Počátkem 20. století se Boskovicím nedostávalo nemocničních lůžek a nemocniční péče byla často závislá na provizorním řešení. Tento neutěšený stav vedl roku 1930, při příležitosti 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka, zvláštní komisi zřízenou za účelem jednotných oslav k usnesení, aby „zřízen byl fond pro vybudování veřejné okresní nemocnice pro politický okres boskovický...“. Občané byli vyzýváni, aby spravedlivě posoudili a ocenili velikost úkolu, který má být proveden v zájmu a ve prospěch všech, a finančně přispěli k provedení tohoto díla. Výzva se setkala s neobyčejným pochopením. Již v následujících letech se však stavba nemocnice začala nepříjemně komplikovat. Boskovice nebyly zdaleka jediným městem, které usilovalo o vybudování zdravotnického zařízení. Do plánu výstavby nových nemocnic, který zpracoval Zemský výbor moravskoslezský, však nebyly zahrnuty. Okresní zastupitelstvo v Boskovicích se na své schůzi dne 22. dubna 1938 usneslo zřídit okresní nemocnici v Boskovicích a za tímto účelem uložilo okresnímu výboru podniknout urychleně patřičné kroky. Náklady na vybudování nemocnice měly být zařazeny do okresního rozpočtu a uhrazeny výpůjčkou a subvencemi. V návaznosti na to byla městská rada požádána o návrh vhodných lokalit, na kterých by k výstavbě mohlo dojít, což se ukázalo rovněž jako komplikace.
Třebaže v průběhu druhé světové války a zejména na jejím konci nemocniční zařízení okresního formátu Boskovicím a přilehlému okolí zoufale scházelo, výstavba se neustále odkládala. I přes různé peripetie došlo v září 1945 k zásadnímu rozhodnutí Zemského národního výboru v Brně, který se usnesl dát souhlas k vybudování nové okresní veřejné nemocnice v Boskovicích. Pro novostavbu byla plánována okresní nemocnice II. stupně o 400 lůžkách. Pro rok 1948 však stavba nebyla z rozhodnutí ministerstva techniky i ministerstva zdravotnictví zařazena do pětiletého plánu, což bylo zdrcující. To prakticky znamenalo, okamžité zastavení jakékoli dosavadní pracovní činnosti, a to jak na stavbě samé, tak i na rozpracovaných projektech. Protože navíc ministerstvo zdravotnictví neočekávaně vyhlásilo, že nemocnice má být vybudována podle směrnic Společenstva československých nemocnic v Praze jako blokový typ, nařídil zemský výbor vypracovat nové plány.
Vypjatá atmosféra vyvolala neobvyklou aktivitu obcí, které neváhaly intervenovat nejen u okresního národního výboru, ale formou rezoluce i na ministerstvu zdravotnictví, ministerstvu techniky a samozřejmě i na zemském úřadě. Cesta k vystavění nemocnice ještě zdaleka nebyla u konce. Čím více a intenzivněji krajský úřad chápal nutnost a potřebnost zdravotnického zařízení, tím častěji vznikaly nové a nové komise se stále se měnícími předsedy a členy, tím dále a dále se termín výstavby odsunoval. Ministerstvo zdravotnictví došlo k závěru, že v Boskovicích je třeba vybudovat minimálně nemocnici II. typu, tedy nemocnici okresní se 400 lůžky. V úvahu přicházela dokonce i nemocnice oblastní s 800 lůžky (za předpokladu, že nemocnice bude svojí dosažitelností zasahovat i do východočeského kraje a „zastíní“ tak nemocnici ve Svitavách). Z výhledového plánu rady krajského úřadu z roku 1951 vyplývalo, že stavba nemocnice v Boskovicích měla začít roku 1953, naopak stavba nemocnice Blansko o rok dříve. Avšak již o dva týdny později rada Krajského národního výboru v Brně pozměnila své usnesení z dubna 1951 stran výhledového plánu staveb pro nadlimitní investice v odvětví zdravotnictví v tom smyslu, že započetí novostavby státní okresní nemocnice v Boskovicích, navrhované původně na rok 1953, přesunula k 1. lednu 1952 a zahájení novostavby státní okresní nemocnice v Blansku stanovila na 1. 1. 1953. Stalo se tak na základě zjištění o diametrálně rozdílné připravenosti stavenišť. Nakonec byla stavba zahájena až v březnu 1954, dokončení bylo plánováno na 1. čtvrtletí 1958 a uvedení do provozu ve 2. čtvrtletí 1958.
Ke slavnostnímu otevření nemocnice došlo 26. října 1958, tedy přesně třicet let poté, co okresní zastupitelstvo schválilo založení fondu pro stavbu nemocnice. Poliklinika byla dána do provozu 15. prosince 1958. Jednotlivá lůžková oddělení byla zprovozněna postupně, v době od 17. prosince do 31. prosince 1958. Okresní nemocnice s poliklinikou byla ve své době moderním zdravotnickým zařízením s 350 lůžky, ordinacemi odborných lékařů, ambulantními odděleními, včetně zubního, okresní transfuzní stanicí, registraturou a administrativní budovou OÚNZ. Budovy lůžkového traktu a polikliniky byly spojeny v jeden celek spojovacím krčkem, ve kterém se nacházel centrální rentgen, centrální laboratoře, chirurgický trakt a gynekologické oddělení. Současně s nemocnicí byla postavena i hygienicko-epidemiologická stanice, prosektura, samostatná lékárna, garáže pro sanitní vozy a trafostanice.
Mezi pozvanými hosty, kteří se zúčastnili slavnostního otevření, byl mimo jiné ministr zdravotnictví Dr. Josef Plojhar, ředitel OÚNZ MUDr. Emanuel Nečas a samozřejmě i lékaři, MUDr. Boleslav Zbytovský (primář dětského oddělení), MUDr. Josef Vrbecký (primář ortopedického oddělení), MUDr. Bohuslav Handl (primář chirurgického oddělení), MUDr. Miloš Slonek (primář gynekologického oddělení), MUDr. Jaroslav Špička (primář vnitřního oddělení), dále vrchní sestra Eleonora Patzeltová a mnozí další. Kapacita 5lůžkových oddělení (interní, chirurgické, ortopedické, gynekologicko-porodnické a dětské) činila 350 lůžek. Největšího rozsahu z hlediska lůžkového fondu dosáhla nemocnice v roce 1978, kdy se zvýšil jejich počet na 386. V následujících letech vlivem změn koncepce zdravotní péče se počet lůžek již jen snižoval, a to v roce 1998 na 330 a v následujících letech postupně až na 269 v roce 2006. V současné době disponuje 272 lůžky. Během své existence prošla nemocnice řadou rekonstrukcí, stavebních úprav i změn v oblasti poskytované zdravotní péče. Vždy však splňovala požadavky na nemocnici okresního typu a toto postavení zaujímala. Nejvýznamnější byla přístavba jižního křídla, které bylo slavnostně otevřeno v roce 1996.
V naší poradně s názvem DĚTSKÝ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den, mé dceři se udělali pupínky po těle, navštívily jsme doktorku a ta nam dala mastičku Locoid Crelo. Druhý den se objevili další, tak nás poslala na kožní s tím že je to pravděpodobně dětský svrab. Jenže kožní má všude dovolenou. Pupínky jsou malinkaté a některé zakončené bílou špičkou. Dceři je 6 let. Je možné že to je svrab a mohu já jít v pondělí do práce když dělám se syrovým masem?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Locoid Crelo 0,1% je určen k léčbě povrchových dermatóz, které nejsou mikrobiálního původu a které reagují na terapii kortikoidy. Locoid se používá k léčbě těch kožních reakcí, u kterých aplikace slaběji účinných kortikosteroidů nevede k dostatečné odpovědi na terapii. Přípravek je relativně bezpečný a mohou ho užívat jak dospělí, tak i mladiství a děti, nejdéle však jeden měsíc a maximálně 8 gramů přípravku denně. Lék Locoid Crelo 0,1% svrab nevyléčí a ani nijak při nákaze svrabem nepomůže. Ve vašem případě, podle toho co píšete, se nejspíše o svrab nejedná, ale nejde to takto určit přesně, protože informací od vás je velmi málo. Pro svrab je charakteristický výsev červených pupínků často ve dvojici, vzdálených od sebe přibližně 1 až 3 centimetry. Červené pupínky od svrabu také výrazně svědí a jsou prakticky vždy rozškrábané, takže se žádné bílé špičky u nich nestačí vytvořit a ani se obvykle nedělají.
Určitě je ale nezbytné vyhledat kožního lékaře, který svrab definitivně vyloučí vyšetřením vašeho dítka. Pokud by se svrab prokázal, tak se bude jisté desinfekšní omezení týkat i vás a ostatních členů rodiny, o kterých je psáno v našem článku a, o kterých vás také bude případně informovat ošetřující lékař, který svrab diagnostikuje. Svrab se nedělí na dětský a dospělý, svrab je jen jeden a napadá všechny, lidi i zvířata.
V roce 1778 fungovala v Kolíně vojenská nemocnice, a to do roku 1814. V roce 1778 vznikla na místě obecního dvora také první městská nemocnice, jejíž původně jednopatrová budova se dočkala postupných rozšíření. Nejprve nabízela jen 8 lůžek, později už 30 a po rozšířené nástavbě druhého poschodí již 61 lůžek. Nemocnici měl pod svou správou městský fyzik. Ústav ale stále nevyhovoval soudobým požadavkům, takže se roku 1892 okresní zastupitelstvo usneslo, že bude vystavěna nová nemocnice, a to na místě, kde kolínská nemocnice stojí dnes. Činnost nemocnice byla v plném rozsahu zahájena v roce 1898. Nejprve měla 100 lůžek, později 160. Požadavkům své doby už tato nemocnice vyhovovala. Disponovala dvěma operačními sály (určenými pro čistou a hnisavou chirurgii). V zahradě nemocnice stál i oddělený pavilon určený pacientům s infekčním onemocněním. Od roku 1913 měla nemocnice rentgenový přístroj. Během první světové války byla kolínská nemocnice součástí vojenské pozorovací stanice s filiálkou v okresním chorobinci. Ten pak převzala vojenská správa a v roce 1916 mohla nemocnice znovu plnit svůj účel.
V naší poradně s názvem ROZBÍJENÍ ŽLUČNÍKOVÝCH KAMENŮ ULTRAZVUKEM LERV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zbyněk Pacovský.
Dobrý den, ve svém článku se zmiňujete o možnosti rozbíjení žlučníkových kamenů ultrazvukem (LERV).
Nedaří se mi ani po rozsáhlém hledání nalézt pracoviště, které se tímto způsobem léčby zaobírá.
Můžete mě někam nasměrovat pro radu?
S pozdravem Pacovský
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Metoda LERV je vhodná pouze pro 20% případů žlučníkových kamenů. Ostatní pacienty je třeba léčit jinými metodami, nejefektivněji pomocí laparoskopie. Zeptejte se svého lékaře, zda-li je pro vás metoda LERV vhodná vzhledem k typu a umístění vašeho kamínku. Teprve pak se zaměřte na vyhledání vhodného pracoviště, kde zákrok LERV provádějí. Je to například oblastní nemocnice Kolín, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, FN Ostrava, Nemocnice Havlíčkův Brod, Krajská nemocnice Zlín, Krajská nemocnice Liberec a mnoho dalších.
Oblastní nemocnice Kolín (ONK) byla založena v roce 2005. V roce 2006 k ní byly přidruženy podniky nemocnic získané Středočeským krajem od státu v rámci přechodu majetku a závazků ze státu na kraje. Jednalo se o tyto podniky:
Nemocnice a sdružení zdravotnických zařízení Nymburk
Léčebna dlouhodobě nemocných na Vojkově
Nemocnice s poliklinikou Brandýs nad Labem – Stará Boleslav
V roce 2007 byla Nemocnice s poliklinikou Brandýs nad Labem z ONK vyčleněna a zprivatizována společností PP Hospitals s.r.o. NaSZZ Nymburk získalo město Nymburk. Od roku 2010 ONK provozuje pracoviště Nemocnice Kutná Hora.
Oblastní nemocnice Kolín, akciová společnost, je obchodní společnost stoprocentně vlastněná Středočeským krajem a poskytující zdravotní péči. V současné době má tři hlavní pracoviště: Nemocnice Kolín, Nemocnice Kutná Hora a LDN na Vojkově. V prostorách Oblastní nemocnice Kolín se natáčel seriál Život na zámku.
Kolínská nemocnice pořádá odborné vzdělávací akce a konference. V roce 2014 to byly například konference s názvem Hygiena rukou – čistá péče = bezpečná péče, Základy EKG, Kardiopulmonální resuscitace a další.
V naší poradně s názvem SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka.
Byla jsem u kamarádky na návštěvě a ta mi po měsíci sdělila, že doma měli svrab. Přinesla si ho z nemocnice, když byla na vyšetření. Teď mám obavy z toho, že jsem ho u ní mohla chytit. Tak po 14 dnech mě hrozně svědily nohy a já tomu nevěnovala pozornost, protože jsem něvěděla o tom svrabu. Pak svědění přestalo a já mám strach, že se svrab objeví i u mě. Po měsíci mě nic nesvědí, občas mám někde nějaký pupínek ale jak se popisuje úporné noční svědění nemám. Je možné, že jsem svrab dostala a ještě se u mě projeví? Děkuji Jarka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jarko, buďte v klidu, svrab evidentně nemáte. A nemocnice, jako zdroj nákazy u Vaší kamarádky, se mi zdá dosti nepravděpodobný. Pokud skutečně měla svrab, tak ho zřejmě chytla někde jinde, ale jistě ne v nemocnici. Často se v poslední době stává, že se lidé nakazí ze sedačky v hromadné dopravě, kde před nimi seděl nakažený člověk. Například u bezdomovců je toto chování nyní v zimních měsících časté. V MHD jezdí, aby se trochu ohřáli a při tom na sedačce po sobě mnohdy mimo charakteristického zápachu zanechají i zákožku svrabovou. Právě v MHD bych v zimních měsících hledal nejpravděpodobnější zdroj nákazy svrabem.
Zařízení vzniklo za první republiky jako ústav sociální péče hlavního města Prahy. Stavba byla provedena v letech 1926 až 1928 na parcele o výměře 33 hektarů podle funkcionalistického návrhu architekta Bohumíra Kozáka v celkovém nákladu 123 milionů korun československých. Ve své době se jednalo o jedno z nejmodernějších zařízení tohoto typu v Evropě. Zařízení bylo slavnostně uvedeno do provozu 28. října 1928 k 10. výročí vzniku Československé republiky a bylo pojmenováno po 1. prezidentovi republiky Tomáši Garriguu Masarykovi. Zařízení mělo celkově 3 260 lůžek.
V dubnu 1941 byla zahájena postupná přeměna areálu na nacistický válečný lazaret. Vedle německých vojáků s omrzlinami z bitvy u Stalingradu zde bylo internováno také několik dětí z Lidic. Původní obyvatelé domovů byli postupně přesouváni do jiných zařízení.
Krátce po 2. světové válce zařízení dále sloužilo jako vojenský lazaret i pro raněné vojáky Rudé armády, dále pro nemocné a zubožené lidi, kteří se vrátili ve špatném zdravotním stavu z nacistických koncentračních táborů a z nucených prací v rámci totálního nasazení. Nicméně brzy po válce bylo rozhodnuto, že celé zařízení bude postupně přeměněno ve velkou nemocnici a název Masarykovy domovy se stal z politických důvodů nepřijatelným. Oficiálně se tak stalo 26. května 1954 v den 100. výročí narození významného českého lékaře profesora MUDr. Josefa Thomayera, po němž nese nemocnice dodnes své jméno.
V současné době má Thomayerova nemocnice zhruba 1 600 lůžek a přibližně stejný počet zaměstnanců, z toho asi 1 100 zdravotnických pracovníků. Součásti nemocnice je i samostatná porodnice s kojeneckým ústavem, léčebna dlouhodobě nemocných, dětský domov. V areálu Thomayerovy nemocnice se nachází i organizačně a ekonomicky zcela samostatné zdravotnické zařízení, jímž je Institut klinické a experimentální medicíny, zkráceně IKEM.
Zvláštností je zde třípatrové podzemní chráněné zdravotnické pracoviště pro 70 pacientů v železobetonovém krytu, vybudovaném v letech 1952–1961. Tato podzemní nemocnice, která do roku 1990 patřila mezi přísně utajované objekty, má tři samostatné zdroje pitné vody, podzemní vodojem a je vybavena agregátem pro výrobu elektrické energie.
V sadech založených ve 20. letech 20. století zaujímalo důležité místo 10 000 morušovníků. Pěstovaly se zde nejen jako lapače škodlivých zplodin ve vzduchu, ale i jako potrava pro bource morušového, který se též choval v areálu nemocnice. Pro potřeby nemocnice, avšak mimo její hlavní areál, byli v oné době chováni koně, vepři a hovězí skot. Ještě na počátku 21. století bylo možné v areálu nemocnice potkat volně pobíhající muflony.
Ve svém příspěvku JAK RYCHLE SE ŠÍŘÍ SVRAB? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den. Udělalo se mi několik ohnisek vyrážky po těle, vypadá to na svrab (zdvojené pupínky, svědění atd), i když ne v místech typických pro svrab. Mám to na rameni, v oblasti kostrče a na podbřišku, také na jednom kotníku. Teď je víkend, ihned v pondělí se chystám k lékaři. Některé vyrážky už mám delší dobu a nenapadlo mne, že by to mohl být svrab, protože se to nešíří moc rychle. Nevíte někdo, jak rychle se svrab po těle rozšiřuje? Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje otoky na tlapkách a jejich podráždění. Nejhorší projevy jsou v oblasti lůžka drápu a často jsou doprovázené druhotnou infekcí.
Případy sarkoptického svrabu vyžadují péči veterináře urgentněji než případy demodektického svrabu. Kvůli neustálému úmornému svědění se pes cítí mizerně, a co je závažnější, neléčené onemocnění může vyvolat jiné zdravotní potíže. Včasná diagnóza a léčba jsou tedy nezbytné. Výjimkou jsou případy lokalizovaného demodektického svrabu. Protože obvykle odezní sám od sebe, není vždy potřeba vyhledat veterináře, avšak pro klid v duši možná budete chtít i tento druh svrabu konzultovat s odborníkem, aby nemoc potvrdil a vyloučil jiná onemocnění.
Paraziti způsobující demodektický svrab nejsou přenosní na člověka na rozdíl od sarkoptického svrabu, u kterého je tento přenos možný.
Svrab u morčat se projevuje na těle morčat, a to nejčastěji na trupu, nohách a břiše. Zde vznikají holá místa se strupy. Napadené morče má matnou a lámavou srst a drbe se tak intenzivně, že jeho pohyb připomíná točení v kruhu; často se také obrací na záda a otírá se o předměty. Příčinou onemocnění u morčat je podestýlka, která je nejčastějším zdrojem infekce. Nejčastěji se svrab u morčat léčí injekčně lékem Ivomec, kdy postižené morče dostává tři léčebné dávky v rozmezí 7–10 dnů. Dále se používá k léčbě Stronghold, který se nakape na kůži a krk. U ušního svrabu je léčba doplněna kapkami do uší (Chronicin). Po diagnostikování svrabu je důležité ubikaci a vybavení pro morče vydezinfikovat, podestýlku po dobu nemoci nahradit papírovými utěrkami, které jsou měkké a morče nedráždí. V případě přenosu na člověka, což je velmi ojedinělé, se svrab nemnoží, neklade vajíčka a samovolně vymizí do 4 týdnů.
Původce onemocnění:
Původcem je asi půl milimetru velký roztoč zákožka svrabová z čeledi Sarcoptidae. Jde o obligátního lidského parazita. Přenos tímto druhem je možný jen u lidí. Samička si ve svrchních vrstvách kůže vrtá chodbičky, obvykle v místech, kde je pokožka velmi jemná. Ve slepých koncích chodbiček klade 40 až 50 vajíček, z nichž se později líhnou larvy. Po dvou až třech týdnech se z larev vyvinou dospělí jedinci, ale dospělosti se dožívá jen desetina z nakladených vajíček. Délka života jedné zákožky je až pět týdnů, během několika měsíců se v příznivých podmínkách může z jedné zákožky vyvinout až několik set jedinců. Zákožky tráví celý život na hostiteli, mimo pokožku přežívají přibližně tři dny. Na přímém slunečním svitu, v suchu a v teplotách pod bodem mrazu zákožky umírají.
Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici. V Česku je svrab nejčastějším parazitárním onemocněním. Obvykle postihuje jedince nad 75 let a děti do 15 let.
V naší poradně s názvem JAK POZNAT SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Smutná.
Dobrý den, existuje nějaký test, který určí, zda se jedná o svrab?
Několik kožních lékařů diagnostikuje odlišné onemocnění. Jak dále postupovat prosím?
Děkuji
Olga Smutná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žádný test na svrab neexistuje. Svrab se diagnostikuje podle jeho příznaků a léčí se mastí Infectoscab. Ta svrab spolehlivě zabije a do tří týdnů zmizí příznaky. Pokud příznaky nezmizí po správném použití léku, tak nešlo o svrab.
Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho různých domácích i divokých druhů zvířat. Pro nás jsou důležití ti, kteří napadají psa, tedy zákožka svrabová způsobující takzvaný sarkoptový svrab, která je přenosná též na člověka. Zakořeněné mýty, že svrab či prašivina u psů vznikají také například kvůli tučnému jídlu či nečistotě srsti, jsou nepravdivé, neboť nemoc může vypuknout jedině po přítomnosti roztočů. Zákožka svrabová se řadí mezi roztoče a je velká sotva půl milimetru. Sarcoptes scabiei var. canis je původcem svrabu u psů, je však přenosná i na kočky a člověka. Oplodněné samičky vyvrtávají chodbičky ve vrchní vrstvě kůže, kde kladou vajíčka. Zákožky preferují místa s jemnější kůží, proto osídlují břicho, třísla, lokty, hlezna, okolí očí a uši. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na psovi. Inkubační doba je variabilní, několik dní až týdnů, a závisí na množství přenesených roztočů.
Svrabem postižená zvířata jsou neklidná, intenzivně se drbou a mají zhrubělou kůži. Pruritus se zhoršuje typicky v teple. Tím, jak se pes intenzivně drbe, zanáší si do kůže infekci a kožní postižení se dále šíří. Silné svědění se časem stupňuje a zesiluje. Vypadává srst, objevuje se zarudnutí, krváceniny, strupy a drobné pupínky. U chronických případů je pak postižena kůže po celém těle, včetně hlavy a ocasu. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání, a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jednak svědění, jednak poškození kůže. Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, tedy kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však při vhodné vlhkosti mohou vydržet bez hostitele až 21 dní. Průkaz onemocnění je někdy problematický a je zapotřebí provádět opakovaný kožní seškrab a následné mikroskopické vyšetření. Uvádí se, že i při dodržení vyšetřovacích postupů se nepodaří svrab přímo prokázat u 50 % případů.
Na léčbu svrabu u psů dnes naštěstí existují poměrně účinné léky – od koupelí v různých chemikáliích až po takzvané spoty (léky podávané ve formě kapek na kůži mezi lopatkami). Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v amitrazu. Pro fandy koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v síře. Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem, teprve poté se aplikuje léčebný preparát, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pejsek podstupovat jednou týdně po dobu několika týdnů. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Je ale nutné si uvědomit, že kůže je zákožkami zdevastovaná a svrab téměř vždy doprovází sekundární bakteriální infekce, proto je vždy vhodné nasazení antibiotik.
Zamezit opakované infekci může být problém. Zákožky v okolním prostředí ničí pouze plamen a vysoké teploty. Co je možné opálit plamenem a co lze vyvařit nebo vyčistit parním čističem, je tedy potřeba opálit, vyvařit nebo vyčistit párou. Deky a psí pelíšek je dobré vyměnit nebo sterilizovat. Naštěstí jsou zákožky citlivé vůči vyschnutí, mrazu a slunečnímu záření. Pokud máte boudu nebo výběh, nepouštějte alespoň 14 dnů žádné zvíře do těchto prostor.
Psí zákožkou svrabovou se může infikovat i člověk. Uvádí se, že až 60 % osob, které jsou v kontaktu s nemocným zvířetem, může být přechodně napadeno zákožkami. Nákaza se projevuje přechodnými dermatitidami se spontánním vymizením obtíží. Psí svrab nicméně není adaptovaný na člověka, takže se u lidí tato forma svrabu nedokáže etablovat stejně jako lidský svrab. Dojde pouze k vývoji jedné až dvou generací zákožek, tudíž onemocnění probíhá v mírnější formě. U člověka lze na postižená místa aplikovat k tomuto účelu vyráběné masti.
V naší poradně s názvem LÉČBA SVRABU OCTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Pomůže to ?A na jak dlouho?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ocet dokáže zabít svrab, který se právě pohybuje na pokožce. Ovšem svrab je po většinu času zalezlý v komůrkách hluboko v kůži a tam se ocet nedostane a svrab se tak vůbec pomocí octa nevyléčí. Ocet je na svrab nedostatečně účinný. Jediný osvědčený lék na svrab je sírová mast, infektoscab a nebo pak orálně podávaná antiparazitika.
Krčská nemocnice má oficiální název Thomayerova nemocnice a patří mezi největší zdravotnická zařízení v České republice. Thomayerova nemocnice je moderně se rozvíjející klinické centrum, které poskytuje specializovanou medicínu na velmi vysoké úrovni a současně zázemí odborníkům z mnoha lékařských oborů. Odborná pomoc se zaměřuje především na pediatrické obory, traumatologii, onkologii a pneumologii. Samozřejmě si udržuje vysoký standard i v dalších klinických oborech.
Thomayerova nemocnice ve spolupráci s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) nabízí preventivní onkologickou prohlídku pro pojištěnce VZP nad 35 let. V rámci tohoto projektu je pacient podroben komplexnímu onkologickému vyšetření. Je mu proveden například odběr krve se zaměřením na hladinu nádorových ukazatelů, dále základní biochemická vyšetření anebo ultrazvuková vyšetření rizikových orgánů v návaznosti na pohlaví klienta. Celková cena vyšetření nepřesahuje 5 tisíc korun a je klientovi proplacena VZP na základě voucheru.
V prosinci 2009 nemocnice zakoupila moderní spirometrický přístroj Masterscreen – PFT Jaeger pro funkční vyšetření plic dětských pacientů Pediatrické kliniky IPVZ a FTNsP. Přístroj byl zakoupen za finanční podpory VDV – Nadace Olgy Havlové a Nadace OKD. První měsíc provozu posloužil ke stanovení stavu dýchacího ústrojí a určení typu a rozsahu onemocnění cca u 130 dětí a začal být používán k praktické výchově budoucích lékařů a sester.
Thomayerova nemocnice je také nositelem mezinárodního certifikátu Baby Friendly Hospital (Nemocnice přátelská dětem), udělovaného WHO a UNICEF.
V Thomayerově nemocnici realizují svoji výuku lékařské fakulty Univerzity Karlovy:
Ve svém příspěvku JAK SE PROJEVUJE UCPÁVÁNÍ CÉV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Bartík.
Pacientka po úspěšné operaci srdce (trojitý bypass) si stěžovala na bolest pravé nohy.Nikdo na to cca 7 dnů nereagoval.Poté byla převezena z fakultní nemocnice do nemocnice krajské (noha byla od lýtka směrem dolu silně tmavě modrá)kde byl okamžitě zahájen pokus o průchodnost cév a žil,který byl bohužel bezúspěšný (noha byla již v tak velmi zanedbaném stavu z předchozí nemocnice) a následovala amputace končetiny ve stehně.Vzhledem k tomu,že pacientka v bezprostředně krátké době absolvovala několik velmi náročných operativních zákroků, bohužel po několika dnech zemřela,její organizmu byl natolik vyčerpán,že již nedokázal dále bojovat.Podle mého laického názoru byla po operaci bypassu totálně zanedbána pooperační léčba.Chci ještě podotknout,že v krajské nemocnici byly bleskově zahájeny všechny potřebné zákroky na vysoké profesionální úrovni což je třeba zdůrazni a za což všem týmům, které v této nemocnici byly účastny vyslovuji neobyčejné díky.Prosím o případné odborné posouzení jak by měl celý případ,od operace až po následnou léčbu,probíhat.Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kryglova.
Lékařka řekla že je nevhodný pribinacek dítě má 20 měsíců je to pravda
Nemocnice v Kolíně získala finanční prostředky na rekonstrukci a také moderní vybavení endoskopického oddělení, a to díky projektu Endoskopie bez utrpení. Projekt financoval Regionální operační program regionu soudržnosti střední Čechy. Z dotací byly nakoupeny nové špičkové endoskopické přístroje, například balónový enteroskop či operační gastroskop, a celé pracoviště bylo rekonstruováno. Nyní nabízí bezbariérový přístup. Nově zrekonstruované a vybavené oddělení bylo slavnostně otevřeno na konci roku 2009.
Neurologickému oddělní byl Ministerstvem zdravotnictví ČR udělen statut Iktového centra. Tím byly splněny podmínky pro poskytování cerebrovaskulární péče druhého stupně. Cévní mozková příhoda (CMP) je akutní stav srovnatelný s akutním infarktem myokardu a stejně tak vyžadující urgentní zahájení léčby. Pacienti s CMP mají být léčeni na specializovaných iktových jednotkách – centrech, na nichž je prováděna multidisciplinární péče zdravotním personálem, který je na tuto péči vyškolen. Nedílnou součástí terapie je léčebná rehabilitace zahájená včasně, nejlépe ihned po stabilizaci stavu pacienta s nově diagnostikovaným CMP. Takto včasně zahájená léčebná rehabilitace je jedním z významných faktorů vedoucích k obnově poškozených nebo ztracených tělesných funkcí a tím i k návratu pacienta zpět do života. V roce 2010 Oblastní nemocnice Kolín úspěšně absolvovala audit Ministerstva zdravotnictví na cerebrovaskulární péči, od 1. ledna 2011 získala Osvědčení o splnění podmínek poskytování cerebrovaskulární péče druhého stupně a stala se Iktovým centrem. Centrum zajišťuje primární spádovou oblast východní části Středočeského kraje, která představuje přibližně 270 000 obyvatel. Ročně je zde hospitalizováno více než 500 pacientů s CMP. Nemocnice úzce spolupracuje s komplexními iktovými centry v Praze.
V roce 2014 obdržela nemocnice ratingové ohodnocení Čekia Stability Award AA (tedy vynikající), a to již potřetí za sebou. Patří tak mezi 100 nejstabilnějších firem v zemi.
Středočeský kraj připravil pro děti i dospělé novou hru s názvem Cestujeme po Středočeském kraji. Hra představuje zábavnou formou zajímavá místa. Jako první si ji mohli zahrát právě dětští pacienti v Oblastní nemocnici Kolín. Hru jim dne 22. ledna přivezl středočeský hejtman Miloš Petera a spolu s ředitelem nemocnice Petrem Chudomelem ji předal primáři oddělení Renému Hrdličkovi a několika dětem zde hospitalizovaným. Děti prostřednictvím hry objeví zajímavá místa, poznají jejich historii. A naučí se i hospodařit s penězi. Na cestě krajem mají hráči navštívit 12 různých hradů a zámků. Cestovat mohou pešky, na motorce nebo autem. Kromě dopravního prostředku si cestou nakupují kromě vstupů do kulturních památek i další služby. Cílem hry je navštívit co nejvíce míst a přitom ještě ušetřit peníze.
Po delimitaci OUNZ Blansko v roce 1992 přešla nemocnice do správy Města Boskovice, které v roce 1995 převzalo také majetek. V roce 1996 začala nemocnici provozovat společnost Brumeda s.r.o., následně IN Boskovice a.s., a to až do roku 2006, kdy byla za účelem provozování nemocnice zřízena Nemocnice Boskovice s.r.o., jejímž jediným vlastníkem je Město Boskovice.
Nemocnice byla budována jako nemocnice základního typu. Předností poskytované zdravotní péče je komplexnost základních oborů a tím určitá celistvost péče pro nemocné v jednom místě v návaznosti na specializovaná pracoviště. V červenci 2008 získala certifikát systému jakosti podle normy ČSN EN ISO 9001:2001.
Nemocnice má 6 lůžkových oddělení a síť odborných ambulancí. Obě klinické složky využívají služeb rozsáhlého komplexu. Lůžkový fond tvoří 272 lůžek, ambulantní provoz zajišťuje síť odborných ambulancí a poraden, další služby poskytuje 9 komplementárních pracovišť.
Ve svém příspěvku SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala.
Doporučuji nestýkat se s ředitelkou z intru!!! :-)
Nyní vážně, pokud Vás nic nesvědí a netvoří se Vám v meziprstí červené svědivé podráždění, tak svrab nemáte a není třeba se znepokojovat. K přenosu svrabu dojde jen těsným stykem s napadenou pokožkou. Svou dceru si lépe hlídejte a prohlédněte ji, zda-li skutečně má příznaky nákazy svrabem a podle tohoto výsledku případně zahajte léčbu. V případě, že se svrab prokáže, tak použité oblečení a povlečení je třeba desinfikovat buď chlórem, hypermanganem nebo vysokou teplotou nad 70*C. Na ostatních věcech bez přístupu živin z kůže svrab rychle hyne, takže není třeba větších čistících manévrů s vybavením své domácnosti.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lensika.
Děkuji za odpověď. Dcera to prý chytila od nějaké kamarádky půjčováním oblečení. To bohužel neumím ovlivnit. Tak snad si dá příště pozor a dostane z toho ponaučení.
Svrab se u člověka i zvířete projevuje nepříjemný svěděním a kožními změnami v podobě různých pupínků, skvrn i oděrek. V případě, že si člověk/ zvíře kůži škrábe, může si způsobit nepříjemné škrábance. Nepříjemné svědění je nejsilnější večer, a proto se doporučuje jít na večer ven na čerstvý vzduch, který trochu uleví od svědění. V noci je totiž pod peřinou teplo, které parazitům zcela vyhovuje a venkovní vzduch je chladnější, tím se aktivita zákožek zmírní. Stejně silně se svědění často projevuje po sportovní aktivitě, protože se kůže zahřívá. Svědění bývá často tak silné, že člověk kvůli tomu nedokáže usnout. Pro svrab je typické, že se na kůži objevují našedlé nebo narůžovělé stopy s perleťově zbarveným 2 – 3 mm velkým pupínkem nebo puchýřkem. Jedná se obvykle o dvojice pupínků vyskytující se na místech, kde je kůže tenčí. V některých případech ale nejsou kožní projevy zřetelné a svrab se pozná jen podle svědivého pocitu. Tyto stopy na kůži se nejčastěji vyskytují v oblasti mezi prsty, v okolí genitálií a prsních bradavek, na hýždích, zápěstích, v záhybech loketních a kolenních kloubů, v podbřišku a celkově v místech, kde těsněji přiléhá prádlo. U dětí jsou také častěji postižené navíc i dlaně, plosky nohou, záda i obličej. U dospělých osob ale naopak svrab nepostihuje krk a hlavu. Svědění bývá tak silné, že i když se člověk snaží ovládat, obvykle se nedokáže přestat škrábat, a tak si způsobuje na kůži navíc i oděrky, do nichž si může zavléct i další infekce. Pocit svědění může i při řádné léčbě trvat několik týdnů, přestože už jsou třeba pupínky na kůži zcela zahojené (ke zmírnění svědění se i nadále využívají různé masti), pokud by se z nějakého důvodu člověk rozhodl toto onemocnění neléčit, nejenže ho i nadále šíří do svého okolí, ale zároveň se může stát, že projevy svrabu u něj odezní až za několik let.
Svrab se ve většině případů dá tedy poznat na první pohled, příklady jeho kožních projevů jsou k dispozici i na tomto odkazu na obrázky svrab fotogalerie.
Typy svrabu
Scabies mytých lidí
Pro tento typ svrabu je typické silné noční svědění, které ale nedoprovází výrazné kožní problémy. Obvykle se vyskytuje u lidí s vysokými hygienickými návyky.
Scabies nodularis
U tohoto druhu svrabu se již objevují silné kožní projevy, které dokonce mohou vézt ke vzniku velkých pupenů a uzlů na kůži v důsledku vystupňované imunologické reakce organismu.
Scabies norvegica (svrab norský)
I při této variantě svrabu se na kůži objevují obrovské pupeny, zároveň se kůže také odlupuje. Tyto nepříjemné kožní problémy způsobuje velké množství parazitů (až miliony), kterým se u člověka daří, protože ten obvykle trpí poruchou imunity. Nebo jsou to jedinci, kteří svědění neřeší (například proto, že mají sníženou vnímavost ke svědění). Tento typ svrabu i u dospělého postihuje oblast hlavy, krku i nehtů.
V ostatní dobu je pohotovostní služba na zazvonění – dveře vlevo.
Kontakt:
Lékárna Thomayerovy nemocnice
Vídeňská 800, 140 59 Praha 4 – Krč
IČ 0064190
Vedoucí lékárník: Mgr. Hana Šnajdrová
Vedoucí farmaceutický asistent: Lenka Čížková
Kontakty
Thomayerova nemocnice
Vídeňská 800
140 59 Praha 4 – Krč
IČ: 00064190
DIČ: CZ 00064190
tel./fax: 261 081 111/241 721 260
e-mail: info@ftn.cz
datová schránka: asykkbj
web: ftn.cz
fb: facebook.com/ThomayerovaNemocnice
Důvod a způsob založení: Thomayerova nemocnice byla zřízena ke dni 25. 11. 1990 zřizovací listinou vydanou ministrem zdravotnictví ze dne 31. 12. 1990, čj. OP-054-25.11.90. Thomayerova nemocnice je státní příspěvkovou organizací v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví ČR.
Svrab nejčastěji postihuje lidi se sníženou imunitou a děti, které si toto onemocnění na sebe přenáší při dětských hrách. Problém může být, pokud svrab postihne člověka s těžkými nemocemi typu AIDS, protože u takového člověka může vyvolat extrémní zrohovatění kůže. Často tímto onemocněním trpí také lidé bez domova a lidé žijící ve větších komunitách, ve společných prostorách (léčebny, nemocnice). Většina lidí ani netuší, že svrab se přenáší i při pohlavním styku. Dříve se věřilo, že svrab je důsledkem špatné hygieny, prý se neobjevuje u „mytých“ lidí, ve skutečnosti to ale není pravda. Špatná hygiena svrab nezpůsobuje, ale může stav zhoršovat. I přehnaná hygiena může onemocnění komplikovat, hlavně v diagnostice onemocnění. Inkubační doba tohoto onemocnění je měsíc – měsíc a půl.
Názory, že svrab u zvířat neboli prašivina vzniká mimo jiné kvůli tučnému jídlu nebo nečistotě srsti, jsou scestné, protože nemoc může vzniknout jedině za přítomnosti zákožky svrabové. Svrab u zvířat se projevuje silnou svědivostí, a tedy častým drbáním. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi škrábou především v teplém prostředí. Svědění je tak silné, že se zvíře bude škrábat jak ve dne, tak v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky zvířete dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců. Na těchto místech se právě bude zvíře škrábat, čímž rozšíří nákazu do dalších částí těla. Kromě svědění budete možná časem pozorovat, že srst na určitých místech vypadává nebo že zvíře ztrácí na hmotnosti.
Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem a poté aplikovat léčebný preparát, který určí veterinář. Tuto proceduru musí zvíře podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Pokud se tedy u zvířete podaří svrab úspěšně zlikvidovat, můžete se přestat bát i o své zdraví. Svrab je sice přenosný na člověka, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
Svrab se přenáší kontaktem postiženého člověka se zdravým, ale také pohlavním stykem nebo z ložního prádla (často na ubytovnách a hotelích, kde se příliš často nemění povlečení). Svrabem se tedy může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců. Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.
Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny. V ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace. Těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.
Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab rovněž patří mezi sexuálně přenosné choroby! Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak personál zdravotnických zařízení.
U dospělých téměř nikdy nebývá postižena kůže obličeje, plosek nohou, dlaní a kštice, u dětí jsou projevy i na ploskách, v obličeji a ve kštici. Typické pro svrab jsou dvě papuly světle červené barvy vedle sebe, z nichž jedna je větší (místo vstupu zákožky), druhá menší (konec svrabové chodbičky), někdy kůže reaguje zánětem nad celou chodbičkou (v délce 5–15 mm) mezi oběma papulami.
Sekundární projevy vznikají rozškrábáním svědivých ložisek a nasedající infekcí – postupně může docházet k diseminaci projevů, generalizaci, impetiginizaci i ekzematizaci. Čím déle svrab trvá, tím více se šíří mimo predilekční místa a jeho diagnóza je složitější.
Mezi zvláštní formy svrabu patří scabies čistých osob (silná svědivost v nočních hodinách, na kůži jen ojedinělé papuly), scabies animalis (vyvolán zvířecími zákožkami, které nepronikají do kůže a nemnoží se – k odstranění stačí preparát s dezinfekčním a protisvědivým účinkem) a scabies norvegica (vzácná forma svrabu postihující především imunosuprimované osoby, jedince se sníženou vnímavostí pruritu a mentálně retardované osoby, která se klinicky projevuje generalizovanými erytematoskvamózními papulami a ložisky tvořenými navrstvenými krustami, a to zejména v místech zvýšeného tlaku; je vysoce infekční.
Za svrabem stojí samička parazita jménem zákožka svrabová, latinsky Sarcoptes scabiei. V lidské pokožce vytváří chodbičky, ve kterých klade vajíčka a kálí. Svrab je přenosné onemocnění, které se rozvíjí v horších hygienických podmínkách. Parazit se přenáší kožním kontaktem, kontaktem s kontaminovaným předmětem, a dokonce pohlavním stykem. Nakažení se projeví během čtyř až šesti týdnů. V Čechách je svrab v současnosti nejčastějším parazitárním onemocněním. Postižený musí také počítat s tím, že svrab je dermatolog povinen nahlásit na hygienickou stanici.
Přibližně za čtyři až šest týdnů od nakažení se může objevit vyrážka mezi prsty, na hýždích, na prsou nebo v oblasti genitálií. Velmi výjimečně se objevuje na hlavě a v obličeji. Vyrážka se projevuje jako našedivělé nebo narůžovělé pupínky, které se podobají kousnutí komára, a také jako chodbičky. Toto onemocnění kůže navíc provází nepříjemné svědění, které je výsledkem imunitní reakce organismu na antigeny zákožky a které se objevuje nejčastěji v noci, kdy je člověk zachumlaný pod peřinou (teplo totiž zákožce dělá moc dobře). Pokud si nemocný postižená místa škrábe, což je obvyklá reakce na nepříjemné svědění, vznikají strupy. V horším případě rozškrábaná vyrážka začne hnisat. Jestliže má postižený sníženou imunitu (různá imunitní onemocnění, rakovinové zhoubné nádory nebo HIV), může se u něj objevit svrab norský, který vytváří silné krusty na kůži. Tyto krusty sice nesvrbí, ale obsahují mnoho tisícovek parazitů. Svrab norský je složitě léčitelný, protože léčivá mast špatně proniká právě přes silnou krustu.
Abyste si uměli představit, jak vypadá svrab u člověka, prohlédněte si tuto fotogalerii.
