Zajímá vás téma USPÁNÍ RAJSKÝM PLYNEM? Tak právě pro vás je určen tento článek. Nadýmání je problém, který v životě potká každého člověka, a to většinou jako reakce na nevhodně zvolené jídlo. Pokud nadýmání trvá dlouhodobě nebo se často opakuje, mluví se o plynatosti. Plyn v útrobách vzniká jako produkt štěpení potravinových složek, zejména cukrů. Většina potravy se rozkládá již v tenkém střevě a do tlustého střeva putuje jen vláknina a voda. Voda se zde vstřebává stejně jako většina plynu. Při změněných podmínkách trávení může vzniknout tolik plynu, že jeho vstřebávání nestačí – a potíže jsou tady.
Co na silně zapáchající větry
Vylučovaný plyn se skládá především z dusíku (20–90 %), dále z vodíku (0–50 %), oxidu uhličitého (10–30 %), kyslíku a metanu (oba okolo 10 %). Flatus je tvořen jednak plynem exogenním (spolykaný vzduch při jídle a podobně), jednak plynem endogenním, který vzniká jako důsledek činnosti bakteriální flóry. Zvuk při flatulenci je vyvolán především vibrací análního svěrače.
Velice častou příčinou meteorismu je nevhodná strava a špatné stravovací návyky. Je zde důležité také osazení bakteriální flórou. Potraviny můžeme podle vztahu ke vzniku flatu rozdělit na tři základní skupiny:
Normoflatugenní potraviny: po jejich konzumaci odejde nanejvýš 10 flatů za den, jedná se především o maso (kuřecí, rybí, libové hovězí) a o zeleninu (zejména květák, brokolice, rajče a paprika), ořechy a podobně.
Středně flatugenní potraviny: po jejich konzumaci dojde k odchodu 20–40 flatů za den, k nim počítáme brambory, lilek, pečivo a další.
Silně flatugenní potraviny: po jejich konzumaci odchází více než 40 flatů za den, jsou to mléko a výrobky z něj, fazole, banány a podobně.
Lékař (gastroenterolog) zpravidla při nadýmání doporučuje opatření, která se týkají stravovaní a kultury stravování. Člověk, který jídlo hltá ve spěchu, totiž spolyká kromě jídla i značné množství vzduchu, což plynatost přímo podporuje. Často lékař používá terapeutický test, který trvá 14 dní a vyřazuje se při něm mléko, pokud to nepomůže, jsou vyřazovány další potraviny.
Ve vážných případech lékař předepisuje flatulentia (snižují povrchové napětí plynu), různé probiotické přípravky, které mají obnovit správnou bakteriální flóru, a enzymatické preparáty, které usnadňují trávení.
Vše je o stravě, pohybu a klidu. Pokud toto pravidlo dodržíte, nebudou vaše větry zapáchat.
V naší poradně s názvem WOBENZYM DISKUSE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Wobenzym působí systémově, nikoliv akutně a na již existující záněty nezabírá. Já si myslím, že ve vašem stavu vám už Wobenzym moc nepomůže. Doporučuji abyste se již dále netrápila. Jděte na nejbližší pohotovst ve velkém městě a z důvodu velké bolestivosti si nechte zub okamžitě vytrhnout. Například v Praze vám toto vytržení velice dobře udělají na zubní chirurgii FN na Karlově náměstí (www.vfn.cz) bez objednání.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena.
mam tam jen napeti malinko tlaku jako od zanetu jistmuzu všechno,,spat..jennten tlak je neprijemny..myslela jsem ze by mi zanet pozastavil,,psala jsem si z doktorem který dela analgosedaci na uspani v Brne..psal mi ze wobenzin je na zanety a ze pomuze,,pokud ne mam prijet..některi lide psali ze jim to od zanetu pomohlo
Do stavu bezvědomí vás dostanou léky podané do žíly. U náročnějších operací lékaři vyřadí z provozu samovolné dýchání a nahradí je intubací (trubičkou zavedenou do krku a napojenou na dýchací přístroj).
Samotný zákrok zpravidla probíhá tak, že anesteziolog nejdříve píchne do žíly uspávací látku a pacient pomocí kyslíkové masky pomalu vdechuje směs čistého kyslíku a anestetik. Většina lidí reaguje na tento proces usnutím do deseti vteřin.
Při náročnějších operacích musí být vyřazeno i samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. Během operace jsou pravidelně doplňována anestetika, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Anestetika tlumí dechové centrum v mozku a zároveň uvolňují dýchací svaly, proto musí být pacient během celé operace napojen na umělé dýchání. Jinak by nemohl dýchat a nepřežil by. Umělé dýchání se provádí tak, že se pacientovi zavede přes ústa do průdušnice trubička (tubus). Ta se pak napojí na přístroj, který vhání směs plynů pod tlakem do plic a tím nahrazuje běžné dýchání. Anesteziolog může udržovat pacienta v hlubokém spánku tak dlouho, jak to vyžaduje operace a jak to dovoluje celkový stav pacienta.
K bolestem v krku dochází po intubaci. Jako intubace se označuje postup, při kterém se (nejčastěji) přes dutinu ústní do dýchacích cest zasune hadička, která následně umožňuje zajištění dýchání. Intubace se nejčastěji provádí při operacích v celkové anestezii (uspání), při resuscitaci u náhlé ztráty vědomí a u pacienta v bezvědomí, který má být napojen na přístroj umělé plicní ventilace. Při operacích se provádí krátce po uspání pacienta, jinak co nejrychleji po upadnutí do bezvědomí.
Postup:
K ležícímu pacientovi se přistoupí zezadu (anesteziolog stojí za jeho hlavou). Do úst se vsune kovový rozvěrač (laryngoskop) se zdrojem světla, jímž se otevře dutina ústní a zároveň se do ní svítí. Rozvěrač stlačí jazyk a obnaží vstup do dýchacích cest (do hrtanu) a do jícnu. Pod zrakovou kontrolou se zasune do dýchacích cest hadička. Na konci hadičky je nafukovací balonek, který lze zvenčí nafouknout pístem, do něhož se aplikuje vzduch injekční stříkačkou. Balonek se tak nafoukne a stabilizuje intubační hadičku. Na zevní konec hadičky se může napojit ambuvak nebo přístroj umělé plicní ventilace – mačkáním ambuvaku či zapnutím ventilačního přístroje se pak dotyčnému zajistí přísun vzduchu.
Komplikace:
Zavedení hadičky je obtížné zejména u pacienta v bezvědomí při resuscitaci. V dutině ústní mohou být sliny a zvratky, což znesnadňuje orientaci. Mů
Ve svém příspěvku FORFEMINA PŘÍBALOVÝ LETÁK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mamka.
Dobrý den.Nenašla jsem v příbalovém letáku info,mohu používat forfeminu ,když kojím už jen na uspání a přes noc?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kristina..
DOBRY DEN MAM PROZBU MUŽU UŽIVAT FORFEMINAL KDYŽ BERU LEKY NA VYSOKY TLAK A NA ŘEDENI KRVE WARFARIN MOC DĚKUJI ZA ODPOVĚD Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Do pacientova hrtanu se zavede plastová kanyla, kterou proudí narkotizační médium. Příprava na operaci začíná návštěvou anesteziologa, který zjišťuje všechny potřebné údaje k provedení narkózy, tedy prodělané choroby, užívané léky, vztah k nikotinu a alkoholu. Před operací dostane pacient uklidňující tabletku a může být dopraven na operační sál. Následuje nitrožilní injekce, která vyvolá během několika sekund útlum vědomí. Další injekce ochromí svalovou činnost, aby bylo usnadněno vložení kanyly do hrtanu. Teprve potom do těla operovaného proudí vlastní narkotizační plyn. K narkóze dnes slouží složitá směs asi padesáti substancí, obsahující hypnotika (pro útlum vědomí), látky ke zmírnění bolesti a relaxanty (k uvolnění svalstva). Protože narkóza vyřazuje z činnosti i dýchací svaly, je třeba pacienta napojit na přístrojové dýchání. Moderní narkóza umožňuje mnohem přesnější dávkování a zaručuje vysokou bezpečnost a minimální škodlivost.
Během operace je pacient neustále udržován na příslušné anestetické úrovni. Přesto se ve výjimečných případech může stát, že během operace vnímá okolí (což neznamená, že také cítí bolest), hlasy lékařů nebo zákroky na svém těle. Pozdější vzpomínky na tyto stavy mohou vyvolávat úzkost, nespavost a deprese. Byl zaznamenán i případ muže, který během operace dával pohybem palce u nohy lékařům znamení, že je při vědomí. Aby se podobným případům předcházelo, má se práce anesteziologů v budoucnu opírat o detailní počítačové vyhodnocení narkózy. Podle intenzity naměřených elektrických proudů v mozku lze pak určit hloubku narkózy na čtrnáctibodové stupnici.
Celková anestezie zahrnuje:
hypnotickou složku (ztrátu vědomí): umožní nevnímat bolest a k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika;
analgezii: odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat;
svalovou relaxaci: potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace;
vegetativní stabilizaci: zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku.
Při náročnějších operacích musí být také vyřazeno samovolné dýchání, které je pak nahrazeno dýchacím přístrojem. I během operace jsou anestetika pravidelně doplňována, aby byla udržena správná hladina bezvědomí.
Nejznámějším plynným anestetikem je oxid dusný, bezbarvý plyn nasládlé chuti, který je běžně známý pod pojmem rajský plyn. V současné době je nejpoužívanějším inhalačním anestetikem látka zvaná isofluran. Při inhalování anestetik putují plyny do plic a dýchacích cest, odkud se dostávají do krve, která je dopraví až do mozku a k orgánům. Při anestezii zaváděné ni
Ve svém příspěvku KRKAVICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří.
Dobrý den,
po všech vyšetření se zjistilo že mám 100% ucpánou levou krkavici, bez následků.
Můj dotaz je co dál? Je možná nebo nutná operace? Co se děje s cevou a žílami za ucpávkou? Je možné že se ucpání uvolní a když ano nehrozí vykrvácení?
Omlouvám se mám spoustu otázek, na neurologii kam chodím na vyšetření mi
řekly -Teď už nic- Proto ta nejistota. Děkuji za odpověď Jiří T.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk.
Po prodělané operaci krkavice při celkovém uspání s špatně polyká linolová v krku a občas se dělají jako když hleny , je nejde problém
Nakrájíme prsa na kostičky, okořeníme a dusíme na vodě. Přidáme na jemno nakrájená rajčata, ze kterých jsme odstranili semínka. Jakmile maso změkne, přidáme dvě polévkové lžíce rajčatového protlaku a petrželovou nať. Omáčka nesmí být příliš vodová. Souběžně připravujeme špagety klasickým způsobem. Když je vše hotové, špagety podlijeme omáčkou a posypeme sýrem.
Vařené hovězí maso s pažitkou
Suroviny:
200 g hovězího libového masa
40 g hladké mouky
10 g másla
2 dcl nízkotučného mléka
pažitka a sůl
Postup:
Libové hovězí maso uvaříme v osolené vodě do měkka. Opražíme na sucho hladkou mouku, zředíme ji nízkotučným mlékem a vodou, osolíme, promícháme a chvíli povaříme. Následně do omáčky přidáme máslo a nasekanou pažitku. Hovězí maso nakrájíme a přelijeme hustou omáčkou. Doporučujeme podávat s vařenými bramborami.
Mrkvový salát s jablkem
Suroviny:
2 mrkve
3 jablka
citron
1,5 kávové lžičky pšeničných klíčků
Postup:
Mrkev a jablka nastrouháme na jemno, zalijeme vodou. Směs můžeme ochutit kapkou citronové šťávy. Posypeme pšeničnými klíčky a podáváme.
Kuře dušené na rajčatech
Suroviny:
1 kuře
20 g hladké mouky
20 g másla
1 dcl nízkotučného mléka
1 lžíce rajčatového protlaku
sůl podle chuti
Postup:
Kuře naporcujeme, osolíme, podlijeme vodou a rajským protlakem. Dusíme v hrnci do měkka. Hotové kuře vyjmeme. Šťávu zahustíme na sucho opraženou hladkou moukou a chvíli povaříme, následně zahustíme mlékem a máslem, případně přisolíme. Podáváme s vařeným bramborem nebo rýží.
Tvarohová pomazánka s mrkví
Suroviny:
400 g nízkotučného tvarohu
100 g mrkve
40 g cukru nebo medu
2 lžíce jablečného nebo meruňkového kompotu i se šťávou
citron
Postup:
Tvaroh se ušlehá s kompotem, vmíchá se do něj předem uvařená, na drobno nakrájená a již vychladlá mrkev. Podle vlastní chuti přidáme cukr, med nebo citronovou šťávu.
V naší poradně s názvem POOPERAČNÍ STAV UCPANÉ KRKAVICE DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den, před 6dny jsem prodělal operaci krkavice při celkovém uspání, po operaci mě bolí v krku jako kdybych tam něco měl a nad řeznou ranou je otok který pomalu začíná splaskavat, při delším mluvení vysychá v krku. Je to prosím normální stav ? Děkuji za poskytnuté info. Zdeněk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Tyto komplikace mohou být následkem intubace - zavedení dýchací roury plicní ventilace. Pozorujete ústup otoku v oblasti zákroku, to je dobré znamení. Měřte si dvakrát denně teplotu a kdyby se zvýšila a nebo jste cítil cukání na krku a nebo pokud by se situace zhoršovala, tak neprodleně kontaktujte svého ošetřujícího lékaře.
Základním pravidlem při stravování v případě, že trpíte žaludečními vředy, je nedráždivost. Vhodná je tedy zdravá, vyrovnaná a racionální dieta. Mléčné výrobky, zelenina a v menším množství ovoce by měly být součástí každodenní stravy. Základem je jíst pravidelně, v klidu a pohodě a dávat přednost několika menším porcím. Negativní roli mohou sehrát dráždivá a ostrá jídla, nadmíra citrusového ovoce a džusů. Stejně tak se nedoporučuje konzumace černé kávy, colových nápojů, alkoholu a samozřejmě kouření. Tyto pokrmy a nápoje mohou dokonce stát za vznikem žaludečních vředů, proto by si i zdraví lidé měli dávat pozor na jejich nadměrnou konzumaci. Naopak vyvážená strava je velmi dobrou prevencí.
Recepty na 1 porci
Zapékané brambory
Ingredience: 50 g vařených brambor, 100 g brokolice, 30 g 30% eidamu, 15 g řepkového oleje, sůl, muškátový oříšek
Postup: Uvařené brambory nakrájíme na plátky, promícháme s uvařenou brokolicí a kořením. Směs vložíme do vymaštěné zapékací misky, posypeme strouhaným sýrem a zapečeme.
Zahradnické hovězí
Ingredience: 120 g hovězího masa, 20 g mrkve, 10 g petržele, 10 g celeru, 10 g másla, sůl, drcený kmín
Postup: Omyté maso na sucho opražíme, podlijeme, osolíme, pokmínujeme a dusíme. ¾ hodiny před dokončením přidáme očištěnou nastrouhanou zeleninu. Na závěr přidáme máslo.
Nákyp z filé
Ingredience: 100 g rybího filé, 15 g másla, 5 g hladké mouky, 1 lžíce strouhanky, 1 vejce, trochu mléka, sůl
Postup: Z mouky a másla připravíme světlou jíšku, zředíme ji mlékem, rozmícháme a povaříme. Filé podusíme v horké vodě do měkka, poté drobně pokrájíme a vložíme do provařeného základu. Přidáme žloutek, sůl, nakonec lehce vmícháme ušlehaný sníh z bílku. Směsí naplníme vymaštěnou a strouhankou vysypanou formu a pečeme dozlatova v předehřáté troubě .
Rýžový salát
Ingredience: 150 g vařené rýže, 20 g sterilované mrkve, 20 g kukuřice, 35 g tuňáka ve vlastní šťávě, ½ vejce
Postup: Do uvařené rýže přidáme sterilovanou mrkev, kukuřici, tuňáka a půl vejce uvařeného natvrdo. Vše promícháme a podáváme studené.
Italské telecí
Ingredience: 100 g telecího masa, 10 g mouky, 10 g rajského protlaku, sůl
Postup: Maso nakrájené na kostky nasucho opečeme, osolíme, podlijeme vodou nebo vývarem a dusíme doměkka, krátce před dokončením zahustíme zálivkou připravenou z vody a mouky, dochutíme rajským protlakem a provaříme.
V naší poradně s názvem BEZ NARKOZY, ODTRANĚNI ŽLUČNIKOVEHO KÁMENE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
DOBRÝ DEN,BOJIM SE USPANÍ A TRAPI MĚ ŽLUČNIKOVÉ KÁMENY..JE PROSIM SPUSOB JAK SE VYHNOUT NARKOZY A ZBÁVYT SE TĚCH KÁMENU? PROSIM ,POKUŤ JE ŠANCE, ŽE LZÉ ODSTRANĚNÍ KÁMENU BEZ NÁRKOZÍ..TAK JAKY? A NEBO PROSIM O RÁDU...MOC DĚKUJI PANÍ MARIE
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Žlučníkové kameny lze léčit bez operace, ale pouze pokud splňují určitá kritéria.
1. Rozpouštění kamenů léky
Látky, jako je ursodiol nebo chenodiol, u kterých bylo prokázáno, že rozpouštějí cholesterolové žlučníkové kameny, jsou dostupné v perorálních pilulkách. Tyto léky působí ředěním žluči, což umožňuje rozpouštění žlučníkových kamenů, ale pouze těch, které jsou z cholesterolu. Léky jsou dobře snášeny, ale léčba trvá roky a po jejím skončení se kameny mohou vytvořit znovu.
2. Rozbití kamenů rázovou vlnou
Zákrok se jmenuje mimotělní litotrypse rázovou vlnou (ECSWL). Ačkoli se nejčastěji používá k léčbě ledvinových kamenů, lze jej použít i na žlučníkové kameny. Cílem léčby je rozbít nebo fragmentovat žlučníkové kameny vysíláním rázových vln přes měkkou tkáň těla. Tato metoda je účinná pouze u solitárních žlučníkových kamenů, které mají průměr menší než 2 centimetry. Někdy se nepodaří vyloučit ze žlučníku rozbité kameny a musí se pak provést operace.
3. Rozpuštění kamenů pomocí injekce MTBE
Tato možnost nechirurgické léčby zahrnuje vstřikování rozpouštědla známého jako methyl terciární butyl ether (MTBE) do žlučníku, aby se rozpustily žlučníkové kameny. MTBE rychle rozpouští žlučníkové kameny – mohou se však vyskytnout závažné vedlejší účinky, jako je silná pálivá bolest.
4. Vytáhnutí kamenů pomocí endoskopické drenáže.
Endoskopická transpapilární léčba zahrnuje přístup k žlučovému kanálku pomocí kamery přes ústa a dolů do krku až do tenkého střeva. Poté se přes hadičku zavede drát do žlučníku. Je stočený, aby napodobil trajektorii žluči ven z tenkého střeva, což je stejný proces jako u zdravého žlučníku.
O tom, který z uvedených postupů bude pro vás nejlepší, se poraďte se svým lékařem. Vyberte si lékaře v renomované nemocnici ve velkém městě v Praze nebo Brně. Umíte-li cizí jazyky, můžete zkusit léčbu i v Německu nebo Rakousku.
Plynatost a nadýmání jsou výsledkem špatného trávení, přítomnosti parazitů anebo vnitřní poruchou, jakou je například syndrom dráždivého tračníku. U některých lidí se objevují jako příznaky bolesti v oblasti břicha, kdy jsou střeva naplněna plynem. Nadměrné plyny mohou být velmi znepokojující a nepříjemné. Pokud se chceme plynatosti a nadýmání zbavit, je potřeba jíst velmi pomalu a jídlo řádně rozžvýkat. Nedoporučuje se přejídat se a je vždy lepší jíst jednoduchá jídla. Základem zlepšení a odstranění tohoto stavu je pročištění střev, aby se odstranily staré nánosy, případně parazité. Nezbytné je zvýšit příjem vlákniny.
Neřešená nebo pozdě řešená střevní obstrukce může vést ke smrti pacienta. Rozšířené střevní kličky, které jsou vyplněny stolicí a plynem, bývají velmi křehké a mohou se snadno proděravět. Jejich obsah se pak vylije do dutiny břišní a způsobí peritonitidu, tedy zánět pobřišnice. Jde o velmi vážný stav, který lze jen obtížně léčit a až v polovině případů může vést k úmrtí. S hromaděním tekutiny ve střevech se její nedostatek v jiných částech organismu začne projevovat selháváním krevního oběhu. To vede k následnému selhání mnoha orgánů (jater, ledvin), bez jejichž činnosti člověk není schopen přežít. Na zhoršení stavu mají také podíl bakterie množící se ve střevech a produkující toxiny. Ty totiž snadno pronikají přes střevní stěnu oslabenou jednak roztažením a jednak poruchou krevního zásobení. Vyvolávají tak celkovou těžkou reakci organismu, která končí ve většině případů smrtí. Jediná pomoc při rozvíjejících se příznacích střevní neprůchodnosti je okamžité přivolání lékařské pomoci.
Ve svém příspěvku RETENCE MOČI PO OPERACI KOLENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Foukal.
Můj věk je 66 let. Užívám lék Tamurex na zvětšenou prostatu. Před operací kolena jsem byl celkem bez problémů s močením. Po operaci došlo k částečné retenci moče (zástava močení). Protože jsem nemohl po 3 dny vyprázdnit močový měchýř, byl mi zaveden katetr. Po dvou dnech mi byl vytažen a už jsem se nevymočil vůbec. Takže mi byl katétr nasazen znovu a po 19 dnech mám jít na kontrolu na urologii. Nevím, zda se to může upravit,nebo mně čeká operace. Má prosím někdo podobnou zkušenost? Díky zaradu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Josef.
Mám bohužel podobnou zkušenost, jenom s tím rozdílem, že jsem mladší o 3 roky, a podle data Vašeho příspěvku jsem byl na operaci asi dva týdny po Vás. Před operací kolene jsem necítil vůbec žádné problémy, s močením ani s prostatou. Po operaci jsem se vůbec nevymočil, takže jsem měl zavedený katétr hned první noc po operaci, další den vyndaný, a protože jsem se pořád nemohl vymočit, dostal jsem katétr znovu a teď jsem taky v "čekací lhůtě" před kontrolou na urologii. V nemocnici mně řekli, že u některých pacientů, kteří jsou při operaci uspaní, se problémy s močením objevují. Nejspíš musíme čekat a doufat, že se to po určité době spraví.
Nejčastěji prováděným zákrokem na žlučníku je takzvaná cholecystektomie, což je jeho celkové odstranění. Činnost žlučníku totiž není pro lidské tělo zcela nepostradatelná. Po odnětí tohoto orgánu žluč protéká trvale do střeva, což umožňuje uspokojivé trávení. V dřívějších dobách bývala tato operace poměrně závažná. V dnešní době laparoskopická metoda zcela nahradila klasickou otevřenou metodu vyžadující poměrně velký řez na břišní stěně. V případě laparoskopické operace žlučníku se u pacienta v celkové anestezii na břišní stěně provedou obvykle 4 malé řezy, jimiž je možné zavést dovnitř duté tyče, které slouží jako tunely pro snadné zavádění a manipulaci s miniaturními nástroji a kamerou. Tou je pak možné sledovat celý postup operace uvnitř břicha na monitoru. Pro dobrou přehlednost celého prostoru je potřeba nejprve napustit břišní dutinu plynem, konkrétně oxidem uhličitým. Žlučník se vytahuje ven typicky řezem vedeným u pupku. Průměrná doba operace je 90 minut a doba hospitalizace kolem 2 dnů, což je významně kratší v porovnání s dřívějšími postupy. Je možné ji provádět i u osob ve vyšším věku a jedinců obézních, bez výraznějšího zvýšení výskytu komplikací. Část pacientů trpí po odstranění žlučníku takzvaným postcholecystektomickým syndromem. Při něm se vyskytují zažívací potíže a bolesti břicha. Tyto potíže jsou však obvykle pouze přechodného rázu.
Tento antiparazitní sprej s mechanickým rozprašovačem je ideální zvláště pro ta zvířata, která špatně snáší koupání a sprchování, nebo která mají suchou pokožku a musí používat speciální šampon. Sprej je poháněný plynem a jeho aplikace na zvířata nebo do jejich pelíšků a příbytků je tak velmi jednoduchá. Složení spreje má larvicidní a ovicidní účinek, díky čemuž hubí nejen dospělé jedince blech, klíšťat, vší, všenek a roztočů, ale také všechna jejich vývojová stadia. Sprej stačí jednoduše nastříkat proti růstu srsti nebo peří do mírného zvlhčení a poté důkladně vykartáčovat nebo vetřít do srsti či peří tak, aby se sprej dostal až na pokožku.
Antiparazitní sprej Arpalit je vhodný nejen pro pejsky, ale také pro ptáky, plazy, králíky, myši, potkany, činčily, pískomily, fretky, křečky a další drobná zvířata. Přípravek se v žádném případě nesmí dostat do kontaktu s kočkami.
Arpalit Neo je kožní pěna o objemu 150 ml. Díky pěnové formě je přípravek vhodný k běžnému ošetření srsti a kůže zvířat i v obličejové části. Slouží i jako ochrana proti opakovanému napadení parazity.
Přípravek Arpalit Neo pěna 150 ml se tak obvykle používá k běžnému ošetření srsti i k ochraně proti opakovanému napadení různými parazity. Je vhodný pro všechny typy zvířat, především pro domácí mazlíčky, neboť umožňuje citlivou aplikaci v obličejové části.
Volně k dispozici je možné si pořídit maximálně systémová antihistaminika (Zyrtec, Xyzal, Claritine a další) či mukolytika na bázi Mucosolvanu či Vincentky, tyto však navýší vitální kapacitu plic jen minimálně a nebyly by v urgentní situaci k užitku.
Pro použití při akutní dušnosti se předepisuje bronchodilatační léčivo (Ventolin, Ecosal, Atrovent, Berodual, Berotec) od lékaře (nejlépe na podkladu vyšetření) v podobě malého praktického maximálně mobilního inhalátorku s tlakovou nádobkou s hnacím plynem a rozptýlenou účinnou látkou v podobě aerosolu (vše je samozřejmě součástí balení). Proto se doporučuje při jakýchkoliv podezřeních na stenózu respiračního traktu a nedokonalou ventilaci, vyhledat doktora medicíny a s jeho pomocí si „sprej“ opatřit.
S plynem, který byl aplikován do oka, aby pomohl uzavřít makulární díru, bude vidění ve vašem oku velmi špatné – trochu jako když máte oko otevřené pod vodou.
Může být ovlivněna vaše rovnováha a budete mít problémy s odhadováním vzdáleností, takže si dávejte pozor na kroky a hlavně schody a obrubníky. Můžete mít problémy s činnostmi, jako je nalévání tekutin nebo sbírání předmětů.
Během 7 až 10 dnů po operaci se bublina plynu začne pomalu zmenšovat. Jak se to stane, prostor, který zabral plyn, se vyplní přirozenou tekutinou vytvořenou vaším okem a vaše vidění by se mělo začít zlepšovat.
Obecně se plyn vstřebá za 6 až 8 týdnů a zrak se zlepší.
Nadměrná svalová zátěž – Extrémní fyzická námaha, obzvláště u netrénovaného jedince, může vést k poškození přetížených svalů, které se mohou začít rozpadat.
Zvýšená tělesná teplota – Silná horečka nad 40 °C doprovázená svalovým třesem může svaly spolehlivě zničit a způsobit jejich rozpad. Speciálním podtypem tohoto stavu je takzvaná maligní hypertermie, která vzniká u některých geneticky předurčených jedinců po podání plynných anestetik (léky na uspání).
Tepenný uzávěr – Akutní uzávěr tepny, která vyživuje větší množství svalů, způsobí svalovou ischemii (nedostatek kyslíku a živin). Typicky k tomu dochází u dolní končetiny, a není-li tepenný uzávěr včas zprůchodněn, dochází k rabdomyolýze, odumření končetiny a stav končí amputací.
Crush syndrom – Syndrom vzniká u lidí, kteří byli zavaleni nebo zasypáni. Dlouhodobější stlačení tkání zevní silou způsobí poškození svalů s rabdomyolýzou a u zdánlivě stabilizovaného člověka pak po uvolnění ze závalu dochází k ohrožení organismu.
Metabolické příčiny – K poškození svalů může dojít u minerálního rozvratu (například zvýšená hladina draslíku nebo snížená hladina vápníku) a u zvýšené nebo snížené funkce štítné žlázy.
Léky a jiné sloučeniny – Rabdomyolýza je obávanou komplikací užívání léků ze skupiny statinů (často užívané léky proti vysokému cholesterolu), je tedy těžkou formou takzvané statinové myopatie. Léky ze skupiny neuroleptik (psychiatrické léky) mohou vyvolat rozpad svalových vláken v rámci maligního neuroleptického syndromu. Z jiných sloučenin byla rabdomyolýza pozorována i po požití velkého množství alkoholu, jiných návykových látek (kokain, LSD a podobně) a jedů (například otrava strychninem).
Autoimunitní nemoci – K postižení svalů naším vlastním imunitním systémem dochází u polymyozitidy (a u příbuzné dermatomyozitidy). Většinou je hlavním příznakem svalová slabost, choroba však může nabýt i podoby rabdomyolýzy.
Ledviny jsou párový orgán uložený po stranách páteře v břišní dutině. Slouží k odstranění nečistot z krve. Tyto nečistoty následně odcházejí z těla v podobě moči. Ledviny mají oválný, fazolovitý tvar, červenohnědou barvu, na povrchu jsou hladké a kryté tenkým vazivovým pouzdrem, které se dá z ledviny lehce sloupnout. Na mediálním okraji ledviny se nachází ledvinová branka (hilus renalis), kudy vstupuje do ledviny tepna a žíla a odkud vystupuje močovod. Branka prohloubí do ledviny hlubokou ledvinovou jamku (sinus renalis), kde je uložena ledvinová pánvička (pelvis renalis). Na povrchu tvoří souvislou vrstvu (4–8 mm) světlejší kůra. Směrem k sinus renalis z ní odstupují sloupce, které od sebe oddělují sousední ledvinové pyramidy tvořené dření. Jednotlivé pyramidy vytvářejí ledvinné lalůčky. Ledvinu tak tvoří spousta malých ledvinných lalůčků ústících do jednoho společného vývodu, které srostly během vývoje. U skotu, mořských savců (kytovci, lední medvěd) nedošlo ke srůstu jednotlivých lalůčků vůbec, ledvina je proto laločnatá neboli renkulizovaná.
Člověk má multipapilární ledvinu, to znamená, že do ledvinné pánvičky ústí vývody každý svým vlastním ledvinovým kalíškem, což je pozůstatek původní laločnaté ledviny, která ale v průběhu vývoje srůstá. Ledvina je krytá vazivovým pouzdrem, na které naléhá řídké pojivo prorostlé tukem, který chrání ledvinu před mechanickým poškozením. K ledvině se přikládá nadledvina, endokrinní žláza. Parenchym ledviny je zřetelně rozdělen na hnědočervenou zrnitou kůru a světlejší dřeň.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Je hlavní součástí kůry. Ledvina člověka má asi milion nefronů, ledvina skotu asi 8 milionů. Nefrony přes membránu filtrují krevní plazmu, takto vzniklou primární moč zpětnou resorpcí zahustí a vzniklá hypertonická definitivní moč je pak soustavou vývodných kanálků (tubuli coligentes) odváděna do ledvinné pánvičky, odkud odtéká do močovodu. Dřeň ledviny je tedy tvořena především vývodnými kanálky a takzvanou Henleyovou kličkou nefronu. Krev protéká dvěma za sebou uspořádanými kapilárními řečišti:
1) v glomerulu, kde je relativně vysoký tlak krve řízený odporem průsvitu přicházející arterioly;
2) peritubulární kapilární sítí, která slouží k výživě buněk kanálků a výměně látek mezi tubuly a krví.
Nefrony se dělí na dva základní typy:
1) korové – jsou v kůře ledviny, mají krátké Henleovy kličky;
2) juxtamedulární – arterioly z nich odcházející jdou ve formě přímých cév (vasa recta) do hloubky dřeně a tu zásobují krví. Její zvýšené prokrvení způsobí pokles osmolality dřeně (vymývací efekt) a tím poklesne i koncentrační schopnost ledvin (tlaková diuréza).
Do nemocnice je třeba přijít nalačno (obvykle ráno), popřípadě je žena potřebnou dobu před zákrokem hospitalizována v nemocnici. Po uspání pacientky lékař nejprve dezinfikuje pochvu a děložní hrdlo. Pokud je potřeba, rozšíří děložní hrdlo, a potom vsune do děložního hrdla trubičku, kterou budou procházet nástroje při kyretáži. Následně lékař odsaje obsah dělohy nebo ho vyškrábne ostrým nástrojem, kyretou. Celý zákrok trvá 15 až 20 minut, z toho odstranění děložního obsahu zhruba 5 až 10 minut. Několik hodin po zákroku může žena obvykle z nemocnice odejít (ze zkušenosti je vhodný odvoz autem).
Po kyretáži se chovejte jako v šestinedělí. Vyhněte se zvýšené tělesné námaze, hodně odpočívejte. Kvůli zvýšenému riziku infekce nepoužívejte tampóny, nekoupejte se (pouze se sprchujte), vynechte pohlavní styk.
Celková anestezie není jen pouhé uspání, jak by se mohlo zdát, jde o cíleně navozenou ztrátu vnímání veškerého čití – dotek, bolest, teplo, chlad. Primárně jde o vyřazení vědomí pacienta proto, aby se zajistila bezbolestnost, ale především vhodné operační podmínky, tedy svalový klid, nehybnost operačního pole.
Celková anestezie musí zahrnovat:
hypnotickou složku – zajišťuje ztrátu vědomí, umožní nevnímat bolest; k tomu slouží intravenózní (injekce) nebo inhalační anestetika
analgezii – odstranění vnímání bolesti a nežádoucích reflexních odpovědí organismu, které by mohly operaci zkomplikovat
svalovou relaxaci – potřebné uvolnění svalů je závislé na typu prováděné operace
vegetativní stabilizaci – zajišťuje zmírnění stresové reakce organismu na šok z provedeného zákroku
Po probuzení se připravte na vedlejší účinky, jako je sucho v ústech, bolest, nevolnost a škrábání v krku způsobené intubací. Počítejte minimálně s dvoudenním pobytem na jednotce intenzivní péče.
Narkóza vyžaduje důsledný půst. To znamená, že před operací se nesmí jíst ani pít. Při celkové anestezii, kdy má pacient vyřazeny obranné reflexy, by hrozilo nebezpečí zvracení a vdechnutí zvratků. Následky by mohly být tragické.
Anestezie, lidově narkóza, představuje umělé uspání pacienta (celková anestezie) nebo znecitlivění určité části jeho těla (lokální anestezie) za účelem usnadnění nebo umožnění průběhu bolestivého lékařského zákroku a poskytnutí lepší péče.
Celková anestezie znamená vyřazení veškerého čití bolestivého i senzitivního s vyřazením vědomí. Jde de facto o řízenou otravu organismu s následným bezvědomím. Přestože jsou dnešní anestetika již bezpečnější než ta, která byla používána dříve, mohou mít trvalé následky (především u dětí a starých lidí), jako je třeba porucha chování. Někteří pacienti popisují poruchy paměti po celkové anestezii, které mohou přetrvávat několik měsíců i do konce života. Celková anestezie se tedy volí spíše tam, kde jiné, méně zatěžující druhy anestezie (lokální, spinální a podobně) nepřipadají v úvahu. Mnohdy si pacienti přejí zákrok „prospat“, a tak je přihlíženo k jejich přání. Jindy je volba typu anestezie ovlivněna i ekonomicky – nemocnice volí to, za co dostává víc zaplaceno. V České republice je v celkové anestezii provedeno 90 % všech chirurgických zákroků, v zahraničí 60–70 %.
Anestetika jsou mírně toxické látky. Anestezie tak může vést k poškození mozku, dále zvyšuje riziko poruch učení. Anestezie při operacích může způsobit infarkt myokardu či nevolnost zvanou nauzea. [1]
Před jakýmkoli chirurgickým zákrokem spojeným s narkózou se u svého lékaře poraďte ohledně léků nebo doplňků stravy, které užíváte. Doporučení v tomto článku jsou pro většinu lidí bezpečná, ale mnoho doplňků zvyšuje riziko krvácení nebo může interagovat s některými anestetiky. Chcete-li minimalizovat následky a rychlejší návrat k normálu, zkuste níže popsané tipy.
