Pokud se u vás objeví hrudky (bulky) na jednom nebo obou varlatech, měli byste zajít za svým lékařem. Ve většině případů nejsou tyto objekty rakovinného původu, ale vždy by měly být zkontrolovány lékařem.
Varikokéla
Varikokéla nezpůsobuje žádné příznaky, ale jeden z deseti mužů může trpět nepříjemnými pocity nebo bolestmi. Zejména se jedná o bolest šourku a třísel. Varikokély se obvykle tvoří na levé straně. Jejich velikost se může lišit, některé mohou být zřejmé, až když se jich dotknete, zatímco jiné mohou být větší a snadno viditelné. Strana šourku obsahující varikokély může viset mírně níž než druhá strana. Varikokély mohou ovlivňovat plodnost. Není však potvrzeno, že chirurgické odstranění varikokél plodnost obnoví.
Hydrokéla
Hydrokéla se obvykle objevuje u novorozenců. Téměř ve všech případech je jeden symptom, a to otok jednoho nebo obou varlat. Hydrokéla může trápit i starší chlapce nebo muže, kteří pak cítí tlak v břiše.
Epididymální cysty
Epididymální cysty tvoří trochu hladké kapaliny v infikovaných hrudkách. Odstranění tekutiny z cysty stlačením se nedoporučuje, protože může dojít ke zjizvení nebo infekci. Příznaky infekce mohou zahrnovat:
červené, oteklé a bolestivé cysty;
zapáchající žlutou tekutiny, která vytéká z cyst.
Testikulární torze
Na rozdíl od jiných typů benigních hrudek na varlatech vyžaduje testikulární torze lékařskou pohotovost. V případě testikulární torze se provádí okamžitá operace, aby se zabránilo ztrátě varlete. Příznaky testikulární torze obvykle začínají těžkou bolestí v jednom z varlat. Další možné příznaky jsou:
otok šourku;
pocit nevolnosti (nauzea);
zvracení;
bolest břicha;
vysoká horečka (38°C a více);
časté močení.
Někteří muži s testikulární torzí mohli mít testikulární bolest a otok již v minulosti.
Příčiny
Existuje mnoho různých příčin otoků a hrudek na varlatech. Možnou příčinou je i testikulární rakovina. Hlavní typy shluků a jejich příčiny jsou vysvětleny níže.
Varikokély
Přesná příčina varikokél je neznámá, většina odborníků je přesvědčena, že jsou způsobeny abnormalitami, které ovlivňují žíly ve varlatech. Může dojít k zablokování žil nebo k problémům s chlopněmi (ventily) v žilách, které brání proudění krve ve špatném směru. Abnormální žíly necirkulují krev tak efektivně jako normální žíly, což vede k hromadění nadměrného množství krve v žilách, které následně bobtnají. Během puberty, kdy tělo zraje, se zvyšuje průtok krve ve varlatech, což může způsobit výraznější varikokély.
Hydrokéla
Během těhotenství se mužská varlata vyvíjejí uvnitř břicha plodu. Poté, co se vytvoří, přesouvají se do šourku. Průchod je pak obvykle před narozením dítěte uzavřen, ale v některých případech se tak nestane. Pokud se průchod nezavře, může dojít k přelévání tekutiny z břicha do šourku, což způsobí otok. Ve většině případů je tekutina absorbována do okolní tkáně a hydrokéla zmizí, ale toto nastává až okolo jednoho nebo dvou let života. Hydrokéla, která se vytvoří u mužů a starších chlapců, bývá způsobena zánětem (zarudnutí a otok) v šourku, který je způsoben:
zraněním;
infekcí;
nádorem (růst).
Epididymální cysty
Nadvarle je část za varletem, která pomáhá k ukládání a přepravě spermatu. Někdy může dojít k tvorbě otoku na epididymálních cystách, ale příčina je obvykle neznámá. Muži, kteří mají určité příznaky onemocnění ledvin, jsou vystaveni zvýšenému riziku vzniku epididymálních cyst. Autozomálně dominantní polycystické onemocnění ledvin je genetické onemocnění, které způsobuje rozvoj cyst v ledvinách.
Testikulární torze
Varlata jsou zavěšena na chámovodu. Chámovod by měl být volný, aby umožnil varlatům nějaký pohyb v šourku, ale ne zas tak volný, aby se mohla pohybovat příliš volně. Někteří chlapci se narodí s chámovodem, který je příliš volný, což představuje zvýšené riziko, že se varlata budou pohybovat příliš a nastane zakroucení chámovodu. Pokud dojde k silnému zkroucení, dochází k přerušení zásobování varlete krví. To je nebezpečná situace, která pokud není okamžitě léčena, může vést k odumření varlete. Okamžitý chirurgický zákrok je nutný, protože musí dojít k rozpletení chámovodu, obnovení prokrvení a správnému uložení varlete. Testikulární torze je nečastější u chlapců ve věku od 13 do 17 let, ačkoli se může vyskytnout rovněž u:
mužů starších 20 let;
nenarozených dětí v děloze;
novorozenců.
Testikulární torze se může objevit u traumat varlete způsobených nehodou. Ve většině případů však k tomu dochází bez zjevných důvodů. Testikulární torze je pravděpodobnější, pokud:
ve varlatech roste nádor;
je varle nesestouplé.
Ostatní příčiny
Dalšími příčinami testikulárních hrudek nebo otoků jsou:
epididymitida – zánět nadvarlete, který může být způsoben sexuálně přenosnou infekcí nebo infekcí močových cest;
pididymitis v kombinaci s orchitidou (zánět varlete) – způsoben infekcí;
tříselná kýla – způsobuje slabost ve svalu nebo ve stěně lokální tkáně rozkroku; s tříselnou kýlou má zkušenost více než čtvrtina mužů.
V naší poradně s názvem DĚTSKÝ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den, mé dceři se udělali pupínky po těle, navštívily jsme doktorku a ta nam dala mastičku Locoid Crelo. Druhý den se objevili další, tak nás poslala na kožní s tím že je to pravděpodobně dětský svrab. Jenže kožní má všude dovolenou. Pupínky jsou malinkaté a některé zakončené bílou špičkou. Dceři je 6 let. Je možné že to je svrab a mohu já jít v pondělí do práce když dělám se syrovým masem?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Locoid Crelo 0,1% je určen k léčbě povrchových dermatóz, které nejsou mikrobiálního původu a které reagují na terapii kortikoidy. Locoid se používá k léčbě těch kožních reakcí, u kterých aplikace slaběji účinných kortikosteroidů nevede k dostatečné odpovědi na terapii. Přípravek je relativně bezpečný a mohou ho užívat jak dospělí, tak i mladiství a děti, nejdéle však jeden měsíc a maximálně 8 gramů přípravku denně. Lék Locoid Crelo 0,1% svrab nevyléčí a ani nijak při nákaze svrabem nepomůže. Ve vašem případě, podle toho co píšete, se nejspíše o svrab nejedná, ale nejde to takto určit přesně, protože informací od vás je velmi málo. Pro svrab je charakteristický výsev červených pupínků často ve dvojici, vzdálených od sebe přibližně 1 až 3 centimetry. Červené pupínky od svrabu také výrazně svědí a jsou prakticky vždy rozškrábané, takže se žádné bílé špičky u nich nestačí vytvořit a ani se obvykle nedělají.
Určitě je ale nezbytné vyhledat kožního lékaře, který svrab definitivně vyloučí vyšetřením vašeho dítka. Pokud by se svrab prokázal, tak se bude jisté desinfekšní omezení týkat i vás a ostatních členů rodiny, o kterých je psáno v našem článku a, o kterých vás také bude případně informovat ošetřující lékař, který svrab diagnostikuje. Svrab se nedělí na dětský a dospělý, svrab je jen jeden a napadá všechny, lidi i zvířata.
Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje otoky na tlapkách a jejich podráždění. Nejhorší projevy jsou v oblasti lůžka drápu a často jsou doprovázené druhotnou infekcí.
Případy sarkoptického svrabu vyžadují péči veterináře urgentněji než případy demodektického svrabu. Kvůli neustálému úmornému svědění se pes cítí mizerně, a co je závažnější, neléčené onemocnění může vyvolat jiné zdravotní potíže. Včasná diagnóza a léčba jsou tedy nezbytné. Výjimkou jsou případy lokalizovaného demodektického svrabu. Protože obvykle odezní sám od sebe, není vždy potřeba vyhledat veterináře, avšak pro klid v duši možná budete chtít i tento druh svrabu konzultovat s odborníkem, aby nemoc potvrdil a vyloučil jiná onemocnění.
Paraziti způsobující demodektický svrab nejsou přenosní na člověka na rozdíl od sarkoptického svrabu, u kterého je tento přenos možný.
Svrab u morčat se projevuje na těle morčat, a to nejčastěji na trupu, nohách a břiše. Zde vznikají holá místa se strupy. Napadené morče má matnou a lámavou srst a drbe se tak intenzivně, že jeho pohyb připomíná točení v kruhu; často se také obrací na záda a otírá se o předměty. Příčinou onemocnění u morčat je podestýlka, která je nejčastějším zdrojem infekce. Nejčastěji se svrab u morčat léčí injekčně lékem Ivomec, kdy postižené morče dostává tři léčebné dávky v rozmezí 7–10 dnů. Dále se používá k léčbě Stronghold, který se nakape na kůži a krk. U ušního svrabu je léčba doplněna kapkami do uší (Chronicin). Po diagnostikování svrabu je důležité ubikaci a vybavení pro morče vydezinfikovat, podestýlku po dobu nemoci nahradit papírovými utěrkami, které jsou měkké a morče nedráždí. V případě přenosu na člověka, což je velmi ojedinělé, se svrab nemnoží, neklade vajíčka a samovolně vymizí do 4 týdnů.
Původce onemocnění:
Původcem je asi půl milimetru velký roztoč zákožka svrabová z čeledi Sarcoptidae. Jde o obligátního lidského parazita. Přenos tímto druhem je možný jen u lidí. Samička si ve svrchních vrstvách kůže vrtá chodbičky, obvykle v místech, kde je pokožka velmi jemná. Ve slepých koncích chodbiček klade 40 až 50 vajíček, z nichž se později líhnou larvy. Po dvou až třech týdnech se z larev vyvinou dospělí jedinci, ale dospělosti se dožívá jen desetina z nakladených vajíček. Délka života jedné zákožky je až pět týdnů, během několika měsíců se v příznivých podmínkách může z jedné zákožky vyvinout až několik set jedinců. Zákožky tráví celý život na hostiteli, mimo pokožku přežívají přibližně tři dny. Na přímém slunečním svitu, v suchu a v teplotách pod bodem mrazu zákožky umírají.
Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici. V Česku je svrab nejčastějším parazitárním onemocněním. Obvykle postihuje jedince nad 75 let a děti do 15 let.
Ve svém příspěvku JAK RYCHLE SE ŠÍŘÍ SVRAB? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den. Udělalo se mi několik ohnisek vyrážky po těle, vypadá to na svrab (zdvojené pupínky, svědění atd), i když ne v místech typických pro svrab. Mám to na rameni, v oblasti kostrče a na podbřišku, také na jednom kotníku. Teď je víkend, ihned v pondělí se chystám k lékaři. Některé vyrážky už mám delší dobu a nenapadlo mne, že by to mohl být svrab, protože se to nešíří moc rychle. Nevíte někdo, jak rychle se svrab po těle rozšiřuje? Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho různých domácích i divokých druhů zvířat. Pro nás jsou důležití ti, kteří napadají psa, tedy zákožka svrabová způsobující takzvaný sarkoptový svrab, která je přenosná též na člověka. Zakořeněné mýty, že svrab či prašivina u psů vznikají také například kvůli tučnému jídlu či nečistotě srsti, jsou nepravdivé, neboť nemoc může vypuknout jedině po přítomnosti roztočů. Zákožka svrabová se řadí mezi roztoče a je velká sotva půl milimetru. Sarcoptes scabiei var. canis je původcem svrabu u psů, je však přenosná i na kočky a člověka. Oplodněné samičky vyvrtávají chodbičky ve vrchní vrstvě kůže, kde kladou vajíčka. Zákožky preferují místa s jemnější kůží, proto osídlují břicho, třísla, lokty, hlezna, okolí očí a uši. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na psovi. Inkubační doba je variabilní, několik dní až týdnů, a závisí na množství přenesených roztočů.
Svrabem postižená zvířata jsou neklidná, intenzivně se drbou a mají zhrubělou kůži. Pruritus se zhoršuje typicky v teple. Tím, jak se pes intenzivně drbe, zanáší si do kůže infekci a kožní postižení se dále šíří. Silné svědění se časem stupňuje a zesiluje. Vypadává srst, objevuje se zarudnutí, krváceniny, strupy a drobné pupínky. U chronických případů je pak postižena kůže po celém těle, včetně hlavy a ocasu. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání, a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jednak svědění, jednak poškození kůže. Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, tedy kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však při vhodné vlhkosti mohou vydržet bez hostitele až 21 dní. Průkaz onemocnění je někdy problematický a je zapotřebí provádět opakovaný kožní seškrab a následné mikroskopické vyšetření. Uvádí se, že i při dodržení vyšetřovacích postupů se nepodaří svrab přímo prokázat u 50 % případů.
Na léčbu svrabu u psů dnes naštěstí existují poměrně účinné léky – od koupelí v různých chemikáliích až po takzvané spoty (léky podávané ve formě kapek na kůži mezi lopatkami). Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v amitrazu. Pro fandy koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v síře. Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem, teprve poté se aplikuje léčebný preparát, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pejsek podstupovat jednou týdně po dobu několika týdnů. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Je ale nutné si uvědomit, že kůže je zákožkami zdevastovaná a svrab téměř vždy doprovází sekundární bakteriální infekce, proto je vždy vhodné nasazení antibiotik.
Zamezit opakované infekci může být problém. Zákožky v okolním prostředí ničí pouze plamen a vysoké teploty. Co je možné opálit plamenem a co lze vyvařit nebo vyčistit parním čističem, je tedy potřeba opálit, vyvařit nebo vyčistit párou. Deky a psí pelíšek je dobré vyměnit nebo sterilizovat. Naštěstí jsou zákožky citlivé vůči vyschnutí, mrazu a slunečnímu záření. Pokud máte boudu nebo výběh, nepouštějte alespoň 14 dnů žádné zvíře do těchto prostor.
Psí zákožkou svrabovou se může infikovat i člověk. Uvádí se, že až 60 % osob, které jsou v kontaktu s nemocným zvířetem, může být přechodně napadeno zákožkami. Nákaza se projevuje přechodnými dermatitidami se spontánním vymizením obtíží. Psí svrab nicméně není adaptovaný na člověka, takže se u lidí tato forma svrabu nedokáže etablovat stejně jako lidský svrab. Dojde pouze k vývoji jedné až dvou generací zákožek, tudíž onemocnění probíhá v mírnější formě. U člověka lze na postižená místa aplikovat k tomuto účelu vyráběné masti.
V naší poradně s názvem JAK POZNAT SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Smutná.
Dobrý den, existuje nějaký test, který určí, zda se jedná o svrab?
Několik kožních lékařů diagnostikuje odlišné onemocnění. Jak dále postupovat prosím?
Děkuji
Olga Smutná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žádný test na svrab neexistuje. Svrab se diagnostikuje podle jeho příznaků a léčí se mastí Infectoscab. Ta svrab spolehlivě zabije a do tří týdnů zmizí příznaky. Pokud příznaky nezmizí po správném použití léku, tak nešlo o svrab.
Varlata většiny mužů mají shodnou velikost. Je normální, když jedno varle visí níže než druhé. Varlata by měla být hladká bez jakýchkoliv hrudek nebo hrbolů a také by měla být pevná, ale ne tvrdá. Na zadní straně každého varlete můžete cítit trubičku, která se nazývá nadvarle.
Co jsou varlata?
Varlata jsou dva malé oválné orgány. Jsou umístěna v mužském šourku, vaku kůže, který visí pod penisem. Varlata jsou součástí mužského reprodukčního systému, produkují spermie a mužský pohlavní hormon testosteron. Tady jsou fotografie, na kterých je vidět jak varlata vypadají: varlata foto. Zde je několik videí, na kterých jsou také vidět varlata jak vypadají: varlata video.
Zkoumáte svá varlata?
Je důležité, aby si muži asi jednou měsíčně zkontrolovali svá varlata. Při tomto přezkoumání můžete zjistit, zda máte nějaké hrudky nebo otoky. Díky tomu si dokážete všimnout i jakýchkoli změn. Většina hrudek na varlatech je neškodná, jen ve vzácných případech mohou být příznakem rakoviny varlat. Testikulární rakovina je nejčastější u mladých mužů a může být úspěšně léčena, pokud je diagnostikována brzy. Nejlepší dobou na kontrolu varlat je čas po teplé koupeli nebo sprše, kdy je šourek uvolněný. Držte šourek v dlani své ruky prsty a palcem tak, abyste cítili každé varle. Pokud máte pocit, že jste si nahmatali hrudky či otok nebo zaznamenali nějaké změny ve tvaru či velikosti varlat, navštivte svého lékaře. Tady je několik videí, na kterých je vidět, jak si správně vyšetřit varlata: samovyšetření varlat video.
Co způsobuje bulky a otoky na varlatech?
Existuje několik příčin:
varikokéla způsobuje zvětšení žil ve varlatech;
hydrokéla způsobuje otok kolem varlat;
epididymální cysty způsobují tvorbu tekutiny v nadvarlatech;
testikulární torze – zkroucení varlete, které způsobí náhlou bolest nebo otok;
V naší poradně s názvem LÉČBA SVRABU OCTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Pomůže to ?A na jak dlouho?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ocet dokáže zabít svrab, který se právě pohybuje na pokožce. Ovšem svrab je po většinu času zalezlý v komůrkách hluboko v kůži a tam se ocet nedostane a svrab se tak vůbec pomocí octa nevyléčí. Ocet je na svrab nedostatečně účinný. Jediný osvědčený lék na svrab je sírová mast, infektoscab a nebo pak orálně podávaná antiparazitika.
Vždy navštivte svého praktického lékaře, pokud si všimnete jakýchkoli hrudek nebo otoků na varlatech. Ve velmi vzácných případech mohou být příznakem rakoviny varlat. Tady jsou fotky, na kterých jsou vidět projevy různých bulek na varlatech: bulky na varlatech foto.
Praktický lékař se vás bude ptát, zda:
necítíte bolest, pokud ano, kdy ji cítíte, jak silná byla a jak dlouho trvala;
máte jiné příznaky, jako je bolest při močení (což je známkou infekce močových cest) nebo jakýkoli výtok z močové trubice;
utrpíte trauma šourku, například při sportovním zranění.
Praktický lékař vám také prověří varlata, aby zkontroloval:
velikost vašich varlat;
pozici hrudek nebo otoku;
příčiny způsobující bolest při doteku;
zda jsou hrudky pevné nebo měkké.
Pokud váš praktický lékař nemůže potvrdit diagnózu z tohoto vyšetření, budete muset podstoupit také ultrazvukové vyšetření (vysokofrekvenční zvukové vlny).
Varikokéla
Varikokélu lze bezpečně diagnostikovat pouze z dotazů na příznaky a po provedení fyzického vyšetření. Další testování není obvykle nutné. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět varikokéla varlete foto.
Postupy
V některých případech můžete být odesláni k urologovi, a to pokud:
se varikokéla najednou vyvíjí zcela nekontrolovatelně;
máte varikokélu na pravé straně;
není známa přesná příčina hrudky;
máte bolesti.
Za těchto okolností může být k potvrzení diagnózy použit ultrazvuk a důkladná kontrola všech symptomů.
Hydrokéla
Stejně jako u varikokély může být hydrokéla diagnostikována fyzickým vyšetřením. Pokud se hydrokéla rozvíjí u vašeho dítěte, budete ji pohmatem cítit na šourku. Poté zjistěte, jestli je otok způsoben tekutinou, která bývá obvykle čiré barvy. Pokud má hydrokélu dospělý muž, lékař nejprve pohmatem vyšetří šourek. Pokud je vám mezi 20 a 40 lety, může vás lékař poslat na ultrazvuk, aby vyloučil rakovinu varlete. Jestliže bude mít váš lékař podezření, že je hydrokéla způsobena infekcí, může vás požádat o vzorek moči k testům, obvykle pomocí tamponu odebere vzorek tekutiny z močové trubice. Tady je několik fotografií, na kterých je vidět hydrokéla varlete foto.
Epididymální cysty
Diagnóza epididymálních cyst může být provedena na základě tělesné prohlídky. Další testy nejsou obvykle zapotřebí. Tady jsou fotografie, na kterých jsou patrné epididymální cysty.
Testikulární torze
Testikulární torze je obvykle diagnostikována výraznými příznaky silné testikulární bolesti a otoku. Diagnózu lze potvrdit pomocí ultrazvukového skeneru nebo pomocí magnetické rezonance, která používá silné magnetické a radiové vlny k zobrazení detailních snímků vašeho těla. Výsledky vyšetření pak určí, zda je nutný chirurgický zákrok. Tady jsou fotky, na kterých je vidět testikulární torze.
V naší poradně s názvem SVĚDĚNÍ KŮŽE NA VARLATECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Llalalaalaal.
Dobrý den mám to cca asi půl roku a také se mi po tom uleví ´´´´ ale neskrabu si to až do krve. Prosím napište mi do e-mailu jak jste se toho zbavil a pripadne jak postupovat.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Svědění šourku je časté v období veder, kdy se třísla potí a vlivem vlhkosti se zde přemnoží mikroorganizmy, které způsobí svědění. Holení intimních partií v okolí třísel toto riziko extrémně zvyšují. Co s tím? Dodržovat hygienu a každý den si tyto partie umýt mýdlem a denně měnit spodní prádlo. Když začne svědění kůže na varlatech, tak je to signál k tomu, že je potřeba tyto partie umýt. K eliminaci přemnožených mikroorganismů pomůže obyčejná desinfekce na ruce (Dettol nebo Sanytol), která se aplikuje na svědivá místa. Důležité je zdržet se rozškrábání, které sice na chvilku uleví, ale otevře cestu novým infekcím, které celou situaci mohou ještě více zkomplikovat.
Když nebude tento postup účinný a svědění bude přetrvávat dále, tak bude třeba zjistit přesnou příčinu vyšetřením v ordinaci kožního lékaře, který obvykle svědění do týdne vyléčí.
Svrab se u člověka i zvířete projevuje nepříjemný svěděním a kožními změnami v podobě různých pupínků, skvrn i oděrek. V případě, že si člověk/ zvíře kůži škrábe, může si způsobit nepříjemné škrábance. Nepříjemné svědění je nejsilnější večer, a proto se doporučuje jít na večer ven na čerstvý vzduch, který trochu uleví od svědění. V noci je totiž pod peřinou teplo, které parazitům zcela vyhovuje a venkovní vzduch je chladnější, tím se aktivita zákožek zmírní. Stejně silně se svědění často projevuje po sportovní aktivitě, protože se kůže zahřívá. Svědění bývá často tak silné, že člověk kvůli tomu nedokáže usnout. Pro svrab je typické, že se na kůži objevují našedlé nebo narůžovělé stopy s perleťově zbarveným 2 – 3 mm velkým pupínkem nebo puchýřkem. Jedná se obvykle o dvojice pupínků vyskytující se na místech, kde je kůže tenčí. V některých případech ale nejsou kožní projevy zřetelné a svrab se pozná jen podle svědivého pocitu. Tyto stopy na kůži se nejčastěji vyskytují v oblasti mezi prsty, v okolí genitálií a prsních bradavek, na hýždích, zápěstích, v záhybech loketních a kolenních kloubů, v podbřišku a celkově v místech, kde těsněji přiléhá prádlo. U dětí jsou také častěji postižené navíc i dlaně, plosky nohou, záda i obličej. U dospělých osob ale naopak svrab nepostihuje krk a hlavu. Svědění bývá tak silné, že i když se člověk snaží ovládat, obvykle se nedokáže přestat škrábat, a tak si způsobuje na kůži navíc i oděrky, do nichž si může zavléct i další infekce. Pocit svědění může i při řádné léčbě trvat několik týdnů, přestože už jsou třeba pupínky na kůži zcela zahojené (ke zmírnění svědění se i nadále využívají různé masti), pokud by se z nějakého důvodu člověk rozhodl toto onemocnění neléčit, nejenže ho i nadále šíří do svého okolí, ale zároveň se může stát, že projevy svrabu u něj odezní až za několik let.
Svrab se ve většině případů dá tedy poznat na první pohled, příklady jeho kožních projevů jsou k dispozici i na tomto odkazu na obrázky svrab fotogalerie.
Typy svrabu
Scabies mytých lidí
Pro tento typ svrabu je typické silné noční svědění, které ale nedoprovází výrazné kožní problémy. Obvykle se vyskytuje u lidí s vysokými hygienickými návyky.
Scabies nodularis
U tohoto druhu svrabu se již objevují silné kožní projevy, které dokonce mohou vézt ke vzniku velkých pupenů a uzlů na kůži v důsledku vystupňované imunologické reakce organismu.
Scabies norvegica (svrab norský)
I při této variantě svrabu se na kůži objevují obrovské pupeny, zároveň se kůže také odlupuje. Tyto nepříjemné kožní problémy způsobuje velké množství parazitů (až miliony), kterým se u člověka daří, protože ten obvykle trpí poruchou imunity. Nebo jsou to jedinci, kteří svědění neřeší (například proto, že mají sníženou vnímavost ke svědění). Tento typ svrabu i u dospělého postihuje oblast hlavy, krku i nehtů.
Ve svém příspěvku TUKOVÉ BULKY NA VARLATECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michal.
Dobrý den mám už delší dobu velké množství bulek na varlatech a zhruba pred tremi dny me zacalo z niceho nic bolet leve varle a nechce prestat. Chtěl bych se zeptat co s tim. Může to byt rakovina? Mam bolesti i v okolí beder. Dochází pri lecbe rakoviny k amputaci varlat? 15 let. Děkuji
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svrab se přenáší kontaktem postiženého člověka se zdravým, ale také pohlavním stykem nebo z ložního prádla (často na ubytovnách a hotelích, kde se příliš často nemění povlečení). Svrabem se tedy může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců. Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.
Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny. V ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace. Těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.
Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab rovněž patří mezi sexuálně přenosné choroby! Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak personál zdravotnických zařízení.
U dospělých téměř nikdy nebývá postižena kůže obličeje, plosek nohou, dlaní a kštice, u dětí jsou projevy i na ploskách, v obličeji a ve kštici. Typické pro svrab jsou dvě papuly světle červené barvy vedle sebe, z nichž jedna je větší (místo vstupu zákožky), druhá menší (konec svrabové chodbičky), někdy kůže reaguje zánětem nad celou chodbičkou (v délce 5–15 mm) mezi oběma papulami.
Sekundární projevy vznikají rozškrábáním svědivých ložisek a nasedající infekcí – postupně může docházet k diseminaci projevů, generalizaci, impetiginizaci i ekzematizaci. Čím déle svrab trvá, tím více se šíří mimo predilekční místa a jeho diagnóza je složitější.
Mezi zvláštní formy svrabu patří scabies čistých osob (silná svědivost v nočních hodinách, na kůži jen ojedinělé papuly), scabies animalis (vyvolán zvířecími zákožkami, které nepronikají do kůže a nemnoží se – k odstranění stačí preparát s dezinfekčním a protisvědivým účinkem) a scabies norvegica (vzácná forma svrabu postihující především imunosuprimované osoby, jedince se sníženou vnímavostí pruritu a mentálně retardované osoby, která se klinicky projevuje generalizovanými erytematoskvamózními papulami a ložisky tvořenými navrstvenými krustami, a to zejména v místech zvýšeného tlaku; je vysoce infekční.
Ve svém příspěvku JAK POZNAT A LÉČIT BULKY NA VARLATECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Horakova ivana.
Dobrý den,Syn má 16 let ,Na přirození a varlatech má tukové bulky.leží v nemocnici,personál mi říkal že neví proč to má.Je mito divné .Syn je na plícní ventilaci.byla bych ráda kdyby jste mi mohli poradit co mám udělat.Děkuji Spozdravem Horáková
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Za svrabem stojí samička parazita jménem zákožka svrabová, latinsky Sarcoptes scabiei. V lidské pokožce vytváří chodbičky, ve kterých klade vajíčka a kálí. Svrab je přenosné onemocnění, které se rozvíjí v horších hygienických podmínkách. Parazit se přenáší kožním kontaktem, kontaktem s kontaminovaným předmětem, a dokonce pohlavním stykem. Nakažení se projeví během čtyř až šesti týdnů. V Čechách je svrab v současnosti nejčastějším parazitárním onemocněním. Postižený musí také počítat s tím, že svrab je dermatolog povinen nahlásit na hygienickou stanici.
Přibližně za čtyři až šest týdnů od nakažení se může objevit vyrážka mezi prsty, na hýždích, na prsou nebo v oblasti genitálií. Velmi výjimečně se objevuje na hlavě a v obličeji. Vyrážka se projevuje jako našedivělé nebo narůžovělé pupínky, které se podobají kousnutí komára, a také jako chodbičky. Toto onemocnění kůže navíc provází nepříjemné svědění, které je výsledkem imunitní reakce organismu na antigeny zákožky a které se objevuje nejčastěji v noci, kdy je člověk zachumlaný pod peřinou (teplo totiž zákožce dělá moc dobře). Pokud si nemocný postižená místa škrábe, což je obvyklá reakce na nepříjemné svědění, vznikají strupy. V horším případě rozškrábaná vyrážka začne hnisat. Jestliže má postižený sníženou imunitu (různá imunitní onemocnění, rakovinové zhoubné nádory nebo HIV), může se u něj objevit svrab norský, který vytváří silné krusty na kůži. Tyto krusty sice nesvrbí, ale obsahují mnoho tisícovek parazitů. Svrab norský je složitě léčitelný, protože léčivá mast špatně proniká právě přes silnou krustu.
Abyste si uměli představit, jak vypadá svrab u člověka, prohlédněte si tuto fotogalerii.
Ve svém příspěvku SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tomáš.
Myslel jsem, že neštovice a svrab jsme již vymýtili. Nebo se snad svrab ještě v Evropě běžně mezi lidmi vysktuje?
Máte nebo měli jste svrab?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Misa.
Svrab jsme meli cela rodina. Sestra ho privezla z Madarska. Nikdo z lekaru nam nebyl schopny ricT,ze je to svrab. Vsichni nas lecili na AE. Nakonec to poznal jeden lekar a predepsal cele rodine sirovou mast. Fuj,urputne to smrdelo. Meli jsme to vsichni v rodine.
Názory, že svrab u zvířat neboli prašivina vzniká mimo jiné kvůli tučnému jídlu nebo nečistotě srsti, jsou scestné, protože nemoc může vzniknout jedině za přítomnosti zákožky svrabové. Svrab u zvířat se projevuje silnou svědivostí, a tedy častým drbáním. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi škrábou především v teplém prostředí. Svědění je tak silné, že se zvíře bude škrábat jak ve dne, tak v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky zvířete dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců. Na těchto místech se právě bude zvíře škrábat, čímž rozšíří nákazu do dalších částí těla. Kromě svědění budete možná časem pozorovat, že srst na určitých místech vypadává nebo že zvíře ztrácí na hmotnosti.
Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem a poté aplikovat léčebný preparát, který určí veterinář. Tuto proceduru musí zvíře podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Pokud se tedy u zvířete podaří svrab úspěšně zlikvidovat, můžete se přestat bát i o své zdraví. Svrab je sice přenosný na člověka, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Ve svém příspěvku SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala.
Doporučuji nestýkat se s ředitelkou z intru!!! :-)
Nyní vážně, pokud Vás nic nesvědí a netvoří se Vám v meziprstí červené svědivé podráždění, tak svrab nemáte a není třeba se znepokojovat. K přenosu svrabu dojde jen těsným stykem s napadenou pokožkou. Svou dceru si lépe hlídejte a prohlédněte ji, zda-li skutečně má příznaky nákazy svrabem a podle tohoto výsledku případně zahajte léčbu. V případě, že se svrab prokáže, tak použité oblečení a povlečení je třeba desinfikovat buď chlórem, hypermanganem nebo vysokou teplotou nad 70*C. Na ostatních věcech bez přístupu živin z kůže svrab rychle hyne, takže není třeba větších čistících manévrů s vybavením své domácnosti.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lensika.
Děkuji za odpověď. Dcera to prý chytila od nějaké kamarádky půjčováním oblečení. To bohužel neumím ovlivnit. Tak snad si dá příště pozor a dostane z toho ponaučení.
Přesné údaje o počtu nemocných neexistují, protože nemocní se většinou za svrab stydí a nejdou k lékaři. Nejedná se o nemoc nemytých jedinců, jako tomu bylo dříve. Svrab si můžete přivést i z luxusní dovolené.
Pojďme se podívat, jak taková nákaza svrabem probíhá u lidí: Oplodněná samička vyvrtává kanálky v rohové vrstvě kůže a do chodbiček ukládá vajíčka, ze kterých se v průběhu dalších tří týdnů vyvinou nejprve larvy, poté takzvané nymfy a nakonec pohlavně zralé zákožky svrabové, které cestují chodbičkami zpět na povrch kůže. Ale než člověk infekci zpozoruje, uběhne obvykle několik týdnů – předpokládá se, že kožní reakce je vyvolána přecitlivělostí na parazity a že se vyvine až po určité době. Chodbičky jsou překryty kožními změnami, které vznikly škrábáním a sekundární infekcí. Na kůži se objevují kopřivkové pupínky, ekzém i hnisavé pupínky a vřídky. Pro ilustraci přikládáme obrázky, jak vypadá takový svrab.
Onemocnění svrabem nesouvisí s nedostatečnou osobní hygienou. Svrab se přenáší dvěma způsoby. Buď během přímého kontaktu kůže s nakaženou osobou, nebo cestou nepřímou, to znamená kontaktem s ložním prádlem nebo ošacením, které bylo předtím používáno nakaženou osobou. K přenosu infekce stačí jedna oplodněná samička zákožky. Do kůže se je schopna zavrtat se za několik minut. Je možné se nakazit i během pohlavního styku.
U svrabu je důležité, aby pacient pochopil, že se jedná o nakažlivou nemoc. Když jsou mu vysvětleny způsoby přenosu infekce, sníží se i jeho obavy z ní. Při dodržení všech opatření se dá svrab vyléčit v průběhu několika dní.
Namazala jsem se mastí proti svrabu, ale svědění nepřestalo. Mám stále svrab? Stává se, že léčba selže a musí se opakovat, ale ve většině případů stačí jedna aplikace a svrab uhyne. Pokud vás po úspěšné léčbě stále svědí pokožka, můžete mít posvrabovou dermatitidu. Může trvat týdny nebo dokonce několik měsíců, než tato reakce odezní. Během této doby však nemáte svrab a nejste ani nakažliví vůči ostatním.
Až 30 % lidí, kteří měli svrab, mají také posvrabovou dermatitidu. Svrab se častěji vyskytuje u lidí, kteří jsou ve vzájemném úzkém kontaktu, například v armádě, pečovatelských domech, sexuálně aktivních dospělých a dětí a jejich opatrovníků.
Jde o reakci imunitního systému nebo alergii na zbytky mrtvých roztočů, včetně jejich výkalů. Má pravděpodobnější výskyt u dětí a lidí ve věku nad 55 let.
Příznaky
Příznaky se objevují po úspěšné léčbě svrabu a zahrnují:
Tmavě červené hrudky o průměru až 2 cm, které mají tendenci se vyvíjet na šourku nebo genitáliích;
Silné svědění, které může být horší v noci;
Svědění, které přetrvává týdny nebo měsíce.
Léčba
Když váš lékař potvrdí, že již nemáte svrab, ale pokožka vás stále svědí, může vám doporučit léčbu posvrabové dermatitidy. Léčba zahrnuje:
Volně prodejné steroidní krémy;
Volně prodejná antihistaminika;
Steroidní krémy nebo pilulky na předpis;
světelná terapie ultrafialovým světlem.
Můžete se také namočit do teplé lázně a důkladně, ale jemně omýt svědící oblasti pokožky, abyste pomohli odstranit zbytky roztočů.
Svrab nejčastěji postihuje lidi se sníženou imunitou a děti, které si toto onemocnění na sebe přenáší při dětských hrách. Problém může být, pokud svrab postihne člověka s těžkými nemocemi typu AIDS, protože u takového člověka může vyvolat extrémní zrohovatění kůže. Často tímto onemocněním trpí také lidé bez domova a lidé žijící ve větších komunitách, ve společných prostorách (léčebny, nemocnice). Většina lidí ani netuší, že svrab se přenáší i při pohlavním styku. Dříve se věřilo, že svrab je důsledkem špatné hygieny, prý se neobjevuje u „mytých“ lidí, ve skutečnosti to ale není pravda. Špatná hygiena svrab nezpůsobuje, ale může stav zhoršovat. I přehnaná hygiena může onemocnění komplikovat, hlavně v diagnostice onemocnění. Inkubační doba tohoto onemocnění je měsíc – měsíc a půl.
Existují čtyři hlavní typy otoků a bulek na varlatech, které jsou popsány níže.
Varikokéla – otok způsobený rozšířením žil ve varlatech
Hydrokéla – otok způsobený tekutinou kolem varlat
Epididymální cysty – způsobeny tekutinou v nadvarlatech (dlouhá, stočená trubička za varlaty)
Testikulární torze – náhlý bolestivý otok, který se vyskytuje, když se varle zkroutí, což přeruší dodávku krve do varlat, v tomto případě je nutné navštívit lékařskou pohotovost
Svrab u zvířat se častěji nazývá prašivinou. Prašivina mnohem častěji než psy postihuje kočky, Svrab u nich způsobuje svrabovka kočičí. Svrabovka u kočky postihuje nejprve ušní boltce, pak hlavu a krk. Stejně jako svrab u člověka provází prašivinu silný pocit svědění. Škrábáním postižených míst si kočka přenáší parazity i na zbytek těla. Postižené místo se u kočky pozná tím, že se tam vytvářejí šupiny a strupy, zároveň zde také vypadává srst. K léčbě tohoto onemocnění se u zvířat rozhodně neužívají prostředky určené pro lidi, řada z nich je pro kočky toxická. K přenosu svrabovky dochází přímým stykem koček a jednak sdílením stejných textilií (gauče, pelechy). Kočičí svrabovkou se mohou nakazit i králicí a v některých případech i psi. Stejně tak se od kočky může nakazit svrabovkou i člověk, dochází k tomu nejčastěji velmi těsným kontaktem nemocné kočky s člověkem, obvykle v teple postele. Onemocnění člověka svrabem chyceným od koček má stejné kožní projevy jako lidskou zákožkou. Na těle se objeví červené svědivé pupínky. Onemocnění tímto typem kočičího parazitu je ale přechodné, člověk se obvykle vyléčí samovolně po vyléčení kočky nebo po zabránění těsného kontaktu s ní (člověk si nemocnou kočku prostě nesmí pouštět lehnout k němu do postele). Toto onemocnění se na člověka rozhodně nerozšíří běžným kontaktem s kočkou, například pohlazením, nebo manipulací s jejím pelechem.
U psů svrab způsobuje zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako u koček vytvářením šupinek a strupů na kůži a vypadáváním srsti. Nejčastěji se u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích, nejlépe poznatelná je ale u psa v místech, kde má pes nejméně srsti (břicho, vnitřní plocha stehen). I u psa provází prašivinu nepříjemný pocit silného svědění. Psí prašivina šíří se nejčastěji mezi psy přímým stykem, ale i prostřednictvím sdílených textilií či hřebenů k vyčesání jejich srsti. Psí zákožka je přenosná i na člověka. Přenáší se stejně jako u koček těsným kontaktem obvykle v posteli. A stejně jako u koček i psí prašivina nakonec vymizí poté, co se pes uzdraví, anebo se zruší jeho těsný kontakt s člověkem.
Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.
Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.
Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.
Svrab lidský
Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.
Roztoč zákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže. Z larev se zhruba během tří dnů vyvinou nové samice a opět nakladou vajíčka. Další možností je, že se nové larvy přesunou na jiného hostitele. K přesunu dochází těsným nebo déletrvajícím kontaktem, problémové může být společné oblečení, spaní ve společných prostorách atd. Obvykle se stává, že pokud onemocněním trpí jeden člen rodiny, tak se nakazí i další. Aby se nákaze zabránilo, je třeba veškeré textilie v domácnosti společně s matracemi, gaučem, křesly, polstrovanými židlemi, prostě vším, v čem by se mohli tito roztoči držet, vynést ven, nebo přežehlit jejich povrch napařovací žehličkou, či se pokusit roztoče vysát vysavačem. Pro zákožku je typické, že mimo kůži člověka je velmi citlivá na vyschnutí a vlhko, v takovém případě zahyne při pokojové teplotě zhruba do tří dnů. Nejvíce aktivní jsou večer, když člověk leží v teple v posteli a jejich aktivita se projevuje silným svěděním.
Když svrab dostane člověk, nepochybujeme o tom, že je „čuně nemyté“. Jenže ono není všechno černobílé. Svrab nesouvisí jen se špatnými hygienickými návyky, je například přímo vázán na sdílení kontaminovaných ručníků, prostěradel nebo jiných textilií. Zapomenutá osuška, když vyrážíte na plovárnu, se tak může šeredně vymstít. Zákožka svrabová se velmi rychle množí. Takže chytit svrab můžete i u bazénu. A co proces likvidace? Tak ten je opravdu zdlouhavý – postižený člověk se musí každý den mazat od hlavy až k patě speciální mastí, v prvních dnech léčby je třeba denně vyvářet povlečení a oblečení, aby zákožku vystěhoval i z jejich úkrytů, ne jen z kůže.
