchylnější k prasknutí.
Mononukleóza je celkové onemocnění. Účinná léčba není známá a většinou se ne zcela přesně orientuje na léčení jednotlivých symptomů (horečku, bolest hlavy, angínu a podobně). Potíže proto mohou přetrvávat i řadu měsíců. V případě, že nemocný dodrží určitá pravidla, si však nakonec organismus vytvoří proti viru odolnost a nemoc úspěšně zvládne.
Mononukleóza téměř vždy vyvolává nepatrný zánět v játrech. Až do úplného uzdravení je proto nutno:
pít dostatečné množství tekutin a jíst jen lehká dietní jídla – jednoznačně vyloučit konzumaci všech druhů alkoholu;
u žen – zvážit užívání hormonální antikoncepce, která může přispět ke zhoršení zánětu jater, a dokonce k propuknutí žloutenky;
dodržovat jaterní dietu – s omezením přepalovaných tuků a alkoholu. Z masa jmenujme lehkou šunku, drůbež, rostlinné oleje. Zeleninu připravovat tak, aby nenadýmala. Pečivo se nedoporučuje čerstvé, teplé, právě vytažené z trouby nebo pece.
Následky mononukleózy se mohou projevit ve zvýšených jaterních testech a mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Při přecházení únavy se u nemocného může naplno vyvinout takzvaný únavový syndrom, který ho může na dlouhou dobu zcela vyřadit z normálního života. Mezi velmi závažné komplikace přechozené mononukleózy patří, a to především při zduření lymfatických uzlin, problémy s dýcháním. V takovém případě je nutné pacienta co nejdříve hospitalizovat. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací, bývají neurologické potíže, které při svém projevu velmi blízce připomínají zánět mozkových blan.
Endometrióza: Endometrióza se může projevovat bolestí a křečemi, jež mohou vystřelovat až do oblasti lopatek, a také nevolností. Endometrióza je stav, kdy endometrium (částečka výstelky dutiny děložní) roste mimo dělohu. Endometrióza má negativní vliv na plodnost ženy − snižuje ji. Endometrióza je velmi častá, 40−60 % žen, které trpí bolestivou menstruací, může být tímto onemocněním ohroženo. Pokud pacientka souhlasí, může jí lékař předepsat antikoncepci, s jejíž pomocí by se bolest měla zmírnit či úplně ztratit. Přetrvává-li však bolest, lze tkáň chirurgicky odstranit.
Infekce ledvin: Infekce ledvin se projevuje bolestí ve středu zad vystřelující pod lopatky, vysokými teplotami a nevolností. Bolest se objevuje ve chvíli, kdy se infiltrované bakterie v močovém ústrojí dostávají do ledvin. Bolesti a dalším nepříjemnostem se lze vyhnout, pokud postižený řeší již první příznak infekce močových cest, což bývá bolestivé močení. Mnoho lidí tomu však nevěnuje pozornost a příznaky ignoruje, dokud už není příliš pozdě. Lékař vám pravděpodobně předepíše antibiotika, proto s jeho návštěvou neotálejte.
Ischemická choroba srdeční a infarkt myokardu: Bolesti vycházející ze srdečního svalu v důsledku těchto forem ischemické choroby mohou vystřelovat do zad a projevovat se jako bolest pod lopatkami nebo bolesti hrudní páteře, obzvláště je-li postižena jeho zadní stěna. Pro oba stavy je nicméně typičtější obecně známá bolest na hrudi.
Nervosvalové bolesti: Jedná se o nejčastější příčinu bolesti mezi lopatkami. Příčinou jsou degenerativní změny na páteři, zúžení meziobratlových plotének nebo nemoci svalového aparátu páteře. Bolest se zhoršuje při změně polohy, nezávisí na námaze a nebývá spojena s dušností. Někteří pacienti líčí své obtíže tak sugestivně, že mohou být takto popsané příznaky lehce zaměněny s plicní embolií nebo ischemickou chorobou srdeční.
Onemocnění jícnu:Bolest mezi lopatkami může být způsobena uvíznutím sousta v jícnu nebo záněty jícnu, z vážných příčin lze jmenovat pokročilou rakovinu jícnu. V každém případě si kromě vlastní bolesti v oblasti hrudní páteře bude nemocný stěžovat i na obtíže s polykáním.
Onemocnění páteře: Hlavním původcem bolestí zad jsou onemocnění páteře, v lékařské terminologii označovaná jako vertebrogenní onemocnění (latinské slovo vertebra znamená obratel). Při neopatrném pohybu může dojít k narušení rovnováhy páteře. Akutní bolest nás pak informuje o vzniklém problému. Během ní dochází ke stažení páteřních svalů kolem postiženého místa, ztuhnutí meziobratlových kloubů v nesprávném postavení či k jejich zablokování. Pacient zůstane v poloze, která neodpovídá normálnímu držení těla a která bývá obvykle velmi bolestivá. Nemoci spojené s dysfunkcí páteře se řadí k nejčastějším příčinám pracovní neschopnosti. Podle odborníků je to dáno změnou způsobu života, civilizačními vlivy a nedostatkem pohybu (došlo ke snížení množství fyzické práce, téměř každá rodina má nejméně jeden automobil, který denně využívá...). Více se o tématu krční páteř dozvíte například zde: https://tema.ceskenemoci.cz/tema-bolest-mezi-lopatkami-a-nevolnost-1606886.html
Onemocnění plic: Bolesti mezi lopatkami mohou spolu s kašlem a zvýšenou teplotou doprovázet zápal plic. Avšak i méně závažné infekční záněty spojené s těžkým kašlem mohou podráždit dýchací svaly a nervosvalový aparát a vyvolat tak nepříjemné bolesti mezi lopatkami.
Plicní embolie: Může být doprovázena bolestí na hrudi či bolestí mezi lopatkami. Bolest vzniká náhle a v typickém případě je doprovázena náhlou dušností. Jedná se o relativně nebezpečný stav, těžké neléčené formy mohou člověka poměrně rychle usmrtit nebo zanechat trvalé následky.
Zánět žlučníku: Žlučníková bolest vzniká typicky v pravém podžebří, může však vystřelovat směrem do zad a nezřídka mezi lopatky. Kromě bolesti mezi lopatkami je prakticky vždy přítomna pohmatová bolest v pravém podžebří, nevolnost nebo zvracení a motání hlavy.
Vyšetření začíná pohledem na pacienta, kdy se hodnotí stoj zezadu, výška trapézových svalů, výška horních a dolních úhlů lopatek, torakobrachiální trojúhelníky, výška hřebenů kyčelních kostí, gluteální rýhy, ploché nohy, z boku (zakřivení páteře – olovnice) a zepředu (výška a tvar klíčních kostí), chůze (při radikulární sy. S1 je omezena chůze po špičkách, při rad. sy. L5 vázne chůze po patách), eventuálně stoj na dvou vahách (při blokádách hlavových kloubů může být rozdíl v zatěžování až 10–20 kg).
Vyšetření aktivního předklonu – sleduje se plynulost, tupost (předklon je prováděn v kyčelních kloubech), zda se páteř neuchyluje do strany.
Příčiny omezení předklonu:
zkrácení zadní skupiny svalů stehna
zkrácení nebo spazmy zádových svalů
blokáda SI
blokáda LP, bederní páteře.
Příčiny bolesti
Akutní lumbago – nejčastěji vzniká náhlým nekoordinovaným pohybem, například uklouznutím nebo předklonem s rotací trupu (zavazování tkaničky) nebo nezvyklým fyzickým zatížením. Při pohybu může být slyšet i „lupnutí“ v kříži.
Blokáda bederní páteře – bolesti jsou různé, mohou vzniknout akutně, pozvolna nebo jsou chronické, aktivní pohyby jsou různě omezené, mohou být spojeny s bolestí, mohou být svalové spazmy, bolestivé trny, omezený pohyb.
Facetární syndrom – jsou bolesti v kříži, jejichž původ je v intervertebrálních kloubech v důsledku jejich změn například vlivem artrózy. Projevují se především v klidu a pohybem bolest mizí. Mnoho pohybu a dlouhotrvající zátěž bolest vyvolávají, stejně tak i intenzivní cvičení. Poškozením kloubní chrupavky mohou vznikat velké osteofyty a může dojít až k znehybnění postiženého kloubu a tím k ústupu bolestí. Počáteční diagnóza je obtížná. Pacient si většinou stěžuje na bolesti v kříži vsedě, které může takzvaně rozejít. Změny nemusí být patrné ani na RTG. Na CT nebo NMR již ano.
Blokáda sakroiliakálního kloubu – bolest v kříži většinou jednostranná, může vyzařovat přes hýžďovou krajinu až k patě. Často si nemocní stěžují, že nemohou sedět s nohou přes nohu, protože to vyvolává bolest. Lasegův manévr může být i jednostranně pozitivní, ale i při zvedání obou dolních končetin vymizí. Vždy je přítomen fenomén omezené abdukace (Patrickovo znamení), většinou je bolestivá stupňovaná (forsírovaná) vnitřní rotace kyčelního kloubu na straně blokády.
Šikmá pánev a bolesti v kříži v důsledku blokády hlavových kloubů – zjišťuje se šikmá pánev, spazmus zádových svalů, bolest v kříži při aktivních pohybech, bederní páteř může být bez odchylek. Značně asymetrické bývá zatížení DK a to i 10–20 kg. Vždy je blokáda v hlavových kloubech.
Bolesti v kříži v důsledku poruchy hybného stereotypu – bolesti se vyskytují často u chabého nebo vadného držení těla, takzvaný džínový postoj. Bolesti začínají až v průběhu dne, spíše odpoledne.
Koxartóza (artróza kyčelního kloubu) – dlouho se mohou vyskytovat pouze bolesti v kříži, které mohou vyzařovat přes hýždě, do kyčle, na přední stranu stehna, do třísel nebo až do kolena. Objevují se zejména po delší chůzi a těžší fyzické práci. Dochází k omezení pohybů v kyčli.
Chronické bolesti v kříži – jsou nejen diagnostickým, ale i terapeutickým problémem. Označují se tak bolesti v LP a SI nejasné nebo nezjištěné příčiny. Terapie se zaměřuje na LTV a reflexní léčbu, úpravu životosprávy. Opakující se lumbalgie mohou mít příčinu v onemocnění vnitřních orgánů (například nepoznaná infekce močových cest). Skutečnost je taková, že se příčina bolestí v kříži nemusí u některých nemocných odhalit vůbec! Léčba je pak symptomatická, to znamená pouze odstraňování bolesti.
Radikulární syndromy – kořenové syndromy jsou vyvolávány přímým mechanickým drážděním nebo útlakem příslušného nervového kořene. Příčiny jsou různé: výhřez meziobratlové destičky (je nejčastější příčinou), degenerativní změny, nádory, metastáze, úrazy. Obtíže mohou vzniknout náhle například akutním lumbagem nebo ústřelem krční páteře a teprve za několik dní se mohou objevit symptomy kořenového dráždění. Mohou se ale vyvíjet různě dlouhou dobu nebo mohou přejít do chronického stadia. Bolest je lokalizována v postiženém segmentu a vyzařuje v jeho průběhu. Bolesti se mohou provokovat kašlem, kýcháním, otřesy, určitým pohybem nebo polohou. Může se objevit takzvaný bolestivý oblouk. Při předklonu vzniká prudká bolest, obvykle již od začátku předklonu. Jestliže nemocný bolest překoná, může předklon dokončit. Při vzpřimování vzniká bolest ve stejném místě. Objevují se poruchy čití – trnutí, brnění, dřevěnění, pocit slabosti končetiny. U akutního začátku se objevuje antalgické držení s vybočením pánve, úklonem trupu, mírný předklon, mohutné spazmy zádových svalů, nemocný se brání pohybu. Lasegův manévr je pozitivní obvykle pod 40°.
Pseudoradikulární syndrom – zdrojem bolestí není mechanické dráždění kořene, ale například poruchy hybného systému, a to v meziobratlových kloubech, svalech, úponech šlach a podobně. V průběhu každého radikulárního syndromu vzniká i pseudoradikulární syndrom. Vznikají svalové spazmy různých svalových skupin, kloubní blokády, HAZ a bolestivé body. Tyto reflexní změny přetrvávají a mohou tak vyvolávat vyzařující bolesti. Nelze proto klást ostrou hranici mezi oběma syndromy.
Léčba
V akutní fázi bolesti zad v kříži je dobré využít suché teplo, dále klidový režim, medikace (léky na uvolnění svalového spazmu), analgetika, trakce, polohování do úlevových poloh. Po odeznění akutní fáze je nutné se zaměřit na cviky uvolňovací, automobilizační, cvičení na obnovu vadných pohybových stereotypů, v případě motorického výpadku se zaměřit na stimulaci a reedukaci postižených svalů. Každé cvičení je přísně individuální, musí vyplývat z kineziologického rozboru, který provede fyzioterapeut. Pokud jsou vaše bolesti zad trvalejšího charakteru, rozhodně se doporučuje návštěva lékaře nebo fyzioterapeuta, který dokáže lépe diagnostikovat problém.
Léčba reflexní
Představuje různé fyzikální prostředky, například léčba teplem. Pozor však například u akutního lumbaga na ostré dráždění kůže (led, skořicové a paprikové gely, baňky, akupresura) a masáže.
Manipulací měkkých tkání
Spočívá v léčbě hlubokých fascií, Kiblerovou řasou příčinou i podélnou, protažení pojivové řasy, působení tlaku na myogelózy.
Léčba specifickými metodami
Sem spadají například automobilizace, trakce, postizometrická relaxace (PIR), antigravitační techniky(AGR), polohování, léčebná tělesná výchova (LTV).
Co pomáhá na bolest zad v kříži
Pokud se objeví bolesti v kříži, není vhodné dlouhodobé ležení a vysazení zádových svalů z činnosti. Naopak se doporučují jednoduché cviky a co nejčasnější návrat do normálního denního režimu se zařazením správných pohybových návyků. Pohyb je nutné střídat s adekvátním odpočinkem a dodržováním zdravé životosprávy, která zahrnuje nejen přiměřenou stravu, ale také vyvarování se stresu a nepřiměřené fyzické i psychické námaze. Některé typy bolestí páteře totiž velmi úzce souvisí s psychickým stavem pacienta a vztek stejně jako celkové vyčerpání mohou pacientovy obtíže výrazně zhoršit. Pokud jsou bolesti nesnesitelné nebo nedovolují pacientům normální spánek a odpočinek, je vhodné použít léčivé přípravky na tišení bolestí. Neměly by se však používat dlouhodobě, protože u celé řady z nich je poměrně vysoké riziko vzniku návyku a závislosti.
Bolesti v kříži při předklonu jsou v drtivé většině případů pouze velmi nepříjemným projevem špatných pohybových návyků, a pokud se jich pacient vyvaruje, obvykle bolesti velmi rychle samovolně vymizí. Přiměřená pohybová aktivita by proto měla být součástí každodenního života každého jedince, stejně jako kvalitní spánek a dostatečný příjem živin z potravy.
Bolesti v oblasti dolní bederní páteře a kříže jsou vzhledem k dnešnímu stylu života stále častějším problémem. Často jsou tyto bolesti mírné, nijak významně neomezující, a proto je přecházíme. I tyto ze začátku mírné obtíže jsou pro nás však důležitou informací o tom, že dochází k přetěžování a tím pádem i k poškozování určitých struktur. Je potřeba udělat vše pro to, aby k opětovnému přetěžování nedocházelo. Pokud tyto varovné signály ignorujeme, prohlubuje se přetěžování, což má za důsledek postupné degenerativní poruchy na páteři, které se již projevují velmi nepříjemnými bolestmi a vedou k zásadnímu omezení pohyblivosti páteře.
Pokud chceme ovlivnit bolesti v dolní části zad, musíme si uvědomit, že s bedry velmi zásadně souvisí i postavení v oblasti pánve, aktivita pánevního dna, aktivita bránice, ale stejně důležité je i postavení a svalová hra v oblasti kyčelního kloubu. Proto se také samotné cvičení neodehrává pouze v bedrech a břišním svalstvu, ale je nutné upravit celkové postavení zad a kyčelních kloubů. Je důležité brát v úvahu, že čím déle jsme záda ignorovali a přecházeli jejich varovné signály, tím déle bude trvat regenerace. Buďte proto s cvičením trpěliví.
Cviky
Korekce postavení pánve vleže na břiše
Lehněte si na břicho, hlavu opřete o čelo, horní končetiny dejte podél těla. Dolní končetiny leží volně a pro relaxaci hýžďového svalstva je vhodné vtočit špičky dovnitř, paty ven. Naším cílem je eliminovat prohnutí v bederní páteři a vyklopení pánve, které zapříčiňuje přetěžování bederních obratlů a zavěšení páteře do vazů. Proto podsaďte pánev, zatněte hluboké břišní svalstvo (tedy rozepněte bříško co nejvíce do stran a do pánve) a pár sekund prodýchejte tuto pánevní oblast (pozor, abyste s výdechem nepovolili aktivitu břišního svalstva či nepustili pánev do překlopení). Při správném provedení byste měli cítit, že opora o pánev je v oblasti stydké kosti (ne přední část stehen).
Špatné provedení: Cvik je prováděn špatně, pokud k podsazení pánve došlo tím, že jste zaktivovali hýžďové či zadní stehenní svalstvo. Dále pozor na to, abyste při podsazování nevtáhli pupík či horní část bříška dovnitř – došlo by tím k aktivaci přímého břišního svalstva, což je také nežádoucí.
Počet opakování: Přibližně minutu ve výdrži, opakovat asi 5x (podstatné je, abyste cítili správné provedení). Pokud cítíte, že se aktivuje nežádoucí svalstvo, cvik raději ukončete a odpočiňte si. V ideálním případě opakujte několikrát za den.
Uvolnění křížokyčelního kloubu
Vleže na břiše, horní končetiny v rozpažení, dolní natažené. Jednu nohu ohneme v koleni do pravého úhlu a pomalým tahem koleno posouváme směrem zevně do podpaží (koleno v kontaktu s podložkou), v koncové fázi pohybu koleno můžeme dotáhnout k podpaží rukou. V této fázi pohybu necháme pánev volně, vlastní vahou, klesat k podložce a prodýcháme několikrát pánevní oblast. Stejně pomalým tahovým pohybem vrátíme dolní končetinu do výchozí pozice.
Špatné provedení: Cvik musí začít ohnutím kolene do 90°, pokud není provedeno, cvik není účinný. Vyvarujte se rychlého provedení pohybu a přílišného prohnutí bederní páteře.
Počet opakování: Opakujte na obě dolní končetiny, každou z nich přibližně 5x.
Při ledvinných bolestech je nutné provést řadu vyšetření, která pomohou objasnit jejich původce. Mezi nejjednodušší a nejrychlejší diagnostické metody patří vyšetření moči a krve. Ne vždy ale musí být onemocnění vylučovací soustavy provázeno bolestí. Mezi příznaky, které tato onemocnění provázejí, patří změny v barvě a množství moči, přítomnost kamínků v moči, bolestivost, případně pálení při močení. V případě obtíží se neváhejte obrátit na svého lékaře.
Ledvin se nacházejí po obou stranách páteře za břišní dutinou v prostoru zvaném retroperitoneum. Částečně jsou zasunuty pod spodní žebra. Levá ledvina bývá obvykle o trochu výše než pravá. Lidská ledvina je asi 10 cm dlouhá, 6 cm široká a váží asi 150 gramů.
Jak poznat bolest ledvin?
Bolest ledviny (nefralgie) je charakterizována jako tupá trvalá bolest vycházející z pouzdra ledviny. Bývá nejčastěji přítomna u zánětlivých onemocnění ledvin. Bolest je lokalizována v oblasti bederní páteře, kde lze na postižené straně nahmatat stažené svaly v oblasti nad ledvinou. Při poklepu na tuto oblast se bolest většinou zhoršuje. Někdy progreduje při námaze a pohybu jako bolest v kříži a podbřišku nebo jako bolest ledvin v noci, a to jako píchání v ledvině.
Příčiny bolesti ledvin
Nefralgie se může vyskytovat ve spojení s níže uvedenými nemocemi.
Zánět ledvin (pyelonefritis) – ve většině případů se jedná o bakteriální onemocnění ledvin, které se kromě bolesti projevuje horečkou, únavou a celkovou schváceností. Někdy se objevují i bolesti břicha a zad. Bakterie se do ledviny dostávají buď vzestupně přes močové cesty, anebo z filtrované krve. V případě, že pociťujete takovéto obtíže, vyhledejte lékaře.
Většina pomalu postupujících postižení ledvin je nebolestivá, protože nedochází k náhlému poškození nebo napnutí ledvinného pouzdra, které způsobují tuto typickou bolest.
Ledvinná kolika – náhlá, prudká, postupně narůstající nebo kolísavá bolest v boku či zádech, která může vystřelovat do třísla, varlat nebo do velkých stydkých pysků. K bolesti se může přidružovat nevolnost, bledost, studený pot a zvracení. Nemocný se snaží najít úlevovou polohu. Bývá přítomna nejčastěji při akutní obstrukci horních močových cest z důsledku posunu ledvinných kamenů. Říká se, že ledvinná kolika je jednou z nejhorších bolestí, kterou může člověk zažít.
Příčiny ve skutečnosti ležící mimo ledviny – bolest v bederní krajině (lumbalgie) je místem lokalizace typická pro postižení ledvin, ale ne všechny bolesti náleží k vylučovacímu systému. Mezi faktory, které mohou způsobovat bolesti v bederní páteři dále patří:
bolest z důsledku postižení obratlů, meziobratlových disků a zádových svalů;
nádory břišní dutiny, páteře;
metastáze v oblasti bederní páteře;
pásový opar;
bolesti neurologického rázu vznikající z útlaku nervových kořenů vycházejících z páteře.
Velikost sleziny se individuálně mění: délka 10−13 cm, šířka 6−8 cm, tloušťka 4 cm; stejně tak se mění i hmotnost, která zároveň závisí na stupni náplně krví: 140−160 g u muže; 120−150 g u ženy (hmotnost 200 g ještě není patologická). V klidu je velikost větší, hmotnost se mění s věkem – po 40. roce života hmotnost klesá. Patologicky může docházet ke zvětšení sleziny u některých krevních chorob (splenomegalie). Povrch je velmi křehký, při tupých nárazech na břišní stěnu se snadno trhá, což vede k silnému krvácení.
U zdravých lidí by slezina neměla přesáhnout levý žeberní oblouk. Tím pádem není při pohmatu břicha prokazatelná. Onemocnění, která jsou přímo spojena se zvětšením sleziny, je celá řada. Při zvětšení sleziny je ji možno již hmatem rozpoznat přes břišní stěnu. Pohmatové vyšetření se provádí následovně: pacient je na zádech a lékař začne vyšetření ve spodní části břicha. Následně pokračuje do prostoru levého horního kvadrantu. Slezina se při dýchání pohybuje, proto je pacient lékařem vyzván k nádechu. Zvětšenou slezinu je lékař tedy schopen prsty rozeznat. Další možností je RTG vyšetření a ultrazvuk.
Onemocněním jater se zabývá obor hepatologie. S jaterními chorobami přicházejí pacienti jak do ordinace infektologa, tak gastroenterologa. Podezření na jaterní onemocnění může často jako první vyslovit i praktický lékař, gynekolog, kožní lékař, internista či chirurg a podobně. Pokud je vysloveno podezření na onemocnění jater, měl by být pacient odeslán k vyšetření do ordinace hepatologa, tedy lékaře zabývajícího se onemocněním jater. Hepatologické ambulance jsou specializovanými ambulancemi při infekčních či gastroenterologických ambulancích. Závisí to především na příčině samotného onemocnění.
Játra jsou uložena v pravém podžebří. Játra dospělého muže mají hmotnost 1 400–1 800 g a dospělé ženy 1 200–1 500 g. K hepatologickému vyšetření patří nerozlučně vyšetření sleziny. Ta je uložena v levém podžebří.
Bolest jater nevychází přímo z jaterní tkáně. Bolest v oblasti jater totiž způsobuje napínání pouzdra jater nebo okolních hladkých svalů žlučových cest. Jaterní tkáň neobsahuje nervy, takže při bolesti cítíme nejbližší okolí v pravém podžebří. Mnohé jaterní choroby však mohou probíhat bezbolestně.
Příčiny bolesti v oblasti jater: žlučníková kolika, zánět žlučníku, zánět žlučových cest, překrvení jater, zánět jater, metastáze v játrech, přenesená bolest.
Jak se projevuje bolest jater:Bolest se nejčastěji objevuje v oblasti pravého podžebří v dutině břišní, kde se nachází játra a žlučník, proto většina bolestí v této oblasti vychází právě z nich. Nesmíte zapomenout ani na přenesenou bolest z dutiny hrudní. Přenesená bolest se může objevit například při zánětu plicní tkáně. Příznakynemoci mohou být u každého pacienta velmi nespecifické, mezi nejčastější příznaky patří bolest břicha v pravém podžebří. K tomu se přidává vysoká schvácenost nemocného, únava, teploty, zimnice, nechuť k jídlu a s tím související úbytek hmotnosti. Vyskytnout se může i žloutenka. Příznakem může být rovněž pokles svalové hmoty a nález prokreslených cév v kůži.
Mononukleóza postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra, a uzliny – hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká nemoc z líbání nebo dětská nemoc, protože jí nejčastěji onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků, a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin – nejčastěji buď přímo líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ty nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.
Mezi typické příznaky patří počáteční celková únava trvající až několik týdnů, zvýšená teplota až horečky (běžně kolem 39 °C), zánět nosohltanu a zvětšení a bolest uzlin (podčelistních a krčních). Dalšími příznaky mohou být zvětšená slezina a játra (a jejich zánět), otoky víček a obličeje, nechutenství. Inkubační doba je 4–6 týdnů. Pacient získává po onemocnění doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Avšak někdy je možné dostat ji znovu, pokud bude imunita značně oslabena.
Mononukleóza u malých dětí proběhne často bez příznaků nebo jen s lehkým průběhem, takže pacient dochází pouze na infekční oddělení. U vážnějšího průběhu (neklesající horečka, větší zánět jater a podobně) dochází k hospitalizaci. Specifický lék na infekční mononukleózu neexistuje. Jelikož jde o virovou infekci, nemají na ni vliv ani antibiotika, která se podávají pouze ke zmírnění vedlejších průběhů nemoci (například při zánětu krku). Ke snižování horečky se používají různá antipyretika. Nejdůležitější pro zdárné uzdravení je klid a dieta. Léčba trvá přibližně 6 měsíců, první měsíc musí být pacient doma, poté držet jaterní dietu několik měsíců (minimálně 2 až 3) a po vyléčení se ještě nějaký čas fyzicky šetřit. Prognóza záleží na výsledcích testů a celkovém zdravotním stavu pacienta, takže některá období se mohou zkrátit nebo prodloužit.
Změny krevního obrazu a jaterní testy se normalizují do 2 až 3 měsíců. Trvalé poškození jater se u léčených pacientů nevyskytuje. Několik týdnů přetrvává potlačení obranyschopnosti organismu proti infekcím. Důsledkem je zvýšená vnímavost vůči nejrůznějším nákazám. Rekonvalescent by se měl vyhnout možnosti nakazit se nebo prochladnout, dále by se neměl fyzicky zatěžovat. Fyzická zátěž by se měla zvyšovat postupně. Vrcholovým sportovcům se povolují plné tréninky až 3 měsíce po normalizaci laboratorních testů. Jaterní dietu je nutno dodržovat 3 až 6 měsíců (dle hodnot jaterních testů). Nutné jsou pravidelné kontroly na infekčním oddělení. Nedodržením doporučeného režimu se pacient vystavuje riziku opětovného propuknutí onemocnění s mnohem vážnějším průběhem.
