V případě podezření na střevní parazity je důležité vyšetření stolice a krve. Poté následuje léčba příslušnými léky (antiparazitiky). Léčba spočívá v opakovaném podávání léků. Velice důležitou součástí léčby jsou také zvýšená hygienická opatření, která slouží jako prevence. Základem je dostatečné mytí rukou, především po použití toalety a před jídlem. Při léčbě parazitů se dají použít i byliny, například česnek. Ten je nejznámějším prostředkem proti parazitům.
Odborníci ve zdravotnictví tvrdí, že plynatost a nadýmání jsou obvykle výsledkem nesprávného trávení, přítomnosti parazitů anebo vnitřní poruchy, jakou je například syndrom dráždivého tračníku (IBS). U některých lidí se objevují bolesti v oblasti břicha (často silné), když jsou střeva naplněny plyny. Nadměrné množství plynů může být velice zneklidňujícím a nepříjemným stavem.
Vnější parazité (ektoparazité) se vyskytují v srsti psa. Určitě jste se někdy s některými osobně setkali, vyskytují se kdekoli a nejlepší obranou proti nim je správná hygiena a preventivní odčervování.
V diskuzi STŘEVNÍ PARAZITI U LIDÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Patricie.
Já wurm-ex taky preventivně užívám. Super věc :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marki.
Manžel ho koupil na zkoušku - pro nás dva a našeho syna. Máme totiž doma zvířectvo - dvě kočky, papouška senegalce a morče. Já tomu přípravku a boomu ohledně parazitů sice moc nevěřím, ale když už to manžel koupil, tak jsem to taky vyzkoušela (ale nejdříve si počkala, co to udělá s manželem :D). Jemu to nijak nepomohlo - respektive šel několikrát na velkou, ale to je vše. Mě to naopak celkem prohnalo a teď je to pět dní a nemám problémy s vyprazdňováním, se kterým občas mívám potíže.
V diskuzi PARAZITI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Keding.
Ano je 21. století a mizerná kvalita potravy, chodíme na kebab, na sushi, na čínské nudle....Myslíte, že zelenina ve fast foodech je dokonale očištěna a to samé syrové ryby a maso? Nemyslím si, bylo by vše o jiné kvalitě a ceně. Mám doma 2 odčervené psi ano mohou být přenašeči i když jsou sami odčerveni denně se hrabou ve všem možném, ale to, že přenost je hlavně od psů jé nesmysl. Za plno problémů může tato doba a lidé. Škrkavku a podobného parazita získáte jen od psa ? Omyl! Stačí jit někam na návštěvu, kde neni dobře očištěná zelenina, nebo si dát jen kebab se zeleninou, kde malé vajičko škrkavky není na pohled oka znatelné a přilne hlavně na zeleninu, ovoce, syrové ryby atd... ohledně tasemnice je zase rizikový tatarák, jsme tvorové jako zvířata parazitu máme vsobě mnoho i bakterii které maji ochranný učel, nebo naopak. Jednou za rok by se měl každý člověk odčervovat je to zároveň podpora dobré imunity a nebudete na chřipky, anginy atd.. tak náchylní ....Sama mám škrkavku a bojuju s ní mám na ni dva druhy leku které zapiji čistou štávou z grepu jsou to sice křeče do břicha a zvýšené vyprazdnování, ale věřim, že se mi časem uleví.....
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Silvia.
ahoj, napíš mi prosím, ako sa cítiš, v akom štádiu je škrkavka. Tiež ju mám. ďakujem. sandraborova@gmail.com
Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).
Samička vši se dožívá 3 až 5 týdnů a za tuto dobu naklade 50 až 150 vajíček, takzvaných hnid. Ty přilepuje speciálním tmelem na vlasy těsně u pokožky hlavy. Hnidy vypadají jako miniaturní kapičky nebo hmyzí křidélka o velikosti cca 0,8 mm. Hnidy lze z vlasu odstranit pouze mechanicky, není možné je smýt. Z hnid se za 7 až 10 dní vylíhnou larvy, takzvané nymfy, které ihned začínají sát krev. Za dalších 8 dní nymfy dospějí a dospělá veš se pak dožívá ještě dalších 30 dní.
V Evropě lidé pravidelně odčervují své domácí mazlíčky minimálně jednou za rok. Před rokem 1930 bylo běžné, že lidé užívali ricinový, minerální nebo jiný olej na vyčištění proti parazitům. Lékaři v devatenáctém století dohlíželi na to, aby se lidé takto očišťovali každého půl roku.
Larvy parazitů cestují po těle a jejich činnost se neomezuje jen na střeva. Larvy a výjimečně i paraziti se mohou dostat i do mozku. Neexistuje člověk, který by nějakého parazita neměl. Tělo se mnohem ochotněji vypořádává s virovou a bakteriální zátěží než s parazity.
Hádě střevní (Strongyloides stercoralis) vyvolává u člověka nebo psa onemocnění zvané strongyloidióza. Jedná se o parazita protáhlého tvaru, o délce asi 0,8–2,2 mm, s výrazným pohlavním dimorfismem. Výskyt onemocnění je vázán zejména na tropické a subtropické oblasti. V epidemických oblastech je hlavním zdrojem kontaminovaná voda. Životní cyklus háděte je poměrně složitý. Dospělý parazit obývá střevo člověka nebo psa, kde se množí a produkuje vajíčka, z nichž se líhnou larvy. Ty spolu se stolicí opouštějí tělo hostitele. Aby byly opět infekční pro dalšího hostitele, musí podstoupit dvojí svlékání. Larvy se do člověka dostávají aktivně přes kůži. Putují krevním řečištěm a jsou zaneseny až do plic. Zde nutí hostitele ke kašli a spolu s hlenem se dostávají do ústní dutiny. Tady jsou larvy spolknuty, dostávají se do střeva a v něm dospívají. Dospělí červi se usazují ve sliznici tenkého střeva, kde opět produkují vajíčka, a cyklus se opakuje. Klinické projevy začínají napadením plic. To se projevuje dráždivým kašlem a bolestmi na prsou. Střevní fáze je charakteristická bolestmi břicha, zvracením a průjmy. Při průniku larev do kůže hostitele se může též v místě vstupu parazita objevit dermatitida.
Veš vždy zůstává v kontaktu s lidskými vlasy a samovolně je neopouští. K přenosu je třeba přímý a nikoliv zběžný kontakt vlasů nemocného a zdravého člověka, k jakému dochází zejména u dětí při kolektivní práci ve škole, při hrách a podobně.
Dospělá lezoucí veš si jednoduše „přestoupí“ na nového hostitele, kde klade nové hnidy a životní cyklus se opakuje. Přenos vzduchem není možný. Dlouho se diskutovala možnost přenosu na předmětech, například na hřebenech, ale dle nejnovějších publikací se jeví jako značně nepravděpodobná. Pravděpodobnější je přenos pomocí tkanin (čepic, ručníků, ložního prádla, čalounění), do kterých se veš zachytí. Dojde-li včas ke kontaktu tkaniny s vlasy člověka, může veš takto osídlit nového hostitele. Nemá na to však mnoho času. Jakmile se parazit ocitne mimo hostitele, ztratí tak zdroj obživy. V řádu několika hodin se dehydratuje a vyčerpá, ztratí schopnost sát a poté se i pohybovat. Hyne cca do 24 hodin od posledního sání, s klesající teplotou okolí se však tato doba může prodlužovat.
Příznivým prostředím k šíření vší jsou všechny dětské kolektivy, ať už se jedná o pravidelnou školní a zájmovou činnost, nebo o jednorázové akce typu letních táborů a sportovních výcviků. Děti se při práci, hře nebo tanci nevědomky hlavami dotýkají – z tohoto důvodu je výskyt nejčastější u dívek ve věku od 6 do 10 let, které se k sobě přibližují častěji než chlapci, a přenos je u nich podpořen i dlouhými vlasy. Obvyklý, a v podstatě téměř jistý, je také přenos mezi sourozenci, zvláště pokud sdílejí společné lůžko.
Všenky jsou šedobílí paraziti velikosti 1–1,5 mm, živí se kožními šupinami a sekrety kožních žláz. Obvykle se vyskytují v oblasti hlavy, krku, zadních nohou a často ve vírcích srsti. Všenka naklade až 300 hnid. Dospělá všenka i její nymfa jsou velmi rychlé, chceme-li ji chytit, tak nejlépe do 5cm proužku izolepy, kterou několikrát za sebou rychle přitiskneme ke kůži do náhle odhrnuté srsti, například za hlavičkou na krku. Půlmilimetrové hnidy jsou nalepovány k rostoucímu chlupu zespod u kůže a pak zavíčkovány. Jak chlup roste, posunuje se nalepená hnida dále od kůže kočky. Hnida je zprvu bílá, pak tmavne (v bílé srsti můžete tmavou hnidu krásně vidět), hnidu lze velice obtížně odlepit, neboť velmi dobře na chlupu drží a je velice drobná. I mrtvé hnidy a jejich zbytky po vylíhnutí drží ještě dlouho na chlupu, odpadnou až po týdnech. Celkový vývoj všenky trvá 2–3 týdny. Mimo hostitele přežije 1–2 dny.
Ke svědění a neustálému olupování kožních buněk se často přidá plíseň a svrab a celou situaci tak zkomplikují. Kočka se všenkami nakazí od jiných koček, hřebeny či prostředím, kde žije infikované zvíře, ale také to může být kontakt s podložkou na výstavách, kam takový černý pasažér seskočil.
Jdou všenky na člověka
Všenky u lidí jsou druhově specifické, takže přenos všenky na člověka není možný.
Jak se zbavit všenek
Nejdříve zahubte parazita použitím minerálního spreje nebo prášku Insekt-Ex, poté kočku vykoupejte antiparazitním šamponem a následně jí ošetřete pokožku minerálním nebo avokádovým olejem. Ten kůži zklidní. Má-li zvíře na kůži ranky, ekzém, otlaky nebo jiné poškození, ulevíte mu například tea tree olejem nebo speciálním balzámem na kůži a tlapky.
U některých lidí střevní parazité nevyvolávají žádné příznaky. A naopak pokud máte některý z těchto příznaků, nemusí to nutně znamenat, že jste nakaženi parazity. Mezi společné symptomy patří kašel, křeče, bolesti břicha, nadýmání, plynatost a průjem. Někteří parazité také způsobují nízký počet červených krvinek (anémie). U dětí dochází k podrážděnosti a neklidu.
Schistosomóza je onemocnění způsobené motolicemi rodu Schistosoma (krevnička). Nemoc je rozšířena v tropických a subtropických oblastech Afriky, Asie a Ameriky. Nakaženo je v současnosti 200 milionů lidí a asi 600 milionů jich žije v oblastech rizik nákazy. Většina těchto infekcí je způsobena třemi druhy: Schistosoma haematobium (krevnička močová), Schistosoma mansoni (krevnička střevní) a Schistosoma japonicum (krevnička jaterní). Vývojový cyklus schistosom začíná tím, že vajíčko s miracidiem opouští tělo svého hostitele se stolicí. Ve vodě se líhne miracidium, které proniká do plže. Plže pak opouštějí stadia zvaná cerkarie, která pronikají do kůže člověka a do krevního řečiště. Člověk se může nakazit jakýmkoliv kontaktem s vodou, například při koupání v endemických oblastech. Cerkarie po průniku do organismu ztrácí ocásek a vzniká schistozomula. Další vývoj již probíhá v cévním systému. Onemocnění se projevuje kašlem, bolestmi břicha a průjmem. Postižení orgánů závisí na druhu schistosomy. V případě S. haematobium dochází k zánětům močového měchýře, selhání ledvin a vzniku nádorů močového měchýře. S. mansoni způsobuje střevní potíže. Kromě střev jsou zasažena i játra a může dojít k jejich nadměrnému zvětšení – hepatomegalu, někdy spojenému se zvětšenou slezinou – hepatosplenomegalií. Hlavním místem výskytu dospělých jedinců motolice S. japonicum je žilní síť jater. Kromě rozsáhlého poškození jater a sleziny bývají zasaženy i plíce a střevo. Závažné komplikace nastávají, když jsou vajíčka zanesena do mozku. Tyto případy bývají většinou letální. Na našem území se lze setkat s některými druhy schistosom parazitujících na ptácích. Do kůže člověka mohou pronikat při kontaktu s kontaminovanou vodou v přírodních nádržích a způsobovat kožní alergickou reakci. Tento parazit však není v hostiteli, kterého představuje savec, schopen dokončit svůj vývoj a v kůži hyne.
