Obě krkavice stoupají podél boků průdušnice a jícnu za štítnou žlázou. V oblasti za horním okrajem štítné chrupavky se dělí na karotidu zevní a na karotidu vnitřní. Zevní karotida zásobuje především oblast krku a hlavy vyjma mozku. Vnitřní karotida vstupuje do lebeční dutiny a zásobuje velkou část mozku a oko. Krkavice slouží velmi často k měření pulzu (lze jej nahmatat po stranách hrtanu), zjišťuje se obvykle u lidí v hlubším bezvědomí nebo u lidí v kritickém stavu, kdy je pulz na zápěstní tepně slabý nebo nehmatný. Krční tepny jsou velmi důležité pro přívod krve do mozku. Pokud má mozek krve nedostatek (k čemuž dochází při zúžení krční tepny), může dojít ke vzniku mozkové mrtvice (cévní mozkové příhody). Mezi hlavní rizikové faktory pro vznik stenózy karotidy patří kouření, cukrovka (diabetes mellitus), vysoký krevní tlak (hypertenze), vysoká hladina cholesterolu v krvi, obezita a nedostatek pohybu.
V diskuzi KDY SE JDE DOMŮ PO OPERACI BEDERNÍ PÁTEŘE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda Holeyšovská.
Dobrý den ,kdy se chodí domů po operaci bederní páteře děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Před 4 roky jsem měla operaci páteře Stenóza.
Bolesti zmizely, ale stav se začal znovu zhoršovat v jiném místě. Původně při operaci byly použity svorky. Tato metoda je prý již zastaralá a dnes se řeší obroušenim tam,kde dochází k útisku nervů. Je to pravda?
Příznaky onemocnění karotid se do určitého stadia nemusí projevit vůbec, bývají spíše jen náhodným nálezem. Prvními příznaky může být náhlé oslabení tváře, horní nebo dolní končetiny na jedné polovině těla, náhlá porucha řeči nebo rozumění řeči, porucha zraku u jednoho nebo obou očí, náhlá porucha rovnováhy, nemožnost chůze. Mezi velmi vážné příznaky patří malá mrtvice, což je jakési varování, že krkavice je zúžená a že hrozí další stadium, tedy velká mozková mrtvice, což může mít fatální následky.
Projevy mrtvice jsou velmi rozmanité, od téměř bezpříznakového stavu až po závažný stav končící smrtí. Závažnější příhoda se obvykle projevuje ztrátou vědomí a závažnou poruchou hybnosti, nejčastěji jednostranným ochrnutím. Pacient může mít také poruchy citlivosti, poruchy mozkové či okohybné inervace, může zvracet, mít bolesti hlavy a další příznaky. Neurologické projevy i jejich průběh jsou u jednotlivých pacientů velmi rozmanité, společné je však to, že jsou vždy náhlé a jde o závažný stav. Pokud je postižena dominantní hemisféra, zůstává pacient na půl těla ochrnutý, není schopen mluvit a má postižené i myšlení. Je-li naopak zasažena nedominantní hemisféra, je u praváka zachována řeč a ztráta hybnosti je na „levostranných“ končetinách, pacient může být schopen psát a podobně. Někdy ale nevnímá levou polovinu těla. Intenzita příznaků závisí na rozsahu postižení mozkové tkáně.
V diskuzi SLOŽENÍ INFUZE NA BOLEST ZAD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Ječmenová.
prosím o vypsání složení infuze při chronických bolestech od krční páteře, přes bederní až bolest a slabost nohou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel D. Pavlíčková Ing..
"stenoza PK v úrovni L4/5 na podkladě hypertrofie ligamenta flavA"Bolest v kříži, vystřeluje dnes již do obou nohou od shora po vnější straně ´až ke kotníkům. Zejména po delším sezení je silná bolest bodavá do lýtek a to mi značně znesnadňuje chůzi. Jsem po obstřiku páteře, který se nepovedl, a 2 infuze se salicylátem celk,ový stav zhoršily, proto přerušeno. Dnes tedy nevím jaká infuse. A také, zda si ji platí pacient.
ěkuji
Stenóza je zúžení zvukovodu, atrézie pak úplný uzávěr zvukovodu (zvukovod je zcela neprůchodný). Atrézie může být buď vazivová, nebo kostěná. Poruchy vývoje zvukovodu se nezřídka sdružují s poruchami tvaru a postavení boltců, současně bývá postiženo středouší a lícní nerv. Při kompletní atrézii zvukovodu je přítomna převodní porucha sluchu, která dosahuje (v případě, že je vnitřní ucho v pořádku) 50–60 dB. Léčba je chirurgická. Spočívá v kanalizaci zvukovodu a případně v rekonstrukčním výkonu ve středním uchu, který může zahrnovat vytvoření umělého bubínku a obnovu nebo nahrazení převodního aparátu. Předpokladem dobrého výsledku operace je však vytvořená bubínková dutina a funkční Eustachova trubice.
U závažnějších případů, kdy se objeví stenóza trachey, se doporučuje chirurgická terapie. Tato léčba spočívá v zavedení takzvaného stentu, což je v podstatě síťka, která roztahuje a zpevňuje průdušnici. Používají se nitinolové stenty od americké firmy Dextronix. Jedná se o stenty speciálně vyvinuté pro veterinární použití ze slitiny niklu (48,8 %) a titanu (50,2 %), tedy kovů, které jsou ve slitině vysoce pevné, pružné, nedráždí tkáně, jsou hypoalergenní a samozřejmě nekorodují a nepraskají. Vyšetření a operace se stentem jsou drahé. Cena se pohybuje od 10 000 do 30 000 Kč jen za operaci.
Pozdní změny jsou ireparabilní a mohou vznikat ve tkáních po různě dlouhé latenci – za několik týdnů až let. Někdy vznikají na podkladě akutní reakce, která přejde do chronicity, jindy bez předchozích klinicky rozpoznatelných změn. Obvykle se vyvíjejí plíživě a mají progresivní charakter. Příznaky pozdních změn mohou být zaměňovány s recidivou nádoru. Vývoj pozdních změn lze těžko ovlivnit a pozdní postradiační změny se velmi nesnadno léčí.
Mezi nejčastější pozdní změny při ozařování oblasti pánve patří:
Neprůchodnost střev u kojence může nastat na základě vrozené dispozice.
Pylorostenóza: Pylorostenóza je vrozená porucha, která způsobuje blokádu vrátníku. Vrátník je trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva. Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Atrézie střeva: Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí, nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza: Stenóza střev je částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být i některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť, anebo některé kýly, jako je kýla brániční a kýla tříselná. Možnou příčinou je i vsunutí jedné části střeva do jeho následné části.
Projevy: Křeče a bolest břicha, teplota, úzkostný pláč, zvracení i s příměsí stolice, vzedmuté bolestivé bříško.
Léčba: Léčba je vždy individuální dle stavu onemocnění. Pokud se u kojence objeví tyto příznaky, je nutné vyhledat lékařskou pomoc.
Rizika: Jedná se o velmi vážný stav, který vyžaduje rychlou lékařskou pomoc.
Neprůchodnost střev u novorozenců může nastat na základě vrozené dispozice.
Patří sem pylorostenóza, což je vrozená porucha, která způsobuje blokádu vrátníku. Vrátník je trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva. Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Dále atrézie střeva. Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí, nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev je částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť, anebo některé kýly, jako je kýla brániční a kýla tříselná. Možnou příčinou je i vsunutí jedné části střeva do jeho následné části.
Lymfatické (mízní) uzliny (LU, latinsky lymphonodus, nodus lymphaticus = lymfatická uzlina) jsou součástí lymfatického systému. Protéká jimi lymfa (míza) sbíraná ve tkáních. Lymfatické uzliny se zapojují do obrany organismu před infekcí, sídlí v nich lymfocyty.
Mízní uzliny se nacházejí na mnoha místech našeho těla. Zde můžete vidět rozmístění mízních uzlin.
Obecně uznávaný rozměr uzliny, který se osvědčil v odlišení patologické od fyziologické uzliny, je 1,5 cm. Otázkou zásadního významu však je, v jaké lokalizaci se mírně zvětšené uzliny nacházejí. V třísle a v podpaží mohou mít i za fyziologického stavu uzliny až velikost hrášku (0,5-1,0 cm), zatímco v oblasti nadklíčkové nebo podél karotid je nutno již uzliny této velikosti hodnotit jednoznačně jako patologické.
Při vyšetřování uzlin pohmatem se dále hodnotí jejich konzistence. Rozlišuje se konzistence měkká, elastická a tvrdá. Uzliny zvětšené při akutním zánětu jsou obvykle měkké a většinou bolestivé při palpaci. Uzliny maligních lymfomů jsou obvykle středně tvrdé (elastické), uzliny zvětšené na podkladě metastází karcinomů, případně na podkladě lymfogranulomu, jsou obvykle tvrdé.
Patologicky zvětšené uzliny mohou být navzájem srostlé, v tom případě se hovoří o paketech uzlin. Pokud jsou srostlé se spodinou či s kůží, je výsledkem jejich omezená či vymizelá pohyblivost proti spodině a proti kůži.
Jako střevní neprůchodnost u dětí označujeme částečné nebo úplné zablokování tenkého nebo tlustého střeva. Tento stav brání průchodu potravy a stolice a může ohrozit i život dítěte. Patří sem pylorostenóza, atrézie střeva, stenóza střev, střevní srůsty, nádory či zauzlení střev neboli volvulus. Střevní neprůchodnost se projeví křečemi, bolestmi břicha, nevolností a zvracením, průjmy, nechutí k jídlu a horečkou. Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (což je zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici.
Dítě může mít i horečku.
Bolest a zvětšení břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ubývá na váze. Je nutné okamžitě zahájit léčbu. Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst: proto musí zůstat v nemocnici a dostávat nitrožilní výživu. Nejprve zavede lékař dítěti nosem do žaludku hadičku, kterou se mechanicky odstraní plyny a obsah žaludku a střev. K odstranění neprůchodnosti je nutná operace. Po operaci lze očekávat, že se dítě úplně uzdraví. Do týdne je zpravidla z nemocnice propuštěno.
Vzniká následkem zánětu. Typickým znakem akutní fáze jsou drobné granulomy kolem drobných ložisek fibrinoidní nekrózy, takzvaná Aschoffova tělíska. Skládají se z větších makrofágů se širokou cytoplazmou (Aničkovovy buňky). Později se léze hojí fibrózou. V myokardu tak vznikají drobné jizvičky různého rozsahu, na perikardu mohou vzniknout ohraničené srůsty, v chlopních se však tvoří granulační tkáň, což vede k vaskularizaci chlopně. Organizace granulační tkáně fibrózou způsobí deformaci chlopně, což se projeví stenózou a často též nedomykavostí. Endokardiální fibróza je proces neznámé etiologie, postihující endokard komor a posléze i chlopně. Onemocnění často postihuje děti v tropických oblastech (Afrika). Löfflerova endokarditis: endomyokardiální fibróza s velkými nástěnnými tromby. Onemocnění zpravidla doprovází eosinofilní leukemie (toxiny z eosinofilů postihují myokard). I toto onemocnění se nejčastěji vyskytuje v tropech. Fibroelastóza endokardu se vyskytuje u některých vrozených srdečních vad (hypoplazie levého srdce) a také i jako progresivní onemocnění postihující především endokard levé komory. Etiologie není známa. Onemocnění může končit smrtí, terapeuticky se provádí balonková dilatace komor. Při akutní fibrinózní perikarditis je povrch srdce drsný, pokrytý fibrinem. V perikardiální dutině bývá malé množství výpotku. V dalším průběhu se listy peri- a epikardu slepují, fibrin se organizuje, mění se v granulační tkáň, která vyzrává a vede ke srůstům. Někdy nově vznikající vazivo kalcifikuje (zejména při tuberkulóze). Kalcifikáty se mohou uplatňovat jako restrikce při diastolickém plnění komor a jsou patrné na rentgenovém snímku (pancéřové srdce). Dále se může patologicky uplatňovat stenóza ústí velkých žil.
Karotida (krkavice) je jedna z tepen, které přivádějí krev do mozku. Pokud se v této tepně začne usazovat cholesterol, vzniká plát, který postupně narůstá a tepnu zužuje. Rizikové faktory pro toto zúžení jsou dvojí: ty, které se nedají ovlivnit, což je věk, pohlaví, výskyt mozkových příhod (mrtvic) v rodině, a ty, které se dají ovlivnit, a to je vysoký tlak, kouření, cukrovka, nadváha a cholesterol.
Příznaky onemocnění karotid se do určitého stadia nemusí projevit vůbec, bývají spíše jen náhodným nálezem. Prvními příznaky může být náhlé oslabení tváře, horní nebo dolní končetiny na jedné polovině těla, náhlá porucha řeči nebo rozumění řeči, porucha zraku u jednoho nebo obou očí, náhlá porucha rovnováhy, nemožnost chůze. Mezi velmi vážné příznaky patří malá mrtvice, což je jakési varování, že krkavice je zúžená a že hrozí další stadium, tedy velká mozková mrtvice, což může mít fatální následky.
Pomocí léků se postižení tepny přímo léčit nedá, spíše jde o prevenci – zabránit nebo zpomalit nárůst cholesterolového plátu v tepně. Používá se Anopyrin nebo jiné léky proti srážení krve a dále léky na snížení cholesterolu. Pokud zúžení tepny přesáhne určitou hranici, je nutno přistoupit k chirurgické léčbě. Jedná se o klasickou operaci, kdy se z řezu na krku chirurg dostane k postižené tepně, otevře ji, a odebere plát, čímž odstraní zúžení, poté tepnu znovu zašije. Operace se dá provést v narkóze, ale i v lokálním znecitlivění krku. Rizikem operace je vznik malé nebo velké mozkové mrtvice během operace a v následujících 24 hodinách. Příčinou bývá nejčastěji odlomení drobné částečky plátu, tato drobná částečka pak může ucpat některou z menších mozkových tepen. V současné době se využívá k léčbě onemocnění krkavic endovaskulární léčba. Jde o relativně novou metodu, která je stejně bezpečná i efektivní jako operace. Jde o to, že do karotidy se zavede speciální výztuž (stent). Aby se snížilo riziko vzniku mrtvice během výkonu, tak se před zavedením stentu nad zúžením roztáhne speciální filtr (košíček), který dokáže případnou malou odlomenou částečku plátu zachytit. Zákrok se provádí podobně jako angiografie, vpichem přes tříslo v místním znecitlivění, pacient tedy nemá na krku jizvu, a není nutná celková anestezie. Rovněž doba hospitalizace je kratší než při klasické operaci a pacient může být propuštěn druhý den po zákroku.
U vybraných nemocných operace stenózy krkavice, takzvaná karotická endarterektomie, výrazně snižuje riziko cévní mozkové příhody (CMP). U symptomatických nemocných (tedy těch, u nichž proběhla nějaká příhoda) je doporučeno operovat zúžení krkavice větší než 50 %. U těch nemocných, u nichž je zúžení 50–70 %, snižuje operace riziko recidivy CMP o 4–6 % v průběhu 5 let. Při stupni zúžení 70–99 % je riziko recidivy během 5 let sníženo o 16 %. U pacientů, u nichž byla stenóza krkavice nalezena náhodně (například při ultrazvukovém vyšetření), se doporučuje operovat při zúžení nad 60 %. Operace je výkon preventivní a má zabránit vzniku nové CMP u pacientů asymptomatických a předejít jejímu opakování u těch, kteří již mrtvici prodělali.
Den před operací navštíví pacienta anesteziolog a operatér, který celý postup podrobně vysvětlí a odpoví na všechny případné otázky. Večer před operací se pacient připraví na operaci, od půlnoci pak nesmí jíst a pít. Kuřákům se doporučuje nekouřit alespoň 2 týdny před operací. Operace probíhá v celkové anestezii, řezem na krku operatér uvolní krkavici a z podélného řezu ji otevře v délce asi 6–8 cm. Poté odstraní aterosklerotický plát a cévu zašije pokračujícím stehem velmi jemným vláknem. Po probuzení na operačním sále je pacient převezen na pooperační oddělení, druhý den již může opět vstávat a chodit. V závislosti na dalším průběhu se propouští 3. až 5. den po operaci.
Rizikem operace je cévní mozková příhoda. I když toto riziko není zanedbatelné, je jistě menší, než kdyby se krkavice neoperovala. Dalšími riziky jsou infekční komplikace, výkyvy krevního tlaku, lokální komplikace rány. I po operaci je pacient pravidelně sledován, zúžením by mohla být postižena i druhostranná céva, operované místo by se zase mohlo zúžit jizvením, takzvanou myointimální hyperplazií. Proto je nutné provádět pravidelné ultrazvukové kontroly, nejprve častěji, tedy za 3 a 6 měsíců, později jednou ročně. Po operaci je vhodné upravit životosprávu tak, aby odpovídala zásadám zdravé výživy. Ošetřující lékař by měl u pacienta pravidelně kontrolovat hladinu krevních tuků a případně i předepsat léky na jejich snížení. Jedním z hlavních faktorů vzniku aterosklerózy je kouření. Proto se všem kuřákům důrazně doporučuje přestat kouřit.
Jako méně invazivní řešení se někdy využívá zavedení stentu do krkavice. Při něm se provede vpich některé ze vzdálenějších tepen (obvykle tříselná tepna). Vzniklým přístupem se tělními tepnami až k cílovému zúžení krkavice zasune balonek, který se nafoukne a zúžené místo rozšíří – tato část zákroku se nazývá angioplastika. Následuje samotný stenting, při němž se do rozšířeného úseku stejným způsobem zasune trubicovitý stent, který udrží tepnu rozšířenou.
Příčinou zauzlení střev u dětí může být řada poruch trávicího ústrojí.
Pylorostenóza: Tato vrozená porucha způsobuje blokádu vrátníku (trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva). Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Atrézie střeva: Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev: Částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Pooperační střevní srůsty: Po operaci břicha dochází někdy v břiše ke srůstům zjizvených tkání, které způsobí neprůchodnost střev.
Paralytický ileus: Střevo dítěte může být paralyzováno po infekci nebo po operaci a ztratí schopnost posunovat potravu a stolici do konečníku. Paralyzované střevo se zvětšuje, neboť se plní tekutinou, potravou a vzduchem.
Volvulus („zauzlení střev“): Střevo dítěte se otočí kolem své osy a stane se neprůchodným. Příčinou může být vrozená malformace střev, zánět Meckelova divertiklu nebo střevní srůsty.
Nádory: Střevní neprůchodnost může vyvolat rakovinný nebo nerakovinný nádor, který roste ve střevní stěně nebo na ní.
Jiné poruchy: Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být i některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť nebo kýly (kýla brániční a kýla tříselná).
Příznaky: Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou, nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici. Dítě může mít horečku. Bolest a zvětšení (otok) břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ztrácí na váze. Má-li dítě některý z uvedených příznaků, okamžitě vyhledejte lékaře. Lékař určí diagnózu na základě informací, které mu dáte, a na základě fyzického vyšetření. K potvrzení diagnózy a k lokalizování místa neprůchodnosti je obvykle nutný rentgen břicha a krevní testy.
Léčba: Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst, proto musí zůstat v nemocnici a dostávat nitrožilní výživu. Nejprve zavede lékař dítěti nosem do žaludku hadičku, kterou se mechanicky odstraní plyny a obsah žaludku a střev. K odstranění neprůchodnosti je nutná operace. Po operaci lze očekávat, že se dítě úplně uzdraví. Do týdne je zpravidla z nemocnice propuštěno.
Zúžení krční tepny nemocného ohrožuje oddrolením části plátu, který zúžení způsobuje, a jeho „vmetením“ (embolií) do mozku, čímž může vzniknout mozková mrtvice. Cílem výkonu (karotické endarterektomie) je snížení rizika vzniku cévní mozkové příhody (CMP) nebo zamezení opakování CMP.
Pacienti jsou přijímáni na neurochirurgické oddělení zpravidla jeden den před plánovanou operací. V den příjmu s nimi lékař sepíše přijímací protokol a proběhne veškerá předoperační příprava včetně krátkého vyšetření na MR mozku, takzvaný tunel (pokud k němu nejsou kontraindikace). Operace je nejčastěji plánována na následující den. V případech nutnosti ošetřit pacienty v ohrožení života nebo nutnosti provedení urgentního výkonu je bohužel možné, že bude operace odložena.
Operace kvůli zúžení krční tepny se provádí zpravidla v takzvané svodné anestézii. Při ní je anestetikem (znecitlivující látkou) umrtvena nervová pleteň v oblasti krku, čímž dojde k znecitlivění místa, kde je operace prováděna. Pacient je tak při operaci po celou dobu při vědomí a spolupracuje s operační skupinou. Mezi hlavní výhody tohoto postupu patří nižší riziko komplikací oproti anestézii celkové (s uspáním pacienta) a především možnost spolehlivé monitorace stavu pacienta při dočasném uzavření krční tepny během jejího „čištění“ (odstraňování zužujícího plátu). Pacient při uzavření krční tepny počítá (zkouší se stav vědomí a řečové funkce) a mačká gumovou pískací hračku (test hybnosti končetiny). Pokud toleruje uzavření krční tepny beze změny v neurologickém stavu (neupadá do bezvědomí, neobjevuje se porucha řeči, neochrnují končetiny), je možné pokračovat v operaci při uzavřené krční tepně. V opačném případě je nutno zavést dočasný zkrat (shunt), pomocí něhož mozek dostává krev v průběhu odstraňování zúžení na karotidě. Operace trvá přibližně 2 hodiny.
Po operaci je pacient převezen na jednotku intenzivní péče (JIP), kde je pečlivě sledován jeho zdravotní stav a monitorovány tělesné funkce. Zůstává zde zpravidla do druhého dne, pak se přesouvá na standardní lůžkové neurochirurgické oddělení. Druhý den po operaci se z rány odstraní drén, což usnadní mobilizaci pacienta. Rovněž je naplánováno opětovné krátké vyšetření mozku na magnetické rezonanci (podobně jako před operací). Pokud vše probíhá bez komplikací, obvykle se pacienti propouští do domácího ošetřování (vzácněji se překládají do spádové nemocnice) 3. nebo 4. pooperační den.
Po propuštění se doporučuje pacientovi do 3 dnů návštěva obvodního lékaře, který jej převezme do péče. Stehy se odstraňují zpravidla 10. den po operaci. Velmi důležité je po výkonu dodržovat racionální stravu, nekouřit, omezit alkohol a pravidelně docházet na kontroly krevního tlaku, cholesterolu a krevního cukru k obvodnímu lékaři. Vhodná je i přiměřená tělesná aktivita. Extrémně důležité je užívání takzvané antiagregační terapie (léky na ředění krve, například Anopyrin, Godasal, Ibustrin, Plavix, Ticlid) snižující riziko opětovného zúžení krční tepny (restenózy). Tuto medikaci pacienti užívají po karotické endarterektomii celoživotně.
Na kontroly po operaci pacient přichází do neurochirurgické ambulance poprvé s odstupem tří měsíců po výkonu a následně pravidelně po půl roce vždy s novým ultrazvukovým vyšetřením karotid (sono) k eventuálnímu záchytu opětovného zužování tepny. Pokud nedojde k opětovnému zúžení po dvou letech, postačí po této době kontroly s ultrazvukem v místě bydliště v péči spádového neurologa.
Pacienti jsou přijímáni na neurochirurgické oddělení zpravidla 1 den před plánovanou operací. V den příjmu s nimi lékař sepíše přijímací protokol a proběhne veškerá předoperační příprava včetně krátkého vyšetření na magnetickou rezonanci (MR) mozku – takzvaný tunel (pokud k němu nejsou kontraindikace). Operace je nejčastěji plánována na následující den. V případech nutnosti ošetřit pacienty v ohrožení života nebo nutnosti provedení urgentního výkonu je bohužel možné, že bude operace odložena.
Operace se provádí v takzvané svodné anestézii. Při ní je anestetikem (znecitlivující látkou) umrtvena nervová pleteň v oblasti krku, čímž dojde k znecitlivění místa, kde je operace prováděna. Pacient je tak při operaci po celou dobu při vědomí a spolupracuje s operační skupinou. Mezi hlavní výhody tohoto postupu patří nižší riziko komplikací oproti anestézii celkové (s uspáním pacienta) a především možnost spolehlivé monitorace stavu pacienta při dočasném uzavření krční tepny během jejího „čištění” (odstraňování zužujícího plátu). Pacient při uzavření krční tepny počítá (zkouší se stav vědomí a řečové funkce) a mačká gumovou pískací hračku (test hybnosti končetiny). Pokud toleruje uzavření krční tepny beze změny v neurologickém stavu (neupadá do bezvědomí, neobjevuje se porucha řeči, neochrnují končetiny), je možné pokračovat v operaci při uzavřené krční tepně. V opačném případě je nutno zavést dočasný zkrat (shunt), pomocí kterého mozek dostává krev v průběhu odstraňování zúžení na karotidě. Operace trvá přibližně 2 hodiny.
Po operaci je pacient převezen na jednotku intenzivní péče (JIP), kde je pečlivě sledován jeho zdravotní stav a monitorovány tělesné funkce. Zůstává zde zpravidla do druhého dne, pak se přesouvá na standardní lůžkové neurochirurgické oddělení. Druhý den po operaci se z rány odstraní drén, což usnadní mobilizaci pacienta. Rovněž je naplánováno opětovné krátké vyšetření mozku na MR (podobně jako před operací). Pokud vše probíhá bez komplikací, propouští se pacient obvykle do domácího ošetřování 3. nebo 4. pooperační den.
Vážnou komplikací při operaci může být vznik cévní mozkové příhody (mrtvice), která je způsobena oddrolením části plátu zužujícího krční tepnu, nebo méně často nedokrveností mozku během „čištění“ cévy. Cévní mozková příhoda se projeví poruchou hybnosti končetin či řeči, většinou se jedná o dočasné postižení, které se v následujícím období upraví. Může však vzniknout i trvalé postižení, ve výjimečných případech může dojít i k úmrtí pacienta.
Po propuštění se doporučuje pacientovi do 3 dnů návštěva obvodního lékaře, který jej převezme do péče. Stehy se odstraňují zpravidla 10. den po operaci. Velmi důležité je po výkonu dodržovat racionální stravu, nekouřit, omezit alkohol a pravidelně docházet na kontroly krevního tlaku, cholesterolu a krevního cukru k obvodnímu lékaři. Vhodná je i přiměřená tělesná aktivita. Extrémně důležité je užívání takzvané antiagregační terapie (léky na ředění krve, jako je například Anopyrin, Godasal, Ibustrin, Plavix, Ticlid), snižující riziko opětovného zúžení krční tepny (restenózy). Tuto medikaci pacienti užívají po karotické endarterektomii celoživotně.
Na kontroly po operaci pacient přichází do neurochirurgické ambulance poprvé s odstupem 3 měsíců po výkonu a následně pravidelně po 1/2 roce vždy s novým ultrazvukovým vyšetřením karotid („sono“) k eventuálnímu záchytu opětovného zužování tepny. Pokud nedojde k opětovnému zúžení po 2 letech, postačí po této době kontroly s ultrazvukem v místě bydliště v péči spádového neurologa.
