Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení:Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
Sklizeň: Zrající trsy se postupně odřezávají, plody suší a vylušťují. Nejlépe je skladovat je i se skořápkou, která se při pražení sama otevře.
Použití: Pistácie se mohou jíst syrové, nejčastěji se ale praží a solí. Prodávají se nevyloupané. Používají se k obarvení a dochucení řady pokrmů, především pikantních a sladkých, včetně nugátů a zmrzliny.
Pistacia terebinthus se pěstuje pro terebint, mízu tekoucí z kmene, ze které se vyrábí terpentýn. Tvrdé tmavočervené dřevo se užívá k výrobě cenných předmětů.
Množení: I když byly vyšlechtěny kvalitnější odrůdy, vypadá to, že se pistácie příliš nevyvíjejí. Neustálé křížení s druhem P. terebinthus brání jejich prošlechtění, semenáčky ale pravděpodobně zachovávají rodičovské vlastnosti. Kvalitní odrůdy se množí roubováním nebo očkováním.
Choroby, škůdci: Při pěstování v zahradě netrpí pistácie žádnými běžnými chorobami ani škůdci, ve skleníku nebo u ochranné zdi je ale mohou napadat svilušky.
Ve svém příspěvku POKRAČOVÁNÍ MÉHO DOTAZU K VYUŽITÍ PLODŮ-SEMEN JINANU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Studeníková.
Vaše odpověď se netýká mého dotazu. Jinan má žluté plody velikosti třešně,rostou buď po jednom na stopce, z jednoho místa někdy rostou dva, přesně jako třešně. Velmi zapáchající dužina má uvnitř malou pecku a na její využití jsem ptala. Vím, že tradiční čínská medicína využívá i plody u kardiovaskulárních problémech, ale nikde jsem se nedozvěděla jak se plody zpracovávají. Je to strom dvoudomý,t.zn.,že samostatně vyrůstají samčí a samičí stromy.U nás v Teplicích jich roste 6 nádherných exemplářů,ale jen na jednom rostou i plody.Tento strom je v parku pod divadlem a jestli chcete, přijeďte, provedu Vás našimi parky a ukážu jinany dvoulaločné. Říkám jim důvěrně "gingouškové". Budete v Teplicích vítáni. Krásný nový rok 2014.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pěstování je snadné, jinan totiž prospívá ve většině druhů půd, ačkoli nejraději má propustnou, sušší jílovitou hlínu a pozici chráněnou před větrem. Dobře zakořeněné rostliny jsou odolné proti suchu a zvládají i městský znečištěný vzduch. Snášejí také půdu upěchovanou a chudou na živiny – další důvod k jejich výsadbě v ulicích. Tyto stromy jsou buď samčí, nebo samičí, ale jen samčí rostliny jsou vhodné do ulic a blízkosti domů, protože plody samičích stromů mohou nepříjemně zapáchat. Dalo by se říct, že za miliony let existence tento strom získal jistý nadhled, proto se nenechá obtěžovat žádnými škůdci ani chorobami – má naprostou imunitu. Ginkgo biloba roste většinou pomalu, průměrně méně než 30 cm za rok, a to v období od konce května do konce srpna. Strom začíná plodit ve věku 35 let, jeden samčí strom stačí pro opylování pěti samičích. Plody nejsou tak důležité jako listy. Pohlaví stromu lze někdy ještě před dospělostí určit, protože samičí mají téměř horizontální větve a hluboce vykrajované listy, zatímco samčí větve svírají s kmenem ostřejší úhel a listy jsou vykrajované méně. Větve samčích mohou být naroubovány na samičí strom a obráceně, čímž lze zajistit oplodnění. Tyto stromy se mohou dožít až dvou tisíc let. Semena jsou zralá na podzim. Výsev je nejlepší do studeného pařeniště nebo skleníku hned po dozrání, nebo i v zimě, ale nesmí se do té doby nechat vyschnout. Jinan dvoulaločný se profesionálně množí řízky.
Strom ginkgo biloba (jinan dvoulaločný) dosahující výšky až 50 metrů je dnes opravdovou raritou. Jedná se o velmi odolnou dřevinu, která je pravděpodobně nejstarší na naší planet - nezměněný je více než 150 milionů let a pravděpodobně pamatuje i dynosaury. Najít ho můžeme už jen v úzkých oblastech Číny a příkladem jeho odolnosti jsou také zprávy z míst výbuchu atomových bomb shozených na města Hirošimu a Nagasaki. Stromy Ginkgo biloba byly totiž jediné, které přežily atomový výbuch.
Ve svém příspěvku AKNÉ .A PŘÍRODNÍ LÉČBA. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobrý de u akné mám vyzkoušeno u syna hlavně pleť čistit a na to se mi nejvíce osvědčilo přírodní mýdlo z mexické kosmetiky Tepezcohuite strom kůže. Mýdlo je hlavně dobré pro léčbu jizev po akné.Je to vynikající kosmetika i pro léčbu atopického ekzému, lupenky, je čistě přírodní, bez kortikoidů. Podívjte se na :www.tepezcohuite.cz/zdraviakrasa. M.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nimbovník (Azadirachta indica) je mocná bylina v ájurvédské medicíně. Má neuvěřitelné množství použití od pomoci s trávicími potížemi až k léčení kožních problémů. Může být užívána orálně nebo lokálně. Nimba je rychle rostoucí strom, který odpuzuje různé rostlinné škůdce a parazity. Říká se jí také „Strom života“.
Ve svém příspěvku VRÁSKY. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Výborná je mexická přírodní kosmetika tepezcohuite strom kůže.
Je i léčivá bez kortikoidů a je prostě super. zde si můžete přečíst více :www.tepezcohuite.cz/zdraviakrasa
Je fakt dobrá...
M.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jedná se o malý strom, který má původ v Austrálii. Tento čajový strom, tea tree, latinsky (Melaleuca alternifolia), se používá jako antiseptikum, proti léčbě modřin, na bodnutí hmyzem a kožní infekce. Silice tea tree je bohatá na terpenoidy, zejména terpinen-4-ol, se silnými antibakteriálními a fungicidními účinky. Tea tree olej je účinný proti Staphylococcus aureus, což je bakterie odpovědná za sekundární infekci (po rozškrábání) u lidí s neléčeným svrabem. Studie zveřejněná v květnu 2004 a vydaná v časopise Archives of Dermatology srovnává oleje tea tree, permethrin a ivermektin a zkoumá jejich smrtící účinek na roztoče odebrané od ženy s infekcí svrabu. Studie zjistila, že 85% z roztočů potřísněných terpinen-4-ol z tea tree po jedné hodině zemřelo, zatímco pouze 5% roztočů bylo usmrceno ze skupiny potřísněných permethrinem a ivermectinem. Tato malá studie in vitro prozatím demonstruje účinnost oleje tea tree při léčbě svrabu, ale pro úplné prokázání budou třeba ještě větší klinické studie pro potvrzení tohoto zjištění.
Ve svém příspěvku GINGO BILOBA STROM VYUŽITÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Káda.
Dobrý den,
prosím o zaslání zprávy jak lze zpracovávat listy gingo biloby. Zda jdou sušit, udělat čaj nebo tinktůru a jak a v jakém množství se dá užívat. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Chaffee.
Sirup si můžete vyrobit i v našich zeměpisných šířkách. Stačí k tomu mít jakýkoli typ javoru. Míza se totiž dá získat ze všech. Nečekejte ale, že je to hračka. Vlastní výroba javorového sirupu je jen pro opravdové „domácí kutily a hospodyňky“. Navrtávejte stromy na svém pozemku (či se souhlasem vlastníka), vybírejte si starší silnější stromy se zdravou korunou, jeden kohout na jeden strom, vrtejte v místě nad kořenem či pod větví, vrták by měl odpovídat kohoutu, zaklepávejte kohoutek tak, aby těsnil, ale strom kolem otvoru při zaklepávání kohoutku nepraskl, další sezonu vrtejte na jiném místě (či na jiném stromě, máte-li takovou volbu). Míza se stáčí do plastových pytlů ve speciálních klipsnách, vyrobených po kanadském vzoru. Po snadné fázi sběru sirupu ze stromů (teče celkem rychle, pokud svítí sluníčko; sbírá se 1,5litrová flaška každých 6 hodin), nastává fáze vaření. Javorová míza obsahuje mezi 3–10 % javorového sirupu, to znamená, že z 10 litrů šťávy je cca 1 dl sirupu. Zbytek je potřeba během vaření odpařit, proto nikdy neodpařujte doma v kuchyni. Po redukci vznikne javorový sirup, který přelijete do čistých sklenic.
V naší poradně s názvem GINKGO BILOBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Dobrý den, mám částečně zúžený oční nerv. Očním lékařem mi byla doporučena podpora lečby vytažky z ginkgo biloby. Mám na zahradě strom ginkgo biloby. V průběhu dne sním několik čerstvých listů. má toto užívání listu pro organismus nějaký význam. Děkuji za odpověď Petr.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Pojídání listů ginkgo biloba má také blahodárné účinky, ale je nepraktické, protože se do těla dostávají i škodliviny z okolního prostředí, které na listy ulpěly během vegetace. Potom také čerstvé listy nejsou k dispozici po celý rok a úspěch léčby je založen na pravidelném a dlouhodobém užívání. Proto je lepší listy nasušit, uskladnit a pak použít některý z výše uvedených receptů na použití, během celého roku.
Juvie ztepilá (Bertholletia excelsa) je vysoký strom z čeledi hrnečníkovité a jediný druh rodu juvie (Bertholletia). Roste v deštných pralesích Jižní Ameriky. Strom je významný pro svá semena – para ořechy. Juvie ztepilá má střídavé kožovité podlouhlé oválné listy, které jsou 17 až 36 cm dlouhé a 6 až 16 cm široké. Květy jsou žluté, sestavené v hustých latách, a nepříjemně páchnou. Juvie se přirozeně vyskytuje v amazonské části Jižní Ameriky od Kolumbie a Francouzské Guyany po Bolívii a Peru. Roste na nezaplavovaných půdách v tropických deštných lesích ve výšce 100 až 200 metrů nad mořem. Dorůstá výšky 40 až 50 metrů a je jedním z nejvyšších stromů Amazonie.
Plodem je velká tobolka s pevným vnějším oplodím, měřící obvykle 10 až 20 cm v průměru a otevírající se víčkem. Uvnitř tobolky je 12 až 22 semen s tvrdou skořápkou a chutným bělavým jádrem. Jméno para ořechy získaly tyto plody pravděpodobně díky vývozu z brazilského přístavu Pará do Evropy.
Juvie se pěstují jen zřídka, většina para ořechů na světových trzích tak pochází z divoce rostoucích stromů. Dřevnaté tobolky v době zralosti opadávají a semena jsou z nich vybírána domorodými sběrači. Jsou známy případy, kdy padající plod zranil, nebo dokonce usmrtil sběrače. Semena jsou oblíbenou potravou mnoha živočichů, například hlodavců aguti, kteří si často dělají zásoby semen na nepříznivé období. Semena, která aguti nespotřebuje, pak zpravidla vyklíčí, čímž dochází k šíření a obnově porostů juvie.
Juvie má středně těžké až velmi tvrdé dřevo (6,7 dle Brinellovy stupnice) a relativní tvrdost cca 176 % (smrk 42 %, dub 100 %), takže se používá k výrobě nábytku a podlah, dýh nebo palub lodí. Dřevo je růžově až ořechově hnědé.
Kvalitní olej z para ořechů je bohatý na vitamíny, vyživuje a revitalizuje pokožku a je často využíván v kosmetických přípravcích. Gen para ořechu byl kvůli zvýšení výživné hodnoty přidán do geneticky modifikované sóji. Tato sója však způsobuje alergií postiženým lidem stejné alergické reakce jako vlastní ořech. Jednalo se o jedno z prvních prokázaných rizik geneticky upravených organismů (GMO).
Para ořechy obsahují draslík, hořčík a selen a mají vysoký obsah kalorií.
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT TINKTURU Z DUBOVÉ KŮRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Prosím,kdo mě poradí jak vyrobit tinkturu z dubové kůry. Moc děkuji,Jaroslava.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Léčivé účinky má jen kúra z dubu bílého, který se v ČR pěstuje jako okrasný strom v pracích. Zde jsou vidět jeho listy: http://www.google.cz/images…
Ze stromu je potřeba ustřihnout mladé letorosty o průměru asi půl centimetru. Větývky zbavte listí a omyjte vodou. Pak z nich pomocí škrabky na brambory odstraňte kúru. Tím získáte mnoho hoblinek. Oloupejte jen zelenou kůru ne dřevo. Potom namočte všechny hoblinky do vodky 60% silné. Například vodka pelíškovka. Všechny hoblinky musí být ponořené. Nechte to v temném chladném místě po dobu minimálně 2 týdny, lépe však jeden měsíc. Poté tekutinu přefiltrujte a máte tinkturu z dubové kůry.
Běžný název: dračí krev, Sangre de drago, Sangre de Grado, Croton Lechleri
Latinský název: Croton lechleri
Rozšíření: Jižní Amerika
Sandgre de Drago, Sangre de Grado, Croton lechleri neboli česky dračí krev, je označení pro mízu pocházející ze stromu Croton lechleri. Tento strom rostoucí v Amazonii dorůstá do výšky 10–20 m. Jeho kmen mívá v průměru do 30 cm, je pokryt hnědošedou, někdy až bílou skvrnitou kůrou. Koruna stromu je hustě větvená. Jednotlivé listy Croton lechleri mají srdčitý tvar. V tradičním léčitelství byla vždy užívána rudá míza (odtud název dračí krev), vytékající po naříznutí kůry stromu. Vylučováním této mízy se strom snaží co nejrychleji zacelit ránu a zabránit proniknutí možné infekce.
Čerstvá pryskyřice se za účelem konzervace míchá obvykle v poměru 760 g pryskyřice a 50 ml konzervantu. Čistá pryskyřice je nerozpustná ve vodě a organických rozpouštědlech. Dračí krev není jen šamanskou záležitostí. Skupují ji a využívají i některé farmaceutické giganty. Vyrábějí z ní například produkty Provir a Virend. A přestože byla provedena řada výzkumů, které měly objasnit vlastnosti této látky, většina z nich zůstává utajena před veřejností. Částečně zde hrají svou roli samozřejmě peníze. Protože jde o opravdu účinnou látku, farmaceutické firmy se chovají komerčně. Zřejmé ale je, že dračí krev obsahuje antioxidanty, taniny a lignan zvaný dimetylcedrusin a alkaloid zvaný taspin. Výzkumy taspinu z roku 1977 ukázaly jeho schopnost inhibovat RNA – DNA polymerázu v Rauscherově leukemickém viru a Simianově sarkomviru. Alkaloid taspin byl poprvé zdokumentován antiflogistickou aktivitou v roce 1979. V roce 1985 byl pak opět ověřen jeho účinek protizánětlivý, antivirální i proti rozvoji sarkomu. Rány hojící a zajizvující efekt na otevřených poraněních byl připsán též alkaloidu taspinu v roce 1989. I několik pozdějších studií z let 1991 a 1993 se zaměřilo na hojivé a protitumorální vlastnosti taspinu. Lignan dimethylcedrusin izolovaný vědci v roce 1993 vykázal rovněž významnou roli (vedle taspinu) při léčebném procesu hojení ran a jizev. Belgická studie dokázala účinky dračí krve při stimulaci hojení jizev (ran), kdy účinné látky mízy pomáhají vytvořit novou pokožku a asistují při vytváření kolagenu. Porovnávací studie pak ukázala schopnost surové mízy hojit rány a formovat tvorbu kolagenu čtyřikrát efektivněji než samotné izolované složky dimethylcedrusin nebo alkaloid taspin. Belgičtí vědci také zjistili antivirální schopnost taspinu a dimethylcedrusinu proti herpes viru. V roce 1994 byly objeveny ostatní fytochemické složky, zahrnující fenoly, proanthokyanadiny a diterpeny, které prokázaly jistou antibakteriální aktivitu.
Výzkumy tak jenom potvrdily oprávněnost dlouholetého tradičního užití domorodou medicínou. Nedávno zjistili severoameričtí odborníci efektivní účinek při žaludečních vředech, vředových kolitidách a Crohnově chorobě při vnitřním užití. Vnitřní užívání je ověřeno jihoamerickými lékaři při denní dávce 10–20 kapek 2x denně. Některé zdroje uvádí účinek až 1 000x silnější než penicilin. Mast se nevyrábí.
V naší poradně s názvem MANGO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka Hronovská.
příjemné odpoledne,
začala jsem z pecky pěstovat mango, vyrostla mi větvička s několika listy, ale nevím, jak postupovat dál, aby se mi nezlomila, protože je velmi slabá. Děkuji za radu. Lenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Mango je subtropická rostlina, takže ke svému růstu potřebuje teplo a slunce. Dejte rostlinu ven na plné slunce a nechte svému osudu. V zimě přezimujte na svétlém místě. Mango je obrovský strom, podobně velký jako naše hruška. V podmínkách mírného pásu, kde se nachází naše krásná země, nebude moci plodit. Ale můžete radovat alespoň z listů.
Moringa olejodárná je nabitá více než 90 živinami a 46 antioxidanty. Je označována jako strom elixíru života a zdraví neboli zelený diamant. Pochází z Indie, z oblasti kolem Himálaje. Před 5000 lety už byla zaznamenána ve starověkých sanskrtských spisech. Strom moringy olejodárné vyroste 30 cm za měsíc a dorůstá do výšky 10 metrů, produkuje až 2 cm dlouhé, jasně zelené oválné listy a lusky.
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT TINKTURU Z DUBOVÉ KŮRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Léčivé účinky má jen kúra z dubu bílého, který se v ČR pěstuje jako okrasný strom v pracích. Zde jsou vidět jeho listy: http://www.google.cz/images…
Ze stromu je potřeba ustřihnout mladé letorosty o průměru asi půl centimetru. Větývky zbavte listí a omyjte vodou. Pak z nich pomocí škrabky na brambory odstraňte kúru. Tím získáte mnoho hoblinek. Oloupejte jen zelenou kůru ne dřevo. Potom namočte všechny hoblinky do vodky 60% silné. Například vodka pelíškovka. Všechny hoblinky musí být ponořené. Nechte to v temném chladném místě po dobu minimálně 2 týdny, lépe však jeden měsíc. Poté tekutinu přefiltrujte a máte tinkturu z dubové kůry.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petra.
Jako koření se používají květní poupata stálezeleného tropického stromu hřebíčkovce kořenného. Tento strom kuželovitého tvaru může růst do výšky 10 až 12 metrů. Hřebíčkovec kořenný má silný kmen a ve volné přírodě se může dožít věku 400 let. Listy jsou lesklé a tmavě zelené. Rudé květy mají žluté okvětní lístky. Poupata mají nejprve bledou barvu, ale postupně zezelenají a v době sklizně už mají zářivě červenou barvu. Obvykle se sklízejí, když dosáhnou délky 1,5–2 cm.
Léčivé účinky na zuby
Hřebíček obsahuje mnoho účinných látek, jako jsou například třísloviny, flavonoidy či silice. Využíván je přitom ve formě prášku, oleje nebo tinktury. Hřebíček má antibakteriální účinky a zároveň posiluje imunitu. Jedná se také o velmi účinné anestetikum a analgetikum, které dokáže pomoci k úlevě od bolesti. Toho je často využíváno v zubním lékařství. Pozitivně totiž působí při parodontóze (zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů), ale také v případě akutní bolesti dásní a chrupu.
Předávkování
Hřebíček není dobré podávat dlouhodobě, jeho nežádoucí účinky mohou být pro organismus nebezpečné. V běžných dávkách je však naprosto bezpečný, a to i v těhotenství a při kojení. Nebezpečí vzniká pouze při předávkování nebo při příliš dlouhé léčbě. Hlavní součást silice – eugenol totiž nepříznivě ovlivňuje krevní srážlivost a mohlo by dojít až k samovolnému krvácení. V koncentrované formě může hřebíčková silice způsobovat dráždění tkání (hlavně sliznice).
Pěstování
Hřebíčkovec patří do čeledi myrtovitých (Myrtaceae). Tento stálezelený, až 15 metrů vysoký strom roste na ostrovech jihovýchodní Asie a poloostrovech, například na Srí Lance, v Malajsii, na Madagaskaru a v Indonésii.
Recept na čaj
Preventivně se využívala hřebíčková zubní voda vzniklá prostým namočením několika hřebíčků do teplé vody. Tu si můžete připravit jako přírodní nechemickou dezinfekci snadno tak, že do malé termosky nalijete asi půl litru vody, přidáte 1 polévkovou lžíci hřebíčků a necháte je do druhého dne namočené. Ze stejné dávky lze připravit ještě jeden nálev s téměř shodným účinkem. Hřebíček vodu konzervuje, takže ji můžete používat tak dlouho, než ji postupně spotřebujete.
Tinktura
10 g hřebíčku a asi polovinu větší tyčinky skořice naložíme do 0,5 litru lihu (alespoň 60%) a necháme nejméně 14 dní uzavřené na teplém místě louhovat. Potom tekutinu přecedíme a uschováme v tmavé uzavřené láhvi. Tinkturou si pravidelně 2x denně vyplachujeme a masírujeme dásně.
Před více než tisíci lety na území čínského císařství, bylo Ginkgo používáno k léčbě poruch oběhové soustavy a paměti. V tehdejší čínský lékař Lao Dan, později označovaný jako Nebeský učitel, přesně popsal účinky látek pocházejících z listů tohoto stromu. Byl si rovněž jist i vyšší terapeutickou efektivitou sušených zelených listů. Tento extrakt se dnes označuje jako standardizovaný a je podle většiny klinických studií opravdu zárukou vyšší účinnosti. Sláva tohoto zázračného stromu se do Evropy dostala v 16. století a na mnoha královských dvorech byly listy a plody (ořechy) z Ginkgo biloba doslova využívány jako všelék.
Standardizovaný extrakt se skládá ze dvou hlavních složek v přibližném poměru 24/6 flavonoidy a terpenoidy, které působí společně jako antioxidanty. Ty chrání lidský organismus před volnými radikály, jenž jsou považovány za významné spolučinitele při některých onemocněních jako jsou např. nemoci kardiovaskulární soustavy, nádorových onemocnění, Alzheimerovy choroby atd. Účinek těchto látek záleží na kvalitě a síle extraktu. Podle mnohých klinických studií, nelze přesně stanovit terapeutickou denní dávku. Obecně by však neměla dávka klesnout pod 60 mg/den. Přesnější dávkování by mělo odrážet závažnost onemocnění a metabolické specifika každého jedince.
V současné době existuje mnoho přípravků s obsahem Ginkgo biloba. Některé výrobky lákají na dobrou cenu, jiné zase zaručují „řešení pro všechno“. Při výběru přípravku proto dbejte na několik kritérií:
Kvalita extraktu - na českém trhu jsou dostupné i přípravky s nestandardizovaným extraktem - pravděpodobná je mnohem nižší účinnost.
Síla extraktu – na toto téma existuje mnoho studií, které se přiklánějí k různým terapeutickým dávkám. Při rozhodnutí o terapeutické dávce rozhoduje několik faktorů - míra rozvoje onemocnění, kapacita a rychlost metabolismu.
Forma přípravku – možno je zakoupit několik forem – kapsle, tablety, roztoky, kapky. Kapsle zajišťují postupné uvolňování účinných látek do organismu, což se podle názoru některých odborníků jeví jako nejlepší forma užívání.
Duby rostou v mírném podnebí. Bílý dub není bílý, je jen popelavě šedý, obvykle 20 až 25 metrů vysoký, poměrně masivní a široký. Listy dubu jsou střídavé, přibližně 5 cm dlouhé, krátké, řapíkaté, protáhlé, zvlněné a hrubě pilovité. Plody dubu jsou 4 cm dlouhé, válcovité, leskle hnědé.
V lékařství se využívají kůra a hálky. Hálky jsou výrůstky, které strom produkuje reakcí na plísně a hmyz. Aktivní složkou dubu je tříslovina, přičemž nejdůležitějším prvkem při léčbě je tanin, který má mírně stahující a antiseptické vlastnosti. Bílá dubová kůra obsahuje 15–20 % třísloviny, která má blahodárné účinky. Obsah taninu hraje důležitou roli, protože se váže na proteiny z tkání, posiluje je a zabraňuje bakteriálním infekcím. Tříslovina je protizánětlivá, antimikrobiální, antikarcinogenní a antioxidační. Proto je spíše vhodná pro žaludeční a zažívací potíže. Bílý dub obsahuje také mangan, draslík, hořčík, vápník, železo, zinek, vitamín B a C. Kůra obsahuje také vysoké množství vápníku. V malém množství je přítomen i selen a síra, déle vitamíny C a A a několik vitamínů skupiny B.
