Zánět močových cest způsobuje přítomnost škodlivých bakterií ve sliznicích dolních močových cest a měchýře. V 80 % jde o bakterie Escherichia coli, v 5–15 % pak o Staphylococcus epidermidis a Enterococcus faecalis či Streptococcusviridans. Opakované infekce nemocných po předchozí časté léčbě antibiotiky způsobují v 5–10 % již vyselektované odolné bakterie, jako je Pseudomonas sp., Klebsiella sp. a Proteus sp. Všechny tyto bakterie jsou velmi důležitými obyvatelkami střevní mikroflóry, kde některé z nich hrají velmi důležitou roli při trávení. Problém však může přijít ve chvíli, kdy tyto bakterie opustí své přirozené prostředí a z konečníku „vycestují“ do močové trubice a dále do močového měchýře. Tady se totiž z přátelských bakterií rázem stávají nechtěnými a škodlivými vetřelci.
V naší poradně s názvem ČERVENÉ FLEKY NA NOHÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa.
Muzu poprosit o radu,nevite co by to mohlo byt?manzelovi se to udela vzdy kdyz je delsi dobu na nohou.Dekuji za odpoved Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Podle fotografie to vypadá na bakteriální zánět kůže zvaný celulitida. Prosím neplést s hovorově používaným názvem pro tukem zdeformovanou kůži.
Tento zánět nejčastěji způsobují bakterie streptococcus pyogenes a léčí se obvykle penicilinem několik týdnů. Někdy může vymizet i spontánně bez léčby. Vzhledem k tomu, že při tomto onemocnění hrozí nekroza tkáně (odumření kůže), tak nejvhodnější postup je navštívit kožního lékaře a co nejdříve absolvovat léčbu penicilinem.
Impetigo je způsobeno jednou ze dvou bakterií druhu streptococcus nebo stafylokoky. Tyto bakterie se dostávají do těla, pokud je pokožka podrážděná nebo poškozená v důsledku jiných kožních problémů, jako jsou ekzémy, bodnutí hmyzem, plané neštovice, popálení nebo řezné rány. U dětí bývá impetigo způsobeno rýmou nebo alergií v důsledku poškození kůže pod nosem. Impetigo se objevuje i na zcela zdravé kůži.
Rýma bývá nejprve způsobená viry – rhinoviry, coronaviry, virem Haemophilus influenzae A a B, parainfluenzae či RSV (respiratory syncytial virus), u kojenců a batolat pak adenoviry. Sliznici oslabenou virovou infekcí snáze napadnou bakterie, nejčastěji Staphylococcus aureus, Streptococcus pyogenes a Branhamella catharalis. Podle průběhu se rozlišuje rýma akutní a chronická.
Petechie u dětí vznikají na základě virové infekce, včetně enterovirů a chřipky, příčinou mohou být i meningokoková onemocnění, bakteriální onemocnění, například Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae, a jiná onemocnění jako Henoch Schonleinova purpura, ITP a leukémie. Dále nemoci vyznačující se zvracením nebo kašlem, které mohou následně způsobit petechie kolem hlavy a krku. Další možností vzniku petechií u dětí je tlak, kašel, pláč.
Zánět středního ucha u dospělých je způsoben virovou infekcí, v další fázi může ale dojít k rozvinutí v onemocnění bakteriální (konkrétně druhy Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae a Moraxella catarrhalis). Ty se do středního ucha dostávají z nosu a nosohltanu Eustachovou trubicí. Ta důsledkem toho natéká a vzniklá zánětlivá tekutina, která nemůže z prostoru středního ucha odtékat, a tak se zde hromadí a tlačí na bubínek, což způsobuje silnou bodavou bolest.
Spálová angína je ve většině případů vyvolána streptokokem Streptococcus pyogenes, ten tvoří Dickův erytrogenní toxin, jež vyvolává většinu příznaků. Onemocnění může být způsobeno i viry nebo plísněmi. Nákaza se nejčastěji objevuje u dětí ve věku od 4 do 12 let. U dospělých lidí se objevuje méně často. Očkování proti tomuto onemocnění neexistuje.
Mezi příznaky nemoci patří horečka, bolesti v krku a při polykání, bolest hlavy, zvětšené a bolestivé uzliny, zvětšené krční mandle, čepy na mandlích, chrapot.
Jednoduše řečeno, probiotikem se rozumí zdraví prospěšná bakterie. Mezi nejznámější probiotické bakterie patří především ty z rodu Lactobacillus, Bifidobacterium a Streptococcus. Naopak prebiotika představují nestravitelnou složku naší stravy, která slouží jako potrava pro probiotika. Prebiotika představují doslova živný substrát pro přátelské bakterie – tedy probiotika a vytváří pro ně vhodné podmínky pro jejich správný růst a aktivitu. Prebiotikem se rozumí zejména vláknina, a to především na bázi oligosacharidů. Prebiotika se nachází hlavně v obilovinách, ale i v ovoci a zelenině. Ze zeleniny najdeme nejvíce prebiotické vlákniny v česneku, cibuli nebo pórku.
Kyselinu hyaluronovou ve výrobním procesu mohou produkovat geneticky změněné kmeny bakterií Escherichia coli. Dalším užívaným způsobem biotechnologické výroby je získávání kyseliny hyaluronové z buněčných stěn bakterií druhu Streptococcus zooepidemicus. Do krémů, mýdel, šamponů se přidává 1–5 % jednoprocentního roztoku kyseliny hyaluronové, výrobek je tak silně hydratační, neboť hyalorunát sodný váže vodu až 100x více než jiné přípravky. Vlivem toho i trochu vymizí vrásky, protože se kůže naplní vodou.
Návod na výrobu 1% kyseliny hyaluronové: rozmíchejte 1 g hyaluronátu sodného ve 100 g premixu. Premix se skládá z 99 % demineralizované vody a 1 % konzervantu kyseliny hyaluronové.
Významná jsou i preventivní opatření zahrnující několik možností, které by měly omezit vznik alveolární ostitidy, přičemž je možné využít celkových nebo lokálních léčebných prostředků.
Patří sem:
Celkově podávané léčebné prostředky: kortikoidy, antibiotiky. Nejčastěji jsou doporučovány linkosamidy (klindamycin), dále penicilinová antibiotika (amoxicilin) a tetracyklin. Nevýhodou antibiotického podání je riziko celkové rezistence a dále možné komplikace plynoucí z přímé toxicity antibiotik, například působení na gastrointestinální trakt s alterací přirozené mikroflóry, projevující se průjmy, nevolností, zvracením, bolestmi břicha, a dále hematologické či nefrologické komplikace.
Lokálně podávané léčebné prostředky – mohou být podávány ve dvou formách:
antiseptické výplachy dutiny ústní;
intraalveolárně podávané prostředky.
K antiseptickým výplachům se užívají prostředky na bázi chlorhexidinu. Chlorhexidin je biguanidové antiseptikum s baktericidními a bakteriostatickými účinky na široké spektrum grampozitivních (streptococcus pyogenes, mutant, viridans, staphylococcus aureus) a gramnegativních bakterií (escherichia coli, klebsiela aerogenes). Účinek chlorhexidinu je také antimykotický a antivirový. Vedlejší účinky chlorhexidinu jsou lokální a reverzibilní. Nejčastější komplikací je vznik žlutohnědého zabarvení jazyka a pigmentace zubů. Doporučené užití chlorhexidinu je ve formě výplachů dutiny ústní, a to bezprostředně před výkonem. Pacient na 30–60 vteřin ponechá v ústech volně antiseptický prostředek. Obdobný výplach užívá 2x denně po dobu 7 pooperačních dní. Řada studií prokazuje, že dochází ke snížení alveolitidy téměř o 50 %, jsou-li výplachy prováděny každodenně po dobu 1 týdne.
Intraalveolární profylaxe spočívá v aplikaci léčebného antiseptického/antimikrobiálního prostředku přímo do extrakční rány. Velmi vhodnou metodou je užití chlorhexidinového gelu do extrakční rány na závěr výkonu. Gel se aplikuje pouze v jedné dávce.
Další variantou je otevřená metoda, při níž se užívá antiseptického působení jodoformu. Otevřená metoda spočívá v ponechání volné/otevřené extrakční rány, která se vytamponuje v korunkové části jodoformovým drénem. Ten svým antiseptickým účinkem chrání vzniklé krevní koagulum s následným hojením rány. Drén se po 3 až 5 dnech vyměňuje vždy za kratší, přičemž je extrakční rána pouze vypláchnuta fyziologickým roztokem. Po 2 týdnech se drén odstraňuje. Nevýhodou této metody je nutnost několika kontrol k výměně jodoformového drénu, což výrazně zasahuje do pacientova pooperačního komfortu, dále nepříjemný zápach jodoformu a pochopitelně i nemožnost užití této metody u pacientů alergických na jod.
Prevence vzniku alveolární ostitidy souvisí s dodržením zásad sterilního operování, preparací s minimální devastací kostní tkáně, dále s důslednou exkochleací lůžka a irigací rány v závěrečné fázi výkonu. Důležité je také poučení pacienta, aby první den po zákroku jen minimálně vyplachoval ústa, stejně tak aby dodržoval zvýšenou hygienu dutiny ústní. Velmi vhodné je instruovat pacienta nejen verbálně, ale také formou psané informace, kterou si může následně v klidu domova pročíst.
Streptokok je kulovitého tvaru. Pro streptokoka je typické vytvářet řetízkovité útvary. Jde o grampozitivní koky, které jsou původci širokého spektra nemocí. Podle vlastností se streptokoky rozdělují do více než 20 skupin označujících se písmeny A–V. Některé z druhů streptokoků jsou neškodné, jiné způsobují rozvoj různých, většinou hnisavých zánětů v respiračních cestách, ale i na kůži. Mezi nejčastější patologické druhy streptokoků, se kterými je možné se setkat, patří:
streptokok skupiny A – Streptococcus pyogenes;
streptokok skupiny B – Streptococcus agalactiae;
pneumokok – Streptococcus pneumonie.
Nejčastěji pacienty napadají bakterie streptokoka skupiny A (Streptococcus pyogenes), nejvíce rizikovou skupinu přitom představují děti předškolního a mladšího školního věku. Streptokok skupiny A postihuje také dospělé, kteří se nejčastěji nakazí při kontaktu s dětskými kolektivy, například při vyzvedávání dítěte ve školce. Inkubační doba může být poměrně dlouhá, pohybuje se v intervalu od jednoho týdne do tří týdnů. Ne všichni pacienti nakažení streptokokem podlehnou streptokokovým infekcím a stávají se tak bezpříznakovými nositeli nákazy.
Streptokok v krku se přenáší kapénkovou infekcí, přičemž může způsobit vážné streptokokové infekce. Častým jevem při nákaze je angína, horečky i bolesti břicha. Hlavním projevem angíny je bolest v krku. Ta bývá zpočátku mírná, postupně zesiluje a při rozvinuté formě bolí i polykání naprázdno. Dalším častým příznakem je vysoká teplota v prvních dnech onemocnění, ačkoliv angína může proběhnout i bez zvýšené teploty. Mezi další příznaky patří celková únava, pocení, bolesti ve svalech a kloubech. Stav se může také zkomplikovat postupem infekce do tkání kolem mandle, kde vzniká takzvaná flegmóna, nebo se vytvoří dutina vyplněná hnisem (paratonsilární absces). Při každé angíně mohou být postiženy i spádové mízní uzliny na krku, které jsou pak zduřelé, bolestivé na pohmat i spontánně. Méně často než angína, ale přesto ne zřídka, se v krku může usadit streptokok způsobující spálovou angínu. Má podobné příznaky jako angína, ale navíc nemoc provází typická nápadná vyrážka napadající i dlaně rukou.
Operace krčních mandlí se provádí v těchto případech:
opakované angíny 7x a více za jeden rok, 5x ročně dva roky po sobě nebo 3x ročně během tří let, přičemž jednotlivá akutní ataka angíny je přesně definovaná (teplota nad 38 stupňů Celsia, čepy na mandlích, zvětšené uzliny a další) a je většinou původu Streptococcus pyogenes;
trvalý (chronický) zánět v mandlích – opakovaná tvorba obtěžujících „čepů“, zápach z úst nebo špatná funkce mandlí;
velké krční mandle, které způsobují výrazné dechové potíže (chrápání, noční přestávky v dýchání – syndrom spánkové apnoe) – v těchto případech se mandle dají jenom zmenšit, část zůstane zachována a je dále normálně funkční;
trvalý (chronický) zánět v tonsilách s usídlením bakterie Streptococcus pyogenes, který způsobuje nebezpečné komplikace v různých částech těla – záněty ledvin, onemocnění srdce, bolesti kloubů, onemocnění kůže, očí;
peritonzilární absces – akutní silný zánět přechází mimo pouzdro mandle do okolí a vytvoří zde ohraničenou dutinu hnisu;
opakované krvácení z mandlí při zánětu;
poškození krční mandle úrazem;
nezhoubný či zhoubný nádor krční mandle;
vrozené vady přilehlých orgánů, které souvisí s mandlemi – krční píštěle.
Krční mandle se odstraňují chirurgickým způsobem za celkové či lokální anestezie. Lokální anestezie má ty výhody, že se lépe snáší a nehrozí při ní silné krvácení. Po operaci je třeba dbát všech pokynů lékaře, aby se nedráždil krk, protože by hrozilo nebezpečí krvácení. Myslí se tím především strava, což ocení hlavně děti, protože velmi doporučovaná po odstranění krčních mandlí je zmrzlina.
Léčba spočívá v irigaci a exkochleaci extrakční rány, které mají zajistit odstranění nekrotických částí lůžka, okrvavění rány a vyvolání opětovného hojení. Vzhledem k bolestivosti zákroku je vhodné provést jej v lokální anestezii. Možné je užití intraalveolárního léčebného prostředku po exkochleaci a výplachu lůžka.
Této komplikaci se dá předejít preventivním podáním antibiotik. Profylaktické podání antibiotik má však svá pravidla. Zahajuje se vždy před výkonem tak, aby bylo antibiotikum přítomno systémově v maximální koncentraci v době chirurgického výkonu. Preferuje se jednorázové podání.
Upřednostňují se antibiotika baktericidní, eventuálně bakteriostatická, která jsou schopna v daném množství dosáhnout baktericidních účinků, dobře pronikajících do kosti. Ideální forma podání je parenterální, zejména intravenózní. Nejčastěji jsou doporučovány linkosamidy (klindamycin), dále penicilinová antibiotika (amoxicilin) a tetracyklin. Nevýhodou antibiotického podání je riziko celkové rezistence a dále možné komplikace plynoucí z přímé toxicity antibiotik, například působení na gastrointestinální trakt s alterací přirozené mikroflóry, projevující se průjmy, nevolností, zvracením, bolestí břicha a dále hematologické či nefrologické komplikace. V případě antibiotik nelze přesně vymezit indikace, nicméně profylaktické podání antibiotik je vhodné u impaktovaných zubů moudrosti, kde se předpokládá protrahovaný komplikovaný zákrok vyžadující rozsáhlou preparaci kosti.
Lokálně podávané léčebné prostředky mají dvě formy:
antiseptické výplachy dutiny ústní;
intraalveolárně podávané prostředky.
Antiseptické výplachy: K antiseptickým výplachům se využívají prostředky na bázi chlorhexidinu. Chlorhexidin je biguanidové antiseptikum s baktericidními a bakteriostatickými účinky na široké spektrum grampozitivních (streptococcus pyogenes, mutant, viridans, staphylococcus aureus) a gramnegativních bakterií (escherichia coli, klebsiela aerogenes). Účinek chlorhexidinu je také antimykotický a antivirový. Jeho účinek spočívá ve vazbě na fosfátové skupiny fosfolipidů buněčné membrány, čímž narušuje její permeabilitu. Při vyšších koncentracích pak působí přímé narušení buněčné stěny, dochází k prostupu chlorhexidinu do nitra buňky s následnou koagulací buněčných bílkovin. Vedlejší účinky chlorhexidinu jsou lokální a reverzibilní. Nejčastější komplikací je vznik žlutohnědého zabarvení jazyka a pigmentace zubů. Chlorhexidin se užívá ve formě roztoků (v koncentraci 0,2 a 0,12 %) a gelu (v koncentraci 1 a 0,5 %), nově i ve formě tablet a spreje.
Výhodou chlorhexidinu je jeho vazba na povrchové struktury epiteliálních buněk ústní sliznice. Po výplachu zůstává vázáno asi 30 %. Toto množství se postupně uvolňuje do slin a prodlužuje se tak jeho působení. Nejčastěji doporučené užití chlorhexidinu je ve formě výplachů dutiny ústní, a to bezprostředně před výkonem. Pacient na 30–60 vteřin ponechá v ústech volně antiseptický prostředek. Obdobný výplach užívá 2x denně po dobu 7 pooperačních dní. Řada studií prokazuje efekt prováděných výplachů, kdy dochází ke snížení incidence alveolitidy téměř o 50 %.
Intraalveolární profylaxe: Ta spočívá v aplikaci léčebného antiseptického a antimikrobiálního prostředku přímo do extrakční rány.
Velmi vhodnou metodou je užití chlorhexidinového gelu do extrakční rány na závěr výkonu. Gel se aplikuje pouze v jedné dávce.
Další variantou je takzvaná otevřená metoda, kdy se využívá antiseptického působení jodoformu. Otevřená metoda spočívá v ponechání volné – otevřené extrakční rány, která se vytamponuje v korunkové části jodoformovým drénem. Ten svým antiseptickým účinkem chrání vzniklé krevní koagulum s následným hojením rány. Drén se po 3–5 dnech vyměňuje vždy za kratší, přičemž je extrakční rána pouze vypláchnuta fyziologickým roztokem. Po 2 týdnech se drén odstraňuje.
Nevýhodou této metody je nutnost několika kontrol k výměně jodoformového drénu, což výrazně zasahuje do pacientova pooperačního komfortu, dále nepříjemný zápach jodoformu a pochopitelně i nemožnost užití této metody u pacientů alergických na jod.
V roce 1933 se objevil první ovocný jogurt. Připravili ho v Radlické mlékárně na Smíchově. Několik lžiček jahodové marmelády na povrchu jogurtu mělo zabránit vytváření plísní na jogurtu. Kromě toho jogurt získal lepší chuť (nebyl tak kyselý). Řešení si Radlická mlékárna nechala patentovat a prodávala licence v tuzemsku i zahraničí.
Jogurt je mléčný výrobek, při jehož tvorbě se v mléce po 4–8 hodin nechávají při teplotě asi 40 °C vyvíjet bakterie, které procesem zvaným kysání přemění cukr (laktózu) na kyselinu mléčnou. Pokud se přidají k jogurtu další bakterie (probiotické bakterie) či jiné látky (například vitamíny, stopové prvky či minerály), můžeme hovořit o jogurtu jako o nejrozšířenější funkční potravině na světě. Nejběžnějšími bakteriálními kulturami používanými pro výrobu jogurtů jsou Streptococcus salivarius a Lactobacillus bulgaricus. Ve velkém množství pro spotřebitele se ve světě začal jogurt vyrábět teprve na začátku 20. století. Původně se nechával kysat přímo ve skleničkách, ve kterých se později prodával, ale postupem času se kysnutí přesunulo do obrovských nádrží v mlékárnách a do skleniček či kelímků se stáčel již zkysaný produkt. Jogurt působí blahodárně na střevní mikroflóru člověka a je spolu s acidofilním mlékem nejvýznamnější probiotickou potravinou.
Gravidní ženy se často setkávají se zvýšenou kazivostí zubů a s hormonálně podmíněnými parodontopatiemi, jako jsou záněty dásní nebo výrůstky na dásni. Tyto jevy se mohou vyskytnout, ale nejsou pravidlem. Jsou totiž podmíněny jak hormonálně, tak změnami ve stravovacích a hygienických návycích. Každá těhotná žena by měla dvakrát v průběhu těhotenství absolvovat prohlídku u svého zubního lékaře. Kvůli dlouhým objednacím lhůtám se doporučuje objednat na zubní vyšetření co nejdříve po vydání těhotenského průkazu gynekologem. Druhá zubní prohlídka by měla proběhnout krátce před porodem. Zubař přizpůsobí vyšetření, léčebný plán i ošetření změněnému stavu ženy. Zaměří se na hygienu a její případné zlepšení, na léčbu zánětlivých změn závěsného aparátu zubu a na zubní kazy a jejich ošetření.
Důležitá je především kvalitní hygiena dutiny ústní, protože se od ní odvíjí zdraví zubů a jejich závěsného aparátu. Pokud nemá žena osvojenou správnou techniku čištění zubů, těhotenství by mělo být impulzem k návštěvě zubní hygienistky. V případě zvracení se důrazně nedoporučuje čistit si zuby ihned po něm, ale aspoň pět minut vyčkat. Bezprostředně po zvracení je dobré vypláchnout dutinu ústní obyčejnou vodou, ještě lépe mlékem nebo ústní vodou s obsahem fluoridů, a čištění zubů zahájit až po pětiminutovém intervalu. Povrch skloviny je totiž naleptán žaludečními kyselinami a kontaktem s potřebnými prvky se postupně opět zpevňuje. Pokud si člověk bezprostředně po zvracení vyčistí zuby, riskuje nevratné poškození skloviny. Některé ordinace nabízejí svým pacientům vyšetření slin na přítomnost bakterie Streptococcus mutans. V případě vyššího výskytu této bakterie způsobující zubní kaz zahájí zubní lékař příslušnou léčbu – ať již ošetřením zubních kazů, či terapií parodontopatií. Pokud je v ústní dutině gravidní ženy detekováno zvýšené množství bakterie Streptococcus mutans a není nutná žádná cílená léčba ložisek tohoto mikroorganismu, jeho výskyt se snižuje pomocí antibakteriálních výplachů dutiny ústní a aplikací xylitolu, což je umělé sladidlo, které není schopen tento streptokok metabolizovat. Při pravidelné konzumaci xylitolu a úpravě životosprávy dojde ke snížení výskytu této bakterie zubního kazu v dutině ústní.
Probiotika jsou definována jako živé, zdraví prospěšné mikroorganismy, jejichž orální suplementace nebo obohacení potravin v dostatečném množství ovlivní střevní mikroflóru hostitele a má potenciálně prospěšný efekt na naše zdraví. Probiotika jsou živé mikroorganismy, které jsou převážnou součástí zdravé střevní mikroflóry. Jedná se o bakterie mléčného kvašení rodů Lactobacillus a Bifidobacterium a některé další druhy bakterií, jako je například Streptococcus thermophilus. Pro kojence jsou vhodná probiotika ve formě kapek, prášku, vysypávacích kapslí nebo sáčků. Střeva miminka by se měla lépe osídlit v průběhu několika dní až dvou týdnů. Podávání laktobacilů je kontraindikováno u pacientů s alergií na bílkovinu kravského mléka kvůli možné kontaminaci při výrobě probiotik. Při alergii na kvasinky je kontraindikováno probiotikum Sascharomyces boulardii.
Role probiotik:
po ukončení užívání antibiotik napomáhají k obnovení střevní mikroflóry;
napomáhají ke správné funkci zažívacího systému;
chrání sliznici trávicího traktu;
pomáhají léčit zánětlivé onemocnění trávicího systému;
tvoří vitamíny skupiny B a K;
snižují cholesterol;
působí preventivně nebo zmírňují alergickou reakci u dětí;
působí preventivně nebo zmírňují atopický ekzém u dětí;
působí preventivně před nachlazením či chřipkou;
zvyšují odolnost lidského organismu;
zmírňují zánětlivá onemocnění střev;
napomáhají při průjmu nebo zácpě;
působí preventivně před zažívacími potížemi;
zmírňují intoleranci na laktózu.
V současné době je považováno za rozumné podávat probiotika kojencům až od ukončeného 3. měsíce (pokud lékař neurčí jinak), kteří nejsou kojeni a nedostávají mateřské mléko obohacené o probiotika. Vybraná probiotika s prokázanou klinickou účinností je možné podávat na doporučení lékaře v případě léčby akutních infekčních průjmů nebo jako prevence postantibiotických průjmů. Přípravky by se neměly podávat dětem se závažnými poruchami imunity nebo léčenými imunomodulační léčbou.
Nejčastěji se probiotika v přirozené formě nacházejí v zakysaných mléčných výrobcích, jako jsou jogurty, kefír, tvrdý sýr, dále v zelenině upravené mléčným kvašením (například v kysaném zelí, pickles nebo kvašených okurkách) a fermentovaných sójových výrobcích. Probiotika lze nalézt v některých dětských výživách, oplatkách nebo v masných výrobcích. Probiotika lze zakoupit také jako doplněk výživy.
Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydia pneumoniae a Mycoplasma pneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Brucelóza způsobená druhem Brucella (ve spojení se streptomycinem );
Bartonelóza;
Granuloma inguinale (druh Klebsiella);
Lymeská nemoc.
Specifické indikace pro gramnegativní bakterie
Pokud bakteriologické vyšetření ukáže vhodnou citlivost k léku, lze k léčbě těchto infekcí způsobených gramnegativními bakteriemi použít doxycyklin:
Infekce Escherichia coli;
Infekce Enterobacter aerogenes (dříve Aerobacter aerogenes);
Infekce druhy Shigella;
Infekce druhů Acinetobacter (dříve Mima species a Herellea species);
Infekce dýchacích cest způsobené Haemophilus influenzae;
Infekce dýchacích cest a močových cest způsobené druhy Klebsiella.
Specifické indikace pro grampozitivní bakterie
Některé grampozitivní bakterie si vyvinuly rezistenci na doxycyklin. Až 44 % vzorků Streptococcus pyogenes a až 74 % vzorků S. faecalis má vyvinutou rezistenci vůči tetracyklinové skupině antibiotik. Až u 57 % kmenů P. acnes se vyvinula rezistence na doxycyklin. Pokud bakteriologické vyšetření ukáže vhodnou citlivost k léku, lze k léčbě těchto infekcí způsobených grampozitivními bakteriemi použít doxycyklin:
Infekce horních cest dýchacích způsobené Streptococcus pneumoniae (dříve Diplococcus pneumoniae );
Infekce kůže a měkkých tkání způsobené Staphylococcus aureus, včetně infekcí Staphylococcus aureus rezistentních na meticilin;
Antrax způsobený infekcí Bacillus anthracis.
Specifické aplikace doxycyklinu, když je penicilin kontraindikován
Když je penicilin kontraindikován, lze doxycyklin použít k léčbě:
Doxycyklin může být také použit jako doplňková léčba těžkého akné.
Subantimikrobiální dávka doxycyklinu (SDD) je široce používána jako doplňková léčba k odlupování a hoblování kořenů u parodontitidy. V metaanalýze publikované v roce 2011 [1] byly pozorovány signifikantní rozdíly u všech sledovaných klinických parametrů parodontitidy ve prospěch skupiny scaling a root planing + SDD, kde dávkovací režim SDD je 20 mg dvakrát denně po dobu tří měsíců. SSD se také používá k léčbě kožních onemocnění, jako je akné a růžovka.
Doxycyklin se používá jako doplňková léčba akutní střevní amebiázy.
Doxycyklin se také používá jako doplňková terapie pro chancroid.
Použití v kombinaci
Léčba brucelózy první linie je kombinací doxycyklinu a streptomycinu a druhá linie je kombinace doxycyklinu a rifampicinu (rifampin).
Použití jako antimalarikum
Doxycyklin je účinný proti erytrocytárním stadiím Plasmodium falciparum, ale ne proti gametocytům P. falciparum. Používá se k prevenci malárie. Nedoporučuje se samostatně pro počáteční léčbu malárie, i když je parazit citlivý na doxycyklin, protože antimalarický účinek doxycyklinu je opožděný.
Doxycyklin blokuje produkci proteinů v apikoplastu (organele) P. falciparum — takové blokování vede ke dvěma hlavním účinkům:
narušuje schopnost parazita produkovat mastné kyseliny, které jsou nezbytné pro jeho růst,
zhoršuje produkci hemu, kofaktoru.
Tyto účinky se objevují v pozdním životním cyklu parazita, když je v krevním stadiu, což způsobuje příznaky malárie. Blokováním důležitých procesů v parazitu doxycyklin inhibuje růst a zabraňuje množení P. falciparum. Živé organismy P. falciparum přímo nezabíjí, ale vytváří podmínky, které brání jejich růstu a replikaci.
Pokyny Světové zdravotnické organizace (WHO) uvádějí, že kombinaci doxycyklinu s artesunátem nebo chininem lze použít k léčbě nekomplikované malárie způsobené P. falciparum nebo po intravenózní léčbě těžké malárie.
Použití jako antihelmintikum
Doxycyklin zabíjí symbiotické bakterie Wolbachia v reprodukčních traktech parazitických filiárních háďátek, čímž se háďátka stávají sterilními, a tím snižují přenos nemocí, jako je onchocerciáza a elefantiáza. Pokusy v roce 2005 ukázaly, že osmitýdenní léčba doxycyklinem téměř eliminuje uvolňování mikrofilárií.
Spektrum náchylnosti
Doxycyklin se úspěšně používá k léčbě sexuálně přenosných, respiračních a očních infekcí. Reprezentativní patogenní rody zahrnují Chlamydia, Streptococcus, Ureaplasma, Mycoplasma a další. Následující údaje představují minimální údaje o citlivosti na inhibiční koncentraci pro několik lékařsky významných mikroorganismů.
Chlamydia psittaci: 0,03 μg/ml;
Mycoplasma pneumoniae: 0,016–2 μg/ml;
Streptococcus pneumoniae: 0,06–32 μg/ml.
Skleroterapie
Doxycyklin se také používá ke skleroterapii u pomalu-průtokových cévních malformací, jmenovitě žilních a lymfatických malformací, jakož i pooperačních lymfokél.
