ÚRAZY ŽEBER a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Poranění žeber vznikají většinou následkem dopravních, sportovních a pracovních úrazů a kriminálních činů. Dělíme je na poranění otevřená a zavřená. K úrazu dojde na základě mechanického tlaku. Vždy jde o velmi bolestivé zranění.
Rozdíl mezi naraženým, nalomeným a zlomeným žebrem
Naražení žeber je někdy bolestivější než zlomenina žeber. Zlomeniny žeber se dělí na:
traumatické – úrazové
spontánní – patologické
jednoduché – zlomení 1 až 3 žeber
sériové – zlomení více než 3 žeber
Příznaky:
bolest v místě zlomeniny
píchání při dýchání – povrchní dýchání
vyhledávání polohy vsedě
dráždění ke kašli, ale pro bolest strach odkašlávat
zlomeninu je možné vyhmatat na rozdíl od naraženiny
Někdy se žebro zlomí a úlomky se proti sobě neposunou, takže jen dráždí okolí, jen bolí. Dojde-li k posunu úlomků proti sobě, potom mohou poranit okolní tkáně, poplicnici a třeba i plíce, jde o komplikace, které je nutné urychleně zjistit. Lékař postiženého pošle na rentgen, kde se provede jednoduchý a rychlý snímek, který jednoznačně poranění žeber vyloučí. Nalomení či pohmoždění se od zlomeniny na první pohled nepozná, diagnóza je možná pouze rentgenovým snímkem.
V naší poradně s názvem BÍLÉ SKVRNY NA OBLIČEJINA CELE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Liana Gernertova.
Byla jsem nakoznim dr.mi rekla,ze se asi jedna o Vitaligo,ze se mam pozorovat.Uzivat vitamin E. Nevim,jestli mam chodit na slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vitiligo - bílé skvrny na kůži. Příčina je neznámá, ale nejspíše půjde o autoimunitní příčinu. Lidé s vitiligem mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že budou trpět také jinými autoimunitními chorobami. U vitiliga se očekává trvalá nebo dočasná autoimunitní blokáda nebo destrukce melanocytů, čímž vznikají bílé skvrny na kůži. Příklady vážných autoimunitních onemocnění jsou Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus 1. typu nebo perniciózní anémie.
Pacienti často připisují nástup vitiliga různým spouštěcím událostem, jako jsou úrazy, spálení sluncem, stres, těhotenství nebo jiná onemocnění. Neexistuje však žádná vědecká studie, která by dokázala, že některý z těchto spouštěčů může za vznik vitiliga.
Ze zdravotní praxe se zdá, že příjemci, kterým byly transplantovány krvetvorné buňky, mají zvýšené riziko rozvoje vitiliga.
Vitiligo se může objevit v jakémkoli věku a také ve zjevně geneticky nepostižených rodinách. Dědičnost se pohybuje kolem 33 %. Statisticky jsou nejčastěji postiženými oblastmi předloktí, zápěstí, ruce, prsty, lokty, chodidla a genitálie. Zpravidla jsou postiženy natažené oblasti kůže, například vnější lokty. Nepigmentované oblasti se mohou dále zvětšit nebo zůstat s konstantní velikostí, ale dochází také ke spontánní repigmentaci - návratu původní barvy.
Pacienti trpící vitiligem jsou často stigmatizováni z nevědomosti, protože si obyvatelstvo neuvědomuje, že vitiligo není nakažlivé ani není příznakem nějakého ošklivého onemocnění nebo rakoviny. Je to nemoc, která je částečně psychologická, a tudíž přístupná charismatickému léčení a ohleduplnosti okolí.
Jednoduchá léčba není možná. Přestože fyzická výkonnost a délka života nejsou přímo tímto onemocněním ovlivněny, tak zde existuje riziko zkrácení délky života a to díky tomu, že kůže postižená vitiligem je zvláště citlivá na sluneční záření kvůli chybějící pigmentové ochraně. Často dochází ke změnám kůže vyvolaným slunečním svitem až po rakovinu kůže. Jako významný krok se doporučuje ochrana před sluncem s vysokým ochranným faktorem. Je však třeba vzít v úvahu, že v důsledku toho je omezena přirozená tvorba vitaminu D a že je třeba užívat léky, které to budou kompenzovat, aby se předešlo následkům nedostatku vitaminu D.
Pokud se chcete dozvědět jaké jsou nové metody léčby vitiliga, přečtěte si tento náš článek, který se tím podrobně zabývá: https://www.ceskaordinace.c…
Mezi onemocnění lymfatického systému patří lymfedém.
Lymfedém je vleklé onemocnění projevující se otokem. Vzniká jako následek špatné funkce lymfatického (neboli mízního) systému, kdy dochází ke hromadění tekutiny (lymfy, mízy) ve tkáních. Princip lymfedému je tedy ten, že nefunguje-li správně odvod vznikajícího nadbytku tekutiny ve tkáni lymfatickým systémem, lymfa se ve tkáni hromadí a dané místo otéká. Rozlišujeme primární a sekundární lymfedém.
Primární lymfedém (neboli vrozený)
Tento lymfedém se dále dělí na dědičný a nedědičný, příčina jeho vzniku není známa, je spojován s hormonálními anomáliemi. Obvykle se rozvíjí v období puberty (může však nastat i pozdější projev – po 35. roce).
Dědičný lymfedém – zde je důležitá rodinná anamnéza, poněvadž tento druh lymfedému se většinou dědí z matky na dceru. Objeví se hned při narození a nejčastěji se projeví otokem dolní končetiny, otoky jsou patrné kolem prstů, kotníků a šíří se směrem nahoru, což je charakteristické právě pro primární lymfedém.
Může se také projevit kolem 9. roku života – otok se zpravidla objeví na jedné noze, začíná kolem prstů, kotníku a postupně se šíří směrem nahoru. Posléze se objeví i na druhé noze. Z dlouhodobých výzkumů vyplývá, že z 10 lymfedematiků je 8 děvčat a 2 chlapci.
Pozdní lymfedém – objevuje se po 35. roce života. Může se objevit i po narození, může však být vyvolán virovým onemocněním či hormonálními změnami v pubertě, těhotenství, menopauze. Včasná diagnóza je velmi důležitá pro úspěšnost léčby.
Porušená funkce lymfatického systému je u primárního lymfedému zapříčiněná špatně vyvinutým lymfatickým systémem. Spouštěcím mechanismem může být úraz, infekce, přílišná zátěž, dlouhé sezení či stání. Často se manifestuje spontánně. Otok se vyskytuje na končetinách, především na noze – na periferii (oblast prstů, kotníků). Někdy bývá otok asymetrický, tedy na druhé končetině zcela chybí (odtud alternativní název sloní noha – elefantismus). Šíření primárního lymfedému probíhá proximálně (to znamená ke středu těla – na noze směrem ke kyčli, na ruce k rameni), označuje se jako ascendentní forma.
Sekundární lymfedém (v průběhu života se vyskytující)
V dnešní době přibývá pacientů s diagnózou tohoto lymfedému. Sekundární lymfedém může být způsoben ucpáním lymfatických uzlin a špatným tokem lymfy, čímž dochází k lymfostázi, což je hromadění tekutiny, a ke vzniku otoku. Příčinou bývá například chirurgický zákrok, kdy dojde k odstranění většího množství lymfatických uzlin s následným ozařováním, například při nádorovém onemocnění. Další příčinou mohou být úrazy se silným zhmožděním (pod
V naší poradně s názvem VNITŘNÍ PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana Gold.
Dobrý den, už několik týdnů mě bolí záda v místech pod lopatkami a bolest přechází kolem těla do žeber. Měla jsem na podzim zánět průdušek a nyní chřipku, při nemoci se bolest ozývá intenzívněji. Lékařka mi sdělila, že by to mohl být vnitřní pásový opar, ale nemám žádné vyšetření, tak ani nevím....jestli je to, nebo ne. Kdyby ano, nemohu někoho zdravotně ohrozit? Máme v rodině malé děti, včetně novorozence. Mohu s nimi přijít do styku? Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Spíše než v pásovém oparu hledejte příčinu ve svém pohybovém aparátu. S jejím odhalením vám pomůže lékař ortoped. Cilený léčebný tělocvik vám pak uleví od těchto bolestí. Navíc si při něm zformujete tělo a budete pak vypadat mladší a krásnější.
Úlevu dítěti může přinést uložení do polohy na bok s pokrčenými nožkami. V případě, že se dítko přejedlo, může pomoci teplý obklad na bříško nebo teplá koupel. V některých případech může být vhodná masáž bříška. Je také dobré zůstat dítěti na blízku, snažit se jej zklidnit, třeba čtením pohádky. Ale záleží především na příčině bolesti.
Nejčastější příčiny bolení bříška u dětí:
Běžné nemoci – bolení bříška může být spojeno s virózou či angínou.
Psychické problémy – jako je stres, strach, únava nebo starosti. Děti také řeší své problémy, které by neměly být rodiči a dospělými podceňovány.
Zavádění nových potravin – při zavádění nových potravin do jídelníčku dítěte je třeba určité opatrnosti. Potraviny by měly být zaváděny postupně, aby bylo možné sledovat případné reakce dítěte. Pozor je třeba dávat také na dietní chyby.
Zažívací obtíže – zde se jedná především o zácpu, průjem nebo o zánět sliznice trávicího traktu.
Potravinové alergie či histaminová intolerance – je vhodné mít přehled o jídelníčku dítěte a mít tak možnost sledovat jeho reakce na určité potraviny.
Střevní paraziti – u dětí jde zejména o roupa dětského.
Nemoci močového ústrojí – jako je zánět močového měchýře a zánět ledvin.
Úrazy bříška – úrazy bříška se nemusí projevit hned, proto je vhodné dítko sledovat, popřípadě s ním navštívit lékaře.
Ve svém příspěvku VNITŘNÍ PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
Dobrý den,
já měla již 2x vnitřní pásový opar. Podle vašeho popisu by to mohl být on. Měla jsem stejné příznaky. Bolely mě šíleně záda a šlo to dopředu do žeber. Také v tom místě ze začátku svědí kůže, ikdyž na ní není nic vidět. Mě doktorka neříkala, že je to infekční a normálně jsem s tím chodila mezi lidi. Ale bolestí jsem už nevydržela ani stát bez podepření a tak jsem byla na neschopence. Podruhé jsem to přechodila a když bolest zad přešla a já se cítila dobře, tak mě ale pořád bolela na zádech kůže na dotek. Doktorka mi poradila homeopatika, tím se opět vyvolal pásový opar a přeléčil se. V tom prvním případě jsem dostávala léky proti bolesti a vitamín B12.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana Gold.
Děkuji moc. To je přesně ono. I to svědí a nic tam není. Moc jste mi pomohla.
Naražená žebra jsou úrazem, ke kterému může dojít při nejrůznějších sportech, ale i zcela běžných aktivitách. Příčinou bývá zpravidla přímý úder nebo pád. Přináší s sebou spoustu bolesti, kterou bohužel zhoršuje i obyčejné dýchání. Vzhledem k tomu, že žebra chrání životně důležité orgány, není na místě tento úraz podceňovat. Úrazy spojené s pohmožděním žeber nejsou nic neobvyklého a nevyhýbají se žádné věkové skupině. Nejčastěji se však týkají sportovců, kteří se věnují kolektivním sportům, kdy dochází k častému kontaktu s protihráčem (typicky úder loktem). Své o tomto úrazu ví i cyklisté či lyžaři, které někdy potkal pád.
Když zjistíte, že máte na hrudníku jakoukoliv deformaci nebo se na něm tvoří podlitina či krevní výron, hůře se vám dýchá, máte dráždění ke kašli, nebo dokonce vykašláváte krev, neotálejte s návštěvou lékaře. Ten vás pošle na rentgenové vyšetření, aby se zjistilo, zda není nějaké žebro zlomené. V takovém případě by totiž mohlo dojít i k nežádoucímu poškození orgánů (zejména plic), které je život ohrožující.
Ve svém příspěvku VNITŘNÍ PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nastasja Farmer.
Přesně tak, když není vyrážka, tak to nikdo neřeší... mam ty samé bolesti, když to bylo nejhorší, strašné křeče v zádech směrem do žeber. Ted.jsem.si.odpocinula na nemocenské, ale pořád tam citim nejaky tlak nebo pnuti. Pásovy opar bez.vyrazky pry neexistuje.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Ano, hrozné bolesti, záněty nervů, zimnice, zvýšená teplota,bolest hlavy,břicha...Bez výsevu nikdo nevěří...
Na zdravotnickém serveru zdraví.euro je uvedeno, cituji: Herpes zoster může mít i zcela atypický klinický obraz, kdy probíhá bez bolestí nebo bez výsevu puchýřků...
To by si měli lékaři přečíst...
Základním doporučením je zahájit léčbu pod vedením fyzioterapeuta, který je pro metodu Mojžíšové vyškolen. Velmi důležité je vstupní vyšetření, protože fyzioterapeut pak svá doporučení pro další léčbu upraví podle aktuálního stavu pacienta. Vstupní vyšetření se provádí první týden po skončené menstruaci (u žen). Na základě vyšetření fyzioterapeut provede terapii – mobilizaci žeber, páteře a pánve, uvolnění či stimulaci potřebných svalů. Každá další kontrolní návštěva se provádí (dle stavu pacienta a dle výsledku vstupního vyšetření) každý další první týden po menstruaci (u žen) jedenkrát za měsíc. Při návštěvě se kontroluje způsob provádění cviků a jsou případně opět provedeny mobilizace páteře, žeber a pánve. Samotné cvičení musí být prováděno pravidelně každý den a dlouhodobě. Cvičit dle Mojžíšové by se mělo minimálně šest měsíců, aby se svaly posílily a udržely pánev v ideální poloze. Ideální je cvičit dvakrát denně, nejméně dvě hodiny po jídle a bez rušivých vlivů.
Ve svém příspěvku CO MŮŽE ZNAMENAT BOLEST NA HRUDI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel PAVEL.
DOBRÝ DEN,MÁM DLOUHODOBÉ PROBLÉMY SE SPANKEM,NEJMENE 13-15 LET NESPÍM BEZ PROBUZENÍ DĚLE NĚŽ 3-4 HODINY ZA NOC SE PROBOUZIM CCA 3X...JE MI 45 LET,185 CM 114 KG OBEZITA,JSEM ŘIDIČ KAMIONU 14 LET,MÁM 3 TÝDNY NEKVALITNÍ STRAVU,MALO POHYBU,HODNĚ STRESU V PRÁCI I OSOBNÍM ŽIVOTE.CELÝ ŽIVOT TRPÍM PRUJMY,MÁM VYHREZNUTOU PLOTÝNKU L5S1 O 6MM S UTLAKEM DURÁLNÍHO VAKU Z ROKU 2009 A MYSLIM ŽE JE TO LEPŠÍ Z HLEDISKA BOLESTI NEŽ PRVNÍ DVA ROKY.MÁM KŘEČE V LÝTKÁCH,3 ROKY MĚ PÁLÍ ŽÁHA HLAVNĚ PO COCA COLE NEBO KÁVĚ KTEROU SI MUSÍM DÁT ABYCH MOHL PO PROBDĚNÝCH NOCÍCH ŘÍDÍT.BOLÍ MĚ ČASTO SRDCE,PÍCHAVÁ BOLEST VLEVO POD HRUDNÍ KOSTÍ.MÁM VYSOKY KREVNÍ TLAK,10 LET SPÍŠ 15 PROBLEMY S EREKCÍ.MAMA MA RAKOVINU A CUKROVKU,PÍCHÁ SI INZULIN DO BŘICHA.MÁM SLABOU IMUNITU,SPATNĚ DYCHÁM 20 LET,SÍPÁM A POSLEDNÍ ROK JSEM ZAČAL HROZNĚ CHRÁPAT A MOJE ŽENA TVRDÍ ŽE MÁM 100% SPÁNKOVOU APNOE.MYSLÍM ŽE SE HODNĚ PŘEJÍDÁM KVULI STRESU.JSEM NEKUŘÁK,ABSTINENT,V MLÁDI JSEM HODNĚ SPORTOVAL.DNES V NOCI PO VELKÉ HOSTINĚ V HOSPODĚ S PŘÁTELI JSEM NEMOHL SPÁT A MÁM NESKUTEČNOU BOLEST NA PRSOU V PRAVO,NEOBVYKLOU,NEPOMÁHÁ NIC OBYKLÉHO JAK ZMĚNA POLOHY NEBO OMEZENÍ DÝCHÁNÍ,NENÍ TO O NÁDECHU A VÝDECHU,NEJLEPŠÍ JE SI SEDNOUT A PŘEDKLONIT SE.MYSLÍM ŽE MÁM NEMOCNÉ SRDCE,MÁM URČITĚ VYSOKÝ CHOLESTEROL.DNES SE OPRAVDU BOJÍM.JO A POSLEDNÍ DOBOU MI ČASTO OTÉKAJÍ KONTNÍKY A NOHY CELKOVĚ,ŠKRTÍ MĚ PONOŽKY...VEČER JSME PO TŘECH MĚSÍCH BYLI V POSILOVNĚ,NETAHAL JSEM TĚŽKÉ VÁHY,NAOPAK JSEM JEN DĚLAL DŘEPY BEZ ZÁVAŽÍ A VÝPONY NA LÝTKA A RAMENA A RUCE JSEM CVIČIL S LEHKÝMI ČINKAMI 6KG V JEDNÉ RUCE,PAK TA OSLAVA V HOSPODĚ S PŘEJÍDÁNÍM,MĚL JSEM DVĚ PIVA IKDYŽ NEPIJU,TŘI COCA COLY (ŽÁHA MĚ NEPÁLILA) PULITR ČERNÉHO ČAJE A MATTONI.SNĚDLI JSME HODNĚ MARINOVANÝCH ŽEBER S CHLEBEM A HRANOLKY S TATARKOU A ČESNEKOVÝM DIPEM.ŽE MAM VYSOKÝ KREVNÍ TLAK MI ŘEKLI NA NEUROLOGII NA BULOVCE KDYŽ JSEM SE PŘED TŘEMI MĚSÍCI UPLNĚ PŘESTAL HÝBAT,BYL JSEM TAM AMBULATNĚ 3 DNY PO SOBĚ NA KAPAČKÁCH A DOSTÁVAL JSEM 11 INJEKCÍ PODÉL PÁTEŘE.CÍTÍM SE O 100 LET STARŠÍ.JSEM BERAN,VŽDY JSEM SE LEKAŘŮM VYHÝBAL A PŘECHODIL JSEM I ZÁPALY PLIC A VŠECHNY MOŽNÉ ANGÍNY A HOREČKY.BUDU VDĚČNY ZA JAKOUKOLIV ODPOVĚD...DĚKUJI A PŘEJI VÁM BÁJEČNÝ DEN...
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
MKN-10 je tabelární seznam, který má zajistit, aby ve všech členských státech Světové zdravotnické organizace (SZO) byly nemoci, úrazy, příčiny smrti a další přidružené zdravotní problémy stejně vykazovány, stejně tříděny, tudíž byly mezinárodně srovnatelné. České znění MKN-10 bylo závazně zavedeno k 1. 1. 1994. V roce 1996 skupina expertů SZO doporučila průběžně zapracovávat změny mezi velkými decenálními revizemi. Tyto změny byly souhrnně zapracovány ve 2. vydání v roce 2004. Toto druhé české vydání bylo uvedeno v platnost nejprve v roce 2008, kdy byly do tabelární části zapracovány změny, které vešly v platnost do roku 2009 včetně (a platné k 1. 1. 2009). V letech 2010 a 2011 bylo dále v ČR věnováno značné úsilí na sjednocení aktualizací jednotlivých částí klasifikace a v současné době jsou do všech 3 dílů MKN-10 zapracovány veškeré změny, které vešly v platnost do roku 2010 včetně. Zatímco verze s platností k 1. 1. 2009 byla vydána knižně v kapesním formátu, další aktualizovaná verze MKN-10, vydávaná s platností k 1. 1. 2012 je již k dispozici pouze v elektronické podobě. Třetí vydání bylo aktualizováno 1. 1. 2013.
GUNA MD přípravky pomáhají odstranit bolest a zlepšit pohyblivost pohybového ústrojí včetně kloubů, a to vždy v té oblasti, pro kterou jsou určeny. Zároveň zmírňují poškození způsobená stárnutím, nesprávným držením těla, průvodními chronickými onemocněními, poraněním a úrazy. Pro určité oblasti použití jsou určeny konkrétní kolagenové injekce (například gonartróza MD-Knee, koxartróza MD Hip, syndrom zmrzlého ramene MD-Shoulder, lumbalgie MD-Lumbar, svalová bolest MD-Muscle, neuralgická/neuropatická bolest MD-Neural).
Kolagen podaný injekčně zlepšuje kloubní mobilitu, přispívá k uvolnění a fyziologické funkci svalstva v dané oblasti. Odstraňuje tak příčinu bolesti a přispívá k jejímu vymizení. Kolagen je základní stavební jednotkou pojivových tkání kloubních systémů, a proto jeho mikrosuplementace zlepšuje profil kolagenového vlákna. Kolagen tedy chrání a posiluje kloubní pouzdro, vazy a šlachy, zpevňuje ochablé a hypermobilní kloubní systémy.
Zásadním benefitem je léčba bolesti bez rizika lékových interakcí (kolagen nezasahuje do účinnosti ostatních léčiv), bez významných nežádoucích účinků (kolagen je tělu vlastní látka dodávaná v injekční mikrosuplementační dávce), bez alergických reakcí (nebyly zaznamenány žádné alergické reakce).
Mechanismus účinku: Transport kolagenu spolu s dalšími obsaženými látkami na místo určení je založen na patentem chráněném „collagen injectable delivery“ systému. Při užití tohoto systému se v tkáni, do které je přípravek aplikován, vytváří dočasný porézní kolagenový matrix, ze kterého se kolagen a další pomocné látky postupně uvolňují. Tento systém umožňuje nahradit aplikaci intraartikulární za periartikulární, respektive subkutánní, která je pro pacienta méně invazivní a většinou nebolestivá.
Příčin, proč máme bolavá záda, může být celá řada.
Mnoho příčin bolestí plyne například z typu zaměstnání. Jak moc při zaměstnání sedíme a jak namáhavé činnosti musíme vykonávat.
Dalším důvodem bolestí je situace, kdy někteří lidé kompenzují svou statickou (pasivní) část v nárazových sportech. Z čehož právě vzniká další zdroj bolesti, jelikož každý chce dohnat to, co přes den zameškal. Bohužel se většinou jedná o sporty tvrdé, u kterých se musí dbát na předchozí přípravu, která je v těchto případech často zanedbána.
Další příčiny bolesti jsou případy, které souvisí s úrazy mimo sport, například autonehody, nehody při chůzi na nerovných terénech.
Příčin, proč z nějakého důvodu k erekci nedojde, je celá řada. V následujícím textu uvádíme ty nejčastější. Jedná se o nejrozmanitější důvody od poruch psychiky přes zlozvyky, pooperační stavy, úrazy až k závažným celkovým onemocněním.
Peyronieho choroba bývá také méně přesně označována jako Peyronova choroba. Jedná se o onemocnění penisu, které sice není život ohrožující, ale může výrazně zhoršit kvalitu života a hlavně jeho sexuální stránku. Dříve byla považována za vzácnou nemoc, nyní se však ukazuje, že může postihovat až 5 % mužů starších 50 let.
Příčiny
Podstatou nemoci je nadměrná tvorba tuhého jizevnatého vaziva v měkkých tkáních penisu. Mnohdy není jasný vyvolávající mechanismus, nicméně nemoc častěji postihuje muže po úrazech penisu (nejčastěji nejrůznější úrazy při sexuální aktivitě). Proces vzniku Peyronieho nemoci se proto považuje za jistou poruchu hojení ran. K rozvoji choroby je podle všeho nutný i určitý genetický předpoklad a někteří lékaři považují tento problém za autoimunitní onemocnění. Peyronieho nemoc je nenádorová a není nakažlivá.
Projevy
Nemoc se projevuje bolestmi penisu a jeho deformací, u pokročilých forem nemoci se penis výrazně ohýbá. S tím se pojí bolest při erekci a poruchy erekce.
Diagnostika
Základem je vyšetření urologem, anamnéza charakteru a trvání obtíží a fyzikální vyšetření penisu. Dalších vyšetřovacích metod nebývá obvykle zapotřebí.
Léčba
U méně závažných případů se postupuje spíše konzervativně a zkouší se různé preparáty a léky (vitamín E, interferony, pentoxyfylin, koenzym Q10 a další). Jejich účinky jsou nicméně nepříliš přesvědčivé. Pokročilejší formy nemoci se léčí chirurgicky. Chirurgický zákrok má za úkol vrátit penis do normálního tvaru, čehož je většinou dosaženo, v určitém procentu případů bohužel na úkor citlivosti penisu a přetrvávání (nebo zhoršení) poruchy erekce.
Léčení tohoto onemocnění není standardní a výsledek se nedá dopředu odhadnout. Úprava lokálního nálezu může být i spontánní (v průběhu řady měsíců). Chirurgická úprava s vytětím postiženého vaziva a s jeho náhradou může být buď úspěšná, nebo naopak může vést k dalšímu jizvení, a tím ke zhoršování lokálního postižení. Postižení penisu, které se nemanifestuje klinickými příznaky, nevyžaduje bezprostředně žádnou léčbu. Lokální injekce vysoce účinných hormonů – kortikosteroidů – mohou být účinné, avšak podávání těchto léků ústy účinné není. Také místní léčba ultrazvukem může přinést pacientovi úlevu.
Příčiny vzniku dekubitů se vzájemně doplňují. Tlak, který působí mezi kůží a podložkou (postel), způsobuje stlačení tkání. Tkáně tak nejsou prokrvovány a okysličovány, dochází k jejich odumírání, odborně nazývanému nekróza. K této nekróze se poté přidávají infekce. K nejvyššímu tlaku dochází na kostních výčnělcích, jako jsou kyčelní klouby, sakrální výběžky, křížová kost či kostrč. Někdy se objevují i na patách, zadní části hlavy, ramenou, lícní kosti, okolo lopatek, na kotnících, na boční straně kolen, u palce na noze nebo na ploskách chodidel. Důležitější než intenzita tlaku je pro vznik proleženin doba jeho působení. Vznikají totiž velmi rychle, asi mezi 1–6 hodinami. Z tohoto důvodu jsou nejvíce ohroženi dlouhodobě ležící pacienti, lidé v bezvědomí, pacienti s demencí, osoby nad 70 let a osoby s poškozením míchy. Pro starší osoby jsou dekubity rizikovější kvůli změně vlastností kůže – klesá elasticita vláken, zhoršuje se vnímání bolesti, zvyšuje se propustnost kůže, nedochází k dobré přeměně kůže a snižuje se množství krevních cév. Vyšší riziko mají pacienti s nedostatečnou výživou, jelikož mají sníženou přirozenou schopnost hojení ran. Proto je nutné dbát na kalorickou hodnotu stravy, dostatek vitamínů a minerálů. Také obezita je spojená se zvýšeným výskytem proleženin, protože obézní pacient působí na podložku větší tlakovou silou a dochází k většímu útlaku tkání. Dalšími rizikovými faktory jsou deprese, snížení imunity, změny průtoku krve, těžké pooperační a poúrazové stavy (jako jsou zlomeniny dolních končetin). Bohužel k nim patří i zanedbaná ošetřovatelská práce. Inkontinence způsobuje narušení povrchové kůže a tím menší odolnost vůči mechanickým vlivům. Na pokožku mohou působit střižné síly a tření, které vznikají při klouzání po podložce, při přesunech pacienta na lůžku, při pádech, při nevhodně přiložených obvazech nebo kvůli shrnutému ložnímu prádlu. Cévy se ohýbají, napínají, zužují a poškozuje se povrchová vrstva kůže. To má za následek rozšiřování existujícího dekubitu. Mezi nepříznivé vlivy dále patří anémie (chudokrevnost), dehydratace, diabetes, jaterní choroby, selhání ledvin, nádory, cévní onemocnění, poruchy mozkové činnosti, intoxikace léky, úrazy mozku a míchy. Nejvíce odolná je vrchní krycí vrstva kůže, méně svaly a nejméně odolná je tuková tkáň. Tlakové poškození postupuje vždy z hloubky na povrch a dekubit vypadá na povrchu vždy lépe, než jaké je skutečné postižení. Proto není vůbec jednoduché vznikající proleženinu rozpoznat.
Šedý zákal znamená ztrátu čirosti oční čočky. Lidská oční čočka, která je hned za duhovkou, zachycuje viděné obrazy. Zaostřuje světlo, barvy a tvary předmětů zobrazujících se na sítnici. Šedý zákal se projevuje například poklesem zrakové ostrosti, rychlou změnou dioptrií, zdvojením a šednutím obrazu. Vrozený šedý zákal je velmi vzácný. V 90 % případů je příčinou kataraktu přirozený proces stárnutí oka. K rizikovým faktorům vzniku zákalu patří například cukrovka, užívání některých léků, působení ultrafialových paprsků nebo předchozí úrazy oka.
Bělit zuby znamená dosáhnout dlouhodobě jejich světlejšího odstínu. Již od chvíle prořezání zubu do dutiny ústní začíná jeho původní odstín tmavnout. Příčinou jsou barevné pigmenty přijímané v potravinách a nápojích. Černé čaje, káva, Coca-Cola a červené víno jsou nejčastější původci zabarvení. Kouření, jako i žvýkání tabáku, se také intenzivně podílí na tmavnutí zubů.
Zuby mohou být přirozeně tmavší již při prořezání. Jindy jsou na vině antibiotika, často opakovaně podávaná v raném dětství. Takové zuby bývají zbarveny do odstínů žluté, šedé či hnědé barvy. Postiženy jsou buď všechny rovnoměrně, nebo jen některé. Změnu barvy způsobí i zvýšený příjem fluoru – fluoróza zubů. Ta je typická přítomností křídově bílých skvrn na jinak normálně zbarveném zubu. V těžších případech se jedná o skvrny v odstínech hnědé či šedé barvy. Zuby mohou být barevně handicapovány také při těžkých systémových onemocněních organismu. Podobně působí i nedostatek některých vitamínů během vývoje zubu. Úrazy zubů jsou další možnou příčinou vzniku jejich následných barevných změn.
Nízký krevní tlak (tzv. hypotenze) může signalizovat řadu onemocnění nebo akutních stavů. Patří sem poškození periferních nervů při cukrovce, onemocnění mozku a míchy, některé hormonální poruchy, nedostatek vitamínů, vážné úrazy provázené vnitřním krvácením, předávkování léky, silná alergie nebo šok, dehydratace organismu. U každého člověka je určité kolísání krevního tlaku zcela normální, naměřit pokaždé stejné hodnoty je velmi vzácné. Jeho hodnoty jsou rozdílné ve dne a v noci, mění se v závislosti na tělesné a psychické zátěži, při změnách okolní teploty nebo v závislosti na jídle a pití.
Nízký krevní tlak:
Muži: < 100/70 mmHg
Ženy: <100/60 mmHg
Nízký krevní tlak představuje poruchu prokrvení orgánů. Projevy vycházejí hlavně z nedostatečného prokrvení mozku, jako je únava, ospalost, mžitky před očima nebo závratě. Dále se setkáváme s celkovou slabostí a studenými končetinami. Rychlý pokles tlaku může způsobit ztrátu vědomí. Ta je buď krátkodobá, tzv. synkopa, v horším případě dlouhodobá, provázená křečemi. Nejtěžší formou, respektive projevem hypotenze je šok. Představuje rychlý pokles tlaku v celém těle, což vede ke zhroucení krevního oběhu. Bezprostředně tedy ohrožuje na životě a vyžaduje okamžitou hospitalizaci. Může být způsoben srdečními příčinami, silným krvácením, infekcí, alergickou reakcí či plicní embolií. V důsledku nízkého krevního tlaku dochází ke sníženému prokrvení orgánů. Zejména mozek je v této chvíli ohrožen, jelikož se mu nedostává dostatečné množství kyslíku, a proto může docházet ke ztrátám vědomí. Ty často vedou k různě závažným pádům, úrazům a poraněním. Při neléčeném nízkém krevním tlaku mohou postupně selhávat některé orgány, nejčastěji ledviny, srdce a mozek.
Stres může změnit naše pocity, může ovlivnit naše myšlení a chování. Stres se stává rizikovým faktorem pro bezpečnost a zdraví v případě, že je dlouhodobý.
Poruchy ze stresu
Na úrovni organizace: pracovní neschopnost, vysoká fluktuace zaměstnanců, nedochvilnost, problémy s disciplínou, obtěžování, snížená produktivita, úrazy, chyby a zvýšené náklady na odškodné a zdravotní péči.
Na úrovni jednotlivce: emotivní reakce (podrážděnost, úzkost, poruchy spánku, deprese, hypochondrie, odcizení, syndrom vyhoření, problémy se vztahy v rodině), kognitivní reakce (nízká soustředěnost, špatná paměť, problémy při učení se nových věcí a při rozhodování), behaviorální reakce (užívání drog, konzumace alkoholu a tabáku, destruktivní chování) a fyziologické reakce (bolesti v zádech, oslabená imunita, peptické vředy, onemocnění srdce, vysoký tlak).
Bolest hlavy
Bolest hlavy je v dnešní době běžnou záležitostí a může mít několik příčin. Bolest hlavy způsobená stresem je obvykle popisována jako tlaková bolest, kterou cítíme na obou polovinách hlavy, a to především v oblasti temene. Bolest zad a hlavy od krční páteře bývá při stresových situacích tím nejčastějším projevem vedle únavy a vyčerpání.
Úzkost
Pokud pociťujeme úzkost či stres, naše svaly se napnou. V případě, že se napnou příliš, mohou se v těle objevit nepříjemné pocity, jako jsou potíže při nadechnutí, třes, brnění rukou či ve tváři, bolest hlavy, za krkem, v zádech či ramenou, sevření na hrudi a podobně. Tyto příznaky člověka obvykle ještě více vyděsí a tím se pocit úzkosti zvýší.
První pomoc jak zahnat stres
Nejrychlejší technikou je stálé pomalé, ale hluboké dýchání:
Hypoventilace = rychlá relaxace.
Zklidňující dýchací technika: Nenásilně vydechněte, pak vdechněte malé množství vzduchu a na krátký okamžik ho v plících zadržte. Pak ho opět nenásilně vydechněte, jako když se balónek sám od sebe vypouští. Po několika pokusech zjistíte, že se vám tep zpomalil, nejprve dojde k rozdílu mezi tepovou a dechovou frekvencí, poté se pravidelný rytmus vrátí. Pokračujte, ale nenásilně, až bude zpomalení zcela zřetelné.
Mezi nejčastější nemoci batolecího věku patří záněty horních cest dýchacích. Většinou jde o banální onemocnění nosohltanu, které se však v dětském věku může zkomplikovat rozšířením infekce do středouší, vedlejších nosních dutin, hrtanu a průdušek, případně do plic. Dalším nejčastějším zdravotním problémem jsou průjmová onemocnění. Dále nemoci spojené s vyrážkou (plané neštovice, spála), infekční mononukleóza, ale i záněty mozkových blan způsobené klíšťaty.
Batolecí úrazy jsou stejně časté jako nemoci a ani při nejlepší opatrnosti a dozoru se jich nedokážeme plně vyvarovat.
