Fibrom je jedním z nejčastějších kožních útvarů, se kterými se lidé setkávají. Přesto kolem něj panuje mnoho nejistoty – od obav z rakoviny až po snahy o domácí odstranění bez lékaře.
V článku se dozvíte, co fibrom skutečně je, jak ho poznat od jiných kožních výrůstků, kdy je jen kosmetickým problémem a kdy už vyžaduje odborné vyšetření nebo odstranění.
Fibrom na vaječníku
Fibrom (desmoid, fibroid, franc. corps fibreux), nádor povahy neškodné, obyčejně přesně ohraničený, skládající se ze samého vaziva. Dle jakosti vazivové tkáně je možné rozeznávat různé formy. Velikost fibromů kolísá mezi objemem špendlíkové hlavičky až mužské hlavy. Tvar bývá oblý, kulovitý; větší nádory bývají laločnaté, složené z několika uzlů; na průřezu bývají homogenní, někdy je jen naznačeno hrubé vláknění; barva bílá nebo šedorůžová, plocha režně lesklá; bohatost cév v nádoru kolísá: některé fibromy jsou téměř bezcévné, jiné naopak mají neobyčejně vyvinutý systém cév značně roztažených (Fibroma teleangiectodes). Sídlem fibromů je kůže a podkožní vazivo, periost, serosní blány a intermuskulární vazivo. Dobře známé jsou malé fibromy ve vaječnících. Fibromy vycházející ze sliznice děložní bývají zpravidla útvaru stopečnatého. Vzrůst fibromů je nenáhlý. Významu klinického nabývají jen tehdy, když stlačují některý důležitý orgán nebo znetvořují tělo či ucpávají lumen. Fibrom se zřídka zvrhne v sarkom, ač histologickou strukturou bývá často sarkomům dosti blízký. Fibromy mohou zvápenatět a změknout.
V naší poradně s názvem 1 -PSÍ BRADAVICE; 2- BRADAVIČKY V PODPAŽÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.
1) Jak ostranit bradavice asi psí. Náš Chodský pes má bradavice velké jako nasáté klíště (bílé). Klíště to ale není. Jak nejlépe tomuto výskytu zamezit? Pro odstranění jsme dostali přípravek který se ale nesmí aplikovat na kůži (jen na bradavici). Je to podmínka neuskutečnitelná, zvláště u psa který se drbe olizuje atd. a při aplikaci nepostojí.
2) V podpaží mám stále malinké bradavičky. Rostou spíše do délky než šířky. Moc to zatím nevadí ale stále se množí.Jak je odstranit?
Děkuji a přeji pěkný den Jirka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tyto útvary nejsou virové bradavice, ale fibromy. To jsou kožní útvary, které jsou popsány včetně jejich odstranění zde: https://www.ceskenemoci.cz/…
Vyskytují se na kůži u všech živočichů, takže jak u lidí tak i u psů a odstraňování je u všech podobné.
Fibrom je benigní (nezhoubný) nádor vznikající z vaziva. Fibromy se vyskytují na různých částech těla, většinou v jeho horní polovině, tedy na obličeji, krku, pažích a v podpaží, na břiše, prsou a na zádech. Někdy se mohou vytvořit i v ústech. Odstranění fibromů je bezproblémové, v některých případech zmizí dokonce samy. Fibromy vznikají v souvislosti s nedostatkem organicky vázaného selenu a zinku. Podle této teorie je rovněž důležitá kombinace provitamínu A, vitamínu C a E. Zastánci celostní medicíny uvádějí, že fibrom je odrazem nerovnováhy v lidském organismu. Kožní lékaři někdy poukazují na rodové dispozice k jejich tvorbě.
Kožní útvary a výrůstky, jež jsou vystaveny chronickému dráždění, se odstraňují preventivně proto, že mohou změnit svůj charakter. Kůži lze zbavit fibromů například erbiovým laserem. Paprsek laseru dokáže po velmi jemných vrstvičkách odloupnout tenoučkou vrstvu kůže (šířka cca tisícina milimetru) a šetrně tak zbaví pokožku fibromu. V nejbližších oblastech kůže očních víček se odesílají klienti do specializovaných očních ambulancí. Výrůstky se pomocí laseru odpaří z povrchu, zákrok je zcela neinvazivní a jen mírně bolestivý. Cena se stanovuje dle rozsahu ošetření.
Recept na odstranění doma: Fibrom stačí podvázat vlasem (nejlépe vlastním), po pár dnech zčerná, sám odpadne a už se neobjeví. Další variantou je použití propolisu – přikládejte kousíček vaty namočený do propolisové tinktury po dobu 10 dnů 2x denně na fibrom, ten sám odpadne. Fibrom, který je na tenké stopce a visí, můžete klidně podvázat nebo odstřihnout. Nebezpečné to není. Odborně se takové formy fibromů buď upalují elektrokauterem, nebo stříhají chirurgickými nůžkami.
Fibromy jsou spontánně vznikající výrůstky kůže. Jedná se o nezhoubné nádory vytvořené z pojivové tkáně. Vypadají jako malé uzliny a velikostí se liší od 1 mm až po 1 cm. Obvykle mívají totéž zbarvení jako okolní kůže, ale někdy mohou být světlejší. Nejsou nebezpečné, když je jich však příliš, stává se z nich kosmetický a estetický problém. Nejčastěji se fibromy tvoří na krku, v podpaží, na koleně, prsu, na břiše, na genitáliích, případně kolem očí a na očních víčkách. Vytvořit se ovšem mohou takříkajíc na kterékoliv části těla. Obvykle tam, kde se pokožka ohýbá nebo častěji tře, se může objevit i podkožní fibrom. Dá se říci, že téměř každý člověk má alespoň jeden takový kožní útvar. Nejde tedy o nic mimořádného. U některých lidí se nejednou vyskytují stovky takových výrůstků. Někdy se fibromy mohou zanítit, či dokonce krvácet nebo zvětšovat. Jejich počet a velikost se zvyšuje postupně s přibývajícím věkem. Ačkoliv přesný mechanismus jejich vzniku není úplně jasný, za hlavní příčinu se považují tukové depozity a také působení některých druhů virů. Objevují se i v těhotenství.
Fibrom ovaria je samostatné onemocnění a jde pouze o shodný název. Jedná se o zhoubné onemocnění, které je zákeřné v tom, že se dokáže v těle dlouho skrývat bez výraznějších příznaků a narůstající nádor nemusí objevit ani lékař při běžné gynekologické prohlídce. Jedním z příznaků, který může naznačovat, že se něco ve vašem těle děje, je tlak v břiše, nadýmání, pocit plnosti a dlouhodobá bolest v oblasti břicha a podbřišku.
Fibromy ve většině případů odstraňuje dermatolog pomocí tekutého dusíku, laseru nebo chirurgicky. Tyto procedury se provádějí obvykle během zimních měsíců, kdy je menší výskyt slunečního záření a pocení. Po jejich odstranění se na ošetřované místo aplikuje lokálně antibiotikum, aby se předešlo infekcím. Po odstranění je vhodné se během 5 dní vyhýbat zvýšené fyzické námaze, aby se omezilo pocení a fyzická stimulace ošetřeného místa na pokožce. Odstranění fibromů se často musí opakovat, protože se po klasických lékařských procedurách mohou znovu objevit. Fibromy lze odstranit i alternativním způsobem.
Ve vazivové vrstvě kůže vznikají fibromy, které jsou pleťové barvy. Fibromy na krku jsou nepříjemné z estetického hlediska, dají se odstranit vysokovýkonným erbiovým laserem. Laserový paprsek postupně odpařuje kožní tkáň po desetinách milimetru, takže vznikne plošná ranka, jež se rychle zahojí a nezanechává klasickou jizvu. Stejně tak je možno laser použít ke korekci některých starších jizev nebo jizviček a nerovností hlavně v obličeji. Zákroky se provádějí v lokální anestezii, nebo po aplikaci anestetického krému. Po zahojení je třeba místo chránit asi měsíc před slunečním zářením.
Fibrom je benigní (nezhoubný) nádor vznikající z vaziva. Fibromy se vyskytují na různých částech těla, většinou v jeho horní polovině, to jest na obličeji, krku, pažích a v podpaží, na břiše, prsou a na zádech. Někdy se mohou vytvořit i v ústech. Odstranění fibromů je bezproblémové, v některých případech zmizí dokonce samy.
Fibromy se odstraňují poměrně často, neboť svému nositeli působí obtíže převážně kosmetického charakteru. Kožní útvary a výrůstky, jež jsou vystaveny chronickému dráždění, se pak odstraňují preventivně proto, že mohou změnit svůj charakter. Kůži lze zbavit fibromů například erbiovým laserem. Paprsek laseru dokáže po velmi jemných vrstvičkách odloupnout tenoučkou vrstvu kůže (šířka cca tisícina milimetru) a šetrně tak zbaví pokožku fibromu.
Propolis dokonale dezinfikuje, ničí nebo brzdí růst většiny bakterií, virů, kvasinek a plísní. Vůči propolisu není zatím rezistentní žádný bakteriální kmen. Je biologicky neškodný a v běžném dávkování je prakticky netoxický, takže bez vedlejších účinků může být užíván dlouhodobě. Pokud chcete stopkový fibrom odstraňovat pomocí propolisu, tak přikládejte kousíček vaty namočený do propolisové tinktury po dobu 10 dnů 2x denně na fibrom, ten sám odpadne. Fibrom, který je na tenké stopce a visí, můžete klidně odstřihnout. Nejdříve si to ale chvíli ledujte, abyste při odstřihnutí nic necítili. Tento postup není nebezpečný.
Česnek patří do čeledi liliovitých a je blízce příbuzný cibuli, pažitce a pórku. Nepatří mezi byliny, ale pro své léčivé účinky by neměl chybět v žádné bylinkové zahrádce. Česneková cibule sestává ze stroužků, z nichž každý má svou slupku a vyrůstá na společném podpučí. Česnek netvoří semena, proto se rozmnožuje pomocí stroužků. Většina příznivých účinků česneku pochází z více než stovky jeho složek obsahujících síru. Když cibulku česneku rozmačkáte nebo rozžvýkáte, změní se allin (jedna z těchto složek) na allicin, chemickou látku odpovědnou nejen za česnekový zápach, ale i za léčivé účinky. Část allicinu se pak znovu velmi rychle štěpí na další sloučeniny síry, které mohou mít také léčivé vlastnosti. Tepelná úprava česneku potlačuje tvorbu alicinu a vyřazuje i jiné léčivé látky. Mezi další účinné látky, které česnek obsahuje, je nutno uvést glutamyl, peptidy, steroidní a triterpenové saponiny, lektiny, flavonoidy, polysacharidy, selen a další. Rostlina v sobě hromadí také velké množství jódu a látky inzulínových vlastností.
Nesmíme ale opomenout i česnek medvědí (Allium ursinum), což je vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina. Podzemní cibule je dlouhá 20–60 mm. Listy jsou velké, zřetelně řapíkaté a obyčejně jsou jen dva (podobné konvalinkovým). Květy jsou drobné, bílé, stopkaté. Rostlina charakteristicky voní i chutná po česneku. Je to v podstatě první jarní zelenina, kterou můžete využít po zimních hodech k očistě těla. Dělají to také medvědi, kteří dovedou za medvědím česnekem putovat i 100 kilometrů (odtud tedy název rostliny). V česneku medvědím najdeme silice, vitamíny, minerální látky. Známou složkou je sloučenina zvaná allin, kterého je dokonce více než v česneku kuchyňském, a zanedbatelné nejsou ani látky snižující hladinu cukru v krvi. Obsahuje značné množství jódu a další sloučeniny, které společně vytvářejí komplex látek blahodárně působících na náš organismus. Šťáva z listů se někdy používá jako hmyzí repelent. V minulosti se šťávy z česneku využívalo při dezinfekci v domácnostech. Použití a účinky má podobné jako česnek kuchyňský, ale česnek medvědí je jemnější a jeho léčivé účinky jsou výraznější.
Habr je známý svým tvrdým dřevem. Už na jeho větvičce, která je tenká a jemná, lze vidět, že při ohýbání klade nečekaný odpor a na lomu má dřevo nápadně „husté“. Kmen mladých stromů často vypadá jako ulitý z černého železa. Pupeny habru jsou drobné, štíhlé a rostou střídavě. Mají červenavě hnědou barvu, zatímco větvičky jsou tmavší, skoro černé. Nápadné je na pupenech také to, že působí ojíněným a jakoby vysušeným dojmem, jako kdyby měly na povrchu tenké suché šupinky.
Hloh na sebe upozorní neprostupností svého větvoví. Některé krátké výhonky jsou špičaté jako trny a rostou na větvičkách kolmo. Pupeny jsou hodně odkloněné od větviček a jsou velmi drobné. Vypadá to, že z tak malých pupenů vyrostou drobné listy a že i květy budou spíše malé, ale nakonec obojí roste na větvičkách nápadně a hustě. Výhonky jsou většinou krátké, rostou střídavě jeden vedle druhého, nerozkládají se však do plochy a míří na všechny strany. Plodů zůstává na hlohu i v zimě poměrně dost a větvičky bývají doslova obalené zbylými stopkami.
U dřínu jsou mladé větvičky zelené a hranaté. Po stranách mívají světle fialovou barvu. Vstřícné pupeny jsou nápadné tím, že ty listové (drobné, špičaté, chlupaté) se hodně odlišují od květních, které jsou větší, stopkaté a mají kulovitý tvar. Někdy najdeme zbytky plodů, což jsou podlouhlé červené peckovičky. Podobají se bobulím dřišťálu, ale jsou větší. Dřín je většinou keř, ale může to být i strom s nízko nasazenou korunou.
Polypy se dle histologické struktury dělí na nenádorové a nádorové. Podstatou nenádorových polypů ve střevě může být nadměrně vzrostlá sliznice, někdy může jít o důsledek chronických zánětů. Nádorové polypy vznikají v důsledku buněčných mutací. Zásadní je, že většina nádorových polypů v tlustém střevě představuje nádory nezhoubné, u nichž ovšem po dlouhé době (roky) hrozí riziko zvratu ve zhoubné onemocnění (rakovina tlustého střeva). Výskyt stovek až tisíců polypů označujeme jako takzvanou polypózu a najdeme ji u některých geneticky podmíněných chorob. Příkladem je například familiární adenomatózní polypóza, Peutz-Jeghersův syndrom, Turcotův syndrom, Cowdenův syndrom a Gardnerův syndrom.
Vznik polypu může mít nejrůznější příčiny a samotný polyp může mít různý klinický význam, někdy je v podstatě banálním nálezem, jindy je předzvěstí nebezpečné choroby. Polypy ve střevech představují jeden z velmi často vyšetřovaných bioptických vzorků v patologické praxi. Diferenciální diagnostika jednotlivých polypů má velký význam pro další péči o pacienta, protože různé typy polypů se mohou lišit klinickým chováním.
Polypy se obvykle neprojeví vůbec. Nález polypu je obecně spíše náhodný. Právě histologické vyšetření je v podstatě zásadní pro určení charakteru polypu. Endoskopista s velkými zkušenostmi může již od oka odhadnout, o jaký polyp by se mohlo jednat, pomoci mu v řadě případů mohou i speciální režimy zobrazení, kterými jsou moderní endoskopy vybaveny. Přesto se však jedná jen o subjektivní dojem a definitivní určení může provést až lékař hodnotící polyp či jeho vzorek pod mikroskopem. Vzhledem k tomu, že i histologické vyšetření vzorku polypu nemusí být zcela přesné (přeci jen se jedná o malý vzorek), preferuje se u polypů jejich úplné odstranění a následně histologické vyšetření celého polypu. Vyjde-li výsledek, že polyp byl nenádorový, tak se nic neděje, byl prostě odstraněn nenádorový polyp. Vyjde-li však výsledek, že byl polyp nádorový (bez ohledu na zhoubnost), bylo jeho odstranění zásadní a z dlouhodobého hlediska možná i život zachraňující.
Papilom je druh benigního nádoru, který způsobuje HPV virus. Velmi často se objevuje i v dutině ústní a v krku (oblast měkkého patra, jazyka, mandlí, nosohltanu, hrtanu a průdušnice), kde může napáchat ohromnou škodu. Papilomy se podobají bradavicím. Jde o stopkaté útvary přisedlé na povrch, na první pohled mají podobu květáku. Podle toho, kde se papilom nachází, způsobuje i náležité potíže. Jde například o poruchy řeči, polykání, krvácení, potíže s trávením. Léčba spočívá v odstranění nádoru. K možným komplikacím patří krvácení, infekce a obtíže spojené s anestézií.
Fibromy vznikají v souvislosti s nedostatkem organicky vázaného selenu a zinku. Podle této teorie je rovněž důležitá kombinace provitaminu A, vitaminu C a E. Zastánci celostní medicíny uvádějí, že fibrom je odrazem nerovnováhy v lidském organismu. Kožní lékaři někdy poukazují na rodové dispozice k jejich tvorbě. Fibrom svému nositeli však působí obtíže převážně kosmetického charakteru. Některé kožní útvary vystavené chronickému dráždění mohou změnit svůj charakter, a proto je preventivní odstranění jediným správným řešením.
Jde o boule, které se na hlavě objeví bez zjevné příčiny. Protože si na pokožku hlavy člověk sám nevidí, je dobré navštívit lékaře, který původ boule na hlavě rozpozná a rozhodne o následné léčbě.
Jako boulička se například jeví vznikající vřídek, který může být velmi bolestivý. Drobné boule (spíše bouličky) na hlavě může způsobit nevhodně zvolený šampon, a to zejména u přípravků typu „dva v jednom“. Bouličky na hlavě se později změní ve stroupky. Pokožku je vhodné opláchnout vlažným heřmánkovým odvarem a pak změnit šampon.
Tuková bulka pod kůží hlavy se může rovněž jevit jako boule na hlavě. Protože bude vadit při česání a mohlo by dojít k zanesení infekce do rány po hřebeni, je vhodné navštívit kožního lékaře.
Jako malé boule mohou vypadat i jiné kožní změny na pokožce hlavy – bradavice, ateromy, lipomy, fibromy, mateřská znaménka. Některé lze odstranit, s jinými je třeba se celoživotně smířit.
Aterom je cysta naplněná sekretem mazové žlázy a šupinami epidermu. Aterom má většinou kulovitý tvar v barvě kůže anebo je tmavší než okolní pokožka. Nejčastěji se aterom vytváří v místech vývodu mazové žlázy – kolem uší, na tvářích, na zádech, na zevních genitáliích, kolem konečníku. Ale cysta mazové žlázy se může vytvořit i na jiných místech těla, jestliže dojde k uzavření vývodu mazové žlázy kolem vlasu nebo chloupku. Aterom se jen zcela výjimečně objeví na neochlupených částech těla. Sekret a šupiny epidermu se v cystě hromadí bez možnosti proniknout pokožkou ven. Kůže se s přibývajícím mazem ztenčuje a prosvítá jí obsah ateromu – od bělavé přes žlutou až k temné – v případě zanícení ateromu. Odstranění ateromu není náročný zákrok, provádí se chirurgicky (klasicky nebo laserem). Nedoporučuje se pokoušet odstranit aterom svépomocí (takzvaným vymáčknutím). V domácích podmínkách totiž není možné dostatečně vyčistit výstelku mazové žlázy, která se po čase opět naplní (znají to například lidé, kterým se vytváří bulka na stále stejném místě – třeba na zádech). Proto je třeba odborný zásah, při němž lékař vyjme celé pouzdro ateromu. Když kolem mazové žlázy vznikl zánět, bývá léčba podpořena antibiotiky.
Lipom vzniká lokalizovaným zmnožením tukových buněk v podkoží, takže se vytvářejí charakteristické měkké, až několik centimetrů velké bulky. Nevznikají většinou na žádném podkladě, například po dráždění daného místa. Jedná se o nezhoubný nádor, u nějž je přechod do zhoubného stadia extrémně vzácný. Lipom se vytvoří během několika měsíců, často si ho pacienti nahmatá, až když je větší. Po vytvoření se již nezvětšuje, nebolí, je měkký, pružný až tuhý. Kůže v okol
Nově vzniklá boule pod kůží by měla být vyšetřena lékařem. Kromě fyzikálního vyšetření (bolestivost, pohyblivost vůči okolním tkáním) se vás lékař zeptá na známky infekce (hlavně zvýšená teplota). Ze zobrazovacích metod je doporučován ultrazvuk a při pochybnostech je možné odebrat z neznámého ložiska vzorek (biopsie) a nechat ho histologicky vyšetřit. Při zvětšení podkožní uzliny nejasné příčiny je vhodné ji celou chirurgicky odstranit a taktéž zajistit histologické vyšetření.
Boule na nohou mohou být zapříčiněny zvětšenými mízními uzlinami, nezhoubnými nádory, abscesy, zhoubnými nádory, revmatickými uzlíky, ganglionem, keloidem a mukokélou.
Zvětšené mízní uzliny jsou podkožně uložené uzliny, které se mohou zvětšit při řadě onemocnění, jedná se zejména o infekce, méně často pak o nádorové choroby. Infekční uzliny bývají většinou zároveň bolestivé. Zvětšení podkožních uzlin lze nejčastěji nahmatat v tříslech.
Nezhoubné nádory bývají poměrně běžnou příčinou vzniku podkožních bulek. Z nejběžnějších jsou to například lipomy, leiomyomy, fibromy a neurofibromy. Existují i některé vzácné geneticky podmíněné choroby s mnohočetným výskytem těchto podkožních nádorů, jako je například neurofibromatóza.
Podkožně uložené abscesy (ložiska hnisu) se projevují jako podkožní boule. Dost často je nad nimi zarudlá kůže a pohmatově jsou bolestivé. Vzhledem k tomu, že je absces známkou infekčního procesu, trpí nemocný často horečkami.
Zhoubné nádory v podkoží lze většinou najít jako lokální metastázy zhoubných nádorů.
Revmatické uzlíky se vyskytují při postižení kloubů při revmatoidní artritidě. Uzlíky vznikají v místě postižených kloubů, jsou tuhé a obsahují velké množství vaziva.
Ganglion je cystický útvar vyplněný rosolovitou polotekutou hmotou, který vzniká v blízkosti kloubů a svalových šlach. Může být nepříjemný a bolestivý při pohybu, řeší se vypuštěním tekutiny nebo úplným chirurgickým odstraněním.
Keloid je zbytnělá jizva vzniklá poruchou hojení.
Mukokéla znamená nahromadění tekutého hlenu v místě, kde došlo k narušení vývodu některé ze žlázek. Poměrně častá je mukokéla v dutině ústní a na vnitřní straně rtu, může se však vyskytovat i jinde na těle včetně podkoží.
