Poslední rozloučení zesnulého člověka mají obvykle na starosti jeho příbuzní, kteří rozhodují o tom, jak bude pohřební akt vypadat, kde se bude konat, kolik přijde lidí, jestli součástí bude i hostina, kdo tam promluví atd. Při rozhodování se mohou řídit přáním zemřelého, pokud nějaké projevil za svého života, nebo tím co o něm vědí, co se k němu hodí atd., případně sami vyberou to, co považují za nejlepší. Důležitá je v neposlední řadě také finanční stránka, protože uspořádání pohřbu není nejlevnější záležitostí. Je třeba zajistit si pohřební službu, která se postará o zemřelého (uložení do rakve, také i umytí zemřelého, oblečení a další nutné úpravy), zajistit parte, rozhodnout o způsobu pohřbení (do země v rakvi, nebo kremace), místo pohřbení, nebo uložení urny, místo pro smuteční obřad (pokud o něj pozůstalí stojí), případně pro smuteční hostinu. S tím vším může pozůstalým pomoci právě pohřební služba, která vychází z přání pozůstalých. Pokud se pozůstalí rozhodnou pro pohřeb, jehož součástí bude i smuteční obřad, musí se rozhodnout, jestli jeho součástí bude i pohřební řeč. Pohřební řeč není vždy nutná, je možné mít jen jednoduchý obřad, při němž bude puštěna vhodná hudba a pozůstalí a další lidé, kteří se přišli rozloučit, jen k rakvi položí květiny a věnce a v tichosti se rozloučí se zemřelým. V případě, že se pozůstalí rozhodnou pro smuteční obřad se smutečním projevem, musí si zvolit vhodného řečníka. V takovém případě se nabízí několik možností. Jednou variantou je, že řeč přenechají profesionálovi, který buď působí u pohřební služby, nebo pod pohřební síní. Takový řečník jim předá dotazník, do něhož vyplní základní informace o zemřelém a to, co si přejí, aby na pohřbu zaznělo. Výhodou tohoto řečníka je, že ví, jak se má obléci, umí mluvit a nenechá se ničím rozhodit. Jeho projev ale může na někoho působit neosobně. Další variantou je, že řečníkem bude někdo blízký zemřelému. Nemusí se vždy jednat o příslušníka jeho rodiny, řeč může mít i nejlepší přítel, nebo někdo jiný, kdo zemřelého dobře znal. Při některých pohřbech se dokonce střídá více řečníků, někdo promluví za rodinu, pak třeba některý přítel, kolega atd. V takovém případě je důležité, aby řečníci své projevy sladili a „nelezli si do zelí“. Není třeba, aby se všechny informace opakovaly, každý by se pak měl držet svého okruhu. Mnohem jednodušší situace je, když mluví jen jeden řečník. Ten by měl samozřejmě při tvorbě své řeči respektovat pravidla tohoto slohového útvaru a i při samotném obřadu musí dbát na správnou etiketu vycházející z dané situace.
Projev, který si řečník sám připraví, musí odrážet jeho vztah k zemřelému a hlavně musí být plný upřímné účasti. V podstatě neexistuje přesná osnova, nějaký plán, co vše musí smuteční řeč obsahovat a jakým stylem má být sestavená. Hlavní je, aby byla vhodná, dávala smysl a styl se hodil k řečníkovi. Klidně může být řeč originální a plná nekonvečních spojení. Důležité je, ale aby tato spojení nenarušila smysl smuteční řeči.
Pokud si někdo neví rady se sestavením tohoto proslovu, měl by se řídit několika základními pravidly. Tím hlavním je, že v řeči by se neměly nijak zdůrazňovat negativní vlastnosti zesnulého. Taková vlastnost se tam sice může objevit, ale měla by být „změkčená“, rozhodně by smuteční řeč neměla být postavena na kritice zemřelého. Pokud řečníka nenapadá moc dobrého, co o zemřelém říct, je dobré držet se obyčejných frází.
Důležité je si také uvědomit, že smuteční řeč je určena hlavně rodině zemřelého, má jim vyjádřit účast, podporu a pomoci jim vyrovnat se s bolestí, kterou cítí. Pokud tedy řečník nepatří k nejbližším příbuzným zemřelého, neměl by se nijak snažit strhávat pozornost ke svým emocím. Ale i v případě, pokud je řečníkem osoba blízká zemřelému měla by se snažit vystupovat co nejvíce objektivně, protože i pro další příbuzné je ztráta milované osoby velmi těžká. I přesto není vhodné se uchylovat ve smuteční řeči k velkému množství různých klišé, protože ty pak působí neupřímně. Je mnohem lepší projev více zaměřit na život, názory a přání zemřelého, aby celý projev působil upřímnější a osobnější. Klišé nikoho nedojmou ani neutěší. Řečník by se měl snažit pozůstalým poskytnout útěchu v popisu dobře prožitého života zemřelého, a v tom jaký byl člověk, co dokázal, nebo co mohl dokázat. Zase by ale v projevu nemělo být až moc informací o životě zemřelého, ideální je shrnout jen několik málo bodů z jeho života. Při smuteční řeči se řečníci často uchylují k různým básnickým vyjádřením, kterými chtějí svému projevu dodat na určité „honosnosti“. I zde platí jednoduché pravidlo, méně je někdy více, důležitá je totiž přirozenost projevu. Aby smuteční řeč byla osobnější, je vhodné využít i různé oblíbené citáty zemřelého, slova z oblíbených písní a básní. Opět by jich nemělo být ale moc, všeobecně se doporučuje jen jeden citát. V závěru smuteční by mělo zaznít, něco, co je pro zemřelého typického, co pozůstalým pomůže dát mu sbohem. Často se užívají citáty z oblíbených knih, básní, písní, neb klasické fráze typu: Nikdy na tebe nezapomeneme atd. Hlavní je, aby se závěr hodil do celého konceptu smuteční řeči.
Smutečníprojev nepatří k těm slohovým útvarům, u nichž se oceňuje improvizace. Naopak je třeba být na tuto situaci dobře připraven, což znamená mít projev s sebou, i když ho řečník ovládá zpaměti. Může se stát, že se pod návalem emocím v řeči ztratí a sepsaný projev mu dává jistotu, že řeč dokončí. Sepsaná řeč by neměl mít řečník jen tak volně na papíru, který zmuchlaný vytáhl z kapsy. Je vhodné ho mít v tmavých deskách, ideálně černé, nebo tmavě modré barvy.
Při samotném projevu je třeba v obřadní síni respektovat akustiku a mluvit dostatečně nahlas. Důležité je také dělat patřičné pauzy, aby slovům rozuměli všichni, i ti starší účastníci. Je důležité v řeči příliš nepospíchat, ale ani ji nenatahovat. Projev by měl trvat zhruba kolem pěti minut, ale může být i kratší. Pokud by se v průběhu projevu stalo, že řečník bude přerušen, třeba svým, nebo i cizím projevem emocí nad smrtí zemřelého, je třeba počkat, až se situace uklidní a pak projev dokončit. U smuteční řeči není vhodná jakákoliv přehnaná gestikulace, ale ani přecházení z místa na místo.
Řečníkem na pohřbu se může stát v podstatě kdokoliv, není potřeba, aby to byl rozený mluvčí, stačí člověk, který respektuje pozůstalé, je ochoten a schopen veřejně promluvit a působit důstojně. Řečník, ať už profesionální nebo ne, musí vždy respektovat tuto situaci a musí se podle toho nejen chovat, ale správně se i obléct. Pro muže řečníka se doporučuje tmavý oblek, ideálně černé barvy. Pokud k projevu dojde venku a v zimě, hodí se tmavý kabát. Častým prohřeškem bývá na pohřbech obuv. Všichni účastníci včetně řečníka musí mít čisté a vyleštěné boty ideálně opět tmavé barvy. Rozhodně se sem nehodí žádná sportovní obuv, ani kdyby se jednalo o černé botasky. Řečník by měl být také hladce oholen. I ženy řečnice musí respektovat pohřební etiketu a obléct se do jednoduchých tmavých šatů, případně do tmavých společenských kalhot. Jejich make-up ani účes by neměl být nijak výrazný.
Na závěr je třeba zdůraznit, že řečník svou úctu k zemřelému vyjadřuje mírnou úklonou směrem k jeho rakvi před zahájením projevu, ale i po jeho skončení. Řečník je navíc také prvním, kdo rodině zemřelého kondoluje.
Ve svém příspěvku SMUTEČNÍ ŘEČ NA POHŘEB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Smteční řeč - důstojné poslední rozloučení.
Dobrý den, ráda bych vás všechny informovala o tom, že pomáhám lidem s psaním smuteční řeči podle jejich představ. Mám založenou FB stránku Smuteční řeč - důstojné poslední rozloučení. Kdyby měl někdo o smuteční řeč zájem, neváhejte a napište mi. Těším se na případnou spolupráci.
Pawlusová Darina
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Dobry den,prosim o pomoc při složeni smutečni řeči pro kamarada tenistu.
Děkuji Jiří
Smuteční řeč je pravděpodobně asi jedním z nejsložitějších slohových útvarů právě pro jeho emocionální zaměření. Jistě není třeba zdůrazňovat, že smuteční řeč je určená na pohřby.
Při pohřbu se může rodina obránit na profesionálního řečníka, který ve svém projevu může vycházet z projevu, který mu připraví rodina, nebo může říct svou vlastní řeč. Většinou se pak jedná o univerzální projev, který jen doplní konkrétními událostmi ze života zemřelého.
Druhou variantou je, že na smuteční slavnosti promluví někdo z pozůstalých, většinou to bývají nejbližší příbuzní, kteří si svůj projev také sami připraví. Napsat smutečníprojev není jednoduché. Vždy záleží na vztahu mluvčího k zemřelému a na přístupu, který řečník zvolí. V podstatě není přesně vymezené, jak musí projev vypadat, klidně může být i nekonvenční, základním pravidlem ale je, že by měl být plný opravdu upřímné účasti.
Je několik bodů, které by se v projevu asi měly objevit, ale myslím, že nejsou vždy podmínkou. Také je na řečníkovi, jakou jejich formu zvolí.
Při smuteční řeči není vhodné zdůrazňovat záporné vlastnosti zemřelého (pokud si to rodina vyloženě nepřeje).
Při smutečním proslovu by řečník měl jistě vyjádřit nejen soustrast pozůstalým, ale také by je měl ujistit o tom, že v tom nejsou sami. Měl by se snažit jim pomoci ulehčit v bolesti.
Řečníci se často ve svých projevech uchylují k různým neupřímným a prázdným klišé, které zesnulého nijak nepřiblíží a ani to na nikoho nezapůsobí. Naopak je vhodné využívat v projevu vzpomínky na život zemřelého a na jeho životní postoje.
Také je třeba si uvědomit, že smutečníprojev je určen pro pozůstalé, ne pro zemřelého, proto by celý proslov měl směřovat k nim. Jim má tato řeč pomoci překonat bolest. Řečník by vždy, ať už pochází z rodiny, nebo ne, měl v prvním řadě myslet na nejbližší příbuzné, a proto by zrovna je měl oslovit vždy jako první. U smutečního řečníka se předpokládá, že v projevu nebude zdůrazňovat svůj zármutek. Samozřejmě při projevu na pohřbu blízkého příbuzného (matky, otce, syna, dcery...) se tomu nelze zcela vyhnout. Vždy je ale třeba uvědomit si, že i pro další příbuzné je ztráta milované osoby těžká.
Smutečníprojev by měl být na určité úrovni a měl by být vždy předem připraven a nikdy by neměl být výsledkem improvizace, která by mohla způsobit, že by zaznělo něco, co není vhodné. I pokud řečník umí svůj projev zpaměti, může si s sebou vzít desky (tmavé barvy) s připraveným projevem (kdy by zapomněl, nebo v rozrušení nevěděl, jak dál pokračovat). Také je třeba si uvědomit, že cílem smuteční řeči není informovat o všech událostech ze života zesnulého. Při projevu je možné použít různá básnická vyjádření, ale není třeba jejich množství vždy přehánět, pak by projev mohl působit nepřirozeně. Také je možné využít básní a citátů. Ideální je jeden citát. Více citátů nebo básní by opět mohlo působit nepřirozeně. Ve smutečním projevu samozřejmě není nutná recitace, ale je potřeba se básni přizpůsobit. V projevu by neměla být rozsáhlá souvětí, vhodnější jsou jednoduché věty pronášené klidným tempem, aby všichni přítomní porozuměli obsahu sdělení. Řečník by také měl mluvit dostatečně nahlas. Samozřejmě se může stát, že projev řečníka může být narušený vlastní lítostí nad ztrátou milované bytosti (opět je tato situace pravděpodobná u úmrtí blízkého příbuzného). Takovou situaci je třeba akceptovat a poskytnou řečníkovi prostor, aby mohl po uklidnění pokračovat.
Proslov by neměl být také přehnaně dlouhý, vhodný je časový rozsah kolem 3 – 5 minut.
Smutečníprojev by měl od začátku působit důstojně. Řečník by měl zvolit vhodné vystupování, neměl by při projevu přecházet a ani přehnaně gestikulovat. Úctu k zemřelému lze vyjádřit drobnou úklonou hlavy směrem k rakvi před zahájením projevu a po jeho skončení.
Při smutečním projevu není důležité, jen co řečník říká, ale také jak u toho vypadá. Řečník by se nikdy neměl oblékat nijak provokativně. U mužů je vhodný tmavý oblek a kabát. Rozhodně není vhodná sportovní bunda a obuv. Důležité také je, aby muž vypadal upraveně, řečník by měl mít tedy čisté a vyleštěné boty a zároveň by měl být i oholený. Ženy si mohou vzít jednoduché tmavé šaty, nebo společenské kalhoty. Neměly by mít výrazný make-up.
Na závěr je třeba, aby si řečník uvědomil, že on je první, kdo vyjadřuje upřímnou soustrast rodině.
Ve svém příspěvku SMUTEČNÍ ŘEČ NA POHŘEB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Moc prosím o pomoc na smuteční řeči pro mého otce záchranáře Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Smuteční řeč.
Průběh pohřbu obvykle vychází z přání zesnulého a mají ho na starosti pozůstalí, ti tedy rozhodují, jak bude pohřeb vypadat, jestli se bude skládat jen ze smutečního obřadu, anebo jestli jeho součástí bude i smuteční hostina. Pokud se pozůstalí rozhodnou zorganizovat smuteční hostinu, je jen na nich, kdo se jí bude účastnit. Nikde není dáno, že musí být pro všechny účastníku pohřbu. Řada pozůstalých dává přednost smuteční hostině v úzkém kruhu rodiny. Pohřební hostina se koná až po obřadu, nikdy ne před ním. Při hostině nejde o samotné jídlo, opět jde o vzdání úcty nebožtíkovi a sdílení vzpomínek na něj. Lidé se zde scházejí, aby se mohli společně podělit o vzpomínky a ještě jednou projevit soustrast nejbližším příbuzným. V případě, že se smuteční hostina koná, tak se pozvaným na tuto událost posílá nejen smuteční oznámení, ale také pozvání ke smuteční hostině. Tak každý dopředu ví, že se taková akce bude konat. Pozůstalí při rozhodování o místě smuteční hostiny, by měli mít na paměti, že je vhodné uspořádat hostinu blízku místa obřadu, protože pokud se bude kar konat jinde, musí zajistit pro účastníky odvoz na dané místo. Finanční náročnost této části pohřbu je různá, závisí na tom, jaký typ hostiny si pozůstalí zvolí. Nejméně finančně náročná je smuteční hostina, při níž se nepodává žádné hlavní jídlo. Slouží jen k setkání blízkých, kteří společně připijí na zemřelého. Tato hostina nemá dlouhé trvání, obvykle trvá maximálně půl hodinu a není finančně náročná, protože kromě již zmíněného vína se na ní podávají jen nějaké maličkosti vhodné k vínu. Další a finančně náročnější je uspořádání smuteční hostiny v restauraci. V takovém případě by se měla hostina skládat ze slavnostního přípitku na počest zemřelého, oběda a dezertu. Ani v tomto případě není vhodné na hostině déle prodlévat. Obvykle po dezertu smuteční hosté postupně odcházejí. Poslední a často finančně nejnáročnější variantou je domácí hostina pro blízké příbuzné a další hosty, která se koná obvykle v domě zemřelého, nebo u jeho blízkých příbuzných. Tato hostina trvá podstatně delší dobu (i několik hodin) a je na ni potřeba zajistit dostatek pokrmů a nápojů. Výhodou je, že se nemusí jednat o pokrmy koupené v restauraci, mohou být domácí, připravené blízkými příbuznými. Důležitou součástí každé smuteční hostiny je vždy slavnostní projev, který by opět měl mít blízký příbuzný, nebo přítel. Nemusí to být ale stejný řečník, který hovořil na pohřbu. Řečníku může být i více. Vždy by po projevu mělo následovat symbolické připití na počest zemřelého. Řeč by neměla být dlouhá, měla by obsahovat poděkování za projevené soustrasti, nebo za účast na pohřbu.
Smuteční řeč se přednáší během smutečního obřadu či pohřbu. Měla by dokazovat, že zájem o pozůstalé a jejich problémy přetrvává, stejně jako pochopení a dobrá vůle stát jim v těžkých chvílích po boku.
Smuteční řeč nemá svou specifickou délku, záleží na každém řečníkovi, jak dlouhý a procítěný proslov má v plánu vyjádřit. Měl by ale být přímý, jednoduchý a výstižný.
Smuteční řeč je vzdáním úcty zemřelému a jeho pozůstalým. Může být pronesena knězem, profesionálním řečníkem krematoria či rodinou a přáteli. Smuteční řeč může být pronesena i více osobami.
Profesionální řečník přesně ví, jak má dokonalý smuteční proslov vypadat. Pokud si sami netroufáte na smutečníprojev, řečník je ten pravý člověk, který vám podá pomocnou ruku. Profesionální řečník ví, jak se tvářit, co říkat, jak na se na smutečním obřadu chovat a působit.
Pokud si rodina přeje, součástí pohřbu může být i smutečníprojev, který může přednést buď zkušený řečník, nebo někdo z blízkých zemřelého. Je opravdu nutné si uvědomit, že tato řeč má pomoci pozůstalým překonat bolest a ujistit je, že na to nejsou sami. Tento projev by měl být citlivý, věcný, hlavně ale naplněný upřímnou účastí a snahou pozůstalé povzbudit. Projev by měl být upřímný bez zbytečných klišé. Vhodné je tvrzení v projevu dokládat příklady ze života zemřelého. Řečník by se měl vyvarovat toho, aby ve svém projevu oslovoval zemřelého, vždy by se měl obracet jen na pozůstalé. Řečník by měl ve své řeči zmínit základní údaje o zemřelém, jeho zájmy, problémy, úspěchy, hlavní ale je, aby údaje byly podány objektivně. Vhodné je i informovat o svém vztahu k zemřelému, třeba konkrétní vzpomínkou, ale nesnažit se zdůrazňovat vlastní zármutek. Smuteční řeč by neměla trvat déle než 5 minut. Je důležité si uvědomit, že se jedná o formální projev, věty by tedy měly být krátké, výslovnost pečlivá a hlasitost přiměřená. Při tomto projevu je třeba nemít přehnanou gestikulaci, projev by měl začít a skončit mírnou úklonou směrem k rakvi, během projevu je dobré se dívat na posluchače.
Vzorová smuteční řeč by měla být věcná, citlivá a prostá. Může obsahovat životní filozofii a zkušenosti, které dokážou pozůstalé povzbudit do dalšího života. Smuteční řeč by měla být brána vážně, proto je zapotřebí zbavit se veškerých všeobecných a prázdných klišé.
Obsah smuteční řeči by měl být zaměřen na zesnulého. Vyzdvihuje zesnulého jako člověka, poukazuje na jeho přednosti a rekapituluje život, který žil. Posluchači jsou připraveni slyšet především pozitivní zprávy, proto by celkový obsah smuteční řeči měl být věnován pouze dobré stránce zesnulého.
Smuteční proslov si může rodina připravit sama a zvolit zástupce, který ho bude prezentovat. Projev pak může být více osobní.
V naší poradně s názvem ZÁKOŽKA SVRABOVÁ DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobry den, resim vyrazku, kterou mam jiz 3 mesice. Po prvnim vyskytu drobnych pupinku, po zmacknuti z nich vytekla tekutinka, mi MUDr. naordinovala mast, ale strasne se divila, ze jdu k lekari jiz 14dni po vysevu a s tak malym mnozstvim( pupik, dekolt, predlokti). Zmenila jsem lekarku a moc jsem si nepomohla. Svrab ji sice napadl, ale nediagnostikovala jej, ani se nepokousela. Leci me masti, dietou nedrazdivou, napolsedy mi nasadila kortikoidy, ktere ovsem nejim. Vyrazka je na nohach( lytka, ale vice holene), u kotniku, strana bricha resp. na pasu, skoro cela zada, predlokti. Vyrazka svedi obcas, zadne urputne nocni svedeni. Manzel ji nema a ani zadny ze synu (9 a 1 rok)ji nema. Jedine, co by mohlo svedcit pro svrab je na predlokti a u kolene asi 1cm dlouha "carka". Uz jsem zoufala, poradi nekdo? Diky M.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Moniko, souhlasím s postupem vaší nové kožní lékařky. Svrab, by při tak masivních kožních projevech, byl nesnesitelně svědivý a to píšete, že vás zas tolik nesvědí. Dále pro svrab nenasvědčuje ani popisovaný projev vodnatými puchýřky. Víte Moniko, ono určit přesnou příčinu vzniku ekzému dnešní medicína přesně stále nedokáže a léčba často probíhá metodou pokus / omyl. Proto vám vaše lékařka naordinovala nedráždivou dietu, aby vyloučila alergické reakce na alergeny z jídla. Tato opatření se aplikují vždy na přechodnou dobu, nezbytnou pro prokázání jejich účinnosti na zdravotní stav. Dá se z toho pak lépe poznat možná příčina vzniku ekzému a díky tomu je pak možná i efektivní volba známé léčby. Měla byste raději respektovat doporučení své lékařky a užívat vše, co vám předepíše. Váš exém je patrně nějaká forma atopického exému a čím dříve se příjde na jeho příčinu, tím rychleji budete zase uzdravená. Uvědomte si prosím, že lékař studuje zdravovědu několik let a vy, z pohledu lajka, nemůžete být schopna relevantně zhodnotit vhodnost doporučené medikace. Zamyslete se nad tím, čeho chcete dosáhnout, zdali soutežit s lékařem o způsob léčby a nebo být co nejrychleji uzdravená.
Držím Vám palce a přeji brzké uzdravení.
Smutečníprojevy na pohřbech je pro nezkušené řečníky těžké sestavit. Obvykle se obávají toho, aby jejich řeč dávala smysl, nebyla příliš dlouhá a lidé jí rozuměli. Stejně tak by měli myslet i na to, aby se v ní neobjevila slova, která bude mít řečník problém vyslovit. Na pohřbech je samozřejmě nutné dodržovat jistou pietu, ale i tak se může v projevu objevit mírný humor, pokud se to k zesnulému hodí. Řečník musí myslet také na to, že ho v průběhu jeho proslovu mohou zasáhnout projevy smutku, i s nimi se musí vypořádat. Nemusí se za to ale stydět, u neprofesionálních řečníků, kteří mluví na pohřbech svých blízkých, se to stává. K vytvoření smuteční řeči mohou jako vzory posloužit i její ukázky, které následují dále v tomto článku. Jedná se o vzorsmuteční řeči na pohřbu maminky, tatínka, babičky a dědečka. Tyto vzory slouží jako inspirace, třeba řečníka zaujme některé slovní spojení, nebo stavba řeči. Není ale nutné se těchto vzorů doslova držet. Jedná se jen o ukázky, jak je možné smuteční řeč uchopit.
V naší poradně s názvem LUPY A SVĚDÍCÍ POKOŽKA HLAVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
S lupy mám potíže už moc dlouho a nic na ně nepomáhá, ale poslední rok mě šíleně svědí pokožka hlavy - tak hrozně, že se i v noci budím bolestí rozdrápané pokožky hlavy....
Vyzkoušela jsem už spoustu šamponu proti lupům, i šampon od kožní i nějaké babské rady (oliv olej a vajíčko, acylpyrin do šamponu) ale nic nezabralo na delší dobu. Vše funguje tak týden dva a pak sjem na to stejně, ba ještě hůře. nyní je to opravdu hrozné!!! Nespím půl noci,protože se budím tím, jak si drápu hlavu. Poradí někdo něco, co mám doma a co půjde použít ihned, bez nákupu drahých prostředků? I tak jsem už v těch speicálních šamponech nechala hromadu peněz a ty nemám....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jano, podle Vašich příznaků, které popisujete, zejména to urputné svědění pokožky ve vlasaté části hlavy, nasvědčuje na plísňové onemocnění. Plísně se ve vlasech normálně vyskytují. Pro úspěšnou léčbu je nezbytné provést odběr vzorků z Vaší svědivé kůže. Nebojte se toho, nebolí to, spíše je to intenzivnější podrbání, takže je to spíše příjemné, než naopak. Dělá se to jemně, ostrou škrabkou, jako byste škrábala nové brambory. Takto odebrané mikroskopické šupiky se v laboratoři namnoží (vykultivují) a pak pod mikroskopem se identifikuje plísňový kmen. Podle výsledků se velmi dobře dá určit správný lék. Plísně jsou neodělitelnou součástí našeho života a vyvíjejí se stejně dlouho, jako lidstvo samo. Dokáží se velmi dobře adaptovat na přechodně nehostinné podmínky, které vytvoříme třeba méně či více vhodným lékem. Proto je důležité přesně dodržet předepsaný způsob užívání a zejména dodržet dobu užívání, které bývá v těchto případech i dlouhodobá - několik měsíců. Doporučuji zajít ke kožnímu lékaři a požádat ho o kultivační stěr.
Pokud by se neprokázala plísňová příčina Vašich potíží, tak je zde ještě možné, že byste mohla být alergická na nějaký Vám neznámý alergen. V tomto případě by bylo možné nasadit tabletky Claritin. Je to antihistaminikum (lék proti přehnané alergické reakci), který rovněž zmírňuje i svědivé pocity. Lék je na lékařský předpis a předepsat Vám ho může Váš obvodní lékař, ale lépe bude navštívit alergologa.
Jano, ve Vaší situaci nespoléhejte na domácí lékařství formou svépomoci. Pokud se v noci budíte, tak tento projev negativně ovlivňuje kvalitu Vašeho života a je škoda za každý den, respektive noc, kterou prožijete nepříjemně, nikdy již nebudete mít další šanci ji prožít znovu a lépe, proto co nejrychleji konejte, a to postupem, který jsem Vám zde popsal.
Následující smuteční řeči mohou sloužit jako vzor, samozřejmě každý si smuteční řeč může vytvořit po svém. Někdo chce, aby v ní bylo mnoho vzletných slov, jiný dá přednost více informativnímu charakteru. Jistě je možné požádat pohřební službu, aby Vám pomohla se zhotovením smuteční řeči.
V naší poradně s názvem LUPY VE VLASECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Tak tedy taky ahoj! Já tomuhle vůbec nerozumím. O psychologii jsem se nikdy zvlášť nezajímala. Ale je zajímavé, kolik toho dokážete z trocha textu usoudit. Máte pravdu, že jsem určitě otevřený člověk. Často se to ale příliš neprojevuje. Mám pár lidí kolem sebe, kterým se můžu a chci svěřovat se vším, jinak se dá ale říct, že jsem ke svému okolí dost selektivní a rozhodně ne s každým opouštím meze společensky nutné konverzace. Vám mám ale dobrý motiv nic nezatajovat a vzbuzujete ve mně svým přístupem k věci důvěru, tak koneckonců proč ne. Je ironie, že mi doporučujete navštívit zrovna 3.patro na Karlově náměstí 32. Bydlím totiž doslova pár kroků odtamtud a právě na Polikliniku Karlovo náměstí jsem zamířila porvé, když jsem měla pocit, že tady bude asi nějaký problém. Jméno paní doktory Divišové mi ale nic neříká. Byla jsem tam celkem 3x a vždy u jisté MUDr. Tillové. Ta mě v květnu poslala domů s Alpicortem a trimcinolonem, na který jsem nepěkně zareagovala. Tenkrát jsem ještě věřila že půjde pouze o sezónní vypávání, stres, cokoli,.. nasadila jsem Revalid, vyhodila kortikoidy a čekala na zlepšení. V průběhu léta mi vlasy vesele padaly dál. Cca 2 měsíce jsem p.doktorku neváhala navštívit znovu. Nabídla mi opět kortikoidy, a sdělila mi, že bez absolvování krevních testl nemá smysl dále pokračovat. Tak jsem tedy déle než 2 měsíce čekala na pozitivní výsledky podrobných endokrinologických, alergologický testů i testů na štítnou žlázu včetně sona.Vše v pořádku. Pak už jsem se tam nevrátila a na doporučení známého vyhledala paní kožarku na Petřinách, která údajně spolupracuje s jednou klinikou plastické chirurgie a je moc dobrá. Právě na vyšetření u ní poprvé padla zmínka, že jde o seboroickou dermatitidu, což mě překvapilo. Věděla jsem o co jde a nikdy bych nehádala, že právě to může být můj případ. Nikdy jsem totiž ve svých vlasech sama neobjevila jedinou šupinku. Jediné, co jsem vnímala byl nepříjemný pocit z pokožky skalpu. Kůže mě strašně pnula, a byla velmi citlivá na kontakt s čímkoli - čepicí, větrem ve vlasech. Rozhodně ne žádné lupy. Hned po několika aplikacích léčebných šamponů, které mi paní doktorka navrhla, spolu s dalšími kortikoidy to ale začalo. Nedá se ani pořádně hovořit o lupech. Jsou to pomalu cáry tenounké průsvitné kůže asi takové jako když se člověk spálí od sluníčka. Bylo mi řečeno, že je to prý normální projev nemoci, ale abych pravdu řekla, dodneška tomu nemůžu uvěřit a mám podezření, že tento druh šamponů a především kortikoidy způsobily ještě větší nerovnováhu pokožky. Usuzuji tak tím spíš, že nikde jinde po těle se s kožními problémy tohoto druhu nesetkávám. Celkově mám v tuto chvíli ke kožním lékařům po těchto zkušenostech velkou nedůvěru. Nerozumím proč žádný z nich nenavrhl test na plísně, o kterém jste hovořil, pokud je to tak základní věc ?! Vždyť já ani netušila, že něco takového vůbec existuje... Jen tak uzavřít celou záležitost tím, že jde o genetickou dispozici, nebo hormonální nerovnováhu, to je přeci tak jednoduché a nezodpovědné! :-( Jinak, potravinové doplňky užívám už téměř rok, dle svého výběru. Střídám Revitalon s Revalidem, občas železo, a nárazově vitamin E, Bkomplex. Prostě klasika. Musím říct, že od pravidelného zařízení těchto produktů se mi úžasně zlepšily nehty, také pleť, vlasy ač jich mám dohromady pět a půl jsou neobyčejně silné, jak koňská žíně pomalu...Nepochybně vlivem stavu pokožky jsou ale matné bez lesku, jako sláma a strašně mi vypadávají, včetně nových vlasů které stačili sotva vyrůst. Proto se mi také netvoří žádné podrosty a začínám vypadat vskutku "k světu" :-) No nicméně, rad které jste mi dal si moc cením. Ptát se po paní doktorce Divišové a vyzkoušet některé z Vašich rad je to nejmenší. Bude ale bohužel nějaký čas trvat, než je budu moci a popř.vyhledat paní doktorku. Za pár dní totiž odlétám min. na měsíc do střední ameriky, budu cestovat a žít v podmínkách bůhvíjakých. Už se moc těším. Bojím se ale, že vlivem klimatu a častým mytím vlasů, možná do té doby než se vrátím, třeba příjdu o všechny a pak už nebude, co zachraňovat. Mrzí mě, že jsme spolu nebyli v kontaktu dříve!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Veroniko, pokud primárním důvodem Vaší návštěvy lékaře byla Vaše napjatá, citlivá a suchá pokožka s vypadávajícími vlasy a před návštěvou lékaře jste žádné olupování kůže ve formě cárů jako po spáleninách neměla, tak je zcela jasné, že příčinou Vaší současné dermatitidy je právě aplikovaná léčebná péče. Patrně došlo některým z přípravků k poškození zevní keratinové vrstvy Vaší kůže a ta se, jako při spáleninách od slunce, začala podobným způsobem olupovat. Takže bude potřeba se co nejrychleji dostat se stavem Vaší pokožky do předchozího stavu - v době před návštěvou prvního kožního.
Kupte si v lékárně Panthenol ve formě spreje a také ve formě šampónu a snesete-li to, tak i ve formě tablet. Pečujte s tím o svou oloupanou pokožku. Panthenol spray si nastříkejte na své prsty a naneste to co nejlépe na pokožku své hlavy, ale nedrhněte si ji svými vlasy, které se dostaly při aplikaci pod Vaše prsty. Tento postup rychle zregeneruje Vaši pokožku. Dále si výživou pomozte zvýšeným přísunem přírodních vitamínu E (obohacený margarin), B-komplex (droždí - například v držďové polévce, ale droždí v ní nevařit!) a vitamínu A (mrkvový salát s několika kapkami olivového oleje). Až se Vaše pokožka na hlavě stabilizuje, tak zkuste občas aplikovat tu olejovou éčkovou masku z minulého příspěvku. Zvládnete ji i ve střední americe, žijí tam civilizovaní lidé a tyto suroviny určitě bude možné sehnat. Byl jsem v této oblasti, a tohle se tam dá běžně sehnat. Navíc tam bude teplo a vlhko, takže se budete více potit a to i na hlavě, takže se zrychlí tok Vaší limfy a podpoříte tak i vyměšování mazových žláz v okolí vlasových folikul a celá Vaše situace se tak určitě zlepší. Dbejte ale prosím na to, abyste svou hlavu nevystavovala slunečnímu záření, protože prořídlé vlasy vás nedostatečně ochrání a čerstvá pokožka po vyloupání by Vám tak mohla skvrnitě zpigmentovat do hněda, anebo byste si ji mohla nedej bože spálit a celé toto olupování si zažít znovu a zkazit si tak pěkný pobyt.
Ještě bych rád zkonsolidoval Vaše pochopení mých předchozích příspěvků. Probírali jsme spolu Váš aktuální stav, takže by nebylo zcela korektní porovnávat mé postupy s postupy Vámi navštívených lékařů, neboť oni řešili vypadávání vlasů a citlivou pokožku na hlavě. Při takové diagnóze by nikdo neindikoval mykotické vyšetření. To jsem zde navrhl jako reakci na Vaše olupování pokožky, které se dostavilo až záhy po několikeré návštěvě doktora a nebylo primárním důvodem Vaší léčby.
Veroniko, ale buďte šťastná, objevila jste příčinu své současné dermatitidy. To se podaří jen vyjímečně.
Přeji Vám bezvadné zážitky a pohádkově teplé moře. :-)
Dovolte mi, abych Vám poděkoval, že v této těžké chvíli stojíte při nás a přišli jste se rozloučit s naší milovanou maminkou. Vaše lítost mi dává naději, že má maminka nebude nikdy zapomenuta a že kromě nás, její blízké rodiny, si její vzpomínku uchováte i Vy. Úcta, kterou jste jí dnes vzdali, mi vhání slzy do očí a zároveň budí radost v srdci, dokazuje mi, že život mé maminky měl smysl. Vím, že i ona sama, by dnes byla Vaší láskou dojata a poctěna, protože jí nikdy nepovažovala za samozřejmost a každého z Vás si velmi vážila. Pozvedněme sklenku a s tichou vzpomínkou si připijme na naši milovanou maminku, manželku, sestru, babičku a přítelkyni. Nikdy na tebe nezapomeneme.
Projev blízkého přítele
Drahá truchlící rodino, milí přátelé,
Dovolte mi, abych i já, blízký přítel zemřelého Josefa, na něj zavzpomínal a podělil se s Vámi o svou vzpomínku na něj. Josef byl skvělým kamarádem, rodičem, manželem, kolegou, byl člověk plný energie a lásky k životu. Jeho mysl plná ideálů nás spojila nejprve jako kolegy, později i jako přátelé. Bylo mi ctí stát mu po boku ve chvílích dobrých i zlých, stejně jako on stál za každé situace při mně. Byl jediný, kdo se se mnou upřímně radoval z každého mého úspěchu a zároveň on jediný se nikdy nebál mi říct, že něco dělám špatně. Byl můj jediný pravý přítel a já ho měl a mám za to rád. Proto vás prosím, pozvedněte spolu se mnou sklenku na počest muže, který uměl prožít svůj život tak, že mu každý z nás může závidět a jeho vzpomínku si navždy uchovejme.
V naší poradně s názvem WWW LUPENKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martaaura.
Dobry den manžel dostal v zaři lupenku,a průběh byl docela normalni,nyni se stav z tydne na tyden tak zhoršil,že musi byt hospital.do nemocnice,Chci se zeptat zda ma na tuto nemoc vliv leku?Manžel ma 10 let parkinsonovou nemoc , ma 52 let.
Děkuji moc p.Vesela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Marto, lupénka je vlastně takový kožní projev nadměrné tvorby kožních buněk, které se vlivem dorůstání neustále nových odlupují a tvoří tak ložiska čerstvé růžové kůže. Její průběh bývá v cyklech, kdy na jaře a na podzim má nejtěžší průběh. Možná, že je to i hlavní důvod aktuálního zhoršení stavu Vašeho manžela. Pokud je hospitalizován s těžkým průběhem lupénky, tak v první řadě konzultujte jeho stav s tamním ošetřujícím lékařem a důvěřujte mu. Až se manželův stav zlepší, tak si naplánujte prodloužený víkend na sever Itálie, kde vzužijte blahodárné účinky mořské vody a sluníčka. Do těchto míst se pohdlně dostanete autem a za osm hodin jízdy jste u moře. Určitě to prospěje jemu i Vám.
Smuteční hostina (také nazývaná kar) není nezbytnou součástí pohřbu. Pokud se koná, tak vždy až po pohřebním obřadu a obvykle se jí účastní jen úzká rodina a nejbližší přátelé. Hostů ale může být samozřejmě více, vždy záleží na rozhodnutí rodiny, která hostinu obvykle pořádá. Pohřební hostina je pořádaná na počest zesnulého. Na pohřební hostinu se zve předem, není ale nutné, aby na hostinu šli všichni, kteří se účastnili pohřebního obřadu. Obvykle se pozvánka k hostině přiloží ke smutečnímu oznámení. Hostina se zpravidla koná někde blízko obřadní síně, pokud je ve větší vzdálenosti, musí pořádající zajistit i odvoz pro hosty.
Smuteční hostina může mít několik rozdílných průběhů. Může se jednat jen o krátké setkání pozůstalých, při kterém se připije na počest zesnulého. Obvykle takové setkání trvá asi hodinu a není pro něj nutné pořádat žádný raut. Postačí jen nějaké maličkosti k vínu (víno by se také nemělo dolévat, je to opravdu jen krátké setkání). Další možností je uspořádat hostinu v blízké restauraci, taková hostina se obvykle skládá z přípitku na počest zesnulého, krátkého oběda, případně malého zákusku. Ani toto setkání se příliš neprodlužuje. Některé rodiny dávají přednost ale domácí hostině, která se koná většinou v domě zemřelého, o hostinu se postarají opět její pořádající. Jídlo můžou dodat příbuzní, nebo se může objednat. Vždy záleží na rozhodnutí pořádajících. Tento typ hostiny se může protáhnout i na několik hodin.
Ukázka řeči na smuteční hostině
Drahá rodino a přátelé,
Děkujeme Vám, že jste dnes s námi sdíleli náš žal. Naše maminka by jistě byla šťastná, kdyby věděla, kolik lidí se dnes sešlo, aby si ji připomnělo a vyjádřilo jí úctu. Všem nám byla blízká srdci a věřím, že na ni nikdo z nás nezapomene. Věnujme ji teď, prosím, tichou vzpomínku a pozvedněme sklenku a připijme si na naši milovanou matku, sestru, babičku i přítelkyni. Vždy budeš v našich srdcích.
Smuteční řeč si každý může zhotovit sám, samozřejmě řeč profesionálů bude jistě znít jinak, než někoho, kdo nikdy nic takového netvořil. Každý dává přednost něčemu jinému. Někdy není nutné využívat mnoha vzletných slov, abyste vyjádřili svůj city k zesnulé osobě. Hlavní je, abyste vy jako řečník a pozůstalý řekl vše, co jste vyjádřit chtěl a aby vám to bylo přirozené. Samotná chvíle pohřbu je velmi těžká, není nutné si ji ještě dělat horší náročným proslovem, kterému příliš nerozumíte. Závěr smuteční řeči je v podstatě rozloučení jak se zesnulou osobou, tak i se smutečními hosty.
Na závěr smuteční řeči se jistě hodí říct něco, co nám zesnulého připomene, nebo co nám pomůže se s ním rozloučit. Často se například využívají různé slavné citáty (obzvlášť třeba když víme, že zemřelá osoba měla ráda nějakého spisovatele), také je možné využít slova písní. Někdy stačí jen závěrečná věty typu: Navždy budeš v našich srdcích; Nikdy na tebe nezapomeneme.
Stuhy pro starší osoby se doporučují v barvě černé či hnědé. Pro muže středního věku vyberte šedou nebo zelenou stuhu. Pro ženy středního věku spíše fialovou, vínovou nebo šedou stuhu. Pro mladší osoby jsou vhodnější bílé, světle žluté nebo šedé smuteční stuhy. Smuteční stuha je rozdělena na dvě části: pravý a levý cíp. Text můžete volit zcela dle svého přání. Chcete-li se držet tradice, do levého cípu umístěte obecný text obsahující vzkaz zemřelému. Příkladem může být: Poslední sbohem, Na rozloučenou, Myslíme na Tebe, Se vzpomínkou, S láskou a podobně. Do pravého cípu je potom nejvhodnější uvést osoby, od nichž smuteční květina je. Například jsou to texty jako: rodina Novákova, dcera Jana s rodinou a podobně.
Smuteční květiny jsou symbolem posledního rozloučení se zemřelým. Jsou dnes nepostradatelnou součástí pohřbu, ale také mají využití jako vzpomínka na zesnulé, například v období Dušiček či výročí úmrtí. Smuteční kytice darují všichni, kteří chtějí vyjádřit svou kondolenci osobně. Smuteční kytice do ruky se položí při obřadu k rakvi.
Neodmyslitelnou součástí každého smutečního oznámení jsou citáty a básně, které patří na začátek smuteční řeči a dodávají jí vážnost a emocionální ráz. Smuteční verše a citáty slouží k poetickému popsání člověka, který již není mezi námi a měly by být vybrány tak, aby co nejpřesněji vyjádřily osobnost a charakter zemřelého. Pomáhají pozůstalým dát najevo lásku, respekt, vděk a všechny další důležité emoce, které při rozloučení cítí. Proto je velmi důležité, aby výběru citátu či básně byla věnována patřičná pozornost.
Mezi všemi hranicemi, které jsou lidem vymezeny, jak mladým, tak i ve vysokém věku, je smrt hranicí konečnou. Zpráva o odchodu člověka, který nám byl po léta blízký, působí jako náhlý studený stín. Člověka zamrazí, zachvěje se a pomíjivost všeho pozemského, kterou si náhle uvědomí, dopadne těžce na jeho srdce. Němí a bezradní zůstáváme stát nad tímto zážitkem a pro jeho nejbližší, nejvíce postižené, jen těžko nalézáme vhodná slova útěchy.
Všichni v zesnulém ztrácíme přítele. Jeho přímá, rovná a zodpovědná osobnost skrývala za vnější zdrženlivostí velkou srdečnost. Věděli jsme a víme, že za jeho činy stálo vždy jediné přání: nasadit své síly ke prospěchu všech, s nimiž se cítil být spojen. Koho zahrnul mezi své opravdové přátele, ten mu mohl zcela důvěřovat. Během svého života nám ukázal, jak má vypadat naplněný život. Je to život lásky, práce a péče.
A tak zde stojím, abych jménem rodiny, známých a kamarádů za ním zavolal slova díků: Děkujeme ti za vzor plnění povinností! Děkujeme ti za to, že jsi byl vždy připraven pomoci radou i činem. Děkujeme ti za tvou neotřesitelnou věrnost. Nezapomeneme na tebe.
Jak dotyčný/á zemřel/a (po dlouhé nemoci, náhle, stáří a podobně).
Pochopení bolesti pozůstalých a myšlenka, že když někdo zemře, tak vzpomínky nemizí.
Z kolika dětí byl/a zesnulý/á, z jakých poměrů (v případě, že byl/a chudý/á – pocházel/a z prostých poměrů, bohatý/á – měl/a hojný život obohacený nejen cennostmi, ale hlavně láskou...).
Kolik měl/a dětí a koho tady zanechal/a.
Dobré vlastnosti a skutky, jestli byl/a v nějakém sdružení, spolku, sportovním týmu, v čem vynikal/a a čím se kupříkladu živil/a.
Nakonec přidat verš nebo krátkou píseň
Podklady pro profesionální smutečníprojev:
Jméno a příjmení zesnulého/zesnulé, věk
Datum a místo narození
Jména rodičů zesnulého/zesnulé
S kolika sourozenci zesnulý/zesnulá vyrůstal/a, popřípadě jména
Poslední zaměstnání
Jméno manžela/manželky, kolik let trvalo manželství
Pokud je vdovec/vdova, úmrtí manžela/manželky
Počet a jména dětí
Počet a jména vnoučat
Počet a jména pravnoučat
Povahové rysy
Zájmy, záliby
Zvláštní poděkování rodiny někomu (například za péči)
