Onemocnění s názvem svrab má více původců, například to u psů může být zákožka svrabová (zákožka svrabová u psů). Ušní svrab u psů se moc nevyskytuje je lokalizován právě na vnějším zvukovodu, po celém těle se nerozšiřuje. V uchu tvoří specifické strupy a jiné příznaky. Kdežto „klasický svrab“ se vyskytuje po celém těle a zpočátku na málo osrstěných místech: slabiny, lokty, kolenní a loketní řasa, ušní boltce. Kromě úporného svědění se časem objevují i záněty kůže infikované sekundárně bakteriemi. Kůže strupovatí, mokvá, je ztluštělá a praská.
Jak moc se onemocnění rozjede, záleží na imunitě psa. Pozor! Je to zoonóza (nemoc přenosná i na člověka). Je nutné vyprat a dezinfikovat veškeré zařízení v místech, kde se pes pohybuje, a to pravidelně a několikrát.
Mezi známé druhy svrabu patří například ušní svrab, který postihuje vnější zvukovod, notoedrový svrab koček, psoroptová a chorioptová prašivina přežvýkavců a koní, svrab morčat a vápenka, což je svrab postihující ptáky. Další kožní nemoc způsobená parazity, demodikóza, se pak označuje jako červená prašivina.
Roztoči se snadno a rychle šíří přímým kontaktem mezi vnímavými hostiteli. Dokážou se ale šířit i nepřímo, a to kontaminovanými pomůckami nebo celkově prostředím zvířat. Přežití zákožek ve vnějším prostředí mimo hostitele závisí na teplotě a vlhkosti. Při pokojové teplotě žijí dva až šest dní. Při deseti až patnácti stupních však mohou při vhodné vlhkosti vydržet bez hostitele až 21 dní.
Příznaky svrabu jsou dosti rozmanité, od bezpříznakového nosičství infekce po celotělové postižení kůže doprovázené jejím zhrubnutím, vypadáváním srsti a tvorbou vrstev příškvarů, pod kterými se nachází mokvající kůže. Svědění doprovázející svrab může být natolik intenzivní, že zvíře hubne a nakonec hyne z naprostého vyčerpání. U hospodářských zvířat se z důvodu jejich nepohody a neustálého škrábání snižuje silně užitkovost, a to jak přírůstek ve výkrmu, tak mléčnost dojených zvířat. Zákožky preferují k životu řídce osrstěné krajiny na těle zvířat, a proto svrab vždycky začíná na typických místech. S postupem choroby ale srst nemocného zvířete řídne a vypadává a umožňuje šíření svrabu na celý povrch kůže.
Prvními příznaky svrabu je zarudnutí kůže a tvorba pupínků a stroupků s ložiskovým prořídnutím srsti. To je kožní změna způsobená samotnou zákožkou. Někdy zvířata reagují na přítomnost roztočů i kopřivkou. Všechny ostatní příznaky vznikají v důsledku silného svědění. Rozškrábáním vzniká rozedření povrchové vrstvy kůže s krvácením a tvorbou příškvarů. Chlupy řídnou a vypadávají. Chronické případy jsou doprovázené ztmavnutím kůže a jejím zhrubnutím, kůže se skládá v řasy, povrchové mízní uzliny bývají zvětšené. Svrab často doprovází sekundární infekce, a to jak bakteriální, způsobená stafylokoky, tak celkové bakteriální přerůstání a u psa kvasinková malasseziová dermatitida. Tyto nemoci dále zhoršují jak svědění, tak poškození kůže.
U psa začíná svrab na řídce osrstěné spodní části hrudníku, na kůži nad loketním kloubem a nad klouby hlezenními a na ušních boltcích. Postihuje také tlapky. Svědivá vyrážka na ušních boltcích při svrabu je výjimečná tím, že začíná na jejich okrajích a teprve postupně se šíří směrem k hlavě a do ucha. Tím se sarkoptový svrab odlišuje především od svrabu ušního nebo i kvasinkových zánětů kůže, které se šíří z ucha směrem ven, tedy v opačném směru.
Inkubační doba psího svrabu trvá asi tři týdny. Svrab se u psa může vyskytovat ve více formách. Klasická forma začíná na predilekčních místech (místa, která jsou nejčastěji určitým chorobným procesem napadán), postupně se šíří a během dvou až osmi týdnů může postihovat celé tělo zvířete. Lokalizovaná forma je naproti tomu omezená jen na jednu tělní krajinu, typicky na ušní boltce nebo na lokty. Zde vznikají svědivá ložiska doprovázená zarudnutím a tvorbou strupů, ale problém se nešíří dále. Svědění nemusí být tak kruté jako u celkové formy.
U psů, o které je dobře postaráno, může i celotělový svrab probíhat netypicky, protože strupy a příškvary jsou odmývány a veškeré příznaky se omezují na neustálé svědění a zarudnutí kůže. Zvláště u mladých psů může svrab probíhat velmi nenápadně a upozornit na sebe jen zvýšenou tvorbou lupů na trupu a mírným svěděním. Možné je také v podstatě bezpříznakové nosičství.
Vzácná je švédská forma svrabu. Doprovází ji jen mírné svědění a na obličeji, loktech i jinde na těle se vytvářejí tlusté příškvary, pod kterými žije obrovské množství zákožek. Je to nemoc postihující velmi staré či těžce nemocné psy, vyžaduje totiž silně oslabený imunitní systém. Onemocnění se může vyskytnout i u psů, kteří dostávají vysoké dávky glukokortikoidů.
Svrab není jen kožní choroba, hypersenzitivita na roztoče a vzniklá zánětlivá reakce postihuje celé tělo. Proto může být svrab doprovázený i nechutenstvím, hubnutím či horečkou, které nesouvisí přímo se škrábáním. Celková hypersenzitivní reakce může poškodit i ledviny nemocného psa s následnou žízní a častějším močením.
Zákožky svrabové jsou kožní parazité, kteří celý život žijí na hostiteli. Nevyskytují se jen na povrchu kůže, ale i přímo v kůži hostitele. Po spáření samička začne hloubit chodbičku v pokožce hostitele. Ta vede paralelně s povrchem kůže a samička ji dokáže vytvářet rychlostí až 5 mm za den. Živí se přitom kůží a tkáňovým mokem, který se vylévá z poškozených tkání. Chodbičky nemají žádný konkrétní tvar, samička si vybírá směr náhodně, a proto bývají chodbičky různě klikaté, celkem až 2–3 cm dlouhé. V každé takové chodbičce žije jen jedna samička a její potomstvo. Samička během prokousávání chodbičky klade jednotlivě vajíčka, celkem může naklást až tři denně po dobu dvou měsíců svého života. Z vajíček se za tři až čtyři dny líhne šestinohá larva, která buď zůstává v chodbičce, nebo častěji vylézá na povrch kůže, kde se živí a ukrývá v chlupových váčcích. Za několik dní se svléká a mění se v osminohou nymfu. Nymfy se buď pohybují po povrchu kůže podobně jako larvy, nebo odpočívají v mělkých kapsách vykousaných v pokožce hostitele. Nymfy se ještě jednou svlékají a pak ještě jednou v dospělou zákožku. Samička se páří už v posledním nymfálním stadiu a samečkové brzy po kopulaci umírají.
Oplodněná samička se okamžitě po posledním svlékání vydá hledat vhodné místo pro tvorbu své definitivní chodbičky. Od nakladení vajíčka do dospělosti zákožek uběhne 17–21 dní.
V naší poradně s názvem ZJIŠTĚNO ZVÝŠENÉ PSA CO DÁL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Petr.
nevíte co pomůže snížit PSA ? dík za zprávu, a proč to neřeší onkologie ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
PSA indikuje nádor prostaty. PSA v malé míře produkuje i zdravá tkáň prostaty, takže je-li PSA zvýšen jen málo, tak ne vždy to znamená, že jde o rakovinu prostaty. PSA jde snížit určitými potravinami a režimovými opatřeními.
1. Rajčata - obsahují lykopen. Vědecký výzkum prokázal, že konzumace lykopenu snižuje riziko rozvoje rakoviny prostaty u mužů s rodinnou anamnézou nemoci. V poslední době vědci našli důkaz, že konzumace většího množství lykopenu může také snížit hladiny PSA. Vařená rajčata dodají více lykopenu než ta syrová.
2. Vitamín D snižuje hladinu PSA.
3. Sója - obsahuje isoflavony, které zpomalují průběh rakoviny. Pití sójového mléka je optimální.
4. Zelený čaj - výzkum zjistil že živiny v zeleném čaji byly schopny chránit před rakovinou prostaty a snížit hladiny PSA.
Do stavu bezvědomí vás dostanou léky podané do žíly. U náročnějších operací lékaři vyřadí z provozu samovolné dýchání a nahradí je intubací (trubičkou zavedenou do krku a napojenou na dýchací přístroj).
Samotný zákrok zpravidla probíhá tak, že anesteziolog nejdříve píchne do žíly uspávací látku a pacient pomocí kyslíkové masky pomalu vdechuje směs čistého kyslíku a anestetik. Většina lidí reaguje na tento proces usnutím do deseti vteřin.
Při náročnějších operacích musí být vyřazeno i samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. Během operace jsou pravidelně doplňována anestetika, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Anestetika tlumí dechové centrum v mozku a zároveň uvolňují dýchací svaly, proto musí být pacient během celé operace napojen na umělé dýchání. Jinak by nemohl dýchat a nepřežil by. Umělé dýchání se provádí tak, že se pacientovi zavede přes ústa do průdušnice trubička (tubus). Ta se pak napojí na přístroj, který vhání směs plynů pod tlakem do plic a tím nahrazuje běžné dýchání. Anesteziolog může udržovat pacienta v hlubokém spánku tak dlouho, jak to vyžaduje operace a jak to dovoluje celkový stav pacienta.
K bolestem v krku dochází po intubaci. Jako intubace se označuje postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání. Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestezii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.
Postup:
K ležícímu pacientovi se přistoupí zezadu (anesteziolog stojí za jeho hlavou). Do úst se vsune kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, jímž se otevře dutina ústní a zároveň se do ní svítí. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou se zasune do dýchacích cest hadička. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který lze zvenčí nafouknout pístem, do něhož se aplikuje vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky se může napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje se pak dotyčnému zajistí přísun vzduchu.
Komplikace:
Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Může se snadno stát, že namísto do dýchacích cest se zasune hadička do jícnu a tím se jakékoliv dýchání naopak znemožní. Z toho důvodu je po zavedení hadičky a utěsnění balonku nutné do pacienta několikrát dýchnout ambuvakem, podívat se na hrudník, zda se zvedá a poslechnout si fonendoskopem, zda plíce dýchají. V případě, že se dýchání neslyší a zvedá se jen břicho, je hadička v jícnu a intubace se musí zopakovat. Když je intubační hadička po ukončení operačního zákroku anebo po stabilizaci pacienta odstraněna, má pacient nějakou dobu chrapot a zhrubělý hlas. Pokud by intubační trubice zůstala v průdušnici příliš dlouho, došlo by k poškození průdušnicových chrupavek a vzniku tracheomalacie. Z toho důvodu se u pacientů s nutností dlouhodobého zajištění dýchacích cest volí spíše vytvoření tracheostomie.
Výhody:
Intubace umožní zajistit u pacienta v bezvědomí průchozí dýchací cesty a nafouknutím těsnicího balonku je oddělí od trávicího traktu. Tím se zabrání, aby se žaludeční obsah dostal do plic (žaludeční kyseliny dokážou plicní tkáň těžce poškodit – Mendelsonův syndrom). Po napojení ambuvaku na dýchací hadičku se může za bezvědomého pacienta dýchat mačkáním ambuvaku, což je mnohem jednodušší než prosté dýchání z úst do úst.
Ve svém příspěvku VLIV KASTRACE NA LIBIDO PSA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Řimák.
Dobrý den.Chci si koupit psa.Jednoho jsem si vyhlédl v útulku ale je kastrovaný.Mám obavu,že jeho libido bude tímto stavem poznamenáno,jinak by přece nebyl zmrzačený od hlupáků majitelů!Pokud nejsou pro tento výkon vážné zdravotní důvody,nevidím jediný pro provedení kastrace...Přirozenost u psa bude zachována jen při jeho respektování jako živého ,ničím neovlivněného tvora...Majitel hňup ve své lhostejnosti si nemíní přiznat,že si pořídil psa a ten mu dělá dokonce problémy!Pes z útulku je vydán hlupáky s podmínkou pozdější kastrace-jakým právem?Právem lidské arogance a nevzdělanosti?Kastrace neřeší mezilidské problémy a nikdy je řešit nebude,pokud bude nezodpovědnost majitelů na tak mizerné úrovni jako je dnes...Za pitomosti jsou v tomto kolaborantském režimu vysoké pokuty,ale za nechtěnou březost kvůli liknavosti majitele psa postihy nejsou!Odebral bych mu psa a nikdy by nedostal jiného!!!Já chci psa nezmrzačeného,třeba agresivního,a je na mě abych se od něj učil jak spolu vycházet...Hlupák žádá kastraci -proto mají hlupáci kastrované psy.Řimák
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Do pacientova hrtanu se zavede plastová kanyla, kterou proudí narkotizační médium. Příprava na operaci začíná návštěvou anesteziologa, který zjišťuje všechny potřebné údaje k provedení narkózy, tedy prodělané choroby, užívané léky, vztah k nikotinu a alkoholu. Před operací dostane pacient uklidňující tabletku a může být dopraven na operační sál. Následuje nitrožilní injekce, která vyvolá během několika sekund útlum vědomí. Další injekce ochromí svalovou činnost, aby bylo usnadněno vložení kanyly do hrtanu. Teprve potom do těla operovaného proudí vlastní narkotizační plyn. K narkóze dnes slouží složitá směs asi padesáti substancí, obsahující hypnotika (pro útlum vědomí), látky ke zmírnění bolesti a relaxanty (k uvolnění svalstva). Protože narkóza vyřazuje z činnosti i dýchací svaly, je třeba pacienta napojit na přístrojové dýchání. Moderní narkóza umožňuje mnohem přesnější dávkování a zaručuje vysokou bezpečnost a minimální škodlivost.
Během operace je pacient neustále udržován na příslušné anestetické úrovni. Přesto se ve výjimečných případech může stát, že během operace vnímá okolí (což neznamená, že také cítí bolest), hlasy lékařů nebo zákroky na svém těle. Pozdější vzpomínky na tyto stavy mohou vyvolávat úzkost, nespavost a deprese. Byl zaznamenán i případ muže, který během operace dával pohybem palce u nohy lékařům znamení, že je při vědomí. Aby se podobným případům předcházelo, má se práce anesteziologů v budoucnu opírat o detailní počítačové vyhodnocení narkózy. Podle intenzity naměřených elektrických proudů v mozku lze pak určit hloubku narkózy na čtrnáctibodové stupnici.
Celková anestezie zahrnuje:
hypnotickou složku (ztrátu vědomí): umožní nevnímat bolest a k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika;
analgezii: odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat;
svalovou relaxaci: potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace;
vegetativní stabilizaci: zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku.
Při náročnějších operacích musí být také vyřazeno samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. I během operace jsou anestetika pravidelně doplňována, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský plyn. V současné době je nejpoužívanějším inhalačním anestetikem látka zvaná isofluran. Při inhalování anestetik putují plyny do plic a dýchacích cest, odkud se dostávají do krve, která je dopraví až do mozku a k orgánům. Při anestezii zaváděné nitrožilně dochází k rychlejšímu uspání pacienta.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský plyn. V současné době je nejpoužívanějším inhalačním anestetikem látka zvaná isofluran. Při inhalování anestetik putují plyny do plic a dýchacích cest, odkud se dostávají do krve, která je dopraví až do mozku a k orgánům. Při anestezii zaváděné nitrožilně dochází k rychlejšímu uspání pacienta.
Většina lidí usne do deseti vteřin a jejich organismus přestává vnímat všechny podněty. Anesteziolog pacienta prostřednictvím přístrojů po celou dobu zákroku hlídá a po probuzení se postará, aby dostal správnou dávku léků proti bolesti. V dnešní době jsou lékaři schopni připravit každému pacientovi anestezii přesně podle jeho diagnózy, věku a případných zdravotních rizik. Není tedy důvod k jakýmkoliv obavám. Lidé mívají strach, že se z narkózy už neprobudí nebo že jim anestezie způsobí nevratné poškození mozku. Lékaři sice připouštějí, že se mozek z narkózy určitou dobu vzpamatovává, a s přibývajícím věkem na to potřebuje více času, ve většině případů ale není důvod k obavám. K úmrtí v narkóze či po narkóze sice občas dochází, se samotnou anestezií to však v drtivé většině případů nesouvisí. Příčinou bývá pacientova diagnóza. Lidé se také často mylně domnívají, že brnění, snížená citlivost v končetinách či omezení pohybu jsou následkem celkové anestezie, ty však bývají mnohem častěji důsledkem polohy při operaci.
U dětí
Děti podléhají dehydrataci rychleji než dospělí, proto jim smí být podávány čiré tekutiny ještě dvě hodiny před operací, u kojení 4 hodiny, poslední tuhá strava večer před plánovaným výkonem. Hrozí zde aspirace tekutin. Závažné komplikace v souvislosti s anestezií jsou u dětí naprosto ojedinělé, stejně tak poškození mozku. 3-4 hodiny po nekomplikované anestezii se může přistoupit k opatrnému podání tekutin s ohledem na typ výkonu a doporučení ošetřujícího personálu.
U dospělých
U dospělých se večer před operací doporučuje nejíst a šest hodin předem nepít. Dochází totiž k vyřazení obranných reflexů a hrozí riziko vdechnutí žaludečního obsahu. Ženy jsou povinny informovat lékaře o možném těhotenství, měly by mít odlakované nehty, jinak by mohlo dojít ke zkreslení či znemožnění monitorování okysličení krve, které se měří právě na lůžkách pod nehty.
U starých lidí
Starší lidé mohou trpět ztrátou paměti nebo mohou být zmatení. Tyto účinky jsou obvykle přechodné, někdy však mohou trvat déle, a to několik dní nebo týdnů, záleží na metabolismu pacienta.
V naší poradně s názvem ZJIŠTĚNO ZVÝŠENÉ PSA CO DÁL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dtto.
Jenže před 17 dny po sono břicha mě v nemocnici doktor sdělil že mé PSA 7,3 není tak závažné a po nových testech obvodní co kontrolovala diagnostikovano počáteční cukrovku tak PSA je nyní 9,37, odmítl jem biopsii 3x neb nemám žádné potíže, nedá se to řešit chemoterapií ať se zjistí kde ten karcinom je ? Mám 74let a už 96kg, kvůli páteři nemohu cvičit a ani běhat. Co dál ? a taky mám alergii na jód a antibiotika a antivirotika
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zvýšené PSA nemusí vždy znamenat zhoubný nádor prostaty. Někdy dochází ke zvýšení PSA vlivem zánětu prostaty a nebo vlivem nezhoubného nádoru - tak zvané benigní hyperplazii prostaty. Právě biopsie by jasně ukázala, co se s vaší prostatou děje a mohl by se pak určit nejlepší postup léčby. Ve věku nad 70 let již nemáte čas na to, nechat to takzvaně vyhnít a spoléhat, že se to samo jen tak vyřeší. Zkuste uposlechnout návrhy lékaře a nechte si udělat tu biopsii.
Nejlepší ochranou před blechami je prevence. Jde o jednodušší a účinnější cestu než odblešování celé domácnosti nebo kotců.
Blechy se živí krví svého hostitele, obvykle se vyskytují na krku, hřbetu a u kořene ocasu psa. Nejčastějšími příznaky napadení psa blechami je svědivost kůže, pes se intenzivně drbe a je velmi neklidný. Na kůži můžeme objevit malé červené ranky, v srsti psa se nalézají drobná zrnka tmavého trusu, pes je podrážděný. U některých psů může bleší kousnutí vyvolat rozsáhlé alergické změny, které psa svědí. Drbáním na kůži pak vznikají další změny, například rozsáhlé strupy.
Psí blechy mazlíček roznáší všude, od koberců přes matrace až po ložní prádlo. Raději se proto vrhněte do úklidu. Pořádně vysajte, a to včetně všech koutů a nábytku. Pokud s vámi pes spí, vyperte všechny deky, polštáře a peřiny. Pelíšek pejska i jeho okolí ošetřete hubícím přípravkem.
Kolik Diazepamu dát svému psovi? Typická dávka podávaná psům je 0,5 až 2 mg na kilogram jejich hmotnosti. Diazepam se aplikuje intravenózně do žíly a to buď jednorázově podle potřeby nebo každých šest hodin nebo jako infuze konstantní rychlostí (pomalé kapání intravenózní kanylou).
Perorálně se psovi může podat i lidský Diazepam v tabletách. Lidský Diazepam bývá v tabletkách o síle 5 nebo 10 miligramů. Pěti miligramové tablety se hodí spíše pro malé psy. Normální běžně užívaná dávka, která psa dostatečně zklidní v počátcích léčby je 0,7mg na 1kg hmotnosti. To znamená, že pro pejska s váhou 15 kilogramů, bude potřeba dvě tablety o síle 5 miligramů a nebo jedna tableta o síle 10 miligramů. Pro velkého psa o váze 50 kilogramů bude třeba sedm tabletek o síle 5 mg nebo tři a půl tabletky o síle 10 miligramů. Dvojnásobná dávka psa spolehlivě a bezpečně na několik hodin uspí. Účinky Diazepamu trvají přibližně 4 až 6 hodin.
Další možností aplikace Diazepamu u psa je do jeho prdelky per rectum, kam se zavádí speciální stříkačka naplněná lékem. Po zasunutí do hloubky 3 až 6 cm se do konečníku vstříkne obsah stříkačky.
Ve svém příspěvku JAK SE POZNÁ KOUSNUTÍ OD BLECHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír.
Psa mám venku v kotci. Vlezl mu tam ježek. Pes ježka zadávil a ten mu za odměnu předal své blechy. Psa vyvážím do lesa autem. Tím jsem si zablešil nejprve auto, a posléze celý dům. Nejdříve jsem se o odblešení snažil sám. 12 litrů Bio Kill (cca 2500 Kč), téměř litr frontline ( 2000 Kč), asi dvacet sprejů proti lezoucímu hmyzu (1500 Kč), každodenní vysávání bytu a praní ložního prádla, několikrát denně sprchování a převlékání. Odblešení psa (nový obojek Foresto - 700 Kč, dvě tablety proti blechám 2x 400Kč, spálení staré a stavba nové psí boudy a opakovaný postřik kotce). Asi po měsíci jsem hodil ručník do ringu a zavolal deratizátora. První ošetření celého domu 9 000 Kč a čekám na druhé, doufám že poslední. Teprve po zásahu deratizátora byl poznat výsledek boje. Mohl jsem se konečně vyspat. Do nedávna úsměvná scéna z filmu na Na samotě u lesa, "... to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou... ", už pro mne není úsměvná. Bilance do současnosti 16,5 tisíce + 9 tisíc za příští zásah deratizátora. K tomu si připočítejte elektřinu ( dvě až tři pračky denně po dobu téměř dvou měsíců). Cena jednoho zakouslého ježka se blíží čtyřiceti tisícům. Ne, blecha pro mne není úsměvný parazit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
PSA po radikální prostatektomii je kontrolováno každé tři měsíce po dobu dvou let, poté po půl roce ve třetím roce a následně každoročně celoživotně. Přibližně u třetiny pacientů dojde v průběhu sledování k opětovnému vzestupu PSA z nulových hodnot (biochemický relaps). Kontroly jsou velmi důležité, protože dokážou zachytit vzestup včas a je tak možné zvolit další postup. U pacientů s pomalým vzestupem se volí doplňkové ozařování oblasti po operaci, ideálně je zahájit ozařování do hodnoty PSA 0,5 ng/ml. Je prokázáno, že časné ozáření v případě PSA relapsu prodlužuje pacientům život. Chemoterapie je indikována jen v případě metastází po operaci, které nereagují na ozáření a hormonální léčbu, na rozdíl od PSA relapsu je tato situace výjimečná a pokud vůbec, pak k ní dochází až s odstupem mnoha let od výkonu. Nicméně i proto jsou celoživotní kontroly nezbytné.
Ve svém příspěvku RAKOVINA PROSTATY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michaela.
Dobrý den,
moc Vás prosím o radu. Taťka 63 let má rakovinu prostaty. Bohužel ve stadiu T3b N1 M0, PSA 18,2, středně diferencovaný karcinom. Nyní má 3 měsíce hormonální léčbu. PSA kleslo na 0,57. Je v dobré kondici a nemá jiné zdravotní potíže. Vysoké PSA bylo zjištěno náhodně z krve. Prosím o radu jak pomoci. Operace mu nebyla nabídnuta z důvodu napadení uzlin. Nyní by mě podstoupit ozařování v protonovém centru s dále užívat hormonální léčbu. Myslíte, že je to dobrá volba.
Je zde šance na vyléčení? Případně jak dlouhé může být prodloužení života?
Předem Vám moc děkuji za Vaši odpověď a Váš čas.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Michaela F.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Petr.
Dobrý den,
byla mi diagnostikována rakovina prostaty ,a proto bych se Vás rád zeptal ,jak proběhla léčba ozařováním v PTC Vašeho taťky.
Byl jsem v PTC Na Bulovce na MR vyšetření,kde mi lékař sdělil ,že bych měl podstoupit 21 dávek ozařováním vzhledem k velikosti prostaty.
Děkuji Petr A.
Celková anestezie není jen pouhé uspání, jak by se mohlo zdát, jde o cíleně navozenou ztrátu vnímání veškerého čití – dotek, bolest, teplo, chlad. Primárně jde o vyřazení vědomí pacienta proto, aby se zajistila bezbolestnost, ale především vhodné operační podmínky, tedy svalový klid, nehybnost operačního pole.
Celková anestezie musí zahrnovat:
hypnotickou složku – zajišťuje ztrátu vědomí, umožní nevnímat bolest; k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika
analgezii – odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat
svalovou relaxaci – potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace
vegetativní stabilizaci – zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku
Po probuzení se připravte na vedlejší účinky, jako je sucho v ústech, bolest, nevolnost a škrábání v krku způsobené intubací. Počítejte minimálně s dvoudenním pobytem na jednotce intenzivní péče.
Narkóza vyžaduje důsledný půst. To znamená, že před operací se nesmí jíst ani pít. Při celkové anestezii, kdy má pacient vyřazeny obranné reflexy, by hrozilo nebezpečí zvracení a vdechnutí zvratků. Následky by mohly být tragické.
Ve svém příspěvku SVRAB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Sauna na svrab? Jedině nějaká soukromá sauna. Svrab spadá mezi nakažlivé choroby a na nemocného se vztahuje povinnost předcházet šíření nákazy. Takže návštěva veřejných míst, jako jsou bazény, sauny nebo solária jsou zakázána. Jinak zvýšená teplota kůže a podkoží vlivem saunování by mohla podpořit léčbu proti svrabu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
-samozrejme sukromna sauna. Svrab neznasa teplotu viac ako 60C, tak som si myslela ze tam posediet 10-15 nim pri teplote 60az 70C ...Tak ze to solarium/vertikalne je najlepsie? tam nie je taka vysoka teplota.
dakujem!
Existuje několik možností léčby, která dobře funguje na svrab u psů. Léčba zahrnuje topické, léčivé koupele a namáčení, injekce, perorální tekutiny, pilulky nebo ochucené žvýkačky. V závislosti na tom, jak závažné jsou příznaky, budou někteří psi potřebovat kombinaci léčby k účinnému odstranění svrabu.
Promluvte si se svým veterinářem o tom, která léčba nejlépe vyhovuje vašemu psovi a vašemu životnímu stylu. Mnoho produktů bude léčit svrab a zároveň bránit budoucím infekcím. Pamatujte, že psi se svrabem budou často potřebovat více než 1 nebo 2 ošetření k odstranění infekce. Vždy si promluvte se svým veterinářem, než svému mazlíčkovi podáte nebo aplikujete jakýkoli lék.
Příkladem produktu používaného k léčbě sarkoptových svrabů u psů je Bravecto. Je třeba dodržet všechny léčebné pokyny od vašeho veterináře. Ujistěte se, že je produkt označen pro psy a že je to dávka vhodná pro věk a váhu vašeho psa.
Pečlivě sledujte, zda se váš pes zlepší, což byste měli zaznamenat jako méně svědění, méně zarudnutí kůže a schopnost odpočívat. Psi mají často sekundární kožní infekce a budou potřebovat antibiotika na předpis a léčivý šampon. Zánětlivé reakci na svrab, způsobující intenzivní svědění, lze pomoci kortizonem nebo podobnými léky. Váš veterinář určí, jaké léky váš pes potřebuje k léčbě infekce a zmírnění svědění.
Pokud má váš pes stálé svědění a škrábe se i 4 až 5 dnů po zahájení léčby svrabu, kontaktujte svého veterináře.
Nezapomeňte ošetřit všechny psy v domácnosti, pokud je podezření na sarkoptový svrab nebo je diagnostikován pouze u 1 psa.
Prevence
Předcházet psímu svrabu lze tím, že udržíte svého psa mimo oblasti, kde by mohl být v kontaktu s potenciálně infikovanými psy, jako jsou toulaví psi nebo divoké lišky.
Pokud je u vašeho psa podezření na sarkoptový svrab, dodržujte správnou hygienu tím, že si po pohlazení pokaždé umyjte ruce, perte veškeré psí pelechy, vodítka a obojky pomocí zředěného roztoku chloru.
Ve svém příspěvku PLÍSEŇ POD NEHTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel "laický kožař".
myslím si že by bylo dobré nalézt vnitřní příčinu plísně, tzn. psychickou a následně fyzickou-léčit vše ve spojitosti. Dále určitě by asi nebyla od všci vnitřní očista orgánů s kterými mají plísně často souvislost. To znamaná střeva, játra, ledviny, žlučník...
Dále je možné že bude potřeba upravit stravu, tedy zvýšit příjem vitamínů, pravděpodobně A, Vitamíny B z nich je hodně důležitý pyridoxin, D a též stopových prvků jako je zinek, hořčík, vápník, selen, mangan. Dále pak jsou důležité esenciální nenasycené 3 a 6 omega kyseliny. Více zeleniny a vlákniny. Důležitá je správná střevní mikroflóra. Přestat kouřit a pít alkohol, omezit nebo úplně přestat jíst mastná a smažená, pikatní jídla. Snažit se mít spíše zásaditější ph což docílíš hlavně přijímáním určitých jídel obecně více ne li hodně zeleniny, zde pozor ne vše je vhodné. Zajímavý a věřím, že i účiný recept na plíseň pod nehty je česnek se solí - recept lze nalézt na internetu. Česnek spolu se solí léčí i bradavice ( potírat ) Jako velmi zajímavé potraviny na léčbu takovýchto problémů je velmi zajímavá červená řepa, lněné semínko a dále se uvádí například koloidní stříbro. Zajímavé a zcela zásadní může být při odhalování příčin vyšetření na přístroji Oberon. Obecně doporičuji čínskou medicínu či alternativní. Klasická medicína si moc s tímto nedokáže poradit. Je taky důležité začíst jíst normální stravu, t.j, bez éček a dát si pozor na mlíko masa atd. - viz případ německo nedavno. Na závěr není od věci se celkově snažit být lepším člověkem. Co se týče tšchto informací nejsem lékař takže je berte s rezervou. Přeji hodně úspěchů. P.S: objevila se mi pravděpodobně plíseň pod nehtem na palci u nohy, po té co jsem započal s očistou-začal se objevovat nový čistý nehet. Nyní je zbytek "nemocného" nehtu na jeho kraji kde již doufám odrůstá.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jako NSAID má nimesulid některé vedlejší účinky. Patří mezi ně zvracení, nevolnost, průjem a žaludeční nevolnost. Po podání léku svého psa pečlivě sledujte. Zkontrolujte jeho stolici, zda nemá známky průjmu a zjistěte, zda nezvrací. Pokud vykazuje známky nepohodlí nebo neklidu, kontaktujte svého veterináře.
Poškození jater je potenciální hrozbou, pokud jde o Aulin pro psy. Abyste zajistili, že léky nepoškodí játra vašeho psa, tak dávkování konzultujte se svým veterinářem. A pokud ho musíte podat urgentně, měla by být dávka nižší nebo stejná jako pro 12leté dítě.
V naší poradně s názvem PŘENOS NEMOCI RŮŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín Kročil.
Jak moc je nemoc nebezpečná pro nejbližší okolí.Jak se trochu obrnit doma ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Za určitých okolností je možné nakazit se od nemocného růží dotykem. Proto je vhodné v domácnosti s růží používat zásady osobní hygieny, zejména antibakteriální mýdlo, desinfekci na prádlo (místo aviváže) a vlastní ručníky a oblečení, i obuv. Člověk s celistvou pokožkou a normální imunitou by se pak růží nakazit neměl.
U psů se svrab léčí látkou, která se nazývá selamektin (například ve spot-onu Stronghold), nebo moxidektinem (ve spot-onu Advocate). Fungují i tablety obsahujícími milbemycin (Milpro nebo Milbemax) nebo tablety proti blechám (Bravecto, Nexgard nebo Simparica).
Před nástupem celkových antiparazitik se svrab léčil ostříháním srsti, omytím strupů a příškvarů a koupelemi v Amitrazu (v současnosti se nedoporučuje). Pro příznivce koupelí a přírodní léčby fungují po ostříhání a změkčení kůže i opakované koupele v síře. K léčbě štěňat nebo březích fen, zvláště na počátku onemocnění a u lokální formy, může určitou službu udělat i sprej s fipronilem použitý ve vyšší dávce na postižená místa.
Ušní svrab se diagnostikuje u jedinců žijících ve špatných hygienických podmínkách. V zanedbaných chovech se může rozšířit mezi celou smečku, od postižené feny se velmi snadno nakazí i její štěňata. Nelze říct, že by některá psí plemena byla k tomuto onemocnění náchylnější. Mnohem většími problémy s ušima ale trpí plemena se svěšenými boltci. Proto jim je také zodpovědní majitelé častěji kontrolují a díky tomu zjistí problém obvykle včas.
Počátky zánětu většinou odhalí, když psu přičichnete k uchu. Nelibý zápach se totiž zpravidla dostaví dřív než nepříjemný výtok. Jestliže vám pes „nevoní“, je nejvyšší čas navštívit veterinární ordinaci. Onemocnění ušním svrabem je ale v tomto směru zrádné. Navenek se projevuje pouze černohnědým mazem ve zvukovodu, který nemusí být vůbec cítit. Někdy je téměř suchý a drobí se v malých kouscích, připomínajících částečky zaschlé krve. Po poškrábání v něm může být krev přítomna.
Postižené zvíře se často drbe a třese hlavou, protože ho nemocné ucho svědí. Dokonce už tolik netouží po pohlazení. Někdy může být zánět i velmi bolestivý, protože traumatizace vnějšího boltce škrábáním či úderem o okolní předměty velmi často způsobí krvácení a vznik hematomu. Navenek se svrab projevuje zánětem zevního zvukovodu. Častěji se objeví nejprve tento problém. Teprve při podrobnějším veterinárním vyšetření se zjistí napadení parazitem. Při běžném průběhu nedoprovází ušní svrab zvýšená teplota ani celková alterace organismu. Pokud se nemoc objeví u některého z domácích zvířat, měla by rukama veterináře projít všechna současně.
Původce výše uvedené choroby je Otodectes cynotis, který je velký zhruba půl milimetru a jeho vývojový cyklus trvá přibližně tři týdny. Parazit žije na povrchu kůže ušního boltce, naštěstí si v ní ale nevrtá chodbičky, jak to činí některé jiné druhy svrabu. Zánět může být sekundárně komplikován ještě dalšími původci, jako jsou bakterie nebo kvasinky.
Léčbu by měl vždy řídit veterinární lékař, který také určí nezbytnou asanaci prostředí. Prognóza úplného vyléčení je velmi dobrá. Důležitá je i prevence spočívající v pravidelné kontrole uší a zvukovodu, aby byly zánět a napadení parazitem objeveny co nejdříve. Pokud se k původní infekci přidají komplikace, může druhotný zánět odstartovat vážné onemocnění vnitřního ucha, které bohužel často způsobuje nevratné poruchy sluchu.
Pokud má váš pes bolesti nebo horečku, může být užitečné poskytnout mu malou dávku Aulinu. Pokud však váš pes trpí chronickým bolestivým stavem, nezačínejte léčbu Aulinem, pokud vám to nedoporučí váš veterinář. Pokud to váš veterinář schválí, můžete si nechat Aulin předepsat, protože lék je vázán na lékařský předpis.
Použití přípravku Aulin bylo zpochybňováno kvůli jeho údajným nepříznivým účinkům na játra. Mnoho odborníků se domnívá, že dlouhodobá léčba nimesulidem - hlavní účinné látky Aulinu, může způsobit vážné a potenciálně smrtelné poškození jater. Podobné účinky byly pozorovány u psů.
Nimesulid lze psům podávat, ale pouze ve snížených dávkách a po co nejkratší možnou dobu. Komunikujte se svým veterinářem a prodiskutujte dávkování a účinky léku, než si koupíte Aulin pro svého psa.
Celkově tedy může být použití přípravku Aulin pro psy prospěšné, ale pouze pod dohledem veterináře.
Ve veterinární medicíně lze diazepam předepisovat psům, kočkám, plazům, ovcím, koním a kozám. Pro jednotlivé druhy zvířat je možné změnit formu léku pro perorální, intravenózní nebo rektální podání.
Diazepam pro psa a kočku
Diazepam se u psů a koček nejčastěji používá jako sedativum, svalový relaxant, antikonvulzivum nebo lék proti úzkosti.
Diazepam lze také použít k léčbě problémů s chováním, jako je agresivita, nadměrná péče, značkování močí a šok způsobený hlasitými zvuky. Při léčbě psů kvůli agresi může diazepam způsobit i opačný výsledek, který naopak způsobí zesílení než potlačení agresivního chování.
Diazepam se u psů a koček také používá pro léčbu a prevenci křečí při epileptických záchvatech. Psi léčeni diazepamem si na něj rychle vyvinou toleranci, a proto se nepoužívá k trvalé léčbě záchvatů.
Diazepam pro koně
Diazepam se běžně podává koním pro uklidnění před chirurgickými zákroky. U dospělých koní může být diazepam často spárován s jiným lékem, aby se dosáhlo potřebné úrovně sedace.
Diazepam také může být podáván koním jako antikonvulzivum, ať už samostatně nebo jako součást kombinace jiných léků. Může také pomoci s chováním při ustájení stažených hřebců.
Voda na plicích se projevuje ztíženým dýcháním, dušností a kašlem. Může se vyskytovat bolest na hrudi, která je vázaná na dýchání a zhoršuje se při nádechu a při kašli, na rozdíl od bolesti infarktové, která je stálá. Každý výskyt vody na plicích je potřeba odstranit, a to nejen z důvodů léčebných, ale také jako prevence případných komplikací. Tekutina produkovaná u některých zánětů obsahuje bílkovinu fibrin, která působí jako lepidlo a vytváří srůsty mezi poplicnicí a pohrudnicí, což je příčinou přetrvávajících dechových obtíží i po vyléčení zánětu. Výpotek by měl být podroben rozboru, který umožní určit jeho původ.
Typy výpotků:
Kardiální hydrotorax – je nahromadění tekutiny s nízkým obsahem bílkovin (takzvaný transsudát) u nemocného se známkami srdečního selhávání (rozšířené srdce, rozšířené krční žíly). Po nasazení léčby k posílení srdce a pro zvýšené močení (kardiotonicko-diuretická terapie) dochází ke zmenšování hydrotoraxu a zlepšení stavu srdeční činnosti.
Parapneumonický výpotek – je zánětlivý výpotek (exsudát) provázející zánět plic (pneumonii), plicní hlízu (absces = nahromadění hnisu v místě těžkého zánětu plic) či bronchiektázii (rozšíření průdušek). Běžně se o takovém zánětu hovoří jako o pleuritidě. Pokud je stav obranyschopnosti nemocných snížen nebo není takový výpotek adekvátně léčen, může se postupně měnit v hnis v pohrudniční dutině (empyém). V cytologickém obraze u tohoto typu výpotku převažují částečně nebo zcela rozpadlé bílé krvinky. V některých případech je vhodná hrudní drenáž (zavedení drénu do pohrudniční dutiny) a trvalé odsávání výpotku.
Tuberkulózní výpotek – je výpotek, který komplikuje plicní tuberkulózu nebo je jejím jediným příznakem. V některých případech se z pohrudničního výpotku nebo z biopsie pohrudnice vykultivuje (na laboratorních půdách vyroste) Mycobacterium tuberculosis (MTB), původce tuberkulózy, nebo v něm jsou mykobakterie prokázány mikroskopickým vyšetřením. V častějších případech lze stanovit, že se jedná o tuberkulózní výpotek, až po vyloučení jiných příčin „vody na plicích“. Při vyšetření tekutiny se v něm nalézají především lymfocyty. K diagnóze přispívá kožní tuberkulinový test (Mx), který je pozitivní, a krevní imunologický test Quantiferon TB Gold (zjištění produkce gama-interferonu), který bývá také pozitivní.
Maligní, nádorový výpotek – je výpotek, který provází maligní (zhoubné) onemocnění a jsou v něm prokázány maligní (zhoubné nádorové) buňky, nebo je maligní tkáň nalezena ve vzorku odebrané tkáně (biopsii) z nástěnné pleury, případně je prokázána při torakoskopii (chirurgická vyšetřovací metoda, při níž je do pohrudničního prostoru zaveden přístroj – torakoskop). Častěji vzniká tento typ výpotku v souvislosti s jiným nádorovým procesem (nádory plic, prsní žlázy, vaječníků, lymfomy a jiné) než s nádorem samotné pohrudnice (maligní mezoteliom pleury).
Paramaligní výpotek – je výpotek, který doprovází nádorové onemocnění, přičemž příčina samotného výpotku nespočívá v přímém postižení pleurální dutiny nádorem. Při vyšetření výpotku se ani cytologicky (vyšetření buněk ve výpotku), ani histologicky (vyšetření části pleury) nenalezne (ani při opakovaném vyšetření) nádorová tkáň. K nahromadění tekutiny vedou různé mechanismy, nejčastěji jde o omezení normálního odtoku tekutiny z pleurálního prostoru do mízních cév (uzávěr mízních cév nádorem), nebo výpotek doprovází zánět plic vzniklý v místě nádorového růstu.
Hemotorax – je nahromadění krve v pleurální dutině. Může se jednat buď o následek úrazu, nebo se krev dostane do pohrudniční dutiny jiným způsobem, například při krvácivých stavech.
Výpotek u vleklých onemocnění ledvin nebo jater – tento výpotek vzniká na podkladě nedostatku bílkovin v krvi. Pohrudniční tekutina je řídká a má charakter transsudátu.
Pankreatický výpotek – jde o výpotek, který provází akutní i chronické onemocnění pankreatu, slinivky břišní, nejčastěji takzvaný zánět slinivky břišní. Je v něm prokazována vysoká hladina pankreatického enzymu amylázy.
Paraembolický výpotek – tento výpotek se diagnostikuje tehdy, když je jinými metodami prokázána proběhlá plicní embolie (plicní scintigrafií, ventilačně-perfuzním scanem, či angio-computerovou tomografií – cévní výpočetní tomografií) a pohrudniční výpotek. Výpotek může být jak zánětlivý v cca 80 %, tak nezánětlivý v cca 20 %. Současně je třeba jinými vyšetřeními vyloučit jiné příčiny pleurálních výpotků.
Benigní azbestový výpotek – je diagnostikován rovněž po vyloučení jiných příčin u nemocných pracujících s azbestem po dlouhodobém sledování (2 roky).
Revmatoidní výpotek – vyskytuje se asi u 5 % nemocných s revmatoidní artritidou, častěji u mužů. Je pro něj charakteristická nízká hladina cukru spolu s negativním mikrobiologickým vyšetřením.
Chylotorax – je přítomnost chýlu (mízy) v pleurální dutině. Při biochemickém vyšetření se v něm nalézá vysoká hladina triglyceridů (tuků). Nejčastěji je v současnosti chylotorax spojován s nádorovým bujením typu lymfomů.
