Melasa je zbytek po vycukernění cukrové řepy či cukrové třtiny. Používá se v likérnictví, na výrobu lihu, kyseliny citronové, droždí, k dalšímu vycukernění nebo na zkrmení, ale také jako zdroj uhlíku v pěstebních prostředích. Obsahuje asi 50 % cukru, který však již není schopen pro velký obsah příměsí vykrystalizovat. Je velmi mazlavá a lepkavá.
Co hlavně melasa obsahuje
Sklizeň cukrové třtiny začíná tím, že se opálí spodní uschlé listy. Pak přijdou na řadu sklízecí stroje, v obtížně dosažitelných polohách rolníci s mačetami. Od okamžiku useknutí stébla začíná boj s časem, cukrová třtina se totiž začíná do 24 hodin kazit. Rostliny se tedy rychle rozřežou a lisují. Získaná šťáva se následně několikrát povaří a nakonec rychle zchladí. Na povrchu šťávy vykrystalizuje jantarově zabarvený třtinový cukr. Po oddělení cukrové krusty zůstane v nádobě melasa.
Melasa je hustá, tmavá a poněkud nahořklá látka, z níž se posléze může vyrábět třeba rum. Tato melasa je následně zředěna vodou a prochází filtračními procesy, dokud není směs dostatečně čistá a dokud není dosaženo požadované hustoty a kyselosti. Poté se přidá kultura z kvasnic a začíná fermentace. Tempo fermentace, které má velký vliv na vlastnosti výsledného produktu, je ovlivňováno teplotou. Lehké bílé rumy kvasí přibližně 24 hodin, těžké tmavé rumy až 12 dní. Destiláty vypálené jakoukoliv technikou jsou bezbarvé, barvu získají až zráním v dubových sudech (toto je tradiční postup, právě dřevo dodá rumu kromě barvy také charakteristické aroma) nebo přidáním lihovarnického karamelu (což je lacinější varianta).
Melasa obsahuje vápník, měď, hořčík, glukózu, fosfor, sacharidy, železo, nenasycené kyseliny, sodík, vitamín B, draslík, vitamín A, zinek, vitamín D, chrom a enzymy.
Melasa má specifickou chuť, která nemusí vyhovovat každému. Kdo ji však má rád, může si ji přidávat například do čaje, kakaa, jogurtu, zkrátka obdobně, jako se používá med. V takové podobě je jistě pro spoustu lidí mnohem stravitelnější a snesitelnější.
V naší poradně s názvem CO JE MSM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek .
MSM je organická síra a obsahují ji aminokyseliny methionine a cysteine, které jsou běžně dostupné v přírodních potravinách, jako je maso a mléčná syrovátka. Prvotním zdrojem MSM jsou některé bakterie a řasy, které vypouštějí MSM do vzduchu. To se pak prostřednictvím deště dostane do půdy a odtud přes rostliny do potravního řetězce. Čisté MSM se extrahuje z biologických zdrojů pomocí náročné chemické technologie v domácích podmínkách neproveditné.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
msm:
ch3-so2-ch3
se vyrabi prumyslove - viz wikipedie
nabizi: 4fitness.cz
dodava telu siru, zmensuje bolestivost kloubu a svalu.
Nesnasi se s salicilaty (nevim jak moc)
Melasa obsahuje vitamíny, minerály, nenasycené kyseliny, glukózu a sacharidy. Tyto látky jsou pilířem blahodárných účinků, kterými melasa vůči lidskému organismu disponuje. Může být prevencí, ale též pomocným alternativním lékem různých onemocnění. Úspěch, s jakým se projevuje na našem zdraví, je také dílem snadné vstřebatelnosti všech látek, které melasa obsahuje.
Pravidelná konzumace melasy brání vzniku křečových žil, podporuje činnost lymfatického systému, odstraňuje střevní potíže (zejména zácpu), potlačuje problémy s látkovou výměnou, pomáhá v boji s nadváhou, pomáhá v léčbě kožních onemocnění (ekzémy, lupénky), urychluje hojení, čistí a aktivizuje organismus, regeneruje krvetvorbu, mírní projevy alergie, upravuje krevní tlak, podporuje činnost nervové soustavy, posiluje obranyschopnost, zlepšuje stav kloubů a kostí, artrózu, řídnutí kostí.
Melasa je také výraznou pomocí v léčbě onkologických onemocnění – pomocí obsažených látek umí likvidovat vzniklý karcinom. Melasa je tak často doporučována pacientům s obtížemi tohoto typu, a to k dlouhodobému a intenzivnímu užívání i zevní formou, například na kůži zničenou chemoterapií a podobně. Na druhé straně je však i prevencí bránicí rakovinotvornému bujení.
Běžné dávkování je 2 kávové lžičky denně. Sužuje-li vás nějaká nemoc, pak je možné zvýšit tento počet na 4 až 5 lžiček. Vždy je dobré zapít melasu sklenicí vody (pokud ji konzumujete samostatně), aby se v těle lépe vstřebala. Melasu je tedy možné zahrnout do běžného vaření, my vám ale na závěr přinášíme tip, jak ji užít zevně. Pleťová maska s příměsí melasy dodá pokožce látky, které potřebuje ke správné regeneraci a zdravému vzhledu. Stačí přidat lžičku melasy do krému, který používáte, případně ji nanést na pokožku samotnou. Když ji necháte alespoň 20 minut působit, poznáte po následném opláchnutí, že se pokožka rozzářila a vypadá mnohem lépe. Při dlouhodobém a pravidelném užívání je melasa zárukou, že vaše fyzická i psychická kondice budou v co nejlepším stavu.
Melasa slouží jako náhradní sladidlo do pokrmů, ale hodí se i do salátů a dresinků jako zálivka. Sladí se s ní podobně jako s medem. Například perníkoví panáčci jsou s použitím melasy zdravějším mlsáním hlavně pro děti. Ve slané kuchyni překvapí svou chutí hovězí po německu v pomalém hrnci. Melasa se skladuje v pokojové teplotě s vlhkostí vzduchu maximálně do 70 %.
Domácí melasa v našich podmínkách je nahrazována řepnou formou.
Sirob
Ingredience: cukrová řepa, voda
Postup: Očištěnou řepu nakrájíme na větší kostky, zalijeme vodou a dáme vařit. Řepu vaříme do úplného změknutí. Potom vyvařenou tekutinu scedíme do čistého hrnce a vaříme až do doby, než je hmota hustotou podobná medu. Dále pak využíváme dle vlastní fantazie. Používá se obdobně jako javorový sirup nebo med, například na bramborové placky se sirobem, na makové buchty polévané sirobem či na dozdobení zmrzliny.
Řepný sirob je úžasný přírodní produkt bohatý na minerály s nenapodobitelnou chutí. Kdo jednou okusil, určitě ho bude chtít ochutnat znovu. Jde o produkt zdravé výživy vhodný i pro malé děti.
Sirob – další varianta:
Ingredience: 10 kg cukrové řepy, voda (z tohoto množství připravíte 1,25 litru sirobu)
Postup: Řepu očistíme, nastrouháme nebo nakrájíme na plátky, zalijeme vodou a vaříme doměkka. Vody dáme jen tolik, aby byla řepa potopená (jako když se vaří brambory), pokud se vyvaří během doby vaření, můžeme dolít, aby nebyla řepa nasuchu. Po uvaření vodu scedíme (ale nevyléváme!) a z uvařené řepy po částech přes plátno vymačkáme šťávu. Tu smícháme se scezenou vodou a pomalu, velmi pomalu sváříme do zhoustnutí (nepřipálit!!). Hotový sirob slijeme do sklenic a povážeme. Nekazí se.
Nutričně sirob obsahuje draslík, železo a vápník. Vůně a chuť jsou specifické, ale dobré. Zkuste například chleba s máslem a k tomu pár lžiček poctivého řepného hutného sirupu. Nebo jej přidejte do vánoční černé omáčky, do které patří. A co takhle vánoční buchtičky s jablky, mákem a perníkem? Časově a energeticky je to opravdu náročné, ale proč se do toho nepustit, když se tato činnost spojí s rodinou trachtací, do níž se všichni s radostí zapojí.
tuky – zásoba tělesné energie, kterou je ale třeba držet v mezích, aby nedocházelo k nadměrnému přibírání tělesné hmotnosti; vhodné zdroje: maso, máslo, zakysané mléčné výrobky a tvrdé sýry, za studena lisované rostlinné oleje bohaté na omega-9 a omega-3 mastné kyseliny a také za studena lisovaný kokosový olej, ořechy a semínka, vejce, obilniny.
Hlavní zdroj energie po dobu celého těhotenství pochází z důležitých sacharidů neboli cukrů. Ty se nacházejí například v chlebu a obilovinách. Celozrnné produkty poskytují důležité živiny, jako je železo, vitamín B, vláknina, ale i některé bílkoviny. Jednoduché cukry jsou okamžitě využitelné a nalezneme je ve zralém ovoci a částečně také v zelenině. Jedná se především o glukózu a fruktózu. Pozor ale na takzvané „prázdné sacharidy“, které jsou obsaženy například v čokoládě, sušenkách nebo slazených nápojích. Po dobu těhotenství se jim proto raději vyhněte. Opravdu se doporučuje omezit bílý cukr. Skvělou náhražkou může být například med, javorový sirup nebo výše zmiňovaná třtinovámelasa.
Melasu mohou konzumovat děti (od 6 měsíců věku), dospělí i senioři. U dětí je podporou zdravého vývoje, u dospělých pomáhá udržovat potřebnou kondici a u seniorů mírní negativní důsledky stárnutí.
Jazyk je svalový orgán nacházející se v dutině ústní. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled. Wikipedie uvádí, že u člověka velká ohebnost jazyka ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Svaly jazyka vytvářejí celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální). Často se tvrdí, že se jedná o nejsilnější sval v těle, ničím to však není podloženo. Kromě toho, že neexistují objektivní kritéria, podle nichž by se síla svalu dala měřit, není jazyk ani jen jedním svalem.
Na Wikipedii se dále dočteme, že jazyk obsahuje mnoho chuťových receptorů, kterým se říká chuťové pohárky. Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, slanou, kyselou a hořkou. V dnešní době je uznávána i další, pátá chuť, a to umami, a hovoří se o dalších.
Z údajů Wikipedie vyplývá, že karcinom (z řeckého karkinôma) je nádorové onemocnění vycházející z epitelu, například z vrstev kůže či sliznic, jde tedy o nádory z tkání ektodermálního či entodermálního původu. Označení rakovina se původně vztahovalo pouze na karcinomy, dnes se však v běžném jazyce rozdíl stírá. Většina karcinomů pochází z krycího epitelu nebo žlázového epitelu. Karcinomy tvoří cca 80 % maligních nádorů.
Wikipedie charakterizuje tento vitamín následovně: B-komplex je souhrnné označení pro vitamíny skupiny B. Jsou to ve vodě rozpustné vitamíny, nezbytné pro správné fungování metabolismu. Hlavním zdrojem vitamínů skupiny B jsou kvasnice, maso, sýry, celozrnné obiloviny (také jáhly), luštěniny a ořechy. Objevitelem vitamínu B byl polský biochemik Kazimierz Funk (nalezl jej v roce 1912 v otrubách rýže). B-komplex je také někdy obchodní označení vitamínového komplexu, který ale většinou všechny vitamíny s označení B neobsahuje.
Vitamíny nejsou: adenin, inositol, cholin, kyselina lipoová ani kyselina pangamová - jejich označení jako vitamín je zastaralé. Rovněž amygdalin není vitamín; jedná se o kyanogenní glykosid a rostlinný toxin obsažený v semenech některých rostlin.
Wikipedie uvádí, že Lázně Bělohrad (německy Bad Bielohrad) je nevelké podkrkonošské lázeňské město ležící v okrese Jičín, zhruba 16 km východně od Jičína. Jejich katastrální území má rozlohu 421,30 ha. Žije zde přibližně 3 700 obyvatel [2]. Městem protéká potok Javorka, procházejí jím silnice II/284 a II/501 a také železniční trať 040 Chlumec nad Cidlinou – Trutnov.
Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, kde byla vystavena kamenná tvrz, která měla bílé zdi a poddanými byla nazývána Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Bělohrad byl v 90. letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.
Historie
Dle Wikipedie vlastnil na počátku 17. století některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Roku 1722 (2. května) povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak. V polovině 19. století byl významným vlastníkem některých částí Max Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. K velkému rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky z Assenburgu, která panství koupila od Dormitzerů. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.
Pamětihodnosti uvedené Wikipedií:
Barokní zámek – na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Na zámku byla v roce 2018 započata rekonstrukce a přestavba, a tak není přístupný široké veřejnosti. Později by zde měly vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory [3]. Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník K. V. Raise a jako galerie. Nedaleko oranžérie je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při severozápadním nároží zámku roste památný strom – Bělohradský buk.
Je med tím, co nesmí jíst diabetik v běžné každodenní stravě.
Med rychle zvyšuje hladinu cukru v krvi a jeho pravidelná konzumace zhoršuje kompenzaci diabetu. Výjimky jsou možné jen ojediněle a při pečlivém sledování glykémie.
Může diabetik použít med místo cukru?
Med a cukrovka nejsou bezpečnější kombinací než cukr.
Z metabolického hlediska se med chová podobně jako běžný cukr. Nahradit cukr medem proto neznamená snížení rizika výkyvů glykémie.
Pomáhá med léčit diabetes?
Jak na cukrovku pomocí medu je zavádějící tvrzení.
Neexistují důkazy, že by med zlepšoval inzulinovou citlivost nebo léčil diabetes. Naopak může zhoršit kontrolu onemocnění.
Je melasa vhodná při cukrovce?
Melasa není vhodnou volbou při diabetu.
I když obsahuje minerální látky, stále je zdrojem rychlých sacharidů a zvyšuje hladinu cukru v krvi podobně jako cukr.
Je xylitol bezpečný pro diabetiky?
Xylitol má nižší glykemický efekt než cukr.
Stále však může glykémii zvyšovat a při vyšších dávkách způsobovat zažívací obtíže. Je vhodný pouze v omezeném množství.
Čím sladit při cukrovce nejbezpečněji?
Čím sladit při cukrovce závisí na individuální toleranci.
Nejbezpečnější volbou jsou sladidla bez vlivu na glykémii, používaná střídmě a s ohledem na celkový jídelníček.
Zvyšuje med glykémii rychleji než cukr?
Med zvyšuje cukr v krvi velmi rychle.
U některých pacientů může být nárůst dokonce rychlejší než po běžném cukru, zejména pokud je med konzumován nalačno.
Má med při diabetu nějaký praktický přínos?
Med při diabetu nemá běžný dietní přínos.
Jeho využití je spíše výjimečné, například při hypoglykémii, nikoli jako součást pravidelného slazení.
Otázka čím sladit při cukrovce patří mezi nejčastější dietní dilemata. Cílem není sladit „zdravě“, ale sladit tak, aby nedocházelo k výrazným výkyvům hladiny cukru v krvi.
V klinické praxi se proto doporučují sladidla s minimálním nebo žádným vlivem na glykémii.
Xylitol, melasa a další možnosti
Xylitol má nižší glykemický index než cukr, ale stále zvyšuje hladinu cukru v krvi a při vyšších dávkách může způsobit trávicí obtíže. Melasa je nutričně bohatší než cukr, ale z hlediska diabetu zůstává zdrojem rychlých sacharidů.
V praxi jsou proto obě sladidla pro diabetiky spíše nevhodná nebo použitelná jen velmi omezeně.
Nejbohatším zdrojem železa je třtinovámelasa, šťáva ze švestek, sušené meruňky, ořechy, semena dýní, pšeničné klíčky a otruby. Dále jej obsahují luštěniny, zelená listová zelenina, mořské řasy, datle, fíky, hovězí játra, korýši. Železo likviduje vitamin E v těle, proto je důležité, aby mezi jejich užíváním byl alespoň desetihodinový interval. Všechny chemické potravinové doplňky obsahující železo udržujte mimo dosah dětí. Již pět tablet s obsahem velké dávky železa či několik hltů kapek může malé dítě i zabít!
Strava patří k důležitým faktorům, jež ovlivňují vzhled a zdraví kůže, vlasů a nehtů. Keratinocyty (pokožkové buňky vytvářející keratin) jsou totiž metabolicky velmi aktivní, proto citlivě reagují na nedostatek vitamínů, minerálů, aminokyselin obsahujících síru...
Například vyloučení bílkovin z jídelníčku způsobuje nejen zpomalení růstu vlasů, ale také produkci menšího počtu a méně kvalitních vlasů. Vlasy se též zdají málo zabarvené a mohou začít předčasně šedivět. Potraviny bohaté na bílkoviny (libové maso, mléko, vejce, mořské ryby, luštěniny...) hrají tudíž důležitou roli při prevenci proti ztrátě keratinu ve vlasech.
Vliv na množství keratinu ve vlasech (a tedy na kvalitu a množství vlasů) mají mimo jiné i:
vitamíny skupiny B (pivovarské kvasnice, celozrnné obiloviny, luštěniny, maso...);
vitamín A (rybí tuk, játra, mrkev, špenát, kapusta, meruňky, máslo...);
Wikipedia uvádí, že jojoba kalifornská (Simmondsia chinensis) je jediný druh čeledi jojobovité z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to drobnolisté keře rostoucí ve vyprahlých oblastech Sonorské pouště v Kalifornii. Jojobový olej má mnohostranné využití.
Jak dále zmiňuje Wikipedie, jojoba kalifornská je tuhý stálezelený dvoudomý keř s drobnými kožovitými vstřícnými listy bez palistů, dorůstající výšky okolo 3 metrů. Listy jsou jednoduché, v protistojných párech spojené bází, krátce řapíkaté, s celokrajnou eliptickou až podlouhlou čepelí a zpeřenou žilnatinou. Květy jsou jednopohlavné, nenápadné, pravidelné. Kalich je složen nejčastěji z 5 (řidčeji 4 nebo 6) lístků, koruna chybí. Samčí květy jsou v hlávkách. Tyčinek je stejný počet jako kališních lístků, jsou volné, oddáleně vyrůstající z plochého květního lůžka. Samičí květy jsou jednotlivé nebo rostou v hroznech, semeník je svrchní, srostlý ze 3 plodolistů, se stejným počtem komůrek a s volnými čnělkami. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Plodem je jednosemenná pouzdrosečná tobolka. Semena jsou asi 10 až 15 mm dlouhá a připomínají žalud. Jojoba kalifornská roste na jihozápadě Severní Ameriky, ve vyprahlých oblastech Sonorské pouště a na přilehlých územích USA a Mexika.
Dle Wikipedie semena jojoby obsahují 47 až 62 % kapalného vosku, který taje již při 7 °C. Je to světle žlutá nežluknoucí kapalina bez vůně, prodávaná jako „olej jojoba“. Používá se v kosmetice, farmacii i jako mazadlo vysokoobrátkových motorů, neboť odolává vysokým tlakům. Vosk z jojoby používali indiáni jako jedlý olej. Je nestravitelný a může být proto součástí redukční diety. V dnešní době je jojoba pěstována na různých místech světa, například ve Španělsku. Jojobový olej slouží také jako náhrada vorvaního tuku, čímž tato rostlina napomáhá ochraně velryb.
Wikipedie uvádí, že krční páteř je oblast páteře u krku. Je tvořena 7 obratli, které se označují C1–C7. Tyto se vyznačují nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je trnový výběžek, který je na konci rozdvojený. Nejvýznamnější obratle krční páteře jsou atlas (nosič) a axis (čepovec). Atlas (označen C1) nemá trnový výběžek, v jeho těle je velký otvor a má velké kloubní plošky. Axis (označen C2) má 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu. Tyto dva obratle společně zajišťují pohyb hlavy.
Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu Diospyros znamená "Diovo ovoce". Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Přestože se v Číně pěstuje už přes 2000 let, vědecky bylo poprvé popsáno až v roce 1780.
Plody mají jasně oranžovou barvu, tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar) a dorůstají do průměru 5-8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.
Kaki pochází z jihovýchodní Asie, dnes je rozšířeno v subtropech téměř celého světa, od Asie po Ameriku. Roste také například v jižní části Ukrajiny. Do České republiky se na podzim 2008 dováželo kaki z oblasti Valencie, na podporu prodeje byla v Praze poprvé spuštěna reklamní kampaň - v metru byly k vidění reklamní plakáty s motivem Zorra. Před rokem 1989 se plody kaki dovážely nejčastěji z Albánie, ale také z Itálie, kde na stromy s krásně zbarvenými plody lze narazit již po přejezdu Brenneru.
Kaki je velmi chutné samo o sobě, slupka se může konzumovat, ale většinou se loupe. Další možností je například plod naříznout, jakmile je dužina měkká (dozraje i při pokojové teplotě), pokapat citronovou nebo limetkovou šťávou a vybírat malou lžičkou. Zcela zralá dužina je mazlavá, má až marmeládovou konzistenci. Kaki se přidává do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, omáček a sladkých rýžových jídel. Vyrábí se z něj šťávy, marmelády a želé. Oblíbené je i sušené kaki.
Plody se sklízejí ještě nezralé, aby přežily dlouhý transport. Při nákupu by neměly být otlačené. Kaki se konzumuje, když je na omak měkké. Proto se musí kupované plody nechat dozrát.
Konzumace tohoto ovoce se doporučuje lidem s nemocnými játry a ledvinami, při výzkumu na potkanech totiž bylo zjištěno, že pomáhá trávit tuky. Dužina obsahuje velké množství vitamínu C a až 20 % cukrů. Energetická hodnota 100gramového kaki je cca 293 kJ (70 kcal). Konzumuje se čerstvé, sušené i proslazované.
Nadměrná konzumace (málo zralé trpké plody) může vést ke vzniku specifických útvarů z nestrávených zbytků v žaludku, takzvaných diospyrobezoárů, které způsobují zdravotní obtíže. Taniny obsažené v plodech spolu se žaludečními šťávami koagulují v lepkavou hmotu stmelující nestrávené zbytky v žaludku.
