SLUNEČNICOVA SEMENA je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Slunečnicová semínka obsahují důležité látky, díky nimž se zlepšuje činnost téměř každého orgánu v našem těle. Jsou to sice jen malá semínka, ale navzdory své velikosti mají vysokou nutriční hodnotu, a proto by neměla chybět jako pravidelná plnohodnotná strava v běžném jídelníčku. Slunečnicová semínka jsou neutrální potravina, kterou tak můžete přidat do slaných i sladkých jídel.
Nežádoucí účinky
Obecně lze konstatovat, že slunečnicová semínka nejsou považována za nezdravou, nebo dokonce škodlivou potravinu. Níže však uvádíme některé z možných zdravotních rizik slunečnicových semen.
Kalorie a přibývání na váze: Slunečnicová semínka mají vysoký obsah kalorií a vysoký obsah tuku. 28 gramů suchých pražených slunečnicových semen obsahuje 165 kalorií. Jedna polovina šálku (64 gramů) obsahuje 372 kalorií. Slunečnicová semena sama o sobě nejsou hlavním pokrmem, ale jíst je ve velkém množství může přispět k nárůstu tělesné hmotnosti.
Sůl: Jedna polovina šálku solených slunečnicových semen může obsahovat asi jeden gram soli, takže osoby s dietou s nízkým obsahem sodíku se jim musí vyhnout.
Bolestivé defekty v ústech: Celá slunečnicová semínka mohou způsobit vředy dásní a poškození zubní skloviny.
Epiglotitida: Slupka semen by se teoreticky mohla držet v krku a způsobit zánět epiglottis, což je záhyb, která pokrývá hlasivky.
Vdechnutí během hry: Může k němu dojít u malých dětí nebo dospělých a může vyvolat až srdeční zástavu.
Bolest žaludku, žaludeční nevolnost, syndrom dráždivého tračníku (IBS): Semena jsou bohatá na rozpustnou vlákninu, což může způsobit nadměrné nadýmání, bolesti břicha. Obal semen má vysoký obsah nerozpustné vlákniny, která může vyvolat průjem u jedinců se syndromem dráždivého tračníku (D-IBS).
Zácpa: Jíst velké množství slunečnicových semen s granáty najednou může způsobit závažnou zácpou a městnání nestrávené potravy v konečníku. Ta musí být následně odstraněna v celkové anestezii za použití proctoscopu.
Alergie: Prach ze slunečnicových semen může vést k alergické nebo anafylaktické reakci, popřípadě k astmatickému záchvatu. Vysoký obsah tuku může u přecitlivělých jedinců způsobit ekzém a alergii. Při zpracování semen může dojít k znečištění sójovými alergeny. Také může dojít ke zkřížené reakci při současném požívání slunečnicových semen, pistácií, arašídů, vlašských ořechů, hořčičného semínka, některých druhů ovoce.
Migréna: V ojedinělých případech mohou být slunečnicová semena spouštěčem migrény, předpokládanou látkou je tyramin, který semena obsahují.
Předávkování manganem: Slunečnicová semena mají vysoký obsah manganu, a proto by se jedinci s genetickou chorobou zvanou dystonie či Parkinsonismus, Hypermanganesemia, Polycythemia a chronické jaterní nemoci měly vyvarovat konzumaci slunečnicových semen.
Oxalátové ledvinové kameny: U jedinců s oxalátovými ledvinovými kameny lékaři doporučují stravu s obsahem méně než 50 miligramů oxalátů denně. Jedna polovina šálku slunečnicových semen může obsahovat až 20 mg šťavelanů.
Závislost: U některých jedinců byla zaznamenána závislost na slunečni
Loupaná slunečnicová semínka se hodí jak k přímé konzumaci, tak do různých sladkých (obilninové kaše, nákypy...) či slaných jídel (zeleninové pokrmy, zpestření rýže či kuskusu).
Postup: Všechny ingredience mixujeme 10 minut. Vzniklý hladký krém můžeme ochutit pažitkou, paprikou a podobně. Působením citrónu pak zůstane majonéza bílá, jinak ztmavne.
Slunečnicová paštika
Ingredience: 100 g slunečnicových semínek, 20 g sušených rajčat (ne v oleji), 2 polévkové lžíce lahůdkového droždí, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 1 polévková lžíce kvalitního oleje, špetka sušené červené řepy (nemusí být, dává se pro lepší barvu), šťáva z jednoho menšího citrónu (nebo z půlky většího), 100 + 300 ml vody, 5 g práškového agaru (polovina pytlíčku), 3 polévkové lžíce sójové omáčky Shoyu, 1 čajová lžička soli, 2 čajové lžičky červené papriky, 2 čajové lžičky provensálského koření.
Postup: Slunečnicová semínka namočíme (nejlépe přes noc). Stejně tak zalijeme sušená rajčata 100 ml vody a necháme je nabobtnat. Druhý den v menším hrnci rozpálíme olej a zpěníme najemno nakrájenou cibulku. Chvilku restujeme, pak přidáme červenou papriku a provensálské koření a promícháme. Přilijeme asi 100 ml vody a minutku dusíme. Mezitím si v 200 ml vody rozmícháme agar, který poté přilijeme do hrnce, přivedeme k varu a necháme minutku provařit. Odstavíme. Slunečnicová semínka slijeme, opláchneme a nasypeme do mixéru, přidáme lahůdkové droždí, česnek, citrónovou šťávu, sójovou omáčku, červenou řepu, rajčata (i s vodou) a mixujeme. Ještě horkou vodu s agarem a kořením nalijeme do mixéru k rozmixované slunečnicové směsi. Mixujeme 2 minuty na vysoké otáčky, dokud není směs dokonale hladká. Nádobu na srnčí hřbet nebo jinou vhodnou formu vypláchneme studenou vodou a směs do ní nalijeme. Necháme vychladnout (nejprve venku, pak dáme tuhnout do lednice). Ztuhlou a vychlazenou paštiku vyndáme z lednice a nožem opatrně po stranách odlepíme. Můžeme vyklopit na tácek nebo krájet přímo ve formě.
Postup: V hrnku vody rozmícháme sůl a do této osolené vody namočíme semínka (alespoň na půl hodiny, ale můžeme i na delší dobu). Troubu předehřejeme na 200 °C a na plech rozprostřeme pečicí papír. Semínka slijeme a rozložíme důkladně po celém plechu. Dáme do trouby. Během pražení semínka mícháme a převracíme. Můžeme jem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Na wikipédii píšou o pěstování kotvičníku v našich klimatických podmínkách toto:
Pěstování v ČR
Kotvičník lze dobře pěstovat a množit i v našich klimatických podmínkách. Daří se mu ve volné půdě, kde bezproblémově dozrávají semena, která v půdě přezimují a na jaře klíčí. Jednou možností je nechat rostlinu „zplanět“ a pěstovat ji ve volné půdě ze samovýsevů.
Druhou možností je jarní předpěstování ze semen. Ta se několik dní máčí ve vodě, aby pak lépe a rovnoměrněji klíčila. Protože jsou mladé rostlinky poměrně citlivé na houbové choroby, je dobré výsevní substrát propařit a semena před vlastním výsevem namořit, případně celý výsev zalít roztokem Previcuru. Po výsadbě na trvalé stanoviště rostou sazenice dosti rychle a když dosáhnou výhony délky okolo 5 cm, začínají vykvétat. Rostliny ponecháváme na venkovním stanovišti, co nejdéle počasí dovolí, tzn. před příchodem prvních mrazů je vhodné sklidit celou rostlinu. Nať využíváme v průběhu celé vegetace a dozrávající plody lze sklízet průběžně.
Merlík chilský/čilský čili quinoa/kvinoa (Chenopodium quinoa) je rostlina z čeledě laskavcovitých. Kvinoa se v Latinské Americe využívá převážně jako obilovina. Obyvatelé And pěstovali tuto rostlinu už před tisíci lety, Inkové ji dokonce uctívali jako posvátnou plodinu. Dnes se kvinoa stává hvězdou mezi bio potravinami v západním světě, který ji označuje za potravinu budoucnosti. Kvinoa má obrovský potenciál, jenž nebyl zatím plně využit, neboť nikdy nedošlo k úplné domestikaci rostliny. Nový výzkum však může tuto skutečnost zásadně změnit. Vědci budou nyní moci cíleně upravit vlastnosti, které jim u kvinoy nevyhovují.
Rostlina roste na vysokohorských planinách jižní Bolívie, kde ji domorodci také pěstují.
V České republice se kvinoa pěstuje již přes 100 let jako okrasná rostlina v botanických zahradách a v poslední době i pokusně na polích.
Merlík čilský je jednoletá bylina, jejíž výška se pohybuje průměrně od 1 do 2 metrů v závislosti na prostředí a genotypu. Jedná se o velice variabilní druh. Stonky jsou vzpřímené, rozvětvené nebo nevětvené. Barva širokých členitých listů se mění: mladá rostlina má listy zelené, s dozráváním se jejich barva mění na žlutou, červenou až fialovou. Je stejně tetraploidní jako její blízký příbuzný Chenopodium berlandieri pěstovaný především v Mexiku. Hlavní zdřevnatělý kořen roste do hloubky, postranní kořeny rostou horizontálně a tvoří rozvětvený systém, který pomáhá rostlině odolávat suchu. Přisedlé květy mohou být jak oboupohlavé, tak jen samčí nebo jen samičí. Jsou opylovány větrem. Nahloučené květy v klubíčkách jsou uspořádány do lat, jež tvoří hroznovitá květenství. Tyčinky mají krátké nitky s prašníky, čnělka má 2 nebo 3 blizny.
Plodem je nažka obalená okvětím. Semeno je oblé, ze dvou stran zploštělé o velikosti 1 až 2,6 mm. Má různé barvy: černou, hnědou, fialovou, červenou, oranžovou nebo žlutou. Žlutá barva je dána pryskyřičným povlakem s hořkými saponiny, které se musí před konzumací odstranit mechanicky (obroušením) nebo chemicky (máčením), pak jsou semena bílá. Semena pokusně vyšlechtěných odrůd bez hořkých saponinů sezobali ještě před uzráním ptáci. Embryo semene tvoří 60 % objemu, což znamená, že semena kvinoy mají ve srovnání s obilnými zrny vyšší obsah bílkovin. Semena nemají období vegetačního klidu, mohou tudíž ihned klíčit. Jestliže však k tomu nejsou vhodné podmínky, zůstanou v půdě a podrží si klíčivost 2 až 3 roky.
Kvinoa představuje velice adaptabilní druh, roste od rovníkových oblastí až po Chile, od (téměř) hladiny moře po nadmořskou výšku 4 000 m. Byly vyšlechtěny kultivary s velice rozdílnou dobou růstu, a sice od 90 až po 220 dnů od vysetí do&n
V naší poradně s názvem VITE JAK POMOCI PACIENTOVI S CYSTICKOU FIBROZOU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Křapka.
Dobry den pane doktore,
Rad bych Vam polozil strucnou otazku.
Vite jak pomoci pacientovi s Cystickou fibrozou?
Jedna se o rodinneho prislusnika. O nemoci z pohledu zapadni mediciny vime jako ucastnici lecebneho procesu hodne, ale rad bych znal Vas pohled na tuto nemoc a pripadnou cestu ven z kolotoce trapeni.
Predem dekuji za jakoukoliv odpoved,
S uctou,
Roman Krapka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemohu vám poskytnout vyjádření pana Šuly, ale pokusím se odpovědět dle vlastního názoru. Cystická fibróza je dědičná genetická porucha, která narušuje normální funkce epiteliálních buněk nacházejících se v mnoha lidských orgánech - plíce, dýchací cesty, játra, ledviny, kůže a reprodukční systém. Cystickou fibrózu způsobuje jeden defektní gen, který narušuje funkce epiteliálních buněk a způsobuje, že se v těle objevují buňky s lepivým hlenem, což často vede k poškození plic a k chronickému kašli. Defektní gen u těchto lidí ovlivňuje jejich dýchání a schopnost filtrace vzduchu, trávení potravy a absorbci živin v zažívacím traktu. Podle Nadace pro cystickou fibrózu se v současnosti cystická fibróza považuje za nevyléčitelnou, nicméně určité diety, doplňky, trávicí enzymy a zvyky životního stylu mohou pomoci lépe zvládat příznaky. V první řadě je to výživná strava již od začátku zivota. Mnoho lékařů a odborníků na výživu pracujících s pacienty s cystickou fibrózou doporučuje stravu s vysokým obsahem tuku a vysokým obsahem kalorií, aby se snížilo riziko podvýživy. Ovšem pozor na nekvalitní potraviny a zpracované potraviny, ty mohou mít sice vysoký obsah kalorií a tuků, ale jsou to zejména trans-tuky nebo omega-6 mastné kyseliny, které obvykle nepomáhají ke snižování zánětu vedoucího k poškození plic, proto se nedoporučují pro osoby s cystickou fibrózou. Tyto nežádoucí látky se nacházejí zejména v rafinovaných rostlinných olejích: slunečnicový olej, olej z kukuřice a sezamový olej. Proto je důležité tyto potraviny zcela vyřadit a nahradit je podle následujících doporučení. Konzumace protizánětlivých tuků, včetně mononenasycených tuků, jako je extra panenský olivový olej, avokádový olej a panenský kokosový olej, je dobrý způsob, jak zvýšit příjem kalorií. Ořechy a semena, jako jsou mandle, chia semínka, lněné semínko, vlašské ořechy a konopná semena, jsou také dobrou volbou pro tento účel, stejně jako přirozeně hutnější maso, jako je červené hovězí maso a jehněčí. Nerafinované sacharidy mohou poskytnout výživné kalorie a energii, zejména v kombinaci s tuky. Nejlepší je jíst nezpracované, nízkoglykemické druhy, jako jsou původní druhy pšenice (špalda, samolina), ovoce a škrobovou zeleninu (řepa, mrkev, zelený hrášek, kukuřice a brambory). Obecně by v jídelníčku lidí s cystickou fibrózou měly být posíleny tyto komponenty:
1. vitamín K - všechna zelená zelenina;
2. vitamín D - slunce nebo sólarium;
3. vitamín A - nastrouhaná mrkev ohřátá v tuku;
4. vitamín E - ořechy;
5. někteří lidé s cystickou fibrózou by také měli přidat více soli do své stravy, aby se zabránilo dehydrataci;
6. omega-3 mastné kyseliny mohou být přínosem ke snižování zánětu (nacházejí se u volně žijících ryb, jako jsou lososy, sardinky a halibut);
7. pankreatické enzymy (k dostání volně v lékárně) jsou také běžně používány k tomu, aby pomohly lépe trávit jídlo a kalorie;
8. vysoce kvalitní multivitamíny a antioxidanty pomáhají předcházet zánětu, náchylnosti k infekcím a poškozen
Plody v tekuté formě pomáhají tělu vyplavovat toxiny. Ovocné plody jsou také velmi snadno stravitelné a obsahují mnoho antioxidantů, živiny, vlákninu a důležité vitamíny.
Zelené potraviny k detoxikaci těla
Tyto potraviny by při detoxikaci měly být ve vaší ledničce. Jedná se o modro zelenou řasu, ječmen, listovou zeleninu, kapustu, špenát, spirulinu, vojtěšku, mangold, rukolu nebo jinou listovou organickou zeleninu. Tyto rostliny vám pomohou dostat chlorofyl do těla. Chlorofyl má dobrý vliv na trávicí trakt. Chlorofyl zbavuje tělo škodlivých toxinů smogu, těžkých kovů, herbicidů, čisticích prostředků a pesticidů. Zelené potraviny pomáhají játrům v detoxikaci.
Citrusové plody na detoxikaci
Citrusové plody pomáhají tělu při odplavování toxinů. Také pomáhají trávicímu traktu s enzymatickými procesy. Mezi citrusové plody patří citron, pomeranč a limetka. Citronová šťáva pomáhá játrům v čisticím procesu. Jestli chcete zvýšit detoxikaci, tak se doporučuje každé ráno sklenice teplé citronové vody. Pamatujte si, že vitamin C je jedním z nejlepších detoxikačních vitamínů. Vitamin C přeměňuje toxiny do stravitelného materiálu.
Česnek a detoxikace organizmu
Česnek patří mezi jednu z nejlepších detoxikačních potravin. Pomáhá stimulovat játra při vzniku detoxikačních enzymů. Tyto enzymy pomáhají filtrovat toxiny ze zažívacího ústrojí. Doporučuje se přidávat česnek do jídel ve formě nakrájených kousků nebo ve vařené podobě. Česnek pomáhá při jakékoliv detoxikační dietě.
Brokolicové klíčky na detoxikaci
Brokolicové klíčky jsou extrémně bohaté na antioxidanty. Brokolicové klíčky stimulují detoxikační enzymy v trávicím traktu. Výhonky brokolice jsou účinnější nežli plně vzrostlá rostlina.
Zelený čaj na detoxikaci těla
Zelený čaj je plný antioxidantů. Odstraňuje toxiny díky jeho kapalnému obsahu. Zelený čaj obsahuje speciální typ antioxidantu s názvem Katechina. Tento speciální antioxidant je znám díky tomu, že zvyšuje funkci jater.
Mungo při detoxikaci
Jedná se o mungové fazole, které byly používány po tisíce let ajurvédskými lékaři. Mungo je lehce stravitelné a absorbuje toxické zbytky na stranách střevní stěny.
Čerstvá zelenina
Čerstvá zelenina je nejideálnější v odšťavněné nebo syrové podobě. Patří sem cibule, mrkev, artyčok, chřest, brokolice, zelí, kapusta, růžičková kapusta, květák, česnek, řepa, kurkuma a oregano. Kombinace těchto potravin vám pomůže s odstraněním toxinů z jater. Tyto potraviny mají čistící účinek. Čerstvá zelenina je přirozeným zdrojem síry a glutationu. Síra pomáhá játrům detoxikovat škodlivé chemikálie.
Semena a ořechy k detoxikaci těla
Měli byste začlenit do své stravy semena a ořechy. Seme
V naší poradně s názvem NEMOC DNA A ZAKÁZANÉ POTRAVINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Juraj šofronič.
Nemoc dna a zakázané potraviny hlavně maso které, luštěniny ,zelenina VŠE A V JAKEM STAVU //VARENÉ,SYROVÉ//.děkuji.šofronič
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nevhodné potraviny při dně:
- všechny druhy alkoholických nápojů.
- některé ryby, (sardinky, ančovičky, pstruh, sleď a treska jednoskvrnná).
- měkkýši a mořské plody, jako jsou mušle, krabi, humři, ústřice a krevety.
- vysoce purinové maso, jako je slanina, krůta, telecí maso, klobása a zvěřina.
- mírně purinové maso, jako je hovězí, kuřecí, vepřové, kachní a šunka.
- orgány, jako jsou játra, ledviny a brzlík.
- cukrem slazené limonády a džusové nápoje.
- zpracované potraviny obsahující přidané cukry.
Vhodné potraviny při dně:
- ovoce, zejména ty s více vlákniny a méně cukru, jako jsou bobule, třešně a jablka.
- zelenina různých barev, zejména neškrobová zelenina, jako je brokolice, listová zelenina, houby, rajčata, hrášek, cuketa, květák a lilek.
- čočka, fazole a luštěniny, pochopitelně vařené.
- ořechy a semena, jako jsou para ořechy, kešu, vlašské ořechy, slunečnicová semínka, dýňová semínka a chia semínka.
- celá zrna, jako je hnědá rýže, pohanka, quinoa, ječmen a oves.
- nízkotučné mléčné výrobky a vejce.
- sójové produkty například tofu.
Maso při dně je vždy problematické, ale v jídelníčku by mělo být přítomno, alespoň to méně purinové, jako je hovězí, kuřecí, vepřové, kachní a šunka. Dostatečná jedna malá porce masa jednou za dva dny.
Příklad jídelníčku:
1. den
SNÍDANĚ: Ovesná kaše z odtučněného nebo rostlinného mléka, přelitá třešňovým kompotem.
OBĚD: Hummus a ledový salát v celozrnné bagetě.
VEČEŘE: Tofu kari s hnědou rýží a dušenou zeleninou.
2. den
SNÍDANĚ: Řecký jogurt nebo tvaroh s ořechy a borůvkami.
OBĚD: Hrášek, červená cibule a houbová omeleta se zeleným salátem.
VEČEŘE: Pečené sladké brambory přelité fazolovým chilli a zeleninovým salátem.
3. den
SNÍDANĚ: Avokádo, vejce nebo míchané tofu s celozrnným pečivem.
OBĚD: Quinoa salát s brokolicí, lososem, paprikou, rajčaty, fazolemi tofu a jarní cibulkou.
VEČEŘE: Kuřecí nebo libové hovězí karbanátky s celozrnnými špagetami a rajčatovou omáčkou se zeleným salátem.
Vedlejší účinky těchto semen nejsou ještě plně známy. Doposud byly pozorovány tyto vedlejší účinky:
Gastrointestinální problémy, jako je tvorba plynu a nadýmání po požití chia semen.
Chia semena a jejich složky se chovají jako alergeny v případě některých jednotlivců, zejména tam, kde již je alergie na hořčici a hořčičné semínko.
Chia semena obsahují omega-3 mastné kyseliny, které mohou mít vliv na ředění krve. Pokud užíváte léky na ředění krve a plánujete chirurgický zákrok, nebo užíváte pravidelně aspirin, doporučuje se, abyste se poradili o konzumaci chia semen s lékařem. Zejména hemofilici by se měli držet dál od těchto semínek.
Chia semena obsahují velké množství kyseliny alfa-linolenové. Některé výzkumy naznačují, že velké množství kyseliny alfa-linolenové ve stravě může zvýšit šance na získání karcinomu prostaty. Pokud již tímto onemocněním trpíte anebo máte předpoklady k jeho výskytu, tak byste v žádném případě neměli chia semena konzumovat.
Chia semena jsou potenciálně schopná snížit diastolický krevní tlak na alarmující úroveň, proto by se pacienti s nízkým krevním tlakem měli jejich konzumaci vyhýbat.
Chia semena by měla být konzumována v krátkých fázích s následnou přestávkou, neboť jednotlivé případy ukázaly, že se někteří jedinci stávají závislými na této superpotravině.
Těhotné a kojící matky by se měly držet stranou konzumace chia semen, jelikož nebyly provedeny dostatečné výzkumy této problematiky.
Superhodnoty vitamínu B17 při větší spotřebě chia semen mohou vést k předávkování tímto vitamínem.
V naší poradně s názvem SLUNEČNICOVÁ SEMÍNKA VLIV NA ČLOVĚKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislav Studynka.
Jsou slunečnicová seminka močopudná ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Slunečnicová semínka nejsou močopudná. Obsahují však hodně draslíku a díky tomu můžou prospět lidem, kteří užívají léky na odvodnění. Při odvodnění organismu dochází ke ztrátám draslíku a slunečnicová semínka jsou jeho vhodným a přirozeným zdrojem.
Esenciální mastné kyseliny v slunečnicových semínkách (především kyselina linolová) snižují hladinu cholesterolu v krvi, čímž brání rozvoji arteriosklerózy (stejného účinku se dosáhne i používáním slunečnicového oleje). Vitamin E, kterého slunečnicová semínka obsahují velké množství, je silný antioxidant, jenž zabraňuje degeneraci cév a upravuje přilnavost krevních destiček, což snižuje riziko tvorby krevních sraženin a rozvoje infarktu myokardu. Kyselina linolová a vitamin E dále zlepšují elastičnost kůže, protože chrání její buňky před stárnutím. Konzumace slunečnicových semínek se doporučuje při ekzémech, popraskané a suché pokožce a při zánětech kůže všeobecně. Semínka rovněž posilují nehty a vlasy a zabraňují jejich šedivění. Slunečnicová semínka obsahují stejné množství vitaminu B1 jako pšeničné klíčky. Lidé, které trápí stres, deprese, nespavost nebo nervozita, najdou v těchto zdánlivě obyčejných semínkách velkého pomocníka. Taktéž diabetici dobře snášejí slunečnicová semínka, proto je mohou bez obav zařadit do svého jídelníčku. Nejlepší je jíst slunečnicová semínka syrová, ale dobře usušená.
V naší poradně s názvem WARFARIN A LOUPANÁ SLUNEČNICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
chci se zeptat jak působí slunečnicová semínka a warfarin, děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak musíte kontrolovat denní příjem vitamínu K. Vitamín K totiž přímo ovlivňuje účinky Warfarinu. Denní množství vitamínu K pro ženy činí 90 mikrogramů. Tento objem vitamínu K je třeba sníst každý den, ne více a ani ne méně. Některé potraviny mají vitamínu K hodně a i při malém množství dokáží tuto hranici rychle dosáhnout. Patří sem zelí, kapusta, chřest, jarní cibulky a okurky. Slunečnicová semínka také obsahují vitamín K. 100 gramů jadérek ze slunečnice bez skořápky obsahuje 5,5 mikrogramů vitamínu K. Když tedy sníte za den 200 gramů slunečnice, tak přijmete 11 mikrogramů vitamínu K. K dosažení limitu budete muset ještě zkonzumovat další potraviny, které dodají zbylých 79 mikrogramů vitamínu K. Slunečnicová semínka, krom obsahu vitamínu K, nijak dále neovlivňují účinky Warfarinu.
Esenciální mastné kyseliny v slunečnicových semínkách (především kyselina linolová) snižují hladinu cholesterolu v krvi, čímž brání rozvoji arteriosklerózy (stejného účinku se dosáhne i používáním slunečnicového oleje). Vitamín E, kterého slunečnicová semínka obsahují velké množství, je silný antioxidant, jenž zabraňuje degeneraci cév a upravuje přilnavost krevních destiček, což snižuje riziko tvorby krevních sraženin a rozvoje infarktu myokardu. Kyselina linolová a vitamín E dále zlepšují elastičnost kůže, protože chrání její buňky před stárnutím. Konzumace slunečnicových semínek se doporučuje při ekzémech, popraskané a suché pokožce a při zánětech kůže všeobecně. Semínka rovněž posilují nehty a vlasy a zabraňují jejich šedivění. Slunečnicová semínka obsahují stejné množství vitamínu B1 jako pšeničné klíčky. Lidé, které trápí stres, deprese, nespavost nebo nervozita, najdou v těchto zdánlivě obyčejných semínkách velkého pomocníka. Taktéž diabetici dobře snášejí slunečnicová semínka, proto je mohou bez obav zařadit do svého jídelníčku. Nejlepší je jíst slunečnicová semínka syrová, ale dobře usušená.
Slunečnicová semínka patří k nejhodnotnějším přírodním potravinám. Jsou zdrojem mnoha potřebných živin důležitých pro fungování našeho organismu. Ať už to jsou vitamíny (E, B1, B5), minerály (draslík, selen, hořčík, mangan, železo, vápník, fosfor, zinek) nebo nenasycené mastné kyseliny (omega3, linolová). Právě vitamínu E mají slunečnicová semínka velké množství a řadí se k jeho nejbohatším zdrojům. Ten je základním antioxidantem našeho těla, ve kterém „vyhledává “ volné radikály, neutralizuje je a zabraňuje tak předčasnému stárnutí buněk a degeneraci cév. Dále snižuje riziko tvorby krevních sraženin a vzniku infarktu myokardu, podporuje krevní oběh a tvorbu červených krvinek. Chrání naše tělo před záněty, je bojovníkem proti artritidě, rakovině a cukrovce. Semínka slunečnice pomáhají (díky komplexu vitamínů B) proti stresu, depresi, nervozitě ale i nespavosti. Hořčík v nich obsažený je důležitý pro udržení normálního krevního tlaku. Jeho nedostatek se také může projevit křečemi ve svalech, migrénami, napětím, podrážděností a únavou. Díky selenu se vám zlepší stav pokožky a posílí se nehty. Zároveň je účinnou látkou i proti rakovině – zabraňuje růstu rakovinotvorných buněk a vyvolává jejich odumírání. Slunečnicová semínka vám pomohou při únavě a vyčerpání (resp. předcházejí jim). Doporučují se pro těžce pracující, oslabené a anemické osoby, velice vhodná jsou i pro těhotné, kojící a sportovce.
V naší poradně s názvem PRIPRAVA DOMÁCEHO DYNOVY OLEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mb121264.
Zná někdo recept na přípravu domáceho dýňového oleje ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj, dýňový olej si děláme doma pravidleně každý rok na podzim. Většinou je to hned po tom, co dolisujeme víno, tak pak ve stejném lisu lisujeme i dýňový olej. Jsou k tomu potřeba vyloupaná dýňová semena. Ty po vyloupání a těsně před lisováním rozprostřeme na plech a zahřejeme je na 40 stupňů. Pak takto rozehřátá je nasypeme do lisu a vylisujeme z nich domácí dýňový olej. Jde o vysoce kvalitní a zdravý domácí olej, který je bohatý na vitamíny E, A, zinek, drahocenné omega kyseliny Omega 3 a Omega 6 mastné kyseliny (ale pozor, vysokým teplem se ničí!). Jeho barva je hnědo-zelená a řadí se do kategorie olejů nejvyšší kvality. Nedoporučuje se olej tepelně zpracovávat, například na smažení ani na pečení. Pro zachování jeho vyjimečných vlastností by měl být uchován v lednici.
Ideální užití dýňového oleje je za studena. Jako lék se dá konzumovat jen tak, po lžičce denně, či přidat do proteinových koktejlů. Při tomto vnitřním užití slouží bezvadně jako prevence proti zhoubnému bujení a nemocem prostaty a podpoří v růstu a pevnosti vaše nehty. Dýňový olej povzbuzuje krevní oběh a je doporučován na kazivost zubů, na lupénku, na herpes, proti akné, na potíže s trávicím traktem, na ekzémy.
Při použití dýňového oleje na pokožku využijeme jeho blahodárné hojivé a sklidňující účinky, jelikož je zdrojem organicky vázaného zinku. Při zevním použití je dále také výborný jako základ na vyživující vlasový zábal, při kterém podpruje obnovu buněk a pružnost kůže a učiní vaše vlasy krásně lesklé. Domácí dýňový olej mohu jen doporučit!
Posílení imunity u dětí je tématem nejedné diskuse. Starostlivé matky hledají způsoby, jak své ratolesti uchránit před nemocemi. Je potřeba si ale uvědomit, že právě proděláním infekčního onemocnění se imunitní systém o hrozbě dozví a naučí se jí rozpoznávat. Imunitní systém v dětském věku je přímo naprogramovaný na boj proti virům. Naopak nedostatek infekčních podnětů může způsobit poruchy zrání systému a rozvoj autoimunitních chorob. Je prokázané, že děti žijící s hospodářskými zvířaty na farmě, kde je hygiena vždy problematická (znáte děti), trpí méně často autoimunitními chorobami střeva. Věří se, že pokud se imunitní systém nenudí a stále má s čím bojovat, méně často obrací pozornost vůči vlastním tkáním. Není tedy vhodné dítě před infekcemi chránit přespříliš. Poměrně specifickou jednotkou je imunita u kojenců do 6 měsíců, eventuálně imunita u kojenců do 1 roku. Do 6. měsíce života je tvorba vlastních protilátek minimální, kojenec dostává vše od matky. Pokud je tedy dítě kojené, pak žádná speciální opatření nutná nejsou. Pokud kojené není, pak je určitá obezřetnost na místě, ale v zásadě pro posílení imunity u dětí do 1 roku nemůžete nic moc udělat. V momentě kdy dítě začíná přijímat potravu i v tuhé formě je důležitá hlavně pestrá strava bohatá na vitamíny, dostatek čerstvé zeleniny a ovoce. Důležité je také nebýt příliš úzkostný až dítě začne prozkoumávat svůj svět ústy. Je potřeba si uvědomit, že trávicí systém je největší imunitní orgán v těle. Cokoliv do něj přijde je rozpoznáno jako „zvenčí, a tedy tělu cizí“ a tělo aktivuje imunitní odpověď, aby se choroboplodné zárodky nemohly šířit. Nadměrná hygiena a pobyt ve sterilním prostředí tak otevírá cestu k chronickým infekcím v pozdějším věku.
V otázce posílení imunity u dospělých je první odpovědí opět racionální výživa zaměřená hlavně na nejednotvárnou, pestrou stravu s dostatkem základních živin, ale i stopových prvků, esenciálních mastných kyselin a vitamínů. Přírodní posílení imunity by mělo být vždy preferováno nad komerčními doplňky stravy, protože biologická dostupnost tabletových forem je vždy omezená (biologická dostupnost = procento látky, které je z tablety využito v metabolismu).
Pokud je pestrá strava problematická, například z důvodu potravinových alergií, nedostupnosti čerstvé zeleniny, pak volba doplňků by měla být šita individuálně na míru. Je třeba si uvědomit, že vitamíny na obnovení imunity mají i svou stinnou stránku. Vitamíny ze skupiny A, D, E a K jsou v tucích rozpustné a proto je lze předávkovat. Jejich bezhlavé užívání může vést k otravám. Alternativou vitamínu A je pro vitamin beta-karoten, který se sice předávkovat
V naší poradně s názvem JINAN DVOULALOČNÝ GINGO BILOBA ZPRACOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Studeníková.
Prosím o sdělení, jestli mohu nějak využít semena-malé oříšky, které jsou uvnitř velmi zapáchajících žlutých plodů. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Žluté páchnoucí ovoce velikosti melounu se jmenuje Durian a pochází z jihovýchodní Asie. Roste na vysokém stromě a vyžaduje teplo a sluneční svit minimálně 9 hodin denně. Semena je možné zasadit, ale nečekejte žádnou krásnou rostlinu. Ze semen Durianu začne růst stromek velký jako naše lípa. Nejlépe je zasadit semeno v zimě a až vzejde, tak mu co nejvíce přisvětlujte na osluněném místě. V létě se mu bude dařit venku pokud teplota neklesne pod 10°C. Více informací najdete tady: https://cs.m.wikipedia.org/…
Juvie ztepilá (Bertholletia excelsa) je vysoký strom z čeledi hrnečníkovité a jediný druh rodu juvie (Bertholletia). Roste v deštných pralesích Jižní Ameriky. Strom je významný pro svá semena – para ořechy. Juvie ztepilá má střídavé kožovité podlouhlé oválné listy, které jsou 17 až 36 cm dlouhé a 6 až 16 cm široké. Květy jsou žluté, sestavené v hustých latách, a nepříjemně páchnou. Juvie se přirozeně vyskytuje v amazonské části Jižní Ameriky od Kolumbie a Francouzské Guyany po Bolívii a Peru. Roste na nezaplavovaných půdách v tropických deštných lesích ve výšce 100 až 200 metrů nad mořem. Dorůstá výšky 40 až 50 metrů a je jedním z nejvyšších stromů Amazonie.
Plodem je velká tobolka s pevným vnějším oplodím, měřící obvykle 10 až 20 cm v průměru a otevírající se víčkem. Uvnitř tobolky je 12 až 22 semen s tvrdou skořápkou a chutným bělavým jádrem. Jméno para ořechy získaly tyto plody pravděpodobně díky vývozu z brazilského přístavu Pará do Evropy.
Juvie se pěstují jen zřídka, většina para ořechů na světových trzích tak pochází z divoce rostoucích stromů. Dřevnaté tobolky v době zralosti opadávají a semena jsou z nich vybírána domorodými sběrači. Jsou známy případy, kdy padající plod zranil, nebo dokonce usmrtil sběrače. Semena jsou oblíbenou potravou mnoha živočichů, například hlodavců aguti, kteří si často dělají zásoby semen na nepříznivé období. Semena, která aguti nespotřebuje, pak zpravidla vyklíčí, čímž dochází k šíření a obnově porostů juvie.
Juvie má středně těžké až velmi tvrdé dřevo (6,7 dle Brinellovy stupnice) a relativní tvrdost cca 176 % (smrk 42 %, dub 100 %), takže se používá k výrobě nábytku a podlah, dýh nebo palub lodí. Dřevo je růžově až ořechově hnědé.
Kvalitní olej z para ořechů je bohatý na vitamíny, vyživuje a revitalizuje pokožku a je často využíván v kosmetických přípravcích. Gen para ořechu byl kvůli zvýšení výživné hodnoty přidán do geneticky modifikované sóji. Tato sója však způsobuje alergií postiženým lidem stejné alergické reakce jako vlastní ořech. Jednalo se o jedno z prvních prokázaných rizik geneticky upravených organismů (GMO).
Para ořechy obsahují draslík, hořčík a selen a mají vysoký obsah kalorií.
Ve svém příspěvku ŠEDY ZÁKAL KAPKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Zapletalová.
Prosím máte-li bylinky na léčení šedého zákalu nebo jinou bezoperační metodu na jeho léčbu, kapky napište prosím brzy šedý zákal u mne byl zjištěn před 4 měsíci,léčila jsem ostropeřcem čajem od pana otce Pleskače brala jsem semena ostropeřce 1 měsíc a půl zatím bez většího výsledku máte-li jiný vśledek lepší napište chci se vyhnout operaci.Co nejdřiv.
Pokud máte zkušenosti s operací a bifokálními čočkami napište.
Marie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Kapu si asi tak 5 kapek odvaru z kopřivy do očí a lépe vidím. Chci zkusit i obklad z švédských kapek na víčka. Ale zatím mám vyzkoušenou tu kopřivu.
Španělští dobyvatelé touto rostlinou pohrdali, zakazovali její pěstování a nutili indiány, aby ji nahrazovali pšenicí. V dnešní době představuje kvinoa díky své nutriční hodnotě potravinu budoucnosti. Během růstu se konzumují čerstvé listy v různých salátech a hlavně se používají zralá semena. Z nich se mele mouka, která má výborné vlastnosti (používá se na pečení chleba a různých sušenek). Celá semena se využívají k vaření kaší, zahušťování polévek i k výrobě cereálií. Také se z nich připravuje pálenka Chica.
Mouka z merlíku čilského neobsahuje lepek, je tudíž vhodná pro celiaky (osoby, které trvale nesnášejí lepek). Semena jsou dobrým zdrojem některých vitaminů, konkrétně tiaminu, riboflavinu, kyseliny listové, beta-karotenu, alfa-tokoferolu a vitaminu C. Semena jsou tvořena z 60 % škrobem, z 23 % esenciálními bílkovinami, z 5 % sacharidy, z 4−9 % tuky. Jejich energetická hodnota je 374 kcal / 1566 kJ na 100 g. Z tohoto důvodu zrna kvinoy ocení i vegan, který jimi obohatí svou stravu.
Jak již bylo uvedeno, v současnosti je merlíku čilskému věnována pozornost zejména kvůli vysoké nutriční hodnotě. OSN ho klasifikovala jako jednu z plodin obsahujících velmi vysoké procento bílkovin. NASA jej zařadila jako vhodnou plodinu do výzkumného programu, jehož výsledky a z nich vyplývající opatření by umožnily podporovat a udržet lidský život během dlouhých vesmírných letů řízených člověkem. Quinoa rovněž patří mezi plodiny zařazené do programu Fair Trade , který mimo jiné garantuje spravedlivou cenu, tedy cenu pokrývající náklady na produkci a životní potřeby.
Kvinoa − tepelně neupravená
Nutriční hodnoty ve 100 g
Energie - 1539 kJ (368 kcal)
Sacharidy - 64,2 g
Vláknina - 7,0 g
Tuky - 6,1 g
mononenasycené 1,6 g
polynenasycené 3,3 g
Bílkoviny - 14,1 g Vitamíny:
Vitamin A ekv. (0%) - 1 ug
Thiamin (B 1 ) - (31%) 0,36 mg
Riboflavin (B 2 ) - (27%) 0,32 mg
Niacin (B 3 ) - (10%) 1,52 mg
Vitamín B 6 - (38%) 0,49 mg
Kyselina listová (B 9 ) - (46%) 184 ug
Cholin - (14%) 70 mg
Vitamín C - (0%) 0 mg
Vitamin E - (16%) 2,4 mg
Minerály:
Vápník - (5%) 47 mg
Železo - (35%) 4,6 mg
Magnézium - (55%) 197 mg
Mangan - (95%) 2,0 mg
Fosfor - (65%) 457 mg
Draslík - (12%) 563 mg
Sodík - (0%) 5 mg
Zinek - (33%) 3.1 mg
Další složky
Voda 13,3 g
Za posledních deset až patnáct let dobyla kvinoa trhy v bohatých zemích. Její výživová hodnota přiláká každý rok více konzumentů, kteří hledají zdravější a novější potraviny. Ti z ní připravují rizoto, zapékají ji nebo jí nahrazují podobné obiloviny v salátech z východního Středomoří.
V naší poradně s názvem NÁDOR NA LEDVINĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Turek Miloslav.
Dorý den otče Pleskač v roce 2012 mi odbrali ledvinu kvůli nádoru,
V červenci mi vyoperovali nádor na druhé ledvině byl veliký 3,5 cm
nebyl agresivní.Prosím touto cestou o radu jak se léčit aby mi
nádory se nádory netvořily.Ráno si natrhám nať cerelu,petržele
mrkev a červenou řepu naleju as 1dcl vody rozmixuji a vypiju.
Jídlo strašně málo solím,uzeniny nejím a maso jím vařené.Ještě jsem s nízkotučným jogurtem asi 2velké lžíce smíchal s pomletou čajovou lžičkou lněného semena.Nevím,jestli když jím maso v malýh porcí jestli to semeno můžu jíst.
Prosím Vás tímto o radu.
Pán Bůh zaplať za radu M.Turek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Máte velmi pěkně nastavený jídelníček. Někdy nádory vznikají bez ohledu na způsob stravování. Ovlivňují je faktory, jako například genetická dispozice, vlivy vnějšího prostředí a také kosmické záření. Vy zřejmě budete více vnímavý a náchylnější ke vzniku nových nádorů. Doporučuji zůstat v péči lékařů - onkologů a absolvovat pravidelné prohlídky. Dnešní technika dokáže nádor objevit brzy a bezbolestně. Včasná léčba cílená proti nádorům pomůže k uzdravení.
Jak vařit merlík? Semena rostliny jsou obalena saponiny, které mají hořkou chuť a ve větším množství jsou toxické, proto se tato potravina musí geneticky modifikovat. Je dobré semena přes noc namočit do vody, ráno vodu slít a semena pak uvařit v čisté vodě. Kvinoa se používá stejným způsobem jako rýže. Odrolená nenamočená semena lze umlít a použít jako mouku.
Asi 50 % hmotnosti slunečnicových semínek tvoří tuk, ale najdeme v nich i poměrně velké množství bílkovin a sacharidů. Kromě těchto základních živin jsou semínka slunečnice bohatá na antioxidanty, vitaminy (vitamin E, vitaminy skupiny B) i minerální látky (hořčík, železo, vápník, fosfor a jiné). Energetická hodnota 10 g slunečnicových semínek je 247,46 kJ (59,14 kcal). Slunečnicová semínka představují vhodnou součást zdravého jídelníčku, avšak i u nich platí, že se nic nemá přehánět. S ohledem na jejich kalorickou hodnotu je lepší nekonzumovat jich velké množství. Spíše jejich pozitivní účinky na zdraví využijte tak, že jimi nahradíte část jiných tuků. Výborná jsou například jako součást salátů nebo jako náhražka chipsů večer u televize.
Vysoce kalorická a na základní živiny bohatá slunečnicová semínka jsou vhodná pro těhotné a kojící ženy, sportovce, anemiky, podvyživené lidi a pro lidi s oslabeným zdravím po nemoci a vlastně pro každého, kdo potřebuje načerpat novou sílu.
Jak již bylo řečeno, pražením mohou slunečnicová semínka ztratit některé vitaminy a minerály. Solená semínka zase obsahují příliš mnoho sodíku. Ani jeden z uvedených způsobů úpravy tedy není pro naše zdraví přínosný.
Pražená slunečnicová semínka jsou velmi chutná, pokud se však praží dlouho, sníží se jejich nutriční hodnota. Po oloupání můžeme semínka rozemlít na pastu, která je výborná pro děti, starší lidi a pro lidi s poškozeným chrupem.
