Na rozdíl od mužské obřízky, která může někdy být i zdravotně prospěšná a nezpůsobuje vážné poškození pohlavního orgánu, představuje infibulace u žen podstatně vážnější zákrok s celoživotními (především negativními) důsledky. Ženská obřízka nemá pro ženy a dívky žádné zdravotní přínosy. Mezi okamžité důsledky patří těžké krvácení a problémy s močením, později se mohou vyvinout cysty, infekce, neplodnost. Zvyšuje se také pravděpodobnost komplikací při porodu a riziko, že se dítě narodí mrtvé. Zákrok většinou provádějí ostrým nožem, žiletkou nebo nůžkami tradiční „obřezávačky“. Tyto ženy mají často důležitou pozici a ve svých komunitách plní také funkci porodní báby. Podle WHO však 18 % zákroků provádějí poskytovatelé zdravotní péče.
Světová zdravotnická organizace uvádí čtyři typy ženské obřízky
Klitoridektomie: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku, výjimečně jen jeho předkožky.
Excize: částečné nebo úplné odstranění poštěváčku a malých stydkých pysků, jen někdy též odstranění velkých stydkých pysků.
Infibulace: zúžení poševního otvoru vytvořením kryjícího uzávěru tím, že se naříznou a přemístí velké nebo malé stydké pysky, někdy doprovázené odstraněním klitorisu.
Další nespecifikované typy: všechny ostatní škodlivé zásahy do ženských pohlavních orgánů – propichování, piercing, nařezávání a vyškrabování, rovněž kauterizace ženských rodidel.
Další typy ženské obřízky
Sunna cirkumcize: Jedná se o arabskou tradici, při níž by měla být odstraněna pouze předkožka klitorisu. Takto provedený zákrok má jako jediný nárok na název obřízka, a pokud je proveden v původním smyslu a malém rozsahu, lze u něj jako u jediného připustit i možné zlepšení sexuálního prožitku obnažením glans při ztopoření. Většinou však při tomto zákroku dojde k odstranění špičky (glans) klitorisu, takže žena poté neprožívá tolik vzrušení jako při celistvé konfiguraci klitorisu. Odstraněním jen špičky poštěváčku nemusí dojít k absolutní ztrátě prožitku při ztopoření pahýlu, avšak mnohdy si dívky stěžují, že jako by to „tam bubřelo a není kam“. Z toho pak mohou nastat traumatické situace, avšak to ještě není to nejhorší, pokud je odřezání „čisté“, to znamená celistvě ošetřené. Pokud je obřízka tohoto typu provedena jako infibulace, tak je odřezaný celý volný klitoris, tedy přeťata crura těsně za vazy ke stydké kosti. Pak dívka klitoris necítí, jen jej má v paměti zafixován. Poté bývají problémy i s masturbací, neboť vjemy jsou, jako by ho tam měla, ale nemůže ho nahmatat.
Klitoridektomie: Při tomto zákroku dochází k odstranění klitorisu a někdy i malých stydkých pysků.
Faraonská obřízka: Představuje nejtěžší typ infibulace. Při tomto zákroku dochází k odstranění malých i velkých stydkých pysků a klitorisu. Rána je pak sešita tak, že po odhojení zůstane jen malý otvor pro močení a menstruační krev. Pokud je zákrok proveden před pubertou, mohou kromě výše uvedených problémů nastat ještě následné komplikace při zahájení menstruačního cyklu. Při svatební noci je pak žena naříznuta.
Ve svém příspěvku VŘEDY NA VAGÍNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Livia.
Uz skoro 1 rok mam vredy jeden mi ide dole a zasse ini najdem newjem co uz mam robiť velmi sa.bojím
.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sany.
Dobry den. Chci se zeptat na leve strane nevim jak nazvat na pysku se me udelala tvrda kulicka ktera na dotek boli a je strasne tvrda a velikostne jako hrasek misto zarudle Myslela jsem si ze to je zarostli chloupek ale asi neni poradite me co to muze byt ? Dekuji
Pubické ochlupení je ochlupení rostoucí v oblasti genitálií, třísel a někdy i na horní části stehen (u dospělé ženy se pubické ochlupení vyskytuje na stydkém pahorku a velkých stydkých pyscích). Jedná se o druhotný pohlavní znak, který se začíná projevovat v období puberty. Na rozdíl od vlasů dorůstá pubické ochlupení pouze 3 až 8 centimetrů a má jinou strukturu. Růst pubického ochlupení je daný hormony a jeho intenzita se rozděluje do pěti stupňů podle tzv. Tannerovy stupnice, zavedené britským pediatrem Jamesem Tannerem. Pubické ochlupení má funkci ochranou, aby se do pochvy nedostaly nečistoty.
Ve svém příspěvku VŘED NA INTIMNICH PARTIJICH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Hosova.
Nejprve,jsem mela zanet zubu,cistim kazdy den.vylecila ibalginem.Potom me zacely bolet bedra a nohy cim dal vice.pred ctyrmi dny se mi udelal vred na st.pysku.Oteklo to a zmodralo.Do dvou dnu dalsi ctyri velike a plno malych oko.Bli to.svedi.Horecku,zimnici.Mazale jsem si to BETADINEM Od gynokol.
beru-cipralex,euthirox,zolpiden,nolpaza.
DEKUJI
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Pod pojmem Bartholiniho žláza je myšlena velká předsíňová žláza, což je párová žláza nacházející se v oblasti ženských zevních pohlavních orgánů. Jedna tato žláza se nachází na levé straně a druhá na pravé straně pod poševním vchodem. Tyto žlázy mírně zvlhčují vulvu.
Příčiny
K abscesu této žlázy dochází v důsledku rozvinutí některého zánětu této žlázy. Zánět Bartoliniho žlázy se nazývá též bartholinitida a dochází k němu ucpáním vývodu žlázy (například v období těhotenství), nebo infekcí, která může být způsobená prostředím, ale i některou pohlavně přenosnou nemocí (bakterie jsou zaneseny z poševního vchodu – například chlamydie, streptokoky aj.). Zánět i absces této žlázy je lehce poznatelný, pokud se žlázou nejsou žádné problémy, tak se nedá nijak nahmatat, pokud jí ale sužuje zánět, tak se na vnitřní straně stydkého pysku vytvoří cysta plná hnisu, která může být velká i kolem několika cm. Okolí tohoto abscesu je zarudlé, oteklé, zduřelé a velmi bolestivé. Toto onemocnění může provázet i horečka a zvýšená unavenost.
Léčba
Zánět této žlázy, bývá velmi bolestivý. Lékaři obvykle na zánět předepisují sedací koupele (4 x denně po dobu 10 – 15 minut) obvykle v odvaru z heřmánku. Někteří lékaři předepisují také léčbu infračerveným zářením, které působí protizánětlivě. Pokud antibiotika a koupele, které jsou na tento zánět předepisována, nezaberou (případně žena nenavštívila lékaře), může zánět přerůst v absces, který musí být řešen již chirurgicky. Absces této žlázy se dá řešit několika různými operacemi. Nejčastějším typem je vnější drenáž, která slouží k vypuštění hnisu z abscesu. Tato operace se provádí pod lokální anestezií a je při ní proveden jeden malý řez. Součástí této léčby bývá pak zavedení antibiotik, aby nedošlo k zanícení rány. Pokud je absces rozsáhlejší, může být do rány zaveden katétr, aby mohl hnis volně vytékat. Katétr se v ráně ponechává několik týdnů, dokud buňky nevytvoří vlastní vývod hnisu. Podobně funguje i chirurgický zákrok, při němž je do žlázy zaveden Jacobiho prsten, což je úzký katétr, jehož konce procházejí skrz žlázu a na závěr jsou spojeny. I tento katétr zůstává v ráně několik týdnů, než se vytvoří vlastní vývod. V některých případech dochází k tomu, že se zánět neustále vrací, a tak je řešením úplné odstranění této žlázy. Tato operace samozřejmě probíhá pod celkovou anestezií. Při operaci je oblast stydkého pysku naříznuta a žlázu pak lékař oddělí od okolní tkáně. Operace to není nijak náročná a i léčba netrvá moc dlouho, delší je ale doporučovaný klidový režim (asi 6 týdnů). Žena by měla vyčkat se svým pohlavním životem až na dobu po kontrole u gynekologa. V nemocnici obvykle pacientka pobude tak dva dny.
V naší poradně s názvem PUCHÝŘKY NA TĚLE DÍTĚTE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Vnučce se udělali nějake puchýře a nevím co to je od narozeni trpi na eksem ale toto nemela. Nemá někdo s timto zkušenost?
Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Na fotografii je vidět urtikaria, což je lékařský termín pro kopřivku. Kopřivka se projevuje jako červená, svědící, vyvýšená oblast pokožky. Nejčastěji je to kvůli nějaké alergii a vzhled není vždy stejný. Někdy může být kolem oblasti paže nebo nohou, jindy zas může být pouze na zádech. Velikost a tvary se také liší. U většiny případů mohou příznaky zmizet během několika dní nebo týdnů. Ale při vážném stavu to trvá i měsíce. Bližší informace o kopřivce se dozvíte zde: https://www.ceskaordinace.c…
Sklivcové zákalky proplouvají zorným polem. Mohou se objevit jako černé nebo šedé skvrny nebo pavučiny, které se pohybují po každém pohybu vašich očí. Pokud se však pokusíte přímo podívat na ně, mají tendenci se odrazit. Sklivcové zákalky se objevují v různých formách většinou na periferii oka. Člověk, který má sklivcové zákalky, v podstatě vidí kolečka, trojúhelníčky, chuchvalce či jiné prapodivné tvary, které se pohybují. Někdy je to horší, jindy lepší. Nejlepší je tmavé prostředí a nejhorší bílá a modrá barva, jak uvádějí pacienti. V některých případech stačí odvést pozornost. Mozek zase tak chytrý není a dokážete ho zmást.
Příčiny:
změny spojené s věkem;
zánět;
krvácení;
poškození sítnice;
některé oční léky anebo operace;
zdravotní stavy, jako je diabetes mellitus, hypertenze a zranění;
krátkozrakost.
Typy sklivcových zákalků:
vláknité prameny: Pokud vidíte vláknité tvary ve svém zorném poli, mohlo by jít o důsledek rozpadu kolagenu. Vláknité prameny jsou nejčastějším a neškodným typem sklivcových zákalků, i když velmi nepříjemným.
mraky: Jsou rozptýlené a méně definovatelné tvary než vláknité prameny. Přirozený proces stárnutí vede k viditelnosti těchto zákalků.
kroužky: Jsou větší, mají kruhový tvar. Často se tvoří, když se tkáň obklopující optický nerv odděluje.
záblesky světla: Můžete vidět záblesky světla, když membrána stimuluje sítnici během jejího oddělení.
body: Pokud vidíte tečky nebo skvrny v zorném poli, mohlo by to být způsobeno slzou v sítnici, která způsobila, že krev (viditelné tečky) pronikla do membrány.
Léčba není jednoduchá. Většina lékařů tento problém ani neřeší. Pokud však změny obtěžují, existují přirozené způsoby, jak potlačit tyto symptomy.
Nejčastější patogeny:
bakterie – Chlamydia pneumonie, Borrelia;
paraziti – Toxocara, Toxoplasma;
viry – zejména Herpes simplex;
autoimunitní zánět – kdekoli, onemocnění štítné žlázy.
V naší poradně s názvem RAKOVINA KŮŽE POD NEHTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Barbora.
Dobrý den,
již delší dobu mám na okraji palce na noze tmavou skvrnu (cca 3 roky, podle starších fotek byla dříve více do fialova). Do teď jsem to přikládala nadměrné námaze a otlačení prstu, protože často běhám a dlouho chodím a prst mě z některých bot i bolíval. Ani by mě nenapadlo, že dlouhodobá skvrna palce může znamenat něco špatného, ale nyní jsem se dočetla na internetu samé děsivé možnosti a mám hrozný strach. Objednala jsem se i na kožní, ale termín mám docela za dlouho. Moc doufám, že mě také uklidníte. Mohu poprosit o názor? Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jakmile máte pod nehtem něco zbarveného delší dobu, tak v první řadě je třeba se soustředit na to, jestli to není plíseň nehtů. Ve vašem případě to tak vypadá. To přetížení a občasné bolesti, na které si pamatujete, způsobily postupem času oddělení nehtu od ploténky a ve volné prostoře vzniklo vhodné prostředí pro usídlení onychomykózy, tedy plísně nehtů. Co teď s tím? Nejdůležitější je udržovat prostor pod nehtem stále čistý a snažit se do těch míst natlačit co nejvíce léčivé masti. V lékárně si můžete koupit protiplísňovou mastičku s názvem Clotrimazol a tu aplikovat podle návodu. Mast nanášejte nejen pod nehet, ale na celý palec a dále na plosku nohy a všude tam, kde vidíte olupující se pokožku. Léčba trvá dlouho, protože prostor pod nehtem se bude uzavírat velmi pomalu a někdy se to nemusí povést vůbec a léčbu budete muset pravidelně opakovat. Také se soustřeďte na hledání příčiny, proč se vám to stalo právě na tomto místě. Vyndejte vložky z bot a prozkoumejte na nich otisky svých prstů. Tak zjistíte jestli mají prsty dostatek místa. Také se zamyslete nad ponožkami, které by měly být zhruba o číslo menší, než je velikost vašich bot. Experimentujte s různými tvary bot typu barefoot. Buďte v léčbě trpělivá a v klidu beze strachu vyčkejte na kontrolu u kožního lékaře.
Dysgrafik se nenaučil psát, ačkoliv netrpí žádnou smyslovou vadou ani žádnou závažnou pohybovou poruchou a ačkoliv nemá žádné závažné nedostatky v oblasti inteligence ani v oblasti citových vztahů. Takové dítě nedovede napodobit tvary písmen, nepamatuje si je, zaměňuje je, zrcadlově obrací. Zpravidla píše toporně a křečovitě, takže písmo má někdy zcela zvláštní ráz, a to nikoliv proto, že by trpělo nějakou vadou hybnosti, ale že si s tvary písmen prostě neví rady. U takových dětí pak zpravidla nacházíme i jiné nápadnosti, které svědčí nejspíše o LMD (lehká mozková dysfunkce) na podkladě určitého poškození mozku.
Oční test barvocitu se provádí nejčastěji za pomoci pseudoizochromatických tabulek, které obsahují body různých barev a jasu. Barevné body vytvářejí určité číslice, písmena nebo tvary na odlišně zbarveném pozadí. Osoby s poruchou barvocitu tyto tvary neidentifikují správně.
Inkubační doba je 4–20 dní, obvykle týden. Mezi známé symptomy patří vaginální výtok (hojný, řídký, zpěněný, zásaditý, nasládlý, po rybině zapáchající, nažloutlé nebo nazelenalé barvy), pálení, svědění v oblasti pochvy, bolest při pohlavním styku, zarudnutí a zduření zevních pohlavních orgánů. Může se také dostavit pocit častého nucení k močení. Někdy dochází ke zvětšení místních lymfatických uzlin. Pokud se choroba neléčí, výtok i další příznaky postupně mizí – nemizí však riziko nákazy partnera. Onemocnění u mužů probíhá zpravidla bez příznaků a právě proto jsou to muži, kteří jsou významnými přenašeči tohoto onemocnění. Období nakažlivosti trvá po celou dobu infekce, což může u neléčených případů představovat i několik let.
U žen je počátek onemocnění obvykle provázen hojným zelenožlutým zpěněným poševním výtokem spojeným s podrážděním a bolestivostí zevních rodidel, hráze a stehen, bolestivým pohlavním stykem a bolestivostí při močení. Některé ženy mají jenom mírný výtok a po dlouhou dobu jsou nosičkami onemocnění, aniž by měly nějaké závažnější příznaky, i když se tyto obtíže mohou v průběhu času kdykoli objevit. Nákaza trichomonádou se často vyskytuje spolu s kapavkou. V těžších případech bývají zevní rodidla a hráz zaníceny, s otokem stydkých pysků. Poševní stěny a povrch děložního čípku jsou často normální, ale mohou na nich být tečkované skvrnky jako na jahodách.
Muži obvykle nemají žádné příznaky. Někteří mohou mít přechodně zpěněný nebo hnisavý výtok z močové trubice, provázený bolestivostí při močení a častým nucením na moč obvykle časně ráno. Vzácnými komplikacemi jsou záněty nadvarlete a prostaty.
Virus je pohlavně přenosný, proto jsou nejvíce rizikovou skupinou promiskuitní jedinci. Statisticky se tedy častěji nakazí lidé, kteří mají víc sexuálních partnerů. Rozdíl mezi ženským a mužským pohlavím není nějak velký, v poslední době se uvádí větší procento nakažených mužů. Nejvíc ohroženou věkovou kategorií jsou mladiství a mladší lidé (v rozmezí 20–30 let). Ve starším věku se lze s touto infekcí setkat ojediněle. Důvodem k zamyšlení je fakt, že lidským papilomavirem se nakazí až 80 % lidí. Důvodem je takzvaný volný sex.
U žen výskyt na malých a velkých stydkých pyscích, klitorisu, v ústí močové trubice, na hrázi, v konečníku a jeho okolí, v pochvě, na čípku, na vestibulu, na zadním rozštěpu velkých stydkých pysků
U mužů: v konečníku a jeho okolí, na žaludu, na šourku, v ústí močové trubice, na předkožce. Špičaté kondylomy lze u mužů zaměnit s přirozeně se vyskytujícími pupínky okolo žaludu (na koruně penisu kolem žaludu), které se odborně označují jako papillae corone glandis a rozhodně nejsou důvodem k znepokojení.
Kondylomata se u žen vyskytují na malých a velkých stydkých pyscích, klitorisu, v ústí močové trubice, na hrázi, v konečníku a jeho okolí, v pochvě, na čípku, na vestibulu, na zadním rozštěpu velkých stydkých pysků. Samotná kondylomata ovlivňují významně sexualitu a často výrazně limitují sexuální aktivitu a jsou velmi frustrující.
Mezi časté nemoci ledvin patří glomerulonefritidy, zánětlivé onemocnění ledvin postihující především glomerulus. Glomerulus je klubíčko krevních kapilár, kterým protéká krev a pod vysokým tlakem se filtruje.
Příznaky glomerulonefritidy mohou být různé. Mohou být nespecifické, jako vysoký krevní tlak, zvracení, únava, zvýšená teplota a otoky víček. Pro mnoho lidí je však první známkou, že se něco děje, až výsledek rozboru moči a krve. Pokud jsou totiž glomeruly poškozeny, lékař může v moči najít malé množství krve nebo bílkovin, které by se do ní u zdravého člověka neměly dostat. Při větším poškození je moč zbarvena až do červena, nebo je normální barvy, ale zakalená. Další známkou glomerulonefritidy je nižší množství moči, než je obvyklé. Například pacient několik dnů vůbec nemočí. Pokud se tyto problémy vyskytnou, lékař odebere krev a moč na potvrzení zánětlivých ukazatelů. Dále provede test funkce ledvin, který ukáže, zda ledvina filtruje krev méně, než je norma. Pro definitivní potvrzení diagnózy glomerulonefritidy je však třeba provést biopsii ledviny, což je napíchnutí ledvinové tkáně tenkou jehlou a odebrání vzorku k mikroskopickému rozboru.
Léčba akutní glomerulonefritidy spočívá zejména v klidu na lůžku, konzumaci jídla se sníženým obsahem soli, dále ve vyváženém příjmu tekutin, který nadměrně nezatěžuje ledviny, a užívání léků na snížení krevního tlak. Při nedostatečném močení jsou podávána diuretika. Po několika týdnech až měsících se ledviny většinou plně zhojí a nevykazují známky poškození. Léčba chronické glomerulonefritidy trvá velmi dlouho, často i několik let. Pacient má volný pohybový režim, ale vyhýbá se nadměrné fyzické zátěži. Z léků jsou mu podávány kortikosteroidy, cyklosporin a cyklofosfamid, které snižují imunitní odpověď těla. Většinou je vyžadována dieta s nízkým obsahem bílkovin a tuků. Dieta s nízkým přísunem soli se ordinuje pouze při vysokém krevním tlaku.
Pyelonefritida
Pyelonefritida je definována jako infekční zánět ledvin, přesněji ledvinné tkáně a pánvičky. Nejčastěji jde o vzestupnou infekci, kdy dochází ke stoupání patogenních bakterií z nižších částí močového traktu.
Příznaky zánětu ledvin zahrnují široké spektrum potíží, zejména řezavé bolesti při močení, odborně dysurie, dále bolesti v zádech vyzařující na stranu postižené ledviny, vysokou horečku s třesavkou, bolesti hlavy, zvracení a poklepovou bolestivost v místě zasaženého orgánu
Defekt ve struktuře přední stěny břišní u dětí v některých případech může být zjištěn krátce po narození. Tříselná kýla u dětí je obvykle prolaps střevní kličky v genitální a tříselné oblasti. U chlapců smyčka střeva může zasahovat do šourku. Obsahem kýly bývá část tenkého střeva, omentum neboli předstěra, u děvčat někdy i vaječník. U dětí se jedná prakticky vždy o stav vrozený. Už rodiče sami pozorují různě velkou bulku nebo zduření v třísle dítěte. Ta se objevuje hlavně večer a po námaze, při zvýšení nitrobřišního tlaku, při křiku nebo pláči dítěte. Ráno ji většinou nepozorujeme. Nebývá bolestivá, pokud nedojde k nějaké komplikaci. Časem se kýla zvětšuje a zasahuje až do šourku u chlapců a do stydkého pysku u děvčat. Kýlu lze někdy zaměnit s hydrokélou, se zánětem lymfatické uzliny anebo s nesestouplým varletem. Tříselná kýla se vyskytuje častěji u chlapců než u děvčat. Také se častěji vyskytuje na straně pravé. Tříselná kýla je poměrně závažné onemocnění dětského věku. Je nebezpečná svou možností uskřinutí kýlního obsahu. Léčba je pouze chirurgická. Operuje se vždy v celkové anestézii, ale hospitalizace není nutná. Téměř bezprostředně po operaci je možné propustit dítě s rodiči domů.
Bolest ledvin je nejčastěji způsobena zánětem, takzvanou akutní pyelonefritidou, a dále ledvinou kolikou neboli překážkou v odtoku moči z ledvin do močového měchýře. Při bolesti a podezření na postižení vylučovací soustavy je důležité lékaři sdělit lokalizaci bolesti, zda vystřeluje do některé oblasti, její charakter a intenzitu.
Při postižení ledvin se můžeme setkat se dvěma typy bolestí:
lokální – je umístěna v bederní páteři nebo pod spodními žebry;
přenesená bolest – vychází z postižené ledviny, ale je pociťována v místě vzdáleném od vzniku.
Bolest ledviny je charakterizována jako tupá trvalá bolest vycházející z pouzdra ledviny. Bývá nejčastěji přítomna u zánětlivých onemocnění ledvin. Bolest je lokalizována v oblasti bederní páteře, kde na postižené straně můžeme hmatat stažené svaly v oblasti nad ledvinou. Při poklepu na tuto oblast se bolest většinou zhoršuje. Někdy se zvětšuje i při námaze a pohybu.
Příčiny bolesti:
Zánět ledvin (pyelonefritis) – ve většině případů se jedná o bakteriální onemocnění ledvin, které se kromě bolesti projevuje horečkou, únavou a celkovou schváceností. Někdy se objevují i bolesti břicha. Bakterie se do ledviny dostávají buď vzestupně přes močové cesty, anebo z filtrované krve. V případě, že pociťujete takovéto obtíže, vyhledejte prosím lékaře.
Akutní rozšíření dutého systému ledviny
Ložiskové zánětlivé procesy
Nádory, které se šíří přes pouzdro ledviny. Většina pomalu postupujících postižení ledvin je nebolestivá, protože nedochází k náhlému poškození nebo napnutí ledvinného pouzdra, které způsobují tuto typickou bolest.
Ledvinná kolika – náhlá, prudká, postupně narůstající nebo kolísavá bolest v boku či zádech, která může vystřelovat do třísla, varlat nebo do velkých stydkých pysků. K bolesti se může přidružovat nevolnost, bledost, studený pot a zvracení. Nemocný se snaží najít úlevovou polohu. Bývá přítomna nejčastěji při akutní obstrukci horních močových cest z důsledku posunu ledvinných kamenů. Říká se, že ledvinná kolika je jednou z nejhorších bolestí, kterou může člověk zažít.
Na bolest ledvin se používají analgetika a spasmolytika.
Snížená srážlivost krve: Snížená srážlivost krve může být vrozená, jako je tomu například u hemofilie, Von Willebrandovy choroby a u dalších chorob. Mnohem častější je však získaná snížená krevní srážlivost, klasicky po některých lécích „ředících krev“, jako jsou Warfarin, Pradaxa, Xarelto a Eliquis. Ovšem i nesteroidní antirevmatika svými účinky způsobují sníženou srážlivost krve, protože svým působením narušují činnost krevních destiček. Jakékoliv příčiny sníženého srážení krve mohou vést k častějšímu krvácení do kterékoliv části močových cest. Tento problém se u vrozených stavů řeší nápravou krevního srážení podáváním nejrůznějších chybějících nebo defektních součástí srážecího systému krve. Je-li porucha srážení způsobena léky, lze teoreticky snížit jejich dávky nebo léky vysadit. To ovšem jen za předpokladu, že je to z hlediska celkového zdravotního stavu pacienta možné. Pacient by si nikdy neměl měnit předepsané dávky těchto léků sám bez konzultace s lékařem!
Glomerulonefritidy: Jedná se o pestré spektrum nemocí, které postihují glomeruly v ledvinách. V drtivé většině jsou způsobeny poruchami imunitního systému, kdy jeho elementy jednoduše řečeno poškozují glomeruly a narušují jejich funkci. Poškozenými glomeruly pak do moči proniká více červených krvinek. Příkladem je nemoc známá jako IgA nefropatie. Poškození ledvin u glomerulonefritid s nálezem krve v moči a dalšími příznaky se označuje jako nefritický syndrom.
Rakovina ledviny: Krev v moči může být po dlouhou dobu jediným příznakem této rakoviny. Je to jeden z důvodů, proč by se měla jakákoliv krev v moči hlásit lékaři. Hematurie nebývá v tomto případě doprovázena dalšími příznaky (teplota, bolesti při močení a tak dále).
Močové kameny: Močové kameny mohou při svém průchodu močovými cestami poranit jejich stěny, což může způsobit krvácení do moči. Pokud přitom kámen prochází obtížně, vznikne kromě krve v moči velmi bolestivý stav nazývaný ledvinová kolika (prudká záchvatovitá bolest břicha často vystřelující do třísla a někdy až do varlete u mužů nebo do stydkých pysků u žen). Mohou se také objevit krevní sraženiny v moči.
Močové infekce: Infekce se mohou projevovat nálezem krve v moči. U infekcí dolních cest močových (močový měchýř a níže) můžeme kromě krve v moči nacházet i pálivé a řezavé bolesti při močení a častější močení. Infekce ledvin se často projevují jako vážné stavy s vy
Pochva v blízkosti poševního vchodu obsahuje velké množství nervových zakončení. Díky nim se žena při pohlavním styku cítí příjemně. Některé ženy mají v pochvě velmi citlivou erotogenní zónu, která se nazývá „bod G“ – jeho dráždění může vést k velmi intenzivnímu orgasmu.
U miminka
Maminky by měly být v porodnici poučeny o tom, jak se starat o genitálie miminka. Nedůsledná hygiena může být u děvčátek příčinou zarůstání poševního vchodu, což se odborně nazývá synechie. Je to onemocnění, které se vyskytuje u holčiček nejčastěji ve věku 2 až 5 let, v takzvaném klidovém období, kdy dítě nemá normální hladinu ženských pohlavních hormonů jako dospělá žena.
Typy synechie
Srůst zadní – je nejčastější. Sliznice protilehlé strany poševního vchodu postupně srůstá a uzavírá vchod do pochvy odzadu dopředu.
Srůst přední – je méně častý a jedná se o skutečný srůst malých stydkých pysků směrem od klitorisu, který zakrývá zevní vyústění močové trubice.
Srůst střední – je ojedinělý. Vytváří se při něm můstek mezi levou a pravou stranou poševního vchodu. Prostor mezi stydkými pysky nabývá tvaru osmičky.
U zadní části poševního vchodu se začne vytvářet zprvu průsvitná blanka, která nejprve zakrývá samotný poševní vchod a následně i močovou trubici. Postupně s růstem synechie dochází ke změně toku proudu moči a vy můžete pozorovat, že dítě přečurává nočník. Při velkém srůstu může mít děvčátko problém s močením a musí vynaložit veliké úsilí. Současně zatéká moč do pochvy a postupně může proniknout dělohou a vejcovody až do dutiny břišní. Pokud jsou v ní bakterie, může infikovat pochvu a dítě si bude stěžovat na svědění a pálení.
Co s tím
Stačí jednou za den, nejčastěji po koupání, oddálit od sebe stydké pysky a namazat poševní vchod čímkoli mastným, co se standardně u dětí používá. Je důležité řádně genitál omývat a zbavovat ho smegmatu, což je bílá hmota obsahující produkt mazových žláz a oloupané buňky. Pokud se rodidla nedostatečně ošetřují, srůst vzniká velmi rychle, třeba v průběhu 7 až 14 dní.
Poševní vchod po porodu
Některé ženy mají po porodu subjektivní pocit zvětšení poševního vchodu, což se někdy řeší plastickou úpravou poševního vchodu. Operace se provádí v celkové narkóze a trvá asi 60–90 minut. Často je nutné tento zákrok spojit s plastikou poševní zadní nebo
Gyntima Intimní pěna je účinný, příjemný, osvěžující a jemný mycí prostředek s optimálním pH, vyvinutý speciálně pro intimní hygienu ženy. Pomáhá předcházet vaginálním infekcím. Díky optimálnímu složení z vybraných přírodních látek, především aloe vera, která má antibakteriální, antimykotické a protizánětlivé účinky, nepůsobí dráždivě na pokožku. Intimní pěna představuje pro pokožku vašeho těla dlouhotrvající svěžest a ochranu, a proto by neměla chybět při každodenní intimní hygieně ženy.
Gyntima Intimní pěna je vhodným doplňkem vaginálních čípků Gyntima.
Návod k použití:
Pěnu naneste na navlhčenou pokožku v intimních místech a jemně roztírejte při každém mytí celého těla.
Balení: 150 ml
Gyntima Intimní mycí gel
Charakteristika:
Gyntima Intimní mycí gel je účinný, osvěžující a jemný prostředek, určený pro každodenní intimní hygienu ženy, pomáhá předcházet vaginálním infekcím. Díky optimálnímu složení a vybraným přírodním látkám je pokožkou velmi dobře snášen. Intimní mycí gel obsahuje účinnou látku pinarol – výtažek ze smrkových výhonků a čerstvého jehličí. Pinarol a aloe vera mají antibakteriální, antimykotické a protizánětlivé účinky. Intimní mycí gel zajistí pokožce vašeho těla dlouhotrvající svěžest. Kyselina mléčná reguluje pH a působí jako hydratační faktor.
Dětský intimní mycí gel je určen pro dívky od 3 let věku, kdy ještě není obranyschopnost pochvy dostatečná. Při hře na písku, při nesprávném ošetření po stolici, při nedostatečné hygieně a podobně může snadno do pochvy vniknout infekce. Proto jsou onemocnění stydkých pysků a pochvy nejčastějšími gynekologickými potížemi u dívek mezi 3. a 9. rokem věku. Je nezbytné, aby děti již od útlého věku byly vedeny ke zvýšené a pravidelné intimní hygieně a získaly si tak návyky do budoucna.
