STŘEVNÍ PARAZIT je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Přítomnost parazitů v těle oslabuje imunitní systém, způsobuje únavu a další závažné potíže. Parazitární onemocnění se však nemusí vždy projevit. Vyšetření na přítomnost cizopasníků v těle může mít tedy význam i v případě, že na sobě člověk žádné příznaky nepozoruje.
Trypanozomy
Trypanozomy jsou prvoci parazitující u všech tříd obratlovců. Jako přenašeč slouží zejména hmyz. Trypanosoma brucei je infekčním původcem afrických trypanozomiáz, spíše známých pod běžným pojmenováním jako spavá nemoc. Rozlišují se u ní tři poddruhy: Trypanosoma brucei gambiense, T. brucei rhodesiense a T. brucei brucei, přičemž poslední jmenovaná způsobuje onemocnění nagana u domácích zvířat. Mezi savčími hostiteli se přenáší mouchou rodu Glossina (bodalka), známou jako moucha tse-tse. V průběhu svého životního cyklu prochází trypanozoma komplexem několika morfologických změn, které jsou dány přechodem ze slinných žláz hmyzu do savčího hostitele. Parazit se vyskytuje v trávicím ústrojí mouchy. Odtud se dostává do slinných žláz a váže se na jejich epiteliální buňky. Ve slinných žlázách se někteří paraziti odpojí a procházejí diferenciací, kterou se připravují na přechod do savčího hostitele při hmyzím napadení. V novém hostiteli žije parazit v jeho krevním řečišti. Někteří parazité opětovně procházejí diferenciací a mohou znovu infikovat hmyz při sání. V pozdějších stadiích může parazit migrovat z krevního řečiště do lymfy nebo mozkomíšního moku. Kromě přenosu infikovaným hmyzem je možný přenos také transfuzí nebo při pohlavním styku. Jedná se však o velmi specifické případy. Možný je i přenos z matky na dítě, protože parazit je schopný procházet přes placentu.
T. brucei gambiense se vyznačuje pomalým nástupem nemoci – i několik měsíců nebo rok. Je typická zejména pro centrální a západní Afriku. Hlavním rezervoárem je člověk. Kvůli pomalému nástupu bývá onemocnění vážnější, protože může docházet až k napadení nervového systému.
T. brucei rhodesiense se na rozdíl od předchozího druhu vyznačuje rychlým nástupem akutního onemocnění člověka. Její výskyt je uváděn zejména pro jižní a východní Afriku. Hlavním rezervoárem je dobytek a zvěř.
Dalším druhem, který může způsobovat trypanozomiázy, je Trypanosoma cruzi. Vyskytuje se zejména v Jižní Americe a způsobuje onemocnění známé jako Chagasova choroba nebo někdy také americká trypanozomiáza. Tento druh nemá přesně vytyčené hostitele, jeho spektrum je velmi široké. Přenašečem jsou krevsající ploštice (zákeřnice) rodu Triatoma. Parazit se dostává do krve člověka přes ránu v kůži, kam je zanesen z výkalů ploštic, a dochází zde k množení. V bezbičíkaté formě může přebývat uvnitř orgánů, jako jsou játra, srdce nebo i mozek, po dlouhou dobu. Poté, co se uvolní do krevního řečiště, mohou být opětovně nasáti plošticí, v jejímž trávicím traktu se vyvíjejí. S dalšími výkaly opět vycházejí ven z těla ploštice a celý cyklus se může opakovat znovu. Průběh Chagasovy choroby je dvoufázový. V první akutní fázi je většinou mírný. Vzniká zánět v místě průniku trypanozom. Může se objevit horečka a bolesti hlavy. Poté nastupuje dlouhá chronická bezpříznaková fáze, která může trvat i několik let. Dochází k poškození zažívacího traktu a zánětu srdečního svalu. Nemoc se vyskytuje v mírném, subtropickém a tropickém pásmu Jižní a Střední Ameriky, především v chudých vesnických oblastech.
V naší poradně s názvem TO JE VÁŽNĚ... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucinka.
To je vážně hnus, co se tady řeší. Lidi, jaký červy? Nechcete mi říct, že to vážně někdo může mít v sobě? Je 21.století.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
U nákazy parazitem nehraje vývoj společnosti žádnou roli. Parazit se do těla dostane obvykle orální cestou, zřídka pak prostřednictvím bodnutí od hmyzu nebo z kontaminovaného prostředí kůží a tělními otvory. Každé snědené syrové maso je potencionálním rizikem pro vstup parazita do lidského těla. Syrové maso se dnes běžně konzumuje, obsahuje ho například suši, stejk, karpačo, tatarský biftek, sušené maso, atd. Parazit se v těle uhnízdí bez větších příznaků a nositel tak ani neví, že ho v sobě má.
Nejčastějším domácím parazitem je prvok s latinským názvem Toxoplasma gondii, který způsobuje onemocnění s názvem toxoplazmóza, které patří mezi nejnebezpečnější. Přenašečem jsou naši domácí mazlíčci, a to kočky, v jejichž trusu se tento prvok vyskytuje ve formě takzvaných oocyst (může se ale vyskytovat ve formě tkáňových cyst v mase všech druhů zvířat). Pokud si po kontaktu s kočkou pečlivě neumyjeme ruce, může dojít k přenosu ústy. Nemoc je nebezpečná zejména pro pacienty s oslabenou imunitou (například po chemoterapii, ozařování, transplantaci orgánů či pro pacienty s infekcí HIV). Lidé, kteří jsou nakaženi parazitem Toxoplasma gondi, mohou snadněji onemocnět rakovinou krve či prostaty, hrozí jim častěji infarkt a sexuálně přenosné infekce. Toxoplazmóza se ve většině případů podobá chřipce, po odeznění příznaků akutní infekce přežívá parazit v člověku ve formě tkáňových cyst (hlavně v nervové tkáni) někdy až do konce života, někdy několik měsíců. Nebezpečí při oslabení imunity spočívá v tom, že parazit ožije a projeví se například horečkou, zvětšením uzlin, poruchami vidění, křečemi. Při nákaze v těhotenství může toxoplazmóza vyvolat závažné poškození plodu. Toto onemocnění se dá potvrdit pomocí zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, magnetická rezonance), kdy dojde k objevení abscesu v těle pacienta.
Jsou zde i další paraziti, kteří nejsou již tak nebezpeční, ale dostatečně nepříjemní. Jsou to roupi (Enterobius vermicularis) napadající hlavně děti (přenáší se nemytýma rukama a projevují se svěděním v konečníku). Samice klade až 12 000 oplozených vajíček kolem řitního otvoru člověka. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a mouchami. Onemocnění se projevuje únavou, často potřebou se vyprázdnit, bolestí břicha, průjmem, podrážděností, svěděním a kopřivkami. Ve stolici se začínají objevovat nejen oplozená vajíčka, ale i dospělí roupi. Pro postižené ženy představuje tento parazit riziko neplodnosti.
Na děti se zaměřují i škrkavky, které patří mezi hlístice (latinsky Nematoda). Žijí v tenkém střevě a nakazit se jimi můžete špatně omytou zeleninou. Hlístice je jednou z nejpočetnějších a nejrozšířenějších skupin živočichů. Je známo téměř 20 tisíc druhů. Způsobuje nemoc známou pod názvem ascaridóza. Škrkavka může být dlouhá 15–20 cm. Samice klade až 200 000 vajíček. Příznaky nemoci jsou nechutenství, zvracení, bolesti hlavy, v těžkých případech dokonce ochrnutí končetin. Napadený je oslabován fyziologicky (nedostatek živin, zplodiny metabolismu parazita) i mechanicky (ucpání střeva, případně jeho protržení).
Na dospělé číhá při nedostatečně tepelně upraveném m
Ve svém příspěvku KRÁLÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
parazit jako parazit, pro mě je to všechno verbeš, které se musíme zbavovat. Za mě vítězí jedině wurm-ex, protože s tím má skutečně jistotu, že se toho zbavím.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iveta Drdová.
jj přesně. jen mě překvapuje, že ještě i v dnešní době musíme řešit podobné věci... škoda no. Bůh ale požehnej wurm-exu, který nás spasí! :-D
Při přemnožení roztočů Demodex ve vlasových váčcích (odkud vyrůstají chlupy) dochází k vylysání okrsků kůže. Na nich se často objevuje zarudnutí kůže (erytém) a tvorba šupin. Postižená místa jsou ostře ohraničená, okraje ale mohou být i neostré. V mnoha případech dochází k sekundární bakteriální infekci s tvorbou pustul (puchýřků) a krust (strupů) a také k různě silnému svědění. Onemocnění se projevuje svěděním a zarudnutím kůže, vyrážkou, akné v dospělosti, zhruběním kůže, zvětšenými póry, rozšířenými žilkami, podrážděním oka, svěděním víčka, opakovanými záněty okraje víčka, vypadáváním řas, záněty spojivky, poruchou mazových žlázek víčka, zhoršeným viděním a syndromem suchého oka.
Také akné a růžovka jsou způsobeny přemnožením drobných roztočů z rodu Demodex. Na člověku většinou parazitují dva druhy, jeden přebývá v mazových a druhý v potních žlázách v kůži. Pouhým okem nejsou vidět, jsou průsvitní, viditelní pouze při zvětšení velmi silným zvětšovacím sklem (10x a více). Při denním světle se obvykle nepohybují. Důsledkem jejich pohybu může být hemžení, šimrání, někdy i drobné píchání až pocit provrtávání kůže. Mohou způsobovat vypadávání obočí, řas a vlasů a různé kožní nemoci, zdaleka nemusí jít výhradně o akné či růžovku (rosaceu).
Diagnóza demodikózy způsobené roztočem Demodex canis se podle pravidel stanoví mikroskopickým vyšetřením hlubokých kožních seškrabů. Tyto seškraby se provádějí pomocí čepele skalpelu, na kterou se pro lepší přilnutí získaného materiálu nanese kapka parafínového oleje. Bezprostředně po odběru se materiál přenese na podložní sklíčko, přikryje se krycím sklíčkem a vyšetří při 100násobném zvětšení.
Tito roztoči se u člověka vyskytují ve vlasových/mazových folikulech, hlavně v oblasti brady, nosu, čela a zad, často je nalézáme i v oblasti řas. Velmi nízký stupeň patogenity trudníků způsobuje, že převážná většina případů výskytu u lidí probíhá bez klinického projevu.
Při léčbě se doporučuje lokálně aplikovat různé olejové přípravky (například tea tree oil) a zinkovou mast s boraxem. V těžších případech i lokální insekticidy, antibiotika nebo antiparazitika. Účinný lék na demodex je Soolantra s obsahem ivermektinu. Soolantra je k dostání v lékárně jako 15 gramový krém a je na lékařský předpis s doplatkem 800 až 900 Kč. Používá se jednou denně nanesením na postižená místa. Léčba trvá až 3 a více měsíců. Pro domácí léčbu doporučujeme tento postup na léčení demodexu.
Nezbytnou součástí léčby je pravidelná pečlivá hygiena obličeje, včetně řas.
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
Příznaky:
Kočka má zarudlé ušní boltce, které ji bolí.
Často se v okolí uší škrábe.
Třepe hlavou.
Začíná se jí nadměrně tvořit drolivý ušní maz, který má hnědou až černou barvu.
S kočkou navštivte veterináře. Ten jí odebere ušní maz a stanoví diagnózu. Kočičí svrab v uších se může řešit několika způsoby. Mohou se podávat ušní kapky, to je ale většině koček velmi nepří
V naší poradně s názvem BÍLÉ TEČKY VE STOLICI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leona.
Dobry den..Prosim.o radu žiji v Anglii a ze zdravotnictvim tu nemam dobrou skušenost. Moje mala dcerka ma 2 a pul rok. Ma problem ze stolici od srpna mela zacpu. Neslo ji vubec na velkou stranu hodne u toho brečela az byla červena ve tvari.poskakovala z jedne strany na druhou. Doktor nam dal takove sacky na zmekčeni stolice jenze to moc nepomohlo.koupila sem ji v Čr glokosu.ktera ji trochu pomuze z mekčit stolici..Ted posledni 2 tydny ma prujem vodnaty. Strida se to ze zacpou. 2 dny je tomu co jsem si vsimla v plence bilich tecek nektere vypadaji jako kmin v byle barvy. Chci se vas zeptat jestli je to v poradku nebo neco vazneho...dekuji vam za vasi brskou odpoved z pozdravem leona.. (omluvte muj pravopis)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Řešení vašeho problému není jednoduché.
Celé to může být zapříčiněno špatnou skladbou stravy, to v tom lepším případě. Dalším možným důvodem může být střevníparazit, kterým se mohla vaše holčička nakazit třeba na pískovišti nebo od domácích zvířat. V každém případě byste neměla úplně zavrhovat zdravotnictví a měla byste se svým dítětem docházet na pravidelné kontroly k dětskému lékaři. Myslím, že nejvíc své dceři prospějete, když její stav necháte zkontrolovat lékařem.
Probiotika jsou živé mikroorganismy, které, jsou-li podávány v adekvátním množství, přispívají ke zlepšení zdravotního stavu hostitele. Střevní mikroflóra má u dospělých hmotnost přibližně 1–1,5 kg, je tvořena 400 až 1000 druhy bakterií a může představovat nejméně 30 % hmoty stolice. U zdravého člověka převažují takzvané probiotické kmeny, jako Lactobacillus acidophilus, Bifidobacterium bifidum a Lactobacillus rhamnosus, Streptococcus salivarius a další. Střevní mikroflóra vykazuje velkou metabolickou aktivitu. Hlavním přínosem vyvážené střevní mikroflóry pro hostitele je odolnost vůči kolonizaci patogenními či potencionálně patogenními mikroorganismy. Vyvážená střevní mikroflóra zajišťuje důležitou stimulaci imunitního systému a hraje velkou roli i ve výživě. Podporuje procesy trávení a získávání energie z jednotlivých složek potravy. Zdravá střevní mikroflóra přispívá také k odstraňování nebo deaktivaci škodlivých látek.
Střevní mikroflóra se s věkem mění. Trávicí trakt novorozených dětí je prakticky sterilní, bez přítomnosti bakterií. Během několika dní po narození dochází v důsledku porodu, kojení a okolního prostředí postupně k jeho kolonizaci. Trávicí ústrojí je velmi rychle plně osídleno a po 48 hodinách od narození dosahuje koncentrace 109 až 1011 bakterií v 1 gramu stolice. Střevní mikroflóra vyskytující se u dospělého člověka je u zdravého dítěte dosažena mezi 1. a 4. rokem života a zůstává u zdravých lidí prakticky neměnná, s výjimkou bifidobakterií, jejichž počet a druhy se s věkem mění. S přibývajícím věkem se výrazně mění poměr prospěšných střevních bakterií, množství bifidobakterií klesá. V důsledku toho dochází u seniorů k poruchám trávení, nedostatečnému vstřebávání živin z potravy, snížení pohybů střeva, oslabení imunity.
Vliv probiotik na lidský organismus je zprostředkován řadou mechanismů. Probiotické bakterie produkují kyselinu mléčnou, která podporuje ionizaci vápníku a železa obsažených v potravě a tím usnadňuje jejich vstřebávání, dále je kyselina mléčná výživou buněk tlustého střeva a podporuje jejich růst a diferenciaci, a také tlumí růst patogenních bakterií. Produkcí kyseliny propionové probiotika příznivě ovlivňují metabolismus cholesterolu a produkcí kyseliny octové podporují zpětnou resorpci vody a elektrolytů. Dále tvoří vlastní antimikrobní látky tlumící růst patogenních bakterií a řadu enzymů, které rozkládají potencionálně karcinogenní aminy a podporují trávení bílkovin a cukrů (proteázy, laktáza). Syntetizují vitamíny především skupiny B, významně působí na imunitní systém hostitele a brání růstu a množení patogenních bakterií mechanismem kompetitivní inhibice a konsumpce.
Ve svém příspěvku ŽLUTÁ STOLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Ahoj. Žlutá stolice může signalizovat přítomnost parazitů, hlavně, pokud je to žlutý hlen. U hlenu už není pochyb. Nečetla jsem celou diskuzi, jen píšu, co s určitostí vím. Žlutý hlen ´= nějaký parazit. Lékaři často (většinou, tak z 98%) neumí parazita diagnostikovat, najít ho. To umí přístroje jako je třeba Oberon nebo ještě lepší na tohle konkrétně Salvie. Ještě existuje Diakom, ale s tím nemám zkušenost, ale prý taky umí hodně.
tak zatím čau
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ma.ni..
Ano, to je pravda. Jediný přístroj,ktery nalezne parazity je SALVIA
Pod pojmem svrab je myšleno infekční onemocnění, které způsobuje kožní parazit. Svrab je možné obvykle identifikovat podle jeho typických projevů: velmi vysoká svědivost a kožní projevy, kdy je možné pozorovat chodbičky, které parazit pod kůží vytvořil, chodbičky jsou obvykle doplněny o puchýře a pupínky. U svrabu je také důležitá jeho nakažlivost, je třeba se vyvarovat nejen přímého kontaktu s člověkem trpícím tímto onemocněním, ale i kontaktu se společnými textiliemi (ložní prádlo, ručníky, ale i gauč, křesla atd.).
V naší poradně s názvem PARAZITI POD KŮŽÍ V ŠOURKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek .
Svědění šourku mě trápí už asi rok.Nemám žádné projevy na kůži,takže kožní vyšetření je negativní a ani urolog,ani neurolog nenašel možnou příčinu.Svědění začalo asi před rokem v době,kdy jsem za pomocí Champixu přestával kouřit.Je fakt,že jsem kouřit přestal,ale svědění se zbavit nedokáži.Je možné,že by svědění mohlo mít původ tady??Nebo může být spouštěčem svědění plíseň uvnitř těla??Žlučník,žlučovody,játra,střeva a podobně??Připadá mi,jako by se varlata uvnitř šourku pohybovala a kůže se napínala a zase smršťovala a při tom probíhá to svěědění.Má někdo podobné zkušenosti??Dokáže mi někdo poradit??Svědění je opravdu hodně nepříjemné......
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pohyb varlat a smršťování a natahování kůže šourku je normální jev a probíhá u každého muže. Je velmi nepravděpodobné, že by za svědění mohl nějaký parazit bez projevů jeho přítomnosti na kůži. Jsem přesvědčen, že Vaše svědění souvisí s kožní reakcí buď na kvasinky, plíseň nebo i na prací prášek. Doporučuji natřít svědivá místa tekutým pudrem s mentolem zejména před spaním a pak ráno po sprše. Zkuste to takto dělat nepřetržitě 7 dní a svědění by mělo přestat.
Měchovec (Ancylostoma duodenale) je druh červa patřící do rodu Ancylostoma. Tento parazit žije v tenkém střevě hostitele. Vyskytuje se po celém světě, ale nejvíce na starém kontinentu v jižní Evropě, dále v severní Africe, v Indii a Číně. Méně často jej najdeme v Americe. Měchovec je malý válcovitý červ, šedobílé barvy. Na okraji své ústní dutiny má 2 plošky a na každé z nich jsou dva velké zuby. Může mít i pár drobných zubů uvnitř ústní dutiny. Sameček bývá menší než samička. Samička může naklást 10 až 30 tisíc vajíček během jednoho dne. Průměrně žije tento parazit asi jeden rok.
Příznaky
Larva se do těla dostává přes kůži a proniká do krevního oběhu. Jím pak putuje do plic, což nutí hostitele ke kašli. Po vykašlání a spolknutí hlenu se dostává do tenkého střeva, kde doroste v dospělého jedince produkujícího vajíčka, která odcházejí se stolicí.
Typickými příznaky při lehké infekci jsou bolesti břicha a ztráta chuti k jídlu. Při těžké infekci dochází k nedostatku bílkovin, anémii z nedostatku železa, objevuje se suchá kůže, otoky, pocit nafouknutého břicha, otupělost, srdeční selhání.
Diagnostika
Diagnostika probíhá na základě průkazu vajíček ve stolici. Důležitá je prevence, tedy dostatečná hygiena.
Parazit je organismus, který pro svůj život potřebuje jiný organismus, takzvaného hostitele, kterého svým způsobem života poškozuje. Tělo hostitele slouží jako zdroj potravy a jako ochrana před vnějším prostředím. Podle prostoru, který parazité obývají, se rozlišují na ektoparazity nacházející se vně organismu (například komár, veš) a endoparazity žijící uvnitř svého hostitele (například škrkavka, tasemnice).
Hostitelem řady parazitů může být i člověk. Lidský organismus v našich podmínkách nejčastěji sužuje nákaza roupem dětským, škrkavkou nebo tasemnicí. Setkat se však můžeme i s dalšími nemocemi. Vlivem stále častějšího cestování u nás přibývá případů nákaz exotickými parazity, kteří se u nás běžně nevyskytují.
Ve svém příspěvku KOŽNÍ KARLOVO NÁMĚSTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Jedná se o parazita, který žije v nehtovém lůžku. Vytváří si chodbičku hlouběji do lůžka nehtu. Někdy se podaří, pokud se nehet nestříhá a nechává odrůst, parazit totiž postupuje pokud má kyslík, ale když je nehet delší, tak se jej občas podaří odstřihnout s nehtem. Také s tímto bojuji už roky, ale nedaří se mne na jednom nehtu té potvory zbavit, a mladí doktoři vůbec tohle neznají (nevyčítám, jen konstatuji) takže stále pátrám po nějaké chemii a nebo zmínce, jak se ta bestie jmenuje a jak na ni. Pavel
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Kulová.
Pane Pavle,dobrý den,děkuji za odpověď.Uplynul skoro rok od mého dotazu na skvrnu na velkém palci na noze,která mě trochu vylekala.Nikdo jiný na můj dotaz nereagoval.Po nějakém čase, vlivem jiných událostí jsem na tento problém zapomněla.Až teď mi jej Vaše odpověď opět připomenula.A... skvrna zmizela ani nevím kdy a jak.Teď jenom doufám,že je to definitívně.
S pozdravem K.A.
Vlasovci (filárie) jsou parazité obratlovců vyjma ryb. Žijí v tkáních, lymfatickém a krevním oběhu nebo tělních dutinách. K přenosu na svého hostitele využívají hmyz. Přenášeny jsou infekční larvy zvané mikrofilárie, které cirkulují krevním oběhem nebo migrují kůží hostitele po celém těle a stávají se snadno dostupnými krevsajícím přenašečům. Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech. Některé druhy jsou významnými parazity zvířat i lidí. Takovým druhem je i vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti), který napadá člověka a některé další primáty. Rozšířen je v tropických oblastech Afriky, Jižní Ameriky a Asie, s ohnisky výskytu i v Egyptě. Dospělci se vyskytují v lymfatickém řečišti, kde rodí larvy mikrofilárie, které se z lymfy dostávají do periferní krve. Během dne se zdržují v cévách plic. Jejich množství v krvi začíná stoupat v nočních hodinách, kdy se objevuje více přenašečů, kterými jsou různí komáři rodů Culex, Aedes, Anopheles a Mansonia. V oblastech, kde jsou přenašeči aktivní po celý den, jsou mikrofilárie vyplavovány do periferní krve i během dne. Počáteční stadium nákazy doprovází záchvaty horečky, třesavka a bolest hlavy a končetin. V chronické fázi dochází k zadržování lymfy v periferních částech těla a ke ztluštění a zhrubnutí kůže a rozvíjí se takzvaná elefantiáza („sloní noha“). Dochází k obrovskému zvětšení periferních částí, zejména dolních a horních končetin, penisu, prsů. Podobné onemocnění (včetně elefantiáz), ale s mírnějším průběhem způsobují v jižní a jihovýchodní Asii další druhy filárií, například Brugia malayi a Brugia timori. Loa loa neboli vlasovec oční je filárie vyskytující se u člověka a u některých dalších primátů v západní tropické Africe. Přenašeči jsou ovádi rodu Chrysops. Dospělci žijí v podkožním vazivu nebo ve spojivkovém vaku. Rodí mikrofilárie, které se dostávají do periferní krve, kde jsou nasávány přenašeči. Při výskytu v podkoží je přítomnost parazita provázena zánětlivými a bolestivými otoky (takzvané „kalabarské otoky“), které se mohou stěhovat. Oční forma s výskytem parazita pod spojivkou se projevuje pocity tlaku, pálením, záněty spojivek a poruchami vidění. Vlasovec kožní (Onchocerca volvulus) je nebezpečný parazit lidí a dalších primátů vyskytující se v tropické Africe a Střední a Jižní Americe. Nakaženo je přibližně 18 milionů osob. Přenašeči jsou muchničky rodu Simulium. Vývoj je vázán na prudce tekoucí řeky. Dospělí parazité jsou lokalizováni v podkožních nodulech (onchocerkomách), které vypadají jako kožní boule. Mikrofilárie se dostávají do okolní tkáně, někdy i do oka, kde vážně poškozují rohovku a sítnici. Nel
Ve svém příspěvku JAK SE POZNÁ KOUSNUTÍ OD BLECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Psa mám venku v kotci. Vlezl mu tam ježek. Pes ježka zadávil a ten mu za odměnu předal své blechy. Psa vyvážím do lesa autem. Tím jsem si zablešil nejprve auto, a posléze celý dům. Nejdříve jsem se o odblešení snažil sám. 12 litrů Bio Kill (cca 2500 Kč), téměř litr frontline ( 2000 Kč), asi dvacet sprejů proti lezoucímu hmyzu (1500 Kč), každodenní vysávání bytu a praní ložního prádla, několikrát denně sprchování a převlékání. Odblešení psa (nový obojek Foresto - 700 Kč, dvě tablety proti blechám 2x 400Kč, spálení staré a stavba nové psí boudy a opakovaný postřik kotce). Asi po měsíci jsem hodil ručník do ringu a zavolal deratizátora. První ošetření celého domu 9 000 Kč a čekám na druhé, doufám že poslední. Teprve po zásahu deratizátora byl poznat výsledek boje. Mohl jsem se konečně vyspat. Do nedávna úsměvná scéna z filmu na Na samotě u lesa, "... to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou... ", už pro mne není úsměvná. Bilance do současnosti 16,5 tisíce + 9 tisíc za příští zásah deratizátora. K tomu si připočítejte elektřinu ( dvě až tři pračky denně po dobu téměř dvou měsíců). Cena jednoho zakouslého ježka se blíží čtyřiceti tisícům. Ne, blecha pro mne není úsměvný parazit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Původcem onemocnění zvaného toxoplazmóza je jednobuněčný parazit koček (a dalších kočkovitých šelem) Toxoplasma gondii, který je rozšířen po celém světě. Kočka, která je definitivním hostitelem, se obvykle nakazí pozřením nakaženého mezihostitele (například myši). Kočky pak následně v trusu vylučují vajíčka toxoplasmy (oocysty). Člověk se může nakazit oocystami, které pochází z trusu koček, nebo nedostatečně tepelně upraveným masem zvířat, která figurují jako mezihostitelé toxoplasmy. Kočky nejčastěji vylučují oocysty mezi 3. až 8. měsícem věku. Starší kočky mohou však oocysty také vylučovat. Nakažená kočka vypadá téměř vždy zdravě a přitom může v trusu vylučovat miliony vajíček. Nebezpečnou může být i nedostatečně omytá zelenina ze zahrádky. Rizikové je například také používat při vaření jedno prkénko na krájení masa a dalších surovin. V České republice je v průměru každý třetí člověk nakažen toxoplasmou. V některých zemích je to však ještě více, například ve Francii. Toxoplasma gondii je nebezpečná hlavně pro těhotné ženy, neboť parazit přechází přes placentu a může způsobit potrat nebo poškození plodu. Takové dítě pak může trpět takzvanou kongenitální toxoplazmózou, mezi jejíž příznaky patří poruchy zraku a nervového systému. Velký problém představuje toxoplazmóza pro lidi s poruchou imunity, pro pacienty po ozařování a chemoterapii i pro pacienty s HIV. U těchto lidí může toxoplazmóza přejít z klidového stadia do aktivního a způsobit závažné onemocnění mozku nebo srdce. Nákaza toxoplazmózou se většinou neprojevuje žádnými příznaky. U malého procenta pacientů se mohou krátce po infekci objevit bolesti hlavy, únava a zvětšení lymfatických uzlin. V souvislosti s toxoplazmózou se v poslední době mluví i o tom, že může ovlivňovat naše chování. Spekuluje se i o souvislosti toxoplazmózy a epilepsie nebo schizofrenie. Lehčí formy toxoplazmózy se diagnostikují velmi komplikovaně. Důležitá je především prevence u gravidních žen a při sebemenším podezření by měl lékař provést testy, které zjistí, zda u plodu nedošlo ke změnám ve vývoji. Léčba lehkých případů toxoplazmózy se prakticky neprovádí. Důležité je včasné započetí léčby u imunodeficitních jedinců a těhotných žen. Léčba je založena na podpoře imunitního systému a na podávání léků, které zabraňují parazitům v dalším působení.
Ve svém příspěvku PROBIOTIKUM I NA CESTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Henryho.
Aktivní probiotikum
Přínos pro zdraví
Střevní mikroflóra tvoří významnou část imunitního systému a tak není divu, že mnohé poruchy spojené s imunitní reakcí, byly označeny jako potenciální terče pro probiotické terapie.
Parazit útočí tam, kde se pohybuje více lidí a kde jsou horší hygienické podmínky, tak to platí obecně, ale odborníci vidí problém zejména v častějším cestování a v horšících se sociálních podmínkách pro některé skupiny obyvatel. Toto onemocnění je častější, než tomu bylo v minulém století.
Svrab je přenosné onemocnění, doporučuje se proto nebýt v bezprostředním styku s nakaženou osobou. Nejlepší prevencí je pak dbát o správnou hygienu, čistotu domova a hlavně nezapomínat pravidelně vyměňovat ložní prádlo.
Také se vyskytuje takzvaný svrab čistotných osob, které se velmi myjí a vysušují si kůži. Protože parazit nemá rád sucho, musí se zavrtat hlouběji pod pokožku, takže odhalit jeho přítomnost je mnohem těžší.
V naší poradně s názvem HEMEROIDY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jozef.
Dobri den chcem sa opitat ci sa mozu hemeroidy objavit aj po uzivani antibiotik ak som neuzival probiotika?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Antibiotika přímo hemoroidy nezpůsobují, ale často vyhubí střevní mikroflóru a to pak způsobí urputné průhmy, při kterých mohou vzniknout hemoroidy a nebo bolesti v oblasti konečníku. Probiotika se užívají s antibiotiky, aby doplňovaly tuto vyhubenou střevní flóru a omezily se tak nepříjemnosti s průjmem. Probiotika vám poskytnou stejnou pomoc, i když je užijete po skončení léčby antibiotiky.
Zauzlení střev bývá způsobeno mechanickou překážkou. Překážka se může nalézat uvnitř střeva, ve střevní stěně nebo zcela mimo střevní stěnu. Dále může být střevní neprůchodnost způsobena porušením nervového či cévního zásobení střeva. Nejčastěji však ileus vzniká jako komplikace jiné choroby, například bývá často bezprostřední příčinou smrti u pokročilé rakoviny střev. Od funkční nebo počínající střevní zástavy je nutné odlišit prostou zácpu a nadýmání po požití nevhodného jídla nebo z pouhého nedostatku tekutin. Je také velmi těžké odlišit funkční ileus od jiného. Ošetřující lékař musí opakovaně kontrolovat stav a v pravou chvíli se rozhodnout pro operaci nebo jinou léčbu.
Zpočátku má pacient pocit plnosti v břiše a žaludeční nevolnost. Vnímá ztížený nebo žádný odchod plynů (laicky zaražené větry) a většinou nemůže na stolici. Celé břicho je nafouklé a začíná být bolestivé. Tento stav se označuje jako počínající ileus (subileus). Stav označovaný jako „počínající ileus“ může být projevem pouhé funkční poruchy trávení. Překážka ve střevě způsobená nevhodnou potravou se může uvolnit a potíže samovolně ustoupí. Má-li však střevo skutečnou překážku, pak je subileus jen začátkem potíží, které se časem vystupňují v úplný střevní uzávěr (ileozní stav). Tehdy je celé břicho silně vzedmuté (nafouklé), neodcházejí větry ani stolice a pacient opakovaně zvrací.
Pacienta se střevní neprůchodností musí vyšetřit zkušený lékař, nejlépe chirurg. Převážná většina ileozních stavů je po potřebných vyšetřeních řešena operací. Někdy je vhodnější vyčkávat a podávat léky podporující činnost střeva (u funkčních a neurogenních typů). Při operaci střevní neprůchodnosti se vždy chirurg snaží odstranit překážku. Při manipulaci s nepřipraveným tlustým střevem musí být vždy alespoň dočasně založen vývod střeva bokem (kolostomie). Často následuje definitivní operační řešení problému s časovým odstupem několika týdnů až měsíců, kdy je možnost tlusté střevo na operaci připravit (vypláchnout a zbavit bakterií).
V naší poradně s názvem VEDLEJŠÍ ÚČINKY ANTIBIOTIKA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marta.
Dobrý den,srdečně vás zdravím a prosím o radu.Měla jsem zánět průdušek a brala jsem antibiotikum Ciplox 500 co 12 hod. Protože při užívání mívám vedlejší účinky a to hlavně bolesti kříže a kloubů,přikoupila jsem si k Ciploxu i Probiotika Premium a po celý čas,co jsem brala antibiotika,jsem byla v pohodě,bez vedlejších účinků.Po dobrní Ciploxu jsem už nebrala ani Probiotika a během 3 dnů se mi objevili bolesti zad,v oblasti kříže a taky bolesti kloubů.Neumím si o vysvětlit,bolí mne už druhý den,i když už méně a proto prosím o odpověď,zda to může být ještě vedlejší účinek antibiotika a jak dlouho to může působit.Zda je nutné dál brát probiotika? Děkuji moc za odpověď.Marta.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Probiotika je třeba vnímat stejně vážně, jako antibiotika a věnovat jejich užívání patřičnou pozornost. Za prvé je třeba probiotika užívat hned jak se započne léčba antibiotiky a to tak, že nejdříve se užije antibiotikum a za 3 až 4 hodiny se užije probiotikum, až do doby dobrání antibiotik. Za druhé je potřeba probiotika užívat dále i po skončení léčby antibiotiky a to alespoň dva týdny. Proč? Antibiotika jsou stále více agresivnější a ničí střevní flóru. Když nepřichází do těla nové kulrury ve formě probiotik, tak ve střevech začne množení nevhodné flóry, která přežila nebo se tam dostala potravou a ta pak způsobuje průjmy, změny středního metabolismu, bolesti, únavu, ale také poničení střevní stěny, které může vést k zánětu a k rakovině.
Funkční ileus bývá přechodný a většinou samovolně během hodin ustoupí. V opačném případě je nutné užití patřičných léků k obnovení střevní pasáže. Funkční ileus je velmi obtížné odlišit od jiného typu střevní neprůchodnosti. Příznaky jsou podobné, ale časem samy ustoupí. Příčinami jeho vzniku bývají: mozkové, hrudní a břišní operace, ledvinové koliky, žlučníkové koliky, těžší porody, pohmoždění břicha nebo břišní stěny, některé otravy, některé poruchy látkové výměny, otřes mozku, požití nadměrného množství určitého jídla (např. přejedení se sušeným nebo čerstvým, avšak málo vodnatým ovocem).
Mechanický ileus je způsoben zúžením, smáčknutím nebo úplným uzávěrem střeva. Ileus vzniklý ucpáním střeva na rozdíl od funkční zástavy bez operace svévolně neustoupí. Je nejčastěji způsoben nádorem nebo větším polypem, žlučovým kamenem, nestrávenou potravou (u potravy jde vždy o extrémně velké množství spolykaných suchých jadérek, zrnek, slupek, pecek, dužiny tuhých pomerančů a podobně), spolknutým cizím předmětem, vsunutím jedné části střeva do jeho následné části.
Ileus vzniklý stisknutím střeva a jeho cév (strangulační ileus) se projevuje rychlým rozvojem příznaků s rizikem neprokrvení, a tedy brzkého proděravění střevní stěny s fatálními následky. Mohou jej zapříčinit: srůsty v břišní dutině jako následek předchozích operací nebo zánětů, uskřinutá kýla, otočení a zaškrcení střevní kličky včetně vyživujících cév.
Neurogenní ileus vzniká při některých onemocněních mozku (záněty, operace nebo úrazy), míchy nebo nervů. Svalovina střeva dostává nesprávný nervový signál, čímž není zabezpečen posun střevního obsahu dále.
Cévní ileus je nejčastěji způsoben ucpáním tepny zásobující střevo (nejčastěji zkornatělou cévou nebo krevní sraženinou). Tím je porušeno zásobování střeva krví, střevní stěna trpí nedostatkem kyslíku a přestane se hýbat a posouvat střevní obsah dále. Nevyživená střevní stěna brzy odumře, bakterie ze střeva proniknou do volné břišní dutiny a odtud se vstřebají do krve. Záhy vzniká velmi závažný septický stav se zánětem pobřišnice, který bez včasného řešení končí fatálně.
V naší poradně s názvem PARAZIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana .
Dobry den,
Rada bych se zeptala, pred tydnem jsem jedla Steak, ktery nebyl propeceny, tedy krvavy Steak. Maso bylo dost prorostle, pri rezani z nej koukalo neco jako nit - chtela jsem se to prohlednout, dotkla jsem se nozem, schovalo se to.jelikoz to nebylo Doma, nemohla jem se nejak rypat v taliri, kdyz jem se zeptala, vyvetleni bylo to je vazivo. byla jem strasne unavena a nechtela jsem se tim dal zabyvat. od toho dne mam ale potize, prvni dny velmi tezky zaludek, od te doby vetry, silny zapach. je mozne ze jem e nakazila nejakym parazitem? co muzu delat?
dekuji
Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
S největší pravděpodobností to bylo skutečně vazivo. Parazit nejdříve v těle roste a teprve až po delší době činí potíže. Ve vašem případě doporučuji den dva nejíst žádné maso a nadýmání by mělo zmizet.
Prebiotika jsou nestravitelné látky, které pozitivně ovlivňují celkový zdravotní stav organismu tím, že selektivně podporují růst anebo aktivitu limitovaného množství zdraví prospěšných bakterií střevní mikroflóry a snižují výskyt patogenní mikroflóry – prebiotický efekt. Procházejí horní částí trávicího ústrojí v nezměněné formě a selektivně slouží určitým bakteriím tlustého střeva jako substrát, který zvyšuje metabolickou aktivitu bakterií nebo podporuje jejich růst. Prebiotika najdeme nejen v obilninách, v ovoci a zelenině, ale také v doplňcích stravy. Doporučovaný denní příjem prebiotik je 0,3 g na 1 kg hmotnosti u mužů a 0,4 g/kg u žen. Prebiotikem je zejména vláknina, a to především na bázi oligosacharidů. Množství probiotických bakterií ve střevě kolísá v závislosti na přísunu prebiotické vlákniny, která selektivně podporuje růst bifidobakterií. Tuto vlastnost nazýváme bifidogenní efekt. Čím větší je přísun prebiotické vlákniny, tím je v našem trávicím systému větší množství blahodárných bifidobakterií, což je důležité zejména u seniorů, neaktivních a chronicky nemocných pacientů. Prebiotický účinek je také prospěšný v průběhu nebo po skončení léčby antibiotiky. Antibiotická léčba je lépe snášena a dochází k rychlejší obnově přirozené střevní mikroflóry (bez průjmu, zácpy či nadýmání).
Hlavní účinky prebiotik: příznivý vliv na složení mikroflóry zažívacího traktu, zvětšení objemu stolice a tím zlepšení střevní pasáže, prevence zácpy, prevence vzniku nádorů tlustého střeva a konečníku, snížení hladiny krevních tuků a cholesterolu.
Vyvážená střevní mikroflóra hraje klíčovou roli pro dobře fungující imunitní systém, zvyšuje odolnost vůči běžným infekcím, redukuje negativní odpověď při vakcinaci. Prebiotická vláknina ovlivňuje imunitní systém cestou inhibice patogenů – aktivní a namnožené bifidobakterie nedovolí patogenním bakteriím přichytit se na střevní epitel a tím způsobit infekci; a rovněž cestou přímé modulace imunitních buněk. Fermentací prebiotické vlákniny vznikají mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA), které regulují střevní pH. Snížením pH se zvyšuje rozpustnost minerálů, zejména vápníku a hořčíku, a tím i jejich absorpce a biodostupnost – zvýšení mineralizace a kostní denzity. Prebiotická vláknina ovlivňuje sekreci gastrointestinálních endokrinních peptidů, čímž snižuje hladinu triacylglyceridů a LDL cholesterolu v krvi, aniž by došlo ke snížení koncentrace volných mastných kyselin v séru. Namnožené a zaktivizované bifidobakterie upravují trávení, zvyšuje se frekvence defekace, zlepšuje se konzistence stolice a tím dochází k snadnějšímu vyprazdňování. Prebiotická vláknina také snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění spojených s dislipidemií, zejména hypertriglyceridemie a inzulínové rezistence. U zánětlivých střevních onemocnění snižuje používání prebiotické vlákniny klinické symptomy, zánětlivé parametry i produkci prozánětlivých molekul, naopak zvyšuje sekreci protizánětlivých cytokinů.
Ve svém příspěvku MORBUS CROHN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kaši.
Kolik lidí má vlastně střevní záněty? A kolik procent z toho se léčí biologickou léčbou? A někde jsem zaslechl, že na léčení jsou pořadníky. Je to pravda?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Příčinou zauzlení střev u dětí může být řada poruch trávicího ústrojí.
Pylorostenóza: Tato vrozená porucha způsobuje blokádu vrátníku (trubice vedoucí ze žaludku do tenkého střeva). Sval kolem vrátníku slábne a neumožňuje průchod stravy do tenkého střeva. Porucha postihuje především chlapce a projevuje se ve 2. až 8. týdnu života. Příznaky zahrnují zvracení, dehydrataci, nerovnováhu chemických látek v těle a podvýživu. Léčba spočívá v chirurgickém otevření vrátníku.
Atrézie střeva: Děti, které se narodí s atrézií, mají neprůchodná střeva, neboť jim část tenkého nebo tlustého střeva chybí nebo je nedostatečně vyvinutá.
Stenóza střev: Částečná blokáda střev, která je následkem vrozeného zúžení části tenkého nebo tlustého střeva.
Pooperační střevní srůsty: Po operaci břicha dochází někdy v břiše ke srůstům zjizvených tkání, které způsobí neprůchodnost střev.
Paralytický ileus: Střevo dítěte může být paralyzováno po infekci nebo po operaci a ztratí schopnost posunovat potravu a stolici do konečníku. Paralyzované střevo se zvětšuje, neboť se plní tekutinou, potravou a vzduchem.
Volvulus („zauzlení střev“): Střevo dítěte se otočí kolem své osy a stane se neprůchodným. Příčinou může být vrozená malformace střev, zánět Meckelova divertiklu nebo střevní srůsty.
Nádory: Střevní neprůchodnost může vyvolat rakovinný nebo nerakovinný nádor, který roste ve střevní stěně nebo na ní.
Jiné poruchy: Příčinou střevní neprůchodnosti mohou být i některé nemoci nebo poruchy, například Crohnova nemoc, Hirschsprungova nemoc, neprůchodná řiť nebo kýly (kýla brániční a kýla tříselná).
Příznaky: Příznaky střevní neprůchodnosti se liší podle místa neprůchodnosti a podle toho, zda jde o neprůchodnost částečnou, nebo úplnou. Postižení tenkého střeva se projeví křečemi a bolestí břicha. Bolest může být ostrá a rozšířená, trvalá nebo přicházející a odcházející. Může být doprovázena žaludeční nevolností a zvracením. Zvratky často obsahují žluč (zelená tekutina vylučovaná játry). Mohou rovněž obsahovat krev nebo stolici. Dítě může mít horečku. Bolest a zvětšení (otok) břicha ukazují na neprůchodnost tlustého střeva. Dítě se nemůže vyprázdnit, ani mu neodcházejí plyny. Průjem může být příznakem částečné neprůchodnosti. Dítě bývá rozmrzelé, neklidné, nemá chuť k jídlu, je dehydratované a ztrácí na váze. Má-li dítě některý z uvedených příznaků, okamžitě vyhledejte lékaře. Lékař určí diagnózu na základě informací, které mu dáte, a na základě fyzického vyšetření. K potvrzení diagnózy a k lokalizování místa neprůchodnosti je obvykle nutný rentgen břicha a krevní testy.
Léčba: Dokud není neprůchodnost odstraněna, dítě není schopné normálně jíst, proto musí zůstat
Biopron Laktobacílky jsou cucavé pastilky obsahující probiotika s višňovou příchutí pro děti od 3 let a dospělé. Biopron Laktobacílky představují chutnou alternativu probiotických výrobků. Hlavní podíl obsažených probiotik tvoří bifidobakterie, které jsou důležité zejména pro dětský organismus. Probiotika jsou živé mikroorganismy. Kombinace 3 probiotických kmenů s vysokým podílem bifidobakterií je vhodná zejména pro děti. Obsažené probiotické kmeny mají vysokou odolnost vůči působení žaludečních a žlučových kyselin, vysokou schopnost adheze k buňkám střevního epitelu a dlouhou dobu životaschopnosti.
Počet živých probiotických mikroorganismů v 1 pastilce je minimálně 1x 109 CFU.
Mikroflóra nenarozeného dítěte je sterilní a potřebné bakterie se do ní teprve dostávají se stravou. Přítomnost probiotik je přitom velmi důležitá, bez nich by nebylo možné zajistit ve střevě odpovídající rovnováhu střevní mikroflóry – probiotika špatné bakterie doslova vytlačují z organismu ven. Probiotika také ovlivňují vyzrávání slizničního imunitního systému, stimulují funkci střevní bariéry a produkují peptidy s bakteriostatickými a baktericidními účinky. Přirozený obsah bifidobakterií ve střevní mikroflóře je u dětí značně vysoký (až 90 % u zdravého kojence), z čehož vyplývá jejich obrovský význam pro zdravý vývoj dětí:
významně ovlivňují strukturu a funkci střevní sliznice;
eliminují uchycení patogenních mikroorganismů a alergenů;
ovlivňují schopnost vstřebávání složek potravy a vody, a naopak eliminaci škodlivých látek;
modifikují střevní imunitní systém a jeho prostřednictvím i imunitní systém celého těla, tedy celkový zdravotní stav organismu.
Růst a aktivita bifidobakterií závisí na přísunu prebiotické vlákniny. Děti s nižším podílem bifidobakterií ve střevní mikroflóře mají problémy s trávením, mají oslabený imunitní systém a sklon ke vzniku alergických onemocnění.
Dávkování: Dospělí a děti od 3 let 1 pastilku denně. Nepřekračujte doporučené denní dávkování.
