Streptokoková infekce skupiny A je také známá jako streptokokové onemocnění způsobené bakterií nazvanou beta-hemolytický streptokok. Tyto bakterie způsobují bolest v krku (faryngitidu), spálu nebo v ojedinělých případech vážné komplikace. Občas streptokoková infekce skupiny A může vést k závažným komplikacím, jako je revmatická horečka, která může mít vliv na srdce a onemocnění ledvin (glomerulonefritida). Streptokoková infekce skupiny A však nejčastěji způsobuje bolest v krku a horečku.
Vyvolána bývá zejména streptokokem skupiny A. Nejčastěji postiženými bývají děti od 5 do 10 let věku.
Streptokoková angína začíná náhle horečkou, připojí se bolesti břicha, zvracení a polykací obtíže. Různé druhy angíny mají různé symptomy, pokud jde o povlak v krku a jeho rozsah: šarlatově rudé hrdlo a tonzily („mandle“), případně petechie (drobné výronky krve) na měkkém patře.
Pokud je streptokoková angína provázena typickou vyrážkou, pak jde o spálu (spála nebo spálová angína).
Plautova-Vincentova angína
Vyvolává ji anaerobní flóra – obvykle v místě primárně poškozené sliznice. Vzácně se tato nemoc šíří měkkými tkáněmi až na krk. Registrován je u ní jen ojedinělý výskyt.
Méně obvyklé formy bakteriálních angín jsou gonokoková faryngitida a sekundární lues.
Adenovirová tonzilofaryngitida
Jde o nejčastější typ angíny u starších kojenců a batolat. (Kdežto streptokokový původ se u nich vyskytuje pouze vzácně.) Obvykle postihuje i další části dýchacích cest.
Příznaky: kašel, rýma, konjunktivitida.
Herp-angína
Tato angína je vyvolána enteroviry skupiny A. Častější výskyt byl u ní prokázán v létě. Tady najdete bližší informace o herpetické angíně.
Příznaky: horečka, zarudnutí tonzil i patrových oblouků, zduření podčelistních uzlin obvykle chybí.
Angina pectoris
Samostatnou kapitolou je angina pectoris, což je (dle wikipedie) středně těžké srdeční onemocnění spočívající v tom, že vlivem zmenšeného přísunu kyslíku k srdečnímu svalu nedochází k jeho správnému stahování, což vede k neschopnosti pumpování krve do celého těla. Onemocnění se projevuje záchvaty, které mohou v extrémních případech trvat až okolo 15 minut. Během záchvatu nejprve nastupuje ostrá palčivá bolest, která postupně mizí.
Streptokoková angína je velmi častá u dětí a dospívajících. Tyto infekce se vyskytují nejčastěji v průběhu školního roku, kdy jsou velké skupiny dětí a dospívajících v těsné blízkosti.
Projevuje se horečkou, bolestí žaludku, krku a otokem a zčervenáním mandlí. Onemocnění vyžaduje léčbu antibiotiky. Bakterie, které způsobují toto onemocnění, mají tendenci zdržovat se v nose a hrdle, takže běžné činnosti jako kýchání a kašel, nebo infikované ruce, mohou snadno šířit nákazu z jedné osoby na druhou. To je důvod, proč je tak důležité učit děti dobré hygieně.
U dítěte infikovaného streptokokem se začnou vyvíjet další příznaky během 3 dnů. Patří sem: červené a bílé skvrny na krku, obtíže při polykání, zduření žláz (lymfatické uzliny) v krku, červené a zvětšené mandle, bolest hlavy, nespecifická bolest břicha, horečka, neklid, ztráta chuti k jídlu a nevolnost, vyrážka. Při správné lékařské péči spolu s dostatkem odpočinku a tekutin by mělo být dítě zdravé do několika dnů. Pro úlevu od bolesti se doporučuje kloktání slanou vodou a používání ústního spreje s propolisem, aloe a aromatickými oleji. Neléčená streptokoková angína může vést k revmatické horečce, k ledvinovým, kloubním či srdečním potížím.
Na zánět zubu nejsou volně dostupná antibiotika. Antibiotika jsou indikována na základě klinických příznaků a jasných známek bakteriální infekce. Patří sem například abscesy v bukálních prostorech, vestibulární abscesy, retrofaryngeální abscesy. Dále pak infekce s charakteristickými klinickými nálezy, a to dentální infekce, streptokokovátonzilitida a infekční mononukleóza.
Mezi lehké infekce nevyžadující léčbu patří například chronická periodontitida, akutní periodontitida, akutní exacerbace chronická periodontitida. Zvýšená opatrnost je nutná u pacientů s leukemií, diabetem a imunosupresí. Většina pacientů u zánětu zubu nepotřebuje antibiotika, ovšem někdy je nutná extrakce.
ASLO jsou protilátky proti streptolysinu O (SLO), který se nachází na povrchu streptokoků. Jedná se o látku tvořenou organismem při boji s těmito bakteriemi. Antistreptolysin (O) je protilátka proti streptolysinu O, produkovanému beta-hemolytickými streptokoky skupiny A, C a G. Streptolysin O je letální exocelulární protein, reverzibilně aktivovaný vzdušným kyslíkem; toxin rozpouští erytrocyty a mnoho dalších živočišných buněk porušením. Cytoplazmatickými membránami s následnou vazbou aktivovaného SLO na povrch buňky – hostitelem jsou produkovány protilátky Anti-Streptolyzin-O, aby neutralizovaly SLO. Stanovení ASLO slouží k diagnostice streptokokových infekcí, jako jsou revmatická horečka a glomerulonefritis, dále revmatická horečka, která vzniká při působení SLO na srdce – hlavní příznaky zahrnují horečku, zánět kloubů a srdce, srdeční arytmii, tachykardii a zvětšení srdce. Glomerulonefritis je onemocnění ledvin a předpokládá se, že je výsledkem alergické odpovědi na streptokokovou infekci horních cest dýchacích.
Hladiny ASLO v séru jsou závislé na věku pacienta, geografických okolnostech a místním výskytu streptokokové infekce. Může být sledována jako měřítko rozsahu a stupně infekce, streptokoková infekce je považována za jedinou, poklesne-li hladina ASLO oproti akutnímu stadiu na polovinu ve stádiu rekonvalescence, proto by se měl test zopakovat po 1–2 týdnech.
Hodnoty ASLO
Normální hodnota ASLO by měla být mezi 0–200.
Zvýšené hodnoty ASLO se vyskytují u těchto onemocnění:
revmatická horečka
spála
tonzilitis (streptokoková angína)
glomerulonefritis (zánět ledvin)
bakteriální endokarditis (zánět vnitřní blány vystýlající srdce)
Krční mandle podporují imunitní systém tím, že filtrují cizorodé částice vstupující do našeho těla. Tvoří tak jednu z prvních obranných linií proti nebezpečným virům a bakteriím. Akutní zánět mandlí se nazývá tonzilitida. Virová angína nebývá vážnějšího charakteru a obvykle k jejímu překonání postačí pár dní klidu. Bakteriální nákaza se léčí antibiotiky, přičemž se před jejich samotným nasazením většinou provádí výtěr a rozbor vzorku v mikrobiologické laboratoři, aby následně vybraný typ antibiotika byl co možná nejúčinnější proti danému bakteriálnímu původci. Při rozsáhlejším zánětu může v krku vzniknout hnisavé ložisko (absces), který vyžaduje chirurgický zákrok. Při léčbě opakovaných zánětů mandlí se provádí jejich chirurgické odstranění (role mandlí v obranyschopnosti je významná především v prvních letech života, proto jejich odstranění obranyschopnost výrazně nenaruší). Zánět mandlí může být poměrně nebezpečný, a pokud není léčen, může vést ke komplikacím, jako jsou záněty ledvin, revmatická horečka, abscesy, otrava krve a zápal plic, otok sliznice a následné dušení.
Akutní zánět mandlí je velice běžné onemocnění, neboť je přenosné kapénkovou infekcí šířící se vzduchem. Inkubační doba (tedy čas od nakažení po vypuknutí prvních příznaků) se pohybuje mezi jedním až třemi dny.
Chronická tonzilitida se projevuje zápachem z úst, pocitem tlaku v mandlích a cizího tělesa v krku. Není tak dobře rozpoznatelná jako akutní forma, neboť nález nebývá snadno rozlišitelný od normálního stavu. S tímto onemocněním vám může pomoci jedině lékař, který stanoví původ problému a nasadí účinnou léčbu. Chronické postižení mandlí může být příčinou opakovaných akutních angín a hnisavých procesů v okolí mandlí. Bakteriální zánět také může způsobit otravu krve (sepsi) nebo revmatickou horečku.
Příčiny
Jedná se o chronický zánět postihující krční mandle, který je většinou způsobený bakteriemi. Nejčastěji vzniká po opakovaných angínách. U dospělých postihuje především krční a u dětí také nosohltanové mandle. Typickým nálezem na mandlích jsou hnisavé čepy žlutavé barvy s hrudkami.
Příznaky
Únava, teplota, kašel, pocit tlaku a cizího tělesa v oblasti krčních mandlí, zápach z úst, dlouhodobě zvětšené a na pohmat bolestivé mízní uzliny.
Jak bojovat se zánětem mandlí
V léčbě se uplatňují konzervativní a chirurgické postupy. Konzervativní terapie spočívá v podávání antibiotik a dalších léků. Při neúspěchu se většinou přistupuje k odstranění mandle tonzilektomií.
Praktický lékař provede výtěr z krku, podívá se na zarudnutí mandlí a jejich okolí a prohmatá mízní uzliny. Častý je také odběr krve, z nějž se dá pomocí sedimentace určit, v jakém rozsahu je organismus zánětem napaden. Při podezření na streptokokovou infekci jsou okamžitě nasazena antibiotika. V případě nejasností se čeká na výsledky výtěru. Ty odhalí přesně, o jakou nákazu se jedná, a lékař pak zvolí vhodná farmaka. Nejčastěji bývá u nemocných aplikováno nejstarší antibiotikum, penicilin, který má velmi rychlý účinek, a současně s ním se podávají léky proti horečce (antipyretika) a proti bolesti (analgetika). Rychlá úleva a odeznění příznaků ale mnohdy vedou řadu lidí k tomu, aby s užíváním antibiotik skončili. Důležité je však dodržet přesnou dobu dávkování a neukončovat léčbu dříve než za sedm dní. Pobyt v posteli s dostatkem tekutin a kašovitou stravou je nutností.
Na konci léčby si vás pozve lékař na kontrolu a vyšetří krevní obraz. Pokud není zvýšená sedimentace ani počet bílých krvinek, měla by být nemoc zdárně vyléčena. Po dobrání antibiotik je vhodné přejít na přípravky, které obnovují střevní mikroflóru. Antibiotika ji totiž většinou výrazně poškodí, a tak je nutné nastolit znovu symbiózu mezi bakteriemi a vnitřním prostředím. Doporučuje se jíst jogurty s živými kulturami a konzumovat zdravou výživu bez rafinovaného cukru. Rekonvalescenti by se měli vyhnout aktivnímu i pasivnímu ko
Jde o zánět ústní části hltanu či patrových (krčních) mandlí, nemoc bakteriálního, virového, či výjimečně mykotického původu. Postihuje mandle nebo sliznici nosohltanu. A nejčastěji jí trpí děti, postihnout může však všechny lidi, bez ohledu na věk a pohlaví. Výskyt u dětí je obvyklý až po 1. roce života, nejčastější pak kolem 5.–6. roku věku.
U virových infekcí nastává prudší vzestup, ale mívají mírnější průběh, a bolest (při polykání) odchází dříve než u bakteriálních infekcí. Bolest v krku má podobu škrábání v krku a antibiotika ji netlumí.
U bakteriálních infekcí je bolest při polykání výrazná, často se připojí horečka a někdy i vyrážky. Angína je běžné onemocnění, relativně snadno léčitelné, avšak neléčena může mít závažné následky, projevující se i po mnoha letech. Nezřídka dochází na revmatickou horečku, která postihuje srdce a klouby. S příznaky angíny je proto třeba neprodleně zajít k lékaři.
Přechozená angína může totiž způsobit mnoho komplikací. Lidé trpící v dětství angínami mají v dospělosti oslabené kosti, klouby a srdce, protože bakterie, které tuto nemoc způsobují, se do nich uložily.
Zánět krčních mandlí jinak zvaný jako tonzilitida nebo angína může být způsoben bakteriemi, viry, ale i mykózami. Obvykle se člověk nakazí prostřednictvím kapének. Na léčbu angíny se v případě jejího bakteriálního původu používají antibiotika.
Mezi příznaky angíny patří bolest v krku, problematické polykání, chrapot, kašel, otok mandlí, bolest hlavy, horečka, někdy zvracení. Pokud se angína nezačne včas léčit, tak může zasáhnout také ledviny, srdce a klouby.
Jak již zde bylo zmíněno, angína se léčí antibiotiky jen v případě, že ji způsobí bakterie streptokoka. Antibiotika na angínu nemusí vždy zabrat. Nefungují, když je angína způsobená viry, nebo mykózami, problém také může být v tom, že pokud je člověk antibiotiky léčen častěji, tak se streptokok v těle člověka stává vůči antibiotikům imunní a angína se stále vrací v podobách jak akutních, tak chronických zánětů krčních mandlí. Pacient se tedy uzdraví, ale protože antibiotika bakterie v těle zcela nezabily, tak se nemoc znovu a znovu vrací. Pokud by nastala taková situace, tak obvykle lékař pacientovi doporučí odstranění krčních mandlí.
Lékaři obvykle na angínu předepíší Pencilin V (pokud je ale pacient na penicilin alergický, bývá nahrazen Erythromycinem). Výhodou těchto antibiotik je, že začínají působit velmi rychle, obvykle do 24 hodin.
U antibiotik na angínu platí nutnost dodržovat pravidelný interval braní léků a dobrání celé předepsané dávky antibiotik. Pokud by někdo skončil s braním léků dříve s pocitem, že je už zdravý, tak si koleduje o rychlý návrat nemoci.
V některých případech je jistě lepší než začít léčbu angíny hned antibiotiky, které bohužel snižují imunitu jedince, přistoupit k jiným prostředkům. Doporučuje se například Streptokill, který imunitu neničí a navíc pomáhá zlepšovat svat mandlí. Streptokill by měl být využíván už v okamžiku, kdy člověk ucítí první škrábání v krku.
Druhy antibiotik na angínu (přehled v tabulce: druhy antibiotických látek léčící streptokoky)
Jeho dávkování ve většině schémat předpokládá podání celkové dávky 1,5 g (všechny tři tablety 500 mg najednou). Vzhledem k jeho dlouhému poločasu (účinkuje až 3 dny) může být podáván v jedné denní dávce.
U zánětu hltanu (faryngitida) je obvykle účinná dávka 500 mg denně po dobu tří dnů.
U zánětu mandlí (tonzilitida), zejména hnisavých, by měla být léčba prodloužena na pět dní (1 tableta 500 mg denně po dobu pěti dnů).
U bronchitidy, bronchopneumonie a pneumonie, zánětu středního ucha a sinusitidy je obvykle účinný třídenní režim (500 mg denně po dobu tří dnů).
U negonokokové uretritidy je velmi účinná jednotlivá dávka 1 g v jedné dávce.
U syfilis, u pacientů alergických na penicilin, byla úspěšně použita jednorázová dávka 1,5 g perorálně.
Při zánětu nebo infekci tkáně obklopující zub moudrosti se doporučuje dávka 500 mg po dobu maximálně 3-5 dnů.
Při respiračních infekcích a zánětech středního ucha se Azithromycin 500 mg podává jednou denně (vždy ve stejnou denní dobu) po dobu tří dnů.
V případě infekce chlamydiemi se berou všechny tři tablety jako jednorázová dávka 1500 mg Azithromycinu.
Dávkování pro děti
Obecně se používá dávka 10 mg/kg/den v jedné denní dávce, maximálně 500 mg, a po dobu 3 dnů. Alternativou je: 10 mg/kg první den, poté 5 mg/kg/den po další 4 dny. U streptokokové faryngitidy (v případech anafylaktické alergie na beta-laktamová antibiotika) je dávka 20 mg/kg/den po dobu 2 dnů (také maximální denní dávka 500 mg).
Používá se také při léčbě chronické Pseudomonas infekce u dětí s cystickou fibrózou.
Jak lék užívat
Azithromycin lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Užitím na prázdný žaludek se dosáhne rychlejšího nástupu účinku, který tak nastane již za 2 hodiny. Užití léku s jídlem nebo po jídle se čas nástupu účinku prodlouží o 1 hodinu.
Azithromycin je semisyntetické makrolidové antibiotikum a léčí se s ním tyto stavy:
Prevence a léčba akutních bakteriálních exacerbací chronické obstrukční plicní nemoci způsobené H. influenzae , M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Přínos dlouhodobé profylaxe musí být u každého pacienta zvážen oproti riziku kardiovaskulárních a jiných nežádoucích účinků.
Komunitní pneumonie způsobená C. pneumoniae, H. influenzae, M. pneumoniae nebo S. pneumoniae.
Nekomplikované kožní infekce způsobené S. aureus, S. pyogenes nebo S. agalactiae.
Uretritida a cervicitida způsobená C. trachomatis nebo N. gonorrhoeae. V kombinaci s Ceftriaxonem je Azithromycin součástí doporučeného režimu pro léčbu kapavky. Azithromycin je ve většině případů účinný jako monoterapie, ale vzhledem k relativně nízké bariéře vzniku rezistence u gonokoků a časté koinfekci C. trachomatis a N. gonorrhoeae se doporučuje kombinace s Ceftriaxonem.
Trachom způsobený C. trachomatis.
Genitální vředová choroba (chancroid) u mužů způsobená H. ducrey.
Akutní bakteriální sinusitida způsobená H. influenzae, M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Obecně jsou však preferovány jiné léky, jako je Amoxicilin / Klavulanát.
Akutní zánět středního ucha způsobený H. influenzae, M. catarrhalis nebo S. pneumoniae. Azithromycin však není lékem první volby pro tento stav. Obecně je výhodný Amoxicilin nebo jiné beta-laktamové antibiotikum.
Faryngitida nebo tonzilitida způsobená S. pyogenes jako alternativa k terapii první volby u jedinců, kteří nemohou použít terapii první volby.
Azithromycin je dostupný v lékárně na lékařský předpis. V některých zemích světa se dá volně koupit v lékárně. Nám známá místa volného prodeje tohoto antibiotika bez receptu jsou Argentina, Peru a Kolumbie.
Ke snížení rozvoje bakterií rezistentních vůči lékům by měl být Azithromycin používán pouze k léčbě infekcí, u kterých je prokázáno nebo existuje silné podezření, že jsou způsobeny citlivými bakteriemi na toto antibiotikum.
Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance, řezné rány, ty všechny představují riziko především pro oslabené jedince, tedy lidi s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší lidé. Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických zákroků. Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající choroby způsobující problémy s cévním zásobením dolních končetin, onemocnění žil, hlavně bércové vředy (velice často je erysipel doprovází). Dále jsou riziková onemocnění lymfatického systému. Problémem jsou také různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a další. Zdroj bakterií způsobujících růži na obličeji je většinou v pacientově nosohltanu – velice často se u pacienta zjistí nedávno prodělaná streptokoková infekce nosohltanu či angína, i to je tedy z tohoto hlediska rizikové. Predispozicí je také nezdravý životní styl, HIV infekce, nefrotický syndrom či metabolická onemocnění, jako je diabetes mellitus, cukrovka.
Každý bacil jenom zneužívá momentální slabosti naší imunity. Chodí okolo a číhá. Kdo má silnou imunitu, dokáže se hravě ubránit. Kdo si imunitu oslabí, což jsou většinou děti, nemá sílu, aby bacila bacil. Bacil se mu dostane na kobylku a je zle. Bacily jsou všude, ale podlehnou jim jen ti, kteří se oslabili.
Podle moderní medicíny je příčinou zvýšené hodnoty ASLO streptokoková infekce. Když náš organismus zjistí, že sliznice selhaly a propustily streptokoka dovnitř, začne celkem inteligentně tvořit protilátky. Na imunitním systému je, aby to správně korigoval. Streptokoky se snaží vypadat třeba jako buňky našeho srdce, ledvin nebo pouzder kloubů. To je od nich vysloveně sprosté, protože naše vlastní imunita se nesoustředí jenom na zlobivé streptokoky, ale omylem napadá i buňky našeho srdíčka, ledvin, kloubů. A máme tu autoimunitní onemocnění, kdy náš vlastní imunitní systém střílí do vlastních řad a ničí naše vlastní tkáně, což se děje převážně u dětí.
Streptokoková onemocnění jsou vysoce nakažlivá, a proto neexistuje účinná možnost prevence. Dodržováním hygienických zásad a zdravé životosprávy lze nákaze předejít jen do určité míry. Proti některým druhům streptokoka (například proti pneumokokovi) existuje možnost očkování. Podcenění léčby streptokokové infekce může mít velmi nepříznivé důsledky pro celý imunitní systém. Mezi možné komplikace patří zánět středního ucha, zánět vedlejších nosních dutin nebo selhání ledvin, což je však pozdní komplikací objevující se o několik týdnů později.
Mezi celkové komplikace, naštěstí již velmi vzácné, patří sepse (rozšíření streptokokové infekce do celého těla) nebo revmatická horečka, při níž dochází k zánětlivým změnám v kloubech, ledvinách, srdečním svalu a na srdeční nitrobláně. Léčba se řídí podle původce onemocnění.
Streptokok je kulovitého tvaru. Pro streptokoka je typické vytvářet řetízkovité útvary. Jde o grampozitivní koky, které jsou původci širokého spektra nemocí. Podle vlastností se streptokoky rozdělují do více než 20 skupin označujících se písmeny A–V. Některé z druhů streptokoků jsou neškodné, jiné způsobují rozvoj různých, většinou hnisavých zánětů v respiračních cestách, ale i na kůži. Mezi nejčastější patologické druhy streptokoků, se kterými je možné se setkat, patří:
streptokok skupiny A – Streptococcus pyogenes;
streptokok skupiny B – Streptococcus agalactiae;
pneumokok – Streptococcus pneumonie.
Nejčastěji pacienty napadají bakterie streptokoka skupiny A (Streptococcus pyogenes), nejvíce rizikovou skupinu přitom představují děti předškolního a mladšího školního věku. Streptokok skupiny A postihuje také dospělé, kteří se nejčastěji nakazí při kontaktu s dětskými kolektivy, například při vyzvedávání dítěte ve školce. Inkubační doba může být poměrně dlouhá, pohybuje se v intervalu od jednoho týdne do tří týdnů. Ne všichni pacienti nakažení streptokokem podlehnou streptokokovým infekcím a stávají se tak bezpříznakovými nositeli nákazy.
Streptokok v krku se přenáší kapénkovou infekcí, přičemž může způsobit vážné streptokokové infekce. Častým jevem při nákaze je angína, horečky i bolesti břicha. Hlavním projevem angíny je bolest v krku. Ta bývá zpočátku mírná, postupně zesiluje a při rozvinuté formě bolí i polykání naprázdno. Dalším častým příznakem je vysoká teplota v prvních dnech onemocnění, ačkoliv angína může proběhnout i bez zvýšené teploty. Mezi další příznaky patří celková únava, pocení, bolesti ve svalech a kloubech. Stav se může také zkomplikovat postupem infekce do tkání kolem mandle, kde vzniká takzvaná flegmóna, nebo se vytvoří dutina vyplněná hnisem (paratonsilární absces). Při každé angíně mohou být postiženy i spádové mízní uzliny na krku, které jsou pak zduřelé, bolestivé na pohmat i spontánně. Méně často než angína, ale přesto ne zřídka, se v krku může usadit streptokok způsobující spálovou angínu. Má podobné příznaky jako angína, ale navíc nemoc provází typická nápadná vyrážka napadající i dlaně rukou.
Onemocnění má krátkou inkubační dobu. Příznaky se rozvíjí tedy jen několik hodin poté, co streptokok pronikne do těla. Nemoc růže postihuje většinou kůži dolních končetin. Postižen může být ale také obličej. Příznaky vznikají náhle a mohou být provázeny mírnými či vysokými teplotami, zimnicí a třesem. Na počátku nemoc může připomínat „pouhou“ chřipku. Nemocný může trpět i zažívacími potíži, nevolností a zvracením. Kůže je při postižení zarudlá, má zvednutý okraj a může mít dolíčky jako při celulitidě. Pokožka je teplá a oteklá. Někdy se objevují i puchýřky, které mohou prasknout a způsobit erozi. Může dojít k zánětu. Dalším možným projevem je purpura. Často jsou postiženy uzliny, které jsou zvětšené a bolí. Způsob přenosu nemoci růže je buď od nakaženého člověka, nebo si ji sami přivodíte, máte-li streptokokovou infekci.
Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance, řezné rány, ty všechny jsou rizikové především pro oslabené jedince, jako jsou lidé s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší lidé. Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických zákroků. Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající choroby způsobující problémy s cévním zásobením hlavně dolních končetin, onemocnění žil, zejména bércové vředy. Dále jsou riziková onemocnění lymfatického systému. Problémem jsou také různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a další. Zdroj bakterií způsobujících růži na obličeji je většinou v pacientově nosohltanu – velice často se u pacienta zjistí nedávno prodělaná streptokoková infekce nosohltanu či angína, i to je tedy z tohoto hlediska rizikové. Predispozicí je rovněž nezdravý životní styl, HIV infekce, nefrotický syndrom či metabolická onemocnění, jako je diabetes mellitus, cukrovka.
Zánět má tendenci se plošně šířit. Při neléčení hrozí velmi závažné komplikace v důsledku dalšího pronikání bakterií do organismu a hrozí postižení mízních cév i ledvin.
Růže se léčí antibiotiky, převážně penicilinem, a to buď perorálně, nebo intravenózně. Vhodné je dát končetinu do vyvýšené polohy a přikládat fyziologické obklady. V těžších případech je nemocný hospitalizován. Pokud je nemocný na penicilin alergický, užívá erytromycin nebo cefalosporin. Při vysokých horečkách jsou podávány léky na snížení teploty. Po podání antibiotik celkové příznaky odezní do dvou dnů. Kůže se úplně vyléčí až za několik týdnů. Na kůži se mohou přikládat chladivé obklady a mast s ichtamolem. Hojení kůže je doprovázeno loupáním, přičemž nemoc nezanechává žádné známky poškození. U některých pacientů se může růže na noze vracet, pokud trpí onemocněním žil dolních končetin, nebo pokud nemoc způsobila poškození lymfatických cév.
