Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

PROSTATA

  

KREVNÍ TLAK

  

CUKROVKA

  

WARFARIN

  
Téma

STREPTOCOCCUS VIRIDANS

Co je to streptokok

Streptokok je kulovitého tvaru. Pro streptokoka je typické vytvářet řetízkovité útvary. Jde o grampozitivní koky, které jsou původci širokého spektra nemocí. Podle vlastností se streptokoky rozdělují do více než 20 skupin označujících se písmeny A–V. Některé z druhů streptokoků jsou neškodné, jiné způsobují rozvoj různých, většinou hnisavých zánětů v respiračních cestách, ale i na kůži. Mezi nejčastější patologické druhy streptokoků, se kterými je možné se setkat, patří:

  • streptokok skupiny A – Streptococcus pyogenes;
  • streptokok skupiny B – Streptococcus agalactiae;
  • pneumokok – Streptococcus pneumonie.

Nejčastěji pacienty napadají bakterie streptokoka skupiny A (Streptococcus pyogenes), nejvíce rizikovou skupinu přitom představují děti předškolního a mladšího školního věku. Streptokok skupiny A postihuje také dospělé, kteří se nejčastěji nakazí při kontaktu s dětskými kolektivy, například při vyzvedávání dítěte ve školce. Inkubační doba může být poměrně dlouhá, pohybuje se v intervalu od jednoho týdne do tří týdnů. Ne všichni pacienti nakažení streptokokem podlehnou streptokokovým infekcím a stávají se tak bezpříznakovými nositeli nákazy.

Streptokok v krku se přenáší kapénkovou infekcí, přičemž může způsobit vážné streptokokové infekce. Častým jevem při nákaze je angína, horečky i bolesti břicha. Hlavním projevem angíny je bolest v krku. Ta bývá zpočátku mírná, postupně zesiluje a při rozvinuté formě bolí i polykání naprázdno. Dalším častým příznakem je vysoká teplota v prvních dnech onemocnění, ačkoliv angína může proběhnout i bez zvýšené teploty. Mezi další příznaky patří celková únava, pocení, bolesti ve svalech a kloubech. Stav se může také zkomplikovat postupem infekce do tkání kolem mandle, kde vzniká takzvaná flegmóna, nebo se vytvoří dutina vyplněná hnisem (paratonsilární absces). Při každé angíně mohou být postiženy i spádové mízní uzliny na krku, které jsou pak zduřelé, bolestivé na pohmat i spontánně. Méně často než angína, ale přesto ne zřídka, se v krku může usadit streptokok způsobující spálovou angínu. Má podobné příznaky jako angína, ale navíc nemoc provází typická nápadná vyrážka napadající i dlaně rukou.

Takto vypadá streptokoková infekce v krku.

Zdroj: Streptokok v krku – co dělat?

Diskuze: Re: červené fleky na nohách

Podle fotografie to vypadá na bakteriální zánět kůže zvaný celulitida. Prosím neplést s hovorově používaným názvem pro tukem zdeformovanou kůži.
Tento zánět nejčastěji způsobují bakterie streptococcus pyogenes a léčí se obvykle penicilinem několik týdnů. Někdy může vymizet i spontánně bez léčby. Vzhledem k tomu, že při tomto onemocnění hrozí nekroza tkáně (odumření kůže), tak nejvhodnější postup je navštívit kožního lékaře a co nejdříve absolvovat léčbu penicilinem.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Červené fleky na nohách
Počet odpovědí: 5

Infekce močových cest

Zánět močových cest způsobuje přítomnost škodlivých bakterií ve sliznicích dolních močových cest a měchýře. V 80 % jde o bakterie Escherichia coli, v 5–15 % pak o Staphylococcus epidermidis a Enterococcus faecalis či Streptococcus viridans. Opakované infekce nemocných po předchozí časté léčbě antibiotiky způsobují v 5–10 % již vyselektované odolné bakterie, jako je Pseudomonas sp., Klebsiella sp. a Proteus sp. Všechny tyto bakterie jsou velmi důležitými obyvatelkami střevní mikroflóry, kde některé z nich hrají velmi důležitou roli při trávení. Problém však může přijít ve chvíli, kdy tyto bakterie opustí své přirozené prostředí a z konečníku „vycestují“ do močové trubice a dále do močového měchýře. Tady se totiž z přátelských bakterií rázem stávají nechtěnými a škodlivými vetřelci.

Zdroj: Známky a příznaky infekce močových cest

Petechie u dětí

Petechie u dětí vznikají na základě virové infekce, včetně enterovirů a chřipky, příčinou mohou být i meningokoková onemocnění, bakteriální onemocnění, například Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae, a jiná onemocnění jako Henoch Schonleinova purpura, ITP a leukémie. Dále nemoci vyznačující se zvracením nebo kašlem, které mohou následně způsobit petechie kolem hlavy a krku. Další možností vzniku petechií u dětí je tlak, kašel, pláč.

Zdroj: Petechie

Rýma a její infekčnost

Rýma bývá nejprve způsobená viry – rhinoviry, coronaviry, virem Haemophilus influenzae A a B, parainfluenzae či RSV (respiratory syncytial virus), u kojenců a batolat pak adenoviry. Sliznici oslabenou virovou infekcí snáze napadnou bakterie, nejčastěji Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes a Branhamella catharalis. Podle průběhu se rozlišuje rýma akutní a chronická.

Zdroj: Inkubační doba rýmy

Příčiny

Impetigo je způsobeno jednou ze dvou bakterií druhu streptococcus nebo stafylokoky. Tyto bakterie se dostávají do těla, pokud je pokožka podrážděná nebo poškozená v důsledku jiných kožních problémů, jako jsou ekzémy, bodnutí hmyzem, plané neštovice, popálení nebo řezné rány. U dětí bývá impetigo způsobeno rýmou nebo alergií v důsledku poškození kůže pod nosem. Impetigo se objevuje i na zcela zdravé kůži.

Zdroj: Impetigo

Zánět středního ucha u dospělých

Zánět středního ucha u dospělých je způsoben virovou infekcí, v další fázi může ale dojít k rozvinutí v onemocnění bakteriální (konkrétně druhy Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a Moraxella catarrhalis). Ty se do středního ucha dostávají z nosu a nosohltanu Eustachovou trubicí. Ta důsledkem toho natéká a vzniklá zánětlivá tekutina, která nemůže z prostoru středního ucha odtékat, a tak se zde hromadí a tlačí na bubínek, což způsobuje silnou bodavou bolest.

Zdroj: Zánět středního ucha

Jak poznat spálovou angínu u dítěte

Spálová angína je ve většině případů vyvolána streptokokem Streptococcus pyogenes, ten tvoří Dickův erytrogenní toxin, jež vyvolává většinu příznaků. Onemocnění může být způsobeno i viry nebo plísněmi. Nákaza se nejčastěji objevuje u dětí ve věku od 4 do 12 let. U dospělých lidí se objevuje méně často. Očkování proti tomuto onemocnění neexistuje.

Mezi příznaky nemoci patří horečka, bolesti v krku a při polykání, bolest hlavy, zvětšené a bolestivé uzliny, zvětšené krční mandle, čepy na mandlích, chrapot.

Zde můžete vidět, jak vypadá spálová angína.

Zdroj: Jak zvládnout spálovou angínu u dětí

Probiotika a prebiotika, jaký je v tom rozdíl?

Jednoduše řečeno, probiotikem se rozumí zdraví prospěšná bakterie. Mezi nejznámější probiotické bakterie patří především ty z rodu Lactobacillus, Bifidobacterium a Streptococcus. Naopak prebiotika představují nestravitelnou složku naší stravy, která slouží jako potrava pro probiotika. Prebiotika představují doslova živný substrát pro přátelské bakterie – tedy probiotika a vytváří pro ně vhodné podmínky pro jejich správný růst a aktivitu. Prebiotikem se rozumí zejména vláknina, a to především na bázi oligosacharidů. Prebiotika se nachází hlavně v obilovinách, ale i v ovoci a zelenině. Ze zeleniny najdeme nejvíce prebiotické vlákniny v česneku, cibuli nebo pórku.

Zdroj: Co obsahuje probiotika?

Kyselina hyaluronová výroba

Kyselinu hyaluronovou ve výrobním procesu mohou produkovat geneticky změněné kmeny bakterií Escherichia coli. Dalším užívaným způsobem biotechnologické výroby je získávání kyseliny hyaluronové z buněčných stěn bakterií druhu Streptococcus zooepidemicus. Do krémů, mýdel, šamponů se přidává 1–5 % jednoprocentního roztoku kyseliny hyaluronové, výrobek je tak silně hydratační, neboť hyalorunát sodný váže vodu až 100x více než jiné přípravky. Vlivem toho i trochu vymizí vrásky, protože se kůže naplní vodou.

Návod na výrobu 1% kyseliny hyaluronové: rozmíchejte 1 g hyaluronátu sodného ve 100 g premixu. Premix se skládá z 99 % demineralizované vody a 1 % konzervantu kyseliny hyaluronové.

Zdroj: Na co je dobrá kyselina hyaluronová

Prevence

Významná jsou i preventivní opatření zahrnující několik možností, které by měly omezit vznik alveolární ostitidy, přičemž je možné využít celkových nebo lokálních léčebných prostředků.

Patří sem:

Celkově podávané léčebné prostředky: kortikoidy, antibiotiky. Nejčastěji jsou doporučovány linkosamidy (klindamycin), dále penicilinová antibiotika (amoxicilin) a tetracyklin. Nevýhodou antibiotického podání je riziko celkové rezistence a dále možné komplikace plynoucí z přímé toxicity antibiotik, například působení na gastrointestinální trakt s alterací přirozené mikroflóry, projevující se průjmy, nevolností, zvracením, bolestmi břicha, a dále hematologické či nefrologické komplikace.

Lokálně podávané léčebné prostředky – mohou být podávány ve dvou formách:

  • antiseptické výplachy dutiny ústní;
  • intraalveolárně podávané prostředky.

K antiseptickým výplachům se užívají prostředky na bázi chlorhexidinu. Chlorhexidin je biguanidové antiseptikum s baktericidními a bakteriostatickými účinky na široké spektrum grampozitivních (streptococcus pyogenes, mutant, viridans, staphylococcus aureus) a gramnegativních bakterií (escherichia coli, klebsiela aerogenes). Účinek chlorhexidinu je také antimykotický a antivirový. Vedlejší účinky chlorhexidinu jsou lokální a reverzibilní. Nejčastější komplikací je vznik žlutohnědého zabarvení jazyka a pigmentace zubů. Doporučené užití chlorhexidinu je ve formě výplachů dutiny ústní, a to bezprostředně před výkonem. Pacient na 30–60 vteřin ponechá v ústech volně antiseptický prostředek. Obdobný výplach užívá 2x denně po dobu 7 pooperačních dní. Řada studií prokazuje, že dochází ke snížení alveolitidy téměř o 50 %, jsou-li výplachy prováděny každodenně po dobu 1 týdne.

Intraalveolární profylaxe spočívá v aplikaci léčebného antiseptického/antimikrobiálního prostředku přímo do extrakční rány. Velmi vhodnou metodou je užití chlorhexidinového gelu do extrakční rány na závěr výkonu. Gel se aplikuje pouze v jedné dávce.

Další variantou je otevřená metoda, při níž se užívá antiseptického působení jodoformu. Otevřená metoda spočívá v ponechání volné/otevřené extrakční rány, která se vytamponuje v korunkové části jodoformovým drénem. Ten svým antiseptickým účinkem chrání vzniklé krevní koagulum s následným hojením rány. Drén se po 3 až 5 dnech vyměňuje vždy za kratší, přičemž je extrakční rána pouze vypláchnuta fyziologickým roztokem. Po 2 týdnech se drén odstraňuje. Nevýhodou této metody je nutnost několika kontrol k výměně jodoformového drénu, což výrazně zasahuje do pacientova pooperačního komfortu, dále nepříjemný zápach jodoformu a pochopitelně i nemožnost užití této metody u pacientů alergických na jod.

Prevence vzniku alveolární ostitidy souvisí s dodržením zásad sterilního operování, preparací s minimální devastací kostní tkáně, dále s důslednou exkochleací lůžka a irigací rány v závěrečné fázi výkonu. Důležité je také poučení pacienta, aby první den po zákroku jen minimálně vyplachoval ústa, stejně tak aby dodržoval zvýšenou hygienu dutiny ústní. Velmi vhodné je instruovat pacienta nejen verbálně, ale také formou psané informace, kterou si může následně v klidu domova pročíst.

Zdroj: Suché lůžko po vytržení zubu

Streptokok v pochvě

Streptococcus agalactiae ze skupiny B je přítomen až u 40 % žen. Jedná se o neškodné bakterie, které kolonizují v genitáliích a anální oblasti, ale u žen samých nezpůsobují problémy. Tyto bakterie však mohou být škodlivé pro novorozence. Ženy v těhotenství jsou testovány na přítomnost streptokoka a případně zaléčeny antibiotiky, aby se eliminovalo nebezpečí nákazy novorozence při porodu.

Do pochvy žen může proniknout Streptococcus agalactiae z trávicího ústrojí, kde běžně přežívá. Ženu obvykle ke gynekologovi přivede obtížný výtok. Přítomnost streptokoka v pochvě prokáže laboratorní rozbor stěru z pochvy. Ženě jsou obvykle předepsány vaginální léky. Výskyt streptokoka v pochvě není podceňován v případě, že žena dosud neměla děti (a do budoucna je chce mít). V některých případech může být totiž streptokok v pochvě příčinou opakovaných samovolných potratů (infertilita).

Streptokok v pochvě těhotné ženy bývá obvykle zjištěn „náhodně“, a to při obvyklém stěru, který je součástí vyšetření na počátku těhotenství. I když těhotná žena nemá žádné potíže (nekrvácí, nemá silný výtok, nebolí ji ani jí netvrdne břicho), odevzdá vzorek moči ke kultivaci, aby byl vyloučen, nebo potvrzen výskyt streptokoka v močových cestách (který by lékaři začali léčit). V záznamech (zdravotní dokumentaci) ženy se však musí objevit připomínka, že je budoucí maminka „streptokokově pozitivní“. V posledních týdnech před porodem žena navštěvuje ambulanci porodnického oddělení, kde bude rodit. Ošetřující lékař obvykle provede kontrolní stěr a jeho vyšetření se zaměřením na výskyt bakterie Streptococcus agalactiae, která může novorozenci infikovanému při průchodu porodními cestami způsobit závažná onemocnění, například zánět mozkových blan či zápal plic, což by vážně ohrozilo jeho život. V současné době má medicína prostředky, jak dítě před nákazou při porodu ochránit.

Zdroj: Co je to streptokok

Suché lůžko - léčba

Léčba spočívá v irigaci a exkochleaci extrakční rány, které mají zajistit odstranění nekrotických částí lůžka, okrvavění rány a vyvolání opětovného hojení. Vzhledem k bolestivosti zákroku je vhodné provést jej v lokální anestezii. Možné je užití intraalveolárního léčebného prostředku po exkochleaci a výplachu lůžka.

Této komplikaci se dá předejít preventivním podáním antibiotik. Profylaktické podání antibiotik má však svá pravidla. Zahajuje se vždy před výkonem tak, aby bylo antibiotikum přítomno systémově v maximální koncentraci v době chirurgického výkonu. Preferuje se jednorázové podání.

Upřednostňují se antibiotika baktericidní, eventuálně bakteriostatická, která jsou schopna v daném množství dosáhnout baktericidních účinků, dobře pronikajících do kosti. Ideální forma podání je parenterální, zejména intravenózní. Nejčastěji jsou doporučovány linkosamidy (klindamycin), dále penicilinová antibiotika (amoxicilin) a tetracyklin. Nevýhodou antibiotického podání je riziko celkové rezistence a dále možné komplikace plynoucí z přímé toxicity antibiotik, například působení na gastrointestinální trakt s alterací přirozené mikroflóry, projevující se průjmy, nevolností, zvracením, bolestí břicha a dále hematologické či nefrologické komplikace. V případě antibiotik nelze přesně vymezit indikace, nicméně profylaktické podání antibiotik je vhodné u impaktovaných zubů moudrosti, kde se předpokládá protrahovaný komplikovaný zákrok vyžadující rozsáhlou preparaci kosti.

Lokálně podávané léčebné prostředky mají dvě formy:

  • antiseptické výplachy dutiny ústní;
  • intraalveolárně podávané prostředky.

Antiseptické výplachy: K antiseptickým výplachům se využívají prostředky na bázi chlorhexidinu. Chlorhexidin je biguanidové antiseptikum s baktericidními a bakteriostatickými účinky na široké spektrum grampozitivních (streptococcus pyogenes, mutant, viridans, staphylococcus aureus) a gramnegativních bakterií (escherichia coli, klebsiela aerogenes). Účinek chlorhexidinu je také antimykotický a antivirový. Jeho účinek spočívá ve vazbě na fosfátové skupiny fosfolipidů buněčné membrány, čímž narušuje její permeabilitu. Při vyšších koncentracích pak působí přímé narušení buněčné stěny, dochází k prostupu chlorhexidinu do nitra buňky s následnou koagulací buněčných bílkovin. Vedlejší účinky chlorhexidinu jsou lokální a reverzibilní. Nejčastější komplikací je vznik žlutohnědého zabarvení jazyka a pigmentace zubů. Chlorhexidin se užívá ve formě roztoků (v koncentraci 0,2 a 0,12 %) a gelu (v koncentraci 1 a 0,5 %), nově i ve formě tablet a spreje.

Výhodou chlorhexidinu je jeho vazba na povrchové struktury epiteliálních buněk ústní sliznice. Po výplachu zůstává vázáno asi 30 %. Toto množství se postupně uvolňuje do slin a prodlužuje se tak jeho působení. Nejčastěji doporučené užití chlorhexidinu je ve formě výplachů dutiny ústní, a to bezprostředně před výkonem. Pacient na 30–60 vteřin ponechá v ústech volně antiseptický prostředek. Obdobný výplach užívá 2x denně po dobu 7 pooperačních dní. Řada studií prokazuje efekt prováděných výplachů, kdy dochází ke snížení incidence alveolitidy téměř o 50 %.

Intraalveolární profylaxe: Ta spočívá v aplikaci léčebného antiseptického a antimikrobiálního prostředku přímo do extrakční rány.

Velmi vhodnou metodou je užití chlorhexidinového gelu do extrakční rány na závěr výkonu. Gel se aplikuje pouze v jedné dávce.

Další variantou je takzvaná otevřená metoda, kdy se využívá antiseptického působení jodoformu. Otevřená metoda spočívá v ponechání volné – otevřené extrakční rány, která se vytamponuje v korunkové části jodoformovým drénem. Ten svým antiseptickým účinkem chrání vzniklé krevní koagulum s následným hojením rány. Drén se po 3–5 dnech vyměňuje vždy za kratší, přičemž je extrakční rána pouze vypláchnuta fyziologickým roztokem. Po 2 týdnech se drén odstraňuje.

Nevýhodou této metody je nutnost několika kontrol k výměně jodoformového drénu, což výrazně zasahuje do pacientova pooperačního komfortu, dále nepříjemný zápach jodoformu a pochopitelně i nemožnost užití této metody u pacientů alergických na jod.

Zdroj: Vytržený zub - jak hojit ránu

Co je to přírodní bio jogurt

V roce 1933 se objevil první ovocný jogurt. Připravili ho v Radlické mlékárně na Smíchově. Několik lžiček jahodové marmelády na povrchu jogurtu mělo zabránit vytváření plísní na jogurtu. Kromě toho jogurt získal lepší chuť (nebyl tak kyselý). Řešení si Radlická mlékárna nechala patentovat a prodávala licence v tuzemsku i zahraničí.

Jogurt je mléčný výrobek, při jehož tvorbě se v mléce po 4–8 hodin nechávají při teplotě asi 40 °C vyvíjet bakterie, které procesem zvaným kysání přemění cukr (laktózu) na kyselinu mléčnou. Pokud se přidají k jogurtu další bakterie (probiotické bakterie) či jiné látky (například vitamíny, stopové prvky či minerály), můžeme hovořit o jogurtu jako o nejrozšířenější funkční potravině na světě. Nejběžnějšími bakteriálními kulturami používanými pro výrobu jogurtů jsou Streptococcus salivarius a Lactobacillus bulgaricus. Ve velkém množství pro spotřebitele se ve světě začal jogurt vyrábět teprve na začátku 20. století. Původně se nechával kysat přímo ve skleničkách, ve kterých se později prodával, ale postupem času se kysnutí přesunulo do obrovských nádrží v mlékárnách a do skleniček či kelímků se stáčel již zkysaný produkt. Jogurt působí blahodárně na střevní mikroflóru člověka a je spolu s acidofilním mlékem nejvýznamnější probiotickou potravinou.

Zdroj: Jogurt pro krásnou pleť

Péče o zuby v těhotenství

Gravidní ženy se často setkávají se zvýšenou kazivostí zubů a s hormonálně podmíněnými parodontopatiemi, jako jsou záněty dásní nebo výrůstky na dásni. Tyto jevy se mohou vyskytnout, ale nejsou pravidlem. Jsou totiž podmíněny jak hormonálně, tak změnami ve stravovacích a hygienických návycích. Každá těhotná žena by měla dvakrát v průběhu těhotenství absolvovat prohlídku u svého zubního lékaře. Kvůli dlouhým objednacím lhůtám se doporučuje objednat na zubní vyšetření co nejdříve po vydání těhotenského průkazu gynekologem. Druhá zubní prohlídka by měla proběhnout krátce před porodem. Zubař přizpůsobí vyšetření, léčebný plán i ošetření změněnému stavu ženy. Zaměří se na hygienu a její případné zlepšení, na léčbu zánětlivých změn závěsného aparátu zubu a na zubní kazy a jejich ošetření.

Důležitá je především kvalitní hygiena dutiny ústní, protože se od ní odvíjí zdraví zubů a jejich závěsného aparátu. Pokud nemá žena osvojenou správnou techniku čištění zubů, těhotenství by mělo být impulzem k návštěvě zubní hygienistky. V případě zvracení se důrazně nedoporučuje čistit si zuby ihned po něm, ale aspoň pět minut vyčkat. Bezprostředně po zvracení je dobré vypláchnout dutinu ústní obyčejnou vodou, ještě lépe mlékem nebo ústní vodou s obsahem fluoridů, a čištění zubů zahájit až po pětiminutovém intervalu. Povrch skloviny je totiž naleptán žaludečními kyselinami a kontaktem s potřebnými prvky se postupně opět zpevňuje. Pokud si člověk bezprostředně po zvracení vyčistí zuby, riskuje nevratné poškození skloviny. Některé ordinace nabízejí svým pacientům vyšetření slin na přítomnost bakterie Streptococcus mutans. V případě vyššího výskytu této bakterie způsobující zubní kaz zahájí zubní lékař příslušnou léčbu – ať již ošetřením zubních kazů, či terapií parodontopatií. Pokud je v ústní dutině gravidní ženy detekováno zvýšené množství bakterie Streptococcus mutans a není nutná žádná cílená léčba ložisek tohoto mikroorganismu, jeho výskyt se snižuje pomocí antibakteriálních výplachů dutiny ústní a aplikací xylitolu, což je umělé sladidlo, které není schopen tento streptokok metabolizovat. Při pravidelné konzumaci xylitolu a úpravě životosprávy dojde ke snížení výskytu této bakterie zubního kazu v dutině ústní.

Zdroj: Péče o zuby

Nemoc růže

Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků Streptococcus pyogenes. Tyto mohou běžně způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo. Ve výjimečných případech mohou onemocnění růže způsobovat i stafylokoky, a to Staphylococcus aureus, který je původcem mnoha jiných onemocnění po celém těle. Ve velmi výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií, a to především u pacientů se sníženou imunitou. Onemocnění postihuje častěji ženy, ale u mužů se většinou projeví dříve.

Onemocnění růže má velmi krátkou inkubační dobu, v podstatě pouhých několik hodin, příznaky se rozvíjejí velice záhy po proniknutí streptokoků do těla. Je to onemocnění postihující v současné době asi v osmdesáti procentech kůži na dolních končetinách. Onemocnění může také zasáhnout pokožku obličeje. Charakteristickým znakem onemocnění v obličeji je poměrně pravidelné rozšíření infekce ve tvaru připomínajícím motýla, jehož pomyslná křídla zasahují nad lícní kosti a jeho tělo je pak na kořeni nosu. Vstupní branou infekce jsou čerstvá nebo stará poranění.

Příznaky a projevy růže většinou vznikají velmi náhle a jsou provázeny celkovými příznaky, jako jsou různě vysoké teploty, zimnice či třes. Nemoc může ve svých počátcích připomínat běžné onemocnění, jako je třeba chřipka. Nemocný může mít i zažívací potíže, trpět nevolností a zvracet. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě, kdy má vzhled pomerančové kůry. Kůže je výrazně teplá a oblast je zvětšená otokem. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí k tvorbě erozí. Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, mluvíme o erysipelu abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura, purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže. Často jsou postiženy příslušné mízní uzliny, které bolí, jsou zvětšené a hmatatelné.

Zde můžete vidět, jak vypadá onemocnění růže.

Zdroj: Kožní onemocnění růže

Role probiotik

Probiotika jsou definována jako živé, zdraví prospěšné mikroorganismy, jejichž orální suplementace nebo obohacení potravin v dostatečném množství ovlivní střevní mikroflóru hostitele a má potenciálně prospěšný efekt na naše zdraví. Probiotika jsou živé mikroorganismy, které jsou převážnou součástí zdravé střevní mikroflóry. Jedná se o bakterie mléčného kvašení rodů Lactobacillus a Bifidobacterium a některé další druhy bakterií, jako je například Streptococcus thermophilus. Pro kojence jsou vhodná probiotika ve formě kapek, prášku, vysypávacích kapslí nebo sáčků. Střeva miminka by se měla lépe osídlit v průběhu několika dní až dvou týdnů. Podávání laktobacilů je kontraindikováno u pacientů s alergií na bílkovinu kravského mléka kvůli možné kontaminaci při výrobě probiotik. Při alergii na kvasinky je kontraindikováno probiotikum Sascharomyces boulardii.

Role probiotik:

  • po ukončení užívání antibiotik napomáhají k obnovení střevní mikroflóry;
  • napomáhají ke správné funkci zažívacího systému;
  • chrání sliznici trávicího traktu;
  • pomáhají léčit zánětlivé onemocnění trávicího systému;
  • tvoří vitamíny skupiny B a K;
  • snižují cholesterol;
  • působí preventivně nebo zmírňují alergickou reakci u dětí;
  • působí preventivně nebo zmírňují atopický ekzém u dětí;
  • působí preventivně před nachlazením či chřipkou;
  • zvyšují odolnost lidského organismu;
  • zmírňují zánětlivá onemocnění střev;
  • napomáhají při průjmu nebo zácpě;
  • působí preventivně před zažívacími potížemi;
  • zmírňují intoleranci na laktózu.

V současné době je považováno za rozumné podávat probiotika kojencům až od ukončeného 3. měsíce (pokud lékař neurčí jinak), kteří nejsou kojeni a nedostávají mateřské mléko obohacené o probiotika. Vybraná probiotika s prokázanou klinickou účinností je možné podávat na doporučení lékaře v případě léčby akutních infekčních průjmů nebo jako prevence postantibiotických průjmů. Přípravky by se neměly podávat dětem se závažnými poruchami imunity nebo léčenými imunomodulační léčbou.

Nejčastěji se probiotika v přirozené formě nacházejí v zakysaných mléčných výrobcích, jako jsou jogurty, kefír, tvrdý sýr, dále v zelenině upravené mléčným kvašením (například v kysaném zelí, pickles nebo kvašených okurkách) a fermentovaných sójových výrobcích. Probiotika lze nalézt v některých dětských výživách, oplatkách nebo v masných výrobcích. Probiotika lze zakoupit také jako doplněk výživy.

Zdroj: Probiotika po léčbě antibiotiky

Kde hledat pomoc

Infekce močových cest se musí léčit okamžitě (jednak z důvodu velkých bolestí, druhak z důvodu možnosti rozšíření infekce na ledviny) a většinou je zapotřebí nasazení antibiotik, které předepíše praktický lékař. Odbornou pomoc je potřeba vyhledat vždy, pokud se objeví horečka, bolesti v zádech nebo krev v moči, což jsou příznaky onemocnění vyžadující nasazení antibiotik. Podceňování a nedoléčení těchto zánětlivých onemocnění pak přechází v chronická stádia a časté recidivy mohou vést k vážným onemocněním ledvin. Při léčbě antibiotik je vhodné dodržovat určitá pravidla, mezi která patří zvýšený pitný režim (urologické čaje, čistá neslazená voda), zvýšená hygiena, teplo a odpočinek.

Léčbu antibiotiky je však vhodné doplnit o užívání doplňku stravy s obsahem brusinek. Brusinky jsou malé tmavě červené plody, které pro jejich léčebné účinky používaly už i naši předkové. V brusinkách obsažené látky však mají mnohem širší pozitivní přínos na organismus - od silných antioxidačních a regeneračních vlastností až po ochranu vůči virovým onemocněním. Přesto se pozornost odborníků soustřeďuje hlavně kolem jejich terapeutického účinku na záněty močového ústrojí a ledviny. Jsou velmi účinné při akutních či chronických zánětech močových cest a uplatňují se i při prevenci, dále při zánětech ledvin, inkontinenci či zánětech prostaty. Za tyto schopnosti vděčí obsahu účinných látek, jakými jsou antioxidanty, D - mannosa a hippurová a ellagiková kyselina. Tyto látky vytvářejí ochranný film na stěnách močového měchýře a zabraňují přilnutí infekčních patogenů, jakými jsou bakterie Streptococcus či Escherichia coli.

Vysoký blahodárný přínos představují přirozeně brusinky čerstvé či sušené. Tepelně zpracované výrobky (šťávy, marmelády) jsou o něco méně účinné. Nejvhodnějším řešením však je užívání doplňku stravy s vysokou standardizovanou koncentrací účinných látek v denní dávce. Kapsle Barny´s SuperCranberry™ pocházející z kanadských brusinek s vysokým obsahem proanthokyanidinů - PAC (velmi silných antioxidantů) a patří mezi nejsilnější brusinky na trhu. Jedna kapsle obsahuje nejméně 22,5 mg proanthokyanidinů, přičemž doporučená efektivní denní dávka je stanovena na minimálně 36 mg, ve dvou kapslích tak přijmete minimálně 45 mg PAC. Vyšší dávkování - 4 kapsle (v prvních třech dnech) s obsahem až 90 mg proanthokyanidinů a má prodloužený efekt i v době spánku. Tento doplněk stravy je vhodný při akutních i chronických zánětech močového ústrojí, inkontinenci, u osob s oslabenou imunitou a s dispozicí k zánětům močových cest.

TIP:

V lékárnách je k dostání mnoho preparátů s obsahem brusinek anebo dalších účinných látek. Výborný je též volně prodejný lék Rowatinex kapky anebo tablety, který působí močopudně a lze ho použít při akutních i chronických zánětech močového ústrojí.

Doplněk stravy SuperCranberryTM je vhodné užívat jako součást konzervativní léčby anebo i preventivně pro dlouhodobou harmonizaci močového ústrojí.

Zdroj: Záněty močových cest a léčba

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Bc. Jakub Vinš

Mgr. Jana Fábryová

Mgr. Marie Svobodová


ČeskáOrdinace

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP

NABÍDKA OBCHODU