Píštěl na dásni je kanálek vedoucí z místa chronického zánětu na povrch. Zubní píštěl na dásni, vzácně i na kůži, je pozorovatelná infekce s občasným výtokem hnisu. Projevem je konstantní pulzující bolest a otok v postižené oblasti. Může dojít i k výtoku hnisu. Někteří jedinci trpí i horečkou, která je způsobena infekcí.
Píštěl je abnormální kanálek tvořící cestu mezi dutinou a jejím povrchem. Dutinou může být patologický útvar, například absces, nebo dutý orgán. Píštěl vzniká jako následek zánětu, nádoru či úrazu. Odchází skrz ni hnis, který může poškozovat jiné orgány a přispívat k šíření zánětu. Sliznice v oblasti zánětu se vyklene, ztenčí, je zbarvená a někdy jí prosvítá nahromaděný hnis. Když dojde k vytvoření píštěle, spontánní bolesti pominou, zůstane jen nepatrná tlaková bolest, teplota vymizí, nebo je jen mírně zvýšená.
Píštěl musí být ve většině případů léčena chirurgicky. Nejdůležitější je nalézt vnitřní ústí píštěle, proto se před operací provádí fistulografie. To je vyšetření, které zobrazí průběh kanálu a měkkých tkání pod skiaskopickou kontrolou za použití kontrastní látky. Po chirurgickém zákroku, tedy po odstranění píštěle, stačí dodržovat zvýšenou hygienu v okolí rány, a ta se časem sama zacelí.
V naší poradně s názvem OPAKOVANÁ PÍŠTĚL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dand.
Jsem po zákroku více než rok a stane se,že v okollí řit.otvoru se tvoří opět píštěl,ale za dva dny se uklidní.Je na to prosím nějaká mast,která by pomohla při uklidnění (pokud jsem mimo republiku a nemám možnost navštívit lékaře)Děkuji za odpověď.Dana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zmírnit bolest nebo symptomy řitní píštěle při vyprazdňování můžete tím, že budete konzumovat stravu s vysokým obsahem vlákniny pocházející především z velkého množství ovoce, zeleniny a polévek. Je třeba se vyhnout silně pikantním potravinám, nevhodné jsou také hamburgery, pizzy, červené maso a mastná jídla. Aby se fistula úplně vyléčila, bude zapotřebí lékařské řešení. Jedním z důvodů, proč vznikají fistule, je nesprávný životní styl a nezdravé jídlo. Mnoho lidí má ve zvyku pravidelně jíst potraviny, které jsou připraveny z mouky, se spoustou cukru, koření a oleje, které jsou velmi škodlivé pro vaše zdraví. Pokud chcete léčit píštěl, tak v první řadě proveďte jednoduché změny životního stylu ve svém každodenním režimu. Vaším hlavním zájmem by mělo být pojídání potravin, které pomohou při změkčení stolice, což omezí namáhání postiženého místa při průchodu stolice. Pro tyto účely je vhodná strava s vysokým obsahem vlákniny, ovoce a zelenina. Spíše než bílý chléb, volte raději zdravější pečivo ze směsi několika druhů obilovin. Pijte teplou vodu, teplé mléko, podmáslí nebo ovocné džusy, místo čaje a kávy. Smíchejte med v teplé vodě a každé ráno vypijte v množství podle aktuální chuti. Kromě toho můžete na snídani použít papáju, ředkvičky a švestky, které jsou také užitečné pro lidi, kteří trpí píštělemi. Pro další jídla dne jsou vhodné různé saláty, ale je třeba se vyhnout jogurtům a rýži a to kvůli tomu, že zvyšují riziko kvašení a tvorby plynu, které mohou způsobit probuzení zánětlivého místa. U průchozí fistuly jogurt způsobuje zablokování kanálu, a proto se nedoporučuje.
Prvořadé je vyhnout se zácpě za každou cenu, protože jinak hrozí rozvinutí fistuly a její následná léčba za použití antibiotik nebo protizánětlivých léků na delší dobu. Účinky proti zácpě jsou prokázány u těchto potravin: polévky, strava s vysokým obsahem vlákniny a bylinné produkty z Ájurvédské medicíny, jako jsou Triphala kapsle, Trifla guggulu a na podporu trávení olej Nirgundi 2 krát denně. Součástí domácí léčby řitní píštěle je pečlivé odstraňování tvořícího se hnisu, předcházení zácpě a zabránění vzniku infekce v této oblasti. Se svým lékařem se poraďte o používání volně prodejných léků, jako je Neosporin nebo peroxid vodíku, které by mohly pomoci při akutních problémech. Při akutních stavech pomůže sedací koupel prováděná každý večer. Je to dobrý způsob, jak dostat infekci ven. Sedací koupel připravíte tak, že přidáte trochu soli nebo i kurkumu (pro její antiseptické a antibakteriální účinky) do teplé vody. Dále vám může pomoci kostival lékařský, což je léčivá bylina hojně používaná při léčbě řitního píštěle, protože rychle zavírá rány. Čínští lékaři používají kostival pro léčbu mnoha druhů kožních chorob po více než 2000 let. Allantoin, který je obsažen v kostivalu, napomáhá rychlému hojení buněk. Z kostivalu se k léčebným účelům používají listy a stonek, přičemž použit může být v různých formách, jako jsou masti, pasty, nebo také jako obklad. Obklad se připraví z prášku sušeného kostivalu rozmíchaného s trochou medu a oleje z pšeničných klíčků. Pak se přiloží na píštěl. To by mohlo pomoci zmírnit bolest stejně, jako urychlit hojení.
Píštěl na dásni jsou vtažené slizniční či kožní nálezy chronického původu, které souvisejí s trvajícím zánětlivým procesem v jejich okolí.
Píštěl na dásni je kanálek vedoucí z místa chronického zánětu na povrch. Zubní píštěl na dásni, vzácně i na kůži, je pozorovatelná infekce s občasným výtokem hnisu.
Projevem je konstantní pulzující bolest a otok v postižené oblasti. Může dojít i k výtoku hnisu. Někteří jedinci trpí i horečkou, která je způsobena infekcí.
Ve svém příspěvku KOTNÍK - PÍŠTĚL PO OPERACI - VYNDÁNÍ OSTEOSYNT.MATERIÁLU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jolana.
Zdravím, po operaci - odstranění osteosyntetického materiálu z vnějšího i vnitřního kotníku se mi na vnějším kotníku v pooperační ráně udělala tzv. píštěl. Naštěstí mi zabral inadine, kterým mi docela dobrá doktorka na Fifejdách při kontrole a převazu, kotník převázala. Přestalo to bolet, nemusím brát tuny panadolu/ibalgin bych nebrala, je to žíravina na žaludek, nechápu proč to furt nabízejí v tv reklamách ti podvodníci/
takže v úterý snad vyndají i stehy z rány. Na vnitřním kotníku v pohodě, stehy vyndány, zhojeno OK.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Píštěl na kostrči je absces nebo cysta, která se objevuje poblíž kostrče. Jedná se o dutý systém mezi špičkou kostrče a anální oblastí.
Příčiny vzniku píštěle na kostrči mohou být původu vrozeného, nebo může být získán během života. Jako jedna z příčin bývá uváděno zarůstání chlupů pod kůži. To se často týká lidí, kteří hodně sedí, a namáhají tak více oblast nejčastějšího výskytu cysty. Dalším faktorem podporujícím vznik cysty je špatná hygiena a zvýšené pocení. Sekret obvykle obsahuje zbytky chlupů či kůže.
Píštěl na kostrči se objevuje nejčastěji u hustě ochlupených mužů s tmavými vlasy mezi 15. a 25. rokem života. Kanálek se objevuje nejčastěji díky podkožní infekci, když kůže praskne a hnis začne vytékat na povrch těla. Cysta je často bolestivá, pokud z ní však hnis odtéká, pacient bolest vůbec nemusí cítit. Pokud je absces uzavřený, může se místo zanítit a průvodním jevem mohou být teploty.
Anální a rektální píštěle způsobují výtok hnisu. Jedincům s těmito píštělemi jsou podávána antibiotika, která zabraňují opakovanému abscesu. Pokud nedojde k léčbě píštěle, je na řadě chirurgický zákrok.
Léčba střevní píštěle zahrnuje snížení zánětu ve střevech, aby bylo možno provést operaci. Léčba je přizpůsobena stupni závažnosti.
Co je to píštěl
Píštěl může vzniknout v kterékoli části těla, ale nejčastěji se vyskytuje v trávicím traktu. Může se také vytvořit mezi cévami a v močovém, reprodukčním a lymfatickém systému. Píštěl se může objevit v kterémkoli věku, nebo může být již od narození, tedy vrozená. Některé druhy píštěle jsou život ohrožující, jiné způsobují nepohodlí. Diabetici, osoby s oslabeným imunitním systémem a jedinci s určitými onemocněními zažívacího ústrojí mají vyšší riziko vzniku píštěle.
U píštěle na krku se jedná o ohraničenou formu hnisavého zánětu.
Píštěl na krku vzniká jako následek neošetřeného abscesu a hnis se provalí píštělí na povrch.
Sliznice v oblasti zánětu se vyklene, ztenčí, je zbarvená a někdy jí prosvítá nahromaděný hnis. Když dojde k vytvoření píštěle, spontánní bolesti pominou, zůstane jen nepatrná tlaková bolest, teplota vymizí, nebo je jen mírně zvýšená.
Ve svém příspěvku PÁSOVÝ OPAR V UCHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Ve 13 letech jsem prodělala pásový opar v uchu. Začalo to malým vřídkem, který mi dětská doktorka diagnostikovala jako pravděpodobný zánět středního ucha. Asi za 3 dny jsem se v noci vzbudila, chtělo se mi zvracet a hrozně se mi točila hlava. Ráno to bylo stejné. Nedokázala jsem nic sníst. Jakmile jsem jen polkla sousto, letělo hned ven a hlava se mi točila hrozně.
Bohužel, jelikož jsme den předtím měli menší hostinu, lékař se jen smál, že mám asi pokažený žaludek. Nicméně se můj stav nelepšil a večer mě naši vzali rovnou na pohotovost do okresní nemocnice. To už jsem nemohla ani chodit a neviděla na cestu, jak se mi točila hlava. V nemocnici jsem pak dostala ještě křeče do rukou a skončila na kapačkách. Nakonec se můj stav začal zlepšovat a pustili mě domů s tím, že neví, co to bylo.
Po pár týdnech jsem si všimla, že na jedno ucho slyším hůř, tak mě rodiče vzali na ušní a zjistili jsme, že na ucho neslyším vůbec! A teprve tehdy se ukázalo, že jsem v uchu měla herpes, který mi zničil ušní nerv a závratě a zvracení byly příznaky.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vrozený ušnípíštěl má podobu kanálku, jenž je nejčastěji lokalizován v ascendentní části helixu. Vzácnější jsou koloaurikulární píštěle, které začínají v zevním zvukovodu a mohou vyúsťovat na krku v linii předního okraje kývače. Píštěle se odstraňují chirurgicky, protože se často sekundárně infikují (tvoří záněty).
Ve svém příspěvku STAFYLOKOK PO AMPUTACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anina.
Mám postupně amputované prsty na noze od roku 2013. Poslední prst..je to už 3/4 roku, rána se nehojí. I když se částečně zhojí,objeví se vedle hnisavá píštěl,pak další... Hnis se tedy tvoří uvnitř na kosti,antibiotika různá..chvíli je to dobré, do měsíce znovu,další antibiotika. před 2 měsíci lékař zjistil, že mám zl.stafylokoka. Změna anibiotik, bohužel problém nezmizel.Cukrovku nemám, už nevím jak dál.
Kde mohu sehnat kapky,mast,tablety lichořeřišnice, četla jsem, že to pomůže, ráda bych to zkusila.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka Tréšková.
Dobrý den.Se stafylokokem mám více skvělých zkušeností a to i osobní.Pokud máte zájem o více informací,napište mi :) Treskova.L@seznam.cz
Rektoanální píštěl (fistula) představuje obvykle vleklé (chronické) onemocnění v oblasti konečníku, respektive řiti (konečník – rektum, řiť – anus). Kompletní píštěle jsou trubicové útvary zakončené dvěma ústími: vnitřní ústí je uvnitř řiti, respektive konečníku, nejčastěji v místě jejich vzájemného přechodu (rektoanální junkce), zevní ústí píštěle je na kůži kolem konečníku. Nekompletní píštěle mají pouze jedno ústí. Podle umístění a vztahu ke svěračům se rozlišují píštěle podslizniční, podkožní, a dále píštěle v oblasti svěračů (vně, uvnitř nebo mezi svěrači).
Příčiny rektoanálního píštěle
Píštěle obvykle vznikají druhotně jako následek rektoanálního abscesu, méně často vznikají primárně bez předchozího abscesu. Sklon k vytváření „kolemkonečníkových“ píštělí mají osoby postižené takzvanými nespecifickými střevními záněty (Crohnovou chorobou, idiopatickou proktokolitidou), vzácněji se onemocnění objeví po poraněních a při nádorech.
Příznaky rektoanálního píštěle
Píštěle obtěžují svého nositele trvalým nebo občasným výtokem – vylučováním hnisu, nebo dokonce odchodem stolice v místě kožního ústí. Vylučování obsahu píštěle na vnitřním ústí probíhá bezpříznakově. Obsah vytékající ze zevního ústí píštěle dráždí kůži, takže vzniká ekzém. Uzavření píštěle vede ke hromadění hnisu a vytvoření abscesu (to je ohraničeného ložiska hnisu), který se projeví bolestí a teplotou.
Při fyzikálním vyšetření je možné vidět jeden nebo více otvorů v kůži (kožních ústí), pohmatem prokážeme někdy „zatvrdlinu“, takzvaný infiltrát, způsobený přítomností zánětlivé tkáně. Diagnózu upřesní vyšetření sondou, nástřik píštěle barvivem, rentgenové vyšetření s podáním kontrastní látky do píštěle (takzvaná fistulografie), zřídka je nutné vyšetření ultrazvukem či počítačovou tomografií. Vnitřní ústí píštěle je někdy patrné při anoskopii a rektoskopii – vyšetření průsvitu řiti a konečníku optickým přístrojem.
Léčba rektoanálního píštěle
Léčba je vždy chirurgická a zahrnuje tři základní způsoby:
rozříznutí píštěle na sondě (fistulotomie);
radikální vyříznutí píštěle s ponecháním defektu ke spontánnímu zhojení (fistulektomie);
postupné prořezávání píštěle pomocí speciálního podvazu elastickou hadičkou (elastická ligatura). Vždy je důležité nalézt vnitřní ústí píštěle; bez ošetření dochází často ke znovuvzplanutí (recidivě) nemoci. Nepříjemnou komplikací onemocnění, respektive jeho léčby, může být poškození řitního svěrače, které se projeví neschopností udržet stolici.
Ve svém příspěvku PÍŠTĚL UVNITŘ BŘICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobrý den,moji mamce se před rokem po chirurgickém zákroku na břiše,udělal uvnitř břicha píštěl.Lékaři ale nevědí,kde ten píštěl končí.V březnu ji znovu operovali,kůži nešili,aby se to vyhojilo zevnitř,ale pořád ji to místo teče.Je ji 78roků a další operaci už podstoupit nechce.Bylo by možné najít nějakou bylinku,která by ji pomohla? Dozvěděla jsem se o jakési paní,(kamarádka někde četla a neví už kde),která měla také píštěl a vyléčila ho pomocí bylinných čajů.Poradíte mi prosím?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Václav.
Zdravím, kdysi jsem s touto problematiku se potkal. Je potřeba najít znalce v oboru mumiální léčba . tím směrem je velká šance. V
Řitní píštěle jsou chodbičky (kanálky) kolem řitního kanálu a konečníku. Mohou být úplné, to znamená, že mají zevní ústí na kůži nebo vnitřní v řitním kanálu v konečníku, anebo neúplné, kdy vnitřní nebo zevní ústí chybí.
Řitní píštěle nejčastěji vznikají po perforaci nebo ošetření konečníkových abscesů. Mají-li zevní ústí na kůži při řitním otvoru, obtěžují produkcí hnisu, což způsobuje maceraci, ekzémy a svědění, pomineme-li problémy hygienické.
Pohledem vidíme ústí píštěle s výtokem hnisu v okolí řitního otvoru. Pohmatem se dá zjistit tuhý pruh, který odpovídá průběhu píštěle pod kůží.
V naší poradně s názvem PÍŠTĚLE NAD KOSTRČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radoslav.
Dobrý den
Mám dlouholetý problém s pištěli v oblasti kostrče.
Stale to zlobí ... Jak se to dá odstranit a jaká je pooperační rekonvalescence... Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jestli se chcete zbavit píštěle, tak zkrátka budete muset spolupracovat s lékařem, který bude mít zájem vám pomoci. Způsobů, jak lze píštěl ošetřit je v současnosti 11, takže nezle nyní určit, který z nich bude pro vás nejvhodnější. Každý z těchto postupů má i jiný průběh rekonvalescence. Nic méně počítejte s tím, že úplné vyléčení bude vyžadovat následnou asi dvou týdenní intenzivní péči s čištěním rány. Ale to všechno stojí za to, abyste se zbavil této nepříjemnosti. Informujte o svém stavu praktického lékaře, který vám dá žádanku na vyšetření a rovněž může doporučit vhodného specialistu.
Nejběžnějším typem píštěle je vezikovaginální píštěl. Tato píštěl způsobuje únik moči z pochvy a vede často až k močovému měchýři. Zároveň může spojit vagínu s tlustým střevem, takže dochází k výtoku výkalů. Tyto druhy píštěle se nejčastěji vyskytují v chudých rozvojových zemích.
Nejčastější vadou jsou odstáté ušní boltce nebo zmenšené ušní boltce (mikrocie). U některých typů (druhý a třetí stupeň) zmenšených ušních boltců jsou též přítomny deformity chrupavky boltce. Pokud vašemu dítěti uši odstávají, bylo by dobré zamyslet se nad tím, zda by nebylo lepší potomka ušetřit nemístných poznámek kamarádů ve škole a nevyřešit tento problém ještě v raném předškolním věku. Věk kolem šesti let je totiž pro plastickou operaci uší u dětí nejvhodnější. Mladší děti mohou samozřejmě plastiku uší také podstoupit, ale vzhledem k tomu, že ještě plně nechápou, co se po nich požaduje, může být spolupráce před plastickou operací nebo při převazech někdy obtížná. Předškolní dítě již většinou chápe svůj handicap a v mnoha případech už má samo zájem o odstranění tohoto problému. Cena plastiky uší se pohybuje většinou kolem 10 000 Kč. Plastiku uší hradí do věku 10 let zdravotní pojišťovna, proto je vhodné využít této možnosti a nechat dítěti odstáté ušní boltce přišít ještě v době, kdy nemusíte tuto plastickou operaci hradit ze svého.
Mikrocie ucha se řeší operativně již v šesti letech dítěte.
Prašivá kočka velmi pravděpodobně nebude trpět sarkoptovým svrabem. Častější je u koček svrab ušní (špinavé uši u koček), který se projevuje jako špinavé uši. Kožní změny na hlavě může způsobit také plíseň nebo hnisající poranění, případně se u koček vyskytuje takzvaný notoedrový svrab, což je druh prašiviny postihující převážně kočky. Sarkoptový svrab je u kočky opravdu vzácným nálezem, k jeho rozvoji je potřeba zhroucení imunity kočky, například při nemoci FIV. Projevuje se krustózním zánětem kůže na obličeji a na ušních boltcích a postižením tlapek, které může být doprovázené i ztrátou drápků. Na těle se objevují lupy. Kočka se z důvodu svědění nadměrně olizuje, takže si může vylízat lysiny. Inkubační doba svrabu u kočky může být dlouhá i několik měsíců.
Některé kočky jsou proti svrabu přirozeně odolné, takže i když žijí v promořeném prostředí, neonemocní. Je to ale spíše výjimka a nelze na ni spoléhat. To platí nejen pro nakažení strupovkou kočičí (Notoedres cati), ale také pro mnohem častější ušní prašivinu, kterou způsobuje strupovka ušní (Otodectes cynotis). Ta vyvolává velmi časté onemocnění zevního zvukovodu. Žije na povrchu kůže zvukovodu, a protože může být až 0,5 mm velká, lze ji občas rozeznat pouhým okem nebo lupou. Diagnóza se potvrdí mikroskopickým vyšetřením ušního výtěru, ve kterém se nacházejí živé i mrtvé zákožky. Dráždivým působením parazita vzniká zánět zvukovodu s nadměrnou tvorbou ušního mazu. Ten bývá tmavě hnědý až černý, drobivý a připomíná kávovou sedlinu. Ušní boltce jsou bolestivé, zarudlé a kočka se škrábe.
Onemocnění je velmi nakažlivé, šíří se přímým kontaktem z kočky na kočku při větší koncentraci koček, zvláště v horších hygienických podmínkách. Parazit je rozšířený celosvětově, může působit záněty zvukovodů u psů i jiných masožravců. Na člověka není přenosný.
Tyto příznaky mohou naznačovat jiné zdravotní stavy než jen špunt v uchu z ušního mazu. Možná si myslíte, že si s ušním mazem poradíte sami, ale neexistuje způsob, jak zjistit, zda máte nadměrné množství ušního mazu, aniž by se vám někdo, obvykle váš lékař, podíval do uší. Příznaky a projevy, jako je bolest ucha nebo snížený sluch, nemusí nutně znamenat, že máte nahromaděný ušní maz. Je možné, že máte jiný zdravotní problém týkající se vašich uší, který může vyžadovat pozornost.
Odstranění mazu nejbezpečněji provede lékař. Váš zvukovod a bubínek jsou jemné a přebytečný ušní maz je může snadno poškodit. Nepokoušejte se sami odstranit ušní maz pomocí jakéhokoli předmětu umístěného do zvukovodu, zvláště pokud jste podstoupili operaci ucha, máte dírku (perforaci) v bubínku nebo máte bolesti ucha nebo drenáž.
U dětí je vhodné nechat kontrolovat uši v rámci každé lékařské prohlídky. V případě potřeby může lékař během návštěvy v ordinaci bezpečně odstranit přebytečný ušní maz z ucha vašeho dítěte.
Jestliže do tkáně proniknou cizorodé mikroorganismy, tělo, respektive imunitní systém, na jejich přítomnost reaguje zánětem, mikrobi totiž napadají buňky, čímž je hubí. Tyto buňky se rozpadají a tím do okolí unikají takzvané cytokiny – látky, které spouštějí zánětlivou reakci. Do místa infekce jsou přivolávány buňky, jejichž úkolem je cizorodé organismy zničit a ochránit tak tělo před jejím dalším šířením. Mezi tyto buňky patří především bílé krvinky (leukocyty), které se dostávají do místa zánětu a cizorodé organismy pohlcují. Nahromaděním bílých krvinek v tomto místě pak vzniká dutina vyplněná žlutavou tekutinou – hnisem, který vzniká se zánětlivým procesem postižené tkáně (absces). Aby se zabránilo šíření tohoto zánětu dál, vzniká kolem místa hnisavého rozpadu membrána tvořená takzvanou granulační tkání, která může být někdy až několik centimetrů silná. Nazývá se pyogenní membrána. Je polopropustná – do nitra dutiny pustí jen bílé krvinky, ale ty už se nedostávají ven. Obsah dutiny (abscesu) podléhá rozpadu, což vyvolává nasávání tekutiny a zvětšování abscesu. Jestliže je absces v blízkosti povrchu tkáně, popřípadě se k němu dostane svým zvětšováním, většinou se „provalí navenek“, a to buď široce, nebo se vytvoří pouze úzký kanálek – hnisavá píštěl. Dutina abscesu se tak vyprázdní, kolabuje (hroutí se), granulační tkáň vyprázdněnou dutinu postupně vyplní a vytvoří se jizva. Obecně dochází k rozvoji zánětu nejprve na povrchu dané struktury, která je infikována (pokud se nejedná o nějaké pronikající poranění). Jestliže se infekce šíří do hloubky tkáně, většinou dochází k tvorbě abscesu. Tak vznikají například abscesy při angínách, zánětech plic a podobně, jsou tedy komplikací původního onemocnění.
Píštěl, která se nehojí, musí být léčena chirurgicky. Nejdůležitější je nalézt vnitřní ústí píštěle, proto se před operací provádí fistulografie. Po chirurgickém zákroku, tj. po odstranění píštěle, stačí dodržovat zvýšenou hygienu v okolí rány, a ta se časem sama zacelí.
Zubní kanálky jsou příčinou bolesti dokonce i v již mrtvém zubu. Infekci je třeba zlikvidovat, ale mechanické čištění kanálku na to nestačí. Kořenový kanálek je prostor uvnitř kořenu zubu. Tyto dutiny mohou být v závislosti na zubu a člověku různě dlouhé, nejčastěji měří od 14 do 31 milimetrů. I jejich množství je individuální. V některých zubech najdeme jeden až dva kanálky, jinde jsou tři nebo čtyři. Zubní kanálky je někdy třeba vyčistit, neboť zanícená zubní dřeň v nich může být příčinou bolesti. Cílem zákroku je zlikvidovat infekci v kořenových kanálcích, aby se předešlo vzniku váčku u kořene zubu, nebo aby případný váček zmizel.
Váček se vytváří v okolí kořene nemocného zubu. Dochází tu k rozpuštění kosti a vzniku měkké tkáně, kde se likvidují přítomné bakterie. Po dobrém vyčištění kanálků není tato bariéra už potřeba a váček za několik měsíců zmizí. Kanálek je nutné rovněž důkladně chemicky vypláchnout, což zabíjí i bakterie v místech, kam se zubař nedostane. Pokud nedojde k ošetření infikovaných kanálků, akutní infekce, která se z nich šíří do těla, může v extrémním případě způsobit i smrt. Obvykle infekce není tak agresivní a u zubu vznikne chronický váček nebo píštěl. „Něco mezi“ je takzvaná periostitida, tedy akutní zánět kosti v okolí zubu, který však neohrožuje život. Ošetření má za cíl zachránit zub se zánětem zubního nervu nebo již mrtvý zub před vytržením. V případě, že kaz je již velmi hluboký a došlo k infekci kořenového systému zubu, je potřeba infikované kanálky opracovat, vydezinfikovat a pečlivě vyplnit. Kanálky se plní speciálními cementy a gutaperčou, což je vlastně guma. Kvalitní výplň pak zamezí dalšímu pronikání infekčních bakterií kořenovým kanálkem. I mrtvý zub se může kazit stejně jako živý. I mrtvý zub může bolet. U neošetřených zubů bakterie volně proudí mezi ústy a kostí. Navíc produkují plyn a ten se v zubu hromadí. Nejčastěji zuby bolí na skus. Mrtvé zuby jsou křehké a je třeba je proteticky ošetřit, aby nepraskaly a nemusely se vytahovat.
