Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Ve svém příspěvku BRÁT MILURIT PO ZÁCHVATU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr.
Manželka je ráda že si nemužu dát pivo prý nelze tělo ošálet.Po záchvatu a tvrdý měsíční dietě,která se skládala z mrkve jako králík a jogurtu,jsem dostal chut na nějaký alkohol,beztak za měsíc musí nějaký ty puriny zmiznout.Napadla mě vodka s džusem i když tvrdý jsem nikdy neholdoval,prý nemá puriny.dopadlo to dobře.Dieta pokračuje dál,milurit jsem ještě nenasadil,ani nevim po jaký době ho mužu nasadit od skončení záchvatu.Je mi fajn normálka chodim a za další týden 7 plzní prý je ok nejlepší Buch.Ráno chladim už palec.Za 3 dny zase dobrý .Mozek mi napovídá,dáme vodku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamilbrousek8@gmail.com.
Ano to je správný názor, ale pravda je jinde. Vůbec se nesmí alkohol. Kdo má dnu nemusí do protialkoholní léčebny. Bolest ho vždy vyléčí. Chce to pevný nervy a do hospody se chodit vysmívat těm co pijí pivo, víno, vodku atd. Do sebe cpou jak to de.
Bércový vřed je chronickým a dlouhodobým onemocněním, které se často opakovaně navrací. Jeho léčba vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného, stejně jako jeho obrovskou ukázněnost a trpělivost. Bércový vřed lze definovat jako chronický defekt kůže charakterizovaný rozkladem tkáně a jejím odumřením (nekrózou). Bércové vředy mohou vznikat z žilních, tepenných či smíšených příčin.
Ve svém příspěvku CUKROVKA U MUŽŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavlíček.
Vitaros je bomba,jemné pálení za chvilku přejde,
po pilulkách mám tlak v hlavě a někdy se červenám.
Ale Vitaroz je super,mám penis jednou takový a tvrdý jak beton.V pohodě uspokojím tři holky.Prostě nádhera.
Všem doporučuji vyzkoušet.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Offraj.
Mám tutéž zkušenost, penis za 20 minut je tvrdý jako v mládí a ještě se zvětší. vydrží tvrdý i 1 hodinu, prostě super. Kdyby někdo potřeboval dobrovolníka pro studii o účincích Vitarosu, jsem ihned k dispozici, je mě 70 let.
Vřed vzniká po proniknutí bakterií do organismu, a to po narušení povrchu kůže nebo sliznic. K tomu dochází nejčastěji v ústech nebo na genitálu. Na místě, kudy pronikne do těla, se začne množit, a tak vzniknou příznaky typické pro první stadium syfilis. V tomto místě dochází k tvorbě tvrdého vředu (ulcus durum), který je nebolestivý, má velikost většinou do 2 cm a při zmáčknutí z něj teče čirá tekutina. Jeho vzniku předchází výskyt červené nebo červenorůžové ohraničené vyrážky vystupující nad povrch, u níž dochází ke zvředovatění. Bývá nejčastěji na genitálu nebo v oblasti úst, případně v okolí konečníku.
Existuje ale i řada alternativních projevů, které nemusejí být tak jednoznačné, a proto je dobré o nich vědět. Například na sliznicích může místo klasického vředu vznikat nevystouplá oděrka, která snadno unikne pozornosti. U žen může místo vzniku vředu (ale i současně s ním) dojít k otoku velkých stydkých pysků, u mužů obdobně předkožky. Vředy se také mohou vyskytovat mnohočetně. Dále se může jednat o vřed bolestivý. Pokud dojde k průniku bakterie skrz sliznici močové trubice, bývá vřed schován a projeví se poté jako výtok. Během dalších dvou týdnů po vzniku vředu následuje zvětšení lymfatických uzlin, v případě vředu na genitálu to jsou uzliny v tříslech. Většinou bývají zvětšeny jen na jedné straně. Poté se infekce šíří krví a mízními cévami a postihuje mízní uzliny a další orgány. Podle postižení jednotlivých orgánů následně dochází k dalším projevům nemoci. Zde můžete vidět obrázky, jak vypadá vřed u syfilis.
Bílé vředy na jazyku se vyskytují u onemocnění syfilis, lues neboli příjice – to jsou společné názvy pro pohlavně přenosné onemocnění způsobené bakterií Treponema pallidum. Vředy se objevují v prvním stadiu onemocnění. V místě, kde pronikne bakterie do těla, se utvoří nebolestivý tvrdývřed. Další možností je výskyt měkkého bílého vředu. V tomto případě se jedná o jiné infekční onemocnění. Na rozdíl od syfilidy jsou tyto vředy křehké, neztvrdlé a bolestivé. Typicky se také objevuje zduření uzlin u místa infekce. Původcem je bakterie Heamophilus ducreyi. Pokud objevíte kdekoliv na těle vřed, který se dlouho nehojí, bolí, případně krvácí, obraťte se na svého lékaře.
Příčiny
U obou druhů vředů jsou příčinou pohlavně přenosná onemocnění způsobená bakteriemi, a to buď bakterií Treponema pallidum, nebo Heamophilus ducreyi.
Ve svém příspěvku BRNENI PO CELÉM TELE,CHODÍ TO SEM A TAM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Fafílek.
Difuzne degenerativni zmneny ve vsech lumbalnich segmentech.toto je z magneticke resonance. Ted chodim na infuzi,a zaroven mne zacala brnet leva noha od kolena po pasaz k rozkroku,je to strasne,pry je od patere,mona ze mne schazi horcik,nevim,prosim poradte mi,je mi 71 roku,dekuji fafilek
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U žen je to celkem jasné, ale u mužů to tak jednoznačné není. Muži se dělí na dvě skupiny. Jedni holení absolutně odmítají, a ti druzí si ho užívají. Buď jen někde chloupky oholit, aby nevyčnívaly ze spodního prádla či plavek, anebo ochlupení shodit úplně. Ti, co si ho holí, argumentují právě hygienou, ale taky větší stimulací při sexu. Marná sláva, nahatá předkožka je mnohem citlivější a nakonec, oholený penis vypadá opticky větší. A argumenty proti holení? Finanční náročnost nejrůznějších depilačních pomůcek, ať už jde o holicí pěny, vosky nebo depilační krémy. V důsledku holení se často objevuje i podráždění nebo infekce. Co se týče varlat, raději zapomeňte na epilační prostředky, to byste taky nemuseli přežít, však zkuste, jak takové trhání chloupků bolí na tříslech, a dál už jistě pokračovat nebudete.
Nejlepší je zůstat přírodní a nůžkami zastřihávat odrosty. Pubické ochlupení má také svou specifickou vůni naplněnou důležitými feromony podporujícími vzrušení. Zde se můžete podívat na fotografie ochlupených mužských rozkroků.
V naší poradně s názvem BÉRCOVÝ VŘED NA KOTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Před rokem mě pokousal pes do kotníku, chirurg říkal, že to nemohou operovat, že by se mi tam udělal bércový vřed. Teď se mě tam udělalo, takové suché místo, uprostřed zanícené. Tak se chci zeptat, jestli je to náznak na bércový vřed nebo ne.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rozhodně je to situace, kterou je potřeba léčit. Lze ji léčit obvazem, jako by to byl bércový vřed. Obvazem na bércový vřed, můžete léčit i popáleninu, různá škrábnutí, říznutí, ale i chirurgický řez. Záleží na tom, jaký obvaz si v lékárně vyberete. Ve Vašem případě, pokud je tam strup, nebo ta rána je suchá, tak by nejlepším obvazem byl obvaz s hydrogelem. To znamená, že obvaz bude vybaven vrstvou ve formě gelu s určitou speciální léčivou látkou, kterou nanesete na ránu. Dobré je ještě před přiložením překrývat ránu sterilní síťkou, aby se gel hned nevsákl. Hydrogel pomůže rozpustit strup a uvolní průnik léčivých látek k nové kůžičce, která se bude lépe a rychleji hojit.
Svědění je obvykle vyvoláno dotykem s některými druhy tkanin nebo s látkami, na které jste citliví. Někdy je svědění známkou skryté nemoci nebo psychického stresu. Též při nadměrném mytí chemickými prostředky, kdy se odstraní přirozený kožní ochranný plášť, může dojít ke svědění.
Příčin vzniku svědivé vyrážky v tříslech je velká řada. Svědivou vyrážku v rozkroku může způsobit:
Ekzém (dermatitida) různého původu – vyrážka se skládá z více ploch začervenalé kůže, neostře ohraničené, je svědivá, postižené plochy mají šupinatý vzhled nebo se odlupují. Tvorbu ekzému může podpořit nevhodné mýdlo, které podráždí vaši pleť, různé alergeny, klima, a dokonce i stres.
Kousnutí hmyzem (blechy, štěnice, bodavý hmyz) – jedná se o řadu samostatných, lehce vyvýšených svědivých míst na malé ploše.
Kopřivka (urticaria) – je zde více ploch jasně červených a vyvýšených svědivých skvrn, vyskytuje se jako reakce na určitou složku stravy nebo na léky, chlad či horko.
Kandidóza (houbová, plísňová nemoc) – vyrážka se skládá z více ploch začervenalé kůže, nejvíce jsou postiženy vlhké plochy mezi záhyby kůže (třísla, podpaží, pod prsy).
Reakce na léky – jedná se o hodně rozšířenou svědivou vyrážku.
Léčba je vždy individuální dle příčiny vzniku onemocnění. Ke zmírnění svědivosti vám pomohou lokální antihistaminika.
Mužské erotogenní zóny jsou soustředěny zejména v rozkroku. Další choulostivá místa se nacházejí ve vnitřní oblasti stehen. Najdou se i tací, kteří mají rádi laskání a líbání na krku či žmoulání bradavek. Zkuste odhalit společné skryté body vášně. Pokud se vzájemně naučíte dotýkat se tak, aby to vyhovovalo vašim potřebám a citlivosti pokožky, bude váš vztah mnohem bohatší. Muži jsou na polohy méně nároční než ženy, a proto si vybírají ty, které mají nejpohodlnější, nebo je nejvíce vzrušují. O misionáři se zmiňovat netřeba, ale okamžitou dvojkou je poloha odzadu. Ptáte se proč? V této animální pozici je muž pánem situace. Nesledujete výraz jeho tváře, takže vás může sledovat a mít blažený výraz vítězství.
Sněžný anděl
Nenechte se zmást názvem, rozhodně nejde o žádné éterické požitky, ale o pořádnou vášeň, přitom nikterak těžkou. Je to v podstatě obrácený misionář. Žena si lehne na záda a partner na ni, jen hlavou k jejím nohám. Poté, co partner pronikne dovnitř, může žena sama určovat přirážení tím, že povede muže svýma rukama na jeho hýždích.
X pozice
Pozice X může také trochu připomínat nůžky. Ačkoliv se zdá jako pořádně ostrá, opak je pravdou. Jde totiž o velmi jemnou a intimní souhru dvou těl, kterou si maximálně užijete. Žena si lehne na záda a roztáhne nohy. Partner si sedne naproti ženě, přehodí přes ni jednu nohu a druhou dá pod nohu partnerky. Vytvoří se tím poloha X. Aby všechnu práci neoddřel jen muž, může mu partnerka pomoci při přirážení tak, že ho chytne za ruce a bude ho směrovat.
Poloha tváře
Těžko říct, podle čeho vzniklo pojmenování této polohy. Kouzlo se skrývá v samotné poloze! Jde o orální sex, při kterém si partnerka podloží hlavu polštářem. Dostane se tak trochu do výšky v oblasti penisu partnera, kterého uspokojuje, přičemž on klečí nad ní ve vzpřímené poloze a rukou se opírá o zeď.
Poloha vodopád
Muž si lehne na okraj postele tak, že na ní bude mít spodní část od pasu dolů a jeho tělo bude splývat až na zem. Vy si na něj nasednete tak, že se nohama budete zapírat o hrany postele. Vašemu partnerovi se tak naskytne neuvěřitelný pohled, který už sám o sobě bude stimulovat každou jeho buňku. Vy si na něm můžete diktovat tempo, podle toho, jak vám to bude vyhovovat, a hlubokými průrazy, které tato poloha poskytuje, tak dosáhnout nevídané slasti.
Poloha krtka
Další z poloh, které vyžadují partnerčinu dobrou ohebnost. Žena leží na zádech a pokrčené nohy vysoko zvedne, přičemž stehna přitiskne k hrudi. Muž přiklekne k jejímu zadečku a zavede svůj erigovaný penis do rozevřené vaginy. Poté se zapře rukama vedle jejího těla a umožní partnerce, aby se chodidly opřela o jeho hruď nebo si je položila na jeho ramena. Partner provádí pomalé a táhlé pohyby, aby ženě nezpůsobil bolest. Oba prociťují masivní stimulaci svých genitálií. Velmi vzrušující poloha.
Ve svém příspěvku VŘEDY MEZI PULKAMI A V TRISLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabi.
Dobry vecer, jsem tehotna 30, tyden.Udelal se mi mezi pulkami prvni jedna takova boule (vred , tvrdy)Na hmat boelstivy, nejde to vymacnout . a ted jich tam tak tri..Ted se mi navic udelalo neco podobneho v trislu jeden mi praskl(hnis)ten druhy te velky tvrdy nejde to ani zmaknout ..Nevite s ceho se mi to udelalo?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Léčba opruzenin u dospělých je obdobná jako u dětských opruzenin. Nejlepší je mazat, mazat a mazat. Na cestách je dobré používat vlhčené ubrousky s antibakteriálním mýdlem. Nejlépe je, když vám poradí lékař, co je právě pro vás nejlepší.
Při výskytu opruzeniny lze v mnoha případech základní léčbu zvládnout i bez návštěvy lékaře. Lékárny nabízejí nespočet přípravků, které mohou pomoci problém vyřešit. Vhodné jsou například zásypy, speciální masti, krémy, pudry či koupele.
Mast na opruzeniny je dobrá volba jak při prevenci, tak při léčení. Masti na opruzeniny je vhodné používat častěji, a to na suché a čisté poškozené místo. Tak se opruzenina lépe zahojí.
Krém na opruzeniny je také velmi oblíbený při léčbě opruzenin. Krémů, stejně tak jako mastí, je celá řada. Hodně vyhledávané jsou také konopné krémy, které jsou dnes doporučovány na mnoho kožních problémů.
Dále je u postižených míst třeba udržovat suchou a čistou pokožku, zabránit dalšímu zapařování, upřednostňovat vzdušné oblečení a nosit spodní prádlo z přírodních materiálů – v domácím prostředí pak nosit co nejméně oblečení, při intimní hygieně používat čistou vodu a případně antibakteriální mýdlo.
Pokud domácí samoléčba nepomáhá a postižená pokožka je stále zarudlá, zanícená, či dokonce mokvá a bolí, jedná se s největší pravděpodobností o opruzeniny způsobené kvasinkami, bakteriemi nebo plísněmi. V takovém případě je vhodná návštěva lékaře-dermatologa, který provede stěry z postižených míst a doporučí vhodnou léčbu.
Ve svém příspěvku PŘÍZNAKY VŘEDU NA DĚLOŽNÍM ČÍPKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markéta.
Dobrý den,chtěla bych se zeptat na vřed na děložním čípku,chodím na pravidelné kontroly,naposledy jsem byla ted v srpnu,beru antikoncepci MIrelle,po 3 měsících jsem si šla nechat předepsat antikoncepci,kdy mi sestra sdělila že mám přijít na kontrolu již v únoru na dotaz proč tak brzy, mi sdělila, že mám vřed aniž by mě někdo informoval předem tak mě to zarazilo ,jde o to že se mi právě stalo 2 krát že jsem po pohlavním styku trochu krvácela ,ted už se to neopakovalo,mám trochu strach ,proto se chci zeptat jak rychle se s vředu může objevit rakovina a jaké ještě k tomu mohou být příznaky ,žádné problémy nemám .Partnera mám stálého teda jsme spolu 8 měsíců.Jaký postup ted mám udělat ,mám čekat do února ?Je mi 36 let a mám 2 děti .S pozdravem Jiřištová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Imazol je protiplísňový a protibakteriální přípravek se širokým spektrem účinku.
Účinek klotrimazolu zahrnuje všechny důležité druhy kožních plísní a některé bakterie. Hexamidin v přípravku Imazol Plus zesiluje účinek klotrimazolu proti kvasinkám a rozšiřuje jej o další druhy bakterií, které se podílejí na vzniku takzvané atletické nohy, což je stav, kdy se plíseň na nohou silně rozmokvá.
Imazol Plus je vhodný k léčbě plísní a silně mokvajících infekcí v meziprstních prostorách nohou. Imazol krém pasta je pro dobrou přilnavost a vysušující efekt svého speciálního masťového základu vhodná k léčbě plenkových dermatitid (zánětlivých reakcí kůže) a velkoplošných mokvajících poškození kůže.
Přípravky nesmí používat nemocní se známou přecitlivělostí na klotrimazol nebo jiný derivát imidazolu a ostatní složky přípravků.
Nežádoucí účinky:
Přípravky jsou obvykle dobře snášeny, ale mohou se vyskytnout projevy přecitlivělosti v podobě zarudnutí a svědění v místě nanášení. Léčbu ihned přerušte, reakce vymizí záhy. Po přerušení používání přípravků je zapotřebí další postup projednat s ošetřujícím lékařem.
Při případném výskytu jiných neobvyklých reakcí se rovněž poraďte s lékařem.
Interakce:
Interakce nejsou dosud známy.
Dávkování a způsob použití:
Pokud lékař neurčí jinak, Imazol se lehce vtírá 2krát denně, nejlépe ráno a večer po umytí a důkladném osušení postižených míst. U silně šupinatějících mykóz, zejména na ploskách nohou, vám lékař pravděpodobně doporučí i keratolytickou léčbu (uvolňování horních vrstev pokožky). K úplnému vyléčení a prevenci opakování je nevyhnutně nutná dostatečně dlouho trvající léčba – u kvasinkových infekcí 2 týdny, u infekcí zapříčiněných jinými kožními plísněmi (dermatofyty) asi 6 týdnů.
Upozornění:
Jestliže se do doby 2 týdnů příznaky onemocnění nezlepší, nebo se naopak zhoršují, či se vyskytnou nežádoucí účinky nebo nějaké neobvyklé reakce, poraďte se o dalším používání přípravku s lékařem. Bez porady s lékařem používejte přípravek nejdéle 4 týdny.
Postižená místa je vhodné nechat nezakrytá alespoň 10 minut po použití přípravku. Je nutné často měnit oblečení zakrývající postižená místa.
Při náhodném požití přípravku dítětem se rovněž poraďte s lékařem.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ BÉRCOVÝCH VŘEDŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Špor.
Před 3 měsíci se mně udělal vřed na levé noze ,asi po dvou měsících léčení mastičkou Ialugen se to moc nehojilo a po nanesení masti do ran bylo bolestivé.zakoupil jsem ActiMaris gel a po týdenní léčbě se to skoro vyhojilo,ale ani tento gel nebyl bez bolesti po nanesení,jak píší.A nyní dotaz:vřed je skoro vyhojený, ale pořád dost bolestivý, dotek o peřinu je hrozný ,podle doktorky mám nohu bandážovat ,ani to nejde hrozně to bolí. tak se ptám zda je nějaká možnost doléčby ,abych mohl klidně spát a nohu přes den bandážovat?Děkuji za odpověď Špor
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Světlana.
Citlivost v oblasti vředu je dlouhodobou záležitostí a vy jste vyléčení zvládl perfektně, určitě vám lékař předepsal léky proti bolesti. Končetinu je dobré během dne odlehčovat a to tak, aby byla nad rovinou hrudníku. Pokud dlouhodobě sedíte a nebo máte nevyhnutelné cestování, pokuste se s nohami pohybovat, aby se napomohlo žilnímu návratu krve zpět do srdce. Denně provádějte cévní gymnastiku nejméně třikrát denně po dobu asi 3 minut - kružte nohami v kotnících, přitahujte špičky, krčte a natahujte prsty u nohou. Dobré je pohybovat nohami při každé příležitosti. Pomáhá i masáž v okolí rány. Na ráně během masáže nechte vlhký čtverec – namočený ve vodě. Do okolí rány naneste mastný krém a jemnými pohyby masírujte celé okolí rány, můžete pokračovat cca 5 cm do okolí rány a také celý zbytek končetiny ke kolenu. Vždy postupujte od spodu nahoru k srdci. Tím pomůžete i lymfatickému systému. Masáž by měla trvat alespoň 5 minut. Hlavně nezapomínejte si odpočinout a to nejméně na 2 hodiny po obědě s podloženými končetinami. Toto onemocnění vyžaduje trpělivost a pevné nervy :). Výborný je Ok balsám na masáže, ale je dražší. Držím palce, Světlana
Jako mast na opruzeniny pro seniory se osvědčil přípravek Phytiol (dříve Pityol). Phytiol se používá u dospělých a dětí nad 10 let při chronických ekzémech, trudovině (akné), povrchových hnisavých zánětech kůže malého rozsahu, nemokvajících opruzeninách. Jde o mast obsahující směs látek, které podporují hojení, mají mírný protizánětlivý a dezinfekční účinek. Tato homogenní mast má světle hnědou barvu, konzistenci měkké pasty a slabě zapáchá po ichthamolu.
Složení:
Léčivými látkami jsou ichthammolum 0,6 g, acidum boricum 0,3 g, zinci oxidum 6 mg, guaiazulenum 3 mg v 30 g masti.
Pomocnými látkami jsou benzaldehyd, vanilin, silice kůry skořicovníku cejlonského, methylparaben, propylparaben, ethyl-linoleát a ethyl-linolenát, glycerol-monostearát, bílá vazelína, čištěná voda.
Kontraindikace:
Neužívejte Phytiol, jestliže jste alergičtí na ichthammolum, acidum boricum, zinci oxidum nebo guaiazulenum nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku. Phytiol nesmí přijít do styku s oční spojivkou. Nesmí se aplikovat na rozsáhlé plochy porušené pokožky. Přípravek není určen pro děti mladší deseti let.
Vzájemné ovlivnění účinku Phytiolu a jiných přípravků není známo. Přesto bez porady s lékařem nenanášejte na postižené místo současně s touto mastí jiné volně prodejné léky pro místní používání.
Nežádoucí účinky:
Phytiol obsahuje parabeny (methylparaben a propylparaben), které mohou způsobit opožděné alergické reakce.
Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí objevit u každého.
Během léčby může vzácně (až u 1 z 1 000 léčených) dojít k přecitlivělosti na některou složku přípravku. Příznaky přecitlivělosti zahrnují svědění, zčervenání, pocity pálení, někdy i výsevy drobných pupínků.
Dávkování a způsob použití:
Vždy používejte tento přípravek přesně dle pokynů svého lékaře nebo lékárníka. Pokud si nejste jistí, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.
Neurčí-li lékař jinak, dospělým i dětem nad 10 let se Phytiol nanáší v přiměřené vrstvě na postižené místo 1–3krát denně.
Jestliže nedojde k ústupu obtíží do 7 dnů nebo naopak dojde k jejich zhoršení, obraťte se na lékaře. Délka léčby Phytiolem bez porady s lékařem by neměla přesáhnout 2 týdny.
Při náhodném požití přípravku dítětem může dojít k nevolnosti až zvracení. Je vhodné zvracení podpořit nebo vyvolat a vyhledat lékaře.
Uchování:
Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí. Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti za EXP na obalu. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.
Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.
Opruzeniny na rozdíl od ekzému velmi často vznikají kvůli zapaření nebo vinou bakterií a kvasinek Candida albicans, které se na lidském těle běžně vyskytují. Dokonce i vláknité houby, které vyvolávají plísně na ploskách nebo nehtech nohou, mohou být původcem opruzenin. K přenesení kamkoliv po těle pak postačí běžné otírání ručníkem nebo oblékání například spodního prádla a následně se mohou vytvořit i opruzeniny na hýždích. Živnou půdou pro bakterie a kvasinky je zejména vlhké a teplé prostředí, a tak není výjimkou opruzenina konečníku.
Opruzeniny postihují nejen děti v kojeneckém a batolecím věku, ale mohou být problémem i celé řady dospělých jedinců, přičemž muži jsou k opruzeninám náchylnější než ženy a nevyhýbají se jim ani opruzeniny na stehnech; u žen se nezřídka vyskytují i opruzeniny pod prsy.
Ekzém je chronický svědivý kožní zánět. Zánět je neinfekční a může být alergického i nealergického původu. Alergický ekzém (kontaktní, atopický) však bývá velmi častý. Zánět postihuje především pokožku. V akutní fázi se projevuje výskytem svědivých začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky (papulky a pustulky). Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny kůže.
V některých případech je velmi složité odlišit opruzeninu od ekzému, a tak rozhodnutí náleží zkušenému lékaři. Nepodceňujte opruzeniny na zadku u dospělých.
Většinou, když člověka něco takového potká, tak si říká, proč zrovna já, co jsem dělal špatně, že mám tyhle bércové vředy. Bércové vředy vznikají jednak jako dědičné onemocnění, ale zároveň i jako důsledek špatného životního stylu. První věc je pochopitelně ta genetická vada, tam to sami nemůže příliš ovlivnit, můžeme pracovat na tom, aby ten vřed nebyl tolik problematický snížením možnosti jeho vývoje nebo jeho rozsahu. U bércových vředů genetika hraje velkou úlohu, a pokud víme, že někdo z našich předků měl nějaké problémy s cévami nebo dokonce přímo měli bércový vřed, tak už dopředu zjišťujeme informace a hledáme možnosti, co bychom proti tomu mohli dělat. Jednou z takových možností je to, že navštívíme cévního lékaře, který nám řekne, v jakém stavu jsou naše cévy a jaký je tam případný problém. Dalším krokem proti vzniku bércového vředu je dodržování zdravého životního stylu, především si hlídáme svojí optimální váhu a nekouříme. Pokud dopředu víme, že nám hrozí v pozdějším věku bércové vředy z genetických příčin, tak bychom měli podle toho vybírat i své zaměstnání, které by mělo být bez dlouhodobého stání nebo sezení.
V léčbě bércových vředů velice pomáhají, zvláště poslední dobou, speciální obvazy. Jsou to terapeutické obvazy na tak zvané vlhké hojení. Tyto obvazy na bércové vředy mají antiseptické schopnosti a díky tomu dokáží zvládnout lokální infekci a zároveň dokáží snížit množství bakterií v otevřeném vředu. Během léčení bércového vředu je nezbytné udržet v okolí rány sterilní vlhko, protože se přišlo na to, že díky tomuto vlhkému prostředí se bércové vředy hojí podstatně rychleji a to až o 40%. Ovšem zapomeňte na domácí léčení bércových vředů pomocí navlhčeného obvazu a igelitové tašky, protože ve vlhkém prostředí se snadno přemnoží jedovaté bakterie, které pak napadnou vaši nohu, a nebude jiné cesty, než ji uříznout! Bércového vředu se dá dobře zbavit, právě bandážováním nohou se zmíněným profesionálním antiseptickým obvazem na bércové vředy. Obvazů na bércové vředy je v lékárně k dostání mnoho druhů, ale chtějte jen antiseptické obvazy, neboli baktericidní, obvazy které nějakým způsobem ničí bakterie, snižují množství bakterií v ráně a zároveň mají schopnost tu ránu čistit a zadržovat vlhkost.
Dále je třeba pro úplné vyléčení bércového vředu zhubnout. Bez zhubnutí nepůjde bércový vřed vyléčit, protože tuk brání správné cirkulaci krve, což znemožní následné zlepšení. Od doktora bychom měli vědět, co naše bércové vředy způsobuje a mělo by nám být jasné, proč bércový vřed vznikl, protože jen tak dosáhneme jeho úplného vyléčení. Některé bércové vředy lze odstranit konzervativně to znamená, zdravou životosprávou, používáním bandáží nebo punčoch a samozřejmě užíváním podpůrných léků. Bércové vředy jdou také léčit chirurgickou cestou, ale takto se řeší jen minimum případů.
V hojení bércových vředů také musí svou roli sehrávat i psychika. Málokdo se přizná k tomu, že má bércový vřed, protože toto onemocnění je většinou ve společnosti spojeno s něčím neestetickým, protože často víme, že ty větší vředy zapáchají a to samozřejmě málokdo přiznává. U žen je to pak skutečně těžký problém. Řešení je, se s tímto stavem co nejdříve smířit a nenervovat se tím, protože psychika souvisí s celkovým hojením. Když budeme vyrovnaní, tak se nám podaří bércové vředy rychleji vyléčit a brzy zase nebudeme pak muset nic řešit.
Nádory jazyka se nejvíce objevují ve věkové kategorii 50–80 let. Jejich výskyt v mladším věku v poslední době stoupá. Častěji postihují muže než ženy. Pokud má pacient v rodině nádorové onemocnění, je na místě zvýšená obezřetnost.
Projevy
Projevy nádorů jazyka se liší v závislosti na tom, zda se jedná o zhoubný nebo nezhoubný proces. Nezhoubný neboli benigní útvar má tendenci nabývat na objemu, což se projeví zhoršením pohyblivosti jazyka, problémy s mluvením, polykáním a v případě, kdy nádor naroste do značné velikosti, se přidávají i potíže s dýcháním. Slizniční kryt nebývá v případě nezhoubného procesu narušen. Při větší velikosti tumoru dochází až k deformaci tvaru jazyka. Pokud je útvar lokalizován u kořene jazyka, má pacient pocit „knedlíku“ v krku. Okrskové mízní uzliny nebývají postiženy metastázami. Nezhoubné nádory jazyka rostou pomalu, v rámci měsíců až let. To, že jsou označeny za nezhoubné, ještě neznamená, že nemohou pacienta ohrožovat na životě. Pokud pacient dlouhodobě zanedbává doprovodné projevy a dostaví se k lékaři pozdě, snižuje tím svoji šanci na uzdravení.
Maligní neboli zhoubný nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastázy. Roste rychle, projevy začíná pacient pozorovat již v rámci týdnů nebo měsíců od počátku nádorového bujení. Klinické projevy jsou závislé na tom, zda se jedná o počínající nebo pokročilý proces. Počínající zhoubný tumor mívá diskrétnější podobu – jedná se o změnu barvy nebo struktury sliznice. Počínající nádor se může projevovat jako bílá nebo červená skvrna, povrchové narušení sliznice nebo jako mělký vřed, který nebolí, nebo jen lehce pálí. Okolí útvaru nebývá výrazněji změněno. Pokročilý nádor se nejčastěji projevuje jako dlouho se nehojící vřed s výraznými okraji. Bývá doprovázen povlakem jazyka, omezenou pohyblivostí a bolestivostí, která se zvyšuje při polykání. Nejvíce postihuje okraje jazyka, kde může delší dobu unikat pozornosti. Okolí vředu bývá zarudlé nebo bělavé. Relativně často se vyskytuje i v zadní a přední třetině jazyka. U desetiny pacientů se tumor v této lokalizaci prvně projeví metastazováním do okrskových mízních uzlin. Zhoubné nádory jazyka se vyskytují častěji než nezhoubné.
Známky zánětu probíhajícího na hýždi jsou v podstatě čtyři: zčervenání, místní zvýšení teploty, otok, bolest. Může se jednat o vřídek nebo absces. Infekce je do hýždě zavlečena prostřednictvím krve, kam mohou mikroby, pokud je tělo oslabeno, proniknout. Příznaky jsou ale v tomto případě už většinou závažnější, protože se jedná o celkovou infekci organismu (sepsi). Patří sem horečka, třesavka, zimnice, zchvácení, nevolnost, nechutenství a pak mnoho dalších příznaků, které jsou důsledkem selhávání funkce jednotlivých orgánů, které tento zánět vyvolává.
