Zajímáte se o téma SVĚDÍ MĚ TĚLO? Tak právě pro vás je určen tento článek. Anorexie (či mentální anorexie) je psychická porucha, při které postižený úmyslně snižuje svoji tělesnou hmotnost. Zjednodušeně řečeno, lidé trpící anorexií odmítají jídlo. Ne snad proto, že by neměli hlad nebo chuť, ale proto, že si připadají stále tlustí, a tudíž jíst nechtějí.
Příběhy lidí s anorexií
Projímadla
„Když mě po pár měsících propustili s váhou 45 kilo, hned druhý den jsem zašla do lékárny a nakoupila projímadla. Začala jsem se přejídat, pak jsem vše vyzvracela a na to si dala desítky pilulek projímadel denně, abych měla jistotu, že z těla vypudím i poslední tukovou buňku. Zdálo se mi to mnohem lepší než se mučit hlady. Sice jsem si ničila vnitřnosti, ale byla jsem hubená. A na ničem jiném mi nesešlo. Kupovala jsem tolik projímadel, že mi je postupně všude odmítli prodávat. Celé dny jsem nakupovala jídlo, cpala se, zvracela a plánovala, co sním zítra. Byla jsem už tak nemocná, že to tělo nedokázalo zvládnout a přepadaly mě záchvaty a křeče. Máma byla zděšená. Zoufale se mi snažila nějak pomoci, ale všechno bylo marné. Myslím, že nebýt jí, už bych byla dávno mrtvá. Doktoři se mě pokusili ještě několikrát izolovat v nemocnici, ale když jsem trochu nabrala a pustili mě, pokaždé jsem vše zase hned shodila. Jediným efektem pobytu v nemocnici bylo, že jsem na tom byla čím dál hůř. Dívky, se kterými jsem se v nemocnici potkávala, mi vše ještě ztěžovaly, pořád jsme mezi sebou soutěžily a navzájem se hecovaly. Která z nás je nejhubenější? Kterou propustí, aniž by začala jíst? Doktoři nakonec díkybohu pochopili, že ústavní léčba na mě nezabírá, a povolili mi zůstat doma a hlídat si váhu. Teprve tehdy mi začalo docházet, co dělám svému tělu. Třikrát mě znovu vezli do nemocnice, protože mi tělo vypovědělo službu. Zuby se mi drolily, oči nedokázaly snášet jasné světlo a měkly mi kosti. Nenáviděla jsem se za to, co si provádím, ale nestačilo to, abych se rozhodla nabírat váhu. Chtěla jsem jen zvítězit nad bulimií. A s máminou pomocí se mi to nakonec podařilo. Jenže jak jsem přestala s přejídáním a zvracením, přestala jsem zároveň i jíst. Přestěhovaly jsme se s mámou do Prahy, abychom začaly nový život, ale vlastně se nic nezměnilo. Nenabrala jsem ani kilo. ,Lenko, jestli nezačneš jíst, umřeš,ʽ řekl mi nakonec nový doktor. Nechtěla jsem umřít a nechat tady mámu samotnou. Jenže touha po štíhlosti byla příliš silná. Přišla jsem na to, že jediný způsob, jak to můžu zvládnout, je udržovat si alespoň stejnou váhu. A to se mi zatím daří. Poslední čtyři roky mám pořád 23 kilo. Přežívám na čokoládě a kole. Nejím zeleninu, protože jsem přesvědčená, že když už musím jíst, pak jen něco, co mi skutečně chutná. A zeleninu vážně nemusím. Nyní chodím pravidelně k psychologovi a také jednou za čtrnáct dní k doktorovi na krevní testy a vyšetření ledvin a jater. Už nikdy nechci znovu do ústavu, a tak beru denně 15 tablet sodíku, abych vše zvládla. Moc dobře vím, co jsem se sebou
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři č
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Bolest, kterou vidím ve vašich očích a kterou cítím ve svém srdci, nás přivedla sem do těchto tichých smutných míst. Ztráta blízké bytosti je vždy těžká, a dnes je o to těžší, že nás náhle a bez varování opustil milovaný manžel a otec, který nedostal od života šanci ještě toho mnoho prožít a vykonat. Nikdo z nás netušil, že chvíle, které s ním trávíme, jsou naše poslední. Možná kdybychom to tušili, prožili bychom je jinak. Naposledy bychom ho objali a řekli mu, že ho máme rádi, netrápili bychom se maličkostmi a užívali si každý jeho pohled, dotyk, úsměv i nádech. Osud nám to nedopřál, i přesto věřím, že každý moment našich životů prožitý s mým tatínkem stál za to. Žal a bezmoc, kterou v tuto chvíli cítíme, svědčí o tom, že i přes to, že můj otec Josef Novotný skonal tak mladý, dokázal během toho svého krátkého žití zanechat krásnou a trvalou stopu v našich životech. Dovolte mi nyní, abych několika slovy vzdal čest jeho životu.
Můj tatínek Josef Novotný se narodil před 38 lety v jeho milované Kutné Hoře do učitelské rodiny. Doba, do níž se narodil, poznamenala vztahy v rodině. A on se po svém narození stal nití, která spojila to, co politika rozdělila. Byl pilířem usmíření a odpuštění mezi sourozenci, dětmi a rodiči. Byl jediným milovaným synem, synovcem i vnoučetem. Od dětství se koupal v množství rodinné lásky a vyhříval se na výsluní zájmu všech členů rodiny. Celá rodina tak měla podíl na jeho veselé povaze a optimistickému přístupu k životu. Po šťastném dětství následovalo problematické dospívání, kde se odcizoval politickým názorům svých rodičů, i přesto si s nimi ale uchoval krásný vztah. Můj otec věřil, že každý má právo vzdělávat se a pracovat bez ohledu na politické smýšlení. Za své názory musel opustit místní gymnázium a vyučit se kuchařem. Nikdy si ale nestěžoval, věřil, že to osud o jeho budoucnosti rozhodl, a tak otec udělal vše proto, aby se stal tím nejlepším v oboru. V jeho úspěchu ho nezastavilo ani prožívání prvních milostných splanutí, lásek a ani narození prvního a jediného syna. Přestože dítě přišlo dříve, než čekal, zhostil se rodičovství na výbornou. I ve chvílích, kdy budoval svou první restauraci, nezapomínal, že je v první řadě rodičem. Staral se o mě a po celou dobu mi byl dobrým otcem, rádcem i přítelem. Žádné mé problémy mu nepřišly malicherné, nikdy nezapomněl na jediný můj zápas, nebo školní vystoupení. Vždy jsem věděl, že já a má matka jsme pro něj tím nejdůležitějším bodem v jeho životě. A přestože s námi trávil každou svou volnou chvilku
V naší poradně s názvem PROC SVEDI USI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana.
Dobry Vecer...chci se zeptat co mam delat...trva to neskutecne dlouho...strasne me svedi usi a hlavne uplne dole vede to az k mandlim ja uz nevim co mam delat...usi si cistim kazdy den...a jak me svedi tak si do.nich delam klidne i hodiny...do te doby nez me prestanou svedit ale to uz mi pak z nich tece takova voda nebo co to je :/...sem hotova z toho..byla sem i u usniho doktora. a pani doktorka mi nato.rekla ze si vymislim ze me svedi az dole usi..a ze mam usi uplne v poradku..taak.ja uz nevim...prosim poradte mii :/ Dekuji Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Takovéto svědění uší vypadá, že souvisí s chronickým zánětem Eustachovy trubice. Je potřeba okamžitě omezit drbání v uchu a jeho časté čištění. Každodenní čištění uší není správné. Každopádně by vaši situaci měl zhodnotit lékař foniatr (ORL). Pokud neuspějete u jednoho, tak běžte k jinému.
Jako nouzovou domácí léčbu vám mohu doporučit výtěr ucha višněvského balzámem 2 krát denně a k tomu klokaní 3 denně lékem Stopangin.
Alergie – věk: neomezeně: Když se dítě začne ošívat – může to být miminko i osmnáctiletý „chlap“ – buďte si jisti, že něco není, jak by mělo být. Čichalo dítě k nějaké květince, vyprali jste v novém, zaručeně hypoalergenním prášku? Dostalo k obědu lívance s úžasnou marmeládou? Jestliže vašeho potomka po některé z těchto změn popadla do svých spárů alergie, může mít na těle několik droboučkých pupínků, ale také rozsáhlé splývající fleky. Přidat se může i horečka. Alergie může vašeho potomka přepadnout na pár hodin, ale také se ho jako klíště držet několik dní. Pomoci mohou protialergické léky, jako je Dithiaden, Claritine, Zyrtec. K lékaři zajděte, pokud vyrážku provázejí i jiné alergické projevy, a to ihned. Navštivte ho i v případě, že vyrážka nezmizí do tří dnů, nebo se prudce zhoršuje.
Atopický ekzém – věk: od 3 měsíců: Je to vskutku nepěkný pohled, když se hedvábná pokožka tříměsíčního, ale klidně i staršího potomka změní místy v zarudlé mokvající plochy pokryté žlutavými krustami, zejména na tvářičkách a ve vlasaté části hlavičky. Navíc dítě postižená místa velmi svědí. Horečka při atopickém ekzému běžná nebývá, ale připravte se na ni při komplikacích nebo bakteriální kontaminaci. K nebezpečí rozšíření na další části těla se přidávají nepříjemnosti v podobě bakteriálních či kvasinkových infekcí. Batolátkům a starším dětem se atopický ekzém většinou usadí na krku a v ohybových rýhách kloubů. Atopický ekzém je bohužel velmi vytrvalý. Některé děti se ho zbaví do dvou, jiná do šesti let, další si ho ponesou celý život. Při podezření na atopický ekzém zajděte k lékaři a domluvte se s ním na vyšetření na alergologii. Kromě léčby bude možná dítě muset dodržovat dietní režim – to v případě, že by mělo alergii na nějaké potraviny. A vy si připravte pevné nervy a hodně trpělivosti, abyste to věčné mazání a hlídání přežili ve zdraví (duševním). Soustavná péče je totiž naprosto nezbytná. Mokvavé plochy zklidňují obklady z Jarischova roztoku či z heřmánku nebo také mastičky, případně vám lékař předepíše antibiotika.
Impetigo – věk: kojenci, batolata, méně předškoláci: Dítě si často samo může špinavými prstíky zavléct do ranky infekci. Získají-li vládu stafylokoky, puchýřky se naplní tekutinou, praskají a pokrývají se krustou medové barvy. Je-li viníkem streptokok, mohou chybět puchýřky, ale tvoří se krusty. Impetigo se může rozšířit i na jiné části těla, „označkovat“ může – není-li léčeno antibiotiky – celou rodinu. Je velmi nakažlivé, zejména při kontaktu dětí nebo špatné hygieně. Horečka běžná nebývá, zato zduří lymfatické uzliny blízko původního ložiska. Ložiska mohou spl
Ve svém příspěvku INFECTOSCAB BEZ RECEPTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlína.
Dobrý den, musím se tu též optat. Už několik dní mmě svědí celé tělo, nejdřív jsem myslela, že se ně mě opět vyřádily komáři. Jsem hrozná a mohu se udrbat. Koupila jsem Raid a pupínky pořád naskakovaly další, Za pár dní jsem si pupínků všimla i na 7měs dceři a to už mě děsilo. Včéra při koupání vidím u syna stejné pupínky a též se mohl udrbat. Už mě to vážně vyděsilo a sedla jsem k netu. Lekla jsem se že máme svram... Mohla jse se zbláznit. Ráno jsem zase usedla k pc a tam právě byly zmínky o zvířátkách a v tom mě to trklo. Před necelým týdnem nám umřel 1 křeček.. hned jsem vlítla na toho druhého a ejhle. Našla jsem v podestýlce při čistění malé černé broučky a v křečkovi takové jakoby zrzavé. Dostala jsem šok a v še vydesinfikovala. Křečka jsem odvezli na zahradu, aby se mi to tu nerozlézalo...druhý den už myl křeček mrtví :( Celý den od rána obracím byt vzhůru nohama. Zjistila jsem v pokojíčku že ty mrchy lezou i mezi hračkama i na zdi jsem zahlédla. Poradte co s tím. Musím k dr a nahlásit to?? JSem zoufalá... myslíte že se jedná nějaký zvířecí svrab? vystříkala jsem vše Arpaliten neo. Já se otírám octem a koupem ve s tom a sobě leju i savo do vody. Stále mě to ale svědí. Ty rozdrbané pupínky se vůbec nehojí jsou to takové otevřené ranky. Jinak ty nové co od včéra opravdku neškrábu vypadají jako malonké puchýřky, Mám to v podbřišku, pod prsama v podpaží zepsod nohou v podkolení a dole jakoby u kotníků. Přečetla jsem už několik příspěvků a je to svrab že? Bojím se ostudy :( existuje něco diskrétního aby jsme nemuseli na kožní(je tam i dlouhá čekací doba) peru žehlím mrazím v mrazáku. Do pokojíčku už ted nechodíme zavřu ho na 5 dní, ale co já a mé upínky?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hanka.
Na nic nečekejte,jděte na kožní ráno ,je to akutní,vezmou vás bez objednání.hodně štěstí v léčení.
Drahá rodino, milí přátelé a vážení smuteční hosté,
Pohřby jsou událostí, na níž se nikdo netěší, protože pro něj znamenají těžkou ztrátu ... ztrátu člověka, který mu zasáhl do života a ovlivnil ho. I Vás sem dnes přivedla láska a úcta k vážené a milé ženě, kterou jsem nade vše milovala. K mé mamince Boženě Vojtěchové, která nás po dlouhém boji s vážnou nemocí navždy opustila. Cítím smutek nad jejím odchodem, ale pohled do vašich smutných, slzami zmáčených tváří mi říká, že má maminka v životě dokázala to, co mnoho lidí nezvládlo. Dokázala, že ji všichni její známí milovali. Naší lásky a přátelství si má maminka v životě cenila nejvíce, a i proto mě pohled na vaše tváře dojímá. I přesto, že naše slzy svědčí o úctě k ní, nepřála by si, abychom plakali dlouho, chtěla by, aby naše bolest brzy pominula a byla vystřídána pocitem radosti. Radostí nad tím, že jsme dostali šanci jít kousek cesty společně s ní po její životní pouti. Chtěla by, abychom hledali útěchu nad její ztrátou ve vzpomínkách, které nám na ní navždy zůstanou, a které nám nikdo nevezme. Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o střípky našich rodinných vzpomínek na život naší milované maminky.
Má maminka se narodila před padesáti lety v malé vesničce u Prahy. Prožívala zde krásné chvilky svého dětství, proháněla se po loukách, lezla po stromech, stavěla si s kamarády bunkry v místních stodolách. Okamžiky štěstí, které tehdy prožívala, nemohlo nic zastínit. Jak rostla, nahlédla mnohokrát pod pokličku světa dospělých. Ten svět se jí ani trochu nelíbil, a ona se už tehdy rozhodla, že nikdy nedovolí, aby se z ní stal nudný a ustaraný dospělý, který dávno zapomněl, jaké to je být dítětem. Po smrti svého otce sice byla okolnostmi nucena vzdát se svých dětských střevíčků i snů a vrhnout se do nudného světa dospělých, i přesto si ale uchránila své vnitřní dítě. Dokázala si v sobě uchovat své dětské radosti i v dobách nemilých, kdy nevěděla, co s ní bude, jestli se dokáže uživit. Věděla ale, jaký je její životní sen a šla si poctivě za ním. Její touha po práci s dětmi ji dovedla až k zaměstnání v dětském domově v Litoměřicích, kde se také při jedné vánoční akci seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem. Tatínek od prvního okamžiku věděl, že ona je pro něj ta pravá a dělal vše, aby ji o tom přesvědčil, nakonec se mu to podařilo a získal její srdce. Společně pak čelili všemu dobrému i zlému, co je v životě potkalo, užívali si narození dvou dětí, jejich životních úspěchů a samozřejmě nikdy nezapomínali ani na děti v dětském domov
V naší poradně s názvem SVĚDÍ MĚ POKOŽKA NA HLAVĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blažková Olga.
Již 2 roky mě svědí pokožka na hlavě a píchá celé tělo. Je to takové bodání na tom nebo onom místě. Padají vlasy a nové rostou jemnější.Vyšetřena jsem snad na vše a žádná změna. Prosím poradte. Prášky na vlasy zapůsobily tím, že mám chlupatější atmavší ruce až k loktum. Hlava stále svědí až jemně pokožka na dotek bolí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Dobrý den paní Blažková, zkuste ve svém jídelníčku omezit cukry, a to jak přímé (cukr, sladké pití, cukrovinky), tak i cukry nepřímé - sacharidy (mouka, pečivo, rýže, knedlíky, atd.) Na místo toho si dejte každý den pytlíček dýňových semen a ráno berte B-komplex podle návodu. Dále přidejte ještě Lecithin s obsahem 70% phosphaditylcholinu v dávkování 2 mg na každých 10 kg hmotnosti, minimální dávka 8-10 mg za den. A k tomu užívejte rybí tuk v kapslích, zož jsou omega 3 a 6 mastné kyseliny, v dávkování 2 - 4 g těchto mastných kyselin denně (podle tělesné váhy a návodu). Na vlasy si často dělejte odvar z měsíčku lékařského. A na tělo používejte přírodní glycerinové mýdlo obsahující bylinné extrakty, čisté přírodní silice a termální vodu z vřídla Podhájska. Pak si celé tělo promastěte kokosovým olejem.
Do svého životního stylu zařaďte nějakou vhodnou aktivitu, která Vás bude bavit a zároveň trochu zrychlí Váš krevní oběh, například delší procházky svižnou chůzí (musíte se při tom zadýchat a také i spotit).
Toto praktikujte celý měsíc a pak zde spolu zhodnotíme Vaše výsledky.
Bleší štípnutí je charakteristické tím, že zanechává na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.
Kousnutí od štěnice stále svědí, a i když po pár dnech třeba přestane, tak může za další dny začít znovu svědit. Tím se liší od kousnutí od blechy, které svědí krátce. Štěnice vydrží hladovět více než 1 rok. Když ji rozmáčknete, poznáte podle světlé nebo tmavé barvy krve, která po ní zbyde, kdy vás kousla. Světlá krev je známkou toho, že vás kousla před chvílí.
Na první pohled se kousnutí štěnice podobá bodnutí od komára. Někdy může způsobit alergickou reakci – po štípnutí kůže zčervená a mírně nateče. Většině lidí taková skvrna během chvilky zmizí, citliví jedinci ji mohou mít celé měsíce. To samé platí pro její velikost, která má v průměru několik milimetrů až centimetrů.
Štípance od blech lze jen těžko odlišit od ostatních štípanců. Někdy je nedokáže na pohled identifikovat dokonce ani lékař. Štěnice mají ovšem unikátní vzorec štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, ale většina z nich se objevuje v řadách po třech nebo pěti štípancích (neboli snídaně, oběd a večeře), nebo ve shluku zarudlých skvrn (vyrážka, které se říká štěnicová dermatitida). Tyto štípance jsou většinou v cikcak vzoru, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára (zejména pokud vás štěnice poštípají ráno).
Puchýře se objevují na otevřených místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Ve srovnání se štípanci od komárů se puchýře jen zřídka vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže.
Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat.
Ve svém příspěvku ODPOVĚĎ PANÍ VĚRUŠCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila.
Milá Věruško,
budu ráda, když mě po vyšetření napíšete, zda jsou to ledviny. Já jsem chlamýdie měla(nikoliv po sexu, jsem šťastně vdaná a nevěra je proti mým zásadám, od manžela jsem je neměla, jeho testy byly negativní). Kromě mých potíží s neuropatií se léčím na ŠŽ, jeden lalok mám pryč(lékař mě sdělil, že to byl Černobyl). Už je to sice od operace dávno, ale léky beru pořád. Přeji Vám snesitelný víkend, snad se vám po injekci ulevilo. Jarmila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra 123.
Milá p.Jarmilko,konečně jsem vás našla.Už dlouho jsem vám chtěla sem napsat jak to se mnou vypadá,slíbila jsem vám to,ale nevěděla jsem kde vás hledat.Takže si za prve přečtěte co jsem psala dnes sem na diskuzi a budu pokračovat.Byla jsem na kapačkách v nemocnici,pustili mě po 6 kapačkách domů nevyléčenou.Měla jsem bakterie v moči.teprve teď mě neurolog objednal na 21.6.na cystoskopii.Obvod.lékař mě dal antibiotika,nezabrala,takže další antibiotika,potom byla ta nemocnice,vlastně třetí antibiotika a následovala čtvrtá antibiotika,také nezabrala,dovedete si představit jak mě bylo,ty nervy ,ty vedlejší účinky po ATB atd.Dále mě poslal obvod.zase k urologovi a byla pátá antibiotika.Neuvěřitelné!!!!Ta zabrala,ale po 14 dnech už jsem zase měla a mám do teď problém,časté močení/bolesti v noci 5x/,nevyspím se atd.Urolog tvrdí,že mám teď moč sterilní.Takže snad prý neuropatie mě to dělá.Nemohu vinit obvod.lékaře,že mě dával špatná antibiotika,ukazoval mě,že to dává podle toho co mu napsali z laboratoře podle rozboru.Takže teď jsem bez léků,je to lepší,než to bylo,ale bolesti a potíže jsou.Nesnáším žádné léky,po všem je mě špatně,mám vedlejší účinky,prodělala jsem záchvat po lécích,jako bych byla přiotrávená.Snažím se pít čaje z jarních bylinek,na tu neuropatii cvičím.Brala jsem před tím kortikoidy,to už vůbec nemohu,nepomohou a ještě je mě hůř.Zkoušel mě dát inj.mectojed,po 3 inj.jsem musela přestat,myslela jsem,že ten záchvat nepřežiji,prostě vedlejší účinky./otekly mě rty,pálil jazyk,dusila jsem se aj./Moje tělo už všechno odmítá.Nevím co se mnou bude dál.Asi nic,trpět bolesti a nemyslet na to.Jak vy jste na tom?Napište.Budu ráda,když mě někdo poradí.
se smutkem v srdci jsme se tu dnes sešli, abychom zavzpomínali na báječnou ženu, která vnesla mnoho dobrého do životů nás všech. Moje maminka Jana Adamcová celý život dělala vše proto, aby se lidé kolem ní měli dobře, vždy myslela více na druhé než na sebe. A nyní my jí to oplácíme a naše slzy jsou důkazem, že svou láskou a přátelstvím si navždy získala naše srdce. Maminka by si jistě nepřála, abychom tu dnes po ní truchlili, naopak by si přála, abychom oslavovali její život. Řekla by nám, abychom pro ni neplakali, přestože ji nevidíme, vždy bude s námi a bude nad námi bdít, jak to dělala doposud. A my jsme se tu dnes sešli, ne proto, abychom truchlili nad její ztrátou, ale abychom jí vzdali čest za to, čím pro nás byla. Pro nás, své děti, manžela i vnoučata byla srdcem i duší rodiny, pro své přátelé byla vrbou, utěšitelkou i rádkyní... Každý z nás, kdo tu dnes jsme, u ní alespoň jednou hledal pomoc, radu, nebo jen prostou útěchu v objetí. Dovolte mi, abych zavzpomínala na pár okamžiků z jejího života.
Životní pouť mé maminky začala před 55 lety v Havlíčkově Brodě. Její dětství nebylo jednoduché kvůli nepříjemnému rozvodu rodičů, ale přesto ho vždy považovala za šťastné období svého života. Velmi milovala svou babičku, u níž žila po rozvodu svých rodičů a jež ji přivedla k zahradničení, které se stalo její vášní. Tato vášeň jí vydržela až do smrti, až do poslední chvíle svého života se nepřestávala ze své lásky ke květinám těšit. Díky své babičce prožila krásná a bezstarostná léta svého dětství, během nichž si uvědomila, že velmi touží pomáhat lidem jako lékařka. Její sen se splnil a po náročném studiu, které s sebou neslo řadu pocitů zklamání a zoufalství, ale i pýchy a hrdosti, maminka dokončila školu a stala se lékařkou na chirurgickém oddělení ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Svou práci vždy milovala, nikdy nezaváhala, když mohla svým pacientům jakkoliv pomoci. Dělala, co mohla, aby lidé kolem ní netrpěli. Díky svému povolání se také během osudového večera seznámila se svým budoucím manželem, naším tatínkem, který do nemocnice přivezl svého nejlepšího přítele se zlomenou nohou. Když se v ordinaci spatřili, věděli, že patří k sobě. Byla to osudová láska, která dokázala překonat mnoho zlých životních okamžiků a přitom neztratit nic ze svého kouzla. Maminka i nadále pracovala jako lékařka a přitom se snažila splnit i největší tatínkův sen: dát mu velkou rodinu. Jejich snažení, víra i vytrvalost nakonec zaznamenaly úspěch a během několika let přivítali na světě nás, své děti Alenu,
Ve svém příspěvku PŘÍČINA SVĚDĚNÍ V UŠÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Hlavně v noci mám pocit ,že mne svědí uši vevnitř..nebo jako by mi v nich něco lozilo....je to asi půl roku...co je na to dobré??
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martinova.
Uši mě také svědí hlavně v noci - moc. Zjistila jsem ze při ležení je toho příčinou páteř!!! Když si lehnete trochu jinak - nutno vypozorovat, svědění mě přestane. Vždy mě svědí jedno ucho. Po změně polohy svědění mě přejde. Také svědí uši při sezení a pod. Opět pohnuti s páteří. Hodně úspěchu!
Nezemřel jsem, neboť vím, že budu žít stále v srdcích těch, kteří mne milovali....
Drahá rodino, přátelé, otcovi kolegové a další smuteční hosté,
Věřím, že taková slova by si náš otec Adam Novotný přál slyšet, protože přesně vystihují, jak žil svůj život. Nepřál by si, abychom dnes nad jeho náhlou smrtí truchlili, naopak by si jistě přál, abychom vzdali hold jeho životu, který se vždy snažil žít naplno. A proto jsme se zde dnes sešli, abychom společně zavzpomínali na okamžiky, kdy byl ještě blízko nás a my si mohli užívat společných chvil, nevědouc, že tyhle báječné doby tak náhle skončí. Náš otec měl snad celý život úsměv na tváři a otevřenou náruč pro ty, co by potřebovali jeho útěchu. Jeho srdce bilo pro jeho nejbližší a jeho největším přáním bylo, aby se jeho milovaní měli dobře a pohnul by pro ně třeba i horami, kdyby to bylo nutné. Rodina a přátelé, to pro něj znamenalo vše, pro nás žil a s myšlenkami na nás také zemřel. Jeho náhlým odchodem neztratil svět jen skvělého člověka ochotného vždy bojovat za správnou věc, ale odešel i neuvěřitelně obětavý a milující otec, věrný přítel a v neposlední řadě také pracovitý a spolehlivý kolega. Jeho ztráta ale nijak neumenšuje to, co k nám cítil a co pro nás všechny byl ochotný udělat.
Dovolte mi tedy, abych v tento den na mého milovaného otce zavzpomínal a vzdal mu čest.
Náš otec Adam Novotný se narodil v roce 1968 do milující rodiny. Většinu svého života se musel vyrovnávat s volbou svých rodičů nejít s davem, která způsobila, že řada jeho snů, zůstala i nadále jen v říši snění a nikdy se neuskutečnila. Nikdy se nemohl stát vysněným advokátem, ale i přesto nikdy nelitoval a obdivoval se své rodině a velmi si ji za jejich činy vážil. Místo studia na právnické fakultě se vyučil tesařem a postupně se stal mistrem ve svém řemeslu. Miloval, když něco nového stvořil a vyloudil tak úsměv na tváři řadě lidí. Za svou práci byl obdivovaný nejen svými kolegy a nadřízenými, ale i širokým okolím. Jemu ale na obdivu nezáleželo, vždy jen chtěl šířit radost. Jeho práce ho také přivedla do Plzně, kde se v kanceláři, kterou měl vybavit novým nábytkem, seznámil se svou osudovou ženou, naší maminkou. Náš otec byl vždy muž činu, a tak dlouho neváhal a spojil s ní svůj život. Nikdo na světě nebyl šťastnější než on v den, kdy mu jeho životní láska přivedla na svět dvojčata. Už tehdy přísahal, že mě s bratrem Ondřejem ochrání a bude nás navždy milovat. Svému slibu dostál, přestože to s námi neměl nikdy jednoduché. Naše rodina prožívala nejšťastnější chvíle svého života, když jsme náhle přišli o matku a otec ztrat
Ve svém příspěvku FAKULTNÍ NEMOCNICE KARLOVO NÁMĚSTÍ KOŽNÍ AMBULANCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Květoslava Tobiašová.
Dobrý den, prosím, dalo by se u Vás objednat na kožní ošetření? Potřebovala bych odbornou kožní pomoc. Praská mi kůže na prstech /ruky/ a je to velmi bolestivé. Děkuji za odpověď
Tobiašová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiřina.
Prosm osypala jsem se po celem těle a hodně to svědí byla jsem u lékařky dala mi injekci a dále to svědí a dělají se mi další již je mám po celém těle.moc mně to svědí.děkuji za odpověd a objednání moc to svědí nemohu ani spát.
Beyerová Jiřina tel. 723025339
