Koncem 19. a ve 20. století byl chloroform používán při operacích jako inhalační anestetikum, které dočasně nahradilo méně příjemný, avšak zdravotně bezpečnější diethylether. Po zjištění nežádoucích účinků chloroformu byl tento postupně opuštěn a nahrazen opět nejdříve diethyletherem a později jinými, bezpečnějšími přípravky.
Dnes je používán v chemickém průmyslu hlavně při výrobě chladicího média pro ledničky a klimatizace, freonu R-22 (chlordifluormethan, CHClF2); jeho využívání k tomuto účelu se však bude stále snižovat v souvislosti s omezováním používání freonů podle ustanovení Montrealského protokolu. Je také surovinou pro výrobu řady dalších organických sloučenin, například aromatických aldehydů.
Chloroform se též používá jako rozpouštědlo v chemické laboratoři, ve farmaceutickém průmyslu a při výrobě pesticidů a nátěrových hmot. Je výborným lepidlem některých plastů, například polystyrenu nebo plexiskla. Deuterochloroform, derivát chloroformu, u kterého byl vodíkový atom nahrazen atomem deuteria (těžkým vodíkem), CDCl3, je nejpoužívanějším rozpouštědlem v NMR spektroskopii. V roce 1973 činila světová produkce chloroformu cca 2,5 milionu tun ročně.
Do těla může chloroform pronikat všemi cestami – vdechováním, požitím nebo vstřebáním přes kůži, případně oči. Dráždí pokožku a sliznice, v očích může způsobit nekrózu a vznik vředů. Po vstřebání se šíří do celého těla, koncentruje se zejména v tukových tkáních, odkud se pak může uvolňovat ještě řadu hodin. Při vdechování par chloroformu se vstřebá 64–67 %. Při anestetických koncentracích (8 000–10 000 ppm) během několika minut dosáhne koncentrace v krvi hodnot okolo 100 mg/l. Zhruba 60–70 % chloroformu se z těla vylučuje v nezměněné podobě prostřednictvím vydechovaného vzduchu, zbývajících 30–40 % odchází ve formě metabolitů močí a stolicí. Podíl metabolizace chloroformu závisí na celkové dávce, je vyšší při nižších dávkách.
Inhalace par chloroformu vede ke tlumení centrálního nervového systému. Vdechování vzduchu obsahujícího 900 ppm po krátkou dobu způsobuje závratě, ospalost a bolesti hlavy. Vysoké dávky způsobují hluboké kóma a útlum dechového centra, což může vést k úmrtí. Vysoké dávky mohou také způsobit srdeční arytmii až fibrilaci komor, a to přímým účinkem na myokard, stimulací vagu nebo senzibilizací na katecholaminy. Fibrilace může být smrtelná. Chloroform snižuje krevní tlak oslabením srdeční kontrakce a periferní vazodilatací (opět následkem stimulace vagu). Nejnižší smrtelná dávka LDLo pozorovaná u člověka při požití byla 2 514 mg/kg.
Chloroform je toxický pro játra a ledviny – za to jsou zodpovědné zřejmě metabolity chloroformu, zejména fosgen, karben a chlor, které se vážou na makromolekuly jaterních a ledvinových buněk. Toxicita je ovlivněna látkami působícími na jaterní enzymy. Barbituráty, DDT, etanol a podobně zvyšují míru poškození jater a ledvin. Chloroform se při dlouhodobém styku s organismem může stát karcinogenním.
Chloroform patří mezi látky potenciálně ohrožující ozónovou vrstvu. Vzhledem k jeho vysoké specifické hmotnosti v plynném skupenství je však méně nebezpečný než freony, které se snadněji dostávají do vysokých vrstev atmosféry. Kvůli vysoké toxicitě pro vodní organismy je nebezpečnou látkou z hlediska znečištění vodních toků odpadními vodami z podniků, které chloroform používají. Vzniká také v menších množstvích z některých organických látek (alkoholy, ketony, aldehydy) při dezinfekci pitné vody chlorováním, což může vést k chronickým zdravotním potížím při jejím dlouhodobém používání k přípravě pokrmů a nápojů.
V naší poradně s názvem JAK SE DÁ VYROBIT CHLOROFORM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Nevíte někdo jak se dá doma vyrobit chloroform?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Chloroform se doma dá vyrobit tak zvanou haloformovou reakcí. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu se přikapává aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který se přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí. Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat.
Chloroform objevil v červenci 1831 americký lékař Samuel Guthrie a nezávisle na něm, o několik měsíců později, i francouzský chemik Eugène Soubeiran a v Německu Justus von Liebig. Soubeiran připravil chloroform pomocí Liebenovy reakce z etanolu, případně acetonu. Chloroform pojmenoval a jeho chemické složení odvodil o tři roky později, konkrétně v roce 1834, Jean-Baptiste Dumas (1800–1884). Jeho narkotické účinky poprvé pozorovali v roce 1847 francouzský fyziolog Marie-Jean-Pierre Flourens a Robert James Fegle.
V roce 1847 v Edinburghu tamější porodník James Young Simpson jako první použil chloroform k celkové anestezii při porodu. Následně se jeho používání při chirurgických zákrocích rychle rozšířilo po celé Evropě. První anesteziolog z povolání John Snow se proslavil podáním chloroformu britské královně Viktorii v roce 1853 při porodu prince Leopolda (pozdější vévoda z Albany).
V USA se však užívání chloroformu místo diethyletheru ujalo teprve na počátku 20. století, ale po zjištění, že může způsobit srdeční selhání, bylo zase rychle opuštěno. Jako náhrada byl zkoušen také trichlorethen (trichlorethylen), ale i ten byl po zjištění karcinogenicity odmítnut.
Chloroform neboli trichlormethan, je bezbarvá, těkavá, avšak nehořlavá kapalina charakteristického nasládlého zápachu. Jeho páry jsou značně těžší než vzduch (4,12krát), proto se v uzavřených prostorách hromadí u podlahy a obtížně se vyvětrává.
Chloroform se dá vyrobit pomocí haloformové reakce. Haloformová reakce vzniká při smísení acetonu, chlornanu a vody. Použít se dá normální aceton (ředidlo na barvy) a chlorové vápno nebo lépe chlorový prášek do bazenů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu přikapávat aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Další možnost je místo chlorového vápna použít chlornan sodný, který je přítomen například v Savu. Po přidání acetonu se směs chlornanu a acetonu zakalí a začne se zahřívat, takže je také třeba během této výroby chladit. Nakonec na dně nádoby zbyde surový cloroform, který je nutno předestilovat. Chloroform je těkavá látka s jemně nasládlým zápachem. Chloroform se používá k uspávání lidí! Chloroform se také používá pro výrobu chemické zbraně - válečného plynu fosgen, který vzniká při smísení chloroformu a některého oxidačního činidla. Účinky chloroformu na lidský organizmus jsou fatální a je třeba při jeho výrobě řádně větrat. Video, na kterých je vidět postup výroby chloroformu, jsou zde: výroba chloroformu video.
Lepší, než si vyrábět chloroform doma svépomocí, je si ho koupit. Chloroform se prodává v různém množství, přičemž nejmenší množství je 1 litr. Cena jednoho litru chloroformu nyní činí kolem 130 Kč. Chloroform je možné koupit kupříkladu v internetovém obchodě Verkon.
V naší poradně s názvem JAK SE DÁ VYROBIT CHLOROFORM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Zdravím,mám jen dotaz,chtěl bych si vyrobit max.2dcl chloroformu na vylepšení světlometů u auta.mam k dispozici aceton,kyselinu sirovou i chlor,ten v tekutým stavu silný koncentrát co se používá ve velkých bazénech apd.tak mám dotaz zda z tohoto se dá vyrobit nebo musím mít ten chlorid v prášku nebo savo.pakliže to lze,chtěl bych poprosit zda je možné poslat nějaký postup a poměry??nemám absolutně žádnou zkušenost co se chemických věcí týče,a experimentovat s tímto si nedovolil risknout.predem děkuji.milan.m.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zde je videonávod, jak lze s pomocí tekutého Sava a acetonu vyrobit chloroform, který se sám vysráží na dně tohoto roztoku: https://youtu.be/j-PrAczOGb…
Na výrobu chloroformu se dá použít aceton a chlorový prášek do bazénů. Při mísení je třeba chlorové vápno chladit v misce s ledovou tříští a jen pomalu přikapávat aceton. Poté se vzniklá tekutina předestiluje, aby se oddělil chloroform. Lepší, bezpečnější a výhodnější je však chloroform koupit než ho vyrábět doma.
V naší poradně s názvem KDE KOUPÍM TEKUTÝ DUSÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naďa.
Prosím o kontakt na koupi tekutého dusíku. V lékárně mi řekli, že jej neprodávají. Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Sehnat tekutý dusík není problém, když jste továrna nebo ordinace, ale když potřebujete pár litrů, tak to je problém. U dusíku je jeho prodej v malém množství komplikován jeho možnými nebezpečími z popálení mrazem a taktéž i jeho přeprava vyžaduje speciální izolační nádoby. V ČR je v malém množství tekutý dusík k dostání jen v Praze, jako gastronomická ingredience. Zde najdete bližší informace i cenu: http://www.molekularnikuchy…
Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).
Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).
Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.
Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.
Také je účinná fytobalneoterapie.
Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.
Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému působení mezi lidským tělem a látkami obsaženými ve vodní lázni. Tyto procesy působí současně profylakticky a léčebně a celkově posilují organismus. Po absolvování terapie se sice můžete cítit unaveně, malátně, ale jde jen o krátkodobý důsledek terapie, který po pár dnech úplně zmizí a vy se budete cítit jako znovuzrození a plní energie.
Navzdory svým pozitivním účinkům není tato forma terapie či relaxace vhodná pro každého. Vyhnout by se jí měli pacienti s poruchami štítné žlázy, tuberkulózou, anémií a s prudkými zánětlivými stavy. Při fytobalneoterapii je vždy nutná konzultace s lékařem.
Bylinné lázně se dělí na celkové (vanové) a částečné, které se aplikují na určitou část těla, například chodidla, záda. Obvykle trvají od 10 do 30 minut, výjimečně i déle podle stavu pacienta. Do lázně se obvykle přidává 300–800 gramů bylin. Doporučená teplota je 34–38 °C.
Lázně bývají nejčastěji silicové, které využívají léčivé účinky silic, například smrkové, heřmánkové, eukalyptové nebo tříselné, nebo tříslovin, například šalvějový list či dubovou kůru. Zároveň působí dezinfekčně a protizánětlivě.
Bylinné lázně jsou vhodné v každém období, zvlášť pozitivní účinek mají právě během zimy, kdy se pomocí nich zahřejeme a ozdravíme celé tělo.
V naší poradně s názvem TEKUTÝ NEBO KAPSLE? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den,
mohu vás požádat o radu, zda vybrat spíše kartnitin v tekuté podobě nebo v kapslích? Která z nich je účinnější?
Vybrala jsem si tento (https://fitkram.cz/reflex-nutrition-acetyl-l-carnitine-1626) ale nevím zda před tréninkem nebude vhodnější pro rychlé vstřebání právě spíše to tekuté.
Díky, Lenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ve svém příspěvku KDE KOUPÍM TEKUTÝ DUSÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika Dvořáková.
Dobrý den. Velice mi padají vlasy i s kousky holé lebky. Prosím pěkně, pomozte mi dusíkem, slyšela jsem o tom, jak pomáhá růstu vlasů. Děkuji Monika Dvořáková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stanja.
Dobrý den milá Moniko
chci se zeptat, zdali jste sehnala tekutý dusík, mám problém jako Vy. Také se chci zeptat zdali sněžení pomohlo. Moc děkuji a přeji Vám zdraví!!! Stanja z Lysic
Denně užívejte standardizovaný tekutý extrakt zeleného čaje k léčbě kožních vyrážek. Jedna dávka tohoto extraktu ze zeleného čaje představuje 250 až 500 mg. Extrakt ze zeleného čaje je koncentrovaná forma látky snižující zánětlivost a zvyšující imunitní reakce systému na alergeny. Pokud vám dělá problémy konzumace čistého extraktu, je dobré jej smíchat s vodou nebo džusem.
Tekutý rybí tuk je v poslední době špatně sehnatelný, místo něj si je však možné zakoupit rybí tuk v kapslích. Výroba tekutého rybího tuku zvyšuje totiž výrobcům náklady na výrobu a navíc kvůli nutnému zahušťování ztrácí přirozené antioxidanty, které je nutno nahrazovat syntetickými.
Rybí tuk v kapslích slouží jako doplněk stravy pro děti od 12 let a dospělé. Bývá podáván ve formě želatinových tobolek, které se snadno polykají. Kapsle bývají zbaveny rybího zápachu a obsahují zhruba 35 % omega-3 mastných kyselin a 0,5 až 1 g rybího oleje.
Stařecká žloutenka může vzniknout z mnoha příčin: onemocnění jater, alkoholismus, rakovina, ucpání žlučovodu, hemolytická anémie, hepatitida, žloutenka jakékoliv druhu. Žloutenka je obvykle známkou toho, že se játrům nedaří řádně vyčistit tělo. Pokud si všimnete zežloutnutí na kůži nebo zežloutnutí očí, měli byste navštívit svého lékaře s podezřením na žloutenku.
Existuje několik typů žloutenky: žloutenka jakéhokoliv druhu, hemolytická žloutenka, obstrukční žloutenka, hepatocelulární žloutenka.
Žloutenka
Nejčastějším onemocněním jater je žloutenka. Kůže a sliznice se zbarví do nažloutlého odstínu. Tato žlutá barva je dána důsledkem přítomnosti přebytku žlučového barviva zvaného bilirubin v krvi. Játra produkují žluč, která je nezbytná pro správné trávení a zajišťuje dobrou výživu.
Hemolytická žloutenka vzniká v důsledku nadměrné destrukce červených krvinek, což způsobuje zvýšení tvorby bilirubinu. Hemolytická žloutenka může být také příznakem geneticky podmíněných chorob, jako je srpkovitá a hemolytická anémie. Obě nemoci způsobují rozpad červených krvinek. Při srpkovité anémii se tvoří abnormální hemoglobin, který deformuje krvinky. Hemolytická anémie je způsobena nedostatečnou nebo žádnou aktivitou glukosa-6-fosfát dehydrogenázy, jednoho z enzymů pentózového cyklu, na kterém z velké části závisí metabolismus erytrocytu. Nekompatibilní, neshodná transfuze krve vede k hemolýze krve příjemce, což se také může projevit jako hemolytická žloutenka.
K obstrukční žloutence dochází, když je cesta mezi místem vzniku bilirubinu v jaterních buňkách a přesunem žluči do dvanáctníku blokována překážkou. Obvykle staří lidé mají tendenci trpět více na obstrukční žloutenku, která je nejčastějším problémem spojeným s hepatobiliárním onemocněním.
Hepatocelulární žloutenka vzniká z poškození jaterních buněk toxickými látkami. Žluté zabarvení kůže a bělma očí je výrazným příznakem tohoto onemocnění. Hepatocelulární žloutenka bývá důsledkem poškození jater, tedy toxické hyperbilirubinémie, a to látkami jako je chloroform, arzfenamín, tetrachlormethan, acetaminofen, alkohol, toxiny hub rodu Amanita (alfa-amanitín a jinými). Tento typ žloutenky představuje jeden z příznaků cirhózy jater.
Chronické užívání alkoholu může vést k hepatitidě a cirhóze s různou úrovní žloutenky.
Takzvaná „tučná játra“ se obvykle projevují mírnými příznaky bez žloutenky, ale občas mohou dospět až k cirhóze jater.
Autoimunitní hepatitida byla tradičně považována za onemocnění, které postihuje mladší osoby, zejména ženy. Poslední údaje však podporují zvážení této diagnózy u starších pacientů, u kterých se objevuje akutní ikterická žloutenka.
Primární biliární cirhóza je vzácné progresivní jaterní onemocnění, které obvykle postihuje ženy ve středním věku. Únava a svědění jsou počáteční příznaky, zatímco žloutenka se objeví v pozdějším stádiu onemocnění.
Primární sklerotizující cholangitis – obstrukce – je častější onemocnění u mužů, téměř 70 procent pacientů má také zánětlivé onemocnění střev. Primární sklerotizující cholangitis může vést k rakovině.
Dubin-Johnsonův syndrom a Rotorův syndrom jsou vzácné dědičné metabolické poruchy, které narušují transport bilirubinu z jater.
Používání více léků hraje velkou roli v rozvoji cholestatické žloutenky. Mezi léky, které toto onemocnění mohou ovlivnit, patří například paracetamol, penicilin, perorální antikoncepce, chlorpromazin a estrogenní nebo anabolické steroidy. Cholestáza se může vyvinout během několika prvních měsíců užívání perorální antikoncepce a může mít rovněž za následek žloutenku.
Propolis je ve vodě téměř nerozpustný. Naproti tomu se velmi dobře rozpouští v látkách, které rozpouštějí tuk (aceton nebo chloroform – pro člověka těžko snesitelný). Jestliže chceme vyrábět propolisový roztok ve formě tinktury pro lidskou spotřebu, pak se k tomu nejlépe hodí etylalkohol v 70% koncentraci.
Propolis se používá při bolestech hlavy, migrénách, bolestech uší, nachlazení, chřipce, hnisavé angíně, zápalu plic, zánětech horních cest dýchacích a průdušek, onemocnění mandlí, průjmových onemocněních, infekcích močových cest, plynatosti střev, poruchách krevního oběhu (snížení krevního tlaku), skleróze. Propolis dokonce ruší účinek některých toxických látek. V kožním lékařství je vhodný na hojení ran a kůže, bradavice, ekzémy, chronické ekzémy, vyrážky, plísně, dále na ošetření hyperkeratózy, suché pokožky, popraskaných pat, kuřího oka, mozolů, otlaků, na bolest a zánět kloubů, lokální anestezii, zabránění proleženin. Při ozařování propolis tlumí nežádoucí účinky, urychluje epitelizaci kůže po popáleninách, hojení operačních ran ve všeobecné, abdominální a gynekologické chirurgii. Ve stomatologii se užívá při bolestech zubů, paradentóze, léčbě vředů, mykóze, zánětu dutiny ústní. V gynekologii pak nachází uplatnění při regulaci menstruace a tlumení bolestí, při zánětech, obtížích v přechodu. Známé je také jeho využití v urologii, a to na záněty močové trubice, záněty ledvin či na léčbu prostaty.
Propolis nachází léčebné použití také v neurologii, parazitologii, onkologii, endokrinologii, gerontologii a fyziatrii.
Příčinou zvýšení konjugovaného i nekonjugovaného bilirubinu současně (smíšené hyperbilirubinémie) je poškození hepatocytů, ať už původu virového (akutní hepatitidy, jiná virová či bakteriální onemocnění) nebo při poškození jater toxiny (alkohol, muchomůrka zelená, bakteriální toxiny, chloroform, tetrachlórmetan).
Příčinou striktně konjugované hyperbilirubinémie je buď extrahepatální obstrukce, nebo porucha exkrece konjugovaného bilirubinu jaterní buňkou (Dubinův-Johnsonův syndrom, Rotorův syndrom), poléková cholestáza a primární biliární cirhóza.
