Všichni vědí, že volné radikály ohrožují náš organismus, ale nikdo neví, jak závažný je jejich vliv. První teplé dny lákají k vodě a mnozí rádi vystavují svojí bílou pokožku ostrým slunečním paprskům. Opalování je bohužel tragický omyl dnešní doby. Při opalování na sluníčku, ale i v soláriích, dochází v ozářených buňkách pokožky k poruše, kdy se pokazí jejich jaderný aparát a najednou začnou vznikat buňky jiné, takové co nechtějí odumírat. A najednou tu máme rakovinu kůže. Volné radikály rovněž mají rády tukové látky, v nichž zpřehází mastné kyseliny a jiné součásti. Změněná částice chvíli bloudí organismem a v konečné fázi skončí na stěně cévy, výsledkem je kornatění cév. Ateroskleróza či srdeční choroby, končící infarktem tak mají zelenou. Možná teď máte dojem, že všechny další nemoci mají na svědomí volné radikály. Bohužel to není tak jednoduché. Volné radikály „pouze“ oslabují imunitu a všechny choroby, které v důsledku toho vzniknou, ještě zhoršují. Kromě již jmenovaných nemocí se volné radikály podílejí na zhoršení stavu při cukrovce, zánětu kloubů, parodontóze atd. Naštěstí příroda vymyslela také způsob, jak vůči volným radikálům bojovat.
Ve svém příspěvku ROZTROUŠENÁ SKLEROZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aleš Fous.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat a vědět co to znamená. Moje přítelkyně má 8 let RS. včas se ta nemoc podchytila,léčí se. A proto bych chtěl vědět že ze začátku ušla bez problémů 4km dnes po 8 letech neujde 200m. Po chvilce chůze jí vynechá pravá noha ( přestane fungovat) po chvilce odpočinku může zase jít. Nemyslíte si že by mohlo jít o něco jiného co s RS. nesouvisí. Jestli nemá třeba navštívit neurologa. Díky za odpověd A. Fous
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Daniela.
dobrý den, jsem na tom stejně , mám RS 7 let , zpočátku to bylo vcelku v pohodě - nějaký zakopávání o špičku chodidla , nějaký pády , unavená noha , ale teď tak třetí rok se už výkonnost snižuje rychlej a ujdu max . 200 m a to ještě s nordickými holemi a konec , unavená jak po maratonském běhu, nohy neposlouchají a musím si sednout, ovšem ne vždy je kam .
To vše má na svědomí RS . Já mám sice stacionární nález MR , ale vysokou klinickou aktivitu nemoci v papírech. Tak ať se přítelkyně drží a přeji hodně zdraví a síly .
Daniela (43)
Nedostatek spánku je velmi nebezpečný. Nemá na svědomí jen nevinné zívání, ale může vážně poškodit kvalitu vašeho života. Po dobře prospané noci se váš život okamžitě zlepší. Vstáváte s lepší náladou, vaše pleť je odpočinutá a má méně vrásek. Mnoho odborníků věří, že spánek uvádí do rovnováhy náladu a emoce – během spánku totiž zpracováváme minulé události a ráno se pak budíme s lepší náladou. Ovlivňuje tedy nejen naše zdraví, ale i duševní pohodu.
V naší poradně s názvem NEINFORMOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bláža.
Jsem partnerkou muže po odstranění prostaty a po ozařovní. Erekce není schopen , i když se snažím . Nejhorší je , že ho zbavili libida a nemá zájem o mne a o nic co nás dříve dělalo šťastnými. Bohužel ani jeho pot , který mi dříve voněl je jiný - chybí mu testosteron .
Lékaři vše říkají před operací a ozářením jen v náznacích a neřeknou pravdu. Biologická léčba z něho udělá eunucha a nebude mít zájem o ženu vůbec. Je to těžké a náročné na psychiku , on je postižen a dopadá to na náš vztah. Myslela jsem , že to překonám s nadhledem (nejsem už nejmladší - 50roků) ale je to těžké. Orální sex mi dříve vyhovoval, ale dnes mne přítomnost partnera nevzrušuje a to je největší problém. Má silnou inkontinenci i po roce od operace , a pokud se přede mnou svlékne , tak penis nemá - je vtažen do těla .
Pokud jsem se lékařů na internetu ptala , tak slyším odpověď - buďte ráda , že má šanci přežít.
A hlavně nebuďte sobec . Ale já jsem už rok bez kontaktu s mužem . Nejsem za něho vdaná , ale nevím si s tím rady. Nejsem manželka , milenka ale ošetřovatelka. Nechci mu ublížit, ale mám nějaké tělesné potřeby a nejsou uspokojeny . Pak mám ze sebe strach , že pokud někoho potkám , tak odejdu. Nevím si s tím rady . Poraďte. Onanie mi nevyhovuje.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Svízelná situace, která bude vyžadovat neobvyklé kroky. Nejlepší řešení pro udržení soužití bude milenec. Když přijmete tuto variantu kladně ve svém svědomí, co se morálky týče, tak by to mohlo uspokojit současné tělesné strádání. Pochopitelně vás nemine okamžik rozhodnutí - zda zůstat se svým současným partnerem, tak se na to rozhodnutí připravujte a racionálně přemýšlejte nad všemi důsledky. V padesáti letech je stále ještě čas začít nový život. Poslouchejte hlas svého srdce.
Ačkoli nosní polypy byly jako nemoc objeveny už ve starověkém Egyptě, vědci ani po staletích bádání neví, co je přesnou příčinou jejich vzniku. Výskyt nosních polypů je nejčastěji dáván do souvislostí s alergiemi a s nimi spojenými rýmami, které mají na svědomí chronický zánět nosní sliznice. Dlouhodobě zanícená sliznice uvnitř nosu je zduřelá, zbytnělá a postupně se na ní vytvářejí výběžky či výchlipky – právě ony nosní polypy. Polypy bývají většinou mnohočetné a při vyšetření je lékař objeví na obou stranách nosní dutiny. Zvýšené riziko nosních polypů je také u pacientů s cystickou fibrózou, u dětí s bronchiálním astmatem či s poruchou pohyblivosti řasinek a u lidí, kteří jsou citliví na některé léky, například Aspirin nebo Ibalgin. Celkově nosní polypy trápí až 4 % populace, což není zanedbatelné množství. Pokud se chceme nosním polypům ubránit, měli bychom včas a efektivně léčit jakékoli záněty horních cest dýchacích, včetně klasické rýmy, abychom nosní sliznici co nejméně zatěžovali.
V naší poradně s názvem POLYNEUROPATIE – BOLEST NOHOU A RUKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Dobrý den,asi před 7-mi lety /2015/ mě začaly bolet stehenní a hýžďové svaly-boky,tak že jsem v noci řvala bolestí a nic nepomáhalo.Pak jsem se dostala k šikovné dr.neuroložce a po různých vyšetřeních jsme dospěly k tomu,že mám polyneuropatii,ale neví se z čeho.Všechno začalo tím,že jsem měla nervy z mámy,začala jsem brát Gordius a časem se vše usadilo a já byla v naprosté pohodě,protože jsem se od matky odpoutala a to definitivně.Mé zdraví se zlepšilo o 100% a už jsem to byla zase já.Přišel rok 2022,s taťkou to začalo jít z kopce,skončil v nemocnici ochrnutý a s mámou mi opět začalo peklo,protože mojí povinností bylo,postarat se o ní/89/.A co se nestalo,vrátily se mi všechny nemoci,vrátila se citelně polyneuropatie,špatná psychika,nespavost,bolesti svalů a kloubů,neklid a podrážděnost - já,celoživotní smíšek a pohodář.A tak se ptám,jak z toho ven a být zase "JÁ"?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rodiče si holt nevybíráme a někdy je soužití svízel. Jak z toho ven? Zajistěte mamince náhradní péči, ze které nebudete mít výčitky svědomí a jezděte k ní na návštěvu. Máte na výběr buď domácí péči a nebo umítění do pečovatelského domu pro seniory. Ve výsledku to bude mít pozitivní dopady na maminčin život, protože v obou případech je péče vykonávána osobami se zkušenostmi v péči o staré lidi, tak zvaná geriatrie. Takovou péči vy, jako laik, nemůžete nikdy 89leté mamince poskytnout.
Identifikovala jste jasný spouštěč vašich problémů, toto je způsob jak být zase JÁ.
Nepříjemným aspektem je pro nemocného, tedy především pro dítě, izolace od dětského kolektivu do doby zvládnutí problému, zdlouhavé procedury mechanického odstraňování (vyčesávání) vší a jejich vajíček, tzv. hnid, a pocity svědění působené pohybem a bodáním parazita. Z důvodu nedostatečné informovanosti laické veřejnosti o problému vší má toto onemocnění i psychologickou stránku zahrnující pocity viny, studu a vyloučení ze společnosti. Jak však napoví následující text, s úrovní hygieny konkrétního jedince či rodiny pedikulóza rozhodně nesouvisí. Onemocnění je rozšířené celosvětově bez vztahu k vyspělosti konkrétních zemí. Přípravky na hubení vší jsou k dostání bez lékařského předpisu, a právě sledování počtu prodaných balení těchto přípravků slouží k odhadu četnosti výskytu onemocnění. V posledních letech se v ČR ročně prodalo takových balení několik desítek tisíc. V první polovině devadesátých let minulého století to však bylo ročně i několik stovek tisíc přípravků. Tento nárůst byl způsoben genetickými mutacemi v DNA vší, které měly na svědomí nárůst odolnosti parazitů proti standardně užívaným léčivům (zde insekticidům, prostředkům k hubení hmyzu). Tento bludný kruh, který začíná vznikem rezistence na staré léčivo, pokračuje zavedením léčiva nového a končí opět šířením parazitů rezistentních na léčivo nové, se v případě vší opakuje cca po 10–15 letech. Zabránit tomuto nepříznivému jevu lze zvýšenou nabídkou různých účinných látek v léčivech a užíváním přípravků působících na jiném principu než insekticidy.
Skolióza je už po mnoho let jakýmsi strašákem pro všechny rodiče, kteří se snaží dbát o správný vývoj svého dítěte. Ortopedické ordinace a poradny jsou naplněny dětmi, u nichž se zjistila drobná či horší deformace páteře a potřebují stálý dozor a kontroly lékaře. Dá se říct, že skolióza je jednou z nejvíce problematických a obtížně léčitelných potíží s pohyblivou funkcí páteře. Vedle vrozených dispozic má skoliózu, stejně jako ostatní potíže se zády, z velké části na svědomí náš životní styl a návyky, které rodiče dětem nevědomě vštěpují.
Skolióza označuje jednoduše řečeno stav, kdy dojde k vychýlení páteře do strany. K tomu dochází zejména vlivem dlouhodobě špatného držení těla a ochablým zádovým svalstvem, které můžeme sledovat až u třetiny dětí. Zásadní příčina vzniku této komplikované deformace však není známa. Samotná skolióza se z lékařského hlediska dělí na několik druhů podle stupně zakřivení či vychýlení páteře. Na základě toho pak ošetřující lékař stanoví, zda postačí jen pravidelná rehabilitace, nebo nošení speciálního korzetu. V horších případech je nezbytně nutný opakovaný lázeňský pobyt.
Skolióza se projevuje často velmi nápadnou asymetrií v držení těla:
především ramen,
lopatek a pánve,
dále pak viditelně kulatými či plochými zády mezi lopatkami.
Stručné a jasné vysvětlení se nyní pokusíme poněkud rozvést. Potničky se nejčastěji tvoří v místech s větším počtem potních žláz – najdeme je tedy hlavně v kožních záhybech (zátylek, třísla, zadeček) a také v obličeji (u malých dětí). Potničky tato místa okupují především tehdy, je-li pokožka zapocená a dlouhodobě nevětraná. Svědivé pupínky naplněné čirou tekutinou se někdy slijí do velkých ploch, posléze praskají, po vysušení se olupují.
Dospělí k nim nejčastěji přijdou během mnohahodinové jízdy v rozpáleném autě nebo při letní žhavé jízdě na kole či motorce. Vznik těchto drobných svědivých puchýřků má na svědomí retence vývodu potní žlázy. A tak je někteří cyklisté mohou v horkých letních dnech objevit nejen na svých pozadích, ale také na vnitřní části stehen a v tříslech. Pakliže je po dnu stráveném v opoceném sedle čeká další několikadenní putování, mohou jim potničky připravit horké chvilky, zvláště v případě nedostatečné hygieny, kdy můžete do poškozené pokožky zavléct bakteriální infekci. Tou své sedací partie ohrožujete i tehdy, pokud potničky mačkáte, škrábete, či je prostě opakovaným mechanickým drážděním rozedřete.
Léčba vyžaduje dlouhodobý odborný přístup. Bechtěrevova choroba není při dnešních léčebných možnostech zcela vyléčitelná. Podávání léků je zaměřené na působení proti zánětlivému postižení. Výhodné je zejména použití tzv. nesteroidních antirevmatik potlačujících zároveň zánět i bolest.
Léky používané v léčbě nemoci můžeme rozdělit do následujících základních skupin:
Nesteroidní antirevmatika – zmírňují zánětlivý proces, potlačují otoky a bolest v postižených místech. Při dlouhodobějším užívání hrozí riziko vzniku žaludečního nebo dvanáctníkového vředu s možným krvácením a dalšími komplikacemi.
Imunosupresivní léky – potlačují reakci imunitního systému jako celku. To vede ke zmírnění příznaků a zánětlivé aktivity, avšak zároveň má na svědomí i četné nežádoucí účinky. Organismus s potlačenou imunitou je například podstatně náchylnější k infekčním onemocněním.
Kortikoidy – jsou velmi účinné v potlačení zánětu i autoimunitní reakce, mají však celou řadu závažných nežádoucích účinků. Velké dávky kortikoidů se používají jen krátkodobě, v případech náhlého zhoršení nemoci a jejich příznaků.
Biologická léčba – tato skupina léků je nejnovější a v současné době se mohutně rozvíjí.
Nedílnou součástí léčby je rehabilitace. U málokteré nemoci je právě tento přístup natolik zásadní jako právě u Bechtěrevovy choroby. Díky vhodné rehabilitaci je možné zpomalit její rozvoj i její další průběh. Důležité je, aby byla rehabilitace odborně vedena a správně dávkována. Měla by se pro nemocného stát každodenní součástí života. Probíhá jednak za přímé spolupráce rehabilitačního pracovníka – masáže a rozcvičování páteře, jednak je pacient poučen o provádění samostatných cviků, především dechových cvičení. Důležitý je nácvik přímého držení těla a udržování obratnosti. Rehabilitace probíhá pravidelně, většinou jednou za týden. Doporučenou sestavu je nutné cvičit denně. Cvičení má trvat čtvrt až půl hodiny a mělo by být prováděno hned po ránu a v poledne. K základním sestavám patří cviky vleže, na žebřinách a cviky dechové. Důležité je vhodně přizpůsobit dlouhodobě zaujímané polohy. Polohu při práci, při spaní. Dbát se má především na vhodné zakřivení krční a hrudní páteře. Vždy musíte myslet na neustálé tuhnutí páteře, které vás nesmí „zakonzervovat“ v tísnící a nebezpečné poloze. Pro zmenšení pohybových bolestí je možné provádět i cvičení ve vodě. Vztlaková síla vody usnadňuje pohyby a zmenšuje zátěž někdy způsobující výrazné bolesti. Cvičení ve vodě tak vede k uvolnění napětí a zlepšení pohybového rozsahu.
Léčba mentální anorexie bez psychoterapie není možná. Nezbytnou podmínkou je kvalitní terapeutický vztah, pracující s motivací pacienta. Navázat ho je ale často největší překážkou, zvláště u dívek, které jsou k léčbě donuceny okolím a samy stále zůstávají bez potřebného náhledu a motivace.
V průběhu terapie je proto třeba nemocnou dívku neustále motivovat, stavět před ni přiměřené dílčí cíle, pohybovat se na věcné, dívce srozumitelné rovině, na níž se pracuje s aktuálními problémy a pocity. Důležité je poskytovat ji přiměřenou zpětnou vazbu a citlivě pracovat i s takzvanými neúspěchy (využít jejich informační hodnotu, ozřejmit některé strategie anorektičky apod.). Příznakům anorexie pak nelze v dlouhodobé perspektivě odpírat logiku každodenního života, v němž měly a často stále ještě mají svoji adaptivní funkci. Opomíjet nelze ani otázku sekundárních zisků. Dívce je třeba průběžně poskytovat přiměřenou podporu. Spíše než pochopení jejího trápení (což může posilovat nepřiměřenou vazbu na terapeuta) je žádoucí porozumění jejím problémům a respekt k její osobě a autonomii. Terapeut by proto měl být trpělivý a informovaný. Neměl by se nechat zahnat do pasti náznaků, příslibů a nic neříkajících klišé. V této souvislosti přirozeně vyvstává otázka aspirací terapeuta. Jeho aspirace (bývá to především snaha vyhnout se konfliktu s nemocnou a některým „nudným“ problémům – například monitorování jídelního chování a tendence potvrdit si svoji teorii o problému) jsou často tou nejvýznamnější podmínkou úspěšné léčby. Proto je tak důležitý terapeutův koncept poruchy, který by neměl být založen na hypotézách o jejich obecných příčinách. Měl by naopak obsahovat jasné cíle, respekt ke zkušenosti a životnímu kontextu nemocné. Jinak hrozí nebezpečí, že si dívka, její rodina i terapeut nakonec jen potvrdí svůj negativní koncept.
Jak už bylo mnohokrát uvedeno, celá léčba často ztroskotává na nezájmu pacienta léčit se a jediný, kdo má snahu, je rodina. Ta sama o sobě může být velkým motivačním faktorem. Anorektičky často trpí výčitkami svědomí vůči svým blízkým, cítí, kolik starostí rodině přináší jejich stav, ale zároveň není v jejich moci s tím něco udělat. Negativní myšlenky jim nedovolí vzdát se hubnutí, postavy, jíž sebekontrolou docílily. Aby se rodina mohla stát silným motivačním faktorem, je třeba, aby lékař rodině poskytl dostatek informací o nemoci, podpořil je a zbavil pocitů viny a bezmoci. Dívka, která se vrací z hospitalizace, nesmí upadnout do stejného rodinného stereotypu, v jakém anorexie mohla vypuknout. Stejně jako ona musí i rodina udělat kus práce na sobě i vztazích v rodině. Rodinná terapie a účast ve svépomocných skupinách mohou jen přispět k celkovému uzdravení a hlavně zabránit relapsu, jenž u poruch příjmu potravy hrozí.
Akné patří mezi nejčastější kožní choroby a kromě nepříjemných fyzických projevů může přivodit i psychické potíže. Akné nevzniká jen v důsledku toho, že máte mastnou pleť. Příčiny jeho vzniku jsou úplně jinde. Mnozí odborníci věří, že akné může odrážet zdravotní problémy. Podle toho, kde se na obličeji pupínky objeví, můžete rozpoznat, která část těla není v pořádku. Stres, špatné stravování nebo třeba alergie, to všechno může vést ke vzniku akné. Trápí vás akné na čele, bude to nejspíš tím, že jíte příliš tučných jídel. Pupínky na tvářích zase upozorňují na to, že se příliš stresujete. Tělo dokáže na problémy upozornit.
Rozdíl od vyrážky
Nevzhledné pupínky, zarudlá a mnohdy bolestivá místa, po kterých často zůstanou jizvy, tak to je akné. Hnisavé a zánětlivé uhry nebo jen rozšířené a zanesené póry. Akné je zánětlivý proces probíhající v ucpaném vývodu mazové žlázky na rozdíl od vyrážky. Vývody mazových žlázek na obličeji, ale mnohdy i na zádech nebo na jiných částech těla se začnou ucpávat působením hormonů androgenů. Androgeny se tvoří v nadledvinkách a v mužských pohlavních žlázách, proto se akné sice objevuje u obou pohlaví, ale u mužů je častější těžší průběh. Vlivem těchto hormonů začne mazová žlázka nadměrně produkovat maz, odkud se také více mastí pleť. Dále se začnou nepřiměřeně množit buňky vývodného kanálku mazové žlázky. Mazový kanálek se odumřelými zrohovatělými buňkami postupně ucpe a vytvoří perfektní prostředí pro množení bakterií. Nejznámější bakterií způsobující akné je bakterie rodu Propionibacterium acnes. Na přítomnost cizích mikroorganismů reaguje imunitní systém prudkou ochrannou, zánětlivou reakcí. Takto se v ucpaném póru utvoří zánět, který je už známým bolavým nebo hnisavým uhříkem.
Akné není infekční, proto nelze přenést na jinou osobu. Škrábáním nebo neodborným ošetřováním se ale může roznést například na jiná místa na obličeji, protože rozneseme bakterie i do jiných, zatím nenakažených mazových kanálků.
Akné na čele je nejčastěji způsobeno špatným stravováním. Na svědomí ho má konzumace příliš tučných jídel. Nevhodné je také časté jedení předpřipravených a instantních jídel, stejně jako konzerv nebo mražených potravin. Dejte si raději něco čerstvého, prospěje to vašemu zažívání. Důležité je také pít velké množství vody. Na kvalitu pleti na&nb
Schopnost člověka vyrovnat se s okamžiky stresu závisí na tom, jak se mu podaří najít rovnováhu mezi povahou problému a důsledky, které pro něho stresová situace má. Příliš velký nepoměr mezi těmito faktory vyvolává tlak a vám nepomůže dojít ke správnému řešení. První krok, který musíte při zvládání stresu udělat, spočívá v rozpoznání příčiny problému a významu, jaký ve vašem životě mají. Způsob, jakým vnímáte svoje okolí a jak k němu přistupujete, ovlivňuje klíčovým způsobem vaše reakce. Člověk pod vlivem stresu nejedná racionálně. Ztrátou kontroly nad vlastními silami bývají nejvíc ohroženi právě ti lidé, kteří ve vypjatých situacích vypadají chladně, klidně. Období stresu často vyvolává potíže v soukromém životě. Vzájemné vztahy a jednání lidí mezi sebou má na svědomí celý seznam projevů považovaných za vedlejší příznaky psychického stresu. Patří sem obavy z neúspěchu a odmítnutí, náladovost, celkový pocit úzkosti, panického strachu, viny, studu, extrémního vzteku a odporu, nezájem o sex.
Stres ze školy
Nejdůležitější je uvědomit si, že stres škodí našemu zdraví a ubírá nám radost ze života. Taky vám občas připadá, že žijete stereotypní život? Ráno vstanete, nasnídáte se, jdete do školy, tam si poslechnete danou látku, a zpátky domů, kde se musíte nepřetržitě učit. Čekáte jenom na 2 dny v týdnu, které vás dělají šťastným, protože se můžete uvolnit a zajít se někam pobavit. Mnoho studentů má problém v tom, že si učivo, různé projekty a úkoly nechává na poslední chvíli. To nejlepší, co můžete pro sebe udělat, je, že si rozvrhnete studijní plán, kde si poznamenáte, kdy se v jaký den budete učit. Nemusíte se učit každý den 4 hodiny, ale rozvrhnout si to tak, aby váš školní týden nebyl stereotypní, ale aby stál přece jen za něco. Týden si můžete zpestřit kinem, procházkou v přírodě a knihou.
Stres v práci
Zaměstnanci zažívají stres, jsou-li nároky jejich práce větší než jejich schopnost je zvládat. Kromě duševních zdravotních obtíží se u pracovníků, kteří trpí dlouhodobým stresem, mohou rozvinout vážné tělesné zdravotní problémy, jako jsou kardiovaskulární onemocnění nebo muskuloskeletální obtíže. Z hlediska organizace negativní účinky zahrnují špatné celkové výsledky podniku, zvýšenou míru pracovní neschopnosti, přítomnost na pracovišti i v době nemoci.
Příklady pracovních podmínek způsobujících psychosociální rizika:
V těhotenství je zvýšena produkce hormonu estrogenu, zvyšuje se hladina cukru, a to mají kvasinky rády. Proto nejen těhotné ženy, ale také diabetičky mívají často mykotické záněty. Sledování charakteru poševního výtoku během těhotenství je velmi důležité, zvláště v období blízko před porodem. Některé ženy svědí kůže v průběhu těhotenství zejména na břiše, stehnech, prsou a pažích.
Možné příčiny
Svědění kůže v těhotenství může mít více příčin, jednou z nich však bývají těhotenské hormony, které mívají na svědomí nadměrnou produkci žlučových kyselin. To může vést k takzvané těhotenské cholestáze. Faktorů, které mohou způsobovat svědění kůže v těhotenství, je samozřejmě více. Může to ukazovat na kopřivku, atopický ekzém, mykózu, ale i na svrab.
Léčba
Pro miminko může být cholestáza nebezpečná, takže objeví-li se svědění v těhotenství, nepodceňujte ho. Poraďte se se svým gynekologem o dalším postupu. Lékař by měl provést krevní testy, mimo jiné jaterní test a test na obsah žlučových kyselin v krvi, které mohou potvrdit, že jde právě o cholestázu. V tom případě lékař pomůže upravit odtok žlučových kyselin a pomocí vhodně zvolené léčby zmírnit svědění. Považovat svědění za banalitu a snažit se léčit pomocí babských rad by se v tomto případě nemuselo vyplatit.
Další rady, co proti svědění:
Používejte na pokožku vysoce kvalitní hydratační krém. Aplikujte tento krém alespoň jednou nebo dvakrát denně, se zaměřením na oblasti, kde je svědění nejzávažnější. Doporučujeme například Vanicream, Cetaphil, Eucerin CeraVe a další.
Vyvarujte se škrábání. Zakryjte svědící oblast, pokud se nemůžete udržet před poškrábáním.
Použijte chladné, vlhké obklady.
Používejte bavlněné oblečení s hladkou texturou. To vám pomůže vyhnout se podráždění pokožky.
Zvolte mýdla bez barviv a parfémů. Po umytí naneste hydratační krém na ochranu pokožky.
Používejte jemné, neparfémované prací prostředky na praní oblečení, ručníků a ložního prádla. Zkuste použít extra dlouhý máchací cyklus pračky.
Vyhněte se látkám, které dráždí kůži nebo vyvolávají alergickou reakci. Patří sem nikl, šperky, parfémy, čisticí prostředky a kosmetika.
Neuspořádaný způsob života je opravdovou příčinou předčasného stáří a mnoha nemocí. Pokud člověk chce, může být dlouho zdráv a žít dlouze. Žijeme nezdravě, špatně se stravujeme a hromadíme v sobě jedy, které neopouštějí náš organismus, trápí nás a ozývají se nemoci našich orgánů. Neustále hledáme příčiny špatného svědomí a stěžujeme si na srdce, žaludek, klouby. Příčinu svých nemocí hledáme vždy mimo nás samých. Máme tendence mstít se na všem, jen abychom omluvili svou lenost a neznalost základních zásad zdravého způsobu života. Odpověď je velmi snadná – hlavní příčinou toho všeho jsme my sami.
Narození dítěte je jedním z nejkrásnějších zážitků v lidském životě, ale velice často je tento pocit vystřídán naprostým vyčerpáním, nespavostí a podrážděností. Všechny tyto negativní vlivy společně s hormonálními změnami mohou vést k poporodním depresím. Tyto stavy ovlivňují nejen matku, ale mají často neblahý vliv i na právě narozené dítě, na otce, popřípadě i na další členy rodiny. Před i po narození dítěte trpí depresemi každý desátý otec. Nejhorší dobou se pak stává 3. až 6. měsíc po porodu, kdy depresemi trpí každý čtvrtý otec. Každý muž je v podstatě dítě, které neustále vyžaduje pozornost a potřebuje, aby se mu stále někdo věnoval, stále ho někdo chválil a obdivoval. Dokud má žena na starost jenom jeho, není to při troše dobré vůle nic složitého. Jakmile však žena otěhotnění, začne mít řadu jiných starostí a problémů a na ty mužovy jaksi už nezbývá tolik času. Po narození dítěte je to ještě horší. Každá matka má co dělat, aby se přizpůsobila potřebám dítěte, zvládala domácnost a našla si trochu času pro svůj odpočinek. Kde má ale brát sílu na to, věnovat se svému partnerovi tak jako dřív. Tato situace bývá kamenem sváru, mnoho mužů začne vnímat potomka jako vetřelce, který z jejich pozorné, krásné, stále se usmívající a vše zvládající drahé polovičky učinil vzteklou, ubrečenou nic nestíhající fúrii. Místo toho, aby přidali ruku k dílu a své ženě trochu pomohli, je pro ně jednodušší propadnout depresi a radši jít s kamarády na pivo, aby nemuseli koukat na tu hysterku a poslouchat toho křiklouna. Naštěstí se často tato situace upraví po několika týdnech či měsících, kdy žena přivykne nové situaci a naučí se opět zvládat chod domácnosti. Někdy se to však už nespraví a rodina se nakonec rozpadne.
Narození dítěte znamená pro celou rodinu velkou změnu a všichni členové domácnosti se musí smířit s tím, že už nic nebude tak jako dřív. Téměř všichni rodiče jsou po narození dítěte unavení, sklíčení, nevyspalí a otrávení, toto jsou však naprosto přirozené stavy a neměly by se plést s depresemi. Větší pozornost je třeba věnovat případům, kdy se dostaví trvalé pocity odcizení, beznaděje, marnosti a začnou se objevovat myšlenky na smrt. Muži celé těhotenství a porod intenzivně prožívají. Jenom o tom nemluví jako ženy. Většina mužů se raději uzavře do sebe a ženy jim často vyčítají, že se o ně a budoucí potomky nezajímají, to ale nemusí být pravda. Muži to prostě jenom řeší a prožívají po mužském způsobu, tedy beze slov. Mužům se dějí hormonální změny podobné změnám odehrávajícím se v ženském těle během těhotenství. Dokonce i mužům stoupá hladina estrogenů a hormonu prolaktinu, který má na svědomí tvorbu mateřského mléka. Poporodní deprese se u muže nejčastěji vyskytnou, pokud už v minulosti muž depresemi trpěl. Spouštějícím faktorem může být také nemoc dítěte, partnerské problémy, finanční potíže, neplánované těhotenství či nechtěné pohlaví dítěte. Nejenom deprese matky, ale zrovna tak i depresivní otec může mít na dítě neblahý vliv. Nejhorší situace nastane, když se mezi partnery přeruší komunikace. To často bývá začátek konce.
Přípravky na vši jsou k dostání bez lékařského předpisu, a právě sledování počtu prodaných balení těchto přípravků slouží k odhadu četnosti výskytu onemocnění. V posledních letech se v ČR ročně prodalo takových balení několik desítek tisíc. V první polovině devadesátých let minulého století to však bylo ročně i několik stovek tisíc přípravků. Tento nárůst byl způsoben genetickými mutacemi v DNA vší, které měly na svědomí nárůst odolnosti parazitů proti standardně užívaným léčivům (insekticidům, prostředkům k hubení hmyzu). Tento bludný kruh, který začíná vznikem rezistence na staré léčivo, pokračuje zavedením léčiva nového a končí opět šířením parazitů rezistentních na léčivo nové, se v případě vší opakuje cca po 10–15 letech. Zabránit tomuto nepříznivému jevu lze zvýšenou nabídkou různých účinných látek v léčivech a užíváním přípravků působících na jiném principu než insekticidy.
Léčba se zahajuje pouze v případě, že ve vlasech najdeme dospělé lezoucí vši. V souladu s tímto nálezem by měly být na jednotlivých vlasech (především za ušním boltcem a na týle) nalezeny hnidy nacházející se blízko (pod 1 cm) k pokožce. Dítě do vyřešení problému nesmí do dětského kolektivu. Je-li nemocným muž či chlapec, nabízí se nejjednodušší řešení, tedy ostříhání vlasů na délku pod 1 cm. V takto krátkých vlasech vši žít nemohou.
Pokud je toto řešení nevhodné, například u dívek, postupuje se takto:
V lékárně zakoupíme přípravek proti vším. Je k dostání bez lékařského předpisu a zákazník má na výběr v podstatě ze dvou možností.
První z nich je koupě šamponu nebo spreje s insekticidem vyvinutým proti vším, který parazity hubí ochromením jejich nervové činnosti.
Druhou možností jsou přírodnější přípravky s olejnatými látkami, které ucpávají vším dýchací cesty. V poslední době se jeví jako vhodnější druhé jmenované přípravky, neboť není možné, aby na ně byly vši rezistentní, a jejich používáním se rezistence nezvyšuje. Nepůsobí škodlivě na pokožku hlavy a na vlasy.
Přípravek použijeme dle návodu na obalu.
Proceduru je nutno ještě opakovat po 8–10 dnech, protože většina přípravku nezabíjí hnidy. Smyslem opakovaného použití je likvidace vší, které by se eventuálně mohly vylíhnout z nepoškozených hnid.
Dále se léčba podpoří vyčesáváním vlasů takzvaným všiváčkem, což je velmi hustý h
Burzitida (bursitis) je ortopedické onemocnění projevující se zánětem takzvané burzy, což je malý vak s kapalinou, který usnadňuje klouzavé pohyby mezi kostmi v kloubu. Její zanícení může mít na svědomí poranění, infekce, dna či revmatický stav.
Příznaky
Příznaky vždy souvisejí s primární příčinou:
• bolestivost a otok v oblasti postiženého kloubu
• ztuhlost související s otokem
• zarudnutí
• pocit horkosti v kloubu
• snížená pohyblivost v kloubu
Léčba
Léčba tohoto onemocnění je závislá na primární příčině, což znamená, že v případě zánětu je nutné nasadit radikální léčbu antibiotiky, které je možné podávat i nitrožilně. Naopak pokud je způsobena neinfekční příčinou, mohou se přikládat studené obklady, lze provést takzvanou punkci (odsátí tekutiny z kloubu), aplikuje se kortizon do kloubu. Při recidivách je možné burzu chirurgicky odstranit pomocí operace, přičemž po odstranění není hybnost kloubu nějak omezena.
Pro zdraví člověka je důležitá rovnováha kyselin a zásad v těle. Prakticky všechna degenerativní onemocnění, včetně rakoviny, artritidy, srdečních onemocnění, ledvinových a žlučových kamenů, dokonce i zubní kazy, jsou spojena s nadměrnou kyselostí v těle.
Lidské tělo má v sobě zabudovaný mechanismus, který udržuje konstantní pH krve (7,4). Tento mechanismus pracuje tak, že bere a ukládá kyselé a zásadité minerální látky z jiných míst, včetně kostí, měkkých tkání, tělesných tekutin a slin, čímž způsobuje prudké kolísání pH v těchto tkáních. Proto je velmi důležité pomáhat tělu s udržením rovnováhy.
Při procesech látkové přeměny si tělo samo vytváří kyseliny, ale zásady si vytvořit neumí, proto mu je musíme dodávat vhodnou stravou, ale i pitím dostatečného množství alkalické vody. Nedostatek zásad v organismu má na svědomí mnohé zdravotní problémy, například ani rakovina nemůže existovat v alkalickém (zásaditém) prostředí.
Nejvhodnější vodou je alkalická voda, která nejen zažene žízeň, ale pomůže organismu neutralizovat kyseliny. Žaludek stále udržuje své pH na hodnotě 4. To znamená, že když pijeme alkalickou vodu, žaludek spustí mechanismus: začne vylučovat kyselinu chlorovodíkovou, aby vrátil pH zpět na stejnou úroveň. Čím více alkalické vody budeme pít, tím více kyseliny žaludek vyloučí. Vedlejším produktem kyseliny chlorovodíkové je hydrogenuhličitan sodný nebo hydrogenuhličitan draselný, který jde do krevního oběhu. Tyto hydrogenuhličitany jsou takzvané alkalické nárazníky, které neutralizují kyselé odpady. Postupně, jak tělo stárne, se tento alkalický proces zhoršuje a v těle se hromadí více odpadních látek a kyselin.
Alkalické (zásadité) minerální vody (v 1 kg vody více než 1 g částic) neutralizují účinek kyseliny solné v žaludku (při jídle trvá neutralizační účinek déle), způsobují pokles hladiny cukru v krvi a jeho vylučování močí, což předurčuje jejich použití při cukrovce. Pomáhají rovněž lépe využít cukr v játrech a šetří inzulín. Vhodné jsou i při chorobách dýchacích cest s produkcí vazkého hlenu, zánětech močového měchýře (cystitid), u dny, žlučových kamenů nebo chronickém zánětu žlučových cest.
Balené vody, ať už alkalické nebo kyselé, mají několik negativ. Na jedné straně je to vyšší cena, na straně druhé hygienická nezávadnost. Než se voda v láhvi dostane k vám na stůl, uběhne i několik měsíců. Z plastové láhve se uvolňují do vody toxické látky, a&nbs
