Roztoči jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. Jsou velmi malí. Zatímco všechny ostatní řády pavoukovců se živí dravě, mezi roztoči nalezneme i saprofágy nebo parazity. Roztoči bytového prachu jsou považováni za jednu z nejčastějších příčin astmatu a alergií. Zdravotní komplikace způsobují roztočové alergeny, které jsou obsaženy hlavně ve výkalech roztočů. A za svůj život vyprodukují tito tvorové množství exkrementů odpovídající 200násobku jejich váhy. Mají rádi teplo, vlhko a tmu. Jejich oblíbeným stanovištěm jsou proto naše ložnice, zvláště lůžka. Živí se lidskými lupy (roztoči ve vlasech), kožním odpadem, textilními vlákny, plísněmi, bakteriemi a drobečky potravin.
Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem nepatrných rozměrů. Typicky dosahují velikosti od 0,1 do 20 mm. Jejich chelicery jsou tříčlánkové a klepítkovitě zakončené, nebo pouze jehlicovité. Často u nich dochází k redukci nohou, takže neplatí, že jich musí mít striktně osm (existují i druhy roztočů, které mají jen dva páry nohou, například vlnovníkovci).
Jeden gram prachu obsahuje 1 500–5 000 roztočů, na jedno lůžko pak tedy připadají až 2 miliony roztočů. Množí se zejména v dubnu a od srpna do září, kdy se také zhoršují alergické projevy. Alergie na roztoče se projevuje po celý rok, potíže vznikají v noci, mohou kulminovat v teplém a vlhkém počasí. Postižený kýchá, má pocit ucpaného nosu, rýmu, pálení a otoky očí, kašel, který může přecházet v astma.
Mezi roztoče patří řada obtížných parazitů živočichů, rostlin i člověka. Roztoči způsobují parazitární onemocnění (parazitózy), jako je například sarkoptóza, cheyletielóza, demodikóza. Mnoho druhů žije synantropně, mnoho druhů dravě či saprofágně. Někteří roztoči mohou být mezihostiteli cizopasníků hospodářských zvířat, jiné druhy jsou užitečné, protože jsou půdotvorné – jedná se o půdotvorce nebo dravce – přirozené bioregulátory. Roztoči vyskytující se v obytných prostorách a jejich výkaly jsou častým původcem alergií (alergenem).
Na našem území se vyskytují čtyři podřády:
Čmelíkovci (Mesostigmata): Mají stigmata při kyčlích druhého páru nohou, nebo při předním okraji druhého páru nohou. Většinou jsou vybaveni klepítkovitými chelicerami a mají pohyblivé kyčle nohou.
Klíšťatovci (Metastigmata): Stigmata jsou za čtvrtým párem nohou, kyčle jsou nepohyblivé. Ústní ústrojí je přizpůsobeno parazitickému způsobu života – sestává z hypostomu se zpětně postavenými zoubky a z chelicer, jež jsou rovněž v koncové části ozubené.
Zástupci: klíště obecné (Ixodes ricinus).
Sametkovci (Prostigmata): Kyčle nohou jsou plně včleněny do kutikuly břišní strany těla.
V naší poradně s názvem PODKOŽNÍ AKNÉ NA BRADĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jak se zbavit podkožního akné, které se mi objevuje pouze na bradě, je bolestivé a neustále se opakuje. Tento problém nastal v 45letech . Děkuji předem za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Akné na bradě je fenomén dospělých. Často ho způsobují bakterie, ale někdy také malí roztoči - trudovník neboli demodex. Na akné na bradě pomůže přestat se koupat v horké vodě a jen se sprchovat. Tato přestávka musí trvat déle, klidně i dva tři měsíce a týká se vynechání veškerých činností, které způsobují pocení (sauna, těžký sport, atd). Dále je zapotřebí na stejně dlouhou dobu omezit kontakt obličeje s ostatními lidmi, zejména při orálním sexu nebo při mazlení a líbání. Účinné léky jsou Dalacin T a Rosalox na zevní potírání. Proti demodexu je účinný krém Soolantra. Vše uvedené je vázáno na lékařský předpis. Z domácích pomůcek pak účinkuje mýdlo se sýrou a šampon na vlasy se zinkem (Head & Shoulders), se kterým si myjte postižené oblasti obličeje. Kdyby nic z toho nevedlo k vyléčení, tak je možné užívat antibiotika vnitřně. Tabletky se jmenují Deoxymykoin a užívá se 1 tableta po 12 hodinách po dobu dvou až tří týdnů a pak další tři týdny půl tablety po 12 hodinách.
Roztoči jsou z odborného hlediska fascinujícím živočišným druhem. Dokážou přežít i v těch nejextrémnějších podmínkách a mají schopnost se přizpůsobit vlastně čemukoliv. Žijí třeba i za polárním kruhem. Pouhým okem nemáte šanci roztoče vidět, jejich velikost je cca 80 μm až 1 mm. Roztoči byli jako živočišný druh objeveni teprve v roce 1964. Dosud byly identifikovány desítky druhů a další neustále přibývají. Někteří roztoči jsou užiteční (přispívají například k rozkladu mrtvých živočichů a rostlin), ale mnoho z nich je nebezpečných zejména pro lidi i zvířata. Bylo dokázáno, že se umí dokonale přizpůsobit svému prostředí. Nyní už existuje i druh roztoče, který dokáže přežít i v tak nepřívětivém prostředí, jako je klimatizace.
Roztoči si libují v tmavých místech a také v prachu. Vhodným prostředím jsou pro ně také tkaniny. Rádi si pochutnávají na odpadlých šupinkách kůže či na zbytcích potravy. Najdete je tak téměř všude. Určitě i u vás doma je plno roztočů v koberci, v sedačce, v tmavých rozích koupelny, na záchodě, kuchyňské lince a pozor – asi nejvíce roztočů se bude nacházet ve vaší posteli. V českých domácnostech se nejčastěji nacházejí roztoči čeledi Pyroglyphidae, zejména rod Dermatophagoides. Ale pozor, pokud máte doma domácího mazlíčka, i on je domovem roztočů. Roztoči se také mohou nacházet na potravinách. Zejména na těch, které doma skladujete delší dobu. Každý roztoč je pěkný pracant – během svého života vyprodukuje exkrementy o dvěstěnásobku své váhy. A právě exkrementy jsou na roztočích tím nejvíce nebezpečným. Dostávají se do vzduchu, my je vdechujeme a tak vznikají potíže.
Roztoči a jejich výkaly jsou především příčinou celé řady alergií. Potíže mohou způsobit alergikovi, ale i jinak zdravému člověku. Roztoči mohou vyvolat nebo zhoršit atopický ekzém či způsobit různě intenzivní kožní vyrážky. Velmi nebezpečný je výskyt roztočů pro astmatiky. Mohou totiž u nich vyvolat těžké astmatické záchvaty. Dýchání zhoršují ale i u nás všech ostatních.
V naší poradně s názvem PARAZITÉ NA TĚLĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Beránková.
Dobrý den,
maminka plela zahradu a od té doby má ve vlasech jakési černé nebo hnědé malé broučky, kteří jsou aktivní především večer a v noci, lezou a štípou. Ve vlasech nejsou hnidy, jen štípance. Také prý tyto malé broučky lze jen těžko rozmáčknout. Hledala jsem informace na internetu, volala jsem různým lékařům, ale nikdo neví o co se jedná? Na internetu je pouze zmínka o vších. Šampón proti vším vůbec nezabírá, prosím o radu co máme dělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše to bude čmelík kuří (D. gallinae). U lidí je napadení čmelíkem známé jako gamasoidóza nebo dermanyssóza. Ačkoliv roztoči nejsou primárně orientováni na parazitování na člověku, jsou schopni trávit a rozmnožovat se výhradně v lidské krvi, takže zamoření lidí může být trvalé. Vzhledem k nočním stravovacím návykům čmelíků mohou infikovaní lidé pociťovat svědění a zaznamenat kousnutí, když se ráno probudí. Závažnost příznaků se liší, běžná je dermatitida, pruritus a papulární kopřivka.
Prevence zamoření v lidských obydlích spočívá v eliminaci potenciálních přenašečů, jako je ničení holubích a vrabčích hnízd a ošetřování zamořené dvorkové drůbeže.
Eliminace zamoření v lidském obydlí se nejlépe dosáhne kombinací následujícího:
- eliminace potenciálních přenašečů (hnízdících holubů, dvorkové drůbeže atd.);
- odstranění potenciálních úkrytů (koberce, nepořádek);
- rozumné používání pesticidů například Biolit vystříkaný do prostoru uzavřené místnosti;
- důsledné používání odvlhčovačů pro udržení prostředí s nízkou vlhkostí;
- udržování nízké teploty v prostředí;
- časté důkladné čištění;
- minimalizace množství času stráveného v domácnosti;
- dodržování dokonalé hygieny.
Čmelík kuří může přežít až 10 měsíců v prázdném prostoru bez hostitele. Teploty vyšší než 45 °C a nižší než -20 °C jsou pro čmelíka smrtelné.
Pokud chcete rychlé a účinné řešení, doporučuji využít služeb deratizátora, který má k dispozici ruzné jedy, kterými na pár hodin zamoří obydlí a vše živé zahubí.
Poté, co se roztoč zavrtá do kůže, nějakou dobu trvá, než se rozvinou známky a příznaky. Pokud jste svrab již měli, svědění obvykle začíná během jednoho až čtyř dnů. Když člověk neměl svrab, tělo potřebuje čas na vyvinutí reakce na roztoče. Vývoj příznaků může trvat dva až šest týdnů.
Příznaky a příznaky svrabu zahrnují:
Svědění, hlavně v noci: Svědění je nejčastějším příznakem. Svědění může být tak intenzivní, že člověka v noci nenechá spát.
Vyrážka: Mnoho lidí dostane svrabovou vyrážku. Tato vyrážka způsobuje malé hrbolky, které často tvoří čáru ve tvaru S. Hrbolky mohou vypadat jako kopřivka, drobná kousnutí, uzlíky pod kůží nebo pupínky. U některých lidí se objevují šupinaté skvrny, které vypadají jako ekzém.
Vřídky: Škrábání svědivé vyrážky může způsobit vředy. V boláčcích se může vyvinout infekce.
Silné krusty na kůži: Krusty se tvoří, když se u člověka vyvine závažný typ svrabu nazývaný krustový svrab. Jiný název pro krustový svrab je norský svrab. S tolika roztoči, kteří se zavrtávají do kůže, se vyrážka a svědění stávají vážnými.
Silné svědění může vést k neustálému škrábání. Při nepřetržitém škrábání se může vyvinout infekce. Nepřetržité škrábání může dokonce vést k sepsi, což je někdy život ohrožující stav, který se rozvine, když se infekce dostane do krve.
Svrab se může vyvinout kdekoli na kůži. Roztoči se však raději zavrtávají do určitých částí těla. Nejčastější místa svědění a vyrážky jsou:
Ruce:Roztoči se rádi zavrtávají do kůže mezi prsty a kolem nehtů.
Paže:Roztoči mají rádi lokty a zápěstí.
Kůže obvykle pokrytá oblečením nebo šperky: Hýždě, linie opasku, penis a kůže kolem bradavek jsou pravděpodobně místa, kde se roztoči zavrtávají. Roztoči se také rádi zavrtávají do kůže pokryté náramkem, páskem na hodinky nebo prstenem.
U dospělých se roztoči zřídka zavrtávají do kůže nad krkem, takže hlava zůstává často nezasažena.
Svrab u dětí
U některých dětí se rozvine rozšířený svrab. Svrabová vyrážka může pokrýt většinu těla. Dokonce i dětské dlaně, chodidla a pokožka hlavy mohou být napadeny roztoči.
U kojenců se vyrážka často objevuje na dlaních a chodidlech. Děti, které mají svrab, jsou velmi podrážděné a často nechtějí jíst ani spát. Svědění je může v noci udržet vzhůru.
Léčba svrabu
Pokud si myslíte, že máte svrab, navštivte svého praktického lékaře. Obvykle to není vážný stav, ale je třeba jej léčit. Dva nejpoužívanější způsoby léčby svrabu jsou permetrinový krém a malathionové mléko. Oba léky obsahují insekticidy, které zabíjejí roztoče způsobující onemocnění svrabem.
Jako první ošetření se obvykle doporučuje 5% krém Permethrin v masti Infektoscab. Malathion 0,5% lotion se používá, pokud je permethrin neúčinný.
Svrab se obvykle šíří blízkým a důvěrným kontaktem osob. Také se může přenést během spánku, kdy se roztoči dostanou do lůžkovin. Roztoči nemohou létat nebo skákat, jejich pohyblivost je velmi omezená. Roztoči svrabu žijí jen několik dní, zejména na lidské kůži. Během tohoto období však může kdykoli dojít k rozšíření na jiné lidi. Šíření probíhá nejen pouhým dotykem, ale i kontaktem s oblečením, ložním prádlem nebo dalšími textiliemi v domácnosti. Roztoči si nejčastěji tvoří tunely v hrubých nebo ohýbaných oblastech kůže, tedy na loktech, kotnících nebo kolenou. Pouhým dotykem nebo poškrábáním může dojít k zamoření další oblasti a rozšířením na jiné části těla. Samička roztoče nanese vajíčka pod kůží. Z vajíček se vylíhnou larvy a tyto larvy se dostanou na povrch kůže, kde se stávají dospělými jedinci během dvou týdnů. Tento cyklus pokračuje, dokud nedojde k usmrcení všech roztočů.
Roztoči se nemohou přenášet ze zvířat na člověka a opačně, jelikož nedojde k jejich reprodukci. Pokud již dojde k přenosu ze zvířat na člověka, způsobují obvykle svědivou vyrážku, která trvá jen několik dní.
Kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině. Kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku. U některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky. Kousnutím od štěnice se nepřenášejí žádné nemoci. Štípnutí však může vyvolat nepříjemnou alergickou reakci.
U štípance od komárů se objeví červený pupínek, který začne svědit a někdy opuchne. Když je štípanců víc, nejsou pravidelně rozmístěny jako od blechy.
Roztoči jsou drobný hmyz z čeledi pavoukovců, jsou tedy „bratranci“ pavouků a klíšťat. Roztoči bývají velmi nepříjemným a agresivním alergenem. Doslova se přilepují na lidi, kteří projdou skrz zamořenou vegetaci, a prozkoumávají své lidské hostitele 3 až 6 hodin před tím, než je štípnou. Většina štípanců od roztočů se objevuje na místech těla, kde je tenká kůže, jako jsou kotníky, pas, třísla, podpaží a zadní strana kolen. Štípance většinou vypadají jako červené, silně svědící skvrny, ale je možné, že na ně každý jedinec reaguje jinak.
Roztoče najdeme všude – ve vlhkých prostorách, koupelnách, sklepech, v matracích, chlupatých kobercích, peřinách; rybenky a pisivky ničí tapety a umělecké sbírky (například známky); na rybenky narazíme i v bytě.
Jak na štípance od roztočů:
Místo škrabání štípance jen jemně poklepávejte, abyste pomohli zastavit svědění.
Když zjistíte, že máte štípance od roztočů, vyperte si oblečení v horké vodě, abyste zabili zbývající roztoče ve vašem oblečení.
Nastříkejte si netoxický, pleť nepoškozující sprej proti hmyzu kolem kotníků, pasu nebo na jakékoliv těsné místo, abyste je udrželi daleko.
Když se pohybujete na místě, které by mohlo být obýváno roztoči, noste volně padnoucí trika s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Mějte těsné manžety a zvažte zastrčit si lem kalhot do ponožek.
Roztoči se ve skutečnosti nezavrtají do vaší kůže. Přípravky, jako je líh nebo bělidlo, které cílí na udušení roztočů, nefungují, protože roztoči ve skutečnosti ve vaší kůži nejsou.
Pokapejte štípanec čisticím přípravkem na ruce. Nechte kůži odhalenou potom, co se po ní přípravek rozteče, potom nakapejte znovu a nechte pleť odhalenou – roztoč zmizí.
Roztoči jsou tak malincí, že není možné je vidět pouhým okem. Proto je nutné všímat si několika věcí okolo a důkladně pečovat zvláště o svou postel. I když se každý den umyjete od hlavy až k patě a uleháte s pocitem absolutní čistoty, může vás časem překvapit nepříjemná vyrážka. Pokud se dokonale nestaráte také o své lůžko, na vině jsou roztoči, kterých máte nejspíš plnou postel (štípance z postele).
Celá postel je při nedostatečné péči doslova smetištěm biologického odpadu, které denně zásobujeme slušnou dávkou odumřelé kůže, lupů, potu, mazu, slin, chlupů a vlasů, ale i zbytkem krémů. Na takovémto místě často nespíte sami. Pro roztoče je to ideální hostina, a tak s vámi lože v hojném počtu sdílí. Povlečení by se mělo dle odborníků měnit alespoň jednou týdně, ale v letních dnech, nebo pokud se v noci hodně potíte, je ideální obměňovat ho každé tři dny.
Víte, že podle některých průzkumů tvoří desetinu váhy používaného polštáře nejen zbytky odumřelé kůže, ale také kolonie roztočů a jejich trus? Polštář byste měli alespoň jednou za tři měsíce vyprat na 60 °C, při kterých roztoči umírají, a potah na něj měnit dvakrát týdně. Vždyť na polštáři ulpívá nejvíce nečistot – kožní maz, pot, sliny, nebo zbytky kosmetických přípravků, které po čase mohou žluknout. Nejen tedy roztoči, ale i vaše vlastní biologické skvrny nebo kosmetické přípravky mohou být důvodem vašich nemizících kožních problémů a akné. Také byste měli pečovat o svou peřinu. Nejen povlečení je nutné vyprat. Většina potu a dalších zbytků kůže se totiž hromadí právě tady. Všimli jste si někdy, jak jsou peřiny zažloutlé? To je přesně ono. Společně se zbytky kůže se v peřině nachází také obrovské množství jak živých, tak mrtvých roztočů. Peřiny perte alespoň čtyřikrát ročně.
Udělejte si test na přítomnost roztočů:
Máte vyrážku?
Objevily se u vás svědivé pupínky?
Měníte povlečení jednou měsíčně?
Polštáře a peřiny neperete, nebo je perete jednou ročně?
O matraci se nijak zvlášť nestaráte?
Pokud jste alespoň třikrát odpověděli, že ano, s největší pravděpodobností máte ve své posteli roztočové nocležníky!
Roztoči se mohou nacházet ve vašich matracích, polštářích a přikrývkách. Jejich přítomnosti se téměř nelze vyhnout, i když je můžete dobře hubit pomocí několika čisticích opatření. Přítomnost roztoče z domácího prachu není pro peří zvláštní problém. Kvůli silnější látce péřových peřin a polštářů mají roztoči potíže s pronikáním do prachového peří.
Proto jsou péřové peřiny pro mnohé alergiky lepší volbou než některé syntetické peřiny. Zde mohou roztoči snadno proniknout a usadit se, což znamená, že alergici pociťují více příznaků.
Souhrnně lze říci, že prachové peří obvykle nepředstavuje pro alergiky nebezpečí, protože alergie je většinou způsobena roztoči a drobnými částečkami prachu. Důkladné čištění znamená, že i když trpíte alergií, můžete si dopřát měkký pocit při spánku v peří. Pokud trpíte obzvlášť špatnými příznaky, péřový polštář pro alergiky s povlakem odolným proti roztočům je tou správnou volbou!
Roztoči způsobující svrab milují zvýšenou teplotu kůže, i to je důvod, proč jsou právě přes noc roztoči nejvíce aktivní. Vyhovuje jim teplo, které je pod peřinou. A právě jejich zvýšená aktivita způsobuje, že člověk má právě v noci pocit, že ho celé tělo nesnesitelně svědí. Stejně tak reagují tito roztoči na zvýšenou teplotu lidské kůže po sportovní aktivitě.
Co se týče příznaků a vlivu na lidskou pokožku, může se u některých lidí kvůli trudníkům objevit takzvaná růžovka. Jedná se o nemoc podobnou akné, projevující se začervenalými skvrnami ve tváři či pocity pálení. Lidé, kteří touto nemocí trpí, mají na obličeji více roztočů, než je běžné.
Trudníci toto onemocnění přímo nezpůsobují, jsou jen jeho součástí. Nemoc souvisí spíše se změnami kůže vlivem stárnutí a dalších faktorů. Když roztoči zemřou, vypustí všechen obsah, který za svůj život v těle natrávili. Ten často obsahuje mnoho bakterií a toxinů, které mohou způsobit podráždění obličeje. Tito roztoči se ve větší míře vyskytují také u lidí s oslabeným imunitním systémem, kteří trpí například rakovinou nebo nemocí AIDS.
Podle jedné teorie nám však trudníci mohou být i prospěšní. Dokážou vyčistit pokožku od odumřelé kůže nebo škodlivých kožních bakterií. Přesto by se jich lidé raději chtěli zbavit, neboť představa těchto nepěkných tvorů žijících v našem obličeji není zejména ženám úplně příjemná. Pro ty z vás, kteří už plánují, jak s roztoči ve svém obličeji zatočí, však máme špatnou zprávu – trudníků se nikdy zcela nezbavíte. I když se vám je podaří pro jednou zlikvidovat, stejně se na váš obličej dostanou odjinud (třeba od někoho jiného). Jsou všudypřítomní a člověk je pro ně ideálním hostitelem.
Kde se vůbec v lidském obličeji berou? Bylo zjištěno, že cesta těchto roztočů na nového hostitele může vést přes mateřské mléko, nebo dokonce již během porodu. Trudníky mají i psi, i když se jedná o trochu jiný druh. Může to však dokazovat, že právě od psů se trudníci kdysi dostali k člověku. To podporuje rovněž myšlenku, že by psi mohli být lidskými společníky už po dlouhých 20 tisíc let.
Důležité je v tomto případě především korigovat napadení roztoči. Alergie na roztoče v domácím prachovém peří není neobvyklá, a proto pro mnohé alergiky představuje problém s citelnými každodenními omezeními. Pro mnoho alergiků jsou roztoči hlavním důvodem, proč si při mytí objevují příznaky alergie. Bohužel napadení roztoči nelze nikdy zcela zabránit. S pár tipy a pravidelnou rutinou však snadno dostanete problém pod kontrolu a i když trpíte alergií, můžete péřové polštáře a peřiny bez problémů používat.
Na rozdíl od štěnic nemají roztoči rádi lidskou krev a nepotřebují živé hostitele, aby přežili. Jsou podobní štěnicím v tom smyslu, že obývají lidské příbytky, zde pak především postele, ve kterých je teplo a vlhkost.
Štěnice mají těžko identifikovatelnou charakteristiku štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, některé z nich se objevují v řadách po třech nebo pěti štípancích, nebo ve shluku zarudlých skvrn, kterým se říká štěnicová dermatitida. Tyto štípance jsou většinou v „cikcak vzoru“, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára. Štípance se objevují na odkrytých místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Jen zřídka se vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže. Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat. Štípanec od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Zde si můžete prohlédnout fotografie, na kterých je vidět kousnutí od štěnice: fotografie s kousnutím od štěnice.
Kousnutí od roztoče není možné porovnat, protože roztoči nekoušou ani neštípou. Jejich exkrementy ale vyvolávají alergie, čímž dochází ke kožním projevům, jako jsou dermatitidy, ekzémy, akné. Zde se můžete podívat, jak vypadají takovéto kožní projevy: roztoči na lidském těle.
Motýlí keř trpící sviluškami nebo háďátky může mít žluté listy. Svilušky způsobují žluté vpichy na listech, kde se živí, a háďátka napadají kořeny motýlích keřů, což způsobuje žloutnutí listů kvůli nedostatku živin a vody. Chcete-li se ujistit, že jde o roztoče na listech, tak otřete listy rostliny kouskem bílého papíru a vyhledejte na něm pohybující se oranžové skvrny. Svilušky likvidujte tak, že je mechanicky odstraníte z listů silným proudem vody z hadice nebo na listy nastříkejte insekticidní mýdlo nebo zahradnický olej. Olejem pokryjte všechny části rostlin, a opakujte každý týden podle potřeby. Insekticidní mýdlo nebo zahradnický olej použijte vždy za zamračeného dne, kdy jsou teploty nižší než 32 stupňů Celsia, abyste zabránili slunci spálit mokré listy. Po použití chemikálií na zahradě si umyjte ruce a držte děti a domácí mazlíčky mimo ošetřenou oblast, dokud listy neuschnou.
Pěstování motýlího keře v písčité půdě způsobuje, že je náchylný k háďátkům. Jako zbraň proti háďátkům se osvědčila zvýšená péče v podobě pravidelného hnojení, zálivky a především 6 cm vysoká vrstva organického mulče, která pomáhá keřům odolat útoku háďátek.
Jednou z funkcí síry je, že způsobuje vysušování pleti. Pokud člověk trpí na akné, jeho pokožka je vlhká a mastná. Síra kůži vysušuje, čímž pomáhá snížit zánět pupínků a jiných vad na kůži. Síra může také pomoci s odstraněním bílých skvrn na kůži, snížit její mastnotu a bránit proti ucpávání pórů.
Vlastnosti sírového mýdla
Sírové mýdlo je obvykle vyrobeno s 10% obsahem síry. Zbytek mýdla je vyroben z neutrálního mýdla a určitého aroma. Síra je ideální pro léčbu mnoha kožních onemocnění, kromě toho má také antibakteriální a antiseptické výhody.
Léčba svrabu
Svrab je charakteristický svými roztoči, kteří sídlí pod kůží. To způsobuje svědění, bolest a vyrážku. Síra je toxická a inhibuje tak roztoče svrabu, což dělá ze sírového mýdla efektivní lék právě proti tomuto roztoči.
Seboroická dermatitida
Seboroická dermatitida je způsobena plísní vyskytující se na kůži, projevuje se mastnou pletí, jejím zarudnutím a šupinatěním. Toto kožní onemocnění se může objevit na mnoha místech na těle, včetně obličeje, hrudníku, podpaží a vlasů. Sírové mýdlo pomáhá s inhibicí plísní a jejím odstraněním.
Moderní metody léčby růžovky
Rosacea je chronické kožní onemocnění, které způsobuje zarudnutí a tvorbu skvrn nebo hrbolků na tváři, čele, bradě či nosu. Může se také objevit na pokožce hlavy, hrudníku, krku a uších. Zarudnutí se stává odolnějším, pokud nedojde k léčení, a může být velmi nepříjemné. Jestliže není léčeno delší dobu, může dojít k viditelnosti žilek na kůži. Sírové mýdlo pomáhá se snížením zarudnutí a uklidňuje příznaky rosacey.
Roztoči milují zvýšenou teplotu těla, zároveň ale je mohou vysoké teploty účinně odstranit. I proto je třeba zamořené textilie vyžehlit napařovací žehličkou. Stejně tak i člověku mohou vysoké teploty, které jsou v sauně, pomoci zbavit se svrabu. Svrab je sice nakažlivá choroba, která se snadno přenáší, ale pokud člověk se svrabem jde do sauny a dá si pozor, aby nešířil svrab dál přímým kontaktem, nebo prostřednictvím svého oblečení, které nechá před saunou, nebo ručníku (plátna), které má na sobě, neměl by být žádný problém. Naopak mu sauna může pomoci uklidnit pocity svědění, které cítí. Stává se, že když člověk vyleze ze sauny, dokonce vidí, jak roztoči vystupují z pórů přímo na povrch kůže, pak se dají spláchnout, nebo setřít.
Na likvidaci svrabu se doporučuje teplota minimálně kolem 75 stupňů Celsia. Saunu je třeba navštěvovat opakovaně, minimálně po týdnu, než se vylíhnou noví paraziti. Pokud se někdo z nějakého důvodu necítí se svrabem na návštěvu sauny, a přesto by se chtěl pokusit „těchto“ škůdců takto zbavit, měl by vyzkoušet velmi intenzivní kardiocvičení, které mu pomůže vyhnat tělesnou teplotu na velmi vysokou hodnotu, a tak také může dojít k tomu, že zákožky budou „opouštět“ póry kůží. Poté samozřejmě musí následovat sprcha, aby se zákožky znovu nezavrtaly do kůže. Nevýhodou tohoto cvičení je, že nemusí být úspěšné napoprvé, klidně to může trvat několik měsíců, než člověk dokáže tímto „cvičením“ likvidovat svrab.
Existuje těžká forma svrabu, která se vyskytuje hlavně u pacientů s oslabeným imunitním systémem nebo s neurologickým onemocněním. Tito pacienti mohou mít na kůži nesvědivé šupiny způsobené obrovským množstvím zákožky.
Kromě toho existují ještě sezónní nebo podzimní svraby, jejichž původci žijí hlavně na rostlinách. Jak ukazuje název, je tento typ přenášen pouze na podzim nebo za sezónních prací. Existují rovněž kožní infekce způsobené roztoči přenesenými ze zvířat na lidi. Roztoči mohou žít v kůži králíků, zajíců, koček, psů nebo ptáků. Svrab je u těchto zvířat nazýván prašivina.
Dítě se svrabem se škrábe v místech zasažených svrabem. Svědění je nejintenzivnější v noci, dítě se budí a je potom ve dne unavené a rozmrzelé. Roztoče přitahují teplá, vlhká místa na těle, například kůže mezi prsty, zápěstí, podpaží, pas, hýždě a genitálie, mohou však napadnout jakékoli místo na těle. Roztoči způsobují malé červené bulky a nápadnou vyrážku. Na kůži jsou patrné červené pruhy, jejichž příčinou jsou roztoči zavrtávající se pod kůži. Dítě si svědivou vyrážku škrábe, a tak se mu mohou tvořit boláky a strupy. Intenzivní škrábání má za následek bakteriální infekci, například impetigo. To se projevuje strupovitými boláky, z kterých někdy vytéká hnis.
U dětí může být pozitivní Darierův příznak, což je jeden z diagnostických znaků choroby urticaria pigmentosa, po mechanickém podráždění dojde ke zduření drážděné kožní eflorescence a choroba je pak mylně diagnostikována jako urticaria pigmentosa (mastocytóza).
