V případě podezření na střevní parazity je důležité vyšetření stolice a krve. Poté následuje léčba příslušnými léky (antiparazitiky). Léčba spočívá v opakovaném podávání léků. Velice důležitou součástí léčby jsou také zvýšená hygienická opatření, která slouží jako prevence. Základem je dostatečné mytí rukou, především po použití toalety a před jídlem. Při léčbě parazitů se dají použít i byliny, například česnek. Ten je nejznámějším prostředkem proti parazitům.
V diskuzi POLYNEUROPATIE DOLNÍCH KONČETIN. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena.
Prosím odpoví mě nějaká dobrá duše proč mám polyneuropatii dolních končetin? Nemám cukrovku,nikdy jsem nekouřila ani nepila alkohol.Ten alkohol jen na malý přípitek např.narozeniny.Mám srážení krve laidenskou mutaci.Moc díků za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaromir Novak.
Ano, parazité jsou nebezpeční. Zvláště pak parazité jako člověk jež vystupuje pod jménem ing.Milan Chloupek. Pro nevěřící : vytiskněte si bláboly které tento darebák šíří na Internetu a ukažte je svému lékaři. Uvidíte co Vám na to řekne.
Odborníci ve zdravotnictví tvrdí, že plynatost a nadýmání jsou obvykle výsledkem nesprávného trávení, přítomnosti parazitů anebo vnitřní poruchy, jakou je například syndrom dráždivého tračníku (IBS). U některých lidí se objevují bolesti v oblasti břicha (často silné), když jsou střeva naplněny plyny. Nadměrné množství plynů může být velice zneklidňujícím a nepříjemným stavem.
U některých lidí střevníparazité nevyvolávají žádné příznaky. A naopak pokud máte některý z těchto příznaků, nemusí to nutně znamenat, že jste nakaženi parazity. Mezi společné symptomy patří kašel, křeče, bolesti břicha, nadýmání, plynatost a průjem. Někteří parazité také způsobují nízký počet červených krvinek (anémie). U dětí dochází k podrážděnosti a neklidu.
V naší poradně s názvem CHLAMYDIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lada.
Dobrý den
Byla mě prokázána Plicni chlamydiova infekce,chovam celý život psy je možná souvislost?Může se pes nakazit ode mě?Doporučujeme udělat test vs členům rodiny?Je možné se nenakazit když přijde někdo na návštěvu třeba konzumaci jídla?děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chlamydie se přenáší jako chřipka vzduchem a kontaktem a to z člověka na člověka i ze zvířete na člověka, popřípadě i opačně z člověka na zvíře. Určitě by bylo vhodné otestovat všechny členy rodiny. Zůstaňte v kontaktu s lékařem, který u vás chlamydie diagnostikoval a poraďte se s ním na dalším postupu.
Spolehlivá ochrana proti vnějším parazitům je velmi důležité chovatelské opatření, neboť nejrůznější parazité se nacházejí všude kolem nás. Pes se může rovněž nakazit při kontaktu s jinými zvířaty, a navíc se mnozí parazité mohou přenést i na člověka.
Kožní parazité žijí v psí srsti. Mezi nejběžnější parazity, kteří si vyberou vašeho psa jako hostitele, patří blechy, klíšťata, vši, všenky, zákožky, dravčíci a trudníci. Parazité jsou všude kolem nás, proto by používání antiparazitik nemělo být pouze sezónní záležitostí v době zvýšeného výskytu klíšťat, ale naprostou samozřejmostí. To stejné platí i v případě odčervování. Mnozí majitelé psů odčervování podceňují.
Ektoparazit je vnější cizopasník, který žije na povrchu těla jiného organismu (hostitele) buď trvale (blecha, zákožka), nebo jej vyhledává pouze jako zdroj potravy (klíště).
V naší poradně s názvem PARAZITÉ NA TĚLĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Beránková.
Dobrý den,
maminka plela zahradu a od té doby má ve vlasech jakési černé nebo hnědé malé broučky, kteří jsou aktivní především večer a v noci, lezou a štípou. Ve vlasech nejsou hnidy, jen štípance. Také prý tyto malé broučky lze jen těžko rozmáčknout. Hledala jsem informace na internetu, volala jsem různým lékařům, ale nikdo neví o co se jedná? Na internetu je pouze zmínka o vších. Šampón proti vším vůbec nezabírá, prosím o radu co máme dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše to bude čmelík kuří (D. gallinae). U lidí je napadení čmelíkem známé jako gamasoidóza nebo dermanyssóza. Ačkoliv roztoči nejsou primárně orientováni na parazitování na člověku, jsou schopni trávit a rozmnožovat se výhradně v lidské krvi, takže zamoření lidí může být trvalé. Vzhledem k nočním stravovacím návykům čmelíků mohou infikovaní lidé pociťovat svědění a zaznamenat kousnutí, když se ráno probudí. Závažnost příznaků se liší, běžná je dermatitida, pruritus a papulární kopřivka.
Prevence zamoření v lidských obydlích spočívá v eliminaci potenciálních přenašečů, jako je ničení holubích a vrabčích hnízd a ošetřování zamořené dvorkové drůbeže.
Eliminace zamoření v lidském obydlí se nejlépe dosáhne kombinací následujícího:
- eliminace potenciálních přenašečů (hnízdících holubů, dvorkové drůbeže atd.);
- odstranění potenciálních úkrytů (koberce, nepořádek);
- rozumné používání pesticidů například Biolit vystříkaný do prostoru uzavřené místnosti;
- důsledné používání odvlhčovačů pro udržení prostředí s nízkou vlhkostí;
- udržování nízké teploty v prostředí;
- časté důkladné čištění;
- minimalizace množství času stráveného v domácnosti;
- dodržování dokonalé hygieny.
Čmelík kuří může přežít až 10 měsíců v prázdném prostoru bez hostitele. Teploty vyšší než 45 °C a nižší než -20 °C jsou pro čmelíka smrtelné.
Pokud chcete rychlé a účinné řešení, doporučuji využít služeb deratizátora, který má k dispozici ruzné jedy, kterými na pár hodin zamoří obydlí a vše živé zahubí.
Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).
V naší poradně s názvem LATKA NA RUST ČLOVEKA 40 ROKOV BYLINK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Viera, Čonkovs.
Dobry den prosim mate nrjake bylinky na rust do vysky človeka mam 40 rokov dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Růst těla v dospělosti bohužel ničím obnovit nedokážeme, ani bylinkami a ani léky. Růst je u člověka definitivně ukončen ve věku 25 let. Pak už se tělo jen zmenšuje až do smrti. Nelamte si z výškou hlavu, přijměte to a pamatujte si, co je malé to je krásné.
Jedná se o kožní parazitární onemocnění psů. Jinak bývá také nazýváno dravčíkovitost, a to kvůli typickému vzhledu kůže poseté lupy.
Původcem tohoto onemocnění u psů je dravčík psí (Cheyletiella yasguri). Parazité žijí na povrchu kůže napadeného zvířete a živí se tkáňovým mokem. Jejich velikost se pohybuje mezi 0,2 a 0,8 mm, dle aktuálního vývojového stadia. Drobná tenkostěnná vajíčka jsou přilepena v srsti.
Příznakem onemocnění je povrchová dermatitida (zánět kůže) s nadměrným výskytem lupů, nejčastěji v oblasti hřbetu. Objevuje se také svědění různé intenzity. Nejvýrazněji se parazitóza projevuje u mláďat (až celotělový výskyt), u dospělých zvířat se obvykle objevují jen ložiskové kožní změny, někteří jedinci mohou být i bezpříznakovými nosiči.
Onemocnění je velmi snadno přenosné, zejména v místech s větší koncentrací zvířat (chovatelské stanice, výstavy, zvířecí hotely). Dravčíci mohou napadnout i člověka, na kůži se pak vyskytují svědivé pupínky. Dravčík u lidí nebo-li dravčíkovitost u člověka není schopen dokončit vývojový cyklus, proto onemocnění spontánně vymizí a léčba je pouze symptomatická.
Léčba u psů se provádí různými typy antiparazitik (spreje, koupele, spot-on). Prognóza je při použití správné léčby velmi dobrá.
V diskuzi GELOREN DÁVKOVÁNÍ PRO ČLOVĚKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Doležalová.
Prosím o správné dávkování gelorenu pro koně-pro člověka,jaké užívat množství denně při váze 86 kg,nemám s tímto přípravkem prozatím vůbec žádnou zkušenost,předem děkuji za pomoc.J.Doležalová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
Já si geloren kupuju a používám jednu oranžovou tabletu denně. Tabletu rozčtvrtím nožem a pak normálně rozkoušu a spolknu. Používám to vždycky tři měsíce 90 tablet, pak chvíli přestávka a znovu tři měsíce. Od té doby neznám bolesti v kloubech.
Vyskytují se především na sliznici dvanácterníku a lačníku. Ještě ve střevě se líhnou larvy, které odcházejí stolicí ven. Mohou žít v půdě bez hostitele i několik let, při první příležitosti pak pronikají pokožkou dalšího hostitele (například když člověk pracuje na zahradě). Migrují plícemi, tracheou, hrtanem do trávicí trubice. Zde dospívají. Zdrojem nákazy může být i pes nebo kočka. Larvy mohou ve spodní části střeva pronikat střevní stěnou a migrovat dále tělem. Je to častá infekce. Na kůži způsobuje vyrážky, svědění, otoky. V plicích způsobuje kašel, v zažívání průjmy a bolesti břicha. Pokud jsou již háďátka rozeseta po celém těle (játra, srdce, žlučník, plíce, střevo, pohlavní orgány, oči), má onemocnění těžší průběh. Tyto paraziti se nacházejí i v zubních váčcích, v dásních, míše, periferních nervech, hltanu, podkoží, v cévách. Kvůli rozsevu drobných háďátek po těle je potřeba vyšších dávek benzi-midazolových přípravků Vermox, Zentel.
V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Dobrý den,
je možné nakazit "lidským" svrabem zvířata? Je možné, aby se pak na nich zákožka množila?
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svrab je společný pro lidi i pro zvířata. Svrab může přejít z člověka na zvíře i naopak. Svrab se může množit v kůži zvířete i v kůži člověka. Nejúčinnější léčba svrabu je pomocí masti Infectoscab, kterou se namaže veškerá kůže na těle.
Strupovka ušní (Otodectes cynotis) je původcem u psů velmi častého onemocnění – otodektového svrabu (ušní prašiviny). Roztoč žije na povrchu kůže v zevním zvukovodu a živí se tkáňovým mokem. Způsobuje zánět zevního zvukovodu doprovázený výrazným svěděním. Napadený zvukovod bývá zaplněn tmavě hnědým mazem, ucho je bolestivé a svědí.
Zánět se může rozšířit i na krk a dále na záda a ocas. Tento parazit se může přenášet i na člověka. Následkem kontaktu s nemocným zvířetem se může přechodně vyvinout zánět kůže ve formě pupínků, který spontánně vymizí po vyléčení zvířete.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
V diskuzi VLEKLÉ STŘEVNÍ POTÍŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Dobrý den mám čínského naháčka a má časté prujmy s hnisem( vypadá to jako s rosolem), Chodíme stále dokola k veterinářce tak mu vždy dá antibiotika, tak ho to na chvilku přejde a pak to má opět znova. Těd mu dala probiotika, já jsem mu koupila detoxikačný gel Entero ZOO a bere to asi 3 neděle a prujem dostal znovu. Už nevím co s ním mám dělat , jsem zoufalá, je to náš miláček máme ho jako naše dítě je v čistotě, nevím čím by to bylo, byla bych moc vděčná kdyby my někdo mohl poradit. děkuji za jakoukoliv zprávu. Hezký den Hana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Čupová.
Dobrý den,
vzhledem k opakovaným problémům bych doporučovala pejska vyšetřit důkladně – parazitologické vyšetření směsného vzorku trusu příp. mikrobiologické vyšetření trusu, dále hematologické a biochemické vyšetření krve, kde se kromě jiného zhodnotí také stav slinivky, jater a dalších vnitřních orgánů doplněné o sonografické či rentgenologické vyšetření, atd. Neuvádíte věk pejska, způsob krmení a další podrobnosti, v úvahu připadá mimo jiné např. i alergie na krmivo. Možnosti veterinární diagnostiky jsou v dnešní době velmi rozsáhlé, věřím, že brzy bude pejsek v pořádku. Probiotiky a Enterozoo gelem rozhodně neublížíte.
Hezký den, MVDr. Čupová
Praziquantel je anthelmintikum ze skupiny chinolinových derivátů působící proti tasemnicím a motolicím. Vyrábí se jako léčivo pro humánní i veterinární použití. Je znám především jako lék volby proti schistosomóze. Pro lidské použití není Praziquantel v ČR registrován. Ve veterinární oblasti se často vyrábí v kombinaci s jiným anthelmintikem, jako jsou například benzimidazoly, ivermektin či tetrahydropirimidiny, pro docílení kompletního odčervení proti všem vnitřním červům. Řada přípravků obsahujících praziquantel je dostupná na českém trhu pro psy, kočky a koně.
Vermox
Vermox je anthelmintikum, tedy přípravek působící proti střevním cizopasníkům. Je určen k léčbě napadení jedním nebo několika ze jmenovaných cizopasníků: roup dětský (Enterobius vermicularis); tenkohlavec bičíkový (Trichuris trichiura); škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides); měchovci (Ancylostoma duodenale, Necator americanus); hádě střevní (Strongyloides stercoralis); tasemnice (Taenia spp.). Tento lék je na našem trhu dostupný na lékařský předpis.
Zentel
Zentel - Albendazol (albendazol) je účinný na celou řadu parazitů, nejčastěji se používá na tyto parazity: škrkavky, tenkohlavec lidský, roupy, měchovci, hádě střevní, motolice, ale je účinný i na tasemnice. Na našem trhu není dostupný.
Cesol
Cesol praziquantel je poměrně silný lék, který je na parazity velice účinný, zároveň je však nesmyslně drahý. Cesol je lék na bázi praziquantelu. Na našem trhu není dostupný.
Yomesan
Yomesan je lék na bázi niklosamidu. Na našem trhu není dostupný.
Motolice je plochý červ mající přísavky s trny, jimiž se lépe uchycuje na tkáni hostitele. Životní cyklus těchto drobných parazitických živočichů je vázán nejprve na vodní plže, následně na vodní ptáky. Koupajícího se člověka parazit ohrožuje v takzvaném cerkariálním stadiu životního cyklu, kdy se larvy motolice (cerkárie) uvolní z plže do vody a snaží se najít vodního ptáka, aby mohly dokončit svůj vývoj. Dospělé motolice žijí v játrech a ve žlučovodech, kde se živí krví. Vajíčka dospělých jedinců se průběžně dostávají se žlučí do střev, odkud cestují s výkaly ven. Motolice dostaly svůj český název proto, že jedním z příznaků napadení je „motání“ hlavy. Vyvolávají chronické hepatitidy až cirhózy. Zvětšená játra, zažívací obtíže, průjmy, ALERGIE. Motolice slinivková žije především ve vnitřně sekretorické části slinivky. Bezpečně ji najdete u cukrovkářů nebo u lidí, kteří trpí přehnanou chutí na sladké. Všechny motolice zhoršují metabolismus, a proto se často nachází u lidí s nadváhou. Motolice byly nejprve zaznamenány jako paraziti hovězího dobytka skotu, napadají však i člověka. Zdrojem nákazy motolicí mohou být i ryby. Zejména v oblasti jihovýchodní a východní Asie existují motolice cizopasící v zažívacím traktu člověka. Zdrojem nákazy jsou syrové ryby obsahující opouzdřené larvy (metacerkarie) parazitů.
Praziquantel je uváděn jako lék první volby na motolice.
Jedná se o psího cizopasníka, který je dlouhý 1–2 mm. Člověka nenapadá, ale při silném výskytu jich můžeme na psovi najít tisíce. Důležité je správně se starat o psí srst, zejména u dlouhosrstých plemen, pravidelně ji vyčesávat a prohlížet. Veš psí se šíří takzvané ze psa na psa, pes se tedy musí potkat a setrvat ve společnosti se psem jiným, který již psí vši má. Samice kladou vajíčka přímo na chlupy a z nich se líhnou larvy. Larvy i dospělci se živí krví psa a při silném přemnožení to může vést až k chudokrevnosti.
Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které celkem pevně drží. Naštěstí jsou psí vši méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným zvířetem, případně při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.
Veš na rozdíl od všenky je málo pohyblivá a také má menší velikost. Pro představu se můžete podívat na fotky vší.
Léčba spočívá v ošetření insekticidními přípravky, zpočátku denně, poté stačí obden. Je nutné kontrolovat kožich a vyčesávat hnidy, protože jdou hůře chemicky odstranit. Vši je možné zlikvidovat i pomocí speciálního šamponu.
Veš psí (Linognathus setosus) je bílá a saje krev. Ani jeden druh není přenosný na člověka. Dospělé vši se pohybují na povrchu kůže a způsobují intenzivní dráždění, pes se škrábe, čímž si může přivodit poranění kůže, které se může následně infikovat.
Na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky ani neodskočí jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespodu na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy. Pes se nakazí pouze přímým stykem s jiným zavšiveným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů.
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Hádě střevní (Strongyloides stercoralis) vyvolává u člověka nebo psa onemocnění zvané strongyloidióza. Jedná se o parazita protáhlého tvaru, o délce asi 0,8–2,2 mm, s výrazným pohlavním dimorfismem. Výskyt onemocnění je vázán zejména na tropické a subtropické oblasti. V epidemických oblastech je hlavním zdrojem kontaminovaná voda. Životní cyklus háděte je poměrně složitý. Dospělý parazit obývá střevo člověka nebo psa, kde se množí a produkuje vajíčka, z nichž se líhnou larvy. Ty spolu se stolicí opouštějí tělo hostitele. Aby byly opět infekční pro dalšího hostitele, musí podstoupit dvojí svlékání. Larvy se do člověka dostávají aktivně přes kůži. Putují krevním řečištěm a jsou zaneseny až do plic. Zde nutí hostitele ke kašli a spolu s hlenem se dostávají do ústní dutiny. Tady jsou larvy spolknuty, dostávají se do střeva a v něm dospívají. Dospělí červi se usazují ve sliznici tenkého střeva, kde opět produkují vajíčka, a cyklus se opakuje. Klinické projevy začínají napadením plic. To se projevuje dráždivým kašlem a bolestmi na prsou. Střevní fáze je charakteristická bolestmi břicha, zvracením a průjmy. Při průniku larev do kůže hostitele se může též v místě vstupu parazita objevit dermatitida.
V našem zeměpisném pásmu se vyskytuje klíště obecné (Ixodes ricinus), které se objevuje od jara do podzimu s maximálním výskytem v květnu až září. Klíšťata způsobují v místě přichycení zánětlivou reakci. Při silném napadení mohou toxiny ze slin klíštěte způsobit klíšťovou paralýzu. Klíšťata jsou také přenašeči virových, bakteriálních a parazitárních nemocí (lymské boreliózy a virové klíšťové encefalitidy).
Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou k dispozici v podobě spreje, obojku nebo ve formě spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.
Tasemnice jsou vnitřní parazité žijící v tenkém střevě psů. Jejich dlouhé a ploché tělo je tvořeno hlavičkou s háčky a přísavkami (jimi se ve střevě přichytí) a velkým počtem článků. Zadní články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují a s výkaly nebo i samovolně vycházejí z těla ven (bílorůžové články o velikosti cca 3 x 9 mm). K dokončení svého vývoje tasemnice potřebují jednoho nebo dva mezihostitele (blecha, různí savci, člověk).
Mezi nejrozšířenější tasemnice psů patří tasemnice psí (Dipilidium caninum), která je přenosná na člověka. Zvířata se nakazí pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice psí. Člověk se může nakazit pozřením larválního stadia tasemnice psí (náhodně s jídlem nebo při mazlení se zvířetem, když pes člověka olizuje), která se ve střevě člověka vyvine v dospělou tasemnici produkující vajíčka (mohou být nalezena ve stolici). Onemocnění u člověka probíhá s bolestmi v břiše, zvracením, průjmem.
Psi, kteří mají přístup k infikovaným domácím a divokým myším, potkanům, k syrovému masu, se mohou nakazit i dalšími tasemnicemi: Taenia pisiformis, Taenia taeniaeformis, Taenia hydatigena.
Dalšími významnými tasemnicemi parazitujícími ve střevech psů jsou tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) a měchožil zhoubný (Echinococus granulosus). Larvální stadia těchto tasemnic parazitují v různých orgánech různých zvířat i člověka (k nákaze došlo pozřením vajíček). U člověka se larva usídlí v různých orgánech (nejčastěji v játrech, plicích nebo mozku) a vytváří cystu. Způsobené potíže mohou připomínat růst nádoru. Psi a kočky se nakazí pozřením hlodavců, kteří jsou mezihostiteli těchto tasemnic.
Prevencí je především zabránit nakažení psa zárodky parazitů. Pes se nakazí buď z okolního prostředí, ve kterém je přítomen kontaminovaný trus jiných zvířat, nebo přímým kontaktem s nakaženým zvířetem, při očichávání se. Další způsob nakažení je přes mezihostitele, a to pozřením jeho celého (blecha, všenka) nebo jeho nakažené části (maso hospodářských zvířat). Specifický způsob nakažení je bodnutí krev sajícím hmyzem v případě srdeční červivosti. Je tedy nutné psy venčit mimo frekventovaná místa a odstraňovat jejich výkaly. Udržovat je prosté vnějších parazitů, krmit je pouze nezávadnou, tepelně opracovanou potravou, případně je v letní sezóně ošetřit repelentními prostředky. Dalším způsobem ochrany je preventivní podávání antiparazitik během celého života zvířete. Běžný interval je každé 3 až 4 měsíce. V případě podezření na endoparazitární onemocnění nebo v případě přímého nálezu parazita je nutné zahájit léčbu. Nejprve je potřeba co nejpřesněji určit druh cizopasníka, nejlépe konzultací u veterinárního lékaře. Lékovou formu a dávkování by měl stanovit odborník.
Parazit je organismus, který pro svůj život potřebuje jiný organismus, takzvaného hostitele, kterého svým způsobem života poškozuje. Tělo hostitele slouží jako zdroj potravy a jako ochrana před vnějším prostředím. Podle prostoru, který parazité obývají, se rozlišují na ektoparazity nacházející se vně organismu (například komár, veš) a endoparazity žijící uvnitř svého hostitele (například škrkavka, tasemnice).
Hostitelem řady parazitů může být i člověk. Lidský organismus v našich podmínkách nejčastěji sužuje nákaza roupem dětským, škrkavkou nebo tasemnicí. Setkat se však můžeme i s dalšími nemocemi. Vlivem stále častějšího cestování u nás přibývá případů nákaz exotickými parazity, kteří se u nás běžně nevyskytují.
