Zajímáte se o téma STREPTOKOKOVÁ SEPSE? Tak právě pro vás je určen tento článek. Streptokoky jsou bakterie vyskytující se ve dvojicích nebo v typických řetězcích. Mají rozmanitý rod s mnoha druhy, z nichž některé mají velký význam pro lidskou patologii. Některé bakterie tohoto rodu se u lidí a zvířat vyskytují přirozeně a jsou součástí bakteriální mikroflóry kůže a sliznic, jiné se zase používají v potravinářském průmyslu. Ovšem existují i patologické druhy těchto bakterií, které jsou původci nejrůznějších onemocnění. V dnešní době je známo více než 70 druhů streptokoků širokého spektra různě závažných infekcí. Streptokok je poměrně známá bakterie způsobující nejrůznější onemocnění lidského těla.
Streptokok skupiny A
Streptokoková infekce skupiny A je také známá jako streptokokové onemocnění způsobené bakterií nazvanou beta-hemolytický streptokok. Tyto bakterie způsobují bolest v krku (faryngitidu), spálu nebo v ojedinělých případech vážné komplikace. Občas streptokoková infekce skupiny A může vést k závažným komplikacím, jako je revmatická horečka, která může mít vliv na srdce a onemocnění ledvin (glomerulonefritida). Streptokoková infekce skupiny A však nejčastěji způsobuje bolest v krku a horečku.
V naší poradně s názvem UREA HODNOTY13MMOL/L se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janetschek Bedřich.
Dobrý den,
je mi 84 let a naměřili mi zvýšenoíu hodnotu 13,8mmol/l. Nevím, do jaké míry je tato hodnota špatná.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Urea neboli močovina v krvi je konečný produkt odbourávání bílkovin, přesněji aminodusíku aminokyselin. Je syntetizována v játrech a vylučována močí. Koncentraci urey v séru zvyšuje:
- množství bílkovin přijímaných potravou,
- míra katabolismu exogenních i endogenních proteinů,
- ureosyntetická schopnost hepatocytů,
- stav hydratace a míra vylučování ledvinami.
Stanovení koncentrace urey se používá hlavně pro posouzení funkce ledvin a úrovně katabolismu proteinů.
Zvýšená hodnota kolem 13 mmol/l říká, že jíte hodně masa nebo, že naopak hladovíte, málo pijete a nebo se změnila funkčnost vašich ledvin.
Nejčastější důvody zvýšené urey:
- zvýšené odbourávání proteinů (exogenních nebo endogenních) - hladovění, infekce, horečka, krvácení do trávicího ústrojí, rozsáhlé pohmožděniny, transfúzní příhody, sepse, pooperační stavy, generalizované zhoubné novotvary, užívání kortikoidů; (hodnoty bývají v rozmezí 16 - 20 mmol/l);
- akutní ledvinová nedostatečnost různé etiologie (více než 10 mmol/l, většinou 20 - 50 mmol/l);
- chronická glomerulonefritida, pyelonefritida aj. chronické renální onemocnění;
- obstrukce močových cest, např. nádorem;
- snížení prokrvení ledvin pro hypovolemii například při dehydrataci a srdeční nedostatečnosti.
Měl byste zůstat v kontaktu se svým ošetřujícím lékařem a absolvovat častější odběry krve, aby lékař mohl zhodnotit vývoj koncentrace močoviny během delší doby.
Vyvolána bývá zejména streptokokem skupiny A. Nejčastěji postiženými bývají děti od 5 do 10 let věku.
Streptokoková angína začíná náhle horečkou, připojí se bolesti břicha, zvracení a polykací obtíže. Různé druhy angíny mají různé symptomy, pokud jde o povlak v krku a jeho rozsah: šarlatově rudé hrdlo a tonzily („mandle“), případně petechie (drobné výronky krve) na měkkém patře.
Pokud je streptokoková angína provázena typickou vyrážkou, pak jde o spálu (spála nebo spálová angína).
Plautova-Vincentova angína
Vyvolává ji anaerobní flóra – obvykle v místě primárně poškozené sliznice. Vzácně se tato nemoc šíří měkkými tkáněmi až na krk. Registrován je u ní jen ojedinělý výskyt.
Méně obvyklé formy bakteriálních angín jsou gonokoková faryngitida a sekundární lues.
Adenovirová tonzilofaryngitida
Jde o nejčastější typ angíny u starších kojenců a batolat. (Kdežto streptokokový původ se u nich vyskytuje pouze vzácně.) Obvykle postihuje i další části dýchacích cest.
Příznaky: kašel, rýma, konjunktivitida.
Herp-angína
Tato angína je vyvolána enteroviry skupiny A. Častější výskyt byl u ní prokázán v létě. Tady najdete bližší informace o herpetické angíně.
Příznaky: horečka, zarudnutí tonzil i patrových oblouků, zduření podčelistních uzlin obvykle chybí.
Angina pectoris
Samostatnou kapitolou je angina pectoris, což je (dle wikipedie) středně těžké srdeční onemocnění spočívající v tom, že vlivem zmenšeného přísunu kyslíku k srdečnímu svalu nedochází k jeho správnému stahování, což vede k neschopnosti pumpování krve do celého těla. Onemocnění se projevuje záchvaty, které mohou v extrémních případech trvat až okolo 15 minut. Během záchvatu nejprve nastupuje ostrá palčivá bolest, která postupně mizí.
Streptokoková angína je velmi častá u dětí a dospívajících. Tyto infekce se vyskytují nejčastěji v průběhu školního roku, kdy jsou velké skupiny dětí a dospívajících v těsné blízkosti.
Projevuje se horečkou, bolestí žaludku, krku a otokem a zčervenáním mandlí. Onemocnění vyžaduje léčbu antibiotiky. Bakterie, které způsobují toto onemocnění, mají tendenci zdržovat se v nose a hrdle, takže běžné činnosti jako kýchání a kašel, nebo infikované ruce, mohou snadno šířit nákazu z jedné osoby na druhou. To je důvod, proč je tak důležité učit děti dobré hygieně.
U dítěte infikovaného streptokokem se začnou vyvíjet další příznaky během 3 dnů. Patří sem: červené a bílé skvrny na krku, obtíže při polykání, zduření žláz (lymfatické uzliny) v krku, červené a zvětšené mandle, bolest hlavy, nespecifická bolest břicha, horečka, neklid, ztráta chuti k jídlu a nevolnost, vyrážka. Při správné lékařské péči spolu s dostatkem odpočinku a tekutin by mělo být dítě zdravé do několika dnů. Pro úlevu od bolesti se doporučuje kloktání slanou vodou a používání ústního spreje s propolisem, aloe a aromatickými oleji. Neléčená streptokoková angína může vést k revmatické horečce, k ledvinovým, kloubním či srdečním potížím.
ASLO jsou protilátky proti streptolysinu O (SLO), který se nachází na povrchu streptokoků. Jedná se o látku tvořenou organismem při boji s těmito bakteriemi. Antistreptolysin (O) je protilátka proti streptolysinu O, produkovanému beta-hemolytickými streptokoky skupiny A, C a G. Streptolysin O je letální exocelulární protein, reverzibilně aktivovaný vzdušným kyslíkem; toxin rozpouští erytrocyty a mnoho dalších živočišných buněk porušením. Cytoplazmatickými membránami s následnou vazbou aktivovaného SLO na povrch buňky – hostitelem jsou produkovány protilátky Anti-Streptolyzin-O, aby neutralizovaly SLO. Stanovení ASLO slouží k diagnostice streptokokových infekcí, jako jsou revmatická horečka a glomerulonefritis, dále revmatická horečka, která vzniká při působení SLO na srdce – hlavní příznaky zahrnují horečku, zánět kloubů a srdce, srdeční arytmii, tachykardii a zvětšení srdce. Glomerulonefritis je onemocnění ledvin a předpokládá se, že je výsledkem alergické odpovědi na streptokokovou infekci horních cest dýchacích.
Hladiny ASLO v séru jsou závislé na věku pacienta, geografických okolnostech a místním výskytu streptokokové infekce. Může být sledována jako měřítko rozsahu a stupně infekce, streptokoková infekce je považována za jedinou, poklesne-li hladina ASLO oproti akutnímu stadiu na polovinu ve stádiu rekonvalescence, proto by se měl test zopakovat po 1–2 týdnech.
Hodnoty ASLO
Normální hodnota ASLO by měla být mezi 0–200.
Zvýšené hodnoty ASLO se vyskytují u těchto onemocnění:
revmatická horečka
spála
tonzilitis (streptokoková angína)
glomerulonefritis (zánět ledvin)
bakteriální endokarditis (zánět vnitřní blány vystýlající srdce)
Streptokoková onemocnění jsou vysoce nakažlivá, a proto neexistuje účinná možnost prevence. Dodržováním hygienických zásad a zdravé životosprávy lze nákaze předejít jen do určité míry. Proti některým druhům streptokoka (například proti pneumokokovi) existuje možnost očkování. Podcenění léčby streptokokové infekce může mít velmi nepříznivé důsledky pro celý imunitní systém. Mezi možné komplikace patří zánět středního ucha, zánět vedlejších nosních dutin nebo selhání ledvin, což je však pozdní komplikací objevující se o několik týdnů později.
Mezi celkové komplikace, naštěstí již velmi vzácné, patří sepse (rozšíření streptokokové infekce do celého těla) nebo revmatická horečka, při níž dochází k zánětlivým změnám v kloubech, ledvinách, srdečním svalu a na srdeční nitrobláně. Léčba se řídí podle původce onemocnění.
Komplikace lymfedému (sloní nohy) mohou zahrnovat:
Kožní infekce (celulitida). Zachycená tekutina poskytuje úrodnou půdu pro choroboplodné zárodky a i sebemenší poranění paže nebo nohy může být vstupním bodem pro infekci. Postižená kůže vypadá oteklá a červená a je typicky bolestivá a teplá na dotek. Váš lékař vám může předepsat antibiotika, abyste je měli po ruce, abyste je mohli okamžitě začít užívat.
Sepse. Neléčená celulitida se může rozšířit do krevního řečiště a vyvolat sepsi – potenciálně život ohrožující stav, ke kterému dochází, když reakce těla na infekci poškodí jeho vlastní tkáně. Sepse vyžaduje naléhavou lékařskou péči.
Únik přes kůži. Při silném otoku může lymfatická tekutina odtékat malými trhlinami v kůži nebo způsobit puchýře. Vypadá to jako když z nohy teče voda.
Změny kůže. U některých lidí s velmi těžkým lymfedémem může kůže postižené končetiny ztlustit a ztvrdnout, takže připomíná kůži slona, odtud označení sloní noha nebo sloní nemoc.
Rakovina. Vzácná forma rakoviny měkkých tkání může být výsledkem nejzávažnějších případů neléčeného lymfedému.
Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrcho
Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance, řezné rány, ty všechny představují riziko především pro oslabené jedince, tedy lidi s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší lidé. Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických zákroků. Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající choroby způsobující problémy s cévním zásobením dolních končetin, onemocnění žil, hlavně bércové vředy (velice často je erysipel doprovází). Dále jsou riziková onemocnění lymfatického systému. Problémem jsou také různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a další. Zdroj bakterií způsobujících růži na obličeji je většinou v pacientově nosohltanu – velice často se u pacienta zjistí nedávno prodělaná streptokoková infekce nosohltanu či angína, i to je tedy z tohoto hlediska rizikové. Predispozicí je také nezdravý životní styl, HIV infekce, nefrotický syndrom či metabolická onemocnění, jako je diabetes mellitus, cukrovka.
Každý bacil jenom zneužívá momentální slabosti naší imunity. Chodí okolo a číhá. Kdo má silnou imunitu, dokáže se hravě ubránit. Kdo si imunitu oslabí, což jsou většinou děti, nemá sílu, aby bacila bacil. Bacil se mu dostane na kobylku a je zle. Bacily jsou všude, ale podlehnou jim jen ti, kteří se oslabili.
Podle moderní medicíny je příčinou zvýšené hodnoty ASLO streptokoková infekce. Když náš organismus zjistí, že sliznice selhaly a propustily streptokoka dovnitř, začne celkem inteligentně tvořit protilátky. Na imunitním systému je, aby to správně korigoval. Streptokoky se snaží vypadat třeba jako buňky našeho srdce, ledvin nebo pouzder kloubů. To je od nich vysloveně sprosté, protože naše vlastní imunita se nesoustředí jenom na zlobivé streptokoky, ale omylem napadá i buňky našeho srdíčka, ledvin, kloubů. A máme tu autoimunitní onemocnění, kdy náš vlastní imunitní systém střílí do vlastních řad a ničí naše vlastní tkáně, což se děje převážně u dětí.
Streptokok je kulovitého tvaru. Pro streptokoka je typické vytvářet řetízkovité útvary. Jde o grampozitivní koky, které jsou původci širokého spektra nemocí. Podle vlastností se streptokoky rozdělují do více než 20 skupin označujících se písmeny A–V. Některé z druhů streptokoků jsou neškodné, jiné způsobují rozvoj různých, většinou hnisavých zánětů v respiračních cestách, ale i na kůži. Mezi nejčastější patologické druhy streptokoků, se kterými je možné se setkat, patří:
streptokok skupiny A – Streptococcus pyogenes;
streptokok skupiny B – Streptococcus agalactiae;
pneumokok – Streptococcus pneumonie.
Nejčastěji pacienty napadají bakterie streptokoka skupiny A (Streptococcus pyogenes), nejvíce rizikovou skupinu přitom představují děti předškolního a mladšího školního věku. Streptokok skupiny A postihuje také dospělé, kteří se nejčastěji nakazí při kontaktu s dětskými kolektivy, například při vyzvedávání dítěte ve školce. Inkubační doba může být poměrně dlouhá, pohybuje se v intervalu od jednoho týdne do tří týdnů. Ne všichni pacienti nakažení streptokokem podlehnou streptokokovým infekcím a stávají se tak bezpříznakovými nositeli nákazy.
Streptokok v krku se přenáší kapénkovou infekcí, přičemž může způsobit vážné streptokokové infekce. Častým jevem při nákaze je angína, horečky i bolesti břicha. Hlavním projevem angíny je bolest v krku. Ta bývá zpočátku mírná, postupně zesiluje a při rozvinuté formě bolí i polykání naprázdno. Dalším častým příznakem je vysoká teplota v prvních dnech onemocnění, ačkoliv angína může proběhnout i bez zvýšené teploty. Mezi další příznaky patří celková únava, pocení, bolesti ve svalech a kloubech. Stav se může také zkomplikovat postupem infekce do tkání kolem mandle, kde vzniká takzvaná flegmóna, nebo se vytvoří dutina vyplněná hnisem (paratonsilární absces). Při každé angíně mohou být postiženy i spádové mízní uzliny na krku, které jsou pak zduřelé, bolestivé na pohmat i spontánně. Méně často než angína, ale přesto ne zřídka, se v krku může usadit streptokok způsobující spálovou angínu. Má podobné příznaky jako angína, ale navíc nemoc provází typická nápadná vyrážka napadající i dlaně rukou.
Onemocnění má krátkou inkubační dobu. Příznaky se rozvíjí tedy jen několik hodin poté, co streptokok pronikne do těla. Nemoc růže postihuje většinou kůži dolních končetin. Postižen může být ale také obličej. Příznaky vznikají náhle a mohou být provázeny mírnými či vysokými teplotami, zimnicí a třesem. Na počátku nemoc může připomínat „pouhou“ chřipku. Nemocný může trpět i zažívacími potíži, nevolností a zvracením. Kůže je při postižení zarudlá, má zvednutý okraj a může mít dolíčky jako při celulitidě. Pokožka je teplá a oteklá. Někdy se objevují i puchýřky, které mohou prasknout a způsobit erozi. Může dojít k zánětu. Dalším možným projevem je purpura. Často jsou postiženy uzliny, které jsou zvětšené a bolí. Způsob přenosu nemoci růže je buď od nakaženého člověka, nebo si ji sami přivodíte, máte-li streptokokovou infekci.
Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance, řezné rány, ty všechny jsou rizikové především pro oslabené jedince, jako jsou lidé s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší lidé. Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických zákroků. Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající choroby způsobující problémy s cévním zásobením hlavně dolních končetin, onemocnění žil, zejména bércové vředy. Dále jsou riziková onemocnění lymfatického systému. Problémem jsou také různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a další. Zdroj bakterií způsobujících růži na obličeji je většinou v pacientově nosohltanu – velice často se u pacienta zjistí nedávno prodělaná streptokoková infekce nosohltanu či angína, i to je tedy z tohoto hlediska rizikové. Predispozicí je rovněž nezdravý životní styl, HIV infekce, nefrotický syndrom či metabolická onemocnění, jako je diabetes mellitus, cukrovka.
Zánět má tendenci se plošně šířit. Při neléčení hrozí velmi závažné komplikace v důsledku dalšího pronikání bakterií do organismu a hrozí postižení mízních cév i ledvin.
Růže se léčí antibiotiky, převážně penicilinem, a to buď perorálně, nebo intravenózně. Vhodné je dát končetinu do vyvýšené polohy a přikládat fyziologické obklady. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na snížení teploty. Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se úplně vyléčí až za několik týdnů. Na kůži se mohou přikládat chladivé obklady a mast s ichtamolem. Hojení kůže je doprovázeno loupáním, přičemž nemoc nezanechává žádné známky poškození. U některých pacientů se může růže na noze vracet, pokud trpí onemocněním žil dolních končetin, nebo pokud nemoc způsobila poškození lymfatických cév.
Na zánět zubu nejsou volně dostupná antibiotika. Antibiotika jsou indikována na základě klinických příznaků a jasných známek bakteriální infekce. Patří sem například abscesy v bukálních prostorech, vestibulární abscesy, retrofaryngeální abscesy. Dále pak infekce s charakteristickými klinickými nálezy, a to dentální infekce, streptokoková tonzilitida a infekční mononukleóza.
Mezi lehké infekce nevyžadující léčbu patří například chronická periodontitida, akutní periodontitida, akutní exacerbace chronická periodontitida. Zvýšená opatrnost je nutná u pacientů s leukemií, diabetem a imunosupresí. Většina pacientů u zánětu zubu nepotřebuje antibiotika, ovšem někdy je nutná extrakce.
Lymfostatický otok: Při poruše lymfatické drenáže intersticia se hromadí bílkoviny a roste osmotický tlak intersticia. Lymfedém je lokalizovaný, tuhý, asymetrický otok (na končetině vede ke vzniku elefantiázy). Příčinou je blokáda lymfatických uzlin a cév.
Může být buď primární:
nádor (nejčastěji metastázy karcinomu v lymfatických uzlinách);
zánět;
parazit (vlasovci – Filaria);
trombóza lymfatik – u erysipelu (růže – streptokoková infekce).
Nebo sekundární:
po chirurgickém odstranění lymfatických uzlin (například pro nádor).
Vzácné jsou hereditární lymfostatické edémy, u nichž klinický obraz dokreslují žluté nehty.
Zánětlivý otok: Vlivem zánětových mediátorů roste permeabilita kapilár pro vysokomolekulární látky (exsudace).
Příčiny: Nejčastější příčinou je nespecifický zánět. Otok je pak jednou z klasických známek zánětu. Vzácnou příčnou otoku je například sarkoidóza, u níž se otok může projevit jako erythema nodosum.
Žilní otok: Jde o otok při blokádě žilního průtoku nebo při žilní nedostatečnosti.
Klinický obraz: Zánětlivý otok se od ostatních (bledých) otoků odlišuje lividní barvou. Obraz se zásadně liší, jde-li o otok akutní, nebo chronický. Akutní otok může dosáhnout až obrazu flebotrombózy phlegmasia cerulea dolens. Končetina je pak oteklá, cyanotická a velmi bolestivá. Chronický otok vzniká na podkladě chronické žilní insuficience. Obraz otoku je doplněn přítomnými flebektáziemi a varixy, poruchami pigmentace, bílou atrofií, lipodermatosklerózou či bércovými vředy.
Příčiny: U akutních zejména flebotrombóza, u chronických zejména žilní nedostatečnost. Pozor u flebotrombózy na hrozící plicní embolii.
Mykóza v meziprstí vede ke vzniku trhlin na kůži a může se stát bránou vstupu pro bakterie, častou komplikací je streptokoková infekce dolních končetin, takzvaná růže (erysipel), kterou je nutno léčit antibiotiky.
Jedním z míst, kde se může absces objevit, jsou horní končetiny člověka. Tento typ abscesu nezasahuje žádný orgán, ale kůži a váčky v ní. Obvykle je tento absces viditelný na první pohled. Zpočátku se může projevovat jako mírné zarudnutí dané oblasti, postupně se pak ale zarudnutí zvětšuje a v jeho středu se tvoří hnisavý vrcholek.
Příčiny
Nejčastější příčinou abscesu na ruce jsou stafylokokové infekce. Zhruba u 30 % lidí stafylokok běžně přežívá, výrazně se neprojevuje a není potřeba ho nijak léčit. V dalších případech ale může způsobit infekci. Některé druhy stafylokoků totiž reagují ve chvílích, kdy je lidský organismus oslabený, například nemocí, v tu chvíli pak se na tuto nemoc naváží a mohou využít i drobného poranění kůže na ruce a dané místo napadnout. Oslabené tělo se s nimi nedokáže adekvátně vypořádat, a tak dochází k postupnému vzniku zánětu.
Léčba
Někteří pacienti dávají přednost vyhnisání abscesu a následné dlouhé samovolné rekonvalescenci, která ale nemusí být vždy úspěšná. Vyhnisání abscesu totiž neznamená, že byl absces z těla odstraněn. Mohlo se stát, že se hnis dostal i do krve, kde by způsobil obrovské zdravotní problémy. Kromě vyhnisání se někteří lidé uchylují i k bylinkám a babským radám, jak na absces. Z bylinek se doporučuje popenec obecný, který je nutné nějakou dobu povařit, scedit, vylouhovat a udělat z něj obklad, který se na absces pravidelně přikládá. Jiné babské rady doporučují na kožní abscesy pokládat teplé obklady několikrát denně. Stejně tak se najdou zastánci cibulových obkladů, které spočívají v tom, že se cibule zhruba půl hodiny vaří ve vodě, následně se rozmačká a vloží se do kapesníku, který se přiloží na absces. Tento obklad by se měl měnit zhruba po čtyřech hodinách. Jisté je, že někdy tyto babské rady mohou slavit úspěch, ale pokud pacient nevidí žádné zlepšení, naopak se jeho stav horší, je nutné vyhledat odbornou pomoc. Všichni lékaři, chirurgové i dermatologové, se v případě abscesu uchylují k chirurgickému zákroku, kdy je absces rozříznut a jeho dutina je od hnisu vyčištěná. Obvykle se do rány navíc zavádějí drény, aby i následující hnis mohl volně odtékat a opět se v ráně netvořil. Součástí léčby bývají také antibiotika. U nich je obvykle potřeba zjistit, které bakterie absces způsobily, protože na některé abscesy způsobené stafylokoky klasická streptokoková antibiotika nezabírají.
U dětí je nejčastější příčinou vzniku tohoto onemocnění streptokoková infekce nebo infekce zažívacího traktu. Většinou se ani neléčí, spontánně odezní do několika týdnů. Jen ve výjimečných případech může být vyvolána nějakým závažnějším onemocněním, zde je vhodné doplnit hematologické vyšetření.
