Onemocnět svrabem lze velmi jednoduše z prostěradel a postelí v hostelech, hotelech a ubytovnách, kde se rychle střídá hodně lidí a kde hygiena není na nejvyšší úrovni. Mezi první příznaky patří zarudnutí kůže, pupínky a hlavně svědění, které je intenzivní především v noci. Chorobu totiž způsobuje parazit, který se během několika minut zavrtá do kůže člověka či zvířete a vytváří si v hloubce pokožky chodbičky. Tady klade vajíčka. Během dvou dnů se dokáže tak rozmnožit, že vytvoří kolonie až o několika stech jedincích.
Nemoc se nejčastěji přenáší v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu. Přenáší se kožním kontaktem i pohlavním stykem s nakaženým nebo kontaktem s kontaminovaným předmětem. Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se nemoc může projevit již po 24 hodinách. Onemocnění se dá léčit mnoha způsoby.
Svrab u psa, dříve též prašivina, je druh zánětlivého onemocnění kůže způsobený drobnými parazitickými roztoči. Existují dva základní typy svrabu: sarkoptický a demodektický. Mají rozdílné příčiny a příznaky.
Sarkoptický svrab obvykle způsobuje kruté svědění. Pes se úporně škrábe nebo si hryže kůži, aby si ulevil. Kůže psa podrážděná neustálým škrábáním a kousáním se může lehce infikovat. Svědění může být někdy tak hrozné, že pes nevěnuje pozornost jídlu, pití ani odpočinku. I když to není vždy pravidlem, vážné případy sarkoptického svrabu mohou mít za následek sekundární infekce způsobené bakteriemi nebo kvasinkami a na podrážděné kůži vytvářejí bílou škraloupovitou krustu. Navíc je u psů se sekundární infekcí častý úbytek váhy, horečka nebo zvětšené lymfatické uzliny.
Lokalizovaný demodektický svrab, nejlehčí varianta demodektického svrabu, se nejčastěji objevuje v psí srsti v jednom nebo dvou lysých flecích nebo flecích, kde je srst řidší. Obvykle nejsou tato místa zanícená a podrážděná a nezpůsobují silné svědění. Jestliže lokalizovaný demodektický svrab sám od sebe nezmizí, může proniknout do celého těla, což má za následek generalizovaný demodektický svrab. Na psím těle se vytvoří početné lysé fleky nebo fleky s řídkým ochlupením. Fleky mohou měřit v průměru 2,5 cm. Kůže v těchto místech bývá zrudlá, šupinatá nebo ztvrdlá. Takto podrážděná kůže někdy svědí a neustálé škrábání často vede až k vážným infekcím. Tyto druhotné infekce se projevují podobnými příznaky jako u sarkoptického svrabu (horečka, úbytek váhy, zduřelé lymfatické uzliny a podobně). Některé zvláštní typy demodektického svrabu mohou způsobit demodektickou pododermatitidu, která postihuje meziprstí. Při této nemoci jsou paraziti hluboko usazeni v psích tlapkách. Nemoc způsobuje otoky na tlapkách a jejich podráždění. Nejhorší projevy jsou v oblasti lůžka drápu a často jsou doprovázené druhotnou infekcí.
Případy sarkoptického svrabu vyžadují péči veterináře urgentněji než případy demodektického svrabu. Kvůli neustálému úmornému svědění se pes cítí mizerně, a co je závažnější, neléčené onemocnění může vyvolat jiné zdravotní potíže. Včasná diagnóza a léčba jsou tedy nezbytné. Výjimkou jsou případy lokalizovaného demodektického svrabu. Protože obvykle odezní sám od sebe, není vždy potřeba vyhledat veterináře, avšak pro klid v duši možná budete chtít i tento druh svrabu konzultovat s odborníkem, aby nemoc potvrdil a vyloučil jiná onemocnění.
Paraziti způsobující demodektický svrab nejsou přenosní na člověka na rozdíl od sarkoptického svrabu, u kterého je tento přenos možný.
Svrab u morčat se projevuje na těle morčat, a to nejčastěji na trupu, nohách a břiše. Zde vznikají holá místa se strupy. Napadené morče má matnou a lámavou srst a drbe se tak intenzivně, že jeho pohyb připomíná točení v kruhu; často se také obrací na záda a otírá se o předměty. Příčinou onemocnění u morčat je podestýlka, která je nejčastějším zdrojem infekce. Nejčastěji se svrab u morčat léčí injekčně lékem Ivomec, kdy postižené morče dostává tři léčebné dávky v rozmezí 7–10 dnů. Dále se používá k léčbě Stronghold, který se nakape na kůži a krk. U ušního svrabu je léčba doplněna kapkami do uší (Chronicin). Po diagnostikování svrabu je důležité ubikaci a vybavení pro morče vydezinfikovat, podestýlku po dobu nemoci nahradit papírovými utěrkami, které jsou měkké a morče nedráždí. V případě přenosu na člověka, což je velmi ojedinělé, se svrab nemnoží, neklade vajíčka a samovolně vymizí do 4 týdnů.
Původce onemocnění:
Původcem je asi půl milimetru velký roztoč zákožka svrabová z čeledi Sarcoptidae. Jde o obligátního lidského parazita. Přenos tímto druhem je možný jen u lidí. Samička si ve svrchních vrstvách kůže vrtá chodbičky, obvykle v místech, kde je pokožka velmi jemná. Ve slepých koncích chodbiček klade 40 až 50 vajíček, z nichž se později líhnou larvy. Po dvou až třech týdnech se z larev vyvinou dospělí jedinci, ale dospělosti se dožívá jen desetina z nakladených vajíček. Délka života jedné zákožky je až pět týdnů, během několika měsíců se v příznivých podmínkách může z jedné zákožky vyvinout až několik set jedinců. Zákožky tráví celý život na hostiteli, mimo pokožku přežívají přibližně tři dny. Na přímém slunečním svitu, v suchu a v teplotách pod bodem mrazu zákožky umírají.
Svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici. V Česku je svrab nejčastějším parazitárním onemocněním. Obvykle postihuje jedince nad 75 let a děti do 15 let.
V naší poradně s názvem DĚTSKÝ SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Dobrý den, mé dceři se udělali pupínky po těle, navštívily jsme doktorku a ta nam dala mastičku Locoid Crelo. Druhý den se objevili další, tak nás poslala na kožní s tím že je to pravděpodobně dětský svrab. Jenže kožní má všude dovolenou. Pupínky jsou malinkaté a některé zakončené bílou špičkou. Dceři je 6 let. Je možné že to je svrab a mohu já jít v pondělí do práce když dělám se syrovým masem?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lék Locoid Crelo 0,1% je určen k léčbě povrchových dermatóz, které nejsou mikrobiálního původu a které reagují na terapii kortikoidy. Locoid se používá k léčbě těch kožních reakcí, u kterých aplikace slaběji účinných kortikosteroidů nevede k dostatečné odpovědi na terapii. Přípravek je relativně bezpečný a mohou ho užívat jak dospělí, tak i mladiství a děti, nejdéle však jeden měsíc a maximálně 8 gramů přípravku denně. Lék Locoid Crelo 0,1% svrab nevyléčí a ani nijak při nákaze svrabem nepomůže. Ve vašem případě, podle toho co píšete, se nejspíše o svrab nejedná, ale nejde to takto určit přesně, protože informací od vás je velmi málo. Pro svrab je charakteristický výsev červených pupínků často ve dvojici, vzdálených od sebe přibližně 1 až 3 centimetry. Červené pupínky od svrabu také výrazně svědí a jsou prakticky vždy rozškrábané, takže se žádné bílé špičky u nich nestačí vytvořit a ani se obvykle nedělají.
Určitě je ale nezbytné vyhledat kožního lékaře, který svrab definitivně vyloučí vyšetřením vašeho dítka. Pokud by se svrab prokázal, tak se bude jisté desinfekšní omezení týkat i vás a ostatních členů rodiny, o kterých je psáno v našem článku a, o kterých vás také bude případně informovat ošetřující lékař, který svrab diagnostikuje. Svrab se nedělí na dětský a dospělý, svrab je jen jeden a napadá všechny, lidi i zvířata.
Svrab je parazitární onemocnění, které způsobuje několik druhů roztočů napadajících mnoho různých domácích i divokých druhů zvířat. Pro nás jsou důležití ti, kteří napadají psa, tedy zákožka svrabová způsobující takzvaný sarkoptový svrab, která je přenosná též na člověka. Zakořeněné mýty, že svrab či prašivina u psů vznikají také například kvůli tučnému jídlu či nečistotě srsti, jsou nepravdivé, neboť nemoc může vypuknout jedině po přítomnosti roztočů. Zákožka svrabová se řadí mezi roztoče a je velká sotva půl milimetru. Sarcoptes scabiei var. canis je původcem svrabu u psů, je však přenosná i na kočky a člověka. Oplodněné samičky vyvrtávají chodbičky ve vrchní vrstvě kůže, kde kladou vajíčka. Zákožky preferují místa s jemnější kůží, proto osídlují břicho, třísla, lokty, hlezna, okolí očí a uši. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní a probíhá na psovi. Inkubační doba je variabilní, několik dní až týdnů, a závisí na množství přenesených roztočů.
Svrabem postižená zvířata jsou neklidná, intenzivně se drbou a mají zhrubělou kůži. Pruritus se zhoršuje typicky v teple. Tím, jak se pes intenzivně drbe, zanáší si do kůže infekci a kožní postižení se dále šíří. Silné svědění se časem stupňuje a zesiluje. Vypadává srst, objevuje se zarudnutí, krváceniny, strupy a drobné pupínky. U chronických případů je pak postižena kůže po celém těle, včetně hlavy a ocasu. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání, a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jednak svědění, jednak poškození kůže. Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, tedy kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však při vhodné vlhkosti mohou vydržet bez hostitele až 21 dní. Průkaz onemocnění je někdy problematický a je zapotřebí provádět opakovaný kožní seškrab a následné mikroskopické vyšetření. Uvádí se, že i při dodržení vyšetřovacích postupů se nepodaří svrab přímo prokázat u 50 % případů.
Na léčbu svrabu u psů dnes naštěstí existují poměrně účinné léky – od koupelí v různých chemikáliích až po takzvané spoty (léky podávané ve formě kapek na kůži mezi lopatkami). Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v amitrazu. Pro fandy koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v síře. Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem, teprve poté se aplikuje léčebný preparát, který vám určí veterinář. Tuto proceduru musí pejsek podstupovat jednou týdně po dobu několika týdnů. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Je ale nutné si uvědomit, že kůže je zákožkami zdevastovaná a svrab téměř vždy doprovází sekundární bakteriální infekce, proto je vždy vhodné nasazení antibiotik.
Zamezit opakované infekci může být problém. Zákožky v okolním prostředí ničí pouze plamen a vysoké teploty. Co je možné opálit plamenem a co lze vyvařit nebo vyčistit parním čističem, je tedy potřeba opálit, vyvařit nebo vyčistit párou. Deky a psí pelíšek je dobré vyměnit nebo sterilizovat. Naštěstí jsou zákožky citlivé vůči vyschnutí, mrazu a slunečnímu záření. Pokud máte boudu nebo výběh, nepouštějte alespoň 14 dnů žádné zvíře do těchto prostor.
Psí zákožkou svrabovou se může infikovat i člověk. Uvádí se, že až 60 % osob, které jsou v kontaktu s nemocným zvířetem, může být přechodně napadeno zákožkami. Nákaza se projevuje přechodnými dermatitidami se spontánním vymizením obtíží. Psí svrab nicméně není adaptovaný na člověka, takže se u lidí tato forma svrabu nedokáže etablovat stejně jako lidský svrab. Dojde pouze k vývoji jedné až dvou generací zákožek, tudíž onemocnění probíhá v mírnější formě. U člověka lze na postižená místa aplikovat k tomuto účelu vyráběné masti.
V naší poradně s názvem MŮŽOU ENTEROL DĚTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka.
Dobrý den.. chtěla bych se zeptat jestli můžou enterol i děti ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Enterol mohou užívat i děti. Enterol se u dětí používá k podpůrné léčbě akutního infekčního průjmu. Rovněž i k léčbě a prevenci kolitidy a průjmů způsobených antibiotiky. Současně s vankomycinem a metronidazolem se používá k léčbě kolitidy způsobené bakterií Clostridium difficile. Enterol se u dětí také používá k prevenci kojeneckých průjmů a k podpůrné léčbě syndromu dráždivého tračníku.
Malé děti do 4 let užívají 1 až 2 tobolky denně. Větší děti od 4 let obvykle užívají 1 nebo 2 tobolky jednou nebo dvakrát denně (ráno a večer). Tobolky se polykají celé a zapíjejí se dostatečným množstvím tekutiny. Při podání kojencům a dětem do 3 let je třeba tobolky otevřít a jejich obsah smíchat s vodou, oblíbeným nápojem, potravou nebo s potravou v kojenecké lahvi. Enterol vysypaný z tobolky má charakteristický zápach a některé děti ho pak nechtějí polknout. Pro ně je určena náhradní forma léku - prášek pro přípravu suspenze. Enterol se nesmí zapíjet ani smíchat s velmi studeným nebo velmi teplým (nad 50°C) nápojem nebo potravou!
Pokud příznaky stále přetrvávají po více než 2 dnech léčby Enterolem, tak by tato léčba měla být přehodnocena lékařem.
Nežádoucí účinky - během léčby může dojít k žaludečním a střevním obtížím (bolesti žaludku, plynatost, zácpa) nebo se mohou vyskytnout kožní alergické reakce (svědění, zarudnutí, kopřivka), které ale nevyžadují přerušení léčby.
Svrab se u člověka i zvířete projevuje nepříjemný svěděním a kožními změnami v podobě různých pupínků, skvrn i oděrek. V případě, že si člověk/ zvíře kůži škrábe, může si způsobit nepříjemné škrábance. Nepříjemné svědění je nejsilnější večer, a proto se doporučuje jít na večer ven na čerstvý vzduch, který trochu uleví od svědění. V noci je totiž pod peřinou teplo, které parazitům zcela vyhovuje a venkovní vzduch je chladnější, tím se aktivita zákožek zmírní. Stejně silně se svědění často projevuje po sportovní aktivitě, protože se kůže zahřívá. Svědění bývá často tak silné, že člověk kvůli tomu nedokáže usnout. Pro svrab je typické, že se na kůži objevují našedlé nebo narůžovělé stopy s perleťově zbarveným 2 – 3 mm velkým pupínkem nebo puchýřkem. Jedná se obvykle o dvojice pupínků vyskytující se na místech, kde je kůže tenčí. V některých případech ale nejsou kožní projevy zřetelné a svrab se pozná jen podle svědivého pocitu. Tyto stopy na kůži se nejčastěji vyskytují v oblasti mezi prsty, v okolí genitálií a prsních bradavek, na hýždích, zápěstích, v záhybech loketních a kolenních kloubů, v podbřišku a celkově v místech, kde těsněji přiléhá prádlo. U dětí jsou také častěji postižené navíc i dlaně, plosky nohou, záda i obličej. U dospělých osob ale naopak svrab nepostihuje krk a hlavu. Svědění bývá tak silné, že i když se člověk snaží ovládat, obvykle se nedokáže přestat škrábat, a tak si způsobuje na kůži navíc i oděrky, do nichž si může zavléct i další infekce. Pocit svědění může i při řádné léčbě trvat několik týdnů, přestože už jsou třeba pupínky na kůži zcela zahojené (ke zmírnění svědění se i nadále využívají různé masti), pokud by se z nějakého důvodu člověk rozhodl toto onemocnění neléčit, nejenže ho i nadále šíří do svého okolí, ale zároveň se může stát, že projevy svrabu u něj odezní až za několik let.
Svrab se ve většině případů dá tedy poznat na první pohled, příklady jeho kožních projevů jsou k dispozici i na tomto odkazu na obrázky svrab fotogalerie.
Typy svrabu
Scabies mytých lidí
Pro tento typ svrabu je typické silné noční svědění, které ale nedoprovází výrazné kožní problémy. Obvykle se vyskytuje u lidí s vysokými hygienickými návyky.
Scabies nodularis
U tohoto druhu svrabu se již objevují silné kožní projevy, které dokonce mohou vézt ke vzniku velkých pupenů a uzlů na kůži v důsledku vystupňované imunologické reakce organismu.
Scabies norvegica (svrab norský)
I při této variantě svrabu se na kůži objevují obrovské pupeny, zároveň se kůže také odlupuje. Tyto nepříjemné kožní problémy způsobuje velké množství parazitů (až miliony), kterým se u člověka daří, protože ten obvykle trpí poruchou imunity. Nebo jsou to jedinci, kteří svědění neřeší (například proto, že mají sníženou vnímavost ke svědění). Tento typ svrabu i u dospělého postihuje oblast hlavy, krku i nehtů.
Ve svém příspěvku SOOLANTRA KORONAVIRUS DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
ivermectin dokáže zneškodnit koronavirus (zpevňuje buněčné stěny a virus se tak nedokáže obalit buněčnou membránou, tzn, že se nedokáže množit). Jak je to s obsahem v této masti nevím, v každém případě jsem si ji objednal přes E-buy a už ji mám jako prevenci doma. Normálně se koupit nedá, je jen na předpis (stejně jako všechno, co nějak efektivně pomáhá).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Tady je jak se má davkovat ivermektin.
Forma: perorální tableta
Síla: 3 mg
Dávkování při infekci parazity ve střevním traktu
Dávkování pro dospělé (ve věku 18–64 let)
Typické dávkování: 200 mcg / kg tělesné hmotnosti užívané jako jedna dávka. Většina lidí nebude potřebovat více než jednu dávku.
Dávkování pro děti (ve věku 0–17 let)
Pro děti, které váží 33 kg (15 kg) nebo více
Typické dávkování: 200 mcg / kg tělesné hmotnosti užívané jako jedna dávka. Většina dětí nebude potřebovat více než jednu dávku.
Pro děti s hmotností menší než 15 kg
Nebylo potvrzeno, že tento lék je bezpečný a účinný pro použití u těchto dětí.
Dávkování pro seniory (ve věku 65 let a starší)
Játra seniorů nemusí fungovat tak dobře, jako dříve. To může způsobit, že tělo zpracuje léky pomaleji. Výsledkem je, že více tohoto léku může zůstat v těle déle. To zvyšuje riziko nežádoucích účinků.
Svrab u morčete lze poznat na první pohled. Svrab na těle morčete vytváří holá místa, která pokrývají strupy. Objevují se nejčastěji na břiše, na zádech nebo na nohách. Na lysinách je vidět matná a lámavá srst. Svrab je pro morče nepříjemný, protože ho velmi svědí a nutí aby se drbalo. Jeho škrábání může být velmi intenzivní. Morče dostává křeče, obrací se, točí se a odírá o různé předměty ve svém kotci.
Pokud si odpovíte kladně na tyto otázky, tak se u vašeho morčete jedná o svrab:
Drbe se morče každou chvíli a i při pohlazení má tendenci „startovat motorku“, tedy drbat se pánevní končetinou tam, kde ho hladíte?
Má na těle ložiska bez srsti, ložiska s krustami, které ho hodně svědí?
Morče padá a jde do křečí i při lehkém dotyku vaší ruky? To má pravděpodobně už celotělové postižení s nervovými příznaky. V této fázi je nejvyšší čas nasadit léčiva a doufat, že přežije.
Pokud hned po koupi nepůjdete na kontrolu k veterináři, pak nového jedince dejte na několik týdnů do karantény. Vyplatí se to.
U morčat se rozlišují tři hlavní druhy svrabu, a to sarkoptový svrab (Trixacarus caviae), který se objevuje především na těle, dále ušní svrab (Psoroptes cuniculi), který postihuje části ucha – zvukovody, ušní boltce a morče má strupy, nebo notoedrový svrab, který se týká hlavy a ušních boltců. Jedná se o velmi nepříjemné onemocnění, které si vždy žádá zásah veterináře. Navíc pozor, je infekční a mezi morčaty se může rychle šířit. Roztoči se šíří z jednoho morčete na druhé těsným tělesným kontaktem. Dobrovolně svého hostitele zákožky spíš neopouštějí, ale zvláště při celotělovém postižení morčete nebo po jeho úhynu se mohou dostat do vnějšího prostředí, kde přežijí maximálně tři týdny.
Zákožka svrabová žije pod povrchem kůže. Tam si vytváří chodbičky a v nich klade vajíčka. Jako obživa jí slouží různé nečistoty, kožní maz a odumřelé kožní šupiny.
Příčina svrabu se často skrývá v hoblinách, které se používají jako podestýlka, nebo v seně, kterým se morče krmí. I venkovní výběh během teplejších měsíců v roce představuje určité riziko.
Ve svém příspěvku JAK RYCHLE SE ŠÍŘÍ SVRAB? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Dobrý den. Udělalo se mi několik ohnisek vyrážky po těle, vypadá to na svrab (zdvojené pupínky, svědění atd), i když ne v místech typických pro svrab. Mám to na rameni, v oblasti kostrče a na podbřišku, také na jednom kotníku. Teď je víkend, ihned v pondělí se chystám k lékaři. Některé vyrážky už mám delší dobu a nenapadlo mne, že by to mohl být svrab, protože se to nešíří moc rychle. Nevíte někdo, jak rychle se svrab po těle rozšiřuje? Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Svrab se přenáší kontaktem postiženého člověka se zdravým, ale také pohlavním stykem nebo z ložního prádla (často na ubytovnách a hotelích, kde se příliš často nemění povlečení). Svrabem se tedy může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců. Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.
Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny. V ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace. Těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.
Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab rovněž patří mezi sexuálně přenosné choroby! Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak personál zdravotnických zařízení.
U dospělých téměř nikdy nebývá postižena kůže obličeje, plosek nohou, dlaní a kštice, u dětí jsou projevy i na ploskách, v obličeji a ve kštici. Typické pro svrab jsou dvě papuly světle červené barvy vedle sebe, z nichž jedna je větší (místo vstupu zákožky), druhá menší (konec svrabové chodbičky), někdy kůže reaguje zánětem nad celou chodbičkou (v délce 5–15 mm) mezi oběma papulami.
Sekundární projevy vznikají rozškrábáním svědivých ložisek a nasedající infekcí – postupně může docházet k diseminaci projevů, generalizaci, impetiginizaci i ekzematizaci. Čím déle svrab trvá, tím více se šíří mimo predilekční místa a jeho diagnóza je složitější.
Mezi zvláštní formy svrabu patří scabies čistých osob (silná svědivost v nočních hodinách, na kůži jen ojedinělé papuly), scabies animalis (vyvolán zvířecími zákožkami, které nepronikají do kůže a nemnoží se – k odstranění stačí preparát s dezinfekčním a protisvědivým účinkem) a scabies norvegica (vzácná forma svrabu postihující především imunosuprimované osoby, jedince se sníženou vnímavostí pruritu a mentálně retardované osoby, která se klinicky projevuje generalizovanými erytematoskvamózními papulami a ložisky tvořenými navrstvenými krustami, a to zejména v místech zvýšeného tlaku; je vysoce infekční.
V naší poradně s názvem JAK POZNAT SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Smutná.
Dobrý den, existuje nějaký test, který určí, zda se jedná o svrab?
Několik kožních lékařů diagnostikuje odlišné onemocnění. Jak dále postupovat prosím?
Děkuji
Olga Smutná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žádný test na svrab neexistuje. Svrab se diagnostikuje podle jeho příznaků a léčí se mastí Infectoscab. Ta svrab spolehlivě zabije a do tří týdnů zmizí příznaky. Pokud příznaky nezmizí po správném použití léku, tak nešlo o svrab.
Názory, že svrab u zvířat neboli prašivina vzniká mimo jiné kvůli tučnému jídlu nebo nečistotě srsti, jsou scestné, protože nemoc může vzniknout jedině za přítomnosti zákožky svrabové. Svrab u zvířat se projevuje silnou svědivostí, a tedy častým drbáním. V případě zákožky svrabové, která způsobuje svrab, se psi škrábou především v teplém prostředí. Svědění je tak silné, že se zvíře bude škrábat jak ve dne, tak v noci. Parazit je pro lidské oko neviditelný. Zákožka svrabová žije v hlubokých vrstvách pokožkové škáry a nevyskytuje se rovnoměrně po celé ploše kůže. Může se tedy stát, že ani po rozboru kůže u veterináře se nemusí přítomnost parazita u psa objevit.
Zákožka svrabová se do pokožky zvířete dostane v místech, kde je kůže jemná, jde tedy o vnitřní stranu stehen, okolí očí či oblast kolem kořenů ušních boltců. Na těchto místech se právě bude zvíře škrábat, čímž rozšíří nákazu do dalších částí těla. Kromě svědění budete možná časem pozorovat, že srst na určitých místech vypadává nebo že zvíře ztrácí na hmotnosti.
Svrab lze léčit lokální terapií, kdy se postižené místo musí nejdříve důkladně omýt šamponem a poté aplikovat léčebný preparát, který určí veterinář. Tuto proceduru musí zvíře podstoupit jednou týdně několik týdnů po sobě. Více se však doporučuje užití celkové terapie, kdy se zvířeti aplikuje preparát dozadu za krk. Látky, které působí účinně proti různým parazitům, se dostanou do krve a účinkují zhruba měsíc. Aby se svrab vyléčil úplně, dávají se většinou dvě dávky přípravku. Pokud se tedy u zvířete podaří svrab úspěšně zlikvidovat, můžete se přestat bát i o své zdraví. Svrab je sice přenosný na člověka, ale může se rozmnožovat pouze na těle psa.
V naší poradně s názvem LÉČBA SVRABU OCTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Pomůže to ?A na jak dlouho?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ocet dokáže zabít svrab, který se právě pohybuje na pokožce. Ovšem svrab je po většinu času zalezlý v komůrkách hluboko v kůži a tam se ocet nedostane a svrab se tak vůbec pomocí octa nevyléčí. Ocet je na svrab nedostatečně účinný. Jediný osvědčený lék na svrab je sírová mast, infektoscab a nebo pak orálně podávaná antiparazitika.
Za svrabem stojí samička parazita jménem zákožka svrabová, latinsky Sarcoptes scabiei. V lidské pokožce vytváří chodbičky, ve kterých klade vajíčka a kálí. Svrab je přenosné onemocnění, které se rozvíjí v horších hygienických podmínkách. Parazit se přenáší kožním kontaktem, kontaktem s kontaminovaným předmětem, a dokonce pohlavním stykem. Nakažení se projeví během čtyř až šesti týdnů. V Čechách je svrab v současnosti nejčastějším parazitárním onemocněním. Postižený musí také počítat s tím, že svrab je dermatolog povinen nahlásit na hygienickou stanici.
Přibližně za čtyři až šest týdnů od nakažení se může objevit vyrážka mezi prsty, na hýždích, na prsou nebo v oblasti genitálií. Velmi výjimečně se objevuje na hlavě a v obličeji. Vyrážka se projevuje jako našedivělé nebo narůžovělé pupínky, které se podobají kousnutí komára, a také jako chodbičky. Toto onemocnění kůže navíc provází nepříjemné svědění, které je výsledkem imunitní reakce organismu na antigeny zákožky a které se objevuje nejčastěji v noci, kdy je člověk zachumlaný pod peřinou (teplo totiž zákožce dělá moc dobře). Pokud si nemocný postižená místa škrábe, což je obvyklá reakce na nepříjemné svědění, vznikají strupy. V horším případě rozškrábaná vyrážka začne hnisat. Jestliže má postižený sníženou imunitu (různá imunitní onemocnění, rakovinové zhoubné nádory nebo HIV), může se u něj objevit svrab norský, který vytváří silné krusty na kůži. Tyto krusty sice nesvrbí, ale obsahují mnoho tisícovek parazitů. Svrab norský je složitě léčitelný, protože léčivá mast špatně proniká právě přes silnou krustu.
Abyste si uměli představit, jak vypadá svrab u člověka, prohlédněte si tuto fotogalerii.
V naší poradně s názvem ZAZVOR PRO DETI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Ahoj potrebuju poradit muze rok a pul stare dite zazvorovy sirup nebo caj ze zazvoru
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek .
Zázvor není bezpečný u malých dětí, protože je příliš agresivní na jejich rozvíjející se zažívací systém. V alternativní medicíně se zázvor používá k léčbě koliky a žaludečních problémů u dětí, ale v této věkové skupině to není považováno za bezpečné. Kromě toho byste neměla užívat zázvor, pokud kojíte. Zázvor může být bezpečný u dětí ve věku od dvou let. Zde už může být použit k léčbě mírných zažívací potíží a při bolestech hlavy. Nicméně, věk nemusí nutně znamenat, že zázvor bude bezpečný prostředek pro vaše dítě. Vždy se o bylinných lécích poraďte se svým dětským lékařem, protože byliny mohou způsobit nežádoucí účinky a představují riziko lékových interakcí.
Namazala jsem se mastí proti svrabu, ale svědění nepřestalo. Mám stále svrab? Stává se, že léčba selže a musí se opakovat, ale ve většině případů stačí jedna aplikace a svrab uhyne. Pokud vás po úspěšné léčbě stále svědí pokožka, můžete mít posvrabovou dermatitidu. Může trvat týdny nebo dokonce několik měsíců, než tato reakce odezní. Během této doby však nemáte svrab a nejste ani nakažliví vůči ostatním.
Až 30 % lidí, kteří měli svrab, mají také posvrabovou dermatitidu. Svrab se častěji vyskytuje u lidí, kteří jsou ve vzájemném úzkém kontaktu, například v armádě, pečovatelských domech, sexuálně aktivních dospělých a dětí a jejich opatrovníků.
Jde o reakci imunitního systému nebo alergii na zbytky mrtvých roztočů, včetně jejich výkalů. Má pravděpodobnější výskyt u dětí a lidí ve věku nad 55 let.
Příznaky
Příznaky se objevují po úspěšné léčbě svrabu a zahrnují:
Tmavě červené hrudky o průměru až 2 cm, které mají tendenci se vyvíjet na šourku nebo genitáliích;
Silné svědění, které může být horší v noci;
Svědění, které přetrvává týdny nebo měsíce.
Léčba
Když váš lékař potvrdí, že již nemáte svrab, ale pokožka vás stále svědí, může vám doporučit léčbu posvrabové dermatitidy. Léčba zahrnuje:
Volně prodejné steroidní krémy;
Volně prodejná antihistaminika;
Steroidní krémy nebo pilulky na předpis;
světelná terapie ultrafialovým světlem.
Můžete se také namočit do teplé lázně a důkladně, ale jemně omýt svědící oblasti pokožky, abyste pomohli odstranit zbytky roztočů.
V naší poradně s názvem RADY OTCE PLESKAČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Václav Kotlář.
Dobrý den, otče,
rád bych se prosím zeptal, zda jsou nějaké bylinky na léčbu mastocytózy u miminek (4 měsíce). Jde o autoimunní reakci - kožní projevy po celém těle. Pupínky se rozšiřují. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mastocytóza znamená abnormální hromadění žírných buněk (mastocytů) v kůži. Žírné buňky mají významnou úlohu při alergické reakci - způsobují ono typické zčervenání pokožky. Nejčastější projev
mastocytárního onemocnění u dětí je urticaria pigmentosa. Ve většině případů je omezená pouze na kůži. Tvoří až 75 % všech mastocytóz. Začíná mezi 3.–9. měsícem věku dítěte. Klinický obraz je charakterizován světle hnědými plošnými papulami až makulami v průměru 1–5 mm. Jak vypadá urticaria pigmentosa je možné vidět tady: https://www.google.cz/image…
Obvykle toto onemocnění samo vymizí, než dítě dospěje do puberty. Zatím nemáme konkrétní lék na mastocytózu - neumíme ji doposud léčit. Ani pradávné báby bylinkářky nenašly vhodnou bylinky k léčbě. Z tohoto důvodu se léčí pouze projevy, které se tlumí pomocí antihistaminik a lokální léčby kortikoidy. Ovšem nejlepší léčba je žádná léčba a proto je nejvíce užitečné omezit iritující faktory, podněcující žírné buňky k aktivitě. Mezi iritující faktory u malých dětí patří především stres, náhlé rychlé změny v teplotě okolí a určité potraviny.
Stres se u takto malých dětí jednou za čas objeví, ať děláme, co děláme. Když už k tomu dojde a následkem bude vzplanutí mastocytózy, tak je zde připravena pomoc ve formě antihistaminik a kortikoidů, které rychle zahladí následky a dítě pak zase může rychle fungovat jako dříve.
Změna teploty okolního prostředí nastává například při plavání dětí ve studené vodě. Nebo při saunování a následném ochlazení. Nebo při vypití velkého množství ledového nápoje naráz.
Potraviny, které dráždí žírné buňky jsou: arašídy, vlašské ořechy, lískové ořechy, čokoláda, jahody,
maliny, banány, ananas, exotické ovoce, korýši, alkohol, rajčata, ostrá koření a vaječný bílek. Dále sem také patří ryby v konzervách, plody moře, víno, fermentované sýry, uzeniny a nakládané kysané zelí.
Omezením těchto spouštěčů se uklidní i mastocytóza a nebude vidět. Nakonec pak úplně vymizí nástupem dospělosti.
Svrab nejčastěji postihuje lidi se sníženou imunitou a děti, které si toto onemocnění na sebe přenáší při dětských hrách. Problém může být, pokud svrab postihne člověka s těžkými nemocemi typu AIDS, protože u takového člověka může vyvolat extrémní zrohovatění kůže. Často tímto onemocněním trpí také lidé bez domova a lidé žijící ve větších komunitách, ve společných prostorách (léčebny, nemocnice). Většina lidí ani netuší, že svrab se přenáší i při pohlavním styku. Dříve se věřilo, že svrab je důsledkem špatné hygieny, prý se neobjevuje u „mytých“ lidí, ve skutečnosti to ale není pravda. Špatná hygiena svrab nezpůsobuje, ale může stav zhoršovat. I přehnaná hygiena může onemocnění komplikovat, hlavně v diagnostice onemocnění. Inkubační doba tohoto onemocnění je měsíc – měsíc a půl.
Ve svém příspěvku SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Prosim poradte mi.jak mam deti chranit pred svrabem kdyz mi lekarka urcila ze mmam svrab? A co delay kdyz to maji taky ? Uklizim každý den a koupeme se každý den lozni prádlo pyzama každý den ciste a predci jsem to dostala! Hrůza noční můra hlavně kkdyz mi nejvíc záleží na moje male deti doktorka i když vydělá ze mam sebou v ordinaci deti neřekla mi nic a ani pro ne mi nic nedala i když vy ze je to prenosny
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Přesné údaje o počtu nemocných neexistují, protože nemocní se většinou za svrab stydí a nejdou k lékaři. Nejedná se o nemoc nemytých jedinců, jako tomu bylo dříve. Svrab si můžete přivést i z luxusní dovolené.
Pojďme se podívat, jak taková nákaza svrabem probíhá u lidí: Oplodněná samička vyvrtává kanálky v rohové vrstvě kůže a do chodbiček ukládá vajíčka, ze kterých se v průběhu dalších tří týdnů vyvinou nejprve larvy, poté takzvané nymfy a nakonec pohlavně zralé zákožky svrabové, které cestují chodbičkami zpět na povrch kůže. Ale než člověk infekci zpozoruje, uběhne obvykle několik týdnů – předpokládá se, že kožní reakce je vyvolána přecitlivělostí na parazity a že se vyvine až po určité době. Chodbičky jsou překryty kožními změnami, které vznikly škrábáním a sekundární infekcí. Na kůži se objevují kopřivkové pupínky, ekzém i hnisavé pupínky a vřídky. Pro ilustraci přikládáme obrázky, jak vypadá takový svrab.
Onemocnění svrabem nesouvisí s nedostatečnou osobní hygienou. Svrab se přenáší dvěma způsoby. Buď během přímého kontaktu kůže s nakaženou osobou, nebo cestou nepřímou, to znamená kontaktem s ložním prádlem nebo ošacením, které bylo předtím používáno nakaženou osobou. K přenosu infekce stačí jedna oplodněná samička zákožky. Do kůže se je schopna zavrtat se za několik minut. Je možné se nakazit i během pohlavního styku.
U svrabu je důležité, aby pacient pochopil, že se jedná o nakažlivou nemoc. Když jsou mu vysvětleny způsoby přenosu infekce, sníží se i jeho obavy z ní. Při dodržení všech opatření se dá svrab vyléčit v průběhu několika dní.
Svrab u zvířat se častěji nazývá prašivinou. Prašivina mnohem častěji než psy postihuje kočky, Svrab u nich způsobuje svrabovka kočičí. Svrabovka u kočky postihuje nejprve ušní boltce, pak hlavu a krk. Stejně jako svrab u člověka provází prašivinu silný pocit svědění. Škrábáním postižených míst si kočka přenáší parazity i na zbytek těla. Postižené místo se u kočky pozná tím, že se tam vytvářejí šupiny a strupy, zároveň zde také vypadává srst. K léčbě tohoto onemocnění se u zvířat rozhodně neužívají prostředky určené pro lidi, řada z nich je pro kočky toxická. K přenosu svrabovky dochází přímým stykem koček a jednak sdílením stejných textilií (gauče, pelechy). Kočičí svrabovkou se mohou nakazit i králicí a v některých případech i psi. Stejně tak se od kočky může nakazit svrabovkou i člověk, dochází k tomu nejčastěji velmi těsným kontaktem nemocné kočky s člověkem, obvykle v teple postele. Onemocnění člověka svrabem chyceným od koček má stejné kožní projevy jako lidskou zákožkou. Na těle se objeví červené svědivé pupínky. Onemocnění tímto typem kočičího parazitu je ale přechodné, člověk se obvykle vyléčí samovolně po vyléčení kočky nebo po zabránění těsného kontaktu s ní (člověk si nemocnou kočku prostě nesmí pouštět lehnout k němu do postele). Toto onemocnění se na člověka rozhodně nerozšíří běžným kontaktem s kočkou, například pohlazením, nebo manipulací s jejím pelechem.
U psů svrab způsobuje zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako u koček vytvářením šupinek a strupů na kůži a vypadáváním srsti. Nejčastěji se u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích, nejlépe poznatelná je ale u psa v místech, kde má pes nejméně srsti (břicho, vnitřní plocha stehen). I u psa provází prašivinu nepříjemný pocit silného svědění. Psí prašivina šíří se nejčastěji mezi psy přímým stykem, ale i prostřednictvím sdílených textilií či hřebenů k vyčesání jejich srsti. Psí zákožka je přenosná i na člověka. Přenáší se stejně jako u koček těsným kontaktem obvykle v posteli. A stejně jako u koček i psí prašivina nakonec vymizí poté, co se pes uzdraví, anebo se zruší jeho těsný kontakt s člověkem.
U člověka je původcem zákožka svrabová. Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samice klade denně jedno až tři 0,3 až 0,4 mm dlouhá vajíčka v slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním.
Onemocnění se přenáší nákazou nejčastěji přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, spíše při dlouhodobém kontaktu (například v noclehárnách, táborech), avšak rozhodně ne pouhým podáním ruky. Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce vynesením ven, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách. Onemocnění se léčí používáním masti InfectoScab 5 %, přičemž léčivou látkou je zde permethrin, nebo masti s obsahem síry.
Po příchodu z nemocnice se doporučuje převléct postele a ráno po probuzení znova. Veškeré povlečení je nutné vyprat na 60 °C, vyžehlit a nechat tři dny ležet. Po vyléčení je možné pro jistotu zajet do sirných lázní nebo do sauny – doporučuje se však až třetí den po namazání mastí. Mimo pokožku mohou zákožky přežít maximálně tři až čtyři dny. Pokud zákožku vystavíte na dobu delší deseti minut teplotám okolo 60 °C, také nejsou schopny přežít. V případě nakažení je vhodné se nechat namazat v nemocnici a z bytu na týden odjet do prostředí, kde tato nemoc není. Infekci napomáhá snížená imunita.
Na svrab jsou náchylné zejména děti, které se infikují hlavně během hraní. U vážných nemocí (například AIDS, hematologické choroby) může dojít k těžkému stavu charakteristickému nadměrnou hyperkeratózou – takzvaný svrab norský. Příznaky se objevují tři až osm týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické. Často si i odborníci myslí, že je to záchvat kopřivky. Napadá nejdříve tenčí kůži na břiše, v podpaží, na vnitřní straně stehen, prsní dvorce, kotníky, u menších dětí i dlaně a plosky chodidel.
Základním příznakem jsou drobné červené pupínky velikosti špendlíkové hlavičky, často uspořádané ve dvojicích a kryté stroupkem. Jsou silně svědivé, takže se mezi pupínky objevují škrábance. I po přeléčení u některých lidí přetrvává svědění i dva měsíce, hůře se hojí atopici a lidé se světlým typem pleti, povšechně pak ženy a děti.
Klasickým příznakem svrabu je svědění, které se stupňuje v noci na lůžku a při zahřátí těla například při sportu. Na kůži je viditelná vyrážka. Jedná se o chodbičky zákožek, které jsou dlouhé několik milimetrů až několik centimetrů a jsou našedlé nebo narůžovělé. Lehce vyvýšené nitkovité stopy mají perleťově zbarvenou, 2 až 3 mm velkou kupku na konci. Nejčastěji postiženými místy jsou meziprstní prostory, okolí genitálu a prsních bradavek, hýždě, zápěstí, záhyby loketního a kolenního kloubu, podbřišek a místa, kde přiléhá prádlo. U dětí také dlaně, plosky nohou, obličej a záda.
Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.
Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.
Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.
Svrab lidský
Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.
Roztoč zákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže. Z larev se zhruba během tří dnů vyvinou nové samice a opět nakladou vajíčka. Další možností je, že se nové larvy přesunou na jiného hostitele. K přesunu dochází těsným nebo déletrvajícím kontaktem, problémové může být společné oblečení, spaní ve společných prostorách atd. Obvykle se stává, že pokud onemocněním trpí jeden člen rodiny, tak se nakazí i další. Aby se nákaze zabránilo, je třeba veškeré textilie v domácnosti společně s matracemi, gaučem, křesly, polstrovanými židlemi, prostě vším, v čem by se mohli tito roztoči držet, vynést ven, nebo přežehlit jejich povrch napařovací žehličkou, či se pokusit roztoče vysát vysavačem. Pro zákožku je typické, že mimo kůži člověka je velmi citlivá na vyschnutí a vlhko, v takovém případě zahyne při pokojové teplotě zhruba do tří dnů. Nejvíce aktivní jsou večer, když člověk leží v teple v posteli a jejich aktivita se projevuje silným svěděním.
Když svrab dostane člověk, nepochybujeme o tom, že je „čuně nemyté“. Jenže ono není všechno černobílé. Svrab nesouvisí jen se špatnými hygienickými návyky, je například přímo vázán na sdílení kontaminovaných ručníků, prostěradel nebo jiných textilií. Zapomenutá osuška, když vyrážíte na plovárnu, se tak může šeredně vymstít. Zákožka svrabová se velmi rychle množí. Takže chytit svrab můžete i u bazénu. A co proces likvidace? Tak ten je opravdu zdlouhavý – postižený člověk se musí každý den mazat od hlavy až k patě speciální mastí, v prvních dnech léčby je třeba denně vyvářet povlečení a oblečení, aby zákožku vystěhoval i z jejich úkrytů, ne jen z kůže.
První volbou terapie je použití 5procentního permetrinového krému Infektoscab, který roztoče často zahubí již po jediné aplikaci, a to jak u dětí od 3 měsíců, tak u dospělých. Pro mladší děti neexistuje žádná schválená terapie, ale lze ji pod přísným lékařským dohledem použít. Permethrin je insekticid ze skupiny pyretroidů. Přestože je účinnější proti roztočům, je pro člověka méně toxický než přípravky lindanu používané v minulosti. Snášenlivost léčby permetrinem je velmi dobrá. Aby se svrab vyléčil, musí být usmrceny všechny samice roztočů. K tomu je nutná komplexní - celotělová aplikace permetrinového krému. Při podezření na chyby aplikace nebo při postižení plosek nohou, dlaní či rozsáhlé keratinizaci je třeba ošetření po týdnu zopakovat. Svrab je ale mrcha šeredná a dokáže se proti permetrinu obrnit, díky tomu již existují jasné náznaky vývoje rezistence na permethrin.
Druhou volbou je ivermectin, který se podává ve formě tablet. U pacientů s rozsáhlým zamořením, špatným imunitním systémem nebo neschopností zavést krémovou léčbu, lze jako lék první volby použít ivermectin. Pro zajištění úspěšnosti terapie je třeba léčbu opakovat do 7-15 dnů, pokud přetrvávají známky onemocnění, v případě imunodeficience nebo rozsáhlého zamoření. U ohnisek v domácnostech nebo hromadném ubytování nebo v situacích, kdy je postiženo více pacientů současně, lze ivermektin použít jako lék první volby a po jednom až dvou týdnech jej opakovat, aby se bezpečně přerušil řetězec infekce.
Dále je možná léčba krotamitonem ve formě krému, i když je méně účinná než permethrin a ivermectin. Na rozdíl od permetrinu je potřeba krém aplikovat třikrát až pětkrát v po sobě jdoucích dnech. Krotamiton je možné koupit v Polsku.
Další lokální léčbou je použití emulze obsahující benzylbenzoát. Koupit ho můžete zde: Benzyl benzoate prodej. Před zahájením ošetření by mělo být tělo důkladně očištěno, poté lze emulzi vtírat od hlavy až k patě. Tato emulze by měla být aplikována po dobu tří po sobě jdoucích dnů, poté musí být léčba ukončena, i když svědění přetrvává. Čtvrtý den si dejte plnou koupel, při přetrvávajícím svědění kontaktujte lékaře. U citlivé pokožky (zejména u alergií na parfémy nebo jiné kožní alergie) se může objevit reakce přecitlivělosti. Vzhledem k tomu, že tento lék je velmi levný a dostupný bez lékařského předpisu, je stále preferovanou volbou pro léčbu svrabu ve východní Evropě. Západoevropské studie uvádějí účinnost 50%. Nezávislá studie WHO v Senegalu však zjistila, že benzylbenzoát je mnohem účinnější.
Léčba svrabu octem je populární v České republice, ovšem není účinná. Ocet nedokáže proniknout hlouběji do struktur kůže, kde sídlí samice roztoče a nedokáže tak efektivně dospět ke zdárnému vyléčení svrabu. Ocet pouze dokáže zahubit larvy a samce, kteří se právě vyskytují na povrchu pokožky. Navíc ocet dráždí pokožku a zhoršuje tak celý průběh onemocnění doprovázený silným svěděním.
Je nezbytné, aby byly ošetřeny i kontaktní osoby. Vzhledem k tomu, že od nakažení do prvních viditelných příznaků onemocnění může uplynout asi 6 týdnů, lidé, kteří jsou v kontaktu s nakaženou osobou, mohou být již infikováni, aniž by si to uvědomovali. Proto se doporučuje léčit nejen pacienta současně, ale všechny osoby žijící ve společné domácnosti a také všechny osoby, se kterými měl postižený pohlavní styk v posledních 6 týdnech, protože napadení vyžaduje krátkou dobu kontaktu s kůží, člověk obvykle infikuje vlastní rodinu nebo lidi, se kterými sdílí postel. Lidé, kteří do této skupiny nespadají, ale kteří často navštěvovali domov postižené osoby, nebudou léčeni, ale měli by být informováni, že v zásadě mohlo dojít k jejich napadení (např. sezením na nevysáté pohovce, používáním přikrývky atd.) a měli by příznaky (svědění po celém těle, změny na kůži jako kanálky, zejména v oblasti rukou) prodiskutovat s lékařem.
Neméně důležité je i usmrcení roztočů, kteří jsou v oblečení a lůžkovinách dotyčné osoby souběžně s ošetřením kůže, jinak se znovu nakazíte z vlastního oblečení. Prádlo lze dezinfikovat praním na 60° nebo jej skladovat v uzavřených plastových pytlích při pokojové teplotě po dobu 4 dnů, protože co nemá rád svrab, je nepřítomnost hostitele. Delší nepřítomnost hostitele než 4 dny roztoče definitivně usmrtí.
Tělo si nevyvine imunitu proti svrabu. Po úspěšné terapii se můžete kdykoliv nakazit znovu. Vzhledem k tomu, že lidé v okolí jsou obvykle také napadeni, měli byste být velmi opatrní při blízkém fyzickém kontaktu až do osmi týdnů poté, co je poslední osoba ve vašem prostředí bez příznaků. Často se objevuje ping-pongový efekt, to znamená někdo, kdo se již vyléčil ze svrabu, se znovu nakazí od přátel a známých. Vždy je nutné pečlivé sledování, které může trvat až měsíce, aby bylo jisté, že nemoc byla vyléčena.
Pokud máte podezření na svrab, navštivte svého lékaře. Odložení léčby zvyšuje riziko šíření svrabu na ostatní lidi. Zároveň svrab nelze odstranit bez jakékoli léčby.
Svrab může být léčen krémy, pleťovými vodami nebo prášky na předpis. Nedoporučuje se užívat nepředepsané léky, jelikož nejsou natolik silné, aby došlo k odstranění roztočů.
Krémy a roztoky by měly být aplikovány na celé tělo. U dětí se nanášejí léky i na pokožku hlavy, obličej a krk, aby nedošlo k rozšíření na oblast kolem úst a očí. Tyto léky by měly být na těle po dobu 8 až 14 hodin a po uplynutí této doby musí být smyty.
Děti by se měly vrátit do školy nebo školky až po úplném ukončení léčby. Musí totiž dojít k celkovému smytí léku z těla, toto ošetření trvá 1 až 3 dny v závislosti na použitém léku.
V některých případech mohou být předepsány tabletky.
Lékař vám může doporučit kontrolu po 2 až 4 týdnech od ukončení léčby, aby se ujistil, že došlo k celkovému odstranění svrabu.
Těžko odstranitelný svrab se léčí pomocí aplikace steroidů do uzlin. Ve vzácných případech se používají výrobky z černouhelného dehtu.
Měli byste se připravit na to, že i po ukončení léčby budete trpět svěděním, ale jedná se pouze o alergickou reakci, která je spojená s odstraněním roztočů. Lékař vám může doporučit užívání antihistaminik, steroidních krémů a v závažných případech i steroidních tabletek, které pomáhají se zmírněním svědění. Alergická reakce obvykle vymizí postupem času.
Každý, kdo přijde do kontaktu s osobou trpící svrabem, by se měl léčit. Léčba je důležitá, aby nedošlo k přenosu na rodinné příslušníky nebo další jedince, se kterými jedinec přichází do kontaktu (kontaktem se míní dotyk kůží). Bohužel stačí i pouhý dotyk povlečení, hygienických pomůcek, ručníku nebo obyčejné držení za ruce.
