Motýlí keř trpící sviluškami nebo háďátky může mít žluté listy. Svilušky způsobují žluté vpichy na listech, kde se živí, a háďátka napadají kořeny motýlích keřů, což způsobuje žloutnutí listů kvůli nedostatku živin a vody. Chcete-li se ujistit, že jde o roztoče na listech, tak otřete listy rostliny kouskem bílého papíru a vyhledejte na něm pohybující se oranžové skvrny. Svilušky likvidujte tak, že je mechanicky odstraníte z listů silným proudem vody z hadice nebo na listy nastříkejte insekticidní mýdlo nebo zahradnický olej. Olejem pokryjte všechny části rostlin, a opakujte každý týden podle potřeby. Insekticidní mýdlo nebo zahradnický olej použijte vždy za zamračeného dne, kdy jsou teploty nižší než 32 stupňů Celsia, abyste zabránili slunci spálit mokré listy. Po použití chemikálií na zahradě si umyjte ruce a držte děti a domácí mazlíčky mimo ošetřenou oblast, dokud listy neuschnou.
Pěstování motýlího keře v písčité půdě způsobuje, že je náchylný k háďátkům. Jako zbraň proti háďátkům se osvědčila zvýšená péče v podobě pravidelného hnojení, zálivky a především 6 cm vysoká vrstva organického mulče, která pomáhá keřům odolat útoku háďátek.
Ve svém příspěvku DERMATOLOGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Ano, na Kostarice bylo úžasně. Určitě se budeme chtít vrátit. Tentokrát jsme trávili většinu času na plážích a podnikali výlety z jednoho místa. Příště bychom chtěli strávit více času cestováním, třeba i po okolních zemí. Měsíc je tak krátká doba..! Kdyby moře a sluníčko bylo dostačujícím lékem, určitě by ale i ten měsíc stačil na zlepšení. Teď budu muset vytáhnout do boje a nic neodkládat tím spíš, že mám před sebou státní zkoušky, stěhování a pravděpodobně i změnu zaměstnání. To dá člověku zabrat chtě nechtě a nerada bych, aby došlo k dalšímu zhoršení. Nechci chodit k nikomu jen tak naslepu, zkusím MUDr. Divišovou, a uvidím, jestli pak budu o něco chytřejší.. Uvažovala jsem také o Pražském dermatologickém centru, nebo Centru zdravých vlasech na Vinohradech,.. Obě místa se prohlašují za vysoce specializovaná pracoviště a podle toho také vypadá ceník jejich služeb. Mám pochybnosti, protože jsem se setkala s řadou velmi negativních názorů na tyto kliniky,.. na druhou stranu mě nenapadá kam jinam bych měla jít, když ne sem.. Nemáte s nimi nějakou osobní zkušenost ?!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel JJ.
Dobry den, je potreba si uvedomit, ze u rady klinik se setkate jak s dobrymi, tak i negativnimi ohlasy. Vetsina negativnich reakci se tyka dermatologickych ordinaci statnich lekaru, jejich zajem je omezen na vyrizeni Vaseho problemu v co nejkratsi dobe. V prvni rade je potreba spravna diagnostika problemu, podle toho pak muzete patrat po pricinach. Externe aplikovane pripravky jsou vzdy mene ucinne a jejich efekt je omezen. Naopak podpora zdravi zevnitr je dulezitejsi, presto je dobre obe tyto formy propojit. Zkuste se objednat v Prazskem dermatologickem centru anebo ve Vinohradske nemocnici se snazte dostat k prof. Arenbergerovi. Pokud se Vam to nepovede, pak nema smysl jit k nikomu dalsimu z jejich teamu. V pripade, ze vyzkousite vsechny moznosti, doporucuji jeste soukrome poradenske centrum se specializaci na vlasy a vlasovou pokozku Hair Centrum Praha.
Spravna diagnostika je ale klic k reseni problemu, napr. lupenka je nasledkem spatne geneticke informace bunek s moznym propuknutim v jakemkoli veku, seborhoicka dermatitida je zapricinena premnozenim kvasinek, atopicky ekzem - pricina bohuzel neznama, ale je rada spoustecich mechanismu, dale muze jit o lokalni podrazdeni pokozky, onemocneni v dusledku hormonalni disbalance (tady je potreba se zamerit na ledviny) ... atd. Navic u koznich problemu, podobne jako u mnoha dalsich onemocneni je dulezita skladba jidelnicku.
Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku. Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně. Samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem v prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část, většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce, jen v tomto stadiu můžeme rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle.
Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se látka doplní. Dospělec žije čtyři až pětadvacet dní. Dříve, než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a také slouží jako maskování. Od podobné blechy psí lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.
Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností, může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.
Mezi nejběžnější prostředky proti blechám patří spreje, šampóny, tablety a speciální obojky. Souběžně je nutné uklidit celou domácnost – vyklepat a vyluxovat pelíšky, deky, čalounění (sáček neponechávat ve vysavači!). Prostředky proti blechám můžeme rozdělit do dvou skupin: adulticidy hubí dospělé jedince, zatímco růstové regulátory zabraňují vývoji vajíček. Oba typy prostředků mají své výhody i nevýhody. V prvním případě musí dojít k přímému kontaktu hubicí látky s blechou, takže je nutné kromě zvířete ošetřit i domácnost. Nevýhodou růstových regulátorů je, že nezabrání usazení blechy na kočce či psu; ovšem jakmile blecha začne sát krev, nasaje látky zabraňující vývoji vajíček, která naklade. Optimálním řešením je proto kombinovat oba typy prostředků.
V naší poradně s názvem ČAKRY A VLASY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MIlada.
Slyšela jsem, že prý nějaké čakry mají mít vliv na růst a kvalitu vlasů. Chci se zeptat která z čaker působí na vlasy a jaké jsou všechny čakry?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Podle jógínské tradice jsou čakry důležitá místa ovládající tělo i prostor mimo něj. Na těle podle této tradice existuje mnoho čaker různého řádu. Nejdůležitějších je sedm čaker 1. řádu napojených na energetickou dráhu procházející podél páteře.
Kořenová čakra
Název: Muladhara (Múládhára), kořenová čakra
Umístění: V poloviční vzdálenosti mezi řitním otvorem a šourkem, popřípadě na zadní straně děložního hrdla.
Barva: červená, rudá
Vůně: cedr, hřebíček.
Kořenová čakra je spojená se zemí, její energií a s činnostmi, které se zemí souvisí. Může to být zemědělství, ale také např. činnosti nazývané jako konzumní způsob života. Je spojena s prožíváním nejzákladnějších aspektů existence jako je potřeba jíst, pít, být v bezpečí nebo v teple. Zablokovaná kořenová čakra způsobuje, že má člověk málo síly - fyzické, duchovní i duševní.
Sakrální čakra
Název: Swadhisthana (Svadhišthána); sakrální čakra
Umístění: Zadní aspekt leží u dolního konce páteře, přední aspekt nad ohanbím (centrum kříže)
Barva: oranžová
Vůně: ylang-ylang, santal.
Sakrální čakra se též někdy nazývá sexuální čakra. Sakrální čakra má na starosti emoce, mezilidské vztahy, sexuální energii a tvořivé síly. Zablokování v sakrální čakře způsobuje sexuální chladnost a potlačování emocí, ale platí to i opačně, potlačování emocí zablokuje sakrální čakru.
Solar-Plexus čakra
Název: Manipura (Manipúra); solar-plexus čakra
Umístění: Zadní aspekt se nachází na úrovni solar plexu na vnitřní straně páteře, přímo za solar plexem, přední aspekt leží na solar plexu.
Barva: žlutá až zlatožlutá
Vůně: levandule, rozmarýn, bergamot.
Čakra Solar-Plexus je sídlem vůle osobnosti, citových vazeb a mentálních pochodů. Zablokování čakra Solar-Plexus vede k pocitům ztráty odvahy, porážky, ztráty svobodné vůle, vytváření falešných představ a negativních myšlenkových konstrukcí.
Srdeční čakra
Název: Anahata (Anáhata); srdeční čakra
Umístění: Zadní aspekt je na vnitřní straně páteře přímo za středem hrudníku, přední naproti srdci.
Barva: zelená (růžová a zlatá)
Vůně: růžový olej.
Srdeční čakra je čakra lásky a vztahů. Jde jak o vztahy k sobě, tak k druhým lidem, ale i k celému světu. Blokace srdeční čakry způsobuje neschopnost lásku dávat i přijímat.
Krční čakra
Název: Vishuddha (Višúddha); krční čakra; komunikační centrum (čakra)
Umístění: Zadní aspekt leží na spojnici páteře a medully oblongaty, v cervikálním pletenci přímo za krční jamkou, přední se nachází na ohryzku.
Barva: světle modrá (stříbrná, zelenavě modrá)
Vůně: šalvěj, eukalyptus.
Krční čakra má na starosti komunikaci a projevy vůle v životě. Zablokování krční čakry vede k neschopnosti se vyjádřit - vady řeči i prázdné myšlenky a také problémy s vlasy a chlupy.
Čelní čakra
Název: Ajna (Adžňá); čelní čakra
Umístění: Přední aspekt - na čele mezi obočím, zadní naproti na temeni hlavy (třetí oko)
Barva: indigově modrá (žlutá, fialová)
Vůně: máta peprná, jasmín.
Čelní čakra se spojuje s intuicí a duchovními silami jednotlivce. Nedostatečná funkce čelní čakry vede k přízemním myšlenkám a k odmítání duchovna a esoterična.
Temenní čakra
Název: Sahasrara (Sahasrára); temenní čakra
Umístění: Je umístěna na vrcholku hlavy (jako koruna), směřuje vzhůru
Barva: fialová, bílá, zlatá, ultrafialová
Vůně: kadidlo, lotos.
Funkcí temenní čakry má být příjem energie z kosmu. Temenní čakra je sídlem božské dokonalosti v člověku. Temenní čakra se do harmonie dostane, když jsou v harmonii všechny ostatní čakry.
Někteří entomologové považují prvé dva druhy za dva poddruhy jednoho druhu (Pediculus humanus). Veš šatní žije v záhybech prádla, ze kterého se vydává sát na lidskou pokožku a opět se do prádla vrací. Může přenášet skvrnitý tyfus. Veš dětská neboli hlavová se může vyskytovat ve vlasech a vousech. Jméno dětská souvisí s tím, že je často přenášena mezi dětmi ve školce nebo škole. Většinou její výskyt identifikujeme nálezem hnid ve vlasech. Veš dětská nepřenáší žádné nebezpečné onemocnění, ale po jejím sání vznikají svědivé ranky, které bývají rozškrabány, a může docházet k následné infekci. Někdy mohou vznikat i ekzémy. Veš muňka („filcka“) žije v lidském ochlupení (v ohanbí, na prsou, v podpaží), nikdy se nevyskytuje ve vlasech. Je přenášena mimochodem při pohlavním styku nebo z ložního prádla. Pupence svědí a po jejich rozškrabání dochází k sekundárním infekcím.
Na člověku parazitují dva základní druhy vší. Jedná se o veš dětskou (Pediculus capitis) žijící ve vlasaté části hlavy a o veš šatní (Pediculus humanus), která žije ve spodním prádle a na související oblasti lidského těla. Oba druhy jsou vzhledově identické a liší se především v genetické informaci, kterou jsou vybaveny. Přes tuto podobnost každý druh vždy parazituje na té lokalitě (vlasech, či naopak v ohanbí a spodním prádle), která je pro něj typická a nepřelézá do lokality druhé. Pouze veš šatní má spojitost s nedostatečnou hygienou. Jsou jí ohroženi ti, kteří si dlouhodobě nesvléknou spodní prádlo (ani na noc) a nemění ho za čisté, řádně vyprané. Oproti tomu veš dětská přežívá spolehlivě veškeré úkony hygieny, tedy mytí hlavy a česání běžným hřebenem. Mimo vlasy (například na tkaninách) nepřežívá obvykle déle než jeden den. Z toho je skutečně patrné, že s úrovní hygieny výskyt vší nesouvisí. S tímto faktem je zapotřebí nemocného a jeho okolí seznámit.
Ve svém příspěvku BĚLENÍ ZUBŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andulka.
Ahoj, v těch komentářích se člověk dozvídá spousty užitečných věcí :-), půlku z nich jsem už vyzkoušela a bohužel bez úspěch. Záleží nejspíše na člověku :-/. Bohužel mně přírodní věci nepomáhali a musela jsem si zajít vybělit zuby pomocí laseru do ordinace http://www.schwarzdent.cz/. Pořád jsem se tomu bránila, ale teď jsem nadšená, během chvilky jsem měla zuby o dva odstíny bělejší :-D, prostě nádhera, žádné zdlouhavé čekání na výsledek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Markéta.
Dobrý den chtěla jsem se zeptat jaké množství soli a citronu je potřeba na vytvoření pasty pro bílé zuby.děkuji za odpověd
Jsou to velmi neobvyklé a vzácné případy, a dermatologové jsou schopni je rozpoznat. Správná diagnostika je zde velmi důležitá. Může být zaměněna se stavy, jako je ekzém, svrab nebo alergická reakce na léky. Jakmile je známa správná diagnóza, pak se lépe volí vhodná léčebná strategie.
Lidé se mohou nakazit psím svrabem u psů z přímého kontaktu se zvířaty, jako jsou kočky, psi, lišky, krávy, prasata a další savci.
U zvířat je tento stav známý jako sarkoptický svrab. Původcem je roztoč, zvaný Sarcoptes scabiei var canis, což v překladu znamená sarcoptes = rod bělavých roztočů, scabiei = svrab, var = druh, canis = psí.
Lidé nejsou pro tyto roztoče přirozeným hostitelem a po přenosu roztoči mohou přežít maximálně 21 dní. Naštěstí se psí svrab mezi lidmi nepřenáší a organismus se na člověku nemnoží.
Příznaky u psů
Vývoj zákožky od vajíčka až po pohlavně zralého jedince trvá u samečků dva týdny a u samiček tři týdny. K přenosu dochází většinou tělesným kontaktem, při němž se přenášejí larvy pohybující se po pokožce napadeného jedince. Zákožky přednostně osídlují řídce ochlupená místa na spodní straně těla, ale také ušní boltce, okolí loketního a hlezenního kloubu a oháňku. Při generalizovaném průběhu onemocnění se zákožkami vyvolané změny mohou vyskytovat po celém povrchu těla nemocného zvířete. V pokročilém stadiu dochází k plošnému prořídnutí až vypadávání srsti. Objevují se oděrky a dochází k povrchovému krvácení. Postupně dochází ke ztluštění kůže, zvýšení sekrece lymfy, vznikají zánětlivá ložiska (papuly) s následnou tvorbou strupů. Průvodním znakem onemocnění je vysoká svědivost, zvířata se snaží postižená místa škrabat, olizovat či vykusovat. Nemocní psi hubnou a po několika měsících hynou. Často bývá vidět, jak si pes vykusuje srst. Zde jsou vidět psi postižení psím svrabem.
V naší poradně s názvem NEMOC RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kopalová.
Prosím mám přítelkyni, ktrerá má nemoc růže a mám s ní jet na dovolenou (byla v nemocnici 14 dnů)a už se léčí doma týden a máme jet 28.6. bude to ještě nakažlivý a má mít svůj ručník?
Prosím sdělte mně je 85 let
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nemoc růže může být vleklá a díky tomu i dlouho nakažlivá. Ve vašem případě, kdy budete na blízku člověku s růží, tak pro zabránění šíření nákazy je vhodné používat každá svůj vlastní ručník i ostatní prostředky pro osobní hygienu.
Vyvarujte se produktů, jimž se říká hydrogenované umělé tuky, nebo fritovaným potravinám, protože narušují proces okysličování. Červené krvinky odevzdávají v plicích oxid uhličitý a nabírají kyslík. Pak jsou přepravovány v krevním oběhu k buňkám a vypustí nesený kyslík do plazmy. Takto uvolněný kyslík je k buňkám přitahován rezonancí pí-elektronové oxidace, podporované právě mastnými kyselinami. Jinak si kyslík cestu do buňky nenajde. Na elektrony bohaté mastné kyseliny mají rozhodující roli mezi „dýchacími enzymy“, což je základem buněčné oxidace. Netřeba dodávat, že rakovinové buňky jsou citlivé na kyslík. Při jakékoliv léčbě je absolutně zakázaný cukr. Dále jsou to veškeré živočišné tuky, všechny salátové omáčky (včetně v obchodech prodávaných majonéz), veškeré druhy čerstvého masa (může obsahovat chemikálie a hormony), máslo, umělý jedlý tuk, konzervované maso a uzeniny. Vyhněte se pesticidům a chemickým látkám. Omezte použití mikrovlnné trouby, teflonu, hliníkového nádobí a hliníkové fólie. Při této kúře se vyhněte kyslíkové terapii, injekcím s vitamínem B12 a C vitamínem. Rovněž konzervační prostředky blokují látkovou výměnu vyvolanou lněným olejem.
Mějte na paměti, že co pomáhá jednomu člověku, nemusí zákonitě pomoci druhému člověku, vždy jde o individuální přístup.
V naší poradně s názvem POUŽITÍ JEDLÉ SODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anoli.
Články jsou velice zajimavé. Zajimalo by mě zda je možné využít bicarbonu také u zvířat třeba u psů. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Rakovina napadá všechny savce a tedy stejně jako u lidí, působí i u psů. Z toho by se dalo vyvodit, že co pomůže proti rakovině člověku, může pomoci i psům. Zkuste to.
Sirnou mastí se léčí převážně svrab. Svrab se dá definovat jako svědivé, přenosné, parazitární kožní onemocnění. Svrab je relativně častá dermatóza (kožní onemocnění), která způsobuje menší epidemie v prostředí, kde se předpokládá větší pohyb lidí v kombinaci s nižší úrovní hygieny. Svrab tak může postihnout utečenecké tábory, levné turistické ubytovny (hostely) a podobně. Původcem svrabu je samička zákožky svrabové. Zákožka, jež má velikost asi 300–500 mikrometrů, je lidský parazit vytvářející v pokožce člověka chodbičky. V těchto chodbičkách samička kálí a klade vajíčka. Na člověku (v člověku) samička přežívá asi 4─6 týdnů, v průměru naklade 40–50 vajíček a z desetiny vajíček se během 14 dní vyvinou dospělí jedinci. Pro zákožku je charakteristické to, že je mimo organismus člověka velice citlivá na vyschnutí a vlhko. Při pokojové teplotě není schopna pohybu a umírá do 3 dnů. Jestliže vystavíme zákožku teplotám okolo 50 °C, zahyne do 10 minut.
Svrab, plísně, mykózy, ekzémy, „potivé nohy‟, bradavice a jiná kožní onemocnění se léčí tak, že se mast po koupeli vetře do osušené kůže postižených míst těla a obličeje, a to i u dětí.
Ve svém příspěvku KRÁLÍČEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Filip.
Jasně, člověku to přijde, že do sebe rve další chemii, ale to tak vůbec není. Taky berete doplňky stravy, abyste se třeba vyhnula chřipce. Tady to berte úplně stejně. Za sebe bych se tomu nevyhýbal... :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Natálka.
Tak já teda nevím... :-( Fakt se mi to nechce brát jen tak a nijak špatně se necítím...
Protilátky se začínají vytvářet již v plodu těhotné matky, a to zhruba od 20. až 30. týdne. Jejich množství však bývá tak malé, že je nelze považovat za ochranné. Novorozenec po porodu je však chráněn takzvanými mateřskými protilátkami, které se do malého děťátka dostávají přes placentu. Jejich množství je někdy dokonce vyšší než u dospělého člověka, a proto dostatečně kvalitně chrání novorozence vůči cizorodým látkám a infekčním mikrobům. Nevýhodou mateřských protilátek je jejich dočasné působení, přetrvávají totiž v těle novorozence zhruba 3 až 12 měsíců. Již po 2 měsících po narození jejich množství významně klesá až pod hranici účinné ochrany, neboť jsou metabolicky rozkládány a vylučovány z těla dítěte. Po porodu se v těle nového človíčka začínají vytvářet také vlastní protilátky, jejich množství je však zpočátku velmi malé a teprve s postupem věku se jejich tvorba zvyšuje. Zjednodušeně lze říci, že v prvním roce života se tvoří zhruba 50 % všech protilátek ve srovnání s dospělým člověkem. Teprve kolem 10. roku si dítě vytváří takové množství protilátek, které odpovídá dospělému člověku.
První bílé krvinky se pozorují již v období žloutkového vaku, později hrají významnou roli při zánětlivých reakcích. Typické obranné bílé krvinky, které se vytvářejí v kostní dřeni, krvi a slezině, se objevují v plodu od 12. týdne těhotenství. Podobně jako u protilátek je jejich množství zpočátku nepatrné, ale postupně, jak plod roste, jejich množství stoupá. Mimo jiné vznikají další druhy těchto obranných buněk a zvyšuje se rovněž jejich obranná aktivita. Některé z těchto buněk bývají po porodu u novorozeného děťátka plně funkční. V období zrání plodu se obranné bílé krvinky učí rozlišovat vlastní látky od látek cizorodých. To přispívá ke správné funkci imunitního systému, který nesmí negativně ovlivňovat či odstraňovat užitečné buňky, tkáň a další biologické látky vlastní člověku. Stejně jako protilátek nemá novorozenec také dostatek těchto specificky obranných bílých krvinek, které navíc nevykazují tak vysokou obrannou aktivitu jako u dospělých lidí.
Ve svém příspěvku WURM-EX se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva K.
Zdravím. Já osobní zkušenost s tímto problémem nemám, ale vím, že ho kolegyně v práci brala Wurm-Ex, protože jejímu pejskovi našli ve stolici červíky, tak hned ty prášky nasadila, aby měla jistotu, že bude v pohodě. ;-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Magda.
A jak že bude v pohodě? Kolik lidí má a mělo psi a byli v pohodě..tak tomu moc nerozumím??? :-O Co by se člověku mělo stát?
Řečík pistáciový pochází z Íránu. Je to velice otužilý strom. Snese teplotu -10 ° v zimě a +40 ° v létě. Potřebuje slunnou polohu a dobře propustnou půdu. Dlouhé horké léto je nezbytné ke zrání plodů. Je potřeba jeden samčí strom na 6–8 samičích stromů, aby měly plody. Samčí strom může být i jiná odrůda než samičí strom. Řečík pistáciový vyrůstá až do výšky 10 m. Má opadavé zpeřené listy, dlouhé 10 až 20 cm. Plodem je peckovice – pistáciový oříšek.
Některé vyšlechtěné odrůdy ale mají samčí a samičí květy na jediném stromě. Z nenápadných květů, sdružených do latovitých květenství, se vyvíjí množství drobných zašpičatělých plodů červené barvy. Tenké zelené oplodí skrývá pistáciový oříšek – pecku s tenkou a hladkou dvoudílnou skořápkou, ve které je drobné oválné, zeleně zbarvené semeno charakteristické chuti, která vynikne zvláště po opražení a prosolení. Pistácie bývají většinou nejdražší ořechy, které se na trhu nabízejí.
Pistácii pravou e nutné pěstovat na mimořádně vhodných místech, například u osluněné zdi nebo ve skleníku. Osvědčení odrůda 'Aleppo' je dnes pravděpodobně nedosažitelná. Příbuzným, ne příliš odolným druhem je kyperský řečík terebint (Pistacia terebinthus), který obsahuje pryskyřici. Plody má zpočátku červené, během zrání hnědnou a obsahují jedlá, olejnatá semena, která jsou také zelená a zašpičatělá, ale menší. Slouží jako opylovač pro pravé pistácie, které vytvářejí často pyl příliš brzo a nestačí se tak samy oplodnit. Většina semenáčků je proto hybridem obou druhů, což brání prošlechtění pistáciových oříšků. Plody řečíku lentišku (Pistacia lentiscus) poskytují stolní olej. Tento druh se pěstuje hlavně pro takzvaný mastix, pryskyřičnou hmotu, která se získává ze zářezů v kůře a používá se k výrobě léčiv a žvýkaček.
Pěstování: Pistácie nejsou příliš náročné na půdu. V teplejších zemích jsou vhodnou plodinou pro chudé suché horské půdy, kde nelze jiné, na trhu často méně ceněné druhy ořechů pěstovat. Jeden samčí prašníkový strom se pěstuje asi na šest samičích pestíkových, ale vzhledem k tomu, že pyl dozrává často předčasně, doporučuje se chránit samčí květy papírovými sáčky, dokud nejsou pestíky připraveny k oplození. Pistácie je možné pěstovat ve skleníku. V nádobách vytvářejí atraktivní keře. Je ale nutné jim zajistit opylení. V teplých krajích nebo u ochranné zdi je pistácie zajímavým stromkem. Bývá oblíbenou potravou ptáků a savců. Doporučuje se pouze zmlazovací řez, pro který je nejvhodnější doba uprostřed léta. S vyvazováním ke zdi je nutné začít co nejdříve, aby se dosáhlo keřovitého tvaru.
Hnojení: Stromek se postřikuje stimulátorem Bio-Algeen S-90.
Sklizeň: Zrající trsy se postupně odřezávají, plody suší a vylušťují. Nejlépe je skladovat je i se skořápkou, která se při pražení sama otevře.
Použití: Pistácie se mohou jíst syrové, nejčastěji se ale praží a solí. Prodávají se nevyloupané. Používají se k obarvení a dochucení řady pokrmů, především pikantních a sladkých, včetně nugátů a zmrzliny.
Pistacia terebinthus se pěstuje pro terebint, mízu tekoucí z kmene, ze které se vyrábí terpentýn. Tvrdé tmavočervené dřevo se užívá k výrobě cenných předmětů.
Množení: I když byly vyšlechtěny kvalitnější odrůdy, vypadá to, že se pistácie příliš nevyvíjejí. Neustálé křížení s druhem P. terebinthus brání jejich prošlechtění, semenáčky ale pravděpodobně zachovávají rodičovské vlastnosti. Kvalitní odrůdy se množí roubováním nebo očkováním.
Choroby, škůdci: Při pěstování v zahradě netrpí pistácie žádnými běžnými chorobami ani škůdci, ve skleníku nebo u ochranné zdi je ale mohou napadat svilušky.
V naší poradně s názvem HPV VIR DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobry den, je možné abych mou přítelkyni nakazil virem HPV i kdyz jsem neměl naprosto žádný intimní styk s jinou dívkou? Poslední sex s jinou než mou partnerkou jsem mel přibližné před 10 měsíci
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Virů HPV je několik druhů a po nákaze zůstávají v člověku bez ohledu na pohlaví po celý život. Stačí se nakazit v mládí při prvních milovaní a celou dobu pak můžete být nositelem a můžete tak vir dále přenášet. Jestli vaše otázka směřuje k ujištění se o sexuální věrnosti vaší partnerky, tak prokázání viru HPV není věrohodný ukazatel.
Obratel L5 je pátý obratel bederní části páteře (počítáno od hlavy je dvacátý čtvrtý). Obratel L5 ovlivňuje orgány spodní části nohou (lýtka, holeně, kotníky, chodidla).
Obratel L5 zdravotní problémy:
nateklé (nejen) kotníky
chladné nohy (špatné prokrvování spodní části nohou)
křeče v nohách
vředy na holeních
Obratel L5 psychické projevy:
zlost, neschopnost přijímat radost
nenávist sám k sobě s pocitem viny
problémy se sexualitou
člověku chybí zázemí (typicky: finanční nejistota)
dlouho trvá, než něco zpracuje (i fyzicky)
strach z budoucnosti
Pravidelné cviky na obratel L5:
otáčení dolních končetin v kyčelním kloubu
pohyb stehen směrem ven
ohýbání a následné narovnání dolních končetin v kolenním kloubu
otáčení nohou
Fyzické příčiny obratle L5:
sedavé zaměstnání
SI skloubení
Sakroiliakální kloub označuje přechod mezi kostí křížovou (os sacrum) a kostí kyčelní (os ileum) a do češtiny je překládán jako křížokyčelní kloub. Často se také můžete setkat s názvem SI, hovorově „esíčko“. Jedná se o kloub tuhý, ve kterém jsou vykonávány pohyby malého rozsahu, které jsou ovšem důležité pro postavení pánve.
Projevy:
bolest hýždí a zadní strany stehen
bolest se přenáší do oblasti třísel či stydké spony
omezení v běžných činnostech, jako je chůze do schodů či vystupování z auta
Cviky
Na břiše: Leh na břiše, ruce složené pod čelem. Začneme přitahovat levou nohu do plazení, ale přitom si hlídáme levý bok. V okamžiku, kdy máme pocit, že se levý bok začíná odlepovat od podložky, zastavíme pohyb levou nohou. V této pozici je výdrž s tlakem boků a levého kolena do podložky. Pak povolíme a provedeme na druhou stranu.
Na boku: Leh na pravém boku. Pravou ruku dáme pod hlavu, pravou nohu skrčíme v koleni, máme levou v koleni nataženou, v kotníku děláme „fajku“. Levou nohu zatlačíme vnitřním kotníkem do podložky a vytáhneme do dálky. Výdrž. Totéž na druhém boku.
Pejsek: Vzpor klečmo, zvedneme střídavě pokrčenou pravou a levou nohu do boku (na pejska). Boky přitom zpevníme a nepřetáčíme. Důležité je hlídat si, že koleno zdvižené nohy musí být minimálně tak vysoko jako její kotník. Účinnost cviku závisí na uvedených podmínkách, nikoli jen na tom, jak vysoko je kotník.
Sunutí kolena: Vzpor klečmo, naznačíme sunutí pravého kolena po podložce směrem k levé ruce. Pánev držíme pevně na místě. Po chvíli výdrže se vrátíme zpět a zopakujeme na druhou stranu.
Cvik na kraji lehátka: Vzpor klečmo na kraji lehátka, pokrčíme lokty a opřeme se o předloktí, vnitřní noha je u kraje lehátka, vnější visí mimo lehátko a je zavěšená nártem o lýtko druhé nohy. Provádíme mírný tah volně visícího kolene nahoru dolů, maximálně 2 cm pod okraj lehátka (noha je stále ve svislé poloze). Lokty a kolena svírají s lehátkem pravý úhel, nesedáme si na paty, nepřetáčíme tělo. Pak totéž na druhou stranu.
Zanožení: Vzpor klečmo, poté sed na patách, protáhneme ruce dopředu, následně se přesuneme do vzporu a zároveň zanožíme jednu nohu. Nepřetáčíme pánev, boky jsou pevné. Posadíme se zpět na paty, pak nahoru do vzporu a zopakujeme totéž pro druhou nohu.
POZOR! Když cvičení bolesti zhoršuje nebo ani po týdnu nepřinese úlevu, je třeba lékařské vyšetření.
V naší poradně s názvem POMOC V DEPRESI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.
Jak má nemoony postupovat po zjištění diagnozi?hlavně já jsem otcem nemocného.Je to těžké nevím jak mu mohu. Pomocí.bez toho,abych si byl jist.že mu více nejhorším. Jeho stav.prvni krok-jsme už udělali.byly jsme v riapsu.ale chci mu více pomocí.nevím jak.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Při nezvladatelné depresi se používají lékařem předepsané účinné léky, které navodí lepší náladu a nemocnému navrátí novou chuť do života. Je třeba dohlédnout na přesné dávkování a pravidelnost užívání. Rovněž skupinová sezení s psychoterapeutem jsou prospěšná, aby si člověk uvědomil, že není sám, kdo takto duševně trpí. Hlavním cílem je v duševně nemocném člověku najít jeho pozitivní touhy a ty pak podporovat a uskutečnit. Naopak ty chmurné představy vysvětlit a snažit se je potlačit. S tím vším vám pomůže psychoterapeut, se kterým byste se měli co nejdříve sblížit.
Pokud se někdo rozhodne odkyselovat svůj organismus, měl by si uvědomit, že je to často běh na dlouho trať. Existují sice způsoby jak nejrychleji odkyselit organismus a čím toho dosáhnout. Ale pokud si člověk chce odkyselený organismus udržet, musí řadu zásad dodržovat dlouhodobě, anebo se k tomu stále znovu vracet. Nejčastěji se lidé uchylují k odkyselení organismu v okamžiku, kdy je trápí nějaký problém.
Pokud jedinec na sobě pozoruje některé projevy překyselení organismu, například svědění kůže hlavně na nohách, může se rozhodnout, že začne překyselení organismu řešit. V takovém případě je dobré si nejprve uvědomit, který zdravotní problém ho trápí a proč tedy s odkyselováním organismu začíná. Při procesu odkyselování může pak sledovat, jestli se jeho zdravotní stav zlepšuje. Pokud chce mít ale přesné výsledky, a nechce se tedy spoléhat jen na své pocity, je vhodné, aby denně prováděl měření pH.
Důležitý je také dostatek tekutin (ideálně čistá voda, žádná minerálka), dostatek vitamínů a minerálů. Naopak při tomto procesu odkyselení organismu je vhodné vynechat všechny sladkosti a živočišné výrobky.
Řada lidí se při procesu odkyselení organismu řídí více babskými radami, než radami odborníků, kteří překyselení organismu nepovažují za zas tak závažný problém. Většina babských rad vychází z toho, že právě pitný režim je důležitý. Není důležité ale jen to, že něco pijete, ale co pijete. Kromě čisté vody se v babských radách často objevují různé čaje. Když se budete zajímat o tuto problematiku, jistě najdete tato doporučení. Kromě čisté vody se doporučuje také voda z brambor!, běžný zelený čaj a čaje bylinkové. K dopolední konzumaci se doporučují bylinkové čaje z benediktu, fenyklu, pampelišky, puškvorce a řepíku. Na odpoledne se zase doporučují čaje z jitrocele, kopřivy, lopuchu, truskavce, tužebníku a vřesu. Pro odkyselení organismu se také doporučuje pít ráno nalačno teplou vodu s citrónem (na skleničku vody, tedy asi 200 – 300 ml zhruba polovinu velkého citrónu). Je důležité, aby voda nebyla horká, ale ani studená, ideální je vlažná. Tato voda by měla pomoci s odkyselením organismu, protože citróny patří k těm nejvíce zásadotvorným potravinám a pomáhají tedy dostat pH do přijatelných hodnot. Tato voda má prý také účinky na imunitu, stimulaci trávicího traktu, na urychlení procesu hubnutí, a na kvalitu pleti. Některé babské rady dokonce doporučují pít vodu s citrónem i před spaním. Některé babské rady také doporučují odkyselení organismu jedlou sodou, která by měla mít vliv i na chřipku a nachlazení a hlavně na detoxikaci. Babské rady doporučují smíchání lžičky jedlé sody s trochou citrónové šťávy a vody. Tato směs se pak také pije na lačný žaludek.
Kromě toho se doporučuje také pít vývar ze zeleniny po dobu asi deseti dní, pak s několika měsíční pauzou a znovu. Tento vývar se vaří v podstatě jako zeleninová polévka. Zelenina se dá do vody a přivede se k varu. Rozdíl je v tom, že zelenina se pak vyndá a vypije se jen ten vývar. Zelenina může být různá. Přes léto se doporučuje přidávat do tohoto vývaru také různé bylinky a plevely, které běžně rostou po okolí (například kopřivy, pampelišky, sedmikrásky atd.)
Některé babské rady dokonce doporučují pít jen převařenou vodu, protože var by měl z vody odstranit látky jako fluór a další. Jedná se jen o další babskou radu, takže to není úplně nutné. I čistá nepřevařená voda jistě udělá svoje.
Některé babské rady doporučují denně si na několik minut zatancovat, a tím pomoci buňkám odplavit jedovaté kyseliny. Stejně tak se doporučuje alespoň jednou denně se uvolnit od stresu třeba právě tím, že se na něčem „vybijete a vykřičíte“. Tak se negativní emoce vyplaví z těla a nebudou se podílet na překyselování organismu.
Všechny tyto babské rady nejsou nijak vědecky podložené, takže není důkaz, že by opravdu tak moc pomáhali, ale většina z nich nemůže člověku nijak uškodit. Tak pokud se jedinec opravdu pokouší odkyselit organismus, tak mu nic nebrání, aby tyto rady vyzkoušel. Samozřejmě ne třeba všechny. Důležité je najít si vhodný kompromis.
Kromě těchto základních rad je možné zkusit i další postupy, které jsou k odkyselení organismu doporučované. Spoustu lidí při překyselení organismu trápí hlavně svědění chodidel, na odkyselení kůže v této části těla se doporučuje využívat himálajskou sůl. Sůl by se měla nechat rozpustit ve vodě, a v ní se pak namočí ponožky, které si člověk natáhne na nohy. Sůl by pak měla z ponožek proniknout do kůže člověka a tou pak i do krve, kde bude pomáhat odbourávat kyseliny.
Stejně tak se doporučují i koupele se zásadotvornými látkami, jako je například jádrové mýdlo, tyto koupele by ale měly trvat delší dobu (minimálně hodinu). Nestačí se samozřejmě jen v takové koupeli namočit, jedinec by se měl pravidelně drhnout, aby se jeho lymfodrenážní systém rozproudil.
Kromě zásaditých koupelí se doporučuje také koupání ve studené vodě, protože tělo potřebuje promrznout, což pomáhá udržet rovnováhu kyselin zásad v těle.
Důležité je také správné dýchání. S tím souvisí i nutnost zbavit se stresu, který často vyvolává mělké a rychlé dýchání, které tělu příliš nepomáhá.
Některé babské rady doporučují také jednou za čas ulehčit ledvinám a játrům, které jsou často přetížené, a tak nefungují, jak mají, a proto se kyseliny vylučují z těla kůží a třeba i nosem. K ulehčení doporučují nejen různá cvičení, ale i krátkodobé hladovění a klystýry.
Rozsáhlejší zablešení zjistíme snadno: srstí psa nebo kočky se čile prohánějí blechy. Tato situace nastává častěji u psů chovaných mimo dům (na dvorku), ale může jí být zaskočen i majitel psa chovaného v bytě, nebo kočky, která je běžně vypouštěna ven. Při menším zablešení ale jednotlivé blechy mohou naší pozornosti uniknout. Pokud blechu nevidíme, neznamená to, že ji pes nemá. Jestliže uvidíme na srsti drobné černé tečky, přilepené na chlupy, nejde o špínu, ale s největší pravděpodobností o bleší výkaly z vysáté krve.
O jejich pravosti se přesvědčíme snadno: několik těchto teček dáme na bílý papír a kápneme na ně trošku vody. Jde-li o bleší trus, brzy se ve vodě rozpustí a my uvidíme, jak se kapka vody barví do červena. Výskyt blech je tak úspěšně potvrzen.
Na rozdíl od psa má kočka hustější srst, takže se blecha u ní hledá hůř. Také trus blech se objeví až tehdy, když je blech více. Kočka je čistotnější a tohoto indikátoru blech se zbaví rychleji než pes. Jedna z možností je kočku postavit na tmavou podložku a pročesávat jí srst. Jestliže na podložku padají malinké bílé tečky, nejde pravděpodobně o lupy, ale o vajíčka blech. Nejlepším potvrzením pak je diagnostika léčbou. Podejte kočce přípravek proti blechám a pak ji dejte na několik hodin například do suché vany nebo na jinou výraznou podložku, ze které kočka neuteče (přepravka na kočky pokrytá bílým papírem). Možná budete zaskočeni, že se pod kočkou oproti vašemu očekávání nachází vyšší počet uhynulých blech. Na bílém podkladě je uvidíte opravdu snadno.
A jak je to s onou proslulou větou „To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou.“? Pokud jsou to skutečně psí blechy a mají možnost si vybrat, pak dospělí jedinci dají přednost psu. Pokud ale nemají jiný zdroj potravy, mohou si (spíše výjimečně) vybrat i člověka. Je to ale individuální, různí lidé mohou mít mírně odlišné složení krve, a proto mají pro tento a podobný hmyz různou přitažlivost, takže někdo je tímto problémem obtěžován víc, někdo méně.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokonalou metamorfózou. Oplodněná samička klade vajíčka v srsti hostitele, ta po několika hodinách oschnou a opadnou (dokážou se tak dobře šířit). Vylíhnou se z nich larvy, které mají kousací ústrojí a živí se organickými zbytky (kůže a podobně) či výkaly dospělců, které obsahují poměrně velké množství nestrávených zbytků krve. Larvy se třikrát svlékají a po několika dnech se přemění v kokon s kuklou. Z kokonu se po různě dlouhé době líhnou dospělci.
Při kousnutí se z blechy do hostitele dostávají takzvané hapteny, což jsou částečné antigeny, které dokážou vyvolat imunitní odpověď organismu. Při zablešení dochází k dlouhodobému přísunu těchto látek do těla hostitele, u kterého se může objevit přecitlivělost a následně i zdravotní problémy. Tento jev je častý u psů a objevuje se přibližně měsíce až roky po napadení blechami. Při nabodnutí kapiláry vpouští blecha trochu slin dovnitř těla hostitele a spolu s tím se můžou z jejich ústního ústrojí přenášet i potenciální patogeny. Dále může napadený pozorovat svědivé červené fleky podobné štípnutí komára, které ale do několika málo dnů mizí. Problém může způsobit až nadměrné škrábání místa vpichu, kde se v důsledku toho vytvoří infekční zánět.
Blecha obecná spolu s blechou morovou (Xenopsylla cheopis) byla – a v některých částech světa stále je – přenašečem moru. Jde o mor dýmějový, septikémický či plicní, které stály za epidemií nazývanou černá smrt. Ta se ve 14. století rozšířila z Asie (východního Kazachstánu) přes Čínu až do Evropy. Člověk se mohl tímto morem nakazit po kontaktu s blechami, které se vyskytovaly především na krysách (ty jsou zdrojem nákazy). V trávicím ústrojí nakažené blechy žijí bakterie Yersinia pestis, které způsobují vlastní onemocnění. Tyto bakterie se uvnitř blechy namnoží a zablokují žaludek. Důsledkem toho je neutišitelný hlad blechy, která stále saje krev a bakterie tak mohou proudit do svého nového hostitele. Plicní mor se šířil také kapénkovou infekcí.
V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček.
Jak se zbavit blech u zvířat? Mějte na paměti, že vajíčka jsou patrně největším problémem domácností se zvířaty. Než blecha přes vylíhnutí a larvu dospěje, trvá to až 30 dní. I když kočku nebo psa jednorázově odblešíte, jakmile dorostou nové blechy z neviditelných vajíček, které se vám povalují po podlaze nebo v kobercích, znovu obsadí zvířata. Blechy vydrží až několik týdnů bez potravy. Tento fakt je příčinou toho, proč se mnohé domácnosti aplikací antiparazitárního přípravku blech zbaví, ale za měsíc až dva se problém objevuje nanovo. Pokud chcete zlikvidovat veškeré blechy v domácnosti, musejí být všechna přítomná zvířata ošetřena proti blechám účinným přípravkem s dlouhodobým efektem minimálně po dobu kontinuálních tří měsíců. To je doba, za kterou se ze všech vajíček vylíhnou larvy a musejí se jít na zvíře napít. Blecha, která se napije z ošetřeného zvířete, se již nerozmnoží, larva, která se napije, již nedospěje. Problém se eliminuje, ale je to běh na dlouhou trať. Pokud kočku nebo psa odblešíte jednou dvakrát za rok, je to k ničemu.
Jak se zbavit blech doma? V domácnosti se parazita trvale zbavíte především důsledným odblešováním zvířat. Blechy, které se narodí, se později infikují přípravkem ze zvířete a zemřou nebo se jeho krve nenapijí a zemřou hlady. Celé to trvá přinejmenším týdny, spíše však měsíce. Okamžitý efekt má zásah speciální dezinsekční firmy. Ale není to nijak laciné. Jeden zásah v bytě přijde na více než 1 500 korun. Zpravidla je nutné zásah po krátkém čase ještě nejméně jednou opakovat. Pokud je výskyt blech větší, může být zásahů ještě víc. Pokud firmu zavoláte a necháte byt či dům vystříkat insekticidem, zpravidla stačí nechat ho pár hodin zaschnout a přestane být pro lidi i zvířata nebezpečný. U některých postřiků se však počítá s návratem domů až po 24 hodinách, takže je potřeba si to se zásahovou firmou ujasnit.
Pokud půjdete na blechy svépomocí, pusťte se do celé domácnosti. Rozhodně vyperte nebo ošetřete zvířecí pelíšky. Vhodné je vyprat i všechno ložní prádlo a další věci, ve kterých by se podle vás mohly držet blechy. Častěji a důkladně také luxujte. Podle některých zkušeností se vyplatí používat i parní čistič.
Soustřeďte se na škvíry kolem prahů, mezi prkny podlahy, na zvířecí pelechy. Po prvním vysátí postříkejte podlahy přípravkem proti hmyzu a tak ob dva dny pokračujte ve vysávání. Vhodný je bezsáčkový vysavač, kdy po vysátí vysypejte zásobník. Vysypávání obsahu luxu je důležité, protože se vám jinak budou blechy líhnout uvnitř. Poté ošetřete vyluxované a vytřené podlahy ještě přípravkem proti lezoucímu hmyzu, pokud nemáte kočku. Při použití antiparazitik je namístě důrazné upozornění na toxicitu mnohých těchto léčiv pro kočky. A to včetně sprejů na ošetření prostředí! V domácnostech s kočkou je lepší prostředí ničím nevystříkávat a spolehnout se na mechanickou očistu a efekt antiparazitik na zvířatech. Jsou známy případy, kdy se kočka přiotrávila z podlahy vystříkané sprejem proti hmyzu ještě druhý den po aplikaci.
Jak se zbavit blech u domácích zvířat je někdy problematické. Obecně lze říci, že veterináři už delší dobu varují před dlouholetými zavedenými značkami antiparazitárních přípravků. Právě vůči nim si totiž blechy vybudovaly toleranci. Obvyklý spot-on, tedy kapky, které se kapou zvířeti za krk, už vůbec nezabírají a blechy na kočce vydrží i po týdnu či dvou. Živé a čilé. Nejlepší je, pokud se o vhodné metodě pobavíte s veterinářem. Pokud nezabírá přípravek, který jste až dosud úspěšně používali, vyměňte ho za jiný. Zkuste třeba obojek proti blechám nebo novinku mezi přípravky - tablety proti blechám.
Vyplatí se nešetřit, protože cena v tomto případě bývá přímo úměrná kvalitě. Pamatujte si, že sice neexistuje nejlepší hubicí přípravek, ale zato existuje spousta těch špatných. A respektujte pokyny výrobce v letáku, zejména pokud jde o dobu účinnosti přípravku. Pak hned nasaďte další dávku, tabletku či nový obojek.
Křtiny jsou velmi starým náboženským obřadem, kterým se člověk přijímal do určité církve, tedy ne jen římskokatolické. A když je dnes v naší zemi naprostá většina nevěřících, stává se křest určitým obřadem přijetí malého človíčka do společnosti. Proto můžete obdržet pozvání na křest dítěte i od lidí, od kterých byste to nečekali.
Svátost křtu je základem křesťanského života. Tento obřad otvírá dítěti dveře do života ve víře a dává mu možnost se později v životě účastnit dalších důležitých obřadů a svátostí. Křest slouží k očištění od prvotního hříchu, jde také o začlenění nového věřícího do společenství církve. Je to nádherný a nesmírně významný svátek pro všechny věřící, protože jde o začátek života v Bohu a s Bohem. Původ slova „křest“ je v češtině zřejmý – má velmi blízko ke Kristovi. Hodně se podobá židovskému svátku Tvilah, který je také očistným rituálem ve vodě a používá se při konvertování na židovskou víru. Tvilah se však během života opakuje, zatímco křest je jen jeden. Za zakladatele svátosti křtu považujeme Jana Křtitele. První křty byly zřejmě realizovány ponořením do vody, později se zredukovaly jen na pokropení hlavy. Prý to bylo proto, že se ze začátku křtili převážně dospělí, později spíše děti, i když ponoření do vody se praktikovalo ještě v 16. století. Katolická církev se dodnes snaží o to, aby byl křest výjimečným a neopomenutelným obřadem plným víry a křesťanské lásky.
Na křtiny se stejně jako na svatbu nechodí bez dárečku. Co ale darovat šestiměsíčnímu dítěti? Mělo by to být něco hodnotného, něco, co bude dítěti po celý život připomínat tento významný den, ale mělo by to být zároveň i dětské. V Itálii, kde je křtěné prakticky každé dítě, patří mezi nejoblíbenější tipy na dárky ke křtinám velice dekorativní stříbrné dětské rámečky a dětská alba na fotografie, nebo různé ikony a obrázky s křesťanskými motivy ze dřeva a stříbra.
Vybrat dárek ke křtinám může dát pořádně zabrat. Dárky ke křtinám bychom však mohli rozdělit do tří základních kategorií:
Hodnotné dary: dárky, které mají vysokou hodnotu. Může jít třeba přímo o peníze či různé termínované účty a spoření. Mimo ty jsou to ale nejčastěji šperky či investiční diamanty.
Dary víry: dárky, které reprezentují náboženství a jeho důležitou roli v životě dítěte. Často jsou to různá vydání Bible, biblické příběhy pro děti, modlitbičky, růžence, křížky na stěnu, hračky na motivy různých biblických postav a podobně.
Vzpomínkové dary: předměty, které mají především připomínat den křtu nebo osobu, která dar věnovala. Může jít o ručně vyrobené deky, vyšívané dečky, oblečení se jménem dítěte, zarámované obrázky a jiné osobní dary. Kreativní duše mohou napsat například básničku nebo složit píseň.
U křtu můžete být jako host, ale i jako kmotr. Ten je pověřen několika funkcemi, ale co máte jako kmotr dítěti darovat? Na dárku je dobré se domluvit s rodiči, protože dárek patří miminku (ale pozor, křtiny mohou mít i dospělí lidé!). Vhodná je nějaká vkladní knížka s určitým základním vkladem, který ale nemusí být významně veliký. Dalším dárkem by mohl být nějaký řetízek na krk, pokud jde o chlapce, u děvčat to mohou být i zlaté náušnice. Doplňkem řetízku by měl být zlatý křížek nebo medailon, či zlatý peníz. Pokud to bude medailon, měl by mít jeho vzor nějaký vztah ke jménu miminka, pokud je to možné, jinak lze volit neutrálního Krista, sv. Václava a podobně. Je pravdou, že být kmotrem je veliká čest, takže dárek má člověku připomínat po celý život jeho dětství, i když si na křest ani nepamatuje.
Pokud jsme hosty, je vhodný malý dárek. Samozřejmě nás může napadnout také vkladní knížka s menším vkladem, ale kdyby to napadlo vícero lidí, mělo by dítě více různých vkladních knížek, což by mu působilo problémy. S tím se tedy raději poraďte třeba s kmotrem nebo rodiči, aby se peníze nedělily.
Dárek do kolébky nebo ke křtinám je dárkem pro novorozené děťátko, nepleťte si ho s dárkem pro novopečenou maminku, který je dárkem pro matku, ne pro dítě.
Blecha psí (Ctenocephalides canis) je druh blechy, která žije jako vnější parazit na široké škále savců, především však na domestikovaných psech a kočkách. Je blízce příbuzná bleše kočičí (Ctenophalides felis), která může žít na širokém okruhu zvířat a je více rozšířená.
Psí blecha je problematičtější, neboť může přenášet tasemnici psí (Dipylidium caninum). Blecha psí se obvykle živí krví psů a koček, občas pokouše i člověka. Může žít bez potravy mnoho měsíců, ale samičky potřebují konzumovat krev, aby mohly vytvářet vajíčka. Každá samice může umístit do srsti svého hostitele až 4 000 vajíček. Vajíčka procházejí při vývoji čtyřmi cykly: embryo, larva, kukla a dospělý jedinec. Celý životní cyklus od vajíčka po dospělého jedince trvá od dvou do tří týdnů v závislosti na okolní teplotě. Při nízkých teplotách může trvat i déle.
Prevence a zvládnutí zablešení je vícekrokový proces. Prevence při zablešení může být občas obtížná, ale je dost efektivních cest, jak dosáhnout toho, aby nedošlo znovu k zablešení psa. Zvládnutí zablešení však neznamená jenom zničení blech ve všech vývojových stadiích na psovi, ale i jejich odstranění z prostředí, kde pes žije. Blechy jdou nejlépe odstranit speciálními produkty určenými k odblešení, které se dají koupit. Každá samička blechy s oblibou klade vajíčka v prostředí, ve kterém žijí domácí mazlíčci. Potom efektivní likvidace spočívá v odblešení vnitřního i vnějšího prostředí a všech mazlíčků.
Odblešení vnitřního vybavení se většinou provádí mechanickým zničením. Toto může být uskutečněno prostřednictvím vysání, obzvláště na místech, kde se blechy obvykle nacházejí (například závěsy, psí pelíšky a prostory pod nábytkem). Vysavačem lze zlikvidovat přibližně 50 % blech. Po vysávání se doporučuje použít speciální přípravek proti blechám k usmrcení zbylých blech a k zabránění vývoji z vajíček. Dostupné produkty zahrnují prášek do koberce, spreje a rozprašovače, které obsahují insekticidy a růstové regulátory. Speciální péči je potřeba věnovat psímu pelíšku, který by měl být prán každý týden. Odblešení by potom mělo být provedenu souběžně ve vozidlech, garážích a všech dalších místech, kde je známo, že pes trávil svůj čas. Prevence zablešení musí zahrnovat odstranění blech ze dvora nebo chovatelské stanice. Dvě místa, kde s největší pravděpodobností budou blechy, jsou psí boudy a terasy či verandy, kde mohou psi odpočívat. Blechy se také mohou na psy přenést od divokých zvířat (například veverky). Je doporučováno odpudit tato zvířata od sídla lidí a hlavně je nekrmit.
Odblešení je snazší díky antiparazitickým produktům, jako jsou obojky, spreje, dipy, prášky, šampóny, a dokonce i injekce. Blechy lze snadno zabít nebo paralyzovat v závislosti na účinné látce. Je velmi důležité vydržet s opatřeními proti blechám tak dlouho, jak je to jen možné, neboť životní cyklus blech se může prodloužit až na šest měsíců, a ačkoliv bylo odblešení úspěšné, tak se blechy v různých vývojových stadiích stále vyskytují kolem domu.
Vyrážka se u člověka projeví během 24 až 96 hodin po přímém kontaktu s postiženým zvířetem. Vyrážka může být podobná té, která je způsobena lidským svrabem, s tou výjimkou, že u psího svrabu nejsou žádné chodbičky. Příznaky pak trvají asi 14 až 21 dní, pokud nedojde k opakovanému kontaktu s postiženým zvířetem.
Pro absolutní potvrzení diagnózy je nezbytné vyšetření kožní léze mikroskopem, která jasně ukazuje tyto psí roztoče. Psí svrab je nevýznamný problém veřejného zdraví, ale jde o diagnózu, kterou by měl být schopen stanovit certifikovaný dermatolog. Mikroskopické vyšetření se doporučuje provést, když člověk trpí generalizovanou ekzematoidní erupcí, nezvladatelným svěděním a anamnézou kontaktu se zvířetem, které má svrab.
Tento stav je velmi vzácný, a kožní lékař uvidí za svou praxi jen hrstku případů. Mnoho dermatologů nemusí vidět případ psího svrabu na člověku ani jednou ve své kariéře. Vzhledem k vzácnosti tohoto onemocnění nebylo dosud provedeno mnoho výzkumů v oblasti psího svrabu postihujícího lidi a prakticky nejsou k dispozici žádné nové způsoby léčby.
Existuje případ manželů středního věku, z nichž každý vykazoval šestitýdenní výskyt celkové tělesné vyrážky a svědění. Pár měl dva psy na klíně, kteří měli nezvladatelné svědění a šupinatou vyrážku po stejnou dobu. Pacienti uváděli, že jejich svědění bylo tak silné že je v noci probudilo ze spánku. Nikdo z jejich příbuzných ani známých toto svědění neměl a nebylo známo žádné komunitní ohnisko lidského svrabu.
Oba pacienti měli difuzní sekundárně exkoriovanou ekzematózní erupci a mnohočetné, krustované erytematózní papuly velikosti 2 mm až 5 mm vytvořené na krku, trupu, horních a dolních končetinách, rukou a nohou. Na kůži nebyly žádné chodbičky. Při zvětšeném vyšetření byly na zápěstích a v meziprstních prostorech přítomny vezikuly o průměru 1 mm. Mikroskopické vyšetření preparátu z jednoho z váčků na zápěstí byl pozitivní na roztoče. Podobný roztoč byl izolován z vyrážky šupin u obou jejich psů.
