Čaj z rýmovníku tlumí bolest hlavy, uvolňuje ucpané nosní dutiny při rýmě a účinkuje při kašli. Čaj je vhodné připravovat z čerstvých listů.
Čaj z rýmovníku
Postup: Natrhejte a omyjte čerstvé lístky. Na přípravu čaje do jednoho hrnku postačí jeden list rostliny, listy jsou totiž vcelku velké a jejich aroma i obsah látek jsou dostatečné. Zalijte horkou vodou a nechte několik minut louhovat, poté může okamžitě popíjet. Čaj krásně voní. Trápí-li vás chrapot nebo kašel, oslaďte si jej medem a brzy se vám uleví.
Užívání
Rýmovník má schopnost zlepšovat zdraví pokožky, detoxikovat tělo, ochránit nás před nachlazením, ulehčit od bolesti spojené s artritidou, zmírnit stresové napětí a úzkosti, navíc působí jako prevence některých druhů rakovin a optimalizuje zažívání. Nejvyhledávanější částí této rostliny jsou listy. Ty se dají používat k ochucení masa a zeleninových pokrmů. Sušené listy jsou vhodné do polévek či dušeného masa, sušení je ale velkým problémem. Éterické oleje extrahované z listů se dají použít k ošetření kůže. V místnosti, kde se rostlina nachází, se prokazatelně lépe dýchá. Silice, které se z rýmovníku odpařují, odpuzují mouchy, komáry, moly, mšice a jiný hmyz.
Pro děti
Pokud děti trápí nachlazení, bolesti v krku, ucpaný nos nebo zánět vedlejších nosních dutin, můžete jim z listů uvařit čaj. Sloučeniny obsažené v bylince silně podporují vykašlávání a vylučování hlenu z dýchacích cest. Čaj také stimuluje pocení, což pomáhá odstranit toxiny přes kůži a urychlit proces obnovy. Rýmovník může pomoci zlepšit imunitní systém tím, že zabrání bakteriím a jiným patogenům v jejich rozvoji v trávicím traktu. Rýmovník lze využít i zevně na štípance. Bylinka obsahuje protizánětlivé sloučeniny, které mají schopnost snížit zarudnutí a otok, a zároveň eliminují svědění a podráždění.
Pro dospělé
Dospělí mohou rýmovník využít na rýmu, na bolesti krku, stačí jen rozžvýkat jeho listy. Dalším využitím rýmovníku je použít bylinky k ošetření pleti. Rýmovník dokáže vyléčit ekzém či psoriázu.
Esenciální olej z rýmovníku zlepší průběh artritidy, což může být důležité pro sportovce nebo osoby s osteoporózou, kteří podstupují pravidelnou zátěž kloubů a kostí.
Rýmovník obsahuje kyselinu askorbovou, která posiluje imunitní systém, zatímco kartenoidy a vitamín A zlepšují zdraví očí. Snižují oxidační stres v očích a zabraňují makulární degeneraci.
Rýmovník má rovněž pozitivní vliv na léčbu rakoviny prsu. I když jsou studie ještě na samém počátku, nejnovější zprávy ukazují, že antioxidační schopnosti této bylinky, stejně jako obsah omega-6 gama-linolenové kyseliny, jsou účinné při zpomalení šíření rakoviny prsu. Vědci zároveň objevili pozitivní účinky při léčbě rakoviny prostaty.
Minerální a organické látky v rýmovníku působí mírně sedativně, díky čemuž je tato bylina ideální na přípravu čajů proti stresu a úzkosti. Zklidňující účinky rýmovníku pomáhají navodit i klidný a zdravý spánek.
Rýmovník je i účinné diuretikum a pomáhá tělo čistit od toxinů tím, že stimuluje močení. To také snižuje přebytečné množství soli, tuku a vody v těle a díky tomu udržuje chod ledvin a lymfatického systému bez problémů. Bylinka pomáhá odstraňovat ledvinové a žlučové kameny.
Rýmovník se dále používá proti bolestem žaludku a ke zmírnění syndromu dráždivého tračníku. Bylinka dokáže také regulovat zažívání a zklidnit zánět žaludku. Nejlepším způsobem, jak bylinku využít na tyto potíže, je připravit si z ní čaj.
Rýmovník stimuluje pocení, což také pomáhá odstranit toxiny přes kůži a urychlit proces obnovy.
Rýmovník se používá na léčbu dýchacích problémů nejen u dětí, funguje stejně dobře i u dospělých. K uvolnění intenzivní vůně stačí list rýmovníku promnout v ruce (vůně je cítit i bez promnutí, ale po něm se rostlinné aroma zvýší). Všeobecně se doporučuje inhalovat látky z lístků rýmovníku při rýmě i nachlazení. Rýmovník pomáhá také na astma, kdy se doporučuje lístky ponořit do nádoby s vodou a nechat je v noci na topení, aby se po celou noc postupně uvolňovala vůně z této rostliny. Rýmovník je dobré mít doma v místnostech, kde se lidé často pohybují, protože rýmovník neustále uvolňuje slabou vůni a díky tomu se v nich lépe dýchá.
Rýmovník se používá nejen na rýmu, ale i třeba na bolest hlavy, horečku, kašel, nachlazení i zánět průdušek. Pomoci může třeba odvar z jednoho (čerstvého!) lístku rýmovníku. Účinky má prý rýmovník i na léčbu žaludečních křečí, vysokého krevního tlaku, ledvinových a žlučníkových kamenů, kolik, průjmů i otoků. Výluh z listů této rostliny může posloužit i k léčbě oděrek, spálenin i záděr u nehtů. Při léčbě rýmy není ale vždy potřeba louhovat list rýmovníku, obvykle stačí třeba jen list rýmovníku uštípnout a čichat k němu, nos se tak stejně dobře uvolní. Navíc list rýmovníku neuvadá hned, chvíli to trvá, a tak list déle vydrží. Stejně tak se dá dětem před spaním "potřít" polštář rozdrceným lístkem rýmovníku, aby se jim v noci lépe dýchalo (nebo prostě jen ho položit vedle jejich hlavy). Některé maminky potírají dětem i trička jako takovou prevenci, když jdou do školky. Stejně tak může rýmovník sloužit jako domácí repelent (proti hmyzu stačí rýmovník, jako odpuzovač koček a psů je vhodnější plectranthus caninus), anebo koření v kuchyni.
Pupeny pro správnou léčbu gematerapií je třeba sbírat v době, kdy na jejich povrchu začne viditelně prýštit čirá lepkavá kapalina - míza. Každý strom je třeba několik dní pozorovat a pak zvolit nejvhodnější dobu sběru jeho pupenů. Každý druh stromu má na lidské zdraví jiné účinky a tedy i tinktury budou účinkovat každá na něco jiného.
Tinktura z pupenů z olše a vinné révy pomáhá na vnitřní zánětlivé stavy.
Tinktura z pupenů z břízy, habru a lísky stimuluje funkci jater a pomáhá tak například na akné, o to více, že habr ještě také stahuje póry a zklidňuje pokožku. Akné a špatná funkce jater spolu souvisí, akné totiž patří mezi hlavní příznaky tam, kde jsou nemocná játra. Další příznaky nemocných jater jsou hnědé kruhy pod očima, těmi je také signalizována špatná funkce jater.
Tinktura z pupenů břízy sama o sobě stimuluje ledviny.
Tinktura z obrovských pupenů kaštanu zvyšuje obranyschopnosti organismu.
Tinktura z lísky a ostružiníku pomáhá proti skleróze.
Tinktura z pupenů hlohu obecného zklidňuje srdeční arytmie a sráží vysoký krevní tlak.
Pupeny buku rozpouští ledvinové kamínky.
Tinktura z pupenů topolu tlumí svalové spasmy.
Tinktura z pupenů lípy má zase sedativní účinky, takže navozuje klidný spánek.
Tinktura z růže šípkové má antialergenní účinky, chová se jako přírodní antihistaminikum a tím prospívá při léčbě astma bronchiale.
V naší poradně s názvem TINKTURA DIVIZNOVÁ PLÍCNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavla Slámová.
je k dostání a kolik stojí???
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Jasně, tinktura z květů divizny je běžně k dostání a je výborná na zimní nachlazení a kašel. Tady je cena diviznové tinktury a seznam obchodů, kde je možné ji koupit: http://www.zbozi.cz/?q=divi…
Tinktura z rýmovníku se užívá při rýmě, nachlazení, k posílení imunity nebo jako prevence astmatu.
Recept
Ingredience: 500 ml 80% alkoholu, 20 listů z rýmovníku
Postup: Alkohol nalijeme do nádoby a přidáme čerstvě otrhané listy z rýmovníku. Nádobu zakryjeme utěrkou a dáme do tmavé místnosti louhovat. Doba louhování trvá cca 3 měsíce. Každý den bychom měli tinkturu promíchat. Pokud listy začnou hnědnout, tak je okamžitě odstraníme. Hotovou tinkturu slijeme do čisté nádoby a konzumujeme.
Užívání
Tinktura se užívá 3x denně po 10 kapkách, které se přidávají do smoothie, čaje nebo šťávy.
Česnek má antibakteriální a antibiotické vlastnosti. Použití česneku pro jeho antibiotické vlastnosti je známé už po staletí, kdy byl používán k zastavení moru a sněti slezinné. To je přímo spojeno se sirným acillinem, který je znám díky této silné bylině.
Česneková tinktura má protivirové účinky.
Česnek je antimykotický.
Může být použit jako přírodní repelent proti komárům.
Je to silný antioxidant, který pomáhá v boji proti stárnutí a oxidaci v těle.
Česneková tinktura je velmi užitečná, protože snižuje krevní lipidy, jako je cholesterol a triglycerid v krvi.
Česnek je považován za účinnou bylinu v boji proti nemocem oběhové soustavy, jako je vysoký krevní tlak a ateroskleróza.
Česneková tinktura může být použita na akné, tedy pokud se bude používat lokálně.
Česneková tinktura může být použita k léčbě ušní bolesti a k léčbě ušních infekcí.
Česnek může být používán pro boj s mykotickou infekcí.
Antivirové vlastnosti česneku mohou pomoci k odstranění bradavic.
Česneková tinktura může být použita externě k léčbě virových infekcí kůže (na nohou), na rány nebo na vředy.
Česneková tinktura může být také použita jako přírodní lék na viry chřipky, streptokoky, na červy a roupy.
Česneková tinktura se dobře uplatní při respiračních onemocněních, také na vysoký krevní tlak, nachlazení, problémy s ledvinami a s močovým měchýřem.
V naší poradně s názvem RÝMOVNÍK PRO DĚTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak staré děti mohou využívat sirup z rýmovníku? Všude uvádíte, že je pro děti vhodný, ale nedočetla jsem se od kolika let popř. měsíců.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rýmovník můžete podávat dětem starších 12 měsíců. Pro malé děti ve věku rok a více se rýmovník dává žvýkat jako celý list přímo do úst. Také se s úspěchem aplikuje jako čaj z rýmovníku, kdy se do vroucí vody o objemu 2 hrnků dají 4 lístky rýmovníku a vše se vaří do doby, než se vyvaří polovina vody. Pak se nechá trochu vychladnout, osladí se medem a nechá se dítěti popíjet.
Sirup z rýmovníku je lahodný a můžete jej přidávat do čaje nejen jako prevenci, ale i sladidlo. V podstatě ho můžete používat jako klasický med, takže kromě teplých nápojů také jen tak na pečivo nebo do obilných kaší.
Rýma, zvýšená teplota, kašel a nachlazení nejsou jediné potíže, proti kterým rýmovníkový sirup využijete. Pomáhá také například při bolestech hlavy a pomůže odbourat potíže zažívacího traktu.
Recept
Ingredience: 35 lístků rýmovníku, 1 granátové jablko, 1 pomeranč, 1 citron, 1 kg cukru (lze použít i třtinový), voda
Postup– den první: Minimálně 24 hodin musíme nechat očištěné rýmovníkové lístky louhovat. Vložíme je do hrnce, přidáme plátky ovoce, nejlépe v bio kvalitě, a vše zalijeme vroucí vodou tak, aby bylo všechno dokonale ponořeno. Hrnec zakryjeme čistou utěrkou a necháme v pokojové teplotě louhovat klidně i 2 dny.
Postup – den druhý: Z hrnce odstraníme lístky i ovoce nebo celé přecedíme. Přidáme cukr a zahříváme a mícháme tak dlouho, dokud se zcela nerozpustí. Pak ztlumíme plamen a pozvolna za občasného míchání necháme sirup zredukovat, abychom dostali hustější konzistenci světle měděné barvy. Mějte na paměti, že po zchladnutí sirup ještě dost zhoustne. Horký sirup ihned plníme do menších, pokud možno ještě horkých skleniček, pevně uzavřeme a necháme vychladnout dnem vzhůru.
Tip: Sirup je opravdu výborný a jistě se po něm zapráší i u vás doma, doporučujeme ho uchovávat na chladném místě. Pokud neseženete granátové jablko, můžete použít půl hrnku sušené moruše nebo třeba plodů z černého bezu, jeřabiny nebo arónie.
Užívání
Sirup můžete užívat jako prevenci nebo i jako lék po lžičkách.
Toto přírodní antibiotikum můžete i inhalovat, protože ulevuje od bolestí v krku a od ucpaného nosu. V listech jsou obsaženy rostlinné vonné oleje thymol a karvakrol. Lístky stačí mnout v ruce a čichat k nim. Na noc si dejte větvičku pod polštář.
Ve svém příspěvku SAZENICE RYMOVNIKU PURPUROVÉHO KOUPIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Ďurana.
Chtěla bych koupit sazenici rymovniku purpurového, ale nemohu ji někde sehnat poradíte? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlina.
Dobry den, rymovnik sazenice sice nemam, ale mohu Vam nabidnout už zakořeně sazeničky dovezene přímo z Mexica. V připadě zajmu mi napište na email valentovap@seznam.cz.
K přípravě sirupu z rýmovníku za studena je potřeba asi 30 listů z rýmovníku, cukr krupice, 1 pomeranč a 1 citrón. Nejprve si připravíme nádobu, v níž bude sirup z rýmovníku uskladněný. Nádoba musí být suchá a čistá. Do nádoby se dá nejprve vrstva cukru, pak vrstva nakrájeného citrónu, pomeranče a rýmovníku. Tyto vrstvy se pořád střídají, dokud není nádoba plná. Poslední musí být vždy vrstva cukru. Nádobu je potřeba pořádně uzavřít a uskladnit na nějakém chladném a temném místě na několik týdnů. Po celou dobu je potřeba obsah kontrolovat, a když se promění v "kaši", tak se nádoba otevře a její obsah se přecedí přes plátno do čistých sklenic. Sklenice se znovu uzavřou a skladují se znovu skladu. Snad není potřeba zdůrazňovat, že pokud se ve sklenici objeví plíseň, nesmí se sirup konzumovat.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři člověku mění často krev, aby neumřel, nebo mu implantují zdravou kostní dřeň, která však může být opět napadena a člověk umírá. Z helmintů napadajících krev je to například Ancylostoma duodenale, která se červenými krvinkami přímo živí, velmi často se jí zalíbí přímo v srdci, kde vyvolává další poruchy jeho činnosti. Člověk který je těmito parazity napaden je velmi unavený, brzy se prací unaví ještě více, potí se, chce se mu spát. Tělo se snaží s těmito parazity sice bojovat, ale nestačí to, potřebuje pomoc zvenčí. Imunitní systém ale při tomto boji věnuje již mnohem menší pozornost dalším parazitům (prostě nestíhá), včetně obrany proti vniku parazitů do těla a tělo je relativně rychle napadeno mnoha dalšími. Jejich exkrementy jsou navíc velmi toxické a to i neurotoxické a začínají silně ovlivňovat hormonální a nervové systémy člověka a z toho plynoucími poruchami zdraví. Není se schopno pak bránit banálním nákazám, člověk je často nemocný atd. V jeho těle je obsažná zoologická zahrada mnoha těchto parazitů.
Pokud již dojde k neuropatii či jiným vážným nervovým projevům, je tělo vždy již poměrně masivně zasaženo mnoha dalšími parazity a je nutné je zjistit včetně jejich dislokace a zlikvidovat vnějším zásahem. A tady už je potřeba znalostí z fyziky a umět logicky uvažovat. Neustále se přesvědčuji, že doktoři vystudovali jen kvůli tomu, že mají velice dobrou paměť, ve fyzice a logice se však projevují jako těmito obory nepolíbení (já jim říkám fyzikální eunuch). Kdyby trochu znali fyziku, měli by vědět, že každá entita (tedy včetně parazitů) se specificky projevuje, například jistými elektromagnetickými projevy, má svoje charakteristické frekvence, kterými jsme schopni ji detekovat, ovlivňovat, včetně jejich destrukce/zabití. Tyto frekvence jsou již tabelovány a existují přístroje, které jsou schopny podle jejich detekce zjistit, kterými parazity jste napadeni a některé z nich i tímto způsobem velmi rychle zabít. Je velmi smutné, když o tom doktor nic neví!!!.
Dále už jen k neuropatii. Pohybové orgány a čivy jsou systémy přímo řízené mozkem a proto nastal problém buď již v mozku (v oblasti řízení pohybu, včetně příčně pruhovaného svalstva) nebo na nervových cestách ke končetinám. Toto onemocnění je specifikované poruchami hybnosti končetin (brnění, slabost v pohybu, zpoždění pohybu, bolest nebo i silná bolest v rukou i nohou). Pokud jde o neuropatii v nohách, mohou být napadeny jen výstupy míchy z páteře v bederní oblasti (tasemničky, améby, plasmodia, shigelly,...) a nebo jen i nervy v nohách (filárie a mikrofilárie), ale mohou být napadeny již vstupy z mozku do míchy. Působení parazitů mohou být různá, tasemnice, jejich cystičky začnou utlačovat nervy (ty rostou desítky let, aniž bychom o nich věděli), filárie a mikrofilárie si rády pošmáknou na mielinových obalech nervů či je provrtávají (v nichž se elektrický nervový vzruch šíří nejrychleji), některé se živí kolagenem z kloubů, toxiny shigell a améb pak způsobují silnou až nesnesitelnou bolest v končetině, …. Problémy v rukou dělá obdobné napadení na nervových výstupech z krční páteře nebo také vstupů z mozku do páteře, přinejhorším zodpovědná centra mozku. Zajímavé je, že napadení bývá obvykle jen jednostranné (třeba jen levá ruka a levá noha).
Pro léčbu je proto nejdůležitější tyto patogeny nejdříve detekovat a teprve potom rozhodnout o způsobu jejich vytěsnění či likvidace (je třeba detekovat všechny, protože na postupu likvidace velmi záleží, neboť patogeny velmi často spolu spolupracují a různě se v sobě i ukrývají a musí se proto likvidovat ve správném pořadí). Chemická detekce je však neprůkazná a v mnoha případech nemožná, proto nemá smysl na takováto vyšetření k doktorovi vůbec chodit. Elektronická detekce je nejspolehlivější, nejrychlejší a nejlevnější, a právě proto se ji doktoři neučí, protože by kazila kšefty lékařskému loby. Přístroje na detekci jsou dvojího druhu. Buď jsou založené na snímání frekvencí vybuzených parazitů (tzv. F-scany), nebo na měření zvýšené vodivosti kůže při buzení parazita jeho rezonanční frekvencí na nějakém vhodném akupunkturním místě (přístroje EAV – elektro akupunktura podle Volyho). Nejdůležitější součástí obou přístrojů je co největší a nejspolehlivější databáze rezonančních frekvencí patogenů, podle nichž se výsledky měření srovnávají (abychom věděli co je to za druh parazita a tedy věděli jakým případným chemickým lékem či jiným způsobem je jej možno zničit – každá metoda léčby má svoje výhody, nevýhody a omezení). Výhodou přístrojů obecně spojitě buzených patogenů – f-scanů -je to, že jsme schopni v užité frekvenční oblasti změřit všechno, co v těle máme. U EAV si frekvenci nastavíme předem a pak ověřujeme máme-li ho. Nepostihneme proto patogen, který z nějakých důvodů zmutoval a má tedy i jinou frekvenci (ta není uložena v databázi parazitů), a patogeny jsou v tomto mistři (viz získaná odolnost proti různým lékům). U EAV musí mít poradce velké zkušenosti a dobře odhadovat možné patogeny pro ověřování.
Vlastní léčbu pak můžeme provádět chemickou formou pomocí léků, nebo vhodných bylin, to vše pro patogeny, kteří jsou v dosahu krve, která je nosičem léčiva – bohužel se musí užívat zahraniční léčiva, protože k nám se nedovážejí a nejsou tudíž schválené u nás, případně léky pro zvířata), nebo elektronicky, a to buď proudem potřebné frekvence (Zappery), nebo elektromagnetickým zářením modulovaným specifickou frekvencí (RPZ-14, Althon-7,...) a nebo modulovaným magnetickým polem. Řešením je i donutit patogeny, aby tělo opustily nebo povzbudit v příslušné oblasti imunitní systém (zejména fyzikální léčiva jako jsou homeopatika, či bylinné tinktury s nahranými frekvencemi patogenů, kterým se říká informatika). Každý způsob léčby má svoje výhody, omezení a nevýhody, je možné je různě kombinovat a způsob si pak spoluvybírá i pacient. Velmi důležitá je praxe člověka, který takovéto detekci rozumí a má dostatek zkušeností s užíváním přístrojů a léčiv a umí pacienta se vším seznámit.
Já se této problematice věnuji již řadu let, avšak převážně jen teoreticky (podnikám v jiných oblastech), a to z důvodů neschopnosti a nechuti doktorů něco vyléčit - léčit ale nevyléčit oni dovedou, draze, nejlépe až do konce života, protože se to podle nich vyléčit nedá, prakticky to realizuji jen u své rodiny a známých. Protože jsou přístroje na detekci patogenů velmi drahé, nemám je, ale chci si je v nejbližší době postavit a dám vám to potom na těchto mých stránkách vědět. Zatím mohu vaše problémy s vámi podrobněji rozebrat a poradit, kam se máte obrátit abyste se vyléčili.
Mohu vám však ze své zkušenosti poradit i nenáročný postup, který pokud problémy nevyřeší, alespoň je zmírní:
Mně neuropatie levé ruky a levé nohy zastihla paradoxně v lázních, kde jsem se léčil po dřívějším úrazu - utržené rotátorové manžetě levého ramene a kam už jsem již jel ne zcela zdráv. Po realizovaných různých masážích mě najednou začala brnět levá ruka a v levé noze jsem přestal mít sílu a nemohl jsem jít ani do schodů. Okořeněno to bylo urputnou bolestí ruky, kvůli které jsem nemohl ani spát a musel jsem jít na injekci. Protože jsem měl s sebou zapper (ten si může pořídit každý, protože jeho cena je cca 12.000,-Kč a pro zdraví se vyplatí), doobjednal jsem si nějaké součástky na výrobu elektromagnetického nástavce na tento zapper a do dvou dnů si ho zhotovil. Bolest mně způsobovaly Shigelly a elektrickou a elektromagnetickou cestou jsem je snad pozabíjel, takže bolesti ustaly. Začal jsem znovu užívat MMS (obvykle 3x denně až 6+6 kapek – prý stačí i míň 3x 4+4 kapky ale po dlouhou dobu – alespoň půl roku, ale jak jsem si spočítal, musí být při používání skleněného kapátka pro správný poměr míseny 4 kapky 24,5% chloritanu sodného se 6 kapkami 3,5% kyseliny chlorovodíkové, po asi 5 sekundách zalít malým až velkým prckem studené čisté/převařené vody a po chvilce vypít) a po návratu domů, jsem začal ještě chodit minimálně jednou za týden (asi 5 měsíců) do sauny, kde jsem realizoval 3x saunu, po každé oplach studenou vodou kromě zad a páteř jsem pak do další sauny prohříval na infralavici (tělo pro boj s parazity standardně zvyšuje teplotu), kde je patogen na páteři namáhán po dlouhou dobu radiačně výrazně vyšší teplotou (tělní buňky spolupracují a deponované teplo umí předávat okolním buňkám, patogen však tuto možnost nemá) a doufal jsem že uhyne. Pokud začala ruka či noha občas bolet, po zaperování na shigelly to vždy přešlo. Je vhodné rovněž cvičit, protože patogenům se nechce žít v místech, která jsou nějak neustále ovlivňovány pohybem – chtějí mít svůj klid. No a stalo se, do nohy se vrátila síla, ruka přestala brnět a bolesti již nemám. Dala by se asi použít i kryokomora, která by mohla mít stejný efekt, ale ta u nás není a muselo by to jít vše přes doktory. Protože jsem měl i jiné problémy (zejména únava), zašel jsem si letos v září na změření patogenů, abych své léčení neprováděl jen zkusmo. Mám v těle pěknou ZOO, únavu mi způsobovali dva malaričtí prvoci (ty jsem si asi dovezl od moře – ty vyžírají červené krvinky) a babesie k tomu (muchničky a hovada ze zahrady – rovněž napadají červené krvinky), vlastním krysí tasemnici a roupy (asi od psa), vodní chlor rezistentní prvoky z pitné vody z rozvodu a další prvoky, bakterie a viry. V současné době prodělávám doporučenou očistnou kůru a než si udělám čističku vody, musím veškerou vodu na pití i mytí převařovat, protože obsahuje chlor rezistentní prvoky. Užívám postupně léky proti prvokům a poté proti helmintům, současně beru bylinné tinktury s nahranými frekvencemi proti prvokům, bakteriím a virům. Když to půjde dobře, mohl bych být na konci prvního čtvrtletí příštího roku již zcela zdráv. Protože máme psa, budu zvědav, kdy se zase budu na něco reinfikovat.
Pro léčbu by se asi dala i využít i homeopatie (homeopatika jsou fyzikálním lékem, který ředěním zvýrazněnou typickou frekvencí jednak znepříjemňují pobyt jistých patogenů v těle, jednak frekvenčně posilují dotčené orgány v boji proti jistým patogenům a jednat stimulují zejména slinivku a játra pro to, aby z potravy začaly vychytávat substance vhodné pro boj s patogenem). Tady je vhodné navštívit dobrého homeopata, který by mohl poradit a tím i pomoci.
Stejně je na tom i bylinná léčba, kterou lze z těla postupně odstraňovat různé typy patogenů a v konečném důsledku vás vyléčit. Zase to chce nechat si poradit od dobrého bylinkáře, což není úloha lehká.
Dále je třeba doplnit do těla vitamíny (zejména všechny ze skupiny B, D3, Bór) – viz moje www stránky a protože nemoci způsobují jak patogeny, tak i jisté nečistoty, je třeba provést chelaci těchto nečistot, například kyselinou thioktovou a dalšími (odstranit hliník, nikl a další těžké kovy a další chemické nečistoty, doktoři o tom ale nic moc neví).
Pro další dotazy mě můžete oslovit na mailové adrese zdravymilan@seznam.cz, článek je pak rovněž k dispozici v sekci Přednášky na mých www stránkách http://www.zdraviafyzika.cz kde pak najdete i některé další informace.
Propolisová tinktura se ve většině případů používá ředěná vodou, například při silném zánětu nosohltanu se užívá 3–5x denně 10 až 20 kapek nakapaných do šálku s 0,5 dl vody. Při všech interních indikacích, které vyvolávají horečnaté stavy, používat 3x denně 30 kapek. Výjimečně může vznikat vůči propolisu přecitlivělost projevující se kožními alergickými reakcemi nebo zažívacími obtížemi. Alergii na propolis můžeme zjistit tak, že potřeme propolisem malou plochu na kůži předloktí. Pokud se na kůži objeví do 24 hodin začervenání nebo jiný projev přecitlivělosti, není vhodné propolis užívat.
Hlavní příčinou akné je špatná látková výměna a nedostatek vitamínů řady B. Proto je nutno především doplnit tyto vitamíny vhodnou stravou a zavést do životního režimu více pohybu, prohřátí organismu. Správná životospráva pak působí na příčinu nemoci. Vyrážku lze během 1–3 týdnů odstranit propolisovou tinkturou. Výsledky při použití propolisu jsou velmi dobré a osvědčily se v praxi.
Při léčbě plísňových ekzémů propolisovou tinkturou jsou výsledky léčení výborné, neboť propolis má silné protiplísňové účinky. Při pravidelném potírání propolisovou tinkturou se zcela vyhojí plísňový ekzém i mezi prsty na nohou.
Bolestivým popáleninám, například při opaření prstů, a vytvoření puchýřů lze zabránit, když popáleninu natřeme okamžitě propolisovou tinkturou. Přehřátá kůže se ochladí odpařením lihu, bolest ustoupí za několik vteřin, kdy začne působit anestetický účinek propolisu. Propolis navíc vytvoří ochrannou vrstvičku proti průniku mikroorganismů do těla.
Propolisovou tinkturu je možné používat i při zánětu žil. Když potíráme postižené místo. působí hlavně protizánětlivý účinek propolisu, dochází k utlumení bolesti a při potírání svalů přestávají nepříjemné křeče, například lýtek v noci.
Na bércové vředy působí propolisová tinktura tak, že se na ránu nakapou 2–3 kapky tinktury na noc (nejdéle užívat 5 dnů), musíme nechat zaschnout, pak zabalit. Mokvající vřed je třeba uklidnit obkladem z vývaru heřmánku.
Propolisová tinktura působí blahodárně i na trhliny na ploskách nebo dlaních. Ošetřujeme 3 dny.
Také u virových onemocnění byly zjištěny dobré protichřipkové účinky propolisu. Jako prevenci proti chřipce lze použít propolisovou tinkturu, pokud se objeví první příznaky nemoci, jako je bolení hlavy nebo mrazení v zádech. Nejdříve bereme 35 kapek tinktury a za hodinu znovu 35 kapek (opět v 0,5 dcl tekutiny). Potom 3x denně 30–35 kapek, během 2–3 dnů by měla chřipka odeznít. Pokud však nestihneme zachytit úplný počátek nemoci, není účinek propolisu tak výrazný. Po dobu léčby se nesmí používat jiné tablety nebo injekce.
Angína, hnisavá angína, bolesti v krku, nachlazení a podobně – rovněž tady nám pomůže propolis. Do teplé vody dáme 1 kávovou lžičku propolisové tinktury a často kloktáme. Propolisovou emulzi je výhodné používat jako kloktadlo při angínách nebo zánětech nosohltanu i mandlí, kde nepůsobí na sliznice tak silně jako například Stopangin. Při současném užívání antibiotik dosáhneme rychlejšího uzdravení.
Záněty horních cest dýchacích a průdušek lze léčit podáním 20–40 kapek propolisové tinktury do vlažného čaje 1 hodinu před jídlem 3x denně. Rovněž je výhodné provádět inhalaci. Nebo je možné 2x denně 10–15 kapek na cukr, nejméně 8–10 dnů, avšak jen po dobu teploty, jakmile teplota klesne, přestat. Poté je nutná přestávka 14 dnů, pak můžete proceduru opakovat znovu, ale už jen jednou.
Na žaludeční a duodenální vředy a záněty sliznice žaludeční a duodenální se podává ½–1 hodinu před jídlem 20–35 kapek propolisové tinktury v mléce nebo medu. Zlepšení lze pozorovat již po 3 dnech léčby.
Při zánětech dutiny ústní, aftách, parodontóze a bolestech zubů je dobré provádět výplachy propolisovou tinkturou, popřípadě potírat dásně. Není vhodné použít na zánět dutiny ústní propolisovou tinkturu přímo, ale smotat kousek vaty na špejli, kterou nejdříve namočíme do vody a teprve potom na ni kápneme 2 kapky tinktury. Tímto způsobem získáme malé množství propolisové tinktury. Takto lze někdy předejíti bolestem zubů, na něž je propolis v počátcích velmi účinný. Při zubní parodontóze se připravená tinktura nanáší vatovým tampónem na postižené dásně a současně se provádí masáž dásní, a to vždy ráno a večer po čištění zubů.
U hnisavých ran všeho druhu a proleženin se používají obklady propolisu s olivovým olejem na vyčištění ran a epitelizaci kůže v poměru 1 : 5. Tinktura se nakape na vatu, rána se potře a pak se musí počkat, až se utvoří film a ložisko se zabalí, toto se opakuje až 3x denně.
Zhoubné nádory – ke zvýšení obranyschopnosti organismu bývá doporučována i propolisová kúra. Propolisová tinktura zabraňuje růstu benigních nádorů a léčí rakovinové defekty kůže, stačí postižená místa umýt odvarem květů měsíčku zahradního a natřít tinkturou. Toto provádíme 1x denně před spaním.
Při vnitřní rakovině užíváme 1x denně nalačno 1 dcl odvaru měsíčku zahradního, do kterého jsme přidali 1 kávovou lžičku propolisové tinktury.
U žen při klimakterických obtížích a návalech se doporučuje 2 x 20 kapek propolisové tinktury denně.
Ošetření bolestivých kloubů nebo svalů propolisovou tinkturou okamžitě tlumí bolest, popřípadě léčí přítomný zánět. Účinek závisí na tom, jak hluboko je bolestivé místo pod povrchem těla.
Užívání propolisové tinktury se doporučuje rovněž na léčení takových cévních nemocí, jako je snížená průchodnost cév, při trombóze dolních končetin (3x denně 40 kapek). Stejně se léčí i chronické recidivy zánětů slinivky břišní (doba léčení 3 týdny–1 rok).
Propolis působí příznivě na infekci zažívacího traktu – katary tenkého i tlustého střeva, infekci ledvin, močových cest a močového měchýře a při zánětech prostaty. Užíváme 20–40 kapek tinktury 3x denně půl–1 hodinu před jídlem, děti 5–15 kapek 3–4x denně (v nápoji).
Na počátku klimakteria se používá po dobu jednoho roku 1x 10 kapek tinktury propolisu.
Zánět mužské předstojné žlázy – jako osvědčený lék se používá 3x denně kávová lžička tinktury do 1 dcl vody.
Zánět ledvin – používá se s dobrým výsledkem 2x denně 1 kávová lžička propolisové tinktury do 1 dcl teplé vody. Léčba se co druhý týden přeruší, opakuje se až do vyléčení.
Zánět žlučníku – do bylinného čaje po dobu 21 dnů deset až patnáct kapek propolisové tinktury 2x denně ráno a večer. Jen v krajním případě léčbu opakovat jedenkrát po patnácti denní přestávce.
Při zánětu slinivky břišní se do převařeného mléka ráno a večer použije 10–15 kapek propolisu po dobu 10 dnů, poté přestávka 14 dnů, možno opakovat jen jednou.
Při zánětu jater se do bylinného čaje použije 10–15 kapek propolisu 2x denně, možno opakovat jen jednou za 14 dnů.
Při zánětu konečníku se používá sedací lázeň z tinktury propolisu 3x denně, účinnější jsou obklady 3x denně z převařené vody cca 1/8 l, do které se nakape 10 kapek propolisové tinktury.
U zánětu močového měchýře a močových cest se do bylinného čaje dá 10–15 kapek propolisové tinktury maximálně 2x denně ráno a večer po dobu 8–9 dnů. V krajním případě opakovat za 14 dnů, nanejvýš však jednou.
Při bolesti žaludku se vypije 1 dcl teplé vody, do které se přidá 1 kávová lžička propolisové tinktury. Bolest přejde v krátkém intervalu. Tato voda slouží i proti parazitům, když se pije 2x denně nalačno.
Pro urychlení střízlivění u opilého člověka se vypije 1 dcl studené vody, do níž se přidá 1 kávová lžička propolisové tinktury.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ RECEPT Z ALOE VERA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milča.
Na záněty a bolesti pohybového aparátu dobře zabírá domácí tintktura z aloe vera. Domácí tinkturu z Aloe Vera připravíme z Francovky, Acylpyrinu a tří listů aloe vera. Budeme potřebovat dvě lahvičky Alpy, 20 Acylpyrinů, a tři větší listy aloe vera. Do sklenice nalijeme Alpu, ve které rozpustíme rozpustíme Acylpyrin a přidáme do ní na malé kostičky nakrájené listy čerstvé Aloe vera. Celé to uzavřeme a necháme týden ve stínu louhovat. Pak se vzniklou tekutinou promazáváme bolestivé klouby a svaly. Tinktura z aloe vera zabírá skvěle a dá se s ní zmírnit jak altróza, tak i revma.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
K výrobě masti z rýmovníku je potřeba asi 20 - 30 středních lístků rýmovníků, 200 g tuku (například vepřové sádlo, nebo vhodný je i kokosový tuk). Nejprve si zahřejeme tuk a do něj se přidají natrhané lístky z rýmovníku. Je potřeba udržovat stálou teplotu tuku a lístky v něm nechal asi dvě hodinu luhovat. Během těch dvou hodin je třeba občas tuk promíchat. Po dvou hodinách je třeba tuk odstavit a nechat vychladnout. Po vychladnutí vložíme tuk s lístky rýmovníku do lednice asi na dvacet čtyři hodin. Další den se opět tuk přivedeme k varu a celý postup se opakuje. Po zchladnutí (ještě by měl být vlahý) tuk přecedíme a vzniklou mast slijeme do skleniček. I mast se musí skladovat v chladu. Mast je vhodná pro dospělé i pro děti. Používá se k promazávání hrudníku (problémy s průduškami) i k mazání nohou (nachlazení). Může se používat i při vysušené kůži, kožních zraněních i lehkých popáleninách. Mast by se měla aplikovat maximálně dvakrát denně.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBKY Z ALOE VERA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milča.
Jako jeden z receptů na domácí výrobek z aloe vera je domácí tinktura na záněty a bolesti pohybového aparátu. Domácí tinkturu z Aloe Vera připravíme z Francovky, Acylpyrinu a tří listů aloe vera. Budeme potřebovat dvě lahvičky Alpy, 20 Acylpyrinů, a tři větší listy aloe vera. Do sklenice nalijeme Alpu, ve které rozpustíme Acylpyrin a přidáme do ní na malé kostičky nakrájené listy čerstvé Aloe vera. Celé to uzavřeme a necháme týden ve stínu luhovat. Pak se vzniklou tekutinou promazáváme bolestivé klouby a svaly. Zabírá to skvěle.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mast z rýmovníku se používá k léčení modřin, ran a popálenin.
Recept
Ingredience: 200 g rostlinného tuku, 10 listů rýmovníku
Postup: Tuk se rozehřeje při teplotě zhruba 110 °C, přidají se čerstvé listy rýmovníku a za stálé teploty se nechá směs louhovat 2 hodiny za občasného promíchání. Poté se tuk s listy dá do chladu na 24 hodin a následně se celý proces louhování ještě jednou zopakuje. Mírně vychlazenou, ale stále tekutou mast je třeba přecedit přes plátno a nalít do nachystaných nádob.
Tinktura je nejběžnější přípravek, snadno vyrobitelný a s maximálním terapeutickým účinkem. Z této tinktury můžeme udělat slabší extrakt a z něj stovky různých přípravků a výrobků. Propolisová tinktura může být například na bázi lihového roztoku v kombinaci s mentolem a eukalyptem. Používá se takto především na dezinfekci dutiny ústní, při bolestech v krku, angíně, chřipce, zánětu nosohltanu.
Recept na lihovou tinkturu z propolisu: 30 g propolisu nakrájíme na drobné kousky, které dáme do 500 ml čistého lihu, nebo 250 ml vodky a 250 ml čistého lékárenského lihu, do tmavé láhve. Dobře protřepeme a necháme devět dní vyluhovat. Lahev každý den protřepeme. Desátý den roztok scedíme přes cedník, který musí byt plastový, tekutina s propolisem nesmí přijít do styku s kovem, a máme hotovou propolisovou tinkturu.
Nerozpuštěné zbytky propolisu by se neměly vyhazovat, protože stále obsahují dobré aktivní látky. Tato zbylá hmota se může smíchat znovu čerstvým alkoholem, v poměru 1 : 10. Tato směs se nechá po další 2–3 měsíce louhovat. Po této době se může opakovat filtrace a uložení. Roztok z druhého vyluhování lze také nazývat propolisová tinktura, ale její kvalita je nižší. Tato tinktura obsahuje asi 3–6 % propolisových substancí. Po druhém vyluhování má tinktura více těžkých substancí a je vhodná na použití při dezinfekci včelího bodnutí a podobně.
Tinktura se užívá při rýmě, nachlazení nebo k posílení imunity. Při výrobě tinktury se louhováním uvolňují léčivé silice.
Ingredience:
500 ml 80% alkoholu,
20 listů z rýmovníku
Technologický postup:
Alkohol nalijeme do nádoby a přidáme čerstvě otrhané listy z rýmovníku. Nádobu zakryjeme utěrkou a dáme do tmavé místnosti louhovat. Doba louhování trvá cca 3 měsíce. Každý den bychom měli tinkturu promíchat. Pokud listy začnou hnědnout, tak je okamžitě odstraníme. Hotovou tinkturu slijeme do čisté nádoby a konzumujeme.
Tinktura se užívá 3x denně po 10 kapkách, které se přidávají do smoothie, čaje nebo šťávy.
Čaj z rýmovníku tlumí bolest hlavy, spouští se po něm rýma a účinkuje při kašli.
Čaj je vhodné připravovat z čerstvých listů. Rýmovník je totiž opravdu šťavnatý a plný vody a dalších látek, a tak je velmi náročné jej usušit. Ve srovnání s jinými bylinami trvá sušení listů rýmovníku velmi dlouhou dobu, někdy se to dokonce úplně nepodaří. Pokud si tedy chcete připravit čaj z rýmovníku, natrhejte a omyjte čerstvé lístky. Na přípravu čaje do jednoho hrnku postačí jeden list rostliny, listy jsou totiž vcelku velké a jejich aroma i obsah látek jsou dostatečné. Zalijte horkou vodou a nechejte několik minut louhovat, poté může okamžitě popíjet. Čaj krásně voní. Trápí-li vás chrapot nebo kašel, oslaďte si jej medem a brzy se vám uleví.
Sušení rýmovníku je obtížné. Opravdu jej dostatečně neusušíte ani v sušičce na ovoce. Jeho listy jsou velmi dužnaté. Ve srovnání s jinými bylinami trvá sušení listů rýmovníku velmi dlouhou dobu, někdy se to dokonce úplně nepodaří.
Nejpraktičtější domácí přírodní lék na srdce je tinktura z květů hlohu obecného. K její přípravě budeme potřebovat čerstvý květ hlohu obecného a stejné množství jeho mladých zelených lístků. Tyto suroviny nasekáme nožem a pak je mírně napěchujeme do velké zavařovací sklenice. Sklenici pak až po okraj zalijeme nějakou pálenkou. Pálenka může být domácí anebo kupovaná, například vodka je fajn. Sklenici pak zavřeme a necháme ji na temném místě dva týdny louhovat a občas protřeseme. Pak to přecedíme, nejlépe pomocí malého lisu na ovoce. Tinktura z hlohu se užívá se sklenkou vody, do které se nakape 25 kapek a to se opakuje třikrát denně. Podobným způsobem je možné také připravit tinkturu z plodů hlohu, kterými v receptu nahradíme jeho květy. Tato tinktura by se pak dala spíše označit jako domácí léčivý likér na srdce z hlohu obecného. Tinktura z hlohu nejen že pomáhá při vnitřním užívání, ale také účinkuje zevně proti bolesti. Pokud s tinkturou namažeme bolestivé namožené svaly, tak jim ulevíme od bolesti.
Léčivou částí je list. Při rýmě je dobré vdechnout vůni z lístků rozemnutých v dlani. Odvar z 1 listu rýmovníku na 200 ml vody se popíjí při vysokém tlaku, horečnatých stavech, jaterních chorobách, astmatu, kašli, křečích zažívacího traktu, cholesterolu a srdečních potížích. Výluh z rýmovníku lze použít na drobné ranky a spáleniny, urychluje hojení, odstraňuje ledvinové a žlučové kameny.
Rýmovník navíc z místnosti, ve které je pěstován, odhání svým aromatem (jako meduňka s mátou dohromady) hmyz, působí například proti komárům, mouchám nebo molům.
Bylinu je možné také využívat v gastronomii, ačkoliv se na ni často zapomíná. Používá se především při pečení jehněčího nebo hovězího masa, je ideální také pro přípravu marinády. Obecně lze rýmovník používat všude tam, kde se běžně využívá šalvěj. Zvláštní vůně i chuť mohou výsledný pokrm zajímavým způsobem ozvláštnit.
