TOXICKÁ STRUMA, nejen o tom se dočtete v tomto článku. Nemoci spojené s poruchami štítné žlázy postihují více ženy ve středním a vyšším věku. Ve většině případů onemocnění jde o nesprávnou funkci štítné žlázy, přičemž se může jednat o zvýšenou nebo naopak sníženou funkci štítné žlázy. U menšího množství pacientů se může jednat o strumu, což je viditelné zvětšení štítné žlázy (lidově vole), nebo o nádory štítné žlázy.
Zvětšená štítná žláza
Struma neboli zvětšení štítné žlázy postihuje zhruba 5 % populace. Na vzniku strumy se podílí řada faktorů, mezi nimiž převládá nedostatek jódu a porucha tvorby hormonů. Dále ke vzniku strumy přispívá kouření a příjem takzvaných strumigenů v potravě, což jsou látky zhoršující vychytávání jódu. Léčba strumy může probíhat v několik úrovních – od prostého pozorování vývoje přes léčbu radiojódem až po chirurgické odstranění.
Hlavním příznakem je viditelné zvětšení štítné žlázy. Protože zvětšení může způsobit útlak dýchacích cest a jícnu, mohou se objevit problémy při polykání nebo při dýchání. Dále se někdy objevuje chrapot způsobený útlakem nervů ovládajících hlasivky. K lékaři mohou pacienta dovést rovněž poruchy funkce štítné žlázy.
Struma se dělí dle funkce štítné žlázy na tři skupiny:
struma s normální funkcí, zvýšenou funkcí a sníženou funkcí štítné žlázy;
struma ložisková – je zvětšena jen jedna nebo více ložisek žlázy;
struma difúzní – je zvětšená celkově.
Mezi hlavní příčiny zvětšení patří nedostatek jódu, působení strumigenů, autoimunitní záněty, poruchy enzymů nutných k tvorbě hormonů štítné žlázy a nádory štítné žlázy. Autoimunitní záněty způsobují reakce našich vlastních protilátek vůči štítné žláze. Jedním z nich je Graves-Basedowova nemoc, kde protilátky donutí štítnou žlázu vytvářet více hormonů. Hashimotova choroba má pak opačný problém – protilátky sníží funkci štítné žlázy. Léčbou obou chorob je podávání léků. Může docházet k poruchám enzymů nutných pro tvorbu hormonů štítné žlázy. Pokud je porucha vrozená, začne mozek štítnou žlázu stimulovat ke zvýšení produkce, čímž způsobí sice zvětšení žlázy, ale nikoliv produkci hormonů. To se poté řeší podáváním léků. Za zvětšení žlázy někdy mohou i strumigeny, což jsou látky obsažené například v kapustě nebo zelí. Jejich nadměrný přísun může štítnou žlázu sice zvětšit, ale nedochází k poruchám funkce. Řešením je snížit příjem strumigenů nebo žlázu případně chirurgicky odstranit. Nádory štítné žlázy většinou nezvětší celou žlázu, ale jen její část jako uzel. Nezhoubné nádory způsobují zvýšenou funkci a dají se odstranit chirurgickým zákrokem. Zhoubné nádory většinou zachovávají normální funkci štítné žlázy. Při odstranění zhoubného nádoru se podá radiojód proti metastázím. Protože metastazované buňky si ponechávají schopnost vychytávání jódu z krve, vychytají i radiojód a ten je zničí.
V naší poradně s názvem 10 % SIRNÁ MAST - JE NĚJAK TOXICKÁ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Denisa.
Dobrý den,
já a můj skoro 3 letý syn jsme dostali k přeléčení svrabu 10% sirnou mast, kterou mažeme 3 dny po 24 hodinách. Syn si však pořád cucá prsty, hlavně přes noc ze spaní a já se bojím - nemůže mu to nějak ublížit? V lékárně mi řekli, že by nemělo a doktorka, že to není dobrý, ale víc mi k tomu neřekla a já mám strach, aby to nemělo nějaké následky. Moc děkuji za odpověď.
PS : složení sulphuris praecipitati 20.0, ung. simplicis, vasellini ad 100
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemusíte se bát, síra obsažená v sirné masti - označena jako Sulphur, nemá žádné závažné negativní účinky při náhodném pozření. Při olízání sirné masti hrozí jen nebezpečí průjmu, protože síra má mírné projímavé účinky. Žádná otrava a nebo poleptání zde nehrozí. Nic se nestane, když prsty nebudete natírat sirnou mastí. Bedlivě je kontrolujte, aby v nich nepřežíval svrab.
Štítná žláza produkuje hormony tyroxin a trijodtyronin, které cirkulují v krvi a usměrňují (regulují) metabolické děje. Regulují například rychlost, kterou tělo spotřebovává tuky a sacharidy, teplotu těla, srdeční tep a tvorbu bílkovin. Kromě těchto dvou hormonů se ve štítné žláze produkuje i třetí hormon – kalcitonin, který pomáhá udržovat stálou hladinu vápníku v krvi.
Štítná žláza však nepracuje samostatně, ale je součástí složité kaskády dějů, která podléhá neustálé kontrole ze strany hypofýzy a hypotalamu, což jsou části mozku odpovědné za řízení hormonálního systému. Ty určují, jak rychle má štítná žláza hormony produkovat.
Funguje to takto...
Hypotalamus vydá signál v podobě hormonu tyreoliberinu (TRH), který nařídí hypofýze, aby produkovala zvýšené množství tyreotropního hormonu hypofýzy (TSH – tyreoidální stimulační hormon), tedy hormonu, který stimuluje tvorbu hormonů štítné žlázy. Tato produkce TSH je závislá i na množství tyroxinu a trijodtyroninu (tedy hormonů štítné žlázy) v krvi. Říká se tomu regulace zpětnou vazbou. Štítná žláza pak odpovídá na tyreotropní hormon hypofýzy tím, že vyrobí potřebné množství svých hormonů.
Struma nemusí nutně znamenat, že štítná žláza nefunguje správně. I zvětšená štítná žláza může v některých případech produkovat přiměřené množství hormonů.
Mezi nejčastější příčiny zvětšení štítné žlázy (strumy) patří:
Nedostatek jódu a jiné dietní příčiny – jód je nezbytný pro správné fungování štítné žlázy a při jeho nedostatečném příjmu potravou může vzniknout struma. Naštěstí se kuchyňská sůl běžně obohacuje jódem, takže struma z nedostatku jódu postihuje hlavně jedince v rozvojových zemích. K nedostatku jódu může přispívat i konzumace potravin jako brokolice, květák a zelí, které snižují produkci hormonů jiným způsobem.
Graves-Basedowova nemoc – tato nemoc vzniká na podkladě autoimunitní reakce, když protilátky produkované imunitním systémem nesprávně vyhodnotí štítnou žlázu jako cizí element. Receptory štítné žlázy se pak nechají zmást protilátkami, které se je snaží zničit, a přinutí štítnou žlázu produkovat nadměrné množství hormonů tyroxinu a trijodtyroninu. Tento stav se nazývá hypertyreóza. Štítná žláza se neustále požadavku receptorů snaží vyhovět, a tak se zvětší, aby mohla produkovat ještě více hormonů.
Hashimotova nemoc neboli Hashimotova tyroiditida – také jde o autoimunitní onemocnění, ale v tomto případě protilátky produkci hormonů štítné žlázy zcela zablokují. Při poklesu hladin hormonů v krvi nastává hypotyreóza. Na tento stav odpoví hypofýza, která vytvoří více hormonu TSH. Ten sice štítnou žlázu stimuluje, ale protože jsou buňky, které hormony tyroxin a trijodtyronin produkují, poškozené, způs
Zvětšení štítné žlázy se lidově nazývá vole, lékařsky struma. Je to obvykle nebolestivé zvětšení štítné žlázy, které může mít různé příčiny – od nesprávné výživy přes autoimunitní onemocnění a těhotenství až po nádory. Dnešní článek vám přináší podrobné informace o příčinách, příznacích a léčbě tohoto onemocnění.
Štítná žláza je endokrinní orgán na přední straně krku pod ohryzkem, který produkuje hormony řídící množství metabolických dějů v našem těle. Její zvětšení se nazývá struma, případně vole. Struma ve většině případů nebývá bolestivá, ale zvětšená štítná žláza může způsobit kašel a problémy s dýcháním či polykáním. Celosvětově nejčastější příčinou strumy je nedostatek jódu v potravě. Jelikož se však v České republice sůl běžně obohacuje jódem, je u nás běžnější příčinou nepřiměřené množství hormonů štítné žlázy nebo vznik uzlů v tomto orgánu.
Způsob léčby strumy závisí na její velikosti, příčinách vzniku a doprovodných příznacích. Malé strumy, které nejsou vidět a nezpůsobují žádné problémy, nemusí být léčeny vůbec.
Zvětšení štítné žlázy mohou doprovázet následující příznaky:
viditelné zvětšení krku, kterého si můžete všimnout hlavně při holení či nanášení make-upu
Ve svém příspěvku CENA BÍLÁ PLOMBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ach ach.
Ach, ach tvrzení cituji: "O amalgámové výplni se říkalo, že je toxická a nebezpečná i pro dítě a kojící matky. Hypotéza se vědecky nepotvrdila"
Je velmi problematické, doporučuji lépe zkoumat zahraniční literaturu.
V 70 letech 20stol byly v Německu pitvány mrtvé plody tyto obsahovaly rtuť.
Ani placenta nestaví dostatečnou bariéru !!!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Haluz.
Ať je to rtuť v amalgámu, nebo bisfenol-a v bílé plombě. Vždy záleží na tom, kdo tu hmotu vytváří a kolik má rozumu. Pokud nějaký lempl v ordinací míchá amalgám ručně, tak by měl vždy přesně odvažovat poměry látek které spolu míchá, protože jde právě o to jak kvalitní směs vytváří, a jak pevná bude, čím horší poměr mezi rtutí a dalšími látkami, tím nekvalitnější plomba a zde bych opravdu měl obavy, neboť je vysoká pravděpodobnost že se z plomby bude rtuť či bisfenol u pryskyřice, uvolňovat.. Ale kvalitně připravená plomba, je naprosto mizivým rizikem pro zdraví. Protože taková kvalitní volba, ano je vyrobena a obsahuje rtuť, ale v tak silné vazbě s další látkou, že se uvolňuje v naprosto bezpečném téměř nulovém množství. Více bych se zaměřil, na vše mrtvé v ústech, tedy umrtvené. To je větší hrozba pro zdraví.
U většiny lidí nastane po bodnutí hmyzem toxická rekce. Toxická reakce se projeví začervenáním kolem místa vpichu a malým otokem. Tato toxická reakce není nebezpečná. Toxická reakce v sobě skrývá nebezpečí jen v případě, že by došlo k píchnutí několika žihadel najednou, rámcově desítky až stovky, tak pak může dojít také k vážnému stavu ohrožující život, protože dochází až k hemolýze krve a může také docházet k poškození ledvin, díky jedu od bodavého hmyzu. Jed je přítomen v každém bodnutí, ale ve velmi malém množství, takže je v podstatě látka tělu neškodlivá. Nejvíce jedu předá ve svém píchnutí včela. U toxické reakce vyloženě nehrozí anafylaktický šok.
Alergická reakce po bodnutí hmyzem
Máme několik stupňů této alergické reakce. U lehkých alergických reakcí po bodnutí hmyzem někdy dojde ani k otoku, a někdy zas třeba máme jen různé červené fleky po těle, které svědí. Proti takovým reakcím a i proti svědění, pomůže nějaké antihistaminikum, které máme většinou od lékaře nebo dnes je už i volně prodejné, jako například Zirtec, Claritin, Fenistil gel, Dithiaden a spousta nových dalších. Při horší alergické reakci po bodnutí hmyzem se objevuje kašel a lehká dušnost, bronchospasmus, což může být nebezpečné hlavně pro astmatiky. Astmatici při těchto příznacích po bodnutí hmyzem použijí okamžitě nějaký inhalační sprej, který mají doma k dispozici. Dále se po bodnutí hmyzem dostavuje obluzené vědomí, dostavuje se průjem nebo i křeče v břiše. Je to stav podobný silné nevolnosti. Včelí bodnutí má také výrazný vliv na krevní tlak a po bodnutí včelou může dojít k dramatickému poklesu krevního tlaku. Tento pokles krevního tlaku po včelím bodnutí může přejít až v kolaps krevního oběhu, který pak odvrátí již jen většinou aplikace hydrokortizonu (glukokortikoid), což je vysoce účinná látka tlumící alergickou a zánětlivou reakci. Při nejsilnějším stupni průběhu alergické reakce po bodnutí hmyzem dochází i k inkontinenci, štípnutý jedinec se pomočí, pokálí, může být i v bezvědomí. K tomu ještě špatně dýchá, což může být umocněno žihadlem v dutině ústní, která se zduří a ještě více omezí možnost dýchání. Toto už je stav, kdy je potřeba volat rychlou záchrannou lékařskou službu. V této chvíli jde v postatě o život, a jde o minuty, takže je potřeba okamžitě jednat a na nic nečekat, volat záchranku! Pokud nastanou tyto poslední příznaky, tak zde již žádné antihistaminikum nepomáhá, tedy takové to běžné, které seženeme v lékárně. Zde již je potřeba zásah lékaře, protože štípnutému jedinci opravdu žádná tableta už nepomůže.
Ve svém příspěvku TOXICITA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Táké jsem jí dříve spokojeně používal když jsem trávil hodně času před obrazovkou teď jsem zjistil že je pravděpodobně Toxická viz https://cs.wikipedia.org/wi… -nemyslím,že je dobrý nápad její pravidelné použití, ačkoliv jde jen o 3% roztok. PS: Vždy jsem si myslel že to má spíš něco z borovicí než borem, nj názvy názvy :-D
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Haluz.
To víte že je toxická, pro zisky farmaceutických firem, vnitřní užívání teda boraxu, ale kyselina boritá je z něj vyráběná, vás zbaví nejen bolení kloubů.. ale veškerých problémů spojených se špatnou funkcí buněčných stěn, a především bor je nutný k správnému hospodaření s minerály v těle, užívám jej vnitřně, a v tak malém množství, že i kdyby to byl kyanid tak se není čeho bát, 1 lžička boraxu, ve 30ml vody, na dně je nerozpuštěný, z tohoto roztoku piji max. 2 kapky denně s tím že co pár dní dám pauzu.. mimochodem je to 1,5x méně toxičtější než kuchyňská sůl. Proč před tou nevarují ? Ta jim jde na ruku, nerad to říkám ale probíhá zde sofistikovaná skrytá genocida velice hnusným způsobem, vnucují nám sebedestrukční živ. styl, krmí nás totálním odpadem, chtějí po nás čím dál větší výkon, naše nemoci neléčí, ale léky zakrývají.. tohle je holá realita, i když tomu i mnohdy samotný pachatel nechce věřit.
V naší poradně s názvem ALGIFEN NEO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Píchová Anna.
má algifen neo vedlejší účinky? je návykový ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Algifen Neo obsahuje dvě účinné látky:
- metamizolum natricum monohydricum;
- pitofenoni hydrochloridum.
Obě látky jsou účinné při tlumení bolesti v oblasti břicha.
Algifen není návykový, ale má řadu nežádoucích účinků a některé z nich jsou vážné.
Metamizol může způsobit otravu krve, tak zvanou krevní dyskrasii (onemocnění krve zaviněné přítomností neobvyklého materiálu v krvi). Metamizol je také toxický pro ledviny, kardiovaskulární a gastrointestinální systém, ale méně než nesteroidní protizánětlivá léčiva (NSAID), kam patří třeba Ibuprofen. Stejně jako NSAID může i Metamizol vyvolat, zejména u pacientů s astmatem, bronchospasmus (zúžení průdušek bronchů) nebo anafylaxi (alergická reakce).
Mezi další závažné nežádoucí účinky Metamizolu patří:
- agranulocytóza (onemocnění krve, které je důsledkem kritického poklesu granulocytů, což je druh bílých krvinek);
- aplastická anémie (autoimunitní onemocnění, při kterém tělo nedokáže produkovat krvinky všech typů v dostatečném počtu);
- toxická epidermální nekrolýza (typ těžké kožní reakce);
- ataky porfyrie (skupina nemocí, při nichž se hromadí látky zvané porfyriny, které negativně ovlivňují kůži nebo nervový systém);
- krvácení do horní části gastrointestinálního traktu.
Pitofenon (druhá účinná látka Algifenu Neo) již tak zásadní nežádoucí účinky nemá. Může způsobit závratě a bolesti hlavy, vyrážky na kůži a svědění a také může vyvolat sucho v ústech.
Algifen Neo je skvělý jako rychlý pomocník proti náhlé bolesti, ale nehodí se pro dlouhodobé soustavné používání.
Chirurg odstraní buď celou štítnou žlázu, nebo její část. V případě některých zhoubných nádorů vyjme i uzliny v jejím okolí.
Odstranění celé štítné žlázy se nazývá totální tyreoidektomie, odstranění jednoho laloku se nazývá lobektomie a odstranění převážné části štítné žlázy se nazývá subtotální tyreoidektomie. Pokud jde o opakovanou operaci štítné žlázy, mluví se o reoperaci. Jestliže se lékaři přikloní k úplnému odstranění štítné žlázy, je třeba dodávat pacientovi hormony prostřednictvím medikamentů. Pacient pak musí tyto léky užívat doživotně.
Strategie samotného zákroku bude mít vliv na prognózu pacienta a rovněž také na případné komplikace, které mohou nastat.
Před samotnou operací štítné žlázy je nutné pacienta velmi pečlivě vyšetřit a stanovit správnou diagnózu. Lékaři se budou zajímat rovněž o rodinnou anamnézu a možném provázání rodových nemocí. Následně budou provedeny další testy – klinické, laboratorní, zobrazovací, cytologie a imunohistochemické.
Sonografie krku je velmi důležitým vyšetřením, které bývá prováděno u všech nemocných. Ultrazvuk umožňuje lékařům získat informace o struktuře a uspořádání parenchymu štítné žlázy a rovněž odhalí stav lymfatických uzlin. V některých případech je nutné provádět také CT vyšetření a biopsii.
Struma si velmi často žádá operativní zákrok. Lidově se strumě říká vole. Jestliže struma nezpůsobuje pacientovi žádné zdravotní potíže, pak operace není nutná. Operace je však nutná vždy, když dojde k takzvanému útlakovému syndromu, kdy štítná žláza naroste do takové velikosti, že začíná utlačovat okolí, především tracheu. Pacient pak má pocity dušení a tlaku.
U nadbytečné produkce hormonu štítné žlázy je nutné tento stav srovnat za pomocí medikamentů. Léčba je poměrně úspěšná a může operativní řešení odložit na dlouhá léta. V případě, že taková léčba neprokazuje žádné zlepšení zdravotního stavu a štítná žláza i nadále produkuje nadbytek hormonu, je třeba přemýšlet nad dalším postupem. V takovém případě se lékaři rozmýšlí mezi samotnou operací nebo takzvaným vypálením štítné žlázy pomocí radiojodu. Radiojod však nelze aplikovat u všech pacientů. U pacientů je třeba zvážit zdravotní stav. U pacientů – žen je třeba přihlédnout k tomu, zda si žena nepřeje mít v blízké budoucnosti dítě. Podle dávky radiojodu by žena neměla až dva roky otěhotnět. Aby toho nebylo málo, tak by ženy po aplikaci radiojodu přibližně 5 týdnů po radioterapii neměly pobývat v blízkosti malých dětí. Tato opatření se týkají především vůči dětem, u dospělých jedinců je vše v pořádku, tam k žádnému omezení nedochází.
Další onemocnění štítné žlázy jsou její nádory. Ty mohou být benigní (nezhoubné) či maligní (z
Toxická dermatitida je způsobena látkami s fototoxickým (fotodynamickým) účinkem, kdy k rozvoji dermatitidy dochází za nezbytné spoluúčasti dlouhovlnného UV záření a viditelné části spektra. Fotodynamicky aktivní vlastnosti (tedy prosté, imunologicky nepodmíněné zvýšení citlivosti kůže na UV světlo) má řada látek působících lokálně nebo celkově (hematogenně). K lokálně působícím látkám patří dehty a smoly, přírodní živice, deriváty ropy, chlorované naftaleny, éterické oleje, parfémy nebo jejich složky a látky obsažené v rostlinách, nazývané furokumariny. Jsou obsažené například v bolševníku, pastináku, karotce, petrželi, kopru, pakmínu, fenyklu, citrusech a v dalších rostlinách. Hematogenně působí porfyriny, léky (sulfonamidy, fenothiazinové deriváty, tetracyklinová antibiotika, diuretika, chlorpromazin, deriváty sulfonylurei, halogenované salicylanilidy, eosin, rivanol a další). Kromě projevů dermatitidy se může objevit kontaktní urtikárie (například thioglykolát v trvalé ondulaci), folikulitidy, akneiformní erupce (minerálních oleje, řezné emulze, chladicí kapaliny), granulomatózní léze, poruchy pigmentace nebo ulcerace.
Mezi látky často vyvolávající iritační reakce patří voda (včetně obsažených minerálů), mýdla a detergenty, průmyslové čisticí prostředky („bezvodé“ čisticí prostředky, abrazivní pasty, povrchově aktivní látky, oleje, emulgátory, enzymy a další), alkálie (mýdla, soda, amoniak, hydroxidy sodný a draselný, cement, vápno, silikáty a různé aminy), kyseliny (silná iritancia – kyseliny sírová, solná, dusičná, chromová a další, slabá iritancia – kyseliny octová, šťavelová, salicylová a jiné), oleje (řezné oleje s různými aditivy – emulgátory, antioxidanty, antikorozivy, barvivy, konzervačními látkami, lubrikační a hřídelové oleje), organická rozpouštědla (líh, alkohol, metanol, propylenglykol, benzen, toluen, trichloretylen, aceton, ředidla a látky chemicky příbuzné), látky s oxidačními a redukčními vlastnostmi (peroxid vodíku, benzoylperoxid, fenoly, aldehydy, thioglykoláty a další), části rostlin (kůra a šťáva citrusů, cibuloviny a cibule květin, listy muškátů, kosatce, chřest, hořčice a rostliny z čeledí pryskyřníkovité, ostny, trny a podobně), živočišné produkty (enzymy a tělesné sekrety), jiné chemikálie (složky výroby plastických hmot, akrolein, soli rtuti, dezinfekční přípravky, zevní léčiva a další). Ke komplikacím všech druhů iritačních dermatitid patří riziko kontaktní senzibilizace. Diferenciálně diagnosticky je nutné odlišit ostatní typy dermatitid, dále psoriázu, mykózy včetně kandidóz. Pozornost zasluhuje atopie, kdy IKD vzniká rychleji a probíhá úporněji. Podobně i alergická kontaktní dermatitida může vzniknout v terénu chronické iritační dermatitidy.
Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodného roztoku metabolických odpadů (například močovina – urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí, zejména chloridu sodného, a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo z intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně – AD hormonem (ADH) z hypotalamu, při jehož nedostatku vzniká úplavice močová, a aldosteronem. Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako například glukóza a vápník Ca2+, reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu; pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá. Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny, který je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace – dýchání (1 molekula CO2) ve společné kombinaci. Zdravá moč není toxická. Obsahuje látky v těle označené jako nežádoucí, může dráždit kůži a oči. Po vhodném zpracování moči je možné z ní získat pitnou vodu.
Paracetamol patří k nejpoužívanějším lékům proti bolesti. Známý je pod komerčními názvy Paralen, Panadol, Coldrex. Předávkování Paralenem či Panadolem může mít za následek akutní selhání jater a někdy i ledvin. Je jednou z nejčastějších příčin akutního jaterního selhání v předávkování léky.
POZOR! K akutnímu selhání může postačit dávka 7,5 mg u dospělých, což je 15 tablet Paralenu (1 tableta obsahuje 500 mg paracetamolu), u disponovaných jedinců (alkoholici či lidé s cirhózou jater) postačí i nižší dávky!
Denní dávka paracetamolu by neměla překročit 4 g (to je 8 tablet Paralenu).
Určité nebezpečí mohou představovat volně prodejné léky. Často dochází k situaci, kdy pacient užije několik podobných přípravků najednou (Paralen s Panadolem), aniž by si uvědomil riziko předávkování léky a neplánovanou sebevraždu. Obzvláště hrozí nebezpečí u dětí. V odborné veřejnosti je rozšířen názor o bezpečnosti a efektivnosti podávání paracetamolu u dětí, zejména ve srovnání s kyselinou acetylsalicylovou. Uvádí se také nižší riziko vedlejších účinků při léčbě paracetamolem u dětí ve srovnání s dospělými. Jeho podávání je však natolik rozšířené, že se poměrně často popisují u dětí po jeho podání toxické reakce.
Příznaky předávkování paracetamolem u dospělých
První fáze:
nechutenství
pocení
ospalost
nauzea (nevolnost) a zvracení
Druhá fáze:
typicky dochází k přechodnému subjektivnímu zlepšení
v biochemických hodnotách vzestup aminotransferáz a prodloužení protrombinového času
tato fáze obvykle končí 24–48 hodin od požití
Třetí fáze:
pět zhoršení celkového klinického stavu
nechutenství
nauzea (nevolnost) a zvracení
bolesti břicha v pravém podžebří
někdy i bolesti v bedrech a snížení produkce moči (oligurie)
Čtvrtá fáze:
nastává 5–10 dní po požití
stupňují se projevy selhání jater, eventuálně i selhání ledvin
ikterus (žluté zabarvení kůže)
encefalopatie – kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí – zmatenost, spavost, letargie, kóma
krvácivé projevy – především krvácení do zažívacího traktu
ke smrti dochází asi 7.–10. den po předávkování
Příznaky otravy paracetamolem u dětí
První fáze:
U dětí je zvracení častější, někdy jsou bolesti břicha, pocení většinou chybí. Jen někdy je přítomna ospalost, špatný pulz, bradypnoe. U extrémních dávek, 75–100 g, může výjimečně dojít ke kómatu a metabolické acidóze již za 3 až 4 hodiny po požití léků.
Druhá fáze:
Následuje období latence klinických příznaků, které obvykle končí po 24–48 hodinách od p
Struma se může objevit u kohokoli, může být dokonce přítomna i při narození. Zvýšená pravděpodobnost zvětšení štítné žlázy závisí také na těchto okolnostech:
nedostatek jódu v potravě
ženské pohlaví
věk nad 40 let
výskyt autoimunitních chorob, a to i v blízké rodině
těhotenství
menopauza
užívání některých léků – imunosupresiva, antiretrovirová léčba, amiodaron (používaný k léčbě srdečních arytmií), lithium (užívané při terapii bipolární afektivní poruchy)
nadměrná radiační zátěž, například při radioterapii v oblasti krku a hrudníku nebo při práci či nehodě s radioaktivními materiály
nadměrná konzumace takzvaných strumigenů (potraviny obsahující látky mající tendenci vyvolávat zvětšení štítné žlázy): brokolice, zelí, květák, arašídy a sója
Německo je jednou z oblastí s velkým nedostatkem jódu. Zejména v Alpách se jód dříve přítomný v půdě ztrácí. To je také důvod, proč je i nízký obsah jódu v rostlinných potravinách. Nedostatek jódu však vede k růstovým a vývojovým poruchám. Mezi běžně pozorované příznaky nedostatku jódu patří zvětšená štítná žláza (struma, vole). Jako prevence těchto problémů se doporučuje konzumace jódu prostřednictvím jodizované soli nebo potravinových doplňků.
Základním laboratorním vyšetřením při podezření na poruchu funkce štítné žlázy je stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu – TSH v krvi. TSH je hormon předního laloku podvěsku mozkového (adenohypofýzy) a jeho koncentrace se zvyšuje tehdy, když přestává štítná žláza tvořit hormony v dostatečném množství. Je-li TSH normální, můžeme poruchu funkce štítné žlázy až na vzácné výjimky vyloučit a další vyšetření nejsou potřeba. TSH zvýšené nad 3,8–4,1 mIU/l svědčí v naprosté většině případů pro subklinickou či plně rozvinutou hypotyreózu (sníženou funkci štítné žlázy). V některých případech je vhodné doplnit i vyšetření sérové koncentrace vlastního hormonu štítné žlázy (volného tyroxinu FT4), vzácně se vyšetřuje i volný trijodtyronin (FT3).
K objasnění příčiny hypotyreózy slouží vyšetření sérových koncentrací tyreoidálních protilátek (specifičtější a senzitivnější protilátky proti tyreoidální peroxidáze TPOAb, nebo méně specifické a senzitivní protilátky proti tyreoglobulinu – TgAb) a ultrazvuk štítné žlázy. Pozitivita tyreoidálních protilátek svědčí pro autoimunitní příčinu hypotyreózy – chronickou autoimunitní lymfocytární tyreoiditidu. V těchto případech bývá také typický ultrazvukový na štítné žláze. Jestliže je TSH snížené pod 0,4 mIU/l (respektive pod 0,3–0,5 mIU/l podle použité vyšetřovací metody), je situace o něco komplikovanější, protože příčin sníženého (neboli suprimovaného) TSH může být více. Kromě zvýšené činnosti štítné žlázy (hypertyreóza) může jít o takzvanou nespecifickou supresi TSH, například při závažném celkovém onemocnění, centrální hypotyreózu (na podkladě poškození adenohypofýzy), nebo o supresi TSH způsobenou léčbou hormony štítné žlázy. K odlišení těchto příčin je potřeba dovyšetřit FT4 a FT3 v séru. Spíše výjimečně je ve sporných případech nutné k odlišení nespecifické suprese TSH a subklinické hypertyreózy (snížené TSH při normálních hodnotách FT4 a FT3 v séru) použít takzvaný TRH test.
Je-li laboratorně potvrzena hypertyreóza (tyreotoxikóza, zvýšená funkce štítné žlázy), je třeba dovyšetřit její příčinu. K tomu slouží v první řadě vyšetření koncentrace protilátek proti TSH receptoru v séru (TRAK) a ultrazvuk štítné žlázy. Pozitivita TRAK a typický nález na ultrazvuku svědčí pro autoimunitní typ hypertyreózy – Gravesovu-Basedowovu tyreotoxikózu. Jsou-li protilátky TRAK negativní (nebo hraniční) a na ultrazvuku jsou přítomny uzlové změny, jde obvykle o hypertyreózu na podkladě takzvané tyreoidální autonomie. Ta může být buď unifokální (takzvaný toxický adenom), nebo multifokální (takzvaný polynodózní struma), nebo výjimečně difuzní. Přetrvávají-li nejasnosti, lze k odlišení toxického adenomu a polynodózní strumy v některých případech doplnit scintigrafii štítné žlázy 99mTc-technecistanem sodným.
Jedním z příznaků onemocnění štítné žlázy je také takzvané vole (struma), které se objevuje v případě snížení činnosti štítné žlázy v souvislosti s nedostatečným příjmem jodu v potravě. Důvodem nedostatečné činnosti štítné žlázy může být autoimunitní onemocnění, které donutí váš imunitní systém, aby napadl štítnou žlázu. Příčina může být i vrozená, nebo jde o důsledek přítomnosti nádoru, či o ozáření štítné žlázy. Při snížení funkce štítné žlázy tělo funguje zpomaleně, projevuje se únava, pocit chladu, snížená schopnost soustředit se, pacient trpí poruchou paměti, přibýváním na váze. Po čase se příznaky zhoršují: suchá kůže, lámavé nehty, zácpa, bolesti a křeče svalů, pomalý srdeční tep a u žen dochází k prodloužení intervalů v menstruačním cyklu a k silnějšímu krvácení. Vzhledem k tomu, že tato choroba způsobuje nepravidelnou ovulaci, ženy, které se neléčí, mohou mít problémy s početím a je u nich větší pravděpodobnost potratů a předčasných porodů. Výsledkem snížené funkce štítné žlázy jsou také deprese (20 %). Tento stav se nedá vyléčit, ale pomoc je celkem jednoduchá – hormon se dá nahradit pravidelným užíváním tablet. Správný lék a dávkování se musí stále sledovat. Protože nadměrným dodáváním hormonu se zvyšuje riziko nebezpečí osteoporózy (řídnutí kostí) a srdeční arytmie, poddávkováním se zase zvyšuje krevní tlak a hladina cholesterolu.
Psychologické a psychiatrické faktory – jsou bezkonkurenčně nejčastějšími příčinami pocitu „knedlíku v krku“. Nesouvisí s příjmem potravy a polykání tekutin nebo pevné stravy by tento pocit nemělo zhoršovat. Provedená vyšetření neprokážou žádnou jasnou patologii. Základem je náhled pacienta, ne nezávažnost problému. Jako podpůrná léčba mohou být předepsány medikamenty proti úzkosti nebo antidepresiva.
Zvětšená štítná žláza – zvětšení štítné žlázy je označováno jako struma. Svým tlakem může zvětšená štítná žláza tlačit na okolní orgány a tím vytvářet nepříjemný pocit. Větší strumu lze nahmátnout. Obtíže s polykáním nemusí být přítomny, pokud zvětšená štítná žláza vyloženě neutlačuje jícen.
Obtíže s krční páteří – zřejmě se jedná o nepříjemné pocity dané nemocemi obratlů (vznik kostních výrůstků), jejich skloubením či problémy přilehlých svalů a šlach. Mezi čtvrtým a šestým obratlem se nacházejí nervy z míchy, které ovlivňují krk, jeho žlázy, nos, hlasivky a jícen, takže tam může docházet k nějakému utlačování těchto nervových drah, které se pak projevuje právě knedlíkem v krku.
Skutečné cizí těleso v jícnu – sousto, které se zasekne v jícnu (typicky kus masa ze steaku), je samozřejmě pociťováno jako „knedlík v krku“. Vzhledem k tomu, že je jícen ucpán, objeví se i porucha polykání včetně polykání slin, které vytékají z úst. Situace se řeší endoskopicky (gastroskopie), kdy je cizí těleso vytaženo, nebo protlačeno do žaludku.
Závažnější onemocnění – jak bylo řečeno výše, musíme být velmi pozorní v situaci, kdy se onen knedlík v krku objeví při polykání, a extrémně opatrní musíme být tehdy, pokud je polykání bolestivé. O jednotlivých možných příčinách si přečtěte v příslušném článku, já zde jen okrajově uvedu příčiny, jako je těžký zánět při refluxní chorobě, achalázii a další poruchy hybnosti jícnu, rakovinu jícnu a další.
Pocity tlaku v krku obvykle provázejí zánět mandlí, angínu, rozličné poruchy polykání, zduřené či jinak omezené sliznice hltanu jako následek infekce nebo alergie. U rýmy a nachlazení tento pocit rychle odezní, u alergie je nutná návštěva lékaře.
Onemocnění štítné žlázy se projevuje buď poruchou tvorby hormonů (zvýšená nebo snížená činnost žlázy), nebo postupným zvětšováním celé žlázy, velmi často i s tvorbou uzlu (uzlů). Takto zvětšená žláza se často nazývá struma. Mnohdy je spolu se strumou přítomna i porucha tvorby hormonů. Důvodem k operaci jsou většinou rostoucí uzly (uzel) nereagující na léčbu medikamenty a podezření na nádor. Odstranění žlázy se doporučuje i v některých případech nadměrné tvorby hormonů. Pokud lékař již operaci doporučil, pak riziko jejího odkládání spočívá v případě nádoru nebo uzlů v dalším růstu s tlakem na okolní orgány (průdušnice, zvratný nerv, jícen) a růsty strumy do hrudní dutiny. Při zvýšení činnosti žlázy je nebezpečí poškození srdce a zhoršení očních potíží, u zhoubných nádorů v možnosti metastází včetně vrůstání do okolních orgánů.
Cílem operace je odstranění poloviny nebo celé žlázy při ochraně a zachování zvratných nervů i příštítných tělísek. Operace se provádí v celkové narkóze. Řez se vede na přední straně krku v jeho dolní části. Po obnažení přední plochy žlázy se podvážou jednotlivé cévy vedoucí k operovanému laloku, který se uvolní tak, že zůstane fixován již jen k průdušnici. Poté se většinou ve standardním místě ozřejmí zvratný nerv a vypreparuje se jeho průběh podél průdušnice až k místu vstupu do hrtanu. Současně se izolují všechny tkáně v okolí laloku, kde by mohlo být příštítné tělísko. Po bezpečné izolaci nervu a tělísek je přerušen úpon žlázy k průdušnici a poté lalok odstraněn. Při oboustranném výkonu je postup stejný i na druhé straně. Do rány je zavedena umělohmotná hadička k zajištění odtoku tekutin z rány do podtlakové láhve. Tato hadička se odstraňuje zpravidla 2. den po operaci. Rána se zašívá jemným vláknem uvnitř kůže.
Výhodou operace je odstranění tkáně štítné žlázy na jedné nebo obou stranách při ochraně zvratného nervu a zachování příštítných tělísek. Při dodržení tohoto postupu není nutné již nikdy v této oblasti operovat a tím ohrožovat uvedené struktury. Následkem operace je jizva a nutnost užívání hormonů štítné žlázy ve formě tablet po celý život.
Otok krku může mít mnoho příčin. Otok se může projevovat zvenku nebo zevnitř. Vždy záleží na konkrétní příčině.
Možné příčiny
Nachlazení: Otok v krku může doprovázet běžná nachlazení a rýmy. Nejčastěji se jedná o virózy, typicky přicházející v jarních a podzimních měsících. Doprovodnými příznaky bývají zvýšená teplota, únava, bolest hlavy, rýma. Obvykle se nejedná o závažné onemocnění a není zapotřebí antibiotik.
Angína: Otok v krku je typickým příznakem zánětu mandlí (angíny). Hrdlo bývá rudé, oteklé, na mandlích se mohou objevit bílé hnisavé čepy. Bolest se vyskytuje zejména při polykání. Angíny mohou být způsobeny jak bakteriemi (nejčastěji streptokoky), tak viry. Mohou mít i mykotický původ. Aby lékař rozhodl, co je skutečně původcem onemocnění a zda je vhodné nasadit antibiotika, většinou provede takzvaný CRP test z kapky krve, který mu pomůže odlišit bakteriální infekci od ostatních. V případě podezření na streptokokovou angínu je možné ještě vyšetření doplnit mikrobiologickým vyšetřením, výtěrem z krku či takzvaným streptestem.
Laryngitida: Zánět hrtanu se projevuje silným škrabáním v krku, štěkavým kašlem, chrapotem až ztrátou hlasu a otokem.
Faryngitida: Zánět hltanu se projevuje intenzivní bolestí a otokem v krku zejména při polykání.
Alergie: K otoku v krku dochází následkem otoku sliznic a zvýšené tvorby hlenu.
Infekční mononukleóza: Infekční mononukleóza neboli EB viróza může mít stejné projevy jako angína, tedy otok a bolest. Diagnostikuje se krevními testy.
Refluxní choroba: Při nemoci zvané gastroezofageální reflux se kyselý obsah žaludku (natrávená potrava a šťávy) vrací zpět do jícnu. Může přitom nepříznivě působit na sliznici jícnu, poškozovat ji a způsobovat v ní zánět a následný otok. K příznakům tohoto onemocnění patří především pálení žáhy i v období mezi jídly, ke kterému se může přidat bolest při polykání.
Zvětšená štítná žláza: Příčinou otoku v krku bývá rovněž zvětšená štítná žláza neboli struma. Zvětšení štítné žlázy může být projevem jak zvýšení její činnosti, tak i snížení.
Záškrt: I toto onemocnění se může projevovat otokem krku; v našich zemích je proti této nemoci povinné očkování.
Nádorové onemocnění: Nádory v oblasti krku (rakovina hrtanu, rakovina jícnu) se mohou projevovat otokem v krku. Bolesti se objevují většinou až v pozdější fázi nádoru. Nádory se mohou projevovat pocity knedlíku v krku, krví ve slinách či hlenu nebo dlouhotrvajícím chrapotem.
