Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí (kožní nemoci koček). Jedná se o rozšířené kožní onemocnění koček. Pozor, nezaměňujte s Psoroptes cuniculi, což je prašivka králičí. Na rozdíl od blech není parazit viditelný pouhým okem. Zato si lze všimnout změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců – ušní svrab, který vypadá jako špinavé uši –, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab v uších častější u koček venkovních než domácích.
Parazit svrabovky kočičí, jinak také Notoedres cati, má velikost pouhých 0,3 milimetru. Dokonce ho nemůžeme vidět ani pod lupou. V povrchové vrstvě kůže si vytváří chodbičky. V nich pak zanechává trus a klade do nich i vajíčka. Vylíhlé larvy se dostávají na povrch kůže, kterou se také živí. Z nymfy se dospělý jedinec stává za pouhé tři týdny. Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab obvykle končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
Příznaky:
Kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí.
Kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin.
V ranách jsou viditelné i šedé strupy.
V místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst.
Kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které mohou zvířeti zakrývat oči. Kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Kočičí svrab v uších způsobuje strupovka ušní. Strupovka ušní, latinsky Otodectes cynotis, je parazit žijící v zevním zvukovodu. Je velký až půl centimetru a dospělým se stane za tři týdny. Onemocnění se říká také ušní prašivina a napadá i psy a fretky. Na rozdíl od svrabovky kočičí si strupovky můžeme všimnout i pouhým okem. Způsobuje zánět zvukovodu. Kočce může v ušním boltci prasknout céva, krev se pak vylévá mezi chrupavku a kůži a vznikne hematom. Ten poznáme podle velké boule za uchem, řeší se operací.
Příznaky:
Kočka má zarudlé ušní boltce, které ji bolí.
Často se v okolí uší škrábe.
Třepe hlavou.
Začíná se jí nadměrně tvořit drolivý ušní maz, který má hnědou až černou barvu.
S kočkou navštivte veterináře. Ten jí odebere ušní maz a stanoví diagnózu. Kočičí svrab v uších se může řešit několika způsoby. Mohou se podávat ušní kapky, to je ale většině koček velmi nepříjemné, a tak se volí spíše metoda spot-on kapek anebo opakované injekce. Léčba je ovšem trochu delší, musíte být tedy trpěliví.
Onemocnění svrabem patří do rukou veterináře, který vybere vhodný lék pro vaši kočku. I lidé mohou dostat kočičí svrab. Naštěstí má u nich mírnější projevy a sám zmizí. Při nakažení svrabovkou kočičí se na kůži člověka objeví drobné červené pupínky, zejména kolem pupíku a na stehnech. V případě strupovky ušní se může objevit zánět kůže. K nakažení dochází, pokud jsme často v kontaktu s nemocnou kočkou a nedodržujeme správné hygienické návyky. Třeba když s námi nemocná kočka spí v posteli a po mazlení s ní si nemyjeme ruce.
Doporučení:
Nemocnou kočku izolujme. Svrab u kočky je přenosný z jednoho zvířete na druhé. Pokud máme doma více koček a jedna z nich kočičí svrab má, zamezme jí kontakt s ostatními.
Čistěme pelíšek a hračky. Kočičí svrab se může držet i v pelíšcích, hračkách a dekách. Pravidelně je tedy čistěme. To platí i pro chovatelské pomůcky, jako je třeba kartáč. Zvláště pokud kočka svrabem onemocnění a v bytě máme ještě jiná zvířata, například další kočky, psy nebo králíky.
Alespoň jednou za měsíc kočce zkontrolujme uši. Svrab u kočky tak zachytíme včas.
Dopřejme kočce kvalitní granule. Dobré granule jí dodají dostatek živin, díky nimž bude odolnější. Nemocné kočky budou mít zase více energie bojovat se svrabem, infekcemi a únavou.
Ve svém příspěvku ČIŠTĚNÍ ORGANISMU OLEJEM POMALOU FORMOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel VASEK.
PROSIM,NEROZUMIM TOMU,ZDALI RECEPT POUZIVAT KAZDY DEN PUL ROKU,NEBO JENOM JEDNOU DO ROKA-NA KONCI JENAPSANO,JEDNOU DO ROKA.PROSIM POMOZTE MI A ODEPISTE,ZDALI RECEPT ,KAZDY DEN PUL ROKU,NEBO JENOM JEDNOU A DOST,JE TO TAKHLE NAPSANE,DEKUJI VAM ZA POMOC VASEK TOTO JE MUJ EMAIL JEZDEC@ATLAS.CZ
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lentilka.
Zdravím, je logické, a kdo očistu provádí pravidelně, tyhle věci zná a ví, že očistu organismu je nejlépe provádět NA JAŘE A NA PODZIM. Já vždy na jaře dělám jaterní očistnou kúru, vč. hydrocolonu, klystýr je na nic, to je jako plivnutí! Musí se to vyčistit všecko! A další očisty se provádějí - v létě očista srdce a ledvin, a pak možné další očisty. Čili s použitím tématicky zaměřených čajů, cviků a případně užíváním antioxidantů, protože u očisty dochází k uvolnění spousty toxinů a jejich vyplavení do krevního oběhu, takže je třeba tělu pomoci aby je vyplavilo ven, já používám osvědčený čaj s přesličkou rolní, ale čistící je např. i řepík, který harmonizuje játra a žaludek. To mám v úmyslu ted na podzim spolu s hydrocolonem dát pitnou kúru. Na podzim se musí dát kúra tzv.posilující, protože tělo se připravuje na zimu. Samo že každý má jiné osvědčené prostředky, např. z čínské medicíny, z Ajurvédy, byliny z Peru jsou taky super, např. Jukka, Macca, aloe vera/to cpou výrobci do všeho, tak to je přehnané/ kočičí dráp apod. Je toho hodně a každý si může najít a vyzkoušet co mu sedí.
Kočičí svrab způsobuje roztoč svrabovka kočičí. Na rozdíl od blech není viditelná pouhým okem. Zato si všimneme změn na kočičí kůži. Místa postižená parazitem kočku velmi svědí a rány si stále dokola rozškrabává. Svrab u koček začíná nejprve v oblasti ušních boltců, odkud se pak šíří na krk a hlavu. Kočka si škrábáním parazita roznáší dál po těle, například na končetiny. Kočky se většinou nakazí jedna od druhé. Proto je kočičí svrab častější u koček venkovních než domácích.
Charakteristické příznaky:
kočka má postižená místa rozškrábaná a přehnaně si je čistí;
kromě škrábanců si lze všimnout odlupující se kůže a šupin;
v ranách jsou viditelné i šedé strupy;
v místech, kde žijí parazité, začíná kočce vypadávat srst;
kůže na postižených místech začíná zesilovat a skládat se do záhybů, které jí mohou zakrývat oči, kočka pak hůře vidí a má špatnou orientaci.
Svrab u koček způsobí, že se kočičí kůže zanítí. Infekce se může rozšířit dále do těla. Zvíře je malátné, unavené a nemá zájem o oblíbené aktivity. Dokonce může odmítat krmivo. Neléčený svrab u koček končí úmrtím kočky na vyčerpání a sepsi.
V naší poradně s názvem KONTRAINDIKACE U ANTIKOAGULAČNÍ LÉČBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Květa.
Je možné u léčby Eliquisem užívat hloh nebo saturejku?Které byliny jsou kontraindikovné při této léčbě na ředění krve? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Eliquis může reagovat na tyto rostlinné produkty, které mohou zvýšit krvácení (např. kočičí dráp, heřmánek, andělika čínská, česnek, zázvor, ženšen, ginkgo biloba, zelený čaj, grapefruit, pepřovník opojný, třezalka tečkovaná).
Prašivá kočka velmi pravděpodobně nebude trpět sarkoptovým svrabem. Častější je u koček svrab ušní (špinavé uši u koček), který se projevuje jako špinavé uši. Kožní změny na hlavě může způsobit také plíseň nebo hnisající poranění, případně se u koček vyskytuje takzvaný notoedrový svrab, což je druh prašiviny postihující převážně kočky. Sarkoptový svrab je u kočky opravdu vzácným nálezem, k jeho rozvoji je potřeba zhroucení imunity kočky, například při nemoci FIV. Projevuje se krustózním zánětem kůže na obličeji a na ušních boltcích a postižením tlapek, které může být doprovázené i ztrátou drápků. Na těle se objevují lupy. Kočka se z důvodu svědění nadměrně olizuje, takže si může vylízat lysiny. Inkubační doba svrabu u kočky může být dlouhá i několik měsíců.
Některé kočky jsou proti svrabu přirozeně odolné, takže i když žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat. To platí nejen pro nakažení strupovkou kočičí (Notoedres cati), ale také pro mnohem častější ušní prašivinu, kterou způsobuje strupovka ušní (Otodectes cynotis). Ta vyvolává velmi časté onemocnění zevního zvukovodu. Žije na povrchu kůže zvukovodu, a protože může být až 0,5 mm velká, lze ji občas rozeznat pouhým okem nebo lupou. Diagnóza se potvrdí mikroskopickým vyšetřením ušního výtěru, ve kterém se nacházejí živé i mrtvé zákožky. Dráždivým působením parazita vzniká zánět zvukovodu s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý až černý, drobivý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, zarudlé a kočka se škrábe.
Onemocnění je velmi nakažlivé, šíří se přímým kontaktem z kočky na kočku při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Parazit je rozšířený celosvětově, může působit záněty zvukovodů u psů i jiných masožravců. Na člověka není přenosný.
Kočičí dráp je obecně dobře snášen a považuje se za netoxický. Vzhledem k tomu, že silně stimuluje imunitní systém, nedoporučuje se však osobám s transplantací jakéhokoliv orgánu. Osoby s autoimunitním onemocněním by neměly užívat kočičí dráp dlouhodobě, i když nejsou k dispozici studie potvrzující negativní vliv. Také těhotné a kojící ženy a děti do 6 let by kočičí dráp neměly užívat.
Čaj z kočičího drápu je silnou přírodní antikoncepcí. Ještě jednou proto zdůrazňujeme, že se vnitřní užívání kočičího drápu v žádném případě nedoporučuje ženám, které chtějí otěhotnět, nebo ženám těhotným. Indiáni Cashibo v Peru Vilcacoru dodnes používají jako antikoncepci. Za tímto účelem se vaří kořeny rostliny Uncaria tomentosa a odvar se pije po dobu tří měsíců. Tato antikoncepční kúra údajně způsobuje 3–4 letou sterilitu. Nemusíte se však obávat toho, že by vám způsobila sterilitu trvalou.
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablety a speciální obojky. Souběžně je nutné uklidit celou domácnost – vyklepat a vyluxovat pelíšky, deky, čalounění (sáček neponechávat ve vysavači!). Prostředky proti blechám můžeme rozdělit do dvou skupin: adulticidy hubí dospělé jedince, zatímco růstové regulátory zabraňují vývoji vajíček. Oba typy prostředků mají své výhody i nevýhody. V prvním případě musí dojít k přímému kontaktu hubicí látky s blechou, takže je nutné kromě zvířete ošetřit i domácnost. Nevýhodou růstových regulátorů je, že nezabrání usazení blechy na kočce či psu; ovšem jakmile blecha začne sát krev, nasaje látky zabraňující vývoji vajíček, která naklade. Optimálním řešením je proto kombinovat oba typy prostředků.
Na kočičí svrab se používají samočisticí kapky, také fungují antiparazitika aplikovaná na kůži za krk (spot-on nebo také pipetky). Jedna speciální lihová pipetka účinkuje jak proti svrabu, tak i proti blechám, klíšťatům (Advocate i Frontline combo), případně i oblým červům (Stronghold). Účinná látka antiparazitika se prostřednictvím kůže dostává do těla, aby likvidovala parazity. Někdy je nutné aplikaci opakovat. Aplikace či prodej některých konkrétních veterinárních přípravků (Stronghold) přísluší jen veterináři.
Na svrab koček účinkují také antiparazitární spreje proti blechám (lék na kočičí svrab). Pozor, kočky mají speciální přípravky proti parazitům. Sprej (či jakýkoliv jiný přípravek) proti blechám určený pro psy by mohl kočce těžce ublížit.
V pokročilém stadiu se ušní svrab u koček léčí i injekčními přípravky (Ivomec, Dectomax). Někdy se léčba neobejde ani bez antibiotik.
Se žlučníkem vaše alergická reakce na kočky určitě žádnou souvislost nemá. Co se týče kočičího alergenu, tak to bohužel víme, že kočičí alergen je nejsilnější vůbec ze všech alergenů. Mezi nejsilnější alergeny řadíme prach, peří, roztoče, pyly, plísně a ze všech zvířat právě kočičí alergen. Kočičí alergen je tak silný, že dovede vyprovokovat i astma. Doporučuji se kočkám silně vyhýbat. Co se týče toho, že máte na některou kočku nebo kocoura alergickou reakci, někdy ano a někdy ne, to je zřejmě způsobeno tím, že s tím jedním zvířátkem, s kterým žijete pravidelně, dochází k takovým zvláštním imunologickým reakcím, kdy si vy na něj laicky řečeno jako by zvykáte, vy se desenzibilizujete na ten jeho konkrétní alergen. Při styku s cizím zvířetem pak vaše obrana selhává, protože nemáte vytvořeny protilátky na toto cizí zvíře a tam reagujete. Nelze na to ale spoléhat, protože se mohou z nenadání objevit alergické reakce i na to zvířátko, které máte dlouhou dobu doma. Ve vašem případě nedoporučuji si již žádné další kočičky kupovat, protože to dovede způsobit velké obtíže a léčba je potom velmi složitá.
Kočičí dráp může být mocným spojencem v boji proti rakovině tím, že brání abnormálnímu buněčnému dělení, které charakterizuje tuto nemoc. Byla zjištěna významná aktivita proti šíření buněk rakoviny prsu a také významná aktivita proti leukemickým buňkám. Přesný mechanismus účinku však není doposud znám.
Bazalka je typickou a nejoblíbenější bylinkou středomořské kuchyně. Je to jednoletá, stálezelená rostlina s aromatickou a peprnou nasládlou vůní. Nachází široké uplatnění v léčitelství i gastronomii, ale rovněž i jako okrasná rostlinka. Silice, které bazalka obsahuje, patří k nejúčinnějším látkám působícím na nervovou soustavu, éterický olej v ní napomáhá odstraňovat bolesti hlavy, snižuje stres a únavu a tlumí úzkostné stavy. Jde o přírodní antidepresivum, které dokáže zlepšit náladu a zahání naše zimní deprese. Příznivě ovlivňuje také činnost zažívacího traktu, účinná je při poruchách dolních cest močových. Bazalka je výborná čerstvá do salátů, na pizzu a těstoviny, skvělá je v kombinaci s rajčaty. Sklízet a sušit listy před rozkvětem lze po celou sezonu od května do září. Bazalku sklízíme za sucha, seříznutím u země. Sušíme ji ve stínu.
Jak si pomoci: Čaj z bazalky připravíme spařením jedné lžičky sušené bazalky v hrnku vařené vody a necháme odstát po dobu deseti minut.
Nebo: 2 čajové lžičky čerstvé bazalky zalijeme 0,5 l vroucí vody. Tento výluh popíjíme 2x denně, uklidní nám nervy, sníží stres z přepracovanosti.
Heřmánek
Heřmánek je léčivá, vonná bylina. Pomáhá od bolesti, při hojení ran a navozuje celkové uklidnění. Silice heřmánku obsahují značné množství látek, především terpenických, které rostlině dodávají typickou vůni. Sbíranou částí je květ, který se sbírá za suchého počasí 3 až 5 dní po rozkvětu (ještě před plným květem), přičemž květní stopka by neměla být delší než 2 cm.
Jak si pomoci: Jednu lžičku heřmánkového květu zalijeme 100 ml vroucí vody a přikryjeme, nálev necháme stát po dobu cca 15 minut, scedíme jej a pijeme ještě teplý, můžeme i mírně osladit. Pomáhá při stavech smutku, mírných depresích, ale i při žaludečních a střevních poruchách a při zánětech močových cest.
Kozlík lékařský
Kozlík lékařský je rostlina užívaná při nervových chorobách, úzkosti, nespavosti a ke zmírnění depresí. Je jednou z nejstarších známých léčivých bylin, kterou předepisovali už starověcí lékaři a šamani. Obsahuje valeporiáty a terpenické látky, které mají sedativní účinky. Kozlík podporuje klidný spánek bez vedlejších účinků klasických léků, snižuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Působí proti strachu a depresi. Snižuje krevní tlak a má také mírně analgetické účinky. Užívání kozlíku je vhodné při jakémkoliv psychologickém stresu, hysterických stavech, migréně, žaludečních obtížích a potížích při menopauze.
Jak si pomoci: Jednu čajovou lžičku kozlíku lékařského přelijeme 0,25 l vařící vody. Vše necháme přibližně půl hodiny louhovat a následně přecedíme přes čisté pláténko. Dle chuti přisladíme lesním nebo včelím medem. Pijeme navečer cca 30 minut před spaním.
Levandule
Levandule lékařská je aromatická léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Největší význam má právě jako tradiční léčivá rostlina, charakteristická svojí nezaměnitelnou vůní. Už samotná vůně je omamná a uklidňující, proto se také někdy sušená levandule vkládá do polštářků, které slouží k dekoraci ložnice a pokoj příjemně provoní. Jste-li v akutním napětí, kápněte jednu kapku levandulové silice na kapesník nebo papírový ubrousek a inhalujte podle potřeby. Napětí a nervozita zvolna opadnou. Koupel s pár kapkami levandulového oleje je příjemnou relaxací a povzbudí mysl. Levandulové kapky tlumí bolesti hlavy a migrény, celkově uklidňují. Snižují psychické napětí, působí antibioticky a povzbuzují slinivku břišní k vyšší tvorbě enzymů, také mírně snižují krevní tlak.
Jak si pomoci: Jednu lžičku levandule zalijte ¼ l horké vody, nechte louhovat a cca po osmi minutách sceďte nebo použijte sítko. Popíjejte po doušcích dle potřeby.
Petrklíč
Prvosenka jarní, známá pod lidovým názvem petrklíč, je symbolem jara. Málokdo však ví, že je i výbornou léčivkou. Květ prvosenky je používán při nespavosti, nervové vzrušivosti, hysterii a depresích spojených s nepokojem a podrážděností.
Jak si pomoci: Čaj z květů petrklíče je vhodný při migréně a pro zklidnění. Pro přípravu jednoho nápoje si připravíme 10 gramů sušených květů petrklíče, 20 cl vody, skleněnou nádobu. Do skleněné nádoby z varného skla si nasypeme sušené květy a zalejeme je horkou vodou, necháme louhovat po dobu 10 minut, přecedíme a do vyhřátých šálků podáváme. Květy se sbírají v dubnu a květnu, suší se umělým teplem.
Šanta kočičí
Šanta kočičí se používá jako léčivá rostlina a také ochucovadlo. Obsahuje v malé míře mírně halucinogenní látky, a tak její sušené listy lidé kdysi kouřili, aby zahnali každodenní starosti a strasti. Žvýkání kořene šanty se doporučovalo plachým osobám, aby jim dodala odvahu a průbojnost.
Jak si pomoci: ¼ l vroucí vody, 1 čajová lžička sušeného heřmánku a 1 čajová lžička sušené šanty kočičí. Bylinky zalijte vroucí vodou, zakryjte a nechte 10 minut luhovat, Sceďte a mírně přislaďte medem. Popíjejte cca 3 šálky denně.
Třezalka tečkovaná je přírodní antidepresivum v lidovém léčitelství od nepaměti. Ve formě nálevu se užívá zejména k tlumení neuróz. Neurózy jsou různé poruchy nervové soustavy – strach, nervozita, neklid, úzkosti, psychické napětí, pocity zmaru. Využívá se také k léčbě lehčích forem depresí, kdy může nahradit antidepresiva. Třezalka je plná slunce a dobré nálady a je skvělá při takzvaných sezónních depresích – na podzim, v zimě a předjaří. Středně těžkou depresi dokáže třezalka zmírnit až o 50 %, což je více než u syntetických chemických farmaceutik. Díky specifickým látkám, které obsahuje, má schopnost tišit a klidnit nervozitu, úzkosti a podobně. Má i spoustu dalších pozitivních účinků a nevyvolává ospalost, má však tlumivé účinky. Třezalka může pomoci i při únavovém syndromu a při alergiích, podporuje krevní oběh a trávení. Pozor na lékové interakce u pacientů kardiaků a u žen užívajících antikoncepci.
Jak si pomoci: 200 ml vroucí vody zalijeme přibližně 1,5 g sušené třezalkové natě. Necháme vylouhovat 15 minut a přecedíme.
Dalšími bylinami působícími proti mírné depresi, při nervozitě a proti úzkosti jsou: meduňka lékařská, která je oblíbená pro své uklidňující účinky; jasmín, který je silně antidepresivní, mírně afrodiziakální a navozují optimismus; vanilka, která uklidňuje, mírní nervozitu a stavy napětí. Dobromysl obecná je vhodná na obklady a osvěžující koupele, uvolňuje křečovité stažení hladkého svalstva a je více známa jako výborné koření do polévek a omáček.
Přírodních bylinných alternativ je více než dost. Je tedy lepší vyzkoušet nejprve tyto bylinky, než sáhnete po lécích.
Akupresura
Jak si pomoci: Po probuzení, když ještě ležíte v posteli, si položte pravou ruku dlaní na pravou stranu trupu, do míst nad játra. Potom na toto místo dlaní desetkrát až patnáctkrát silně přitlačte. Tímto se vaše nálada do nového dne zvýší. Další akupresurní body, jejichž stlačováním můžete bojovat proti depresím kdykoliv během dne, jsou na prostřednících obou rukou. Tento bod leží na straně prostředníku u nehtového lůžka na straně ukazováku. Palcem přitlačte na tento bod co nejsilněji 5x po sobě. Tuto masáž opakujte několikrát denně jakožto prevenci. Na vnitřní straně paží pak najdete další účinné body. Ruku v lokti trochu ohněte a vnitřní plochu ohybu pod loktem masírujte půl minuty palcem. Začněte nejprve levou rukou a postup poté opakujte na ruce pravé. Netlačte však přespříliš, mohli byste si způsobit přílišné povzbuzení krevního oběhu a zesílený tlukot srdce – tato metoda není vhodná pro lidi se slabším srdcem.
Poslední akupresurní body pro dobrou náladu jsou na zádech – masírující položí obě ruce na lopatky, masírovaný sedí na židli a má vyhrbená záda do „kočičího hřbetu“, ruce volně vedle těla. Masírující pětkrát po sobě silně zatlačí na lopatky – tato masáž povzbudí náladu. Abyste byli veselí po celý den, je dobré masáž opakovat každé tři až čtyři hodiny denně.
Vyzkoušejte výše uvedená doporučení a váš organismus vám poděkuje za to, že jej nezatěžujete zbytečnou chemií. Podělte se s námi i o své zkušenosti.
Blecha je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy. Blecha se nemusí vždy vyskytovat na zvířeti, přežije i mimo něj. Blecha má tělo pokryté trny, které směřují dozadu, díky těmto trnům se lehce prodírá srstí zvířat. Blecha má více párů končetin, a tak vcelku dobře skáče, klidně vyskočí i 20 cm, což je pěkný výkon, když vezmeme v úvahu její velikost.
Druhy blech
Není blecha jako blecha, dokonce na území České republiky se vyskytuje více než 90! druhů tohoto hmyzu. Nejčastějšími druhy u nás jsou: blecha obecná, psí blecha, kočičí blecha a slepičí blecha. To že je ale blecha kočičí neznamená, že se objevuje jen u koček, může také napadnou člověka i jiné zvíře, třeba psa. Tak je to u všech blech. Existují i blechy myší, blechy morové a třeba blechy králičí. Zablešení mohou být savci, ptáci, hlodavci, netopýři i lidé.
Vývoj blechy
Hostitele blecha opouští ve chvíli, kdy jde klást vajíčka (může je naklást i do srsti a zvíře je pak ze srsti vyklepe kdekoliv po domě). Ty může naklást kdekoliv v bytě. Samička blechy potřebuje pro vytvoření vajíček mít dostatek bílkovin a ty dostává z krve, kterou se živí po páření. Vajíčka klade v několika snůškách (blecha naklade několik set vajíček během svého života). Jak rychle se budou vajíčka vyvíjet v dospělé jedince, závisí na teplotě. Při té pokojové to trvá zhruba 4 – 6 týdnů. Z vyvinutých vajíček se v období 5 – 16 dnů vylíhnou larvy s hlavou, tykadly, vyvinutým kousacím ústrojím a beznohou. Tyto larvy nepotřebují přímo krev z hostitele, stačí jim organické zbytky, třeba právě trus dospělých blech, který v sobě obsahuje zaschlou krev hostitelů (a to je ten důvod, proč je stejně důležité odstranit nejen larvy, ale i trus blech). Nakonec se larva zakuklí a po 10 dnech se z ní stává dospělá blecha. Blecha se dožívá zhruba jednoho roku. (život blechy ve zkratce: vajíčko 1 týden, larva 2 – 3 týdny, kukla 1 – 2 týdny, pak dospělost) Více než blecha lidská už jsou ale rozšířenější blechy psí a kočičí, i ty ale mohou zaútočit na člověka.
Jak dlouho trvá, než se z vajíček vyklubou larvy, není přesně dané, záleží na teplotě, může to být za deset dní ale klidně i za den. Larvy blechy nemají rády přímý sluneční svit a sucho, vlhkost je dokonce nezbytná pro jejich přežití. V dalším stádiu čeká larvu svlékání a to hned dvakrát během zhruba deseti dní. Nakonec se ještě zakuklí. V kukle může blecha přežít i několik měsíců, kuklu pak opouští, když má dostatek tepla a pohybu v okolí.
Samička blechy naklade klidně až 50 vajíček denně a může je klást klidně až 100 dní (za tu dobu naklade zhruba 1300 vajíček, což je počet nižší, protože se jejich počet postupně snižuje). Při kladení je pro blechu důležitá konzumace krve, té zkonzumuje zhruba 15 x více než je její hmotnost.
Přenos zvířecích parazitů na člověka je v určitém měřítku možný – mohou vyvolat místní podráždění kůže, ale nevyvolají onemocnění. U člověka se svrab (jakéhokoliv původu) projevuje jako drobné pupínky červené barvy, které jsou lokalizovány kolem pupku, na hýždích a v jiných místech s jemnou kůží. Onemocnění člověka kočičí svrabovkou má pouze přechodný charakter a po vyléčení kočky nebo zabránění těsnému kontaktu s nemocnými jedinci dochází k samouzdravení. V žádném případě se člověk nenakazí při dodržování obecných hygienických zásad, ani pohlazením nemocné kočky, při aplikaci léků kočce nebo běžnou manipulací s pelechy nemocných koček.
Vilcacora kapky obsahují kočičí dráp (Uňa de gato, Uncaria tomentosa). Mají silné imunostimulační, regenerační a antioxidační vlastnosti. Ochraňují nás před nepříznivými vlivy prostředí a zlepšují funkce organismu.
Jsou vhodné k prevenci a na podporu léčby infekčních onemocnění, rakoviny, zánětů, revmatismu, Crohnovy choroby, pásových oparů, chřipek, alergií, vředových onemocnění, lymské boreliózy, depresí, následků otrav a nemocí vyvolaných virem HIV, křečových žil, oslabení zraku; mimořádně vhodné i pro kuřáky.
Složení: voda, Uncaria tomentosa, 40% alkohol
Dávkování: dospělí 20 kapek 1krát denně do čaje nebo vody
Kočky a blechy. Blechy představují pro kočky problém nejen proto, že jejich kousání svědí, ale zejména proto, že blechy jsou mezihostiteli určitých druhů tasemnic, které na kočku mohou přenést. Spousta koček trpí také alergií na bleší kousnutí, která se projevuje těžkým zánětem kůže. Délka života dospělé kočičí blechy je za neutrálních teplot prostředí (okolo 24 °C) asi 9–12 měsíců, ovšem při nízkých teplotách a periodách hladu se významně prodlužuje. Hlavními zbraněmi blech jsou vysoká produkce vajíček, rychlé množení a velká rezistence vůči antiparazitikům.
Uncaria tomentosa roste v tropických deštných pralesích Amazonie. Jedná se o liánu, která se vine na ostatní rostliny a oplétá je. Výška této rostliny může být 20–30 metrů, aby však narostla do takové velikosti, trvá to až několik desítek let.
Vilcacora (kůra této rostliny) se dlouhá léta používala v tradičním domorodém léčitelství. Po kolonizaci Ameriky se však dění v pralese zcela proměnilo a tuto rostlinu nyní zná i evropská alternativní medicína. Kočičí dráp se intenzivně používá již od 80. let a přisuzují se mu příznivé účinky především při bolestech zad, zánětech, rakovině i AIDS. Kromě uvedených účinků působí i protizánětlivě, antivirově, antibakteriálně, adaptogenně a proti rakovině. Znamená to tedy, že účinkuje proti zánětům, virům, bakteriím, posiluje imunitu organismu a pomáhá imunitnímu systému vypořádat se s rakovinným bujením. Účinky této rostliny mají příznivý vliv při léčbě nemocí, jako jsou akné, herpes, hypoglykemie, hypertenze, alergie, astma, Crohnova nemoc, žaludeční vředy, diabetes, artritida, problémy menstruačního cyklu i menopauzy. Rostlina podporuje i činnost tenkého a tlustého střeva, reguluje oběhový systém, proto se tato pyšní označením „vilcacora – královna léčivých rostlin“. Doporučuje se rovněž pro preventivní užívání, a to zejména lidem se špatnou životosprávou. Pro svoji protimutagenní aktivitu se může užívání této byliny doporučit především kuřákům a lidem holdujícím salámům a uzeninám. Vilcacora také příznivě ovlivňuje trávicí pochody v těle, takže pokud trpíte žaludečními vředy, plynatostí a podobnými problémy, může vám tato bylina velmi účinně od těchto potíží pomoci. Užívání kočičího drápu je vhodné také pro prevenci před virovým onemocněním, takže se doporučuje zařadit čaj z této rostliny do období zvýšeného výskytu chřipek.
Kromě čajů a doplňků stravy Vilcacoru někteří výrobci začlenili do přírodní kosmetiky. Takže extrakty z kočičího drápu najdete například v produktech řady Happy Aging od Martiny Gebhardt. Tradičně se tato rostlina připravuje jako čaj, kdy se 1 polévková lžíce kočičího drápu zalije vroucí vodou a nechá vylouhovat. Existují i standardizované extrakty ve formě kapslí. Vždy je dobré dodržovat doporučené dávkování. Zajímavé je použití s bylinkou astragalus, které umocňuje vliv na imunitní systém.
Larvární toxokaróza je onemocnění, které je vyvoláno parazity. Nemoc patří do skupiny takzvaných helmintóz. U psů se štěňata mohou nakazit již v děloze, koťata se naopak nakazí až pitím mateřského mléka. Ovšem nakazit se mohou tato zvířata v podstatě kdekoliv ve venkovním prostředí, stačí, aby pozřela infekční vajíčka (ta se dostávají do prostředí spolu s trusem). Navíc jsou tato vajíčka velmi odolná, dokážou přežívat a jsou schopné infekce i po dobu několika let. Všechna místa, kde venčíte své psí či kočičí miláčky, kteří nejsou odčervení, patří mezi riziková a jsou většinou také zamořena těmito škrkavkami.
Cesta přenosu na člověka je orální cestou, musíme pozřít nakažená vajíčka. Což v praxi, zvláště tedy pokud budeme mluvit o dětech, není zas až tak velký problém, například při hraní na pískovišti, kdy si děti jednak strkají ruce do pusy nebo i ochutnávají hlínu, písek a podobně. Ani dospělí nejsou vyjmuti z možnosti nakažení. Platí to v případech snížení hygienické péče, to znamená, pokud si neumyjeme ruce před jídlem po práci na zahradě, s hlínou, neomýváme zeleninu a ovoce a podobně. Rovněž déšť hraje svou roli při možnosti šíření – voda může spláchnout vajíčka škrkavek do studny, ze které čerpáme vodu, velkou „zásluhu“ může mít v podstatě v tomto směru jakákoliv činnost člověka, například i pokud se napijeme, byť nechtěně, při koupání v rybníce.
Toxokaróza se nejčastěji vyskytuje právě u dětí, a to v rozmezí 14–40 měsíců. Výskyt tohoto onemocnění je celosvětový, naštěstí jsou vcelku vzácné závažné formy. O něco větší procento nakažených se vyskytuje na venkově, zřejmě proto, že zde není věnována taková pozornost pravidelnému odčervení zvířat a také je zde větší kontakt s půdou a hlínou.
Podle toho, jaké orgány a tkáně jsou zasažené, se toxokaróza projevuje v různých formách. Forma viscerální neboli orgánová se vyznačuje zvětšením jater, bolestmi břicha, dochází k nevolnostem a zvracení, malátnosti, může být i teplota okolo 38 °C, dochází ke ztrátě chuti k jídlu, mohou bolet klouby a svaly. Pokud se jedná o postižení plic, pak je přítomen kašel, většinou sípavý a bolestivý. Toxokaróza se může projevit i alergickou reakcí – jsou přítomny kožní vyrážky především na trupu a končetinách. U formy viscerální se uvádí, že musí dojít k požití většího množství zralých vajíček najednou nebo naopak ke konzumaci v delším časovém úseku menšího množství. U oční formy však stačí daleko menší množství larev. Oční forma se projevuje většinou jednostranně a dochází k určitým patologickým změnám v oku, například poruchy vidění. Další forma je smíšená, uvádí se i forma skrytá, která se vyskytuje ve větší míře u dospělých a je objevena zcela náhodně. Bylo ale také popsáno postižení ledvin, srdce či centrálního nervového systému. Larvy, které člověk pozře, se dostávají střevní cestou a dále pak cestou krevní či lymfatickou k jednotlivým orgánům, nejčastěji tedy k játrům a plicím.
Inkubační doba se pohybuje v řádu několika týdnů až měsíců. Ovšem například u oční formy toto onemocnění trvá dokonce i 4–10 let. Toxokaróza není přenosná z jednoho člověka na druhého, rovněž v těle člověka nedosáhne tento parazit dospělosti, nedokončí svůj biologický cyklus (člověk je pro něj nespecifický hostitel).
Diagnostika spočívá v sérologickém vyšetření krve. V diagnostice se klade důraz zejména na klinický obraz podepřený laboratorními testy, zejména ELISA.
Podávají se specifické léky, takzvaná anthelmintika (například Mintezol, Zentel, Vermox). Tyto léky se mohou užívat také v kombinaci s kortikosteroidy. Pokud se jedná o závažnou oční formu, může se jednat i o speciální chirurgickou léčbu, která by měla zabránit trvalému zrakovému postižení.
Onemocnění toxokarózou podléhá povinnému hlášení. Toxokaróza postihuje jak děti, tak dospělé, ale například u dětí se skryté formy vyskytují v daleko menší míře. Psi a kočky by v žádném případě neměli navštěvovat místa, kde si hrají děti, tedy pískoviště a podobně. Tato místa by měla být pravidelně udržována, písek vyměňován, prováděna sanace. Psí či kočičí výkaly by se měly likvidovat, a to nejen na těchto dětem určených prostorech, ale výkaly po svých miláčcích by měli odstraňovat všichni majitelé, a to kdekoliv (chodníky, ulice, tráva, park...).
