Cukr se rozšířil jako sladidlo v posledních 200 letech. Spolu s medem, známým již odpradávna, patří mezi nejpoužívanější sladidla přírodního původu. Cukr je důležitým a rychlým zdrojem energie. Používá se také v potravinářském průmyslu pro výrobu alkoholu. Dále slouží jako konzervační látka, váže totiž na sebe vodu a tím zabraňuje růstu mikroorganismů. Bohužel dnešní populace konzumuje více cukru, než doopravdy potřebuje.
Cukr na cukrovou vatu
Cukr na cukrovou vatu je speciální ochucený hrubozrnný cukr. Tento cukr nevylétává z výrobníku jako běžný cukr krystal. Krystaly speciálního hrubozrnného cukru na cukrovou vatu ulpí v rotační hlavě, kde se postupně taví a vylétávají ve formě jemných vláken cukrové vaty. Běžný cukr krystal vylétává z rotační hlavy, aniž by se v hlavě roztavil a ulpívá na stěnách výrobníku, případně vylétne mimo výrobník.
Zajímavosti
Cukrová vata je stará víc než 500 let a původ má v Itálii, kde byla pamlskem jen pro lidi z vyšší společnosti. Až roku 1897 vynálezcové Johon Warton a William Morrison sestrojili první stroj na výrobu cukrové vaty, který byl dostupný běžným lidem. To byl průlom v její konzumaci. Od této chvíle se s cukrovou vatou setkáváme při různých příležitostech, jako jsou poutě, posvícení. Kouzlo cukrové vaty spočívá v tom, že si ji člověk nedopřeje každý den. Velká porce cukrové vaty má pouze 55 kalorií. Cukrová vata je zvláštní druh cukrové sladkosti, která je tvořena typickou lehkou, vzdušnou hmotou o různé barvě v závislosti na použitém barvivu. Vzhledově i na dotyk je podobná vatě. Vyrábí se roztavením krystalického cukru na karamel, vzniklá slabá vlákna se pak namotávají na špejli a podávají ke konzumaci.
Recept na přípravu
K výrobě domácí cukrové vaty tedy potřebujete přístroj na výrobu domácí cukrové vaty a krystalový cukr. Přístroj na výrobu cukrové vaty zapnete a dvě minuty počkáte, dokud se nezahřeje na potřebnou teplotu a vypnete ho. Následně do jeho středu, ve kterém se nachází rotační hlavice, nasypete potřebné množství cukru, které určíte odměrkou, a v případě, že chcete vykouzlit barevnou cukrovou vatu, přisypte i potravinářské barvivo nebo již předpřipravený cukr, který je speciálně připraven pro výrobu cukrové vaty. Přístroj opět zapněte, a až nyní nastává proces výroby samotné cukrové vaty. Použijete špejli nebo papírové kužely, které obvykle dostanete k samotnému přístroji, a můžete namotávat vzniklá vlákna.
Ve svém příspěvku DÁ SE POUŽÍT TECHNICKÝ RICINOVÝ OLEJ MÍSTO LÉKAŘSKÉHO ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.
Prosím - jaký je rozdíl Ricinový olej technický - Ricinový olej z lékáren ? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra.
Dobrý den, může mi někdo odpovědět Jaký je rozdíl v Ricinovém oleje z lékárny a Ricinovým olejem technickým ? Může se použít technický na pokožku nebo jen pro práci ve výrobě.
Děkuji předem za informaci.
Tato sloučenina se nejčastěji vyskytuje ve formě jemného bílého krystalického prášku, rozpustného ve vodě. Tento prášek se využívá jako konzervant pod označením borax neboli tetraboritan sodný (E285).
Tetraboritan sodný je konzervant nabízející stejné možnosti využití jako kyselina boritá (E284). V mnoha zemích je jeho použití omezeno výhradně na kaviár (například i v ČR) a některé mořské živočichy, ovšem v minulosti se jednalo o tradiční substanci zajišťující ochranný voskový film na uskladněných masných výrobcích, například šunkách, které tak byly chráněny před hmyzem. Borax lze nalézt i v některých komerčních vitamínových doplňcích.
V přírodě se nachází v místech, kde dochází k sezónnímu vysychání jezer. Synteticky se připravuje z jiných boritých solí.
Z hlediska toxicity tetraboritanu sodného platí, že může vykazovat toxické účinky jak při požití, tak při kontaktu s pokožkou. Přípravky s obsahem E285, respektive E286, by tedy neměly používat děti, které vůči nim mohou být obzvláště citlivé. Časté podávání vyššího množství způsobuje zvracení, průjem, krvácení, chudokrevnost a kožní obtíže. Podle nejnovějších výzkumů je borax v rámci Evropské unie nutné označovat jako látku představující nebezpečí pro reprodukci a pro těhotné ženy.
Borax bývá dále používán i jako prostředek proti plísním a repelent. Prášek může být šedobílý, šedý, bezbarvý, zelený nebo modrý. Rozpustný je ve vodě a v kyselinách. Využívá se v chemickém a potravinářském průmyslu, sklářství, papírenství, v zemědělství, při kovářském svařování a ve zdravotnictví.
Chemický vzorec je Na2[B4O5(OH)4]•8H2O, tedy tetraboritan sodný. Název borax pochází z arabštiny, ale ve středověku se tomuto jednoklonnému minerálu říkalo tinkal, jelikož byl do Evropy dovážen z Tibetu. Borax pochází z ložisek evaporitů, vzniká vysrážením ve slaných jezerech a jako výkvět na půdách aridních oblastí.
Borax je přírodní solí, která se běžně nachází při dolování ze suchých jezerních pánví, a je zdrojem dalších průmyslových sloučenin. Hlavní zdroje boraxu se nacházejí v Kalifornii a Turecku. Technicky jde o hydrát borátu sodnatého. Veškerý borax je přírodního původu a jediný rozdíl je v obsahu vázané vody. Běžně se prodává jako technický nebo zemědělský prostředek s čistotou 99–99,5 %. Běžné nečistoty jsou chloridy, sírany, fosforečnany a uhličitany draslíku, sodíku a vápníku, ale neobsahuje žádné jedovaté těžké kovy. Tato čistota je společná i běžným domácím čisticím prostředkům.
V domácnosti se borax nachází v mýdlech, změkčovači vody a jako bělidlo v pracích prostředcích, zjednodušeně řečeno, používá se v dezinfekčních, čisticích a bělicích prostředcích. Kromě toho borax působí jako preventivní ochrana dřeva proti plísním a hmyzu.
Inulin obsažený v potravinách je syntetizován na oligofruktózu. Inulin je jemný bílý prášek, chuťově působí sladce, ale neštěpí se amylázou, takže lidský organismus ho neumí využít. Ve střevě se tedy chová jako rozpustná vláknina. Enzymová hydrolýza inulinu přirozenými endoglykosidázami rostlin, takzvanou inulasou neboli β-1,2-fruktan fruktanohydrolázou, poskytuje oligofruktany.
Oligofruktóza je obsažena v níže uvedených potravinách.
Topinambur
Topinambur se především pěstuje pro využití hlíz jako suroviny na výrobu fruktózového sirobu. Kvůli příznivému poměru fruktózy a glukózy po hydrolýze inulinu se doporučuje zpracovávat hlízy od října do prosince. Chuť syrových hlíz je nevýrazná. Po přechodu prvních mrazíků se chuť dotváří a hlíza se stává specificky nasládlou. Syrové hlízy se využívají jako součást zeleninových salátů, lze je používat do polévek a dušených jídel. Hlízy se například mohou nastrouhané přidat v podílu cca 10 % ke strouhaným bramborům při přípravě bramboráků nebo brynzových halušek. Sušené plátky lze přidávat do přesnídávkových směsí se zvýšeným obsahem vlákniny nebo do výrobků typu müsli. Dále je možné topinambury využít na výrobu dřeně, která se používá v pekařství a cukrářství.
Čekanka obecná je vytrvalá bylina s přímou lodyhou dosahující výšky až 120 cm, tuhou, obvykle větvenou, lysou nebo krátce štětinatě chlupatou. Přízemní listy tvoří růžici kracovitě peřenoklaných zubatých listů, lodyžní lístky jsou podlouhle kopinaté a slabě zubaté. Úbory mají 3 až 4 cm v průměru a jsou barvy modré, vzácněji růžové až bílé. Květní úbory mají jazykovitý tvar. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny. Odtud také zřejmě vznikl český název rostliny. Kořen je válcovitě vřetenovitý, tuhý, jindy řepovitě ztlustlý a dužnatý. Plody jsou obvejcovité nažky bez chmýru s korunkou štětinek na horním konci. Pro pěstování čekanky se doporučují půdy výhřevnější s dobrou zásobou živin, ne však půdy těžké a kamenité. V těžké půdě se kořen při sklizni láme, protože je křehký. V zemi tak zůstává 15–20 % hmoty kořene, a to má dva negativní důsledky. Kořen roní šťávu, což jednak zhoršuje jeho technologickou jakost a jednak ulomené kousky kořene obrážejí a zaplevelují pozemek v příštím roce. Čekanka je nenáročná na předplodinu. Optimální jsou obiloviny a brambory, ale není vhodné sít čekanku po kukuřici, slunečnici, hořčici a řepce. Výsev se doporučuje na konci dubna, kdy teplota půdy dosahuje asi 10 °C. Rostlina je citlivá na mrazíky. Výsevová vzdálenost se doporučuje 60–80 mm s n
V naší poradně s názvem NÁVOD NA VÝROBU KRÉMU Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Receptů na výrobu krémů z aloe vera je mnoho různých. Lidé obvykle používají k výrobě masti listy nebo jen gel z aloe vera. Zde je seznam mnoha různých video - receptů, podle kterých se dá vyrobit domácí mast z aloe vera: https://www.youtube.com/res…
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Domácí masky na vlasy představují ideální způsob, jak léčit a hydratovat vlasy, a to v případě, že byly poškozeny sluncem nebo zimním suchým vzduchem. Pro výrobu domácích masek na vlasy postačí ingredience nalézající se v kuchyni. Velmi vhodné jsou látky bez chemických konzervantů. Dostatečně účinné pro zábaly vlasů je balení vlasů do ručníku nebo používání koupacích čepic. Díky tomu do vlasů lépe pronikne maska, která je tak účinnější.
Existuje celá řada různých receptů pro výrobu domácích vlasových masek. Avokádo, banány a majonéza jsou asi ty nejběžněji používané ingredience. Mléko a med se také často používají, stejně jako jogurt a olivový olej. Všechny tyto ingredience přirozeně hydratují, neboť obsahují složky, které zvyšují vlhkost. To vede ke snížení poškození, brání to krepatění vlasů a pomáhá znovu zacelit poškozených vlasů.
Pro výrobu domácích masek na vlasy se doporučuje využití čerstvých surovin. Avokádo a banány by měly být dostatečně zralé, aby se daly snadno spařit nebo rozmělnit. Jakmile jsou ingredience smíchané, mohou být naneseny na pokožku hlavy a na vlasy. Masky by se měly aplikovat od kořínků ke konečkům. To je důležité, protože se díky tomu předchází třepení vlasů.
Domácí masky na vlasy by měly působit minimálně 20 minut až půl hodiny. Masky, které jsou v kapalnější formě, by měly být zabaleny do ručníku či koupací čepice. Nejčastěji se jedná o masky vyrobené z mléka a olivového oleje. Navíc teplo působící na pokožku hlavy a vlasy způsobuje lepší proniknutí balzámu do vlasů.
V naší poradně s názvem JAK VYROBIT DESTILOVANOU VODU DOMA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
V tomto případě jde spíše o výrobu demineralizované vody, která má stejné vlastnosti, jako voda destilovaná. Demineralizovaná voda se získává pomocí reverzní osmózy. Reverzní osmóza je sada několika filtrů, které společně dokáží odstranit z vody prakticky všechny v ní rozpuštěné látky. Finální filtrace v reverzní osmóze probíhá již na molekulární úrovni, kde je propuštěna jen molekula H2O, díky čemuž je pak takto přefiltrovaná voda srovnatelná s vodou destilovanou. Sadu filtrů s reverzní osmózou si můžete objednat v některém z těchto internetových obchodů: https://www.zbozi.cz/?q=rev… Cenově zařízení na výrobu domácí destilované vody vyjde asi na 3.500 Kč.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
½ šálku oleje z rozmarýnu a borovice (recept je níže)
22 gramů včelího vosku
14 gramů rafinovaného bambuckého másla
6 kapek rozmarýnu éterický olej
6 kapek éterického oleje borovice
3 kapky pomerančového esenciálního oleje
Recept na výrobu rozmarýnového oleje
Chcete-li vyrobit opravdu silný olej, tak nasbírejte čerstvé zelené jehličí borovice a smíchejte s pár prameny čerstvého rozmarýnu a vložte je do sklenice. Kompletně je zakryjte nosnými oleji, což je směs olivového, kokosového, mandlového a jojobového oleje, a nechte několik týdnů ležet na tmavém teplém místě. Až budete připraveni na výrobu balzámu, tak přefiltrujte olej a oddělte z něj jehličí a rozmarýn. Měla by to být pěkná zelená barva s úžasnou vůní.
Recept na výrobu balzámu z rozmarýnu
Použijte dvojitý hrnec menší vložte do většího s vodou, aby nedošlo k přímému kontaktu s plotýnkou. Do nádoby nalijte olej z rozmarýnu a jehličí a včelí vosk. Zamíchejte ji, jakmile se zahřeje a včelí vosk se bude pomalu rozpouštět. Dřevěná špejle poslouží skvěle jako míchací hůlka. Jakmile se včelí vosk téměř úplně roztaví, přidejte bambucké máslo. Pokračujte v míchání, bambucké máslo se roztaví poměrně rychle. Jakmile všechno zkapalní, zamíchejte éterické oleje. Poté směs opatrně nalijte do sterilních skleniček.
Nechte je několik hodin chladit. Balzám ztuhne, jak se ochladí. Nyní již brzy budete mít k dispozici svůdný a nádherný rozmarýnový borovicový balzám, který udělá zázraky na suchých a prasklých rukou a nohou.
V naší poradně s názvem OTEC PLESKAČ RADÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alois Dočkal.
Vážený pane,
manželka má osteroporozu na Vaši radu si v lékárně koupila
kostival kořen který je prodáván v sáčku,ale není tam návod.
Poraďte prosím jak se to má užívat.Předem Vám děkujeme.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sušený kořen kostivalu se používá k výrobě odkladu a masti. Hotový produkt se pak přikládá na bolavé místo.
Zde naleznete recept na výrobu obkladu: https://odstavec.ceskaordin…
Zde naleznete recept na výrobu masti: https://odstavec.ceskenemoc…
Recept na mast je z čerstvého kořene. Pokud máte kořen sušený, tak přeskočte přípravu a mytí kořene a rovnou ho použijte do rozehřátého tuku.
Pro výrobu kapek z ginkgo biloby obvykle probíhá proces extrakce prospěšných látek ze sušených listů ginkga pomocí rozpouštědla, jako je ethanol, následované ředěním a případně dalšími kroky k vytvoření koncentrované tekutiny. Tyto kapky lze poté užívat perorálně, často kapátkem, jako doplněk stravy.
Návod na výrobu kapek
Extrakce
Sušené listy ginkga se obvykle extrahují pomocí rozpouštědla, jako je ethanol nebo směs ethanolu a vody. Tento proces rozpouští aktivní látky z listů.
Koncentrace
Extrahovaná tekutina se poté koncentruje odpařováním za sníženého tlaku, aby se odstranilo rozpouštědlo a vytvořil se silnější extrakt.
Obsah účinných látek
Extrakt bude obsahovat specifické množství aktivních látek, jako jsou flavonové glykosidy ginkga a terpenové laktony.
Příprava kapek
Ředění
Koncentrovaný extrakt se ředí vhodnou kapalinou, jako je voda, propylenglykol, glycerol nebo PEG400, aby se dosáhlo požadované koncentrace kapek.
Aplikace
Zředěný extrakt se poté aplikuje formou kapek, často pomocí kapátka pro snadné dávkování.
Dávkování a použití
Dávkování
Doporučené dávkování se liší, ale často se pohybuje od 20 do 30 kapek (přibližně 1 ml) užívaných jednou až třikrát denně.
Podání
Kapky se obvykle užívají perorálně, vložením pod jazyk nebo přidáním do malého množství vody či jiného nápoje.
Skladování
Kapky z ginkgo biloby by měly být skladovány na chladném a suchém místě, mimo dosah přímého slunečního záření a mrazu.
Důležité informace
Interakce
Ginkgo může interagovat s některými léky, proto je důležité se před použitím poradit s lékařem, zejména pokud máte nějaké zdravotní problémy nebo užíváte jiné léky.
Nežádoucí účinky
I když je Ginkgo obecně považováno za bezpečné, může způsobovat některé nežádoucí účinky, jako jsou bolesti hlavy, závratě nebo žaludeční nevolnost.
Ve svém příspěvku ZKOUŠKA Č. 1 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den, po hledání na internetu a snaze najít co nejjednodušší recept na domácí šampon jsem se rozhodla vyzkoušet tuto variantu:
- 3 lžíce nastrouhaného 100% olivového mýdla
- hrst sušených kopřiv, hrst sušené meduňky a špetka dubové kůry
po rozvaření mýdla ve 200ml vody z kohoutku jsem přidala suroviny a cca 5min dohromady povařila. Nechala odstát a louhovat do druhého dne. Po umytí byly moje vlasy ještě mastnější než před tím a byly suché a zároveň mastné, jakoby křehčí a lámavé. Možná je to typem vlasů či použitím nevhodných ingrediencí, ale tento recept na domácí šampon totálně zklamal. V hodně receptech je základní surovina povařené mýdlo - nicméně po umytí vlasů pouze mýdlem (dětským) je to velmi podobné - vlasy suché a zároveň mastné, křehké a bez lesku. Přemýšlím jak to dělávaly naše pra pra pra babičky, kdy snad ještě nebyla žádná chemie. Buď měly nějakou speciální vychytávku a nebo si nezakládaly na vzdušných a perfektně umytých vlasech bez mazu...
Zde bych se ráda zeptala, co jsem mohla udělat špatně, či co v mém pokusu chybělo za ingredience? předem děkuji, a přeji všem experimentátorům hodně zdaru!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marta.
Prvni chyba při výrobě šamponu je použití mýdla a sody na výrobu je potřeba použít tenzidy SCI-sodium cocoyl isethionate nebo SCS-sodium coco sulfat můžete oba klidně dohromady A jak na výrobu uplně jednoduše-tenzidy dáte do vodní lázně klidně 100g nebo víc záleží na vás,přidáte výluh z bylin např kopřiva medunka levandule atd mnozství aby vám vznikla kašička a dál je to na vás které oleje použijete mnozství odhadem každého oleje asi asi půl čajové lžičky dávám asi šest různých olejů nebojte se vlasy nebudou mastné právě naopak vám poděkují dále můzete přidat bylinné pudry dávám kopřivu a lopuch můžete dát bambucké máslo nebo mango máslo je to taková alchymie která vás bude určitě bavit.Vše pořádně promichejte budete mít takovou hustší kašičku pokud se vám bude zdát moc řídká přidejte tenzid,ale podle mě zbytečné.Dejte do formiček třeba na muffiny,pokud nemáte kupte papírové bohatě stačí dejte tak na deset minut do mrazáku a pak nechte do druhého dne v ledničce,můzete začít používattomuto šamponu se říká šampuk,protože je silně koncetrovaný a neobsahuje vodu.Tenzidy si objednávám v shopu Nature Store beru tam i oleje a další suroviny další shop Mýdlový svět, je jich samozřejmě víc ale tyto mám nejradši.Přeji hodně radosti při výrobě
Aceton (dimethylketon, propanon) je z chemického hlediska zajímavý nejen jako organické rozpouštědlo, ale také jako výchozí surovina syntéz. Reaktivitu acetonu způsobuje přítomnost karbonylové skupiny. Kyslík má větší elektronegativitu než uhlík, a proto tuto vazbu polarizuje tak, že na kyslíku je parciální záporný a na uhlíku parciální kladný náboj. Aceton tedy reaguje s nukleofilními činidly, která mají přebytek elektronů. Tímto způsobem se může adovat například etanol, voda, kyanid nebo ylid. Aceton vykazuje rovněž keto-enol tautomerii, i když rovnováha této reakce je výrazně posunuta ve prospěch keto formy. Enol forma se vyskytuje v 6,3 × 10−6 procentech. Přesto je tento jev, takzvaná enolizace, velmi důležitý pro reaktivitu. Díky tomu podléhá aceton například halogenaci či nitrosaci.
Aceton je bezbarvá kapalina s teplotou varu 56,53 °C s charakteristickým zápachem. Je prudce hořlavý – páry acetonu ve směsi se vzduchem po iniciaci jiskrou či plamenem vybuchují. Je toxický a nebezpečný pro životní prostředí. Pro vysokou těkavost a narkotické účinky bývá zneužíván jako droga. Kvůli vysoké toxicitě a snadné dostupnosti se tak stává velice nebezpečnou drogou. Výskyt abúzu acetonu (a obecně organických rozpouštědel) však v posledních letech jeví sestupnou tendenci a zpravidla se vyskytuje u uživatelů ze sociálně nižších vrstev (v převážné většině případů jsou uživateli mladiství). Mezi objektivní příznaky patří nystagmus, setřelá řeč, vrávoravá chůze, snížené psychomotorické tempo až somnolence či naopak agresivita. Intoxikovaný může jevit známky podobné opilosti, zpravidla je však lze odlišit podle zápachu, který je cítit z jeho dechu či oblečení intoxikovaného (nesmí být zaměněno s acidotickým zápachem dechu diabetika!). Mezi subjektivní příznaky patří euforie či naopak apatie, diplopie, svalová slabost a únava. Mohou se objevit paranoidně-halucinatorní příznaky či jiné projevy toxické psychózy. Aceton může být přítomen i v jiných drogách jakožto nežádoucí příměs (používá se jako prekurzor či výchozí látka při jejich výrobě) − typicky pervitinu. Při nadužívání se může rozvinout psychická závislost, odvykací stav je bez somatických příznaků.
Při expozici acetonovým parám či po pozření acetonu může dojít k poruchám krvetvorby a imunity. Časté jsou chronické záněty dýchacích cest a poškození jater či CNS. Při akutní intoxikaci je nutno dotyčného resuscitovat nebo použít inhalaci kyslíku.
Aceton se vyrábí oxidací (dehydrogenací) isopropylalkoholu nebo rozkladem octanu vápenatého. Další možností je výroba z kumenu oxidací peroxidem vodíku, ze kterého vzniká kumylhydroperoxid, který v kyselém prostředí přesmykuje na aceton a fenol. Aceton
Ve svém příspěvku REBBO: PLÍSEŇ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jája.
No, nevím, jestli odpověď bude ještě k něčemu, ale pokud jste si lupla jak říkáte 'technický borax', tak myslím, že ani ne. Prosím, předtím, než se pustíte do takových závažných experimentů /borax se mimo jiné používá hojně jako prudce jedovatý postřik proti hmyzu/, prostudujte si nemalou škálu poznatků ostatních. Z Vašeho dotazu vyplývá, že o tom nemáte ani malou povědomost.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal.
Coto plácáte ? Nestrašte lidi ! Mám také technický borax z fichemy, užívám ho vnitřně už dva měsíce, čistota toho boraxu je 99.9% tedy i kdyby se tam nacházelo 0.1% třeba strychninu tak z toho nemám obavy, neboť než zežeru to kilo co jsem si koupil tak 5 životů prožiji. Tedy i kdybych to zežral najednou, tak mi množství "nečistot" nemůže nic udělat. Tady se někdo klepe strachy že mu tupé ovce přestanou kupovat jeho předraženosti. Je to stejné jako s vit. c. Můžete si koupit celaskon, ve srovnání s čistým vit. C je asi 350x dražší.
Opar na rtech rozhodně nikoho nepotěší. Většinou se chceme schovat před celým světem a počkat, dokud problém nezmizí. Občas si přitom vypomáháme různými léky a mastičkami, které nám doporučí lékárníci. Ale existuje i domácí léčba oparu, na kterou mnoho lidí nedá dopustit.
Česnek
Kdyby měl člověk sestavit seznam nemocí a zdravotních problémů, na které se doporučuje česnek, tak by asi zjistil, že je téměř totožný se souhrnným soupisem všech chorob pronásledujících lidstvo. Není proto divu, že je doporučován i na opary. Měli bychom si vždy vybrat nějaký hezký, velký a šťavnatý stroužek, který pak přikládáme na bolavé místo. Léčba je nejúčinnější, když ji zahájíme ve chvíli, kdy pozorujeme či spíše cítíme první příznaky, jako například pocit bolesti a svědění. Nevýhoda tohoto způsobu léčby je samozřejmá, zápach česneku je ve společnosti nepřijatelný, ale pokud sedíme doma, tak to nikomu vadit nebude.
Cibule
Kdopak je něžnou a jemnou sestřičkou všemocného česneku? Samozřejmě že se jedná o cibuli. Ta má také ověřené antibakteriální a protivirové účinky, které v boji proti oparu na rtech určitě můžeme využít. Způsob aplikace je podobný, odkrojíme si plátek cibulky a připevníme ho na bolavé místo. Je nutné ho celkem často měnit, protože nejlepší účinek má čerstvá šťáva, která vychází z místa řezu. Ret je možné potírat přímo šťávou, kterou získáváme stejným způsobem, jako když vyrábíme sirup na kašel, to znamená, že stačí nakrájet cibuli, promíchat s medem a nechat několik hodin odstát.
Citrón
Od podzimu do jara jsou naše ledničky obvykle plné citronů, které používáme na posílení imunity nebo při léčbě různých nachlazení. A kupujeme je často i v létě, kdy jsou zase základem mnoha osvěžujících nápojů. A můžeme je dokonce použít celoročně také proti oparům, protože jejich organické kyseliny ve spojení s vitamínem C dokážou dát tomuto nepříjemnému onemocnění docela hezky na frak. Citrón na opary užíváme velmi jednoduše, stačí prostě přikládat plátky čerstvě nakrájeného ovoce na nemocné místo tak často, jak je to jen možné. Před krájením pečlivě ovoce umyjte, případně oškrábejte (abyste se náhodou nedotýkali obličeje chemicky ošetřenou kůrou).
Ocet
Mezi babské rady proti oparům, které mohou znít hodně zvláštně, patří i použití octa. Ten sice nemá vitamíny, ale kyseliny, které očišťují postižené místo a zabraňují viru dále se množit. Pro úspěšnost léčby je nutno začít s opatrným potíráním ve chvíli, kdy ucítíme, že opar pomaličku přichází. Slovo opatrně je velmi důležité, octa můžeme použít jen trochu a přesně na místo, kde tušíme problém, protože sice jeden neduh léčí, ale zároveň vysouší a mírně poškozuje pok
Kuchaři používají spíše malé, měkké zelené šišky, které se obvykle sbírají v květnu nebo červnu, než ty velké, křehké hnědé, které můžete vidět ve vánočním výzdobě. Ačkoliv jsou v hotové sirupové směsi celé šišky, dají se snadno žvýkat. Zavařeniny s borovicovými šiškami, které se často konzumují po lžících, mají výraznou lesní příchuť a dokonce ani ti nejzarytější milovníci stromů nemusí být schopni přijmout jejich bohatou chuť po jehličí a dehtu.
Při sběru šišek pro výrobu džemu je třeba zvážit několik bodů:
Je důležité sbírat šišky v borovém lese ve vzdálenosti nejméně kilometr od vozovky, protože stromy rostoucí v blízkosti silnic nebo průmyslových oblastí jsou schopny absorbovat škodlivé látky ze znečištěného ovzduší.
Nejlépe je sklízet ráno, než uschne rosa.
Musíte vzít šišky jen ze zdravého jehličnatého stromu, který není poškozen škůdci.
Šišky by neměly být otevřené, tvrdé nebo hnědé.
Plody vhodné na zavařování lze snadno propíchnout nožem.
Nejlepší možností pro sklizeň je šiška měkká na dotek, šťavnatá a lepkavá od pryskyřice v nich obsažené, plody malé velikosti, asi 4 centimetry, světle zelené barvy, bez viditelných vad. Na ten nejchutnější léčivý džem budete potřebovat nezralé šišky o velikosti 1 centimetr.
Šišky by se neměly zvedat ze země, musí se trhat.
Nejlepší je sbírat samičí plody, které obsahují více silic. Lze je poznat podle velkého množství pryskyřice a žebrovaných šupin. Potíž je v tom, že samičí šišky rostou na vrcholcích a jednotlivě, zatímco samčí se tvoří ve skupinách, na spodních částech korun.
Při sbírání pupenů je nejlepší nosit rukavice, například jednorázové. To je nutné, abyste si neušpinili ruce od pryskyřice, kterou je těžké umýt. Pokud se potřísníte, tak pryskyřice se zbavíte pomocí jedlého rostlinného oleje.
Kdy sbírat šišky
Přibližné časové období pro sběr šišek je konec května. Sesbírané šišky je nutné zavařit do tří dnů. Při delším skladování každý den výrazně zhoršuje jejich kvalitu a léčivou sílu.
Zelené šišky ztvrdnou do měsíce po utržení. Z těch se dá udělat i marmeláda, ale samotné šišky se v tomto případě jíst nedají. Ale ty zelené a měkké ano.
Rozdíly ve sběru v regionech
V různých regionech se může doba sběru šišek na výrobu džemu lišit. V různých oblastech země se data mohou lišit od začátku května až do poloviny léta v závislosti na povětrnostních podmínkách.
Například v nížinách a v jižních regionech Moravy se pro šišky můžete vydat už v květnu a ve středních polohách by se měl sběr šišek posunout až na dvacátého června. Hlavní věc je sbírat pouze mladé a zelené šišky. Na severu a v horských oblastech přichází čas sběru šišek až v červenci.
Čtěte dále a dozvíte se jaké má džem z borovicových šišek výhody a kontraindikace a dozvíte se i recepty na přípravu.
Je generické antibiotikum k originálnímu léku Sumamedod firmy PLIVA – Lachema a.s., Brno-Řečkovice, Česká republika. S pojmem „generikum“ nebo „generický lék“ se můžeme v současné době setkat stále častěji. Souvisí se snižováním nákladů na léčivé přípravky, a tak se zmiňuje hlavně u léků na recept. Vývoj nového léku je dnes nesmírně náročná záležitost, která může čítat finanční náklady až miliardu eur, několik let práce a tisíce pacientů zapojených do klinických studií. Aby bylo možné vývoj zaplatit, je nově vyvinutý lék po určitou dobu chráněn patentovou ochranou. Znamená to, že po tuto dobu jej může vyrábět a uvádět na trh pouze farmaceutická společnost, která jej vyvinula (nebo povolila jeho výrobu někomu jinému). Za tuto dobu exkluzivní výroby by se měly zaplatit všechny náklady investované do vývoje a uvedení nového (takzvaného originálního) léku na trh. Po skončení doby patentové ochrany může dané léčivo začít vyrábět prakticky libovolná farmaceutická společnost (samozřejmě, za dodržení všech pravidel pro výrobu léčiv). Je nesporné, že jedna léčivá látka musí mít stejný účinek bez ohledu na výrobce, protože účinnost konkrétního léku určuje i jeho zpracování – takzvaná léková forma.
Generický lék (často nazývaný generikum) obsahuje stejnou léčivou látku ve stejném množství jako příslušný původní originální lék, má stejnou lékovou formu, například tablety a tobolky. Typ a poměr použitých pomocných látek (plniv, pojiv, barviv a podobně) může být od originálu odlišný, avšak musí být zachovány všechny parametry vztahující se k vstřebávání a vylučování. Pouze za těchto podmínek je zajištěna i stejná biologická účinnost, takzvaná bioekvivalence. Pro schválení generického přípravku nemusí být předloženy výsledky z farmakologických a toxikologických testů či z klinických studií (od fáze I až po fázi III). Místo toho musí výrobce generika prokázat, že generické léčivo je „bioekvivalentní“ k originálnímu léčivu. Znamená to, že se do krevního oběhu dostane stejné množství účinné látky jako v případě léku originálního a rovněž jeho vylučování z organismu je stejné, tedy že se dané léčivo chová v organismu stejně jako originální lék. Pro prokazování této shody jsou stanoveny přísné předpisy, ve všech případech ale platí, že tento postup je mnohem levnější než opakování všech klinických studií, které předcházely uvedení originálního léku na trh.
Mezi originálním léčivem a generikem nejsou žádné zásadní rozdíly v kvalitě, čistotě, účinnosti a bezpečnosti. Generický lék nemůže a nesmí být méně účinný a bezpečný než originální léčivý přípravek. Je to podmínkou registrace tohoto typu léčivých přípravků, které v České republice garantuje Státní ústav pro kon
Ve svém příspěvku JAKÉ HROZÍ NEBEZPEČÍ PŘI VNITŘNÍM POŽITÍ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Haluz.
Jaké hrozí nebezpečí ? Obrovské ! Ovšem né pro dotyčného který tuto fenomenální látku požije, nýbrž pro zisky farmaceutického průmyslu, pro to je to obrovské nebezpečí.
Jestli můžete poradit. Co je tetraboritan sodný dekahydrát, ve srovnání o tom jedu o kterém mluvíte ? Slyšel jsem že i soda bicarbona nebo kuchyňská sůl je "toxičtější" než borax.. Co vy na to ? Borax užívám vnitřně, prozatím mám velmi málo zkušeností ale ty jsou více než skvělé.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alois.
Na https://www.uspesna-lecba.cz se dovíte, proč byl farmaceutickým lobby zakázán, protože se osvědčil jako levný, daleko úspěšnější lék pro léčbu artrózy než jejich vysoce předražené preparáty. Taky jsem používal Borax, přece jen může být znečištěn je technický, koupil jsem si proto Acidum Boricum 500g, kyselinu boritou, přidávám si ji do Tepperweinovy směsi na odkyselní - na špičku nože do dávky na 2 vrchovaté lžičky směsi (dostane se koupit v pár lékárnách hotová (500g za cca 360Kč), sám si ji vyrábím ze surovin v potravinářské kvalitě, s pětinovou cenou) viz kniha Tepperwein Pryč s kyselostí. Hrozil mi umělý kolení kloub a mám léky nezvladnutelnou polyneuropatii (spaní jen s oblblbujicimi prášky) a držím se od nich uz dál chodidla v noci nepálí, a klouby nebolí bez BRUFENU A NEURONTINU!
Chloroform se dá vyrobit pomocí haloformové reakce. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu přikapávat aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který je přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během této výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí! Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat. Video, na kterých je vidět postup výroby chloroformu, jsou zde: výroba chloroformu video.
Ve svém příspěvku ZDROJE OMEGA-3 MASTNÝCH KYSELIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vlasta Rohová.
Uhradila jsem 5 měsíčních dávek Omega-3 a mám technický problém s PC - CHTĚLA BYCH CELKOVOU ĆÁSTKU NAJEDNOU UHRADIT .... Prosím o zaslání vyúčtování za celou dodávku - .... nemohu najít odpovídající formulář - můžete se mi ozvat ? Budu odjíždět do ciziny na půl roku a chci mít dluh vyrovnaný. S díky V.Rohová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Anorganická látka (méně často psáno neústrojná látka) je materiál tvořený převážně anorganickými sloučeninami anebo chemickými prvky, který však může obsahovat i příměsi organických sloučenin. Obvykle se jedná o velice různorodou směs, která může mít libovolné složení. Z hlediska struktury může jít jak o látku heterogenní, tak homogenní. Pokud je tato anorganická látka chemicky čistá, tedy je to látka složená z jednoho druhu molekul nebo atomů, hovoří se o anorganické sloučenině nebo chemickém prvku. Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice a podobně, ale také například chemicky čistá síra – anorganická síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.
Síra srážená prášková je velmi jemný prášek, který se získává srážením, přičemž se touto technologií dosahuje velmi jemné struktury.
Síra sama o sobě nesmrdí, tedy nezapáchá, ale její sloučeniny ano. Například sirovodík (H2S), dnes se říká sulfan, má zápach po zkažených vejcích a je silně jedovatý. Vyskytuje se v přírodě jako minerální voda (lázně Skalka u Prostějova).
Oxid siřičitý (SO2) je při vdechnutí štiplavý, dusivý (silně jedovatý), leptá sliznice. Vyskytuje se v přírodě například tam, kde je aktivní sopečná činnost.
Samotný název „síra“ pravděpodobně pochází ze sanskrtu, kde výraz „cira“ znamená „světle žlutý“ (sanskrt je jedno z nejstarších písem na světě, jsou jím napsány například tibetské posvátné texty). Původ latinského názvu „sulfur“ není zcela jasný.
Fyzikální vlastnosti síry: tvrdost 1,5–2, velmi křehká, hustota 2–2,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle (001), (110) a (111), lom lasturnatý, nerovný. Taje při 114 °C.
Optické vlastnosti síry: barva sírově žlutá, medově žlutá, žlutohnědá až žlutozelená, nálety bývají bělavé; lesk diamantový na krystalových plochách, na lomu lesk mastný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý až světle žlutý.
Chemické vlastnosti: složení síra (S), běžné příměsi selen (Se), telur (Te), arsen (As); rozpouští se v koncentrované HNO3, sirouhlíku, benzolu, petroleji.[1]
Původ:
vulkanický – v oblastech aktivní vulkanické činnosti kondenzuje z unikajících plynů a par;
sedimentární – takzvané síronosné horniny, většinou vápence organického původu uzavřené v jílovitých, slínitých nebo karbonátových horninách;
druhotný – rozkladem sulfidů, zejména pyritu; na hořících uhelných haldách;
biogenní – produkt činnosti mikroorganismů.
Pro síru je charakteristická žlutá barva. Síra je minerál, se kterým se můžete setkat i v přírodě (viz výše). Doprovází především vulkanicky aktivní oblasti či mí
Ve svém příspěvku RECEPT NA NÁPOJ Z ALOE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Babička.
Dobrý den,mám prosbu,potřebovala bych recept na domácí výrobu nápoje z Aloe.Mám metabolický syndrom,to znamená vyský tlak,cukrovku a cholesterol.Slyšela jsem že nápoj z Aloe je úžasný.Děkuji za recept.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Redakce krasojizda.
Dobrý den, domácí výroba nápoju z aloe se obecně nedoporučuje, protože aloe obsahuje také látky, které ve vyšším množství způsobují průjmy, připadně dávení. Těchto látek je aloe prodávaná v obchodech již zbavena. Druhým a důležitějším důvodem je skutečnost, že aloe ztrácí účinné látky již několik hodin po sklizni. Nejdůležitější z nich jsou polysacharidy, které určují biologickou aktivitu aloe vera - jinými slovy její kvalitu. Zachování těchto látek při domácí výrobě je zcela nemožné. Zpracováním doma v hrnci by jste sice měla šťávu z aloe, ale zbavenou všech účinných látek, které jsou organismu prospěšné. Jedním z dalších důvodů je náročnost pěstování aloe, která potřebuje hodně slunce a tepla, jedině tak je schopna nabídnout požadovanou kvalitu. To bohužel v našich podmínkách není možné. Pokud tedy chcete pro sebe udělat něco dobrého, doporučuji zajít do lékárny a pořídit si některý z již hotových výrobků, např. Activ aloe od značky Barnys je nepochybně tím nejlepším, co trh nabízí. Jako jediný výrobek garantuje více než 10% účinných látek ve svém obsahu. Ve srovnání s jinými výrobci, kteří uvádějí max. 5% nebo dokonce neuvádějí nic. Active Aloe je garantovaná kvalita s nejvyšší biologickou aktivitou, více informací o této aloe najdete na https://www.activaloe.cz. To samé se týká i pro aloe mast výroba doma. Účinnou mast z aloe vera si sami svépomocí prostě doma nevyrobíte.
Hezký den, Jana
Fenylsalicylát neboli Salol je organická sloučenina se vzorcem C6H502C6H4OH . Je to bílá pevná látka. Občas se používá v opalovacích krémech a jako antiseptikum.
Historie salolu
Švýcarský lékař Hermann Sahli (někdy psáno "Saly") (1856–1933) hledal náhradu za salicylát sodný, který se používal k léčbě revmatoidní artritidy, ale který nebyl některými pacienty tolerován. Dr. Sahli se tedy zeptal polského chemika a lékaře Marceliho Nenckiho z Bernu ve Švýcarsku, zda neví o salicylátové sloučenině, která nemá vedlejší účinky salicylátu sodného. Nencki doporučil fenyl salicylát, který syntetizoval kolem roku 1883. Zatímco Nencki zkoumal, jak se fenyl salicylát chová v těle, své poznatky nepublikoval. Mezitím německý chemik Richard Seifert (1861–1919), žák německého chemika Rudolfa Wilhelma Schmitta (1830–1898), nezávisle syntetizoval v roce 1885 rovněž stejný fenyl salicylát. Spojené státy udělily Nenckimu a Seifertovi patent na výrobu fenylsalicylátu, zatímco Německo udělilo patent na jeho výrobu Nenckimu a společnosti Heyden. Společnost Heyden následně prodávala fenylsalicylát jako léčivo pod obchodním názvem "Salol", zkratka "SALicylátu fenOLu". Mimo jiné aplikace Salol byl použit jako orálně podávané antiseptikum pro tenké střevo, kde je sloučenina hydrolyzována na kyselinu salicylovou a fenol.
Lékařské využití Salolu
Salol se začal po objevení kombinovat s dosud známými látkami, například s methenaminem. Tato kombinace se používá k úlevě od nepohodlí, bolesti, častého nutkání na močení a křečí močových cest způsobených infekcí nebo lékařským zákrokem. Methenamin je antibakteriální léčivo. Methylenová modř je antiseptikum a souvisí se skupinou léků nazývaných inhibitory monoaminooxidázy (inhibitory MAO). Jak methenamin, tak methylenová modř pomáhají předcházet růstu bakterií v moči? Salol, který je příbuzný aspirinu, je lék proti bolesti. Kombinované produkty také obsahují složku (jako je fosforečnan sodný, kyselina benzoová), aby byla moč kyselejší, což pomáhá methenaminu lépe fungovat. Hyoscyamin je antispasmodikum, které uvolňuje svaly močového traktu a zmírňuje křeče. Tento přípravek by se neměl používat k léčbě infekce močových cest. Pokud máte bakteriální infekci, obvykle se k její léčbě předepisuje antibiotikum Furolin. Pro více podrobností se poraďte se svým lékařem. Tento lék se nedoporučuje pro děti mladší 6 let, protože jsou citlivější na nežádoucí účinky.
Domácích receptů na výrobu mastí z Aloe Vera je několik různých. Zde je seznam videí, na kterých je vidět domácí příprava masti z Aloe Vera: mast z Aloe Vera video.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ VÝROBA RUMU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka.
Neznáte někdo recept na domácí výrobu Rumu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Náš domácí Český rum tuzemák se vyráběl a dosud vyrábí z jemného konzumního lihu, vody a tresti z kyseliny mravenčí. Jde vlastně o dochucený jemný líh rumovou esencí - trestí z kyseliny mravenčí. Jemný konzumní líh pro domácí rum musí být vyroben z melasy nebo z obilí a je na to třeba při jeho nákupu dát pozor! Z brambor, jak je ve společnosti hojně rozšířeno, se rum ani líh nevyrábí. Jemný konzumní líh 80% jde koupit běžně v internetových obchodech, anebo ho lze pořídit vlastní výrobou domácí pálenky z melasy nebo obilí. Kyselina mravenčí, respektive její tresť se dá koupit běžně v supermarketu, jako rumová esence v malé hnědé lahvičce. Jedna taková malá lahvička stačí na ochucení asi 300 ml jemného lihu. Síla domácího rumu se pak dotvoří přidáním pitné vody. Při použití jemného 80% lihu se domácí rum zředí 1 díl ochuceného domácího rumu, ku dvěma dílům vody. Rychlé levné a chytré! :-)
Mýdla vyrobená doma jsou krásná, jedinečná, originální a určitě budou netradičním a voňavým dárkem pro milovanou osobu. Při výrobě mýdla se využívají vlastnosti rostlinných olejů, jejich přírodní síla a blahodárné účinky. Základem pro výrobu mýdel jsou rostlinné oleje – olivový, kokosový, palmový, a dále přísady jako přírodní cukr, vosk, glycerin či destilovaná voda. Mýdla jsou spojená s nádhernou vůní, protože bývají obohacená o kvalitní esenciální oleje. K výrobě domácího mýdla budete potřebovat: hmotu na výrobu mýdla, formičku, éterický olej či jiné aroma do mýdla, dekorace dle fantazie (bylinky, květy, kávová zrna, kukuřici, obrázky a jiné). Domácí výroba mýdla je jednoduchá. Mýdlovou hmotu zahřejte v kastrolku nebo ve vodní lázni na 50–80 °C a nechte ji řádně rozpustit na čirou tekutinu. Poté přimíchejte barvivo (nebo barviva, chcete-li si namíchat vlastní odstín) a přimíchejte éterický olej či aroma do mýdla. Tuto hotovou směs pak nalijte do formiček, dozdobte různými dekoracemi a nechte pořádně vychladnout. Nakonec vyloupněte hotové mýdlo z formičky a máte hotovo. Nemáte-li po ruce řádnou formičku, můžete použít například vykrajovátka na cukroví. Připravenou hmotu nalijte do rovné misky, dejte zchladnout a krátce před úplným ztvrdnutím vyklopte a vykrajujte požadované tvary mýdla. Sušené bylinky, květy levandule, nahrubo namletou kávu či zrnka soli... do mýdla lze zpracovat téměř všechno. Takto upravené mýdlo potom může sloužit jako mýdlo peelingové. Mýdlový základ můžete koupit v obchodě.
Oleje se lisují za studena či horka, anebo se extrahují rozpouštědly. Ruční lis na olej je mechanický lis, jakýsi mlýnek, který lisuje za studena. Určité provozní teploty je ale třeba dosáhnout, aby se odloučil olej od sušiny. Jinak vám z mlýnku poteče jen pasta (třeba burákové máslo nebo sezamová pasta). Lisování za horka funguje na bázi vysokého zahřátí plodiny, kdy se tato rozemele a spaří horkou parou nebo opraží. Vysoká teplota tukové buňky otevře a vyteče olej. Ze zbytků (pokrutin) se vyrábí méně kvalitní stolní olej. Olej lisovaný za tepla není poživatelný přímo, protože páchne. Je potřeba ho ještě rafinovat. Naopak olej z ručního lisu je jedlý a voňavý ihned po vylisování. Samozřejmě že v něm jsou určité malé částečky a zbytky (podobně jako třeba usazeniny z čerstvě lisovaných ovocných džusů), pokud tedy chcete mít olej absolutně čistý a prostý těchto zbytků, stačí ho nechat odstát jeden dva dny, usazeniny klesnou a máte k dispozici čistý a voňavý olej pro přímou konzumaci.
Lze tak doma vyrábět lněný olej, kokosový olej, olej z mandlí, konopí, slunečnicový olej, olej z vlašského ořechu, lískového ořechu, olej z dýňových semínek, ze semínek révy vinné, sezamu, řepky, podzemnice olejné a další. Lze i s úspěchem vyrábět burákové máslo nebo třeba sezamovou pastu. Pro výrobu se hodí olejnatá semena.
Obsluhu ručního lisu zvládne i žena. I když je rozdíl zpracování mezi jednotlivými typy semen. Některá mohou být tvrdší, jiná lehčí. Třeba lněné semínko dá docela zabrat, naopak dýňové jde snadno. Často je to ale i o vlhkosti, respektive vysušení semen. Chce to trochu experimentovat nejen s tím, ale i s plamínkem, který zahřívá tělo mlýnku.
Ručně je možné za hodinu vyrobit něco mezi litrem až dvěma litry oleje. Lisování za studena si vyžaduje pomalejší otáčky, cca 35–50 za minutu, takže není vhodné kombinovat stroj s výkonnějšími pohony, než je lidská ruka (například vrtačka). Nepoužívejte tudíž žádné elektrické pomocníky, i když by vám ulehčily práci. Kromě ručního lisu lze použít elektrický lis. Bazar nabízí i použité výrobky tohoto charakteru.
