Infrasauny mohou být vybaveny keramickými zářiči, které jsou vhodné do chladnějších místností, jejich povrchová teplota je však kolem 150 °C, a proto musejí být chráněny mřížkou. Pro větší tepelnou pohodu jsou vhodnější karbonové zářiče, které jsou umístěny po celém interiéru infrasauny. Některé druhy infrasaun jsou vybaveny červeným světlem, které má velmi dobré terapeutické účinky. Pokud je důvodem pro pořízení infrasauny především zdravotní hledisko, zaměřte se na infrasauny s fullspektrálními zářiči Red Glass, které jsou po zdravotní stránce nejúčinnější.
Druhy zářičů:
Keramické zářiče: Výhody keramických infrazářičů spočívají především v tom, že infrasaunu vyhřívají poměrně rychle, a zároveň mohou být umístěny i v chladnějších místnostech. Nevýhodou může být vyšší povrchová teplota, proto je povrch kryt ochrannou mřížkou. Tento typ zářičů je zpravidla nejlevnější.
Karbonové zářiče: Kvalitní karbonové infrazářiče zajišťují oproti keramickým topidlům rovnoměrnější rozložení paprsků v sauně (tepelná pohoda je výraznější). Jejich nahřátí na provozní teplotu trvá déle, zato jsou energeticky úspornější a mají delší životnost. Jejich cena je proto vyšší. Karbonová topidla jsou umístěna i v podlaze sauny, takže dochází také k prohřívání chodidel.
Red Light zářiče: Red Light zářiče dosahují téměř dvojnásobně vyšší teploty než zářiče keramické, proto jsou schopné vyhřát prostor kabiny nejrychleji. Tou hlavní výhodou je však schopnost vyzařovat kromě tepla také světlo, které má velmi dobré terapeutické účinky.
Red Glass zářiče: Nejúčinnějším, ale také nejdražším typem infrazářičů jsou takzvané Red Glass zářiče. Ty jako jediné pracují na principu vyzařování IR-A, IR-B i IR-C, tedy s infračerveným zářením v celém spektru, které je schopné proniknout až do podkoží. Jejich léčebné účinky jsou nejvýraznější.
Infrasauny se vyrábějí pro jednu, pro dva či více osob. Infrasauny se používají jako prevence a mají blahodárný účinek na naše zdraví a psychiku. Zářiče infrasauny vyzařují infračervené světlo, které proniká do hloubky pokožky a zahřívá lidské tělo, aniž by se přitom rozehřál okolní vzduch. Toto hloubkové teplo stimuluje krevní oběh, zvyšuje flexibilitu svalů a rozšiřuje cévy, čímž napomáhá k čištění pleti, odbourávání celulitidy, spalování kalorií a k celkové detoxikaci organismu. Proces je naprosto bezpečný a přirozený, funguje na stejném principu jako infračervené záření, které je součástí slunečního záření. Frekvence užívání infrasauny, stejně jako doba strávená saunováním, je značně individuální. Infrasauna by se měla navštěvovat 1-2krát týdně. Ideální doba, která by měla být v infrasauně strávena, se pohybuje mezi 25-45 minutami bez přerušení, bez potřeby opakování saunovacího cyklu. Vhodné je začít kratšími intervaly a ty postupně prodlužovat.
Také se doporučuje podpořit prokrvení pokožky masážními pomůckami a tím účinky infrazáření ještě zvýšit. Po skončení saunování se stačí osvěžit vlažnou či chladnější vodou ve sprše. Infrasaunu je možné také navštívit v oblečení, například před odchodem do chladného počasí. Infrasauny jsou vhodné pro pacienty s alergií, astmatici či kardiaci dokonce snáší pobyt v ní lépe než v sauně finské. Hlavním důvodem je výrazně nižší teplota v kabině (maximálně 60 °C). Přesto se před prvním saunováním doporučuje konzultace s lékařem.
Ingrasauna Ruby je určena pro jednu osobu. Zajistí dokonalé a rovnoměrné prohřátí těla. O to se postará 6 karbonových topidel včetně podlahového pro příjemné teplo na chodidlech. Atmosféru uvolňujícího zážitku můžete ještě umocnit oblíbenou hudbou v zabudovaném rádio/MP3 přehrávači a nechat rozehrát vnitřní osvětlení volitelným barevným tónem přesně podle vaší nálady. Luxus infrasauny Ruby pak do detailu dotahuje polička na nápoje a horizontální madlo pro pohodlné přehození ručníku.
Na trhu naleznete infrasauny nejen od výrobce Marimex.
Infrasauna Grenada je vhodná pro jednu až dvě osoby. Tato infrasauna nabízí čtyři keramické zářiče a jedno světelné keramické topidlo. Je určena pro umístění v jakémkoli temperovaném interiéru (ložnice, domácí fitness, zimní zahrada). Výhodou infrasauny Grenada je, že k jejímu provozu není třeba žádné speciální odvětrávání. Infrasauna totiž nevytváří páru ani vysokou teplotu. Stačí přirozená cirkulace vzduchu v interiéru. V bohaté výbavě najdete také rádio/MP3 přehrávač s dálkovým ovládáním, ionizátor, teplotní senzor, jedno světlo na čtení, tři střešní světla a také dvě poličky pro odkládání nápojů. Ke snadnému ovládáním infrasauny slouží jeden vnitřní a jeden vnější ovládací panel. Infrasaunu je možné zapojit do zásuvky 230 V. Vlnová délka infrazářiče je 6-16 micrometrů, čímž infrasauna splňuje nejpřísnější směrnice EU.
Záleží jen na vás, jaký typ infrasauny si vyberete.
Finanční nároky na provoz:
Infrasauny pro 1 osobu mají obvykle příkon 1150-1330 W. Orientační cena za jednu hodinu saunování je 6,50 Kč.
Infrasauny pro 2 osoby mají obvykle příkon 1600-1820 W. Orientační cena za jednu hodinu saunování je 9 Kč.
Infrasauny pro 3 osoby mají obvykle příkon 1900-2045 W. Orientační cena za jednu hodinu saunování je 11 Kč.
Infrasauny pro 4 osoby mají obvykle příkon 1950-2235 W. Orientační cena za jednu hodinu saunování je 11 Kč.
Při saunování je důležitý i pitný režim, dostatek tekutin totiž významně ovlivňuje intenzitu pocení. Délka pobytu v sauně je individuální a pohybuje se v rozpětí od 25 do 40 minut při teplotě 65 °C. Za tuto dobu vaše tělo spálí přibližně 700 kalorií absolutně bez zátěže. Začínejte kratšími intervaly, které můžete postupně prodlužovat. Saunování představuje výborný způsob, jak relaxovat, jak předcházet běžným onemocněním a jak se účinně bránit různým druhům civilizačních chorob.
V naší poradně s názvem DĚTSKÝ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den, mé dceři se udělali pupínky po těle, navštívily jsme doktorku a ta nam dala mastičku Locoid Crelo. Druhý den se objevili další, tak nás poslala na kožní s tím že je to pravděpodobně dětský svrab. Jenže kožní má všude dovolenou. Pupínky jsou malinkaté a některé zakončené bílou špičkou. Dceři je 6 let. Je možné že to je svrab a mohu já jít v pondělí do práce když dělám se syrovým masem?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Locoid Crelo 0,1% je určen k léčbě povrchových dermatóz, které nejsou mikrobiálního původu a které reagují na terapii kortikoidy. Locoid se používá k léčbě těch kožních reakcí, u kterých aplikace slaběji účinných kortikosteroidů nevede k dostatečné odpovědi na terapii. Přípravek je relativně bezpečný a mohou ho užívat jak dospělí, tak i mladiství a děti, nejdéle však jeden měsíc a maximálně 8 gramů přípravku denně. Lék Locoid Crelo 0,1% svrab nevyléčí a ani nijak při nákaze svrabem nepomůže. Ve vašem případě, podle toho co píšete, se nejspíše o svrab nejedná, ale nejde to takto určit přesně, protože informací od vás je velmi málo. Pro svrab je charakteristický výsev červených pupínků často ve dvojici, vzdálených od sebe přibližně 1 až 3 centimetry. Červené pupínky od svrabu také výrazně svědí a jsou prakticky vždy rozškrábané, takže se žádné bílé špičky u nich nestačí vytvořit a ani se obvykle nedělají.
Určitě je ale nezbytné vyhledat kožního lékaře, který svrab definitivně vyloučí vyšetřením vašeho dítka. Pokud by se svrab prokázal, tak se bude jisté desinfekšní omezení týkat i vás a ostatních členů rodiny, o kterých je psáno v našem článku a, o kterých vás také bude případně informovat ošetřující lékař, který svrab diagnostikuje. Svrab se nedělí na dětský a dospělý, svrab je jen jeden a napadá všechny, lidi i zvířata.
Infrasauna, nebo také infrakabina, je obvykle dřevěná kabina podobná sauně, která díky infrapanelům prohřívá lidský organismus. Proceduru v infrakabině lze absolvovat před sportovní, rehabilitační či regenerační aktivitou, před kosmetickým ošetřením pleti nebo před pobytem v chladném prostředí. Infrasauna/infrakabinka pracuje pomocí vyzařování infračervených paprsků. Dlouhovlnné infračervené záření proniká rovnou do tkání. Dostane se až do hloubky více než 4 cm. Vše proběhne zcela přirozeně – svaly se uvolňují a zklidňují, tělo není zatěžováno. Infrasauna má energii nastavenou tak, aby se co nejvíce vyrovnala energii vyzařované lidským tělem. Produkování potu v infrasaunách je až třikrát vyšší – při teplotě již okolo 45–60 °C. V infračervené kabině probíhá saunování na principu emise infračerveného záření pomocí speciálních keramických zářičů. Infračervené záření proniká hluboko do svalové tkáně a prohřívá ji. Lidský organismus není nijak zatěžován. Během pobývání v kabině se dýchá vzduch s teplotou od 20 do 55 °C. Vyzařované teplo se z osmdesáti až devadesáti procent vstřebá do lidského těla.
V naší poradně s názvem INFRASAUNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava Pakostová.
Dobrý den ,chtěla jsem se zeptat ,zda infrasauna pomůže na svrab,děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sauna svrab nevyléčí. Svrab sice vysoké teploty nad 60°C nepřežije, ale tím že žije uvnitř v kůži, tak se nemůže ohřát na víc než 40°C. Lidská pokožka má totiž výbornou termoregulaci, kdy díky pocení dochází k jejímu neustálému ochlazování, ikdyž je vystavena teplotě třeba 90°C. Pokud se pokožka prohřeje na 40°C, tak vyšle do mozku signál, který zajistí odchod ze sauny. Svrab lze vyléčit pouze mastí ze síry a nebo krémem Infectoscab, který je na lékařský předpis, protože obsahuje účinný jed, který svrab bezpečně usmrtí.
Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje otoky na tlapkách a jejich podráždění. Nejhorší projevy jsou v oblasti lůžka drápu a často jsou doprovázené druhotnou infekcí.
Případy sarkoptického svrabu vyžadují péči veterináře urgentněji než případy demodektického svrabu. Kvůli neustálému úmornému svědění se pes cítí mizerně, a co je závažnější, neléčené onemocnění může vyvolat jiné zdravotní potíže. Včasná diagnóza a léčba jsou tedy nezbytné. Výjimkou jsou případy lokalizovaného demodektického svrabu. Protože obvykle odezní sám od sebe, není vždy potřeba vyhledat veterináře, avšak pro klid v duši možná budete chtít i tento druh svrabu konzultovat s odborníkem, aby nemoc potvrdil a vyloučil jiná onemocnění.
Paraziti způsobující demodektický svrab nejsou přenosní na člověka na rozdíl od sarkoptického svrabu, u kterého je tento přenos možný.
Svrab u morčat se projevuje na těle morčat, a to nejčastěji na trupu, nohách a břiše. Zde vznikají holá místa se strupy. Napadené morče má matnou a lámavou srst a drbe se tak intenzivně, že jeho pohyb připomíná točení v kruhu; často se také obrací na záda a otírá se o předměty. Příčinou onemocnění u morčat je podestýlka, která je nejčastějším zdrojem infekce. Nejčastěji se svrab u morčat léčí injekčně lékem Ivomec, kdy postižené morče dostává tři léčebné dávky v rozmezí 7–10 dnů. Dále se používá k léčbě Stronghold, který se nakape na kůži a krk. U ušního svrabu je léčba doplněna kapkami do uší (Chronicin). Po diagnostikování svrabu je důležité ubikaci a vybavení pro morče vydezinfikovat, podestýlku po dobu nemoci nahradit papírovými utěrkami, které jsou měkké a morče nedráždí. V případě přenosu na člověka, což je velmi ojedinělé, se svrab nemnoží, neklade vajíčka a samovolně vymizí do 4 týdnů.
Původce onemocnění:
Původcem je asi půl milimetru velký roztoč zákožka svrabová z čeledi Sarcoptidae. Jde o obligátního lidského parazita. Přenos tímto druhem je možný jen u lidí. Samička si ve svrchních vrstvách kůže vrtá chodbičky, obvykle v místech, kde je pokožka velmi jemná. Ve slepých koncích chodbiček klade 40 až 50 vajíček, z nichž se později líhnou larvy. Po dvou až třech týdnech se z larev vyvinou dospělí jedinci, ale dospělosti se dožívá jen desetina z nakladených vajíček. Délka života jedné zákožky je až pět týdnů, během několika měsíců se v příznivých podmínkách může z jedné zákožky vyvinout až několik set jedinců. Zákožky tráví celý život na hostiteli, mimo pokožku přežívají přibližně tři dny. Na přímém slunečním svitu, v suchu a v teplotách pod bodem mrazu zákožky umírají.
Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici. V Česku je svrab nejčastějším parazitárním onemocněním. Obvykle postihuje jedince nad 75 let a děti do 15 let.
V naší poradně s názvem PIGMENTOVÉ SKVRNY A INFRASAUNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukáš.
Dobrý den,
mám po těle slabé pigmentové skvrny. Mohu požívat Infrasaunu kde je teplovlnné záření s teplotou od 45 - 60°C děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zřejmě se ptáte proto, abyste zamezil šíření nebo zintenzivnění pigmentových skvrn. Infrasauna neprodukuje ultrafialové záření a proto je vůči pigmentových skvrnám neškodná. Infrasaunu tedy používat můžete.
Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho různých domácích i divokých druhů zvířat. Pro nás jsou důležití ti, kteří napadají psa, tedy zákožka svrabová způsobující takzvaný sarkoptový svrab, která je přenosná též na člověka. Zakořeněné mýty, že svrab či prašivina u psů vznikají také například kvůli tučnému jídlu či nečistotě srsti, jsou nepravdivé, neboť nemoc může vypuknout jedině po přítomnosti roztočů. Zákožka svrabová se řadí mezi roztoče a je velká sotva půl milimetru. Sarcoptes scabiei var. canis je původcem svrabu u psů, je však přenosná i na kočky a člověka. Oplodněné samičky vyvrtávají chodbičky ve vrchní vrstvě kůže, kde kladou vajíčka. Zákožky preferují místa s jemnější kůží, proto osídlují břicho, třísla, lokty, hlezna, okolí očí a uši. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na psovi. Inkubační doba je variabilní, několik dní až týdnů, a závisí na množství přenesených roztočů.
Svrabem postižená zvířata jsou neklidná, intenzivně se drbou a mají zhrubělou kůži. Pruritus se zhoršuje typicky v teple. Tím, jak se pes intenzivně drbe, zanáší si do kůže infekci a kožní postižení se dále šíří. Silné svědění se časem stupňuje a zesiluje. Vypadává srst, objevuje se zarudnutí, krváceniny, strupy a drobné pupínky. U chronických případů je pak postižena kůže po celém těle, včetně hlavy a ocasu. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání, a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jednak svědění, jednak poškození kůže. Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, tedy kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však při vhodné vlhkosti mohou vydržet bez hostitele až 21 dní. Průkaz onemocnění je někdy problematický a je zapotřebí provádět opakovaný kožní seškrab a následné mikroskopické vyšetření. Uvádí se, že i při dodržení vyšetřovacích postupů se nepodaří svrab přímo prokázat u 50 % případů.
Na léčbu svrabu u psů dnes naštěstí existují poměrně účinné léky – od koupelí v různých chemikáliích až po takzvané spoty (léky podávané ve formě kapek na kůži mezi lopatkami). Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v amitrazu. Pro fandy koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v síře. Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem, teprve poté se aplikuje léčebný preparát, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pejsek podstupovat jednou týdně po dobu několika týdnů. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Je ale nutné si uvědomit, že kůže je zákožkami zdevastovaná a svrab téměř vždy doprovází sekundární bakteriální infekce, proto je vždy vhodné nasazení antibiotik.
Zamezit opakované infekci může být problém. Zákožky v okolním prostředí ničí pouze plamen a vysoké teploty. Co je možné opálit plamenem a co lze vyvařit nebo vyčistit parním čističem, je tedy potřeba opálit, vyvařit nebo vyčistit párou. Deky a psí pelíšek je dobré vyměnit nebo sterilizovat. Naštěstí jsou zákožky citlivé vůči vyschnutí, mrazu a slunečnímu záření. Pokud máte boudu nebo výběh, nepouštějte alespoň 14 dnů žádné zvíře do těchto prostor.
Psí zákožkou svrabovou se může infikovat i člověk. Uvádí se, že až 60 % osob, které jsou v kontaktu s nemocným zvířetem, může být přechodně napadeno zákožkami. Nákaza se projevuje přechodnými dermatitidami se spontánním vymizením obtíží. Psí svrab nicméně není adaptovaný na člověka, takže se u lidí tato forma svrabu nedokáže etablovat stejně jako lidský svrab. Dojde pouze k vývoji jedné až dvou generací zákožek, tudíž onemocnění probíhá v mírnější formě. U člověka lze na postižená místa aplikovat k tomuto účelu vyráběné masti.
V naší poradně s názvem INFRASAUNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludvík.
Léčím se s vyšším tlakem a jsem 12 let po operaci refluxu, který se u mne opět projevuje.
Bude mi letos 80 lůet, jsem soběstačný a snažím se udržovat v kondici.
Je pro mne infrasauna kterou mám doma vhodná?
Navštěvuji občasd i saunu ppři plaveckém bazénu , páru.
Děkuji za info.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pravidelné používání infračervené sauny při nízké teplotě může pomoci při prevenci a léčbě geriatrické křehkosti. Kromě úspěšného snížení klinické geriatrické křehkosti bylo objeveno mnoho dalších zjištění týkajících se zdraví srdce, cukrovky a degenerativních stavů mozku.
Volte teplotu v rozmezí od 50 do 60°C a vydržte 15 minut. Po saunování zaujměte polohu na zádech a zabalte se na 30 minut do přikrývek. Ujistěte se, že jste se před, během a po saunování dobře napil čisté vody. Při vstupu a výstupu ze sauny by měla být přítomna další tělesně zdatná osoba.
Infrasauna pomáhá při níže uvedených potížích a onemocněních.
Roztažnost kolagenových tkání: Jestliže zahřejeme lidskou tkáň na teplotu 45 °C a posléze protáhneme, vystavíme ji neelastickému reziduálnímu prodloužení o 0,5-0,9 %, které trvá i po ukončení protahování. 20 protahovacích sezení může vést k prodloužení délky tkáně až o 18 %. Tento efekt je velmi důležitý právě při práci s klouby, s ligamenty, šlachami, fasciemi a synoviálními tkáněmi, které byly jakýmkoli způsobem poškozeny. K tomuto jevu však nedochází za klasické tělesné teploty, důležité je zde prohřátí tkáně, jelikož celý proces protahování je při teplotě 45 °C pro protahovanou tkáň méně namáhavý než podobné protahování při klasické teplotě. Aplikace infračerveného záření zajišťuje společně s protahováním či pohybovým cvičením daleko větší reziduální prodloužení tkáně, než by tomu bylo za klasické tělesné teploty. Toto bezpečné protahování je velmi důležité zejména pro profesionální sportovce, jelikož minimalizuje dobu jejich rekonvalescence po úrazech na minimum.
Tuhost kloubů: Lékařské výzkumy ukazují snížení tuhosti kloubů při prohřátí tkáně na 45 °C až o 20 %, týká se to především revmatoidních kloubů prstů.
Svalový spasmus: Používáním infračerveného tepla dochází ke snižování svalového spasmu, pokud vznikl na základě kosterního, kloubního či neuropatologického poškození. Tohoto účinku je zřejmě dosaženo působením na primární i sekundární aferentní nervy a na Golgiho tělíska ze strany míšních buněk. Výsledky obou těchto mechanismů ukazují, že jejich maximální výkon je možný právě v rozmezí terapeutické teploty, které lze dosáhnout infračerveným zářením.
Bolesti: Výzkumy dokazují, že teplo snižuje senzitivní práh bolesti přímo na volných nervových zakončeních nebo na periferních nervech. Jedna dentální studie uvádí příklady opakované aplikace tepla, která nakonec vedla až k celkové ztrátě nervové odpovědi na bolest způsobenou zubní dření. Je to zřejmě způsobeno tím, že teplo může vést ke zvýšení produkce endorfinů a k uzavření takzvaných Melzack a Wall spinálních vrátek - je známo, že oba tyto efekty zmírňují bolest.
Průtok krve: Zahřívání jednotlivých částí těla má za následek reflexně modulovanou vazodilataci ve vzdálených partiích, přesto ale nedochází ke změně centrální teploty těla. Zahříváme-li svaly, zvýší se průtok krve tak, jak jsme tomu zvyklí při cvičení. Zvýšení teploty způsobuje i zvýšení průtoku krve a dilataci přímo v kapilárách, arteriolách a venulách, dochází k tomu zřejmě působením přímo na jejich hladkou svalovinu. Celotělní hypertermie a následující vyšší teplota tělního jádra ještě více zvyšují vazodilataci, a to i přes snížení hypotalamické aktivity, která vede ke snížení napětí na arteriovenózních anastomózách. Vazodilatace je rovněž vyvolávána axonálními reflexy, které mění vazomotorickou rovnováhu.
Zánětlivá ložiska, edémy a výpotky: Zvýšené periferní prokrvení způsobuje transport nutný ke snižování edémů, což pomáhá zastavit záněty, snižuje bolest a urychluje hojení.
Arterioskleróza, hypertenze, koronární onemocnění: Finské lékařské výzkumy tvrdí, že pravidelné používání sauny zlepšuje elasticitu a poddajnost cév, a to z důvodu pravidelné dilatace a kontrakce cév, jež jsou způsobeny právě saunováním. Německé výzkumy zase zjistily zlepšení viskozity krevní plazmy.
Imunitní systém člověka: Zvýšení tělesné teploty vede u člověka k usmrcení bakterií a virů nebo alespoň k zástavě jejich reprodukčního cyklu. Jestliže je organismus infikován, začnou se množit leukocyty, které mají za úkol infekci zlikvidovat. Stejného efektu lze dosáhnout i v infrasauně díky možným rozsahům infračerveného záření. V rámci prevence se doporučuje pobývat v kabině nejprve krátký časový interval při nižší teplotě, pak postupně interval prodlužovat a teplotu zvyšovat. Pokusy z univerzity v Michiganu prokazují stimulaci imunitního systému a likvidaci infekce. Především v počátečním stadiu onemocnění, kdy se choroba ještě plně nerozvinula, se doporučuje včasné prohřívání a tím likvidace infekce tepelným efektem. Jsou-li již choroby plně rozvinuty, prohřívání se nedoporučuje, hrozí totiž riziko zásahu do termoregulačních tělesných mechanismů.
Eliminace toxických látek v těle: Následující souhrn pochází ze studií Cline Medical Center, Nanino, v Britské Kolumbii. Jejich dlouhodobý výzkum prokázal, že složení potu v klasické sauně z 95-97 % tvoří voda, v infrasauně pak jen 80-85 %, zbytek tvoří tukové buňky a cholesterol, v tucích rozpustné jedy, těžké kovy, kyseliny, sodík a čpavek. Z toho vyplývá, že v klasické sauně se vyloučí potem jen 5 % škodlivin, kdežto v infrakabině 15 %. Sauny a parní lázně byly po staletí používány k detoxikaci organismu. Tradičně se používaly ke zlepšení mentálního zdraví, snížení bolesti a ke zvýšení dlouhověkosti. V posledních letech byla intenzivně studována terapie hypertermií (pocením) a několik výzkumů je popsáno ve vědecké literatuře. Během těchto výzkumů bylo zjištěno, že sauny velmi snižují obsah toxických látek v těle. Při správně provozované hypertermní terapii dochází k obrovskému vylučování těžkých toxických kovů, včetně rtuti, pesticidů a dalších. Teplo způsobuje vylučování toxinů z buněk. Toxické molekuly se pak přechodně uschovají do lymfy. Protože pot je produkován z lymfy, toxiny se touto cestou dostanou z těla ven. Pro tento způsob vylučování toxinů nejsou důležitá játra a ledviny. Z tohoto důvodu dochází k ulehčení jejich funkce a toxiny jsou schopny opustit tělo i při poruše jejich činnosti, což může být prospěšné zvláště pro chronicky nemocné pacienty, kteří jsou už tak pod velkým toxickým stresem.
V Japonsku oznámili velkou úspěšnost infračervené léčby pomocí infrasauny u těchto nemocí:
schiatika
menopauza
artritida
zatuhlé rameno
revmatismus
akné
gastroenterologické problémy
insomnie
onemocnění uší
Japonští výzkumníci všeobecně deklarují zlepšení u těchto problémů:
menopauza a hypertenze
revmatoidní artritida a různé typy bolestí
nemoc z ozáření a cévní mozkové příhody
hemoroidy a cystitida
cirhóza jater a keloidy
hepatitida, gastritida a astma
různá chronická onemocnění
vředy dolních končetin, studené končetiny
benigní prostatická hypertrofie
bolesti způsobené rakovinou, ulehčení v posledních stadiích nemoci
Infračervené záření v infrasauně pozitivně ovlivňuje i choroby nosu, uší a krku:
krvácení z nosu
bolesti v krku
tinitus
chronické záněty středního ucha
Infračervená terapie je velmi vhodná též při onemocnění kůže:
ucpané póry a tvrdá kůže
jizvy a bolest z popálenin a ran
napětí kůže a kopřivka
akné, ekzémy a psoriáza
spálení od slunce a keloidy
tělní zápach (zlepšením funkce kůže se snižuje nepříjemný tělní zápach)
Všechny následující diagnózy jsou do jisté míry způsobeny špatným krevním oběhem. Infrasauna zvyšuje periferní prokrvení, čímž může ovlivňovat i zlepšení zdravotního stavu při těchto onemocněních:
artritida, svalová poškození a schiatika
diabetes, hemoroidy a záněty žil
bolesti zad, svalová únava u dětí a revmatismus
nervová tenze, neuritida a únava
bolesti žaludku, menstruační křeče
dekubity a choroby spojené se snížením periferního prokrvení
Ve svém příspěvku JAK RYCHLE SE ŠÍŘÍ SVRAB? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den. Udělalo se mi několik ohnisek vyrážky po těle, vypadá to na svrab (zdvojené pupínky, svědění atd), i když ne v místech typických pro svrab. Mám to na rameni, v oblasti kostrče a na podbřišku, také na jednom kotníku. Teď je víkend, ihned v pondělí se chystám k lékaři. Některé vyrážky už mám delší dobu a nenapadlo mne, že by to mohl být svrab, protože se to nešíří moc rychle. Nevíte někdo, jak rychle se svrab po těle rozšiřuje? Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svrab se u člověka i zvířete projevuje nepříjemný svěděním a kožními změnami v podobě různých pupínků, skvrn i oděrek. V případě, že si člověk/ zvíře kůži škrábe, může si způsobit nepříjemné škrábance. Nepříjemné svědění je nejsilnější večer, a proto se doporučuje jít na večer ven na čerstvý vzduch, který trochu uleví od svědění. V noci je totiž pod peřinou teplo, které parazitům zcela vyhovuje a venkovní vzduch je chladnější, tím se aktivita zákožek zmírní. Stejně silně se svědění často projevuje po sportovní aktivitě, protože se kůže zahřívá. Svědění bývá často tak silné, že člověk kvůli tomu nedokáže usnout. Pro svrab je typické, že se na kůži objevují našedlé nebo narůžovělé stopy s perleťově zbarveným 2 – 3 mm velkým pupínkem nebo puchýřkem. Jedná se obvykle o dvojice pupínků vyskytující se na místech, kde je kůže tenčí. V některých případech ale nejsou kožní projevy zřetelné a svrab se pozná jen podle svědivého pocitu. Tyto stopy na kůži se nejčastěji vyskytují v oblasti mezi prsty, v okolí genitálií a prsních bradavek, na hýždích, zápěstích, v záhybech loketních a kolenních kloubů, v podbřišku a celkově v místech, kde těsněji přiléhá prádlo. U dětí jsou také častěji postižené navíc i dlaně, plosky nohou, záda i obličej. U dospělých osob ale naopak svrab nepostihuje krk a hlavu. Svědění bývá tak silné, že i když se člověk snaží ovládat, obvykle se nedokáže přestat škrábat, a tak si způsobuje na kůži navíc i oděrky, do nichž si může zavléct i další infekce. Pocit svědění může i při řádné léčbě trvat několik týdnů, přestože už jsou třeba pupínky na kůži zcela zahojené (ke zmírnění svědění se i nadále využívají různé masti), pokud by se z nějakého důvodu člověk rozhodl toto onemocnění neléčit, nejenže ho i nadále šíří do svého okolí, ale zároveň se může stát, že projevy svrabu u něj odezní až za několik let.
Svrab se ve většině případů dá tedy poznat na první pohled, příklady jeho kožních projevů jsou k dispozici i na tomto odkazu na obrázky svrab fotogalerie.
Typy svrabu
Scabies mytých lidí
Pro tento typ svrabu je typické silné noční svědění, které ale nedoprovází výrazné kožní problémy. Obvykle se vyskytuje u lidí s vysokými hygienickými návyky.
Scabies nodularis
U tohoto druhu svrabu se již objevují silné kožní projevy, které dokonce mohou vézt ke vzniku velkých pupenů a uzlů na kůži v důsledku vystupňované imunologické reakce organismu.
Scabies norvegica (svrab norský)
I při této variantě svrabu se na kůži objevují obrovské pupeny, zároveň se kůže také odlupuje. Tyto nepříjemné kožní problémy způsobuje velké množství parazitů (až miliony), kterým se u člověka daří, protože ten obvykle trpí poruchou imunity. Nebo jsou to jedinci, kteří svědění neřeší (například proto, že mají sníženou vnímavost ke svědění). Tento typ svrabu i u dospělého postihuje oblast hlavy, krku i nehtů.
V naší poradně s názvem JAK POZNAT SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Smutná.
Dobrý den, existuje nějaký test, který určí, zda se jedná o svrab?
Několik kožních lékařů diagnostikuje odlišné onemocnění. Jak dále postupovat prosím?
Děkuji
Olga Smutná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žádný test na svrab neexistuje. Svrab se diagnostikuje podle jeho příznaků a léčí se mastí Infectoscab. Ta svrab spolehlivě zabije a do tří týdnů zmizí příznaky. Pokud příznaky nezmizí po správném použití léku, tak nešlo o svrab.
Svrab u morčete lze poznat na první pohled. Svrab na těle morčete vytváří holá místa, která pokrývají strupy. Objevují se nejčastěji na břiše, na zádech nebo na nohách. Na lysinách je vidět matná a lámavá srst. Svrab je pro morče nepříjemný, protože ho velmi svědí a nutí aby se drbalo. Jeho škrábání může být velmi intenzivní. Morče dostává křeče, obrací se, točí se a odírá o různé předměty ve svém kotci.
Pokud si odpovíte kladně na tyto otázky, tak se u vašeho morčete jedná o svrab:
Drbe se morče každou chvíli a i při pohlazení má tendenci „startovat motorku“, tedy drbat se pánevní končetinou tam, kde ho hladíte?
Má na těle ložiska bez srsti, ložiska s krustami, které ho hodně svědí?
Morče padá a jde do křečí i při lehkém dotyku vaší ruky? To má pravděpodobně už celotělové postižení s nervovými příznaky. V této fázi je nejvyšší čas nasadit léčiva a doufat, že přežije.
Pokud hned po koupi nepůjdete na kontrolu k veterináři, pak nového jedince dejte na několik týdnů do karantény. Vyplatí se to.
U morčat se rozlišují tři hlavní druhy svrabu, a to sarkoptový svrab (Trixacarus caviae), který se objevuje především na těle, dále ušní svrab (Psoroptes cuniculi), který postihuje části ucha – zvukovody, ušní boltce a morče má strupy, nebo notoedrový svrab, který se týká hlavy a ušních boltců. Jedná se o velmi nepříjemné onemocnění, které si vždy žádá zásah veterináře. Navíc pozor, je infekční a mezi morčaty se může rychle šířit. Roztoči se šíří z jednoho morčete na druhé těsným tělesným kontaktem. Dobrovolně svého hostitele zákožky spíš neopouštějí, ale zvláště při celotělovém postižení morčete nebo po jeho úhynu se mohou dostat do vnějšího prostředí, kde přežijí maximálně tři týdny.
Zákožka svrabová žije pod povrchem kůže. Tam si vytváří chodbičky a v nich klade vajíčka. Jako obživa jí slouží různé nečistoty, kožní maz a odumřelé kožní šupiny.
Příčina svrabu se často skrývá v hoblinách, které se používají jako podestýlka, nebo v seně, kterým se morče krmí. I venkovní výběh během teplejších měsíců v roce představuje určité riziko.
V naší poradně s názvem LÉČBA SVRABU OCTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Pomůže to ?A na jak dlouho?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ocet dokáže zabít svrab, který se právě pohybuje na pokožce. Ovšem svrab je po většinu času zalezlý v komůrkách hluboko v kůži a tam se ocet nedostane a svrab se tak vůbec pomocí octa nevyléčí. Ocet je na svrab nedostatečně účinný. Jediný osvědčený lék na svrab je sírová mast, infektoscab a nebo pak orálně podávaná antiparazitika.
Svrab se přenáší kontaktem postiženého člověka se zdravým, ale také pohlavním stykem nebo z ložního prádla (často na ubytovnách a hotelích, kde se příliš často nemění povlečení). Svrabem se tedy může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců. Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.
Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny. V ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace. Těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.
Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab rovněž patří mezi sexuálně přenosné choroby! Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak personál zdravotnických zařízení.
U dospělých téměř nikdy nebývá postižena kůže obličeje, plosek nohou, dlaní a kštice, u dětí jsou projevy i na ploskách, v obličeji a ve kštici. Typické pro svrab jsou dvě papuly světle červené barvy vedle sebe, z nichž jedna je větší (místo vstupu zákožky), druhá menší (konec svrabové chodbičky), někdy kůže reaguje zánětem nad celou chodbičkou (v délce 5–15 mm) mezi oběma papulami.
Sekundární projevy vznikají rozškrábáním svědivých ložisek a nasedající infekcí – postupně může docházet k diseminaci projevů, generalizaci, impetiginizaci i ekzematizaci. Čím déle svrab trvá, tím více se šíří mimo predilekční místa a jeho diagnóza je složitější.
Mezi zvláštní formy svrabu patří scabies čistých osob (silná svědivost v nočních hodinách, na kůži jen ojedinělé papuly), scabies animalis (vyvolán zvířecími zákožkami, které nepronikají do kůže a nemnoží se – k odstranění stačí preparát s dezinfekčním a protisvědivým účinkem) a scabies norvegica (vzácná forma svrabu postihující především imunosuprimované osoby, jedince se sníženou vnímavostí pruritu a mentálně retardované osoby, která se klinicky projevuje generalizovanými erytematoskvamózními papulami a ložisky tvořenými navrstvenými krustami, a to zejména v místech zvýšeného tlaku; je vysoce infekční.
Ve svém příspěvku SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Myslel jsem, že neštovice a svrab jsme již vymýtili. Nebo se snad svrab ještě v Evropě běžně mezi lidmi vysktuje?
Máte nebo měli jste svrab?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Misa.
Svrab jsme meli cela rodina. Sestra ho privezla z Madarska. Nikdo z lekaru nam nebyl schopny ricT,ze je to svrab. Vsichni nas lecili na AE. Nakonec to poznal jeden lekar a predepsal cele rodine sirovou mast. Fuj,urputne to smrdelo. Meli jsme to vsichni v rodine.
Za svrabem stojí samička parazita jménem zákožka svrabová, latinsky Sarcoptes scabiei. V lidské pokožce vytváří chodbičky, ve kterých klade vajíčka a kálí. Svrab je přenosné onemocnění, které se rozvíjí v horších hygienických podmínkách. Parazit se přenáší kožním kontaktem, kontaktem s kontaminovaným předmětem, a dokonce pohlavním stykem. Nakažení se projeví během čtyř až šesti týdnů. V Čechách je svrab v současnosti nejčastějším parazitárním onemocněním. Postižený musí také počítat s tím, že svrab je dermatolog povinen nahlásit na hygienickou stanici.
Přibližně za čtyři až šest týdnů od nakažení se může objevit vyrážka mezi prsty, na hýždích, na prsou nebo v oblasti genitálií. Velmi výjimečně se objevuje na hlavě a v obličeji. Vyrážka se projevuje jako našedivělé nebo narůžovělé pupínky, které se podobají kousnutí komára, a také jako chodbičky. Toto onemocnění kůže navíc provází nepříjemné svědění, které je výsledkem imunitní reakce organismu na antigeny zákožky a které se objevuje nejčastěji v noci, kdy je člověk zachumlaný pod peřinou (teplo totiž zákožce dělá moc dobře). Pokud si nemocný postižená místa škrábe, což je obvyklá reakce na nepříjemné svědění, vznikají strupy. V horším případě rozškrábaná vyrážka začne hnisat. Jestliže má postižený sníženou imunitu (různá imunitní onemocnění, rakovinové zhoubné nádory nebo HIV), může se u něj objevit svrab norský, který vytváří silné krusty na kůži. Tyto krusty sice nesvrbí, ale obsahují mnoho tisícovek parazitů. Svrab norský je složitě léčitelný, protože léčivá mast špatně proniká právě přes silnou krustu.
Abyste si uměli představit, jak vypadá svrab u člověka, prohlédněte si tuto fotogalerii.
Názory, že svrab u zvířat neboli prašivina vzniká mimo jiné kvůli tučnému jídlu nebo nečistotě srsti, jsou scestné, protože nemoc může vzniknout jedině za přítomnosti zákožky svrabové. Svrab u zvířat se projevuje silnou svědivostí, a tedy častým drbáním. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi škrábou především v teplém prostředí. Svědění je tak silné, že se zvíře bude škrábat jak ve dne, tak v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky zvířete dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců. Na těchto místech se právě bude zvíře škrábat, čímž rozšíří nákazu do dalších částí těla. Kromě svědění budete možná časem pozorovat, že srst na určitých místech vypadává nebo že zvíře ztrácí na hmotnosti.
Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem a poté aplikovat léčebný preparát, který určí veterinář. Tuto proceduru musí zvíře podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Pokud se tedy u zvířete podaří svrab úspěšně zlikvidovat, můžete se přestat bát i o své zdraví. Svrab je sice přenosný na člověka, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Svrab nejčastěji postihuje lidi se sníženou imunitou a děti, které si toto onemocnění na sebe přenáší při dětských hrách. Problém může být, pokud svrab postihne člověka s těžkými nemocemi typu AIDS, protože u takového člověka může vyvolat extrémní zrohovatění kůže. Často tímto onemocněním trpí také lidé bez domova a lidé žijící ve větších komunitách, ve společných prostorách (léčebny, nemocnice). Většina lidí ani netuší, že svrab se přenáší i při pohlavním styku. Dříve se věřilo, že svrab je důsledkem špatné hygieny, prý se neobjevuje u „mytých“ lidí, ve skutečnosti to ale není pravda. Špatná hygiena svrab nezpůsobuje, ale může stav zhoršovat. I přehnaná hygiena může onemocnění komplikovat, hlavně v diagnostice onemocnění. Inkubační doba tohoto onemocnění je měsíc – měsíc a půl.
Přesné údaje o počtu nemocných neexistují, protože nemocní se většinou za svrab stydí a nejdou k lékaři. Nejedná se o nemoc nemytých jedinců, jako tomu bylo dříve. Svrab si můžete přivést i z luxusní dovolené.
Pojďme se podívat, jak taková nákaza svrabem probíhá u lidí: Oplodněná samička vyvrtává kanálky v rohové vrstvě kůže a do chodbiček ukládá vajíčka, ze kterých se v průběhu dalších tří týdnů vyvinou nejprve larvy, poté takzvané nymfy a nakonec pohlavně zralé zákožky svrabové, které cestují chodbičkami zpět na povrch kůže. Ale než člověk infekci zpozoruje, uběhne obvykle několik týdnů – předpokládá se, že kožní reakce je vyvolána přecitlivělostí na parazity a že se vyvine až po určité době. Chodbičky jsou překryty kožními změnami, které vznikly škrábáním a sekundární infekcí. Na kůži se objevují kopřivkové pupínky, ekzém i hnisavé pupínky a vřídky. Pro ilustraci přikládáme obrázky, jak vypadá takový svrab.
Onemocnění svrabem nesouvisí s nedostatečnou osobní hygienou. Svrab se přenáší dvěma způsoby. Buď během přímého kontaktu kůže s nakaženou osobou, nebo cestou nepřímou, to znamená kontaktem s ložním prádlem nebo ošacením, které bylo předtím používáno nakaženou osobou. K přenosu infekce stačí jedna oplodněná samička zákožky. Do kůže se je schopna zavrtat se za několik minut. Je možné se nakazit i během pohlavního styku.
U svrabu je důležité, aby pacient pochopil, že se jedná o nakažlivou nemoc. Když jsou mu vysvětleny způsoby přenosu infekce, sníží se i jeho obavy z ní. Při dodržení všech opatření se dá svrab vyléčit v průběhu několika dní.
Namazala jsem se mastí proti svrabu, ale svědění nepřestalo. Mám stále svrab? Stává se, že léčba selže a musí se opakovat, ale ve většině případů stačí jedna aplikace a svrab uhyne. Pokud vás po úspěšné léčbě stále svědí pokožka, můžete mít posvrabovou dermatitidu. Může trvat týdny nebo dokonce několik měsíců, než tato reakce odezní. Během této doby však nemáte svrab a nejste ani nakažliví vůči ostatním.
Až 30 % lidí, kteří měli svrab, mají také posvrabovou dermatitidu. Svrab se častěji vyskytuje u lidí, kteří jsou ve vzájemném úzkém kontaktu, například v armádě, pečovatelských domech, sexuálně aktivních dospělých a dětí a jejich opatrovníků.
Jde o reakci imunitního systému nebo alergii na zbytky mrtvých roztočů, včetně jejich výkalů. Má pravděpodobnější výskyt u dětí a lidí ve věku nad 55 let.
Příznaky
Příznaky se objevují po úspěšné léčbě svrabu a zahrnují:
Tmavě červené hrudky o průměru až 2 cm, které mají tendenci se vyvíjet na šourku nebo genitáliích;
Silné svědění, které může být horší v noci;
Svědění, které přetrvává týdny nebo měsíce.
Léčba
Když váš lékař potvrdí, že již nemáte svrab, ale pokožka vás stále svědí, může vám doporučit léčbu posvrabové dermatitidy. Léčba zahrnuje:
Volně prodejné steroidní krémy;
Volně prodejná antihistaminika;
Steroidní krémy nebo pilulky na předpis;
světelná terapie ultrafialovým světlem.
Můžete se také namočit do teplé lázně a důkladně, ale jemně omýt svědící oblasti pokožky, abyste pomohli odstranit zbytky roztočů.
Svrab u zvířat se častěji nazývá prašivinou. Prašivina mnohem častěji než psy postihuje kočky, Svrab u nich způsobuje svrabovka kočičí. Svrabovka u kočky postihuje nejprve ušní boltce, pak hlavu a krk. Stejně jako svrab u člověka provází prašivinu silný pocit svědění. Škrábáním postižených míst si kočka přenáší parazity i na zbytek těla. Postižené místo se u kočky pozná tím, že se tam vytvářejí šupiny a strupy, zároveň zde také vypadává srst. K léčbě tohoto onemocnění se u zvířat rozhodně neužívají prostředky určené pro lidi, řada z nich je pro kočky toxická. K přenosu svrabovky dochází přímým stykem koček a jednak sdílením stejných textilií (gauče, pelechy). Kočičí svrabovkou se mohou nakazit i králicí a v některých případech i psi. Stejně tak se od kočky může nakazit svrabovkou i člověk, dochází k tomu nejčastěji velmi těsným kontaktem nemocné kočky s člověkem, obvykle v teple postele. Onemocnění člověka svrabem chyceným od koček má stejné kožní projevy jako lidskou zákožkou. Na těle se objeví červené svědivé pupínky. Onemocnění tímto typem kočičího parazitu je ale přechodné, člověk se obvykle vyléčí samovolně po vyléčení kočky nebo po zabránění těsného kontaktu s ní (člověk si nemocnou kočku prostě nesmí pouštět lehnout k němu do postele). Toto onemocnění se na člověka rozhodně nerozšíří běžným kontaktem s kočkou, například pohlazením, nebo manipulací s jejím pelechem.
U psů svrab způsobuje zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako u koček vytvářením šupinek a strupů na kůži a vypadáváním srsti. Nejčastěji se u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích, nejlépe poznatelná je ale u psa v místech, kde má pes nejméně srsti (břicho, vnitřní plocha stehen). I u psa provází prašivinu nepříjemný pocit silného svědění. Psí prašivina šíří se nejčastěji mezi psy přímým stykem, ale i prostřednictvím sdílených textilií či hřebenů k vyčesání jejich srsti. Psí zákožka je přenosná i na člověka. Přenáší se stejně jako u koček těsným kontaktem obvykle v posteli. A stejně jako u koček i psí prašivina nakonec vymizí poté, co se pes uzdraví, anebo se zruší jeho těsný kontakt s člověkem.
Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.
Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.
Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.
Svrab lidský
Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.
Roztoč zákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže. Z larev se zhruba během tří dnů vyvinou nové samice a opět nakladou vajíčka. Další možností je, že se nové larvy přesunou na jiného hostitele. K přesunu dochází těsným nebo déletrvajícím kontaktem, problémové může být společné oblečení, spaní ve společných prostorách atd. Obvykle se stává, že pokud onemocněním trpí jeden člen rodiny, tak se nakazí i další. Aby se nákaze zabránilo, je třeba veškeré textilie v domácnosti společně s matracemi, gaučem, křesly, polstrovanými židlemi, prostě vším, v čem by se mohli tito roztoči držet, vynést ven, nebo přežehlit jejich povrch napařovací žehličkou, či se pokusit roztoče vysát vysavačem. Pro zákožku je typické, že mimo kůži člověka je velmi citlivá na vyschnutí a vlhko, v takovém případě zahyne při pokojové teplotě zhruba do tří dnů. Nejvíce aktivní jsou večer, když člověk leží v teple v posteli a jejich aktivita se projevuje silným svěděním.
