Zajímá vás téma STÁČENÍ BŘEZOVÉ MÍZY? Tak právě pro vás je určen tento článek. Březová míza obsahuje stopové prvky, podporuje růst buněk a zpomaluje stárnutí. Když se dostává míza na jaře do stromů, tak má neskutečnou sílu, sílu přírody. Šťáva z břízy dává energii, čistí organismus, zbavuje ho toxinů. Navrtání břízám neškodí, rostou dál a mají zelené listy. Pouze se jim trochu „pustí žilou“. Je to stejné, jako když člověk daruje krev.
Jak ji použít
Březová šťáva se uchovává v dřevěných bečkách, lehce posypaná ječmenem. Když zrna vyklíčí, vytvoří se zelený povrch a šťáva získá zvláštní jemnou chuť, kterou lze zvýraznit mátou a jinými přísadami. Samotná šťáva je nasládlé chuti s vůní přírody.
Kvas získáme odstavením nádoby s mízou někam do chladna. Zde ji necháme podle potřeby kvasit. Pro zlepšení chuti lze opět přidat ječmen, mátu či jiné bylinky.
Na víno z březovémízy potřebujeme 1 litr březovémízy, který svaříme s 20 dkg cukru, procedíme a necháme zakvasit. Kvasinky dostaneme do mízy buď živou kulturou z chleba, z kvasnic, nebo ideálně z vína. Etanolové bakterie jsou všude, a tedy i ve sbírané míze, ale je dobré kvasný proces podpořit. Kvašení trvá 4 týdny. Vykvašené víno dobře uzavřeme do čisté láhve, pevně uzavřeme, nejlépe voskem, a necháme 12 týdnů uležet. Pro chuť můžete před kvasným procesem přidat na 1 litr březové kůry 2 dl vína.
Březový sirup vyrobíme tak, že na jeden litr sirupu potřebujeme 60–100 l mízy. Přidáme 20 dkg cukru na litr mízy. Vařením této směsi vzniká sirup – nezapomínejte míchat a odstraňovat vzniklou pěnu. Správný sirup má mít 66–67% cukernatost. Chuť březového sirupu je shodná s chutí javorového sirupu.
V naší poradně s názvem BŘEZOVÁ VODA NA PITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Přibylová.
Dobrý den, nasbírala jsem z naší břízy pár litrů mízy, natekla krásně, je čirá, ale nezdá se mi ani trochu sladká. Všude se píše, že chutná mírně sladce, ale tato nikoliv. Čím to je? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sladkost březovémízy nemusí být vždy patrná. Obvyklý obsah sacharidů v této míze je 1%, což je stejné, jako když do jednoho litru vody rozmícháte jeden gram cukru. To také skoro nepoznáte. Sladkost se zvyšuje s nedostatkem vody u kořenů stromu. Je li sucho, míza je hustší a sladká chuť je pak více patrná. Sladká chuť nemá vliv na zdravotní účinky mízy a stále zůstává v mnoha ohledech léčivá.
Ideálním časem pro sběr březovémízy je časné jaro, kdy jsou noci ještě dost chladné a dny už teplé, tedy březen, začátek dubna. V té době je totiž cirkulace mízy ve stromech velmi intenzivní. Mízu lze odebírat do doby, než se začnou nalévat listové pupeny. Jak se březové větvičky olistí, je se sběrem mízy konec. Míza by se měla odebírat od stromů vzrostlejších, s průměrem kmene nad 30 centimetrů, těm to totiž neuškodí.
Na kmeni ve výšce kolem 130 až 150 centimetrů se pak provede bodový vrt, díra by měla mít průměr zhruba 0,5 centimetru a hloubku mezi 4 až 5 centimetry. Řez musí být až na dřevo (či do dřeva), aby se narušily mízní kanálky v lýku. Do otvoru umístíme hadičku, pod kterou přivážeme plastovou lahev, nebo mízu necháme skapávat do širší nádoby na zemi. Každý den ze stromu nakape množství asi dvou litrů březové vody. Takto navrtaný malý otvor sám zarůstá, nebo se cukrem, který míza obsahuje, ucpává. Pokud trubičku vyndáme a míza stále teče, můžeme místo ucpat větévkou nebo štěpařským voskem. Nikdy nezapomeneme strom pohladit a poděkovat mu.
Zde se můžete podívat na fotografie ze sběru březovémízy.
V naší poradně s názvem NEMOCI PODLE NEHTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich.
Dobrý den.
O nemoci nehtů jsem přečetl kde co, ale většina se jen opakuje na 5 či 6 případů.
Mám problém s nehty na palcích rukou a na některých prstech nohou. Nehty se jakoby stáčejí do trubičky. Prosím poraďte jakou nemoc to signalizuje.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Takove stáčení nehtů do trubičky souvisí s poškozením nehtového lůžka, které může být zapříčiněno například úrazem prstu nebo jeho nadměrnou zátěží, ale také i nehtová plíseň může takto lůžko poškodit. Další možnou příčinou by mohla být porucha metabolizmu, například špatné zpracování bílkovin ze stravy, nebo nevyvážená strava. Takový nehet pak často zarůstá a tvoří záněty na krajích nehtů. Léčba může být chirurgická, kdy se provede rekonstrukce nehtového lůžka při lokálním umrtvení. Nebo konzervativní, kdy se odstraní původce a zabrání se další devastaci nehtu. V každém případě by bylo dobré navštívit kožního lékaře a stav nehtů s ním konzultovat.
Březová míza neboli březová voda je u nás běžně známa pro své vnější užití na podporu růstu vlasů a proti lupům. Pokud se tato látka vmasíruje do pokožky hlavy, ta je pak lesklejší a plná energie. Její vnitřní užívání, tedy pití čerstvé březovémízy, u nás vesměs známo není. Míza, která proudí ze stromu během několika týdnů časného jara jako voda, je jedním z nejzdravějších a nejčistších nápojů. Je plná minerálů, které strom načerpal z půdy. Březová voda má úžasné léčivé a vitalizující účinky, čistí organismus od toxinů. Chutná jemně a lahodně. A navíc je to čistě přírodní produkt. Březová míza je bohatá na cukr, organické kyseliny, enzymy, vápník, magnesium, železo a další cenné látky. Její konzumace může pomoci při léčbě močových kamenů, žaludečních potíží, vředů na dvanácterníku. Je vhodným pomocníkem při potížích s játry, ledvinami, při anémii, bolestech hlavy, při opakovaných zánětech průdušek, tuberkulóze, dráždivém kašli. Úlevu díky ní mohou pocítit lidé, které trápí artritida nebo zánět míšního kořene, a skutečně také revmatici. Produkty z březovémízy jsou vhodné především pro ženy, protože mají mimo jiné i omlazující účinky a zvyšují plodnost.
V naší poradně s názvem MÁM PROBLÉM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Danča.
Dobrý den,můj partner si koupil březovou
Vodu a já si toho nevšimla a výpláchla si ústa.Myslela jsem,že je to ústní voda.Ale další den mě začlo škrábat v krku.Může se mi něco stát?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při náhodném použití březové vody k výplachu úst bez polykání tekutiny nehrozí žádné vážné nebezpečí a škrábání v krku bude mít jinou příčinu. Na škrábání v krku kloktejte roztok Stopangin a pak půl hodiny nic nejezte ani nepijte.
Běžný název: dračí krev, Sangre de drago, Sangre de Grado, Croton Lechleri
Latinský název: Croton lechleri
Rozšíření: Jižní Amerika
Sandgre de Drago, Sangre de Grado, Croton lechleri neboli česky dračí krev, je označení pro mízu pocházející ze stromu Croton lechleri. Tento strom rostoucí v Amazonii dorůstá do výšky 10–20 m. Jeho kmen mívá v průměru do 30 cm, je pokryt hnědošedou, někdy až bílou skvrnitou kůrou. Koruna stromu je hustě větvená. Jednotlivé listy Croton lechleri mají srdčitý tvar. V tradičním léčitelství byla vždy užívána rudá míza (odtud název dračí krev), vytékající po naříznutí kůry stromu. Vylučováním této mízy se strom snaží co nejrychleji zacelit ránu a zabránit proniknutí možné infekce.
Čerstvá pryskyřice se za účelem konzervace míchá obvykle v poměru 760 g pryskyřice a 50 ml konzervantu. Čistá pryskyřice je nerozpustná ve vodě a organických rozpouštědlech. Dračí krev není jen šamanskou záležitostí. Skupují ji a využívají i některé farmaceutické giganty. Vyrábějí z ní například produkty Provir a Virend. A přestože byla provedena řada výzkumů, které měly objasnit vlastnosti této látky, většina z nich zůstává utajena před veřejností. Částečně zde hrají svou roli samozřejmě peníze. Protože jde o opravdu účinnou látku, farmaceutické firmy se chovají komerčně. Zřejmé ale je, že dračí krev obsahuje antioxidanty, taniny a lignan zvaný dimetylcedrusin a alkaloid zvaný taspin. Výzkumy taspinu z roku 1977 ukázaly jeho schopnost inhibovat RNA – DNA polymerázu v Rauscherově leukemickém viru a Simianově sarkomviru. Alkaloid taspin byl poprvé zdokumentován antiflogistickou aktivitou v roce 1979. V roce 1985 byl pak opět ověřen jeho účinek protizánětlivý, antivirální i proti rozvoji sarkomu. Rány hojící a zajizvující efekt na otevřených poraněních byl připsán též alkaloidu taspinu v roce 1989. I několik pozdějších studií z let 1991 a 1993 se zaměřilo na hojivé a protitumorální vlastnosti taspinu. Lignan dimethylcedrusin izolovaný vědci v roce 1993 vykázal rovněž významnou roli (vedle taspinu) při léčebném procesu hojení ran a jizev. Belgická studie dokázala účinky dračí krve při stimulaci hojení jizev (ran), kdy účinné látky mízy pomáhají vytvořit novou pokožku a asistují při vytváření kolagenu. Porovnávací studie pak ukázala schopnost surové mízy hojit rány a formovat tvorbu kolagenu čtyřikrát efektivněji než samotné izolované složky dimethylcedrusin nebo alkaloid taspin. Belgičtí vědci také zjistili antivirální schopnost taspinu a dimethylcedrusinu proti herpes viru. V roce 1994 byly objeveny ostatní fytochemické složky, zahrnující fenoly, proanthokyanadiny a diterpeny, které prokázaly jistou antibakteriální aktivitu.
Výzkumy tak jenom potvrdily oprávněnost dlouholetého tradičního užití domorodou medicínou. Nedávno zjistili severoameričtí odborníci efektivní účinek při žaludečních vředech, vředových kolitidách a Crohnově chorobě při vnitřním užití. Vnitřní užívání je ověřeno jihoamerickými lékaři při denní dávce 10–20 kapek 2x denně. Některé zdroje uvádí účinek až 1 000x silnější než penicilin. Mast se nevyrábí.
V naší poradně s názvem RADY, JAK SE ZBAVIT SUCHÉ SLIZNICE NOSU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Kopeček.
Hledal jsem dávkování šaratice, je to pro mne dost důležité. Po dlouhém hledání jsem našel honosný, výrazný nadpis: ŠARATICE, MINERÁLNÍ VODA - DÁVKOVÁNÍ. A ve "stati" pod nadpisem je dávkování bramboříku, něco březové vodě, a jiné, v tomto případě nesmysly. Tak chaotické informování je navzdory zázračné digitalizaci "n-té generace" informačních technologií, či jak to ještě honosněji nazvat, pro kočku. Bůh nás chraň před "digitalizací státní správy", tak propagované Pirátskou stranou. To by to asi dopadlo.
Kop.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Šaratice se dávkuje buď v jednorázové dávce 150 ml jednou denně a nebo pravidelně 50 ml po každém hlavním jídle (3 krát denně).
Vnitřně se užívá ve formě březového vína, kdy se březová míza nechá s cukrem zkvasit na víno. Má účinky hlavně močopudné. Užívat lze i polévkovou lžíci surové březovémízy 4x denně při problémech s močením či zánětech močového měchýře.
Užití březovémízy je hlavně kosmetické. Vlasy jsou po jejím vmasírování svěží a lesklé. Březová voda má údajně také příznivě působit na zesvětlení pih na pokožce.
V průmyslově upravené březové vodě bývá líh, tento mix účinných látek pak zabraňuje tvorbě lupů, omezuje maštění vlasů, dodává jim lesk a omezuje jejich vypadávání.
Dokonce se říká, že kdo si chce nechat narůst dlouhé vlasy, měl by pravidelně používat březovou vodu, která mu k lesklé zdravé hřívě dopomůže. Po umytí vlasů vždy vmasírujte roztok do pokožky hlavy, ta se prokrví a zlepší se výživa a růst vlasů.
Kromě vitamínů C a B obsahuje březová voda velké množství minerálních látek. Za zmínku stojí například draslík, vápník, hořčík, zinek, fosfor a železo. Čerstvá březová voda má jen velmi krátkou dobu trvanlivosti, ale dá se z ní vyrobit sirup, který je možné skladovat dlouhodobě. Díky detoxikačním účinkům se pití březové šťávy nebo mízy používá při očistných kúrách. V takovém případě se popíjí aspoň jedna sklenička denně zhruba tři týdny. Nicméně lze tento nápoj s klidem pít pravidelně i delší dobu. Kromě zlepšení stavu pleti a vlasů se březové vodě připisují pozitivní účinky na trávicí soustavu, ledviny a játra. Navíc obsahuje látku zvanou saponin, která se mimo jiné vyskytuje také v ženšenu a je prospěšná pro kardiovaskulární systém. Také zde najdeme aminokyseliny, kyselinu listovou i citronovou, i fruktózu. Přírodní medicína doporučuje březovou kúru při problémech s ledvinovými kameny. Přesněji má působit preventivně u lidí, kteří mají sklony k tomuto zdravotnímu problému. Také by měla posilovat játra, očišťovat je a stimulovat jejich práci. Doporučuje se na posílení imunity. Zvláště užitečná může být při různých sezónních únavách.
Wobenzym se s úspěchem používá k dosud užívaným léčebným postupům u těchto stavů:
Poúrazové otoky.
Lymfedémy (otoky způsobené poruchou odtoku mízy) různé etiologie.
Fibrocystická mastopatie (chronické onemocnění prsů vyznačující se tvorbou dutin a vaziva).
Jako podpůrná léčba je Wobenzym vhodný při těchto stavech:
některé pooperační stavy v chirurgii;
záněty povrchových žil;
potrombotický syndrom dolních končetin (stavy po ucpání žil dolních končetin krevní sraženinou);
revmatoidní artritida (zánětlivé onemocnění kloubů);
revmatismus měkkých tkání;
artróza (degenerativní choroby kloubů) - pokročilá stadia;
mnohočetná mozkomíšní skleróza;
chronické a recidivující záněty (v oblasti nosu, uší a krku, horních i dolních cest dýchacích, močového a pohlavního ústrojí, trávicí trubice, kůže aj.);
podpůrná léčba při podávání antibiotik.
Dětem lze Wobenzym podávat jen po poradě s dětským lékařem, který zároveň určí jeho dávkování.
Základní léčba Wobenzymem se zahajuje dávkou 3x5 až 3x10 tablet denně. V souvislosti s ústupem chorobných projevů se dávkování postupně snižuje až na udržovací dávku 3x3 tablety denně.
Dávkování Wobenzymu pro poúrazové otoky (naražení, podvrtnutí, vykloubení, zlomeniny) - doporučujeme zahájit léčbu dávkou 3x10 tablet Wobenzymu denně, podle klinického stavu (po 7-10 dnech) dávku snižujeme na 3x3 tablety Wobenzymu denně až do úplného vymizení příznaků.
Dávkování Wobenzymu pro některé pooperační stavy v chirurgii - léčbu začínáme dávkou 3x10 tablet Wobenzymu denně, po odeznění akutního stavu (7-10 dní) až do odeznění příznaků pokračujeme dávkou 3x5 až 3x3 tablety Wobenzymu denně.
Dávkování Wobenzymu pro lymfedémy (otoky způsobené porušeným odtokem mízy) - jde o dlouhodobou léčbu, u které začínáme s dávkováním 2x10 nebo 3x7 tablet Wobenzymu denně (po dobu 4-5 týdnů), pak se dávkování snižuje na 3x5 až 3x3 tablet Wobenzymu denně (nejméně 8 týdnů). V této indikaci je nutné poradit se s ošetřujícím lékařem.
Dávkování Wobenzymu u nemoci fibrocystická mastopatie (chronické onemocnění prsů vyznačující se tvorbou dutin a vaziva) - doporučujeme dávkování 2x10 tablet Wobenzymu denně nejméně po dobu 6 týdnů. Před začátkem léčby je třeba poradit se s ošetřujícím lékařem.
Dávkování Wobenzymu pro potrombotický syndrom (stav po ucpání žíly krevní sraženinou) - 3x10 až 3x5 tablet Wobenzymu denně po dobu 5-6 týdnů.
Dávkování Wobenzymu pro záněty povrchových žil - 3x7 až 3x5 tablet Wobenzymu denně po dobu 2-3 týdnů.
Dávkování Wobenzymu při nemoci revmatoidní artritida (zánětlivé onemocnění kloubů) - 3x5 tablet Wobenzymu denně po dobu 5-6 měsíců.
Dávkování Wobenzymu na revmatismus měkkých tkání - 3x5 tablet Wobenzymu denně nejméně po dobu 3-4 týdnů.
Dávkování Wobenzymu na artrózy (degenerativní choroby kloubů) - 3x6 tablet Wobenzymu denně po dobu 5-6 týdnů.
Mnohočetná mozkomíšní skleróza - 1.-14. den 3x10 tablet Wobenzymu denně, pak se přechází na udržovací dávku 3x3 tablety Wobenzymu denně - dlouhodobě, u zátěžových stavů (infekční onemocnění, fyzická zátěž, stres, očkování, slunění) dávkování zvyšujeme na 3x10 tablet Wobenzymu denně. Léčbu je třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem.
Dávkování Wobenzymu pro chronické a recidivující záněty (v oblasti nosu, uší a krku, horních i dolních cest dýchacích, močového a pohlavního ústrojí, trávicího ústrojí, kůže atd) - 3x5 tablet Wobenzymu denně do odeznění klinických příznaků. U zánětlivých onemocnění Wobenzym nenahrazuje antibiotickou léčbu, ale zvyšuje její účinek, proto doporučujeme poradit se s ošetřujícím lékařem a vhodně kombinovat s antibiotiky.
U dětí vždy určí dávkování Wobenzymu lékař.
Užije-li dospělý najednou více než 20 tablet nebo dítě více než 5 tablet, je nutné poradit se s lékařem.
Rakovina penisu je v ČR relativně vzácný zhoubný nádor. V některých částech světa (Asie, Afrika) jde nicméně o velmi častou formu nádorových onemocnění. Jeho výskyt v poslední době stoupá a trocha informací o něm proto jistě neuškodí.
Příčiny
Velmi důležitou příčinou je nedostatečná hygiena. Pod předkožkou vzniká bělavá páchnoucí hmota, takzvané smegma. Pokud se toto smegma nechá pod předkožkou hromadit a neodstraňuje se, může to u některých jedinců vést ke vzniku rakoviny. Toto potvrzuje i fakt, že se rakovina penisu téměř vůbec nevyskytuje u židů a muslimů. Součástí jejich náboženských rituálů je totiž obřízka. Při obřízce se odstraní předkožka, která překrývá žalud penisu. Žalud se tak obnaží a mnohem lépe se udrží jeho hygiena. To má očividně vliv na ochranu před rakovinou penisu. U nemocných s fimózou (zúženou předkožkou) se smegma hromadí snadněji, což taktéž zvyšuje riziko vzniku rakoviny penisu. Z dalších vyvolávajících faktorů se předpokládá neblahý vliv vdechovaných rakovinotvorných látek v cigaretovém kouři a také vliv viru HPV na buňky penisu. Virus HPV (Human Papilloma Virus) je extrémně rozšířený a přenáší se mimo jiné pohlavním stykem. Některé jeho kmeny mají nepochybně vliv na vznik rakoviny děložního čípku u žen a na vznik různých forem bradavic (pravé bradavice, condylomata accuminata, molusky a podobně).
Projevy
Vzniku rakoviny penisu často předchází vznik přednádorového ložiska, jež přejde v nádorovou tkáň, která se zprvu nerozšiřuje. Této formě rakoviny „in situ“ („na místě“) se říká Queyratova erytroplazie. Vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Postupně se ovšem začne šířit do okolí a vzniká klasická, šířící se forma rakoviny penisu. Prorůstá penisem, může se rozšířit do lymfatických uzlin v tříslech a může vytvořit i vzdálené metastázy v těle. Nádorové ložisko na penisu může mít vzhled uzlíku, vřídku nebo zarudlého místa. Při postižení lymfatických uzlin v třísle můžeme najít jejich nebolestivé zduření. Prostě platí, že pokud se na penisu udělá vředovitě vypadající útvar – a zvláště pokud se nehojí – je vhodné navštívit kožního lékaře nebo urologa. Rakovina to nejspíše nebude, ale je dobré, když vám to potvrdí specialista.
Diagnostika
Na rakovinu penisu může mít podezření kožní lékař nebo urolog při pohledu na penis. Každý podezřelý útvar na penisu by proto měl být příslušnému lékaři beze studu ukázán. Skoro určitě to rakovina nebude, ale jistota je jistota – a navíc se tak mohou odhalit mnohá jiná onemocnění (tvrdý vřed u syfilidy, condylomata accuminata a podobně). Nádor se při lékařových pochybách definitivně
Mízu oddělíme od kůry pomocí šroubováku a vložíme ji do kastrolu. Veškerou mízu pak zabalíme do starého hadru nebo kusu látky klepeme do ní kladivem, aby došlo ke změkčení a rozdrcení mízy a nebo ji na prkénku rozválíme válečkem či skleněnou láhví od vína. Rozdrcenou smůlu vložíme do hrnce a přidáme včelí vosk a olivový olej. Rozehřejeme na mírné teplotě, dokud všechny ingredience nepovolí a nesmíchají se. Pokud je vše hotovo, smolnou mast přecedíme přes kus látky, aby došlo k odstranění nečistot. Mast přelijeme do skleněné nádoby, označíme ji a dobře uzavřeme.
Diosminol v lidském těle zabraňuje tvorbě zánětlivých látek, které jsou zodpovědné za poškozování cévní stěny. Tímto způsobem zvyšuje pevnost žilní stěny, brání zánětlivým změnám a zlepšuje odtok krve i mízy z postižené oblasti. Jeho přírodní původ zaručuje vysokou bezpečnost při krátkodobém i dlouhodobém užívání. Diosminol obsahuje mikronizovaný diosmin, hesperidin a extrakt koňského kaštanu se standardizovaným obsahem aesculosidu. Mezi nejzávažnější vedlejší účinky patří bolesti břicha či hlavy a průjem. Většinu přípravků obsahujících diosmin lze používat i v průběhu těhotenství a při kojení. Diosminol se kromě léčby křečových žil také výrazně uplatňuje v terapii a prevenci hemoroidů. Diosminol je perorální potravinový doplněk, proto se z legislativních důvodů nemůže porovnávat s lékem, který má obdobné složení, i když má velmi obdobné deklarované složení.
Kotník může otéct v důsledku zranění. Nejběžnější je vymknutý kotník způsobený natažením vazů, které kotník drží na místě, nejčastěji při špatném došlápnutí. V takovém případě odpočívejte, nedošlapujte na zraněnou nohu, přikládejte ledové zábaly, použijte kompresní obvaz a položte nohu do zvýšené polohy na židli či polštář. Pokud je bolest silná a otok se nelepší, navštivte svého lékaře.
Lymfedém je otok, který vzniká hromaděním mízy v důsledku špatné funkce lymfatického systému. Lymfa je nažloutlá tekutina kolující v systému mízních cév. Mízní cévy procházejí na mnoha místech těla mízními uzlinami, oválnými útvary, které protékající mízu filtrují a mají tak velký význam při ochraně organismu před cizorodými látkami. Pokud přestane mízní systém fungovat, začne se v něm míza hromadit a vznikají otoky, nejčastěji pak na dolních končetinách. Neléčený lymfedém postupně tuhne a může způsobit i deformity postižených částí těla. Vznik lymfedému je také běžný po radioterapii nebo odstranění lymfatických uzlin u pacientů s rakovinou.
Oteklé nohy a kotníky mohou být rovněž příznakem infekce. Lidé s diabetickou neuropatií (poškození nervů v důsledku cukrovky) mají vyšší riziko infekcí nohou. Pokud máte cukrovku, kontrolujte denně své nohy kvůli možnému poranění, protože poškození nervů může otupit vnímání bolesti a drobné poranění pak mohou postupovat velmi rychle a způsobit vážné komplikace.
Někdy může otok znamenat problém se srdcem, játry nebo ledvinami. Otoky dolních končetin, které začínají v oblasti kotníků, mohou být důsledkem zadržování solí a vody kvůli pravostrannému srdečnímu selhání (postižena je pravá srdeční komora). Také špatná funkce ledvin způsobuje nahromadění tekutiny v těle a následný vznik otoků. Onemocnění jater může ovlivnit jejich schopnost produkovat bílkovinu zvanou albumin, což vede k úniku tekutiny z cév do okolních tkání, kde se hromadí a způsobuje otoky. Pokud je otok doprovázen dalšími příznaky, včetně únavy, ztráty chuti k jídlu a přibývání na váze, je nutné navštívit lékaře.
Také u žilní nedostatečnosti patří otoky kotníků a nohou mezi typické příznaky. Je to způsobeno tím, že žíly špatně plní svoji funkci. Dochází k hromadění krve v nohách.
Při žilní trombóze se tvoří krevní sraženiny, které zhoršují zpětný tok krve a jsou i velmi nebezpečné. Zároveň tento problém způsobuje otoky nohou.
Léčba se zahajuje dávkou 3×5 až 3×10 tablet denně. V souvislosti s ústupem chorobných projevů se dávkování postupně snižuje až na udržovací dávku 3×3 tablety denně.
Poúrazové otoky (naražení, podvrtnutí, vykloubení, zlomeniny): Doporučujeme zahájit léčbu dávkou 3×10 tablet denně, podle klinického stavu (po 7–10 dnech) dávku snižujeme na 3×3 tablety denně až do úplného vymizení příznaků.
Některé pooperační stavy v chirurgii: Léčbu začínáme dávkou 3×10 tablet denně, po odeznění akutního stavu (7–10 dní) až do odeznění příznaků pokračujeme dávkou 3×5 až 3×3 tablety denně.
Lymfedémy (otoky způsobené porušeným odtokem mízy): Jde o dlouhodobou léčbu, u které začínáme s dávkováním 2×10 nebo 3×7 tablet denně (po dobu 4–5 týdnů), pak se dávkování snižuje na 3×5 až 3×3 tablety denně (nejméně 8 týdnů). V této indikaci je nutné se poradit s ošetřujícím lékařem.
Fibrocystická mastopatie (chronické onemocnění prsů vyznačující se tvorbou dutin a vaziva): Doporučujeme dávkování 2×10 tablet denně nejméně po dobu 6 týdnů. Před začátkem léčby je třeba se poradit s ošetřujícím lékařem.
Potrombotický syndrom (stav po ucpání žíly krevní sraženinou): 3×10 až 3×5 tablet denně po dobu 5–6 týdnů.
Záněty povrchových žil: 3×7 až 3×5 tablet denně po dobu 2–3 týdnů.
Revmatoidní artritida (zánětlivé onemocnění kloubů): 3×5 tablet denně po dobu 5–6 měsíců.
Revmatismus měkkých tkání: 3×5 tablet denně nejméně po dobu 3–4 týdnů.
Artrózy (degenerativní choroby kloubů): 3×6 tablet denně po dobu 5–6 týdnů.
Mnohočetná mozkomíšní skleróza: 1.–14. den 3×10 tablet denně, pak se přechází na udržovací dávku 3×3 tablety denně – dlouhodobě, u zátěžových stavů (infekční onemocnění, fyzická zátěž, stres, očkování, slunění) dávkování zvyšujeme na 3×10 tablet denně. Léčbu je třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem.
Chronické a recidivující záněty (v oblasti nosu, uší a krku, horních i dolních cest dýchacích, močového a pohlavního ústrojí, trávicího ústrojí, kůže aj.): 3×5 tablet denně do odeznění klinických příznaků. U zánětlivých onemocnění WOBENZYM nenahrazuje antibiotickou léčbu, ale zvyšuje její účinek, proto doporučujeme poradit se s ošetřujícím lékařem a vhodně kombinovat s antibiotiky.
Dětem lze WOBENZYM podávat jen po poradě s dětským lékařem, který zároveň určí dávkování.
Užije-li dospělý najednou více než 20 tablet nebo dítě více než 5 tablet, je nutné poradit se s lékařem.
Způsob použití: Doporučuje se ½ hodiny před jídlem zapít nerozkousané tablety větším množstvím tekutiny (nejméně ¼ litru).
Voda na plicích se projevuje ztíženým dýcháním, dušností a kašlem. Může se vyskytovat bolest na hrudi, která je vázaná na dýchání a zhoršuje se při nádechu a při kašli, na rozdíl od bolesti infarktové, která je stálá. Každý výskyt vody na plicích je potřeba odstranit, a to nejen z důvodů léčebných, ale také jako prevence případných komplikací. Tekutina produkovaná u některých zánětů obsahuje bílkovinu fibrin, která působí jako lepidlo a vytváří srůsty mezi poplicnicí a pohrudnicí, což je příčinou přetrvávajících dechových obtíží i po vyléčení zánětu. Výpotek by měl být podroben rozboru, který umožní určit jeho původ.
Typy výpotků:
Kardiální hydrotorax – je nahromadění tekutiny s nízkým obsahem bílkovin (takzvaný transsudát) u nemocného se známkami srdečního selhávání (rozšířené srdce, rozšířené krční žíly). Po nasazení léčby k posílení srdce a pro zvýšené močení (kardiotonicko-diuretická terapie) dochází ke zmenšování hydrotoraxu a zlepšení stavu srdeční činnosti.
Parapneumonický výpotek – je zánětlivý výpotek (exsudát) provázející zánět plic (pneumonii), plicní hlízu (absces = nahromadění hnisu v místě těžkého zánětu plic) či bronchiektázii (rozšíření průdušek). Běžně se o takovém zánětu hovoří jako o pleuritidě. Pokud je stav obranyschopnosti nemocných snížen nebo není takový výpotek adekvátně léčen, může se postupně měnit v hnis v pohrudniční dutině (empyém). V cytologickém obraze u tohoto typu výpotku převažují částečně nebo zcela rozpadlé bílé krvinky. V některých případech je vhodná hrudní drenáž (zavedení drénu do pohrudniční dutiny) a trvalé odsávání výpotku.
Tuberkulózní výpotek – je výpotek, který komplikuje plicní tuberkulózu nebo je jejím jediným příznakem. V některých případech se z pohrudničního výpotku nebo z biopsie pohrudnice vykultivuje (na laboratorních půdách vyroste) Mycobacterium tuberculosis (MTB), původce tuberkulózy, nebo v něm jsou mykobakterie prokázány mikroskopickým vyšetřením. V častějších případech lze stanovit, že se jedná o tuberkulózní výpotek, až po vyloučení jiných příčin „vody na plicích“. Při vyšetření tekutiny se v něm nalézají především lymfocyty. K diagnóze přispívá kožní tuberkulinový test (Mx), který je pozitivní, a krevní imunologický test Quantiferon TB Gold (zjištění produkce gama-interferonu), který bývá také pozitivní.
Maligní, nádorový výpotek – je výpotek, který provází maligní (zhoubné) onemocnění a jsou v něm prokázány maligní (zhoubné nádorové) buňky, nebo je maligní tkáň nalezena ve vzorku odebrané tkáně (biopsii) z nástěnné pleury, případně je prokázána při torakoskopii (chirurgická vyšetřovací metoda, při níž je do pohrudničního prostoru za
zápal plic – postižení pleurální dutiny (pleury) vzniká jako komplikace těžkého zápalu, kdy se zánětlivý proces z plic rozšíří do okolí, a tedy i na pleuru – pak hovoříme o pleuritidě, zánětu poplicnice či pohrudnice;
zánět srdečního svalu – zánět se šíří ze srdce na osrdečník a dále na poplicnici;
nádory pleury;
nádory plic, které se šíří na pleuru;
těžká podvýživa – tato příčina není v našem státě příliš častou příčinou vody na plicích; v podstatě jde o to, že při podvýživě je v krvi málo bílkovin, které krevní tekutinu pomáhají udržovat v cévách (hraje v tom roli takzvaný onkotický tlak). Je-li bílkovin v krvi málo, začne krevní tekutina unikat mimo cévy. Vznikají tak podkožní otoky, voda se nachází v břiše i na plicích;
nemoci ledvin – některé nemoci ledvin s sebou nesou vysoké ztráty bílkoviny močí, takže nastává podobný stav jako u těžké podvýživy;
azbestóza – tato nemoc je způsobena krystalky azbestu; tyto extrémně ostré částice se mohou po vdechnutí přes plicní tkáň dostat až do pleurální dutiny a tam dráždit buňky pleury. Dlouhodobé dráždění azbestem ovlivňuje vznik zhoubného nádoru mezoteliomu;
úraz hrudníku – při úrazu hrudníku může dojít ke krvácení do pleurální dutiny nebo k úniku mízy (lymfy) z roztrženého velkého hrudního mízovodu. Při krvácení z cév bude tekutina obsahovat červené krvinky (hemotorax), při poranění mízovodu bude tekutina obsahovat mízu obsahující vyšší obsah cholesterolu (chylotorax).
Zánětlivým výpotkem mohou být provázena i mnohá onemocnění zažívacího ústrojí (hnisání pod bránicí, takzvaný subfrenický absces) a celková (systémová) onemocnění (lupus erytematodes, syndrom Churg-Straussové a jiné). Výpotek se může objevit i v závislosti na dlouhodobém užívání léků (Nitrofurantoin, Amiodaron, Practolol, Methotre xat), dále může doprovázet nezhoubné nádory vaječníků (Meigsův syndrom), sarkoidózu, ozařování, může komplikovat pooperační průběh po revaskularizačních operacích typu by-pass (náhrada uzavřených, srdce vyživujících cév průchodnými cévami z jiných orgánů nemocného) a podobně.
