Ze středního mozku vycházejí první 4 nervy. Z Varolova mostu vychází pátý – trojklaný nerv. Ostatní hlavové nervy mají začátek v prodloužené míše. Jsou to nervy párové a člověk má těchto párů 12. Hlavové nervy jsou to proto, že se rozvětvují převážně v oblasti hlavy a krku. Jejich úprava je o dost složitější, než tomu je u nervů míšních. Některé hlavové nervy obsahují pouze dostředivá vlákna, jiné zase pouze odstředivá a některé jsou povahy smíšené. K nervům dostředivým řadíme čichový, zrakový a předsíňohlemýžďový nerv. Mezi odstředivé hlavové nervy patří okohybný, kladkový, odtahující, lícní, přídatný a podjazykový nerv. Nerv trojklaný, jazykohltanový a bloudivý obsahuje nervy smíšené povahy. Hlavové nervy mají většinou smíšená vlákna, kromě čichového, zrakového a sluchového, které mají pouze senzorická vlákna. Všechny začínají (motorické a autonomní) nebo končí (senzitivní) v jádrech hlavových nervů v mozkovém kmeni.
V naší poradně s názvem BRNĚNÍ PRSTŮ PO CHEMOTERAPII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Irena Zedlová.
Dobrý den,
může mě někdo poradit jak vyléčit brnění a sníženou citlivost na prstech rukou a nohou po chemoterapii?
Nechci hned brát zase léky. Chtěla bych poradit nějakou mast, pokud má někdo s nějakou mastí dobrou zkušenost, prosím o radu.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Brnění a snížená citlivost končetin souvisí s nervy, které vedou z páteře - míchy. Tyto nervy je třeba uvolnit vhodnými masážemi a speciálními tlaky po celé jejich dráze. S tímto nejlépe pomůže fyzioterapeut, který se zabývá dornovou metodou. Dornova metoda už mnohokrát v podobných případech pomohla. Fyzioterapie je lékem podobně jako masti nebo prášky. Zkuste to.
Mozkové či hlavové nervy, latinsky nervi craniales, jsou nervy periferní nervové soustavy, které na rozdíl od spinálních nervů vycházejících z míchy, vystupují z mozkového kmene (prodloužené míchy, Varolova mostu a středního mozku). Z mozkového kmene vystupuje třetí až dvanáctý hlavový nerv, první a druhý hlavový nerv jsou vývojově výchlipkami mozku. U člověka existuje 13 párů hlavových nervů, tradičně jich je ale rozlišováno pouze 12, označovaných číslicemi od I do XII. Zbývající pár, objevený později, nervus terminalis, je ve skutečnosti první. Aby nebylo nutné měnit tradiční číslování, označuje se číslem 0. Většina nižších obratlovců má 17 párů hlavových nervů (oproti blanatým mají navíc nervy postranní čáry). Společně s míšními (spinálními) nervy tvoří mozkomíšní (cerebrospinální) nervy. Jedná se o párové struktury vystupující z mozkového kmene, výjimku tvoří I. a II. hlavový nerv.
V naší poradně s názvem VÝSKYT KYSELINY MOČOVÉ V KRVI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Suchánková.
Dobrý den.
Bohužel také patřím mezi postižené výskytem kyseliny m. v krvi. Moje strava je normální až střídmá, proto mne toto zjištění zaskočilo. Nevím, jak bych měla jídelníček ještě přísněji upravit, jelikož si myslím, že až na pití množství tekutin, tak to by mohl být jediný důvod výskytu nemoci. Zřejmě to budou nervy, ty mám věčně na pochodu. Zdravím!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemoc dna je vlastně nemoc ledvin. Někteří lidé si dnu přivodí sami během života, pitím piva, přejídáním se masa a čokolády. U jiných lidí i normální strava může zapříčinit zvýšenou kyselinu močovou v krvi, protože nefungují správně ledviny. Naštěstí existují léky, které napomáhají nemocným ledvinám odvádět tuto kyselinu z těla ven. S jejich pomocí a s omezením některých potravin lze dnu zvládnout. Nervy... Pochopitelně nervy hrají velkou roli pro zdraví celého organismu. Pokud vám váš vztek nenavozuje euforii, ale naopak jste po něm smradlavě spocená, znechucená a často i unavená, tak zkuste navštívit psychologa. Psycholog vám poradí, jak se lépe vyrovnat s nástrahami, které vás provokují. Klidnější mysl znamená prožít život více v pohodě, zdravěji a déle.
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy - periferní neuropatie, které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů, které můžeme ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány - autonomní neuropatie. Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické.
Periferní neuropatie: Nejčastější diabetickou neuropatií je tzv. symetrická distální (senzitivní a motorická) neuropatie. Postihuje nervy rukou, ale zejména nohou a chodidel. Nejdříve postihuje nervy, které slouží vnímání citlivosti. Projevuje se jako snížené nebo oslabené vnímání bolesti, tepla a chladu, což může vést k úrazům nebo popálením, a to přispívá ke vzniku špatně se hojících ran. Pozoruje se také brnění, pálení, píchání, které začíná u palců a šíří se nahoru. V noci se objevuje až nesnesitelná ostrá a rýpající bolest bránící spánku. Objevuje se také zvýšená citlivost k jemnému doteku, například i jemná pokrývka v noci může vyvolávat až velice nepříjemné pocity až bolest. Později se přidávají příznaky z postižení motorických nervů. Vznikají obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, ruce začínají být neobratné, může se zhroutit nožní klenba. Přidává se svalová slabost a problémy s chůzí, dochází k zakopávání. Kůže na končetinách se také mění. Je suchá, svraštěná, tenká, jakoby více průsvitná, nepotí se a ztrácí se ochlupení.
Mezi asymetrické periferní neuropatie patří tzv. proximální neuropatie (amyotrofie). Postihuje svalstvo pánevního pletence a stehen. Vyskytuje se většinou u starších mužů s diabetem 2. typu. Projevuje se bolestí v hýždích a stehnech. Začíná většinou na jedné straně. Dále se projevuje svalovou slabostí, nemocní mají problémy se vstáváním ze sedu a při chůzi zejména z a do schodů.
Další skupinou je fokální mononeuropatie. Postihuje většinou jeden nerv, takže je nesymetrická. Může způsobit velké bolesti, ale většinou do několika týdnů sama odezní. Dochází k postižení okohybných nervů. To se projevuje šilháním, dvojitým viděním a padáním víčka.Také dochází k postižení lícního nervu s jednostranným poklesem ústního koutku, poklesem spodního víčka. Není možné například vrásčit čelo či sešpulit rty. Někdy se fokální neuropatie objevuje, když je nerv utlačován a prochází stěsněným prostorem. Je to například u syndromu karpálního tunelu, nebo jiných úžinových syndromu. Projeví se brněním, necitlivostí, otokem a bolestí prstů hlavně v noci, kdy dochází nečinností k sníženému překrvení nervu. Pak stačí jen rukama zahýbat a problémy ustoupí. Postupně se rozvíjí slabost ve svalech ruky a sklon k upouštění a neudržení předmětů v rukách.
Autonomní neuropatie: Neuropatie se projeví poruchami regulace srdeční frekvence s tachykardií (zrychlená srdeční frekvence) a poruchami regulace krevního tlaku, které se projeví tím, že při prudkém postavení se ze sedu nebo lehu rychle poklesne tlak, zamotá se hlava a může dojít až k odpadnutí (ortostatická hypotenze). Tím, že jsou postiženy i nervy vedoucí bolest, pacienti s infarktem myokardu nemusejí vůbec cítit průvodní bolest. V trávicím traktu se vyskytují potíže vyprazdňování žaludku, projevující se zvracením, nevolností a nechutenstvím. Bývají také průjmy nebo zácpy na podkladě poruch střevní pohyblivosti. Co se močového systému týká, bývají přítomné poruchy vyprazdňování močového měchýře, v kterém dochází k váznutí zbytku moči i po vyprázdnění. To vyvolává časté nutkání k močení, objevuje se inkontinence moči a zvyšuje se riziko infekce močových cest. Více než polovina pacientů nad 60 let s diabetem má poruchy erekce, u žen se vyskytují také sexuální potíže, hlavně nedostatečná vaginální lubrikace. Poruchy pocení se projevují obvykle malým pocením v dolní části těla a naopak zvýšeným pocením v horní polovině.
V naší poradně s názvem POTÍŽE PO OPERACI KŘEČOVÝCH ŽIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Jsem 3 a půl měsíce po operaci křečových žil a stále mám místa i velikosti dlaně i s prsty,která vůbec necítím.připadne mi to jako přeříznuté nervy.Je prosím něco co by půsbilo aby se nervy spojily?Necitlivá místa mám na bérci a na vnitřní straně stehna. Děkuji za radu. Ludmila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cvičení a masáže. Musíte něčím stimulovat nervová zakončení, aby se mohla obnovit vazba vedoucí do mozku. Zkuste zajít na neurologii a dohodněte s lékařem další postup vaší rehabilitace.
Lidskou nohu tedy tvoří pánevní kost (tvořená kostí kyčelní, stydkou a sedací), stehenní kost (= femur), čéška (jablíčko = patela), lýtková kost (= fibula), kolenní kost (= tibia).
Stehenní kost je nejdelší kostí v lidském těle a nachází se v horní části dolní končetiny a je spojena s pánví a s čéškou, holenní a lýtkovou kostí. S pánví stehenní kost pojí kyčelní kloub, s čéškou a současně i s holenní a lýtkovou kostí ji zas pojí kolenní kloub. Pod kolenním kloubem se nachází dvě kosti, které společně tvoří kostru bérce. Jedná se o holenní kost a lýtkovou kost. Holenní kost se při pohledu na člověka nachází v přední části. Holenní kost se postupně rozšiřuje a ve své spodní části vybíhá ve vnitřní kotník směrem k palci. Naopak lýtková kost se při pohledu na člověka nachází v zadní části nohy a v dolní části vybíhá v zevní kotník směrem k malíčku.
b) svaly
Na dolní končetině se nachází velké množství svalů, a proto je vhodné je rozdělit do několika oblastí podle místa jejich výskytu na svaly u kyčelního kloubu, svaly stehna, svaly bérce a svaly nohy/chodidla.
Na stehně se svaly dělí na přední a zadní. Přední svaly tvoří čtyřhlavý sval stehenní (= musculus quadriceps femoris) a sval krejčovský (= musculus sartorius). Zadní svaly stehna tvoří dvojhlavý sval stehenní (= musculus biceps femoris), sval pološlašitý (= musculus semitendinosus), sval poloblanitý (= musculus semimembranosus) a sval zákolenní (= musculus popliteus).
I svaly bérce se dělí na přední, zadní a zevní. Mezi přední svaly patří sval holenní (= musculus tikalis anterior), dlouhý natahovač prstů (= musculus extensor digitorum Lotus) a dlouhý natahovač palce (= musculus extensor hallucis longus). Mezi zadní bércové svaly patří trojhlavý sval lýtkový (= musculus triceps surae) tvořený z dvojhlavého svalu lýtkového (= musculus gastrocnemius) a z šikmého svalu lýtkového (= musculus soleus), a sval chodidlový (= musculus plantaris), zadní sval holenní (= musculus tikalis posterior), dlouhý ohybač prstů (= musculus flexor digitorum), dlouhý ohybač palce (= musculus flexor hallucis longus). Mezi zevní svaly patří dlouhý sval lýtkový (= musculus peroneus longus) a krátký sval lýtkový (= musculus peroneus brevis).
c) klouby a vazy
Dolní končetinu tvoří dva velké klouby, a to kyčelní kloub (= articulatio coxae) a kolenní kloub (articulatio genus). Kyčelní kloub je současně největším kloubem v lidském těle a připojuje dolní končetinu k pánevním kostem. Kyčelní kloub umožňuje pohyby: ohnutí, natažení, otočení, odtažení i přitažení dolní končetiny. Kolenní kloub pak ke stehenní kosti připojuje holenní kost a kost lýtkovou. Kolenní kloub je silný a také je spojen s postranními vazy, zároveň také obsahuje ještě dva další samostatné vazy. Kolenní kloub navíc zajišťuje stabilitu celé dolní končetiny. Kolenní kloub zajišťuje dolní končetině ohnutí, natažení a i určitou rotaci.
d) cévy
Jako celým tělem i dolní končetinou musí proudit krev, k tomu slouží cévy různých velikostí a i funkcí. V této části těla se tedy samozřejmě nachází jak velké tepny a jejich drobnější formy (= artérie), tak i žíly (= vény) a menší vlásečnice (= kapiláry).
Velké tepny dolní končetiny mají za úkol dostat do dolní končetiny okysličenou krev přímo ze srdce. Samozřejmě, aby se z nich krev dostala do celé končetiny, musí z velké tepny přecházet do drobných tepen a pak i do vlásečnic. Ve vazivovém obalu tepen jsou také obsaženy různé nervy, které mají za úkol jak stahování cév, tak i jejich roztahování. Pod obalem se nachází vazivo a elastická vlákna, středem tepny samozřejmě proudí krev. Žíly nepřivádí okysličenou krev do dolní končetiny, ale odvádí ji z dolní končetiny do duté žíly. Mezi nejdůležitější žíly v dolní končetině patří přední a zadní holenní žíla, zákolenní žíla a stehenní žíla. Fungují zde ale i povrchové žíly, které například spojují vnitřní kotník se stehenní žílou a vnější kotník se zákolenní žílou. Cévní systém dolní končetiny tvoří také drobné vlásečnice, které zde prostupují všemi tkáněmi kromě pokožky. Do tkání se jimi dostává kyslík i živiny a z tkání pak naopak oxid uhličitý a odpadní látky.
e) nervy
Do dolní končetiny vedou mozkomíšní periferní nervy vycházející z pleteně bederní a pleteně křížové. Z pleteně bederní vychází nerv stehenní, který ovlivňuje přední stranu stehna a zároveň i svaly na vnitřní straně stehna. Z pleteně křížové vychází nervy hýžďové i nerv sedací (známý také pod latinským názvem ischiadicus), nerv holenní, který ovlivňuje zadní stranu stehna a bérce, nerv lýtkový, který má dvě části a to povrchovou, která ovlivňuje svaly lýtkové, a hlubokou, která ovlivňuje svaly na přední straně bérce a na hřbetu nohy.
Ve svém příspěvku BOBKOVÝ LIST - NA NERVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Hezký článek, zrovna se totiž zajímám o pozitivní účinky bobkového listu. Na terase si pěstuji vavřín a plánuji menší sklizeň :) Na http://vsestihnu.cz/media/b… jsem se dočetla, že se dá bobkový list použít i jako lék na nervy, jelikož zklidňuje nervovou soustavu, tudíž bych si z něho ráda udělala čaj. Nemáte někdo návod, jak se dělá?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína.
Prosím vás mám se zeptat čaje zbobko čeho listů jak se to mure pita kolikrát dene
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy (periferní neuropatie), které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů a které můžeme ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány (autonomní neuropatie). Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické, což je například neuropatie dolních končetin.
Ve svém příspěvku SPECIALISTA NA POLYNEUROPATII se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Dobrý den.Mám velké bolesti a brnění nohou a diagnostikovanou polyneuropathii .Zatím jsem neměl štěstí na lékaře specialistu.Může mi někdo poradit,kde nebo kdo by mi mohl s touto nemocí bojovat?Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ing. Milan Chloupek.
Polyneuropatie
Tímto příspěvkem odpovídám i na všechny následující příspěvky.
I polyneuropatie nevzniká z ničeho nic a je výsledkem marné snahy imunitního systému na chemické a parazitální napadení našeho těla a vede k tomu řetězec dalších střetů imunitního systému. Souvislosti se proto pokusím vysvětlit trochu obšírněji. Imunitní systém je hrozně dokonalý systém, nedovede však některé parazity porazit. Je koncipován tak, že nejprve řeší ta napadení, které by mohly tělu nejvíce uškodit a po vyřešení až ta další, pokud se mu to podaří. Když se mu to nepodaří, snaží se tato napadení alespoň dislokovat do oblastí, kde mohou dále škodit co nejméně, je tím však velmi vytěžován a z neustálého boje se pak nedostatečné výsledky projevují jako trvalý zánět a z toho plynoucími poruchami zdraví, kterému doktoři z neznalosti říkají autoimunitní onemocnění či dědičná porucha. Nasazení kortikoidů či jiných léků potlačujících imunitní systém vede sice zpočátku k fyzické úlevě a lidé jsou rádi, že to „funguje“. Výsledek je však kontraproduktivní. Paraziti se mohou totiž pohodlně dále množit a napadat případně další orgány a zase vyvolávat bolesti. Léky pak doktor aplikuje čím dál častěji, ale nikam to nevede, protože to neřeší příčinu, ale ošálí to jen projevy důležitého boje, včetně nervových vstupů do mozku a nemoc se jen neustále prohlubuje. Tady musíme imunitnímu systému pomoci s tím co potřebuje vyřešit a ne ho blokovat, či ho nahrazovat.
Dalším vážným problémem klasické léčby je to, že u nás se nějací chytráci rozhodli, že v dnešní době nemůže být člověk v ČR napaden prvoky a helminty, přestože naše zvířata jsou jimi běžně napadána a lidé v zemích okolních také, a proto se u nás neschvalují a nenakupují léčiva na tato napadení (lidem proto v mnoha případech pomůže jen veterinář, protože ten ty léky má). Naši lékaři však se o tom proto moc neučí (bakterie zvládají dobře, na to je spousta léků, na viry už je léků pramálo a na prvoky a helminty už skoro nic) a když už podezření na prvoky a helminty mají, chemické testy to nejsou schopny odhalit a lékaři s tím žádné praktické zkušenosti nemají. Jsou tedy vlastně slepí, nazvou vás simulantem a v lepším případě ještě pošlou k psychiatrovi a dostanete léky na „uklidnění“, abyste pořád nezlobili.
Únava je zapříčiněna buď nedostatečným fungováním systému zpracování cukru jako jako paliva, nebo rozvozem kyslíku pro okysličování tkání. Obé je způsobováno specifickými chemickými nečistotami a parazity. Zásobování kyslíkem je pro tělo velmi důležité, a proto paraziti, kteří krev napadají, jsou velmi nebezpeční. Z prvoků to jsou zejména plasmodie, což jsou malaričtí prvoci (u nás se poměrně často vyskytují 4 druhy a napadení je způsobeno bodavým hmyzem - komáři), kteří červené krvinky vyžírají zevnitř, stejně jako jiný prvok Babesie (ovádi, klíšťata, muchničky,...). Při masívním napadení plasmodiemi, které se mohou dostat až do morku kostí, vznikne nemoc zvaná leukemie. Místo zneškodnění těchto prvoků však doktoři člověku mění často krev, aby neumřel, nebo mu implantují zdravou kostní dřeň, která však může být opět napadena a člověk umírá. Z helmintů napadajících krev je to například Ancylostoma duodenale, která se červenými krvinkami přímo živí, velmi často se jí zalíbí přímo v srdci, kde vyvolává další poruchy jeho činnosti. Člověk který je těmito parazity napaden je velmi unavený, brzy se prací unaví ještě více, potí se, chce se mu spát. Tělo se snaží s těmito parazity sice bojovat, ale nestačí to, potřebuje pomoc zvenčí. Imunitní systém ale při tomto boji věnuje již mnohem menší pozornost dalším parazitům (prostě nestíhá), včetně obrany proti vniku parazitů do těla a tělo je relativně rychle napadeno mnoha dalšími. Jejich exkrementy jsou navíc velmi toxické a to i neurotoxické a začínají silně ovlivňovat hormonální a nervové systémy člověka a z toho plynoucími poruchami zdraví. Není se schopno pak bránit banálním nákazám, člověk je často nemocný atd. V jeho těle je obsažná zoologická zahrada mnoha těchto parazitů.
Pokud již dojde k neuropatii či jiným vážným nervovým projevům, je tělo vždy již poměrně masivně zasaženo mnoha dalšími parazity a je nutné je zjistit včetně jejich dislokace a zlikvidovat vnějším zásahem. A tady už je potřeba znalostí z fyziky a umět logicky uvažovat. Neustále se přesvědčuji, že doktoři vystudovali jen kvůli tomu, že mají velice dobrou paměť, ve fyzice a logice se však projevují jako těmito obory nepolíbení (já jim říkám fyzikální eunuch). Kdyby trochu znali fyziku, měli by vědět, že každá entita (tedy včetně parazitů) se specificky projevuje, například jistými elektromagnetickými projevy, má svoje charakteristické frekvence, kterými jsme schopni ji detekovat, ovlivňovat, včetně jejich destrukce/zabití. Tyto frekvence jsou již tabelovány a existují přístroje, které jsou schopny podle jejich detekce zjistit, kterými parazity jste napadeni a některé z nich i tímto způsobem velmi rychle zabít. Je velmi smutné, když o tom doktor nic neví!!!.
Dále už jen k neuropatii. Pohybové orgány a čivy jsou systémy přímo řízené mozkem a proto nastal problém buď již v mozku (v oblasti řízení pohybu, včetně příčně pruhovaného svalstva) nebo na nervových cestách ke končetinám. Toto onemocnění je specifikované poruchami hybnosti končetin (brnění, slabost v pohybu, zpoždění pohybu, bolest nebo i silná bolest v rukou i nohou). Pokud jde o neuropatii v nohách, mohou být napadeny jen výstupy míchy z páteře v bederní oblasti (tasemničky, améby, plasmodia, shigelly,...) a nebo jen i nervy v nohách (filárie a mikrofilárie), ale mohou být napadeny již vstupy z mozku do míchy. Působení parazitů mohou být různá, tasemnice, jejich cystičky začnou utlačovat nervy (ty rostou desítky let, aniž bychom o nich věděli), filárie a mikrofilárie si rády pošmáknou na mielinových obalech nervů či je provrtávají (v nichž se elektrický nervový vzruch šíří nejrychleji), některé se živí kolagenem z kloubů, toxiny shigell a améb pak způsobují silnou až nesnesitelnou bolest v končetině, …. Problémy v rukou dělá obdobné napadení na nervových výstupech z krční páteře nebo také vstupů z mozku do páteře, přinejhorším zodpovědná centra mozku. Zajímavé je, že napadení bývá obvykle jen jednostranné (třeba jen levá ruka a levá noha).
Pro léčbu je proto nejdůležitější tyto patogeny nejdříve detekovat a teprve potom rozhodnout o způsobu jejich vytěsnění či likvidace (je třeba detekovat všechny, protože na postupu likvidace velmi záleží, neboť patogeny velmi často spolu spolupracují a různě se v sobě i ukrývají a musí se proto likvidovat ve správném pořadí). Chemická detekce je však neprůkazná a v mnoha případech nemožná, proto nemá smysl na takováto vyšetření k doktorovi vůbec chodit. Elektronická detekce je nejspolehlivější, nejrychlejší a nejlevnější, a právě proto se ji doktoři neučí, protože by kazila kšefty lékařskému loby. Přístroje na detekci jsou dvojího druhu. Buď jsou založené na snímání frekvencí vybuzených parazitů (tzv. F-scany), nebo na měření zvýšené vodivosti kůže při buzení parazita jeho rezonanční frekvencí na nějakém vhodném akupunkturním místě (přístroje EAV – elektro akupunktura podle Volyho). Nejdůležitější součástí obou přístrojů je co největší a nejspolehlivější databáze rezonančních frekvencí patogenů, podle nichž se výsledky měření srovnávají (abychom věděli co je to za druh parazita a tedy věděli jakým případným chemickým lékem či jiným způsobem je jej možno zničit – každá metoda léčby má svoje výhody, nevýhody a omezení). Výhodou přístrojů obecně spojitě buzených patogenů – f-scanů -je to, že jsme schopni v užité frekvenční oblasti změřit všechno, co v těle máme. U EAV si frekvenci nastavíme předem a pak ověřujeme máme-li ho. Nepostihneme proto patogen, který z nějakých důvodů zmutoval a má tedy i jinou frekvenci (ta není uložena v databázi parazitů), a patogeny jsou v tomto mistři (viz získaná odolnost proti různým lékům). U EAV musí mít poradce velké zkušenosti a dobře odhadovat možné patogeny pro ověřování.
Vlastní léčbu pak můžeme provádět chemickou formou pomocí léků, nebo vhodných bylin, to vše pro patogeny, kteří jsou v dosahu krve, která je nosičem léčiva – bohužel se musí užívat zahraniční léčiva, protože k nám se nedovážejí a nejsou tudíž schválené u nás, případně léky pro zvířata), nebo elektronicky, a to buď proudem potřebné frekvence (Zappery), nebo elektromagnetickým zářením modulovaným specifickou frekvencí (RPZ-14, Althon-7,...) a nebo modulovaným magnetickým polem. Řešením je i donutit patogeny, aby tělo opustily nebo povzbudit v příslušné oblasti imunitní systém (zejména fyzikální léčiva jako jsou homeopatika, či bylinné tinktury s nahranými frekvencemi patogenů, kterým se říká informatika). Každý způsob léčby má svoje výhody, omezení a nevýhody, je možné je různě kombinovat a způsob si pak spoluvybírá i pacient. Velmi důležitá je praxe člověka, který takovéto detekci rozumí a má dostatek zkušeností s užíváním přístrojů a léčiv a umí pacienta se vším seznámit.
Já se této problematice věnuji již řadu let, avšak převážně jen teoreticky (podnikám v jiných oblastech), a to z důvodů neschopnosti a nechuti doktorů něco vyléčit - léčit ale nevyléčit oni dovedou, draze, nejlépe až do konce života, protože se to podle nich vyléčit nedá, prakticky to realizuji jen u své rodiny a známých. Protože jsou přístroje na detekci patogenů velmi drahé, nemám je, ale chci si je v nejbližší době postavit a dám vám to potom na těchto mých stránkách vědět. Zatím mohu vaše problémy s vámi podrobněji rozebrat a poradit, kam se máte obrátit abyste se vyléčili.
Mohu vám však ze své zkušenosti poradit i nenáročný postup, který pokud problémy nevyřeší, alespoň je zmírní:
Mně neuropatie levé ruky a levé nohy zastihla paradoxně v lázních, kde jsem se léčil po dřívějším úrazu - utržené rotátorové manžetě levého ramene a kam už jsem již jel ne zcela zdráv. Po realizovaných různých masážích mě najednou začala brnět levá ruka a v levé noze jsem přestal mít sílu a nemohl jsem jít ani do schodů. Okořeněno to bylo urputnou bolestí ruky, kvůli které jsem nemohl ani spát a musel jsem jít na injekci. Protože jsem měl s sebou zapper (ten si může pořídit každý, protože jeho cena je cca 12.000,-Kč a pro zdraví se vyplatí), doobjednal jsem si nějaké součástky na výrobu elektromagnetického nástavce na tento zapper a do dvou dnů si ho zhotovil. Bolest mně způsobovaly Shigelly a elektrickou a elektromagnetickou cestou jsem je snad pozabíjel, takže bolesti ustaly. Začal jsem znovu užívat MMS (obvykle 3x denně až 6+6 kapek – prý stačí i míň 3x 4+4 kapky ale po dlouhou dobu – alespoň půl roku, ale jak jsem si spočítal, musí být při používání skleněného kapátka pro správný poměr míseny 4 kapky 24,5% chloritanu sodného se 6 kapkami 3,5% kyseliny chlorovodíkové, po asi 5 sekundách zalít malým až velkým prckem studené čisté/převařené vody a po chvilce vypít) a po návratu domů, jsem začal ještě chodit minimálně jednou za týden (asi 5 měsíců) do sauny, kde jsem realizoval 3x saunu, po každé oplach studenou vodou kromě zad a páteř jsem pak do další sauny prohříval na infralavici (tělo pro boj s parazity standardně zvyšuje teplotu), kde je patogen na páteři namáhán po dlouhou dobu radiačně výrazně vyšší teplotou (tělní buňky spolupracují a deponované teplo umí předávat okolním buňkám, patogen však tuto možnost nemá) a doufal jsem že uhyne. Pokud začala ruka či noha občas bolet, po zaperování na shigelly to vždy přešlo. Je vhodné rovněž cvičit, protože patogenům se nechce žít v místech, která jsou nějak neustále ovlivňovány pohybem – chtějí mít svůj klid. No a stalo se, do nohy se vrátila síla, ruka přestala brnět a bolesti již nemám. Dala by se asi použít i kryokomora, která by mohla mít stejný efekt, ale ta u nás není a muselo by to jít vše přes doktory. Protože jsem měl i jiné problémy (zejména únava), zašel jsem si letos v září na změření patogenů, abych své léčení neprováděl jen zkusmo. Mám v těle pěknou ZOO, únavu mi způsobovali dva malaričtí prvoci (ty jsem si asi dovezl od moře – ty vyžírají červené krvinky) a babesie k tomu (muchničky a hovada ze zahrady – rovněž napadají červené krvinky), vlastním krysí tasemnici a roupy (asi od psa), vodní chlor rezistentní prvoky z pitné vody z rozvodu a další prvoky, bakterie a viry. V současné době prodělávám doporučenou očistnou kůru a než si udělám čističku vody, musím veškerou vodu na pití i mytí převařovat, protože obsahuje chlor rezistentní prvoky. Užívám postupně léky proti prvokům a poté proti helmintům, současně beru bylinné tinktury s nahranými frekvencemi proti prvokům, bakteriím a virům. Když to půjde dobře, mohl bych být na konci prvního čtvrtletí příštího roku již zcela zdráv. Protože máme psa, budu zvědav, kdy se zase budu na něco reinfikovat.
Pro léčbu by se asi dala i využít i homeopatie (homeopatika jsou fyzikálním lékem, který ředěním zvýrazněnou typickou frekvencí jednak znepříjemňují pobyt jistých patogenů v těle, jednak frekvenčně posilují dotčené orgány v boji proti jistým patogenům a jednat stimulují zejména slinivku a játra pro to, aby z potravy začaly vychytávat substance vhodné pro boj s patogenem). Tady je vhodné navštívit dobrého homeopata, který by mohl poradit a tím i pomoci.
Stejně je na tom i bylinná léčba, kterou lze z těla postupně odstraňovat různé typy patogenů a v konečném důsledku vás vyléčit. Zase to chce nechat si poradit od dobrého bylinkáře, což není úloha lehká.
Dále je třeba doplnit do těla vitamíny (zejména všechny ze skupiny B, D3, Bór) – viz moje www stránky a protože nemoci způsobují jak patogeny, tak i jisté nečistoty, je třeba provést chelaci těchto nečistot, například kyselinou thioktovou a dalšími (odstranit hliník, nikl a další těžké kovy a další chemické nečistoty, doktoři o tom ale nic moc neví).
Pro další dotazy mě můžete oslovit na mailové adrese zdravymilan@seznam.cz, článek je pak rovněž k dispozici v sekci Přednášky na mých www stránkách http://www.zdraviafyzika.cz kde pak najdete i některé další informace.
Didaktická pomůcka k zapamatování názvů hlavových nervů vychází z prvních písmen latinských názvů a je dána do slovní hříčky. Vypadá takto: Oh Oh Oh, To Touch And Feel Virgin Girl's Vagina And Hymen:
n. olfactorius
n. opticus
n. oculomotorius
n. trochlearis
n. trigeminus
n. abducens
n. facialis
n. vestibulocochlearis
n. glossopharyngeus
n. vagus
n. accessorius
n. hypoglossus
Didaktická pomůcka pro funkci hlavových nervů je: Some Say Marry Money, But My Brother Says Big Breasts Matter More:
V naší poradně s názvem HLAVOVÉ NERVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek Široký.
Jak se dá vyšetřit toto nervové složení zda funguje dobře když trpím závratí a na nic se nepřišlo.nervovou soustavu mi nikdo nevyšetřoval.kdo a jak to vyšetří? děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Hlavové nervy, ale i všechny ostatní vyšetřuje a lečí lékař neurolog. Neurologie má mnoho vyšetřovacích metod, které odhalí případné anomálie ve funkčnosti.
Užívá se kyselina thioktová (k dostání v lékárnách). Působí proti agresivním, nervy poškozujícím látkám, povzbuzuje nervový růst, chrání nervy. Dále je možno využít vysoce dávkované vitamíny, a to v podobě přípravků obsahujících vitamín B1, B6 a B12. Ty povzbuzují regeneraci nervů. Denně by však mělo být užito nanejvýš 100 mg jednotlivých vitamínů. Navíc bývají podávány přípravky proti bolestem (analgetika) – to podle typu a intenzity bolesti. Vedle toho mohou pomoci fyzioterapeutické metody, jako například zdravotní gymnastika, které působí proti omezení pohyblivosti.
Ve svém příspěvku PÁSOVÝ OPAR V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Ve 13 letech jsem prodělala pásový opar v uchu. Začalo to malým vřídkem, který mi dětská doktorka diagnostikovala jako pravděpodobný zánět středního ucha. Asi za 3 dny jsem se v noci vzbudila, chtělo se mi zvracet a hrozně se mi točila hlava. Ráno to bylo stejné. Nedokázala jsem nic sníst. Jakmile jsem jen polkla sousto, letělo hned ven a hlava se mi točila hrozně.
Bohužel, jelikož jsme den předtím měli menší hostinu, lékař se jen smál, že mám asi pokažený žaludek. Nicméně se můj stav nelepšil a večer mě naši vzali rovnou na pohotovost do okresní nemocnice. To už jsem nemohla ani chodit a neviděla na cestu, jak se mi točila hlava. V nemocnici jsem pak dostala ještě křeče do rukou a skončila na kapačkách. Nakonec se můj stav začal zlepšovat a pustili mě domů s tím, že neví, co to bylo.
Po pár týdnech jsem si všimla, že na jedno ucho slyším hůř, tak mě rodiče vzali na ušní a zjistili jsme, že na ucho neslyším vůbec! A teprve tehdy se ukázalo, že jsem v uchu měla herpes, který mi zničil ušní nerv a závratě a zvracení byly příznaky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tyto příznaky mohou naznačovat jiné zdravotní stavy než jen špunt v uchu z ušního mazu. Možná si myslíte, že si s ušním mazem poradíte sami, ale neexistuje způsob, jak zjistit, zda máte nadměrné množství ušního mazu, aniž by se vám někdo, obvykle váš lékař, podíval do uší. Příznaky a projevy, jako je bolest ucha nebo snížený sluch, nemusí nutně znamenat, že máte nahromaděný ušní maz. Je možné, že máte jiný zdravotní problém týkající se vašich uší, který může vyžadovat pozornost.
Odstranění mazu nejbezpečněji provede lékař. Váš zvukovod a bubínek jsou jemné a přebytečný ušní maz je může snadno poškodit. Nepokoušejte se sami odstranit ušní maz pomocí jakéhokoli předmětu umístěného do zvukovodu, zvláště pokud jste podstoupili operaci ucha, máte dírku (perforaci) v bubínku nebo máte bolesti ucha nebo drenáž.
U dětí je vhodné nechat kontrolovat uši v rámci každé lékařské prohlídky. V případě potřeby může lékař během návštěvy v ordinaci bezpečně odstranit přebytečný ušní maz z ucha vašeho dítěte.
Česnek a cibule obsahují antibakteriální látky účinné při léčbě ušních infekcí. Existuje celá řada způsobů jejich použití, níže předkládáme některé z nich.
Co budete potřebovat: 2 lžíce olivového oleje, malou cibuli, česnek, cedník, sterilní kapátko a vodu.
Postup:
Zahřejte dvě polévkové lžíce olivového oleje. Rozmačkejte nebo jemně nakrájejte celou cibulku a stroužky česneku.
Dvě polévkové lžíce takto připravené cibule a česneku nasypte na pánev. Přidejte polévkovou lžící vody a osmažte. Osmaženou cibuli a česnek vložte do sklenice.
Naberte tekutinu lékařským nebo očním kapátkem a dejte pár kapek do infikovaného ucha. Zakloňte hlavu nebo ležte na boku po dobu 15 minut. Poté nechte roztok vytéct z ucha a opláchněte ucho vodou (jen zvenku).
Rozmačkané nebo mleté stroužky česneku umístěte do čisté nádoby a zalijte je extraktem panenského olivového oleje.
Nechte takto 4 až 5 dní odležet.
Sceďte česnekový olej do láhve a uložte do chladničky, tady potřebuje odstát alespoň 6 měsíců.
Když chcete česnekový olej použít na infikované ucho, musíte ho nejprve zahřát na pokojovou teplotu, poté nakapejte do nemocného ucha 3–4 kapky. Držte hlavu zakloněnou nebo si dejte do ucha tampon. Česnekový olej byste měli dávkovat tímto způsobem 4x denně po dobu 4 až 5 dnů.
Použití česnekových olejových kapslí
Kupte si v lékárně česnekové olejové kapsle. Ohřejte šálek vody a vložte kapsli do vody na minutu nebo dvě, aby se jemně zahřála. Do kapsle udělejte díru, ze které necháte do postiženého ucha nakapat čtyři až pět kapek. Lehněte si na stranu nebo zakloňte hlavu po dobu 5 minut.
Pak do postiženého ucha vložte oloupaný stroužek česneku a držte ho pomocí tamponu.
Poznámka: Nikdy nepoužívejte česnekový olej jako lék na ušní infekci, když už z ucha vytéká tekutina a mohlo by dojít k poškození ušního bubínku!
Jestli ti škola dělá takový nervy tak tam nechoď. :-!
Je jasny že Croh s nevama hraje hodne a než mít naročnou praci ale tělo zhuntovany, tak to radši dělat nekde v kancliku v klidu a třeba si najit nejaký koníček.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vždy používejte přípravek Otipax přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý/á, poraďte se se svým lékařem. Obvyklá dávka přípravku je 4 kapky 2 až 3krát denně do zvukovodu nemocného ucha. Před použitím ohřejte ušní kapky na 37 °C (přibližně tělesná teplota). Toto ohřátí lze provést v dlaních. Doporučená doba léčení by neměla přesáhnout 5 dní. Maximální denní dávka nemá přesáhnout 12 kapek na bolestivé ucho a den.
Jak používat kapací lahvičku: Odšroubujte závěr lahvičky, našroubujte kapátko na lahvičku, odejměte čepičku kapátka, obraťte lahvičku dnem vzhůru, potom jemně zatlačte na kapátko, až získáte 1 kapku, stiskněte znovu, dokud takto nezískáte celkem 4 kapky, našroubujte zpátky čepičku kapátka. Jestliže jste použil(a) více přípravku Otipax, než jste měl(a), informujte svého lékaře. Jestliže jste zapomněl(a) použít přípravek Otipax, nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku.
Před použitím ohřejte ušní kapky na tělesnou teplotu, toto ohřátí lze provést v dlaních.
Ušní kapky, roztok obsahující Phenazonum, Lidocaini hydrochloridum monohydricum
Přípravek Otipax ušní kapky se používá k místní symptomatické léčbě bolestivých onemocnění středního ucha s neporušeným bubínkem: zánět středního ucha virového nebo bakteriálního původu, hlavně v počátečním stadiu, zánět ušního bubínku, barotraumatická otitis (zánět ucha způsobený přetlakem). Přípravek je určen pro dospělé a děti od 1 měsíce věku.
Nepoužívejte Otipax
Nepoužívejte tyto kapky, jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na léčivé látky nebo na kteroukoli další složku přípravku Otipax.
Nepoužívejte Otipax v případě porušeného bubínku.
Pokud se stavy uvedené v tomto odstavci u Vás vyskytnou teprve během používání přípravku, informujte o tom svého ošetřujícího lékaře. Přípravek není určen pro novorozence (do 1 měsíce věku). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku OTIPAX je zapotřebí
U nemocných s proděravělým nebo se zničeným ušním bubínkem nebo s poškozením stěny středního ucha se přípravek může dostat do prostředí ve vnitřním uchu, kde může způsobit škody. Proto lékař u těchto nemocných může doporučit dodatečná otoskopická vyšetření (vyšetření ucha na ORL oddělení). MÁTE-LI JAKÉKOLI POCHYBNOSTI, OBRAŤTE SE NA LÉKAŘE. Léčba přípravkem OTIPAX by neměla přesáhnout 5 dní. Jestliže se po výše uvedené léčbě příznaky onemocnění nezlepší, dojde k jejich zhoršení nebo se vyskytnou nežádoucí účinky, poraďte se o dalším používání přípravku s lékařem.
Vzájemné působení s dalšími léčivými přípravky
Účinky přípravku Otipax a účinky jiných současně užívaných léků se mohou navzájem ovlivňovat. Informujte svého lékaře o všech lécích, které užíváte nebo jste užíval(a) v nedávné době nebo začnete užívat, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu. U přípravku Otipax nejsou interakce dosud známy.
Těhotenství a kojení
Poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete užívat jakýkoliv lék. O vhodnosti použití přípravku u těhotných nebo kojících žen rozhodne lékař.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Přípravek patří do skupiny léčiv s nepravděpodobným ovlivněním pozornosti. Doporučená doba léčení nemá přesáhnout 5 dní. Maximální denní dávka nemá přesáhnout 12 kapek na bolestivé ucho a den. Jestliže jste použil(a) více přípravku Otipax, než jste měl(a), informujte svého lékaře. Jestliže jste zapomněl(a) použít přípravek Otipax, nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře.
Podobně jako všechny léky, může mít i přípravek Otipax nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. V ojedinělých případech existuje riziko lokální reakce ve formě alergie, podráždění nebo překrvení zvukovodu. Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, sdělte to svému lékaři.
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte mimo dosah a dohled dětí. Při náhodném požití přípravku (vypití) dítětem nebo dospělým se okamžitě obraťte na svého lékaře!
Přípravek Otipax nepoužívejte po uplynutí doby použitelnosti uvedené na obalu. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Po prvním otevření spotřebujte do 14 dnů! Jiná doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele. Léčivé přípravky se nesmí vyhazovat do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak máte likvidovat přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.
Co přípravek Otipax obsahuje
Léčivými látkami jsou:
Phenazonum ................... 0,04 g/1 g roztoku
Lidocaini hydrochloridum monohydricum ......... 0,01 g/1 g roztoku
Ušní maz je užitečná a přirozená součást obranyschopnosti vašeho těla. Čistí, promazává a chrání zvukovod tím, že zachycuje nečistoty a zpomaluje růst bakterií. K ucpání ušním mazem běžně dochází, když se lidé pokoušejí čistit si uši sami umístěním vatových tamponů nebo jiných předmětů do uší. To často jen zatlačí maz hlouběji do ucha, což může způsobit vážné poškození výstelky zvukovodu nebo bubínku.
Nikdy se nepokoušejte vydolovat přebytečný nebo ztvrdlý ušní maz dostupnými předměty, jako je kancelářská sponka, vatový tampon nebo sponka do vlasů.
Pokud se ucpání ušního mazu stane problémem, vy nebo váš lékař můžete provést jednoduché kroky k bezpečnému odstranění mazu pomocí výplachu uší.
Uši produkují ušní maz, přírodní sloučeninu, která chrání zvukovod před infekcí. Když se nahromadí, musíte jej odstranit, abyste zabránili rozvoji sluchových potíží uší. Při čištění ucha je nezbytné dbát na bezpečnost. Některé metody čištění mohou poškodit uši, a proto je lepší alternativou ušní solný roztok.
K čištění uší se běžně používají například vatové tyčinky. Odborníci však naznačují, že byste je měli přestat používat. Zasouváním vatového tamponu do zvukovodu se může stát, že nahromaděný ušní maz posunete dovnitř do ucha a ucpete tak zvukovod. Výsledkem je změna sluchu a nepříjemný pocit tlaku v uchu.
Uši jsou samočistící a ve většině případů odstraní přebytečný maz samy. U někoho se však maz může hromadit a způsobit poškození ušního bubínku a zvukovodu. Když k tomu dojde, bude ovlivněn váš sluch. Můžete pociťovat například bolesti uší a někdy slyšet zvonění v uších.
Dobrým přístupem k čištění uší a odstranění přebytečného mazu je použití ušních solných roztoků.
Nevystavujte se výplachům uší, ať už doma nebo v ordinaci lékaře, pokud máte infekci ve zvukovodu. Ačkoliv je tato procedura relativně bezpečná, mohla by vás vystavit problémům, jako jsou:
Perforovaný ušní bubínek. Výplach ucha bude někdy tlačit na maz, takže bude více zhutněný. To ztíží jeho odstranění při tlaku na bubínek. Zvýšený tlak může perforovat bubínek nebo způsobit jeho prasknutí.
Ušní infekce. Jednou z běžných infekcí uší je otitis externa. Zánět může být způsoben infekcí a může být bolestivý. Zánět středního ucha je další potenciální komplikací postihující střední ucho. Ušní infekce jsou běžné důsledky výplachů uší.
Vertigo. Toto je dočasný stav. Jde o pocit, že se místnost kolem vás točí.
Za normálních okolností suchý ušní maz vypadne společně se zadrženým prachem a špínou ze zvukovodu sám. Ušní maz je přítomen u každého člověka, ale množství žláz je geneticky určeno od narození, stejně jako u kůže a vlasů. U některých lidí může být produkován rychlejším tempem. Nicméně faktory pro tvorbu nadměrného ušního mazu lze přičíst:
velikosti zvukovodu – pokud je malý nebo úzký, je obtížné jeho přirozené vypadnutí, což v konečném důsledku vede k nadměrné tvorbě ušního mazu;
Uši jsou čištěny vatovými tampony určenými pro odstranění ušního mazu, vatové tampony odstraňují pouze povrchový ušní maz. Pokud se pokusíte odstranit maz hlouběji z ucha, hrozí poškození ušního bubínku.
K odstranění nadbytku mazu lze použít i minerální olej, zvláště když se jedná o suchý maz. Můžete použít kokosový nebo olivový olej. Před aplikací si lehněte s hlavou otočenou na jednu stranu, pak nakapejte do ucha tři kapky. Nechte olej, ať rozpustí maz. V této poloze zůstaňte po dobu 10 až 15 minut, na ucho si přiložte vatový tampon jako uzávěr ucha, aby olej nemohl vytéci ven. Po určité době tampon sejměte. Tuto léčbu byste měli provádět dvakrát denně po dobu 3 až 4 dnů, dokud maz zcela nezměkne. Pokud se vám nepodaří starý maz odstranit, bude nutné podstoupit vyčištění pod lékařským dohledem.
Do zvukovodu nakapejte pár kapek peroxidu vodíku. Peroxid vodíku pomáhá rozpouštět ušní maz. Tento postup by se měl používat po dobu tří dnů.
