STONEK je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Bezinky, konkrétně poddruhy Sambucus nigra a Sambucus canadensis, jsou velmi užitečné v boji s nachlazením, chřipkou a virovými infekcemi. Z bezinek můžete vyrobit bezinkový sirup, želé a další báječné dobroty. My vám dnes nabízíme návod na domácí výrobu bezové tinktury. Jedná se o extrakt na bázi alkoholu a černého bezu, který má léčivé vlastnosti.
Postup výroby tinktury z černého bezu
Nejprve musíte najít ten správný druh keře černého bezu! Nezapomeňte, že syrové bezinky mohou způsobit nevolnost, takže odolejte nutkání plody ochutnat. Důležité je, abyste nezaměnili bezinky s toxickým vodním bolehlavem (Cicuta mexicana). Rozdíl mezi oběma rostlinami je v tom, že vodní bolehlav má stonky duté a s fialovými pruhy. Všechny části bolehlavu vodního jsou toxické, takže se jich ani nedotýkejte.
Plody černého bezu jsou zralé, když mají tmavou, purpurově černou barvu a jsou mírně měkké na dotek. Vyzrálé plody opatrně odstřihněte nůžkami, tak aby plody a stonek zůstaly neporušeny. Tento postup vám pak usnadní manipulaci při odstraňování bobulí ze stonku. Centrální stonek vám totiž poslouží jako držadlo při odstraňování bobulí. K výrobě tinktury z černého bezu používejte nejlépe čerstvé plody. Samozřejmě můžete použít i plody sušené nebo zmražené. Zmražené plody černého bezu nechte rozmrazit a postupujte podle návodu na výrobu tinktury z bezinek.
Ve svém příspěvku JAK UCHOVAT ČESNEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamila.
Jak uchovat česnek přes zimu? Nejlepší je česneku po sklizni seříznout stonek a nechat na suchém a temném místě paličky vyschnout, až začnou šustit a zbělají. Poté máme několik možností jak dál česnek uchovat. První nejjednodušší je nechat česnek vcelku po paličkách ve sklepě, kde je teplota okolo 10*C a temno, zde česnek vklidu přečká celou zimu bez ztráty svěžesti. Jen je třeba kontrolovat plíseň, aby jej nezničila. Další možností je česnek rozdělit na stroužky, které oloupeme a dáme do skleničky, kterou pak až po okraj zalejeme dobrým olejem - všechny stroužky musí být ponořeny a bez vzduchových bublin. Skleničku s česnekem a olejem uzavřeme a dáme na chladné a temné místo. Další možnost je česnek rozmačkat, přidat trochu soli a tuto pastu dát zmrazit.
Špatná řešení:
Necháme li česnek při běžné pokojové teplotě, tak po měsíci změkne a začne vysychat a do dvou měsíců bude na vyhození. Taktéž, když jej necháme volně v lednici, tak nejspíše do měsíce splesniví a tím se také znehodnotí. Proto si česneku kupujte jen tolik, kolik ho spotřebujete v následujících dvou týdnech nebo ho skladujte jak je výše uvedeno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Blanka.
Mám vyzkoušený tento recept jsk uchovat česnek.Po sklizni zakrátím stonek česneku na 25cm a nechám ho uschnout.Po uschnutí částečně odstřihnu kořínky.Takto připravený česnek
nastrkám do sklenice jako do vázy/paličky koukají ze sklenice/
Uchovávám v panelákovém sklepě,vydrží do nového,pokud ho nesníme.Běžně mám takto jednu sklenici s 5 paličkami doma na poličce.
Nejlepší je česneku po sklizni seříznout stonek a nechat na suchém a temném místě paličky vyschnout, až začnou šustit a zbělají. Poté máme několik možností jak dál česnek uchovat. První nejjednodušší je nechat česnek vcelku po paličkách ve sklepě, kde je teplota okolo 10*C a temno, zde česnek v klidu přečká celou zimu bez ztráty svěžesti. Jen je třeba kontrolovat plíseň, aby jej nezničila. Další možností je česnek rozdělit na stroužky, které oloupeme a dáme do skleničky, kterou pak až po okraj zalijeme dobrým olejem - všechny stroužky musí být ponořeny a bez vzduchových bublin. Skleničku s česnekem a olejem uzavřeme a dáme na chladné a temné místo. Další možnost je česnek rozmačkat, přidat trochu soli a tuto pastu dát zmrazit.
V naší poradně s názvem OPAKOVANÁ PÍŠTĚL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dand.
Jsem po zákroku více než rok a stane se,že v okollí řit.otvoru se tvoří opět píštěl,ale za dva dny se uklidní.Je na to prosím nějaká mast,která by pomohla při uklidnění (pokud jsem mimo republiku a nemám možnost navštívit lékaře)Děkuji za odpověď.Dana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zmírnit bolest nebo symptomy řitní píštěle při vyprazdňování můžete tím, že budete konzumovat stravu s vysokým obsahem vlákniny pocházející především z velkého množství ovoce, zeleniny a polévek. Je třeba se vyhnout silně pikantním potravinám, nevhodné jsou také hamburgery, pizzy, červené maso a mastná jídla. Aby se fistula úplně vyléčila, bude zapotřebí lékařské řešení. Jedním z důvodů, proč vznikají fistule, je nesprávný životní styl a nezdravé jídlo. Mnoho lidí má ve zvyku pravidelně jíst potraviny, které jsou připraveny z mouky, se spoustou cukru, koření a oleje, které jsou velmi škodlivé pro vaše zdraví. Pokud chcete léčit píštěl, tak v první řadě proveďte jednoduché změny životního stylu ve svém každodenním režimu. Vaším hlavním zájmem by mělo být pojídání potravin, které pomohou při změkčení stolice, což omezí namáhání postiženého místa při průchodu stolice. Pro tyto účely je vhodná strava s vysokým obsahem vlákniny, ovoce a zelenina. Spíše než bílý chléb, volte raději zdravější pečivo ze směsi několika druhů obilovin. Pijte teplou vodu, teplé mléko, podmáslí nebo ovocné džusy, místo čaje a kávy. Smíchejte med v teplé vodě a každé ráno vypijte v množství podle aktuální chuti. Kromě toho můžete na snídani použít papáju, ředkvičky a švestky, které jsou také užitečné pro lidi, kteří trpí píštělemi. Pro další jídla dne jsou vhodné různé saláty, ale je třeba se vyhnout jogurtům a rýži a to kvůli tomu, že zvyšují riziko kvašení a tvorby plynu, které mohou způsobit probuzení zánětlivého místa. U průchozí fistuly jogurt způsobuje zablokování kanálu, a proto se nedoporučuje.
Prvořadé je vyhnout se zácpě za každou cenu, protože jinak hrozí rozvinutí fistuly a její následná léčba za použití antibiotik nebo protizánětlivých léků na delší dobu. Účinky proti zácpě jsou prokázány u těchto potravin: polévky, strava s vysokým obsahem vlákniny a bylinné produkty z Ájurvédské medicíny, jako jsou Triphala kapsle, Trifla guggulu a na podporu trávení olej Nirgundi 2 krát denně. Součástí domácí léčby řitní píštěle je pečlivé odstraňování tvořícího se hnisu, předcházení zácpě a zabránění vzniku infekce v této oblasti. Se svým lékařem se poraďte o používání volně prodejných léků, jako je Neosporin nebo peroxid vodíku, které by mohly pomoci při akutních problémech. Při akutních stavech pomůže sedací koupel prováděná každý večer. Je to dobrý způsob, jak dostat infekci ven. Sedací koupel připravíte tak, že přidáte trochu soli nebo i kurkumu (pro její antiseptické a antibakteriální účinky) do teplé vody. Dále vám může pomoci kostival lékařský, což je léčivá bylina hojně používaná při léčbě řitního píštěle, protože rychle zavírá rány. Čínští lékaři používají kostival pro léčbu mnoha druhů kožních chorob po více než 2000 let. Allantoin, který je obsažen v kostivalu, napomáhá rychlému hojení buněk. Z kostivalu se k léčebným účelům používají listy a stonek, přičemž použit může být v různých formách, jako jsou masti, pasty, nebo také jako obklad. Obklad se připraví z práš
Kostival je trvalkový keř, který je původem z Evropy a části Asie. Kostival roste na vlhkých půdách, má silný, chlupatý stonek a roste do výše až 1 metru. Květy kostivalu jsou fialové, modré nebo bělavé, hustě uspořádané ve shlucích. Listy kostivalu jsou podlouhlé, často se liší v závislosti na jejich poloze na stonku. Nižší listy jsou široké na základně a zúžené na koncích, zatímco horní listy jsou široké na středu a zúží se pouze na koncích. Vnitřní část kořene je černo-bělavá, tato část je plná šťávy. Kostivalové přípravky se vyrábějí z listů nebo jiných částí rostliny. Nové lístky kostivalu obsahují více jedovaté látky pyrrolizidinu alkaloidu než staré listy. Některé přípravky se vyráběly také z kořenů, ale kořeny obsahují až 16 násobek pyrrolizidinu alkaloidů.
V naší poradně s názvem ZPRACOVÁNÍ LISTŮ GINKGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA.
Dobrý den.Mám na Vás dotaz.Rozdrtím listy GINKA a plním do želatinových tobolek a pak užívám 1 tobolku denně.Má to též léčebné učinky.Děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Užívání surových částí rostliny ginkgo biloba může být nebezpečné. Doporučuje se užívat sušený extrakt z listů v množství 60 až 240 mg ústy denně po dobu až 6 měsíců. Tento extrakt se ale nedá jednoduše připravit v domácích podmínkách.
Chcete-li využít účinky ginkgo biloba na plno v běžných domácích podmínkách, tak si udělejte odvar z jeho listů nebo tinkturu.
Odvar ze zelených listů:
Na konci léta nasbírejte zelené listy. K přípravě čaje použijte 1 polévkovou lžíci nasekaných čerstvých listů na jeden šálek vroucí vody. Pokud chcete, přidejte do něj sladidlo. Nechte louhovat 10 minut.
Ze sušených listů:
Zelené listy usušte ve stínu, ale s dobrou cirkulací vzduchu například ventilátorem. Listy je třeba usušit co nejrychleji, ale bez přehřívání (tj. vyhnout se plnému slunci). Chcete-li otestovat suchost, utrhněte stonek listu a zkuste jeho křehkost. Další možností je vložit čerstvé zelené listy do mikrovlnky mezi dvě papírové utěrky a zahřívat je 60 sekund na vysoký výkon. Listy by měly být křupavé – pokud ne, pokračujte v ohřívání dále, ale jen v 15 sekundových intervalech s následnou kontrolou.
Poté můžete použít jednu čajovou lžičku drcených sušených listů na jeden šálek vroucí vody. Tajemstvím dobrého čaje z gingka je nechat ho louhovat 5 až 6 minut, než ho vypijete.
Abyste dosáhla plného účinku, budete muset vypít 2 až 3 šálky ginkgo čaje denně – to je důvod, proč mnoho lidí volí místo toho profesionálně vyrobené kapsle.
Případně, pokud vám nevadí pít vodku, můžete si udělat tinkturu ze 150g sušených listů na 500ml vodky. Smíchejte ve sklenici, zakryjte a umístěte do tmavé skříňky na čtyři týdny. Denně sklenici protřepejte. Po čtyřech týdnech směs přeceďte a z listů vymačkejte co nejvíce tekutiny. Skladujte ve skleněné nádobě nebo láhvi. Užívejte 1-3 čajové lžičky tinktury denně.
Kostival je vytrvalá bylina původem z Evropy a části Asie. Roste na vlhkých půdách, má silný, chlupatý stonek a roste až do výšky 1 metru. Květy kostivalu jsou fialové, modré nebo bělavé, hustě uspořádané ve shlucích. Listy kostivalu jsou podlouhlé, tvar se často liší v závislosti na jejich poloze na stonku. Nižší listy jsou široké na základně a zúžené na koncích, zatímco horní listy jsou široké na středu a zúží se pouze na koncích. Vnitřní část kořene je černá a bělavá a plná šťávy. Kostivalové přípravky se vyrábějí nejen z listů, ale i z jiných částí rostliny. Mladé lístky kostivalu obsahují více jedované látky pyrrolizidinu alkaloidu než staré listy. Přípravky vyráběné z kořenů obsahují až 16násobek pyrrolizidinu alkaloidů.
Aloe pravá je sukulentní rostlina, která zpravidla tvoří jen růžici listů nebo zkrácený stonek. Tato rostlina může dorůst do výšky až jeden metr. Podzemní část rostliny tvoří světle hnědé, vláknité a velmi silné kořeny. Kořeny rostliny jsou přizpůsobené pro růst na chudých půdách. Listy jsou silně dužnaté a na povrchu hladké. Čepele listů jsou nejčastěji 40–50 cm dlouhé a 6–7 cm široké. Na okrajích listů jsou 10–20 mm dlouhé, tvrdé a ostré výběžky. Uvnitř listů je průhledný polotekutý gel. Listy jsou nejčastěji zbarveny do zelenošedé barvy a často se na nich vyskytují světlé skvrny. Listy společně vytvářejí trsnaté růžice. Květy aloe jsou trubkovitého tvaru, obvykle žlutě nebo oranžově zbarvené. Květy jsou seskupeny v květenství na vysokém stvolu, který je větvený a může dorůstat až 90 cm. Květenství je hrozen. Doba kvetení rostliny: květen–červen.
Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.
Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.
Topinambur
Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.
Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s n
Čaj z omanu pravého uvolňuje hleny a tím přispívá k vykašlávání. Pití omanového čaje je tedy velmi vhodné právě při onemocnění CHOPN. Jeho užívání navíc příznivě ovlivňuje tvorbu žluče, žaludečních šťáv a podporuje trávení.
Rostlina se k nám dostala ze Střední Asie. Tradičně se pěstuje v zahradách. Oman pravý je trvalka, která dorůstá do výšky 70 až 150 cm. Lodyha je přímá, chlupatá, rýhovaná a větví se až v horní části. Přízemní listy jsou vejčitě eliptické, stonkové listy jsou široké, vejčité a objímají stonek. Úbory omanu pravého jsou nápadně velké, mají 6–7 cm v průměru a kvetou jednotlivě v červenci a srpnu. Květy má oman žluté. Plody jsou nažky. Jde o medonosnou bylinu. Sbíráme kořen, případně listy. Kořen vybíráme opatrně ze země na podzim, přičemž některé kousky můžeme oddělit a hned vysadit. Listy odřezáváme, dokud rostlina nekvete. Sběr se provádí koncem druhého či třetího roku. Latinsky se tato rostlina označuje Inula helenium. Lidové názvy jsou pak velmi rozmanité, například koňské oko, alan, ománek, voman, arménský nebo řecký kořen. Patří do čeledi hvězdnicovité.
Uprostřed řapíkatého celeru je takzvané srdíčko, které je nejkřehčí a má nejjemnější chuť. To se nejlépe hodí na vitamínový salát s řapíkatým celerem. Čím jsou stonky řapíkatého celeru světlejší (ideálně až bílé), tím bude jeho chuť jemnější.
Postup: Jablka oloupeme, stonky celeru oloupeme a pokrájíme. Smícháme majonézu a zakysanou smetanu, kápneme citron a opepříme, osolíme dle chuti. Smícháme s jablky a celerem. Necháme v chladu odstát.
Postup: Nahrubo nastrouhanou mrkev smícháme s nastrouhanou kedlubnou a na tenké plátky nakrájenými stonky celeru. Promícháme a posypeme semínky. Salát přelijeme zálivkou z mléka a pomerančové šťávy a ozdobíme lístkem celeru.
Salát z řapíkatého celeru s tuňákem
Ingredience: 1 menší řapíkatý celer, 1 vařené vejce, 3 rajčata, 3 stroužky česneku, citron, sůl, tuňák ve vlastní šťávě
Postup: Celer omyjeme a nakrájíme na velmi tenké plátky, přidáme rajčata nakrájená na kostky, vejce také na kostičky a česnek na slabounké plátky. Pokud chceme mít salát „silnější“, dáme o stroužek nebo dva více. Nakonec vmícháme tuňáka, zakapeme citronem a osolíme. Tento recept je vhodný jako lehký oběd či večeře s tmavým pečivem.
Ingredience na zálivku: 1 kelímek kysané smetany, 125 g majonézy
Postup: Celer nakrájíme na nudličky. Vejce uvaříme natvrdo, oloupeme a nakrájíme na kostičky spolu s měkkým salámem. Ananasový kompot a sterilovanou kukuřici scedíme. Ananas můžeme pokrájet na drobnější kousky. Uvařená vejce a salám nakrájíme na kostičky. Kysanou smetanu smícháme v misce s majonézou. Všechny ingredience promícháme se zálivkou. Salát z řapíkatého celeru je chutnější, když jej vychladíme v lednici. Servírujeme do misek a jako přílohu podáváme pečivo.
Zeleninový salát s řapíkatým celerem
Ingredience: 1 červená paprika, 1 salátová okurka, 250 g řapíkatého celeru, 3 jarní cibulky, 1 rajče, 250 g červeného zelí, 250 g kuskusu, 250 ml vody, 1 zeleninový vývar, 1 lžička kari koření, 1 lžička mořské soli, trocha pepře, 5 lžic olivového oleje, 1 limetka, 4
Lidé si myslí, že krepaté vlasy mají již od narození. Není tomu tak. Ve skutečnosti jsou krepaté vlasy pouze poškozené vlasy, které se vyskytují u lidí s vlnitými či kudrnatými vlasy. Lidé s kudrnatými vlasy mají tendenci o své vlasy velmi často pečovat s přehnanou silou. Pod šupinatou vrstvou vlasu je samotná kůra vlasu, která je tvořena šroubovitými bílkovinnými proteiny – ortokortexem a parakortexem. Kvůli odlišnému složení každý z proteinů absorbuje vlhkost z okolního prostředí jinak. Příjmem vody se jeden protein rozšiřuje více než druhý, což vede k objemovým změnám a nechtěnému kroucení vlasového stonku. Vlnité a kudrnaté vlasy jsou charakteristické otevřenou a porézní strukturou vlasu, a proto jsou náchylnější ke krepatění než vlasy rovné s vyhlazenou celistvou vlasovou strukturou.
Krepaté vlasy jsou také velmi často způsobeny poškozením vlasů, které je zapříčiněno intenzivním česáním a kartáčováním mokrých vlasů. Mokré vlasy se pod tlakem hřebenů protahují mnohem více, než je přirozené, a dochází tak k poškození a vzniku krepatých vlasů. Vhodné nejsou ani kovové hřebeny a kulaté kartáče. Také pokud vystavujete vlasy nadměrným teplotám fénu, vlasový stonek je silně dehydratován a kvůli nerovnoměrné vlhkosti a smršťování keratinových vláken dochází ke krepatění. Celosvětově nejoblíbenější kartáče Tangle Tezeer jsou vhodné pro vlasy rovné, vlnité i prodloužené. Vyvarujte se také častého a každodenního používání žehliček na vlasy. Horký vzduch vlasy ještě více vysušuje a zvyšuje pravděpodobnost krepatění vlasů. V případě potřeby používejte zásadně moderní vysoušeče vlasů s antistatickým efektem. Moderní vysoušeče vlasů vytvářejí záporné ionty, které zabraňují krepatění vlasů, eliminují statickou elektřinu, uhlazují kutikulu vlasů a prodlužují trvanlivost účesu. Před odchodem z domu se doporučuje použít bezoplachové sérum nebo fluid, který vytvoří na vlasech hydroskopický ochranný film a chrání vlasy před absorpcí vody z okolního vzduchu.
Abyste zabránili krepatění vlasů, je nutné je pravidelně hloubkově vyživovat a intenzivně hydratovat. Existuje celá řada profesionálních vlasových přípravků, které vlasy intenzivně hloubkově hydratují. Vhodné jsou šampony, balzámy či masky s obsahem hydratačních složek, jako je glycerin, jojobový olej nebo další oleje získané z přírodních látek (bavlník, olivy, argánie trnitá, lněná semínka). Naopak se doporučuje vyhnout se zcela kosmetice s alkoholem. Alkohol nadměrně vysušuje vlasy, čímž podporuje jejich krepatění. Vzhledem k rozdílné struktuře vlnitých a rovných vlasů by se měla pro hydrataci a regeneraci vlnitých vlasů zásadně používat vlasová kosmetika určená pro tento typ vlasů.
Pampeliška neboli smetanka lékařská (Taraxacum officinale) je uznávaná léčivá rostlina s širokou škálou léčivých účinků. Pampeliška pomáhá snižovat krevní tlak, čistí krev a tělo od jedů, podporuje trávení a látkovou výměnu a má také zklidňující účinky na podrážděnou pleť. Z pampelišky se dají zužitkovat všechny její části, nejvíce účinných látek má však pampeliška v kořeni. Stonek pampelišky obsahuje hořčiny, které zlepšují metabolismus. Obzvlášť lidé trpící cukrovkou by v době květu pampelišek měli denně sníst 5 stonků pampelišky, bez květů. Pampeliška totiž obsahuje inulin, který je důležitou výživnou a kalorickou látkou pro diabetiky. Pampeliškové listy se dají použít do salátů, hrst listů denně po dobu tří týdnů vám dobře pročistí játra a ledviny. Pampeliška je cenná zejména pro vysoký obsah nestabilního vitamínu C. Mangan a draslík naštěstí varem nezničíte.
Pampeliškový čaj z květů se doporučuje při různých zánětech dutiny ústní, krku a průdušek. Květy pampelišky jsou velkým pomocníkem při nemocech jako chřipka či angína. Fungují nejen jako lék, ale i jako prevence. Květy můžeme trhat kdykoliv, pampeliška kvete zpravidla po celé léto, v období května až října. Květy pampelišek sbírejte v plném květenství v bezprašném prostředí. Květy se bohužel nedají sušit, ani to raději nezkoušejte, protože hrozí, že by ona místnost byla za pár dní plná jemných bílých padáčků. Nejvhodnější způsob zpracování květů je tedy med nebo sirup. Můžeme si ho pak přidávat do čaje, rozmíchat do šťávy, mazat na chleba, nebo užívat jako každý jiný sirup, lžičku několikrát denně.
Pampeliška se nedoporučuje lidem s žaludečními vředy, při problémech se žlučníkem a někdo na ni může být i mírně alergický. Zvláště u dětí a těhotných či kojících žen bychom měli vše nejdříve konzultovat s lékařem. Pokud kojíte, pampelišce se vyhýbejte, jinak vám zhořkne mléko.
Ingredience: česnek, olivový olej nebo extra slunečnicový olej lisovaný za studena, sůl, skleničky
Postup: Česnek oloupeme a umeleme na strojku nebo jej rozdrtíme v lisu na česnek. Ve skleničkách promícháme olivový olej, lisovaný česnek, sůl (soli tolik, kolik máte rádi). Důležité je nedávat plné skleničky, obsah nabobtná a olej pak vytéká ven. Takto konzervovaný česnek uchováváme v chladu, například ve spíži, protože velmi snadno kvasí. Při dobrém skladování vydrží rok i déle, jen trochu změní barvu.
Pozor! Při nakládání česneku do oleje je nutné dodržet recepturu i způsob skladování! Česnek ponořený v oleji je krásné anaerobní místečko pro množení klostridií. Česnek v oleji kvasí! Tomu se dá zamezit nakládáním v octu a skladováním lahvičky v chladu. Když ale nedodržíte recept, nebo naložený česnek uchováváte v teple, můžete se snadno přiotrávit.
Tip: Česnek po sklizení očistíme a stonek seřízneme na 15 cm a dáme natí do vázy – takto vydrží přes zimu.
A jaký návod na uskladnění česneku máte vy? Podělte se o své recepty.
Vrbovka malokvětá se vyskytuje téměř po celé Evropě, najdeme ji ovšem i v severní Africe a Asii. Roste především ve vlhčích oblastech, nejčastěji v okolí vod. Existuje hned několik různých druhů vrbovek, z nichž pozitivní účinky na zdraví má nejen vrbovka malokvětá, ale též vrbovka růžová (Epilobium roseum), vrbovka horská (Epilobium montanum), vrbovka kopinatá (Epiloblum lanceolatum), vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), vrbovka chlumní (Epilobium collinum), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), vrbovka drchničkolistá (Epiloblum anagallidifolium), vrbka Fleischerova (Chamerion fleischeri).
Vrbovka malokvětá je vytrvalá bylina, která dosahuje výšky kolem 1 metru (v průměru má však 30-80 cm na výšku). Lodyha je vzpřímená, hustě pokrytá jemnými chloupky zvláště ve spodní části rostliny. Listy vrbovky jsou protistojné, bez řapíku, kopinaté a mírně zubaté, u báze jsou mírně zakulacené, 5-10 centimetrů dlouhé. Květy vrbovky malokvěté jsou malé, barvou načervenalé, bledě růžové až téměř bílé, 6-8 mm široké se 4 květními lístky, 8 tyčinkami a 4 lalůčkatými bliznami. Kvete od června do srpna. Oboupohlavné květy vrbovky se buď samoopylují, nebo jsou opyleny pomocí hmyzu. Plodem vrbovky je zhruba 8centimetrová tobolka, která obsahuje velmi malá (asi 1 mm) černá semínka s jemnými bílými vlákny (česky chmýr), s jejichž pomocí se může pohybovat ve vzduchu.
Vrbovka malokvětá preferuje spíše zastíněná stanoviště s dostatečnou vlhkostí. Upřednostňuje močály, rumiště, bažiny, mokřady, vlhké louky a úbočí lesů, lesních pasek a náspů. Má ráda kamenité půdy s vysokým obsahem dusíku. Na území České republiky se hojně vyskytuje takřka všude, nejvíce však v podhorských oblastech.
Pěstování doma ze semínek je nenáročné. Přímý výsev nebo přesazení vrbovky malokvěté se většinou provádí během května. K optimálnímu růstu vrbovky je vhodnější vlhké stanoviště, půda by měla být spíše hlinitá, těžká. Ke sběru listů by mělo docházet před nebo během kvetení vrbovky, tedy v mezidobí od června do září. Semena lze snadno předpěstovat doma. Při sběru je vhodné se soustředit pouze na horní část natě, aby rostlina mohla dále růst, prosperovat a tvořit semena. Pokud je vrbovka utržena v polovině (může se totiž sbírat celá, stonek, listy nebo květy), vytvoří se na rostlině boční výhonky. Sběr by měl probíhat co nejšetrněji, jelikož vrbovka malokvětá může ještě několikrát znovu dorůst. Pokud zůstane kořenový systém nepoškozen, může další rok znovu vyrašit.
