Po vyjmutí česneku ze země následuje proces sušení, kdy se suší česnek i s natí. Ideálním místem pro sušení je stinný kout nejlépe v průvanu. V žádném případě se nevyplácí snaha urychlit sušení česneku na přímém slunci. Dobrou volbou je česnek zavěsit nebo umístit do dřevěných beden či na sušicí rošty. Sušení by mělo probíhat po dobu nejméně jednoho měsíce. Po dokonalém usušení česnek zbavíme natě a zkracujeme kořeny. Pokud zpozorujeme nějaké poškozené, nahnilé nebo plesnivé palice, ihned je vytřídíme. Očištěný česnek skladujeme na suchém a dobře větraném místě.
Další možností je sušení česneku v sušičce. Sušený česnek patří mezi základní potraviny v mnoha kuchyních po celém světě a připravíte s ním mnoho velmi chutných jídel. Sušený česnek je přesně tím, co dodá tu pravou chuť každému vašemu jídlu. Sušení česneku v sušičce potravin není vůbec složité. Díky množství táců si pohodlně a velmi rychle usušíte potřebné množství a vytvoříte si tak zásoby na dlouhou dobu. Již nebudete muset složitě shánět česnek do připravovaného pokrmu. Poctivý česnek se dnes velmi těžko shání. Uchovejte si ho proto v sušené formě pro každý případ. Vaše pochutiny získají díky sušenému česneku naprosto novou chuť. Vyzkoušejte sami, co všechno dokáže přidání jedné poctivé suroviny do jídla. Ten rozdíl zaručeně poznáte!
Sušený česnek je výborný pomocník v kuchyni, který je stále po ruce. Nemusíte ho loupat ani drtit. Sušený česnek je nakrájený na plátky a nachystaný přímo k použití. Přitom si zachovává svou původní vůni, sílu a čerstvou chuť.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřka.
Našla jsem k tomu tohle:
Sušené plody
Rakytník lze sušit včetně semen, nejlépe na elektrických sušičkách. Usušené plody je vhodné rozemlít, nejlépe na tříštivém kávovém mlýnku. Drť se pak používá v množství půl až jedna lžička denně. Při sušení se nic nenamáčí. S cukrem se pracuje v jiném receptu, a to rakytník třený s cukrem. Zde se použijí čisté bobule rakytníku, které se smíchají v poměru 1 : 1 s cukrem, částečně se pomačkají, ale jen tak aby většina bobulí zůstala celá. Vzniklá směs se dá do sklenic. Před zavřením se vrch ještě zasype cukrem a sklenice se pevně uzavře. Na chladném místě tak vydrží až do příštího roku, pouze postupem času trochu ztratí na chuti.
Při vaření v cukerném nálevu by se ztratila většina vitamínů a promáčené plody by se dlouho sušily.
Přidávám ještě jeden typ, jak očesat plody rakytníku, aniž byste se poranili o ostny. Ostříhejte větvičky rakytníku a i s plody je dejte zmrznout do mrazáku. Zmrzlé větvičky pak opatrně vyndejte a potřesením oklepejte všechny plody. Zmrzlé plody rakytníku opadávají lehce samy.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarča.
Dobrý den, mám rakytník třetím rokem a mám obavu větvičky s plody ostříhat a dát do mrazáku, že by na keříku zůstal pouze prostřední (hlavní) kmen. Nevím jak by další rok obrostl. Máte zkušenosti?
Děkuji za odpověď.
Jarča
Z plicníku lékařského, kopřivy dvoudomé, omanu pravého, anýzu vonného, jablečníku obecného a květu lípy obecné si namíchejte směs ze stejných dílů. Na 200 ml vroucí vody dejte vrchovatou čajovou lžičku směsi, vyluhujte 15 minut a popíjejte 3x denně.
Jako uklidňující čaj při záchvatu pomáhá čaj z majoránky zahradní: 1 čajovou lžičku majoránky přelijte 150 ml vroucí vody, nechte 10 minut vyluhovat a sceďte. Pijte po doušcích 2x denně.
Čaj proti záchvatu
Pukléřku islandskou, květ bezu černého, květ heřmánku pravého, mateřídoušku úzkolistou, lékořici lysou a plicník lékařský smíchejte ve stejném množství. Poté 1 vrchovatou lžíci směsi zalijte 200 ml vroucí vody, nechte 15 minut vyluhovat a sceďte. Užívejte 3x denně 1 šálek čaje.
Čaj z mateřídoušky
Proti křečovitému kašli při astmatickém záchvatu je výborný čaj z mateřídoušky úzkolisté: 3 lžičky suché natě mateřídoušky přelijte 250 ml vroucí vody a nechte 15 minut luhovat, sceďte, můžete přisladit medem. Pijte 3 šálky denně.
Čaj z proskurníku lékařského
Další léčivá bylinka je proskurník lékařský. Jako prostředek proti kašli ji používali i Egypťané před pěti tisíci lety. Proskurník nevařte ani nespařujte, aby neztratil léčivé účinky. Pouze 2 čajové lžičky nechte 8 hodin luhovat ve 200 ml studené vody, potom sceďte a ohřejte na vlažný nápoj.
Studený výluh z proskurníku můžete smíchat s čajovou směsí z fenyklu obecného, mateřídoušky úzkolisté, lípy obecné. Večer si připravte proskurníkový výluh a ráno ho smíchejte s čajovou směsí připravenou ve formě nálevu.
Proskurníkový sirup
1 čajovou lžičku z kořene proskurníku luhujte ve 100 ml vody při pokojové teplotě nejméně 3 hodiny, sceďte a doplňte vodou opět na 100 ml, přidejte 60 g medu a pořádně zamíchejte. Dávkujte dospělému 1 lžíci každé 2 hodiny, dětem 1 čajovou lžičku každé 2 hodiny.
V naší poradně s názvem HŘEBÍČEK - NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
Našla jsem informaci, že hřebíčkem se lze předávkovat, ale nikde není uvedeno, jaká je tedy rozumná míra použití. Kolik je tedy moc - kusů hřebíčků denně nebo množství oleje apod.. Je to očividně dost podstatná informace.
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hřebíček ve větším množství může mít negativní účinky. Může za to éterický olej Eugenol, který dává hřebíčku jeho vůni i jeho zdravotní účinky. 10 ml Eugenolu je smrtelná dávka pro dvouleté dítě. Takové množství Eugenolu by se dalo získat z přibližně jednoho kilogramu čerstvých hřebíčků (sebraných ze stromu). Z toho je jasné, že při použití hřebíčku jako koření, není třeba se obávat, neboť většina Eugenolu vyprchá v průběhu sušení a sníst pokrm s tolika hřebíčky je nemožné. Důležité je dát si pozor na hřebíčkový olej, kde je potřeba vědět kolik obsahuje Eugenolu. Hřebíčkový olej se používá na bolest zubů a zde hrozí riziko spolknutí.
Čaj je výborný při nachlazení a zánětech horních cest dýchacích. Pomáhá při zánětu průdušek, kdy jeho účinek posílíte přidáním jitrocele a citrónu. Výborný je také při žaludečních a menstruačních křečích. Čaj pomáhá i při odvykání kouření.
K přípravě použijte dvě čajové lžičky sušené mateřídoušky, zalijte 250 ml vroucí vody, nechte 10 – 15 minut louhovat, poté sceďte. Denně pijte 2 - 3 šálky. Čaj můžete osladit medem. Pro kloktání ho nechte lehce vychladnout.
V naší poradně s názvem KOPŘIVOVÝ ČAJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Coufalova.
Dobrý den otče. Prosím,jsou teď ještě kopřivy pořád dostatečně obohacující? Prosím o objasnění délky louhování při sušených a čerstvych. Děkuji Vam
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kopřivový čaj, užívaný jako lidový lék po tisíce let, nyní zaznamenává opětovnou popularitu díky vysokému obsahu živin a schopnosti bojovat proti zánětům.
Pití kopřivového čaje má několik výhod. Mezi jeho tradiční použití patří léčba senné rýmy a sezónních alergií, zvládání zánětů a bolestí kloubů a ochrana proti infekcím močových cest.
Čaj ze sušených kopřiv vs. Čaj z čerstvé kopřivy: Co potřebujete vědět?
Ať už si na výrobu čaje zvolíte sušenou nebo čerstvou kopřivu, obě formy nabízejí zdravotní výhody. Sušený kopřivový čaj je užitečný, protože ho můžete skladovat a používat po celý rok.
Čaj z čerstvé kopřivy na druhé straně nabízí trochu jinou chuť a může mít vyšší hladiny určitých živin. Vše záleží na osobních preferencích.
Pokud se ptáte, jaký je rozdíl mezi sušenou kopřivou a čerstvou kopřivou a kterou nejlépe použít na přípravu kopřivového čaje. Obě varianty mají své vlastní vlastnosti:
Sušená kopřiva : Sušené listy kopřivy mají hlubokou, výraznou chuť. Proces sušení koncentruje přírodní chutě kopřivy, výsledkem je bohatší a plnější čaj. Sušené listy lze přidat přímo do horké vody a jsou k dispozici po celý rok.
Čerstvá kopřiva : Čerstvé listy kopřivy poskytují jasnou, živou chuť, která je často vnímána jako jemnější a „zelenější“ než koncentrovanější, robustnější chuť sušených listů.
Kopřivu je nejlepší sklízet na jaře, kdy jsou listy ještě mladé a měkké. V pozdějším létě se vyplatí vzrostlé zdřevnatělé rostliny posekat a z sklidit nově rašící mladé výhonky v příštích týdnech.
Vaření kopřivového čaje je jednoduchý proces. Ať už použijete kopřivy čerstvé nebo sušené, nejdůležitější je dopřát čaji dostatek času na louhování, abyste do šálku dostali všechny výhody kopřivy. Postupujte podle těchto jednoduchých kroků a uvařte si dokonalý šálek kopřivového čaje a užívejte si zdravotních výhod, které kopřiva nabízí.
Přiveďte vodu k varu. Ujistěte se, že používáte kvalitní vodu, nejlépe filtrovanou.
Vezměte lžičku sušeného kopřivového čaje a přidejte ji do konvičky nebo hrnku. Můžete také použít sítko na čaj, pokud nechcete mít v čaji volné lístky.
Lístky v konvici nebo hrnku opatrně zalijte vroucí vodou. Celé to nechte asi 5 minut louhovat, aby se plně uvolnila chuť a léčivé vlastnosti kopřivy.
Pomocí čajového sítka odstraňte z čaje lístky kopřivy.
Nalijte kopřivový čaj do svého oblíbeného šálku a vychutnejte si uklidňující vůně a chutě.
Hlavní léčivou složkou mateřídoušky jsou silice. Ty se v rostlince vytvářejí tím více, čím více slunce ke svému růstu mateřídouška má. Kromě silic obsahuje i flavonoidy, třísloviny, hořčiny, minerální látky a organické kyseliny.
Mateřídouška má na organismus posilující, protizánětlivé a hojivé účinky. Její využití je opravdu mnohostranné, a to jak vnitřní (v podobě čaje nebo sirupu), tak vnější (inhalace, koupele, obklady, bylinné polštářky). Blahodárně působí zejména na trávicí a nervovou soustavu. Používá se proto při nespavosti, bolestech hlavy, závratích, podrážděnosti, tělesné a duševní slabosti. Je výborná při nachlazení, kašli, zánětu průdušek a mandlí, při astmatických nemocech. Dále zlepšuje trávení, odstraňuje nadýmání, katary a průjmy, pomáhá při žaludečních a střevních kolikách. Působí také proti střevním parazitům a některým infekčním onemocněním střev. Zevně ji lze použít na špatně hojitelné rány, vředy, spáleniny od slunce, ošetření míst při bodnutí hmyzem, při bolestech kloubů nebo svalů.
Mateřídouška je trvalka, která vám na jednom stanovišti vydrží až 5 let. Poté dřevnatí a je třeba ji obnovovat. Pěstovat ji můžete nejen na zahradě a skalce, ale i v truhlících na balkoně anebo v květináči doma v bytě. Její pěstování není nikterak složité, základem je ale kvalitní osivo. Nejlépe se jí daří na místech s písčitou dobře propustnou půdou, která je mírně alkalická. Miluje slunce, sucho a teplo. Místo by také mělo být chráněné před větrem. Semena mateřídoušky můžete vyset přímo na povrch půdy (nemusíte předpěstovat) a lehce je zatlačte. Vysévejte ji v březnu až dubnu. Hodí se také do skalek a na vyplnění míst mezi kameny, kdy následně vytváří barevné voňavé polštáře.
Mateřídoušku si ale můžete namnožit i přímo z přírody. Nastříhejte lodyhy (pokud mají květy, tak je ostříhejte) a pod úhlem cca 30 až 40 cm je zapíchněte přímo do půdy a zahrňte. Horní třetinu nechte vyčnívat. Hojně zalévejte, aby řízky mohly zakořenit a nevyschly. Za rok vám již mateřídouška obrazí a bude vytvářet okrasné trsy. Pokud ji budete 2x ročně sestříhávat – v létě při sběru a na podzim po odkvětu – prodloužíte její životnost.
Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území Česka, kde se vyskytuje na polích, u cest či na loukách. Jedná se o léčivou bylinu, působí proti kašli a má protizánětlivé a antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností glykosidu jménem aukubin, čehož se využívá k léčbě vředových chorob žaludku, dvanáctníků i tlustého střeva.
Léčivé účinky
Jitrocel má latinský název Plantago lanceolata, je to trsnatá vytrvalá rostlina z čeledi (čeleď) jitrocelovitých (Plantaginaceae). Na prvním místě se užívá při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, černém kašli, plicním astmatu, a dokonce i při tuberkulóze plic. Švýcarský farář Kunzle, samorostlý přírodní léčitel a znalec velké léčivé síly našich rostlin, píše: „Použít možno celý jitrocel, všechny jeho druhy, a to kořeny, listy, květy i semena. Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako koza i tehdy, když je ponoříme do másla. Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré stravě.“
Při bronchitidě a bronchiálním astmatu se výborně osvědčuje čaj připravený následujícím způsobem: do šálku studené vody přidáme kolečko citronu (byl-li něčím stříkaný, tak bez slupky) a jednu vrchovatou kávovou lžičku kandysového cukru, potom vše přivedeme k varu a necháme čtyřikrát až pětkrát vzkypět. Odstavíme a teprve potom přidáme jednu vrchovatou kávovou lžičku čajové směsi. Necháme vyluhovat půl minuty. V těžkých případech se musí připravit čerstvý čaj čtyřikrát až pětkrát denně. Pije se po doušcích tak horký, jak jen sneseme.
Semeno jitrocele působí proti tvorbě žlučových kamenů, užíváme-li denně 8 gramů. Sirup z jitrocele čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Správně bychom jej měli používat stále a brát denně před každým jídlem jednu polévkovou lžíci (děti jen čajovou lžičku). Průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2 500 semínek, ale na velké rostlině může dozrát až 10 000 semínek za rok. Pokud však jitrocel roste v oblasti chudé na živiny, semínek vznikne jen mezi 35 až přibližně 260. Některá semínka se uvolňují hned po uzrání, jiná zůstávají v klasu až do doby, než odumře a dopadne na povrch.
List a šťáva z jitrocele (květenství) se používají na menší rány, ekzémy, spáleniny a zanícené rány. V současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná infekce. Čaj je využíván kuřáky jako podpůrný prostředek
Mateřídouška kvete v období od května do září. Její nať sbíráme za plného květu, nejlépe za slunečných dní, mezi polednem a druhou hodinou. Seřezáváme ji cca 5 cm nad zemí. Sušíme ji buď v malých svazcích, nebo rozloženou na sítu. Důležitý je stín a dobře větraná místnost. Na uchování sušené mateřídoušky použijte dobře uzavíratelné, nejlépe skleněné, nádoby.
Do nádoby nalijte horkou vodu a do ní vhoďte hrst mateřídoušky (1l = 1 hrst). Osušku si dejte přes hlavu a skloňte se nad nádobu. Vdechujte co nejteplejší aromatickou páru, dokud vám to bude příjemné.
Inhalace usnadní odkašlávání při zahleněných průduškách i při suchém kašli, napomůže spuštění rýmy.
Nálev (čaj) z mateřídoušky nalijte v příslušném objemu (1l = 1 hrst) do vany, odpočívejte a relaxujte. Koupel posiluje imunitu, zklidňuje organismus, působí i protizánětlivě a hojivě na drobné rány.
Mateřídouška (Thymus serpyllum) versus tymián (Thymus vulgaris)
Obě rostlinky jsou blízkými příbuznými a svým vzhledem se velmi podobají. Jsou z čeledi hluchavkovitých, obsahují stejné látky a mají i podobné užití. Tymián se ale více využívá jako koření v kuchyni, zatímco z mateřídoušky se nejvíce vaří čaj při nachlazení. Další rozdíl je, že tymián kvete na přelomu května a června (o měsíc dříve než mateřídouška), má bílé nebo lehce fialové květy a tvoří 30 až 40 cm vysoké dřevnaté keříky. Mateřídouška je menšího vzrůstu, plazivá, barva květů je sytěji do růžova až fialova.
Bolestí krku se můžete rychle zbavit, pokud vypijete několikrát denně po malých doušcích pohár citronové šťávy s medem. Kvalitní med od domácího včelaře působí na zanícené hrdlo opravdu jako hotový balzám. Zřeďte si 2 lžíce medu s citronovou šťávou a pomaličku polykejte.
Vhodné jsou i bylinkové čaje, například z tymiánu nebo ze šalvěje. Šalvějový čaj se používá také na kloktání. Mezi nejúčinnější bylinky v souvislosti s bolavým krkem patří právě šalvěj. Odvar z ní si můžete připravit jako lahodný čaj, ale také jako kloktadlo.
Podobným způsobem můžete využít i heřmánek pravý, řepík lékařský či tymián. Léčivě působí například kloktání odvaru z řepíku nebo heřmánku.
Dobrým pomocníkem je rovněž silný mátový čaj nebo čaj z květů černého bezu oslazený medem.
Zabrat může i kloktadlo připravené z poháru vody, do které přidáte šťávu z citronu a lžíci soli. Kloktejte asi dvě minuty třikrát denně. Účinné je také kloktání slanou vodou. Sůl je jeden z nejstarších a nejúčinnějších domácích léků na bolesti v krku. Zabíjí bakterie a dokáže nejen snížit bolest, ale i vyléčit původ jakékoliv infekce krku i horních cest dýchacích. Doporučuje se smíchat 1 lžičku soli s půl šálkem teplé vody a kloktat po dobu 30 sekund několikrát denně. Tímto roztokem můžete v případě rýmy propláchnout i nos.
Nastrouhejte menší kořen křenu, přidejte med, hřebíček a vše zalijte vroucí vodou. Nechte vyluhovat, zamíchejte a popíjejte ještě teplé. Med je skvělým pomocníkem při boji s infekcemi. Tento přírodní zázrak je proti kašli a bolesti v krku účinnější než jakýkoliv sirup z lékárny. Má antibakteriální a antibiotické účinky, působí protizánětlivým a uklidňujícím dojmem zároveň.
Abyste zabránili bolesti a dráždění v krku, musíte své sliznice udržovat vlhké, a proto je nesmírně důležité dodržovat dostatečný pitný režim. Přestože se říká, že ideální je pít čistou vodu, v případě bolesti v krku vám některé bylinné čaje prokážou lepší službu.
Dle rad našich babiček pijte na bolest v krku tyto čaje: šalvějový, mátový, heřmánkový, jitrocelový, lipový a čaje s přídavkem třapatky nachové (echinacea). Takový čaj by se vždy měl připravovat ze sypaných bylinek, bez cukru, ale s trochou medu.
Čaj z mateřídoušky a šalvěje proti bolesti v krku: smíchejte 2 díly mateřídoušky a eukalyptových listů a po 1 díle šalvěje a bezových květů. 1 lžíci směsi zalijte šálkem vroucí vody, louhujte 10 minut a přeceďte. Pijte 6x denně 1 šálek (eukalyptové listy nejsou nezbytnou součástí směsi).
Květenství s blanitým podpůrným jazykovitým listenem se sbírá hned na počátku rozkvétání, od konce května do poloviny července, za suchého počasí, a rychle se suší v teple ve stínu v načechrané vrstvě do 5 cm. Sušení na slunci se nedoporučuje. Špatné je také sušení nad horkými topnými tělesy. Slunce a vyšší teplota nepříznivě působí na účinnost. Květenství s poupaty ani odkvetlá květenství s malými chlupatými plody se nesbírají. Sušený květ má slabě kořenitý pach a nasládle slizovitou chuť. Sušený květ nesmí znovu navlhnout.
Sušení rýmovníku je obtížné. Opravdu jej dostatečně neusušíte ani v sušičce na ovoce. Jeho listy jsou velmi dužnaté. Ve srovnání s jinými bylinami trvá sušení listů rýmovníku velmi dlouhou dobu, někdy se to dokonce úplně nepodaří.
Používání kvalitních barev na vlasy nebo trvalá ondulace nemají žádný vliv na vypadávání vlasů. Ale příliš horké sušení a kartáčování vlasů může na vlasové kořínky působit nepříznivě, takže se tomu raději vyhněte. Doporučuje se pečlivé mytí vlasů. Nedoporučuje se příliš agresivní sušení vlasů, ale jen jemné mačkání rukama. Obzvláště se nedoporučuje vázání copánků, dredy a Rasta účesy.
Obsahuje slizové látky, silice, třísloviny, alkaloidy symphytocynoglossin a jeho štěpný produkt konsolicin, intermedin a acetylintermedin, glykosid konsolidin, allantoin, asparagin, symphytyn, echimidin, laziokarpin, metylpyronin, lykopsanin, acetyllykopsamin, škrob, triterpeny, aminokyseliny, pryskyřice, cholin a jiné.
Sběr a sušení
Kořen se sbírá na podzim (září, říjen) nebo na jaře před začátkem vegetace, přednostně se užívá čerstvý, lze jej uskladnit v písku podobně jako mrkev nebo křen. Možno jej ale i po omytí a rozpůlení sušit na slunci nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C.
Použití kostivalu
Droga ovlivňuje krevní oběh, působí mírně projímavě, hlavně však zmírňuje bolest a podporuje regeneraci tkání. Dle J. A. Zentricha pomáhá hojit zlomené kosti, příznivě působí při zánětech, podvrknutí, výronech, pohmožděninách, bércových vředech, menších popáleninách či omrzlinách, podáván vnitřně působí hojivě na trávicí trakt (například při žaludečních vředech), na záněty žaludku a střev, uplatní se i při léčbě respiračních chorob spojených s kašlem. Zevně se aplikuje obvykle jemně strouhaný čerstvý kořen nebo kašička uvařená z mletého sušeného kořene a vody. Kostivalové víno se podává jako protikrvácivý a posilující prostředek, zejména při rekonvalescenci po těžkých chorobách nebo po chirurgickém zákroku. Na hojení drobnějších hnisajících ran je účinná i kostivalová mast připravená povařením strouhaného čerstvého kostivalového kořene se sádlem.
Vysoušeče vlasů urychlují proces sušení vlasů a foukají vzduch, který se obvykle zahřívá. Tento horký vzduch vysušuje vlasy tím, že urychluje odpařování vody. Nadměrné teplo však může zvýšit poškození vlasů. Vysoušeče se také používají jako pomůcky k tvarování účesů.
