USPOŘÁDÁNI LIDSKÝCH VNITŘNÍ ORGÁNY a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Přirození neboli genitálie jsou vnější orgány pohlavního ústrojí. Obojí, mužské i ženské, mají své nezastupitelné funkce. My se v následujícím textu budeme zaobírat přirozeními u dětí, jejich genetickými poruchami a léčbou.
Děti s nejednoznačným přirozením
Existuje mnoho vrozených vad, které se týkají pohlavních orgánů a močových cest. Tyto vady mohou mít vliv na ledviny (orgán, který filtruje pustiny z krve a moči), močovodů, močového měchýře, močové trubice a mužské či ženské genitálie. Mužské pohlavní orgány zahrnují penis, prostatu a varlata. Ženské pohlavní orgány pak zahrnují vagínu, dělohu, vejcovody a vaječníky.
Abnormality pohlavních orgánů a močových cest patří mezi nejčastější vrozené vady, které ovlivňují jedno dítě z deseti. Některé z těchto abnormalit jsou jen drobné problémy, které nemusejí způsobit žádné příznaky a mohou být snadno diagnostikovány. Jiné abnormality mohou způsobovat například infekce močových cest, blokády, bolesti a poškození ledvin nebo jejich selhání.
Příčiny problémů pohlavních a močových cest
Tyto problémy se dědí geneticky, tedy od rodičů. Konkrétní příčiny většinou nejsou známy. Je však zřejmé, že genetika a faktory životního prostředí ovlivňují vývoj genetických orgánů.
Diagnostika vad močových cest
Mnoho vad močových cest může být diagnostikováno před nebo po porodu, a to pomocí ultrazvukového vyšetření, které používá zvukové vlny zkoumající vnitřníorgány plodu. Po porodu jsou využívána nejen ultrazvuková vyšetření, ale i množství jiných testů.
Nejednoznačné genitálie
Děti, které se narodily s nejasnými pohlavními orgány, mají vnější pohlavní orgány, které se nedají rozeznat, ať už jde o mužské, nebo ženské přirození. Existuje mnoho příčin nejednoznačných genitálií, včetně chromozomálních a genetických poruch, hormonálních poruch, deficitu enzymu a nevysvětlitelné abnormality tkáně plodu, která se stane genitálií. Nejčastější příčinou nejednoznačných genitálií jsou dědičné poruchy nazývané jako kongenitální adrenální hyperplazie, které u těžkých forem mohou narušit funkci ledvin a způsobit tak smrt. Tato porucha zahrnuje nedostatek enzymu, který způsobuje nadměrnou produkci mužských hormonů v nadledvinách. Nadbytek androgenů u dívek způsobuje velký klitoris připomínající penis. Toto onemocnění může být diagnostikováno pomocí krevních testů a vyžaduje celoživotní léčbu chybějících hormonů. U dívek může dojít k chirurgickému zákroku, který pomůže odstranit mužský genitál.
Další častou příčinou nejednoznačných genitálií je androgenní syndrom necitlivosti. Postižené děti mají mužské chromozomy (XY), ale v důsledku genetických vad jejich buňky nereagují nebo jen částečně neodpovídají na androgeny (mužské hormony). Děti s kompletní androgenovou necitlivostí mají varlata a u žen to způsobuje nevyvinutí ženských orgánů, jako je děloha nebo vaječníky. Tyto děti jsou téměř vždy vychovány jako ženy a mají zcela normální ženský vzhled, ačkoli potřebují léčbu hormony,
Ve svém příspěvku VODOVÉ PUCHÝŘKY NA CHODIDLECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JK.
Dobrý den,
vodové puchýřky bývají často diagnostikované jako druh lupénky v důsledku jejich časté recidivy. Příčin může být mnoho, např. i příležitosná konzumace alkoholu, příliš tučná, mastná, slaná či kořeněná jídla, mnoho sacharidů, ale i podráždění pokožky (nadměrné vysušení). Může však jít také o konzumaci potravin např. jablka, rajčata, okurky .... , které rovněž mohou zpouštět projev onemocnění. Významnou roli tu hrají orgány trávicího systému (mj. játra) a orgány vylučovací (ledviny). Při podráždění se na pár dnů objeví drobné puchýřky na chodilech anebo na dlaních a po nasazení "diety" opět mizí. Výborným pomocníkem při vážnějších stavech je odvar z měsíčku lékařského. Stačí zhruba na 30 minut ponořit nohy do odvaru a puchýřky se vstřebají, kůže nesvědí a celkově je ozdravena. Na noc se aplikuje sádlo s obsahem extraktu z měsíčku.
Samotný problem, jak již bylo uvedeno výše, tkví ve funkci jater a ledvin. Pomůže zvýšený pitný režim (čistá voda, nikoli minerálky), dále bylinkové čaje (kopřiva, máta, měsíček, heřmánek). K podpoře funkce jater však výborně poslouží aloe vera (nejlépe Activ aloe - ve dnech problému zvyšte dávku na 25 - 50 ml denně), případně chlorella anebo mladý ječmen. Dobře působí také doplněk stravy - lněný olej, olej z pupalky dvouleté anebo brutnákový olej, který je dražší, ale také vzácnější na důležité látky. Onemocnění nelze vyléčit, ale je možné kontrolovat recidivu a zmírňovat příznaky.
hezky den, Jk
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Majka.
Dobrý den,
také mám tento problém, ale byla doba kdy se mi rozlezly i po rukách, většinou mezi prsty a na konečcích prstů kolem nehtového lůžka... pitný režim dodržuji a jím spíše zeleninu a ovoce, klasické sádlo jsem již zkoušela a nic moc nepomohlo...
Puchýřky se vždy vrátí v létě kdy chodím v sandálech a nohy prakticky pořád větrají... žádné ponožky... mořský písek taky nezabral... měsíček lékařský trochu... Nevím si s tím rady.. večer po koupeli je vždy namažu lékařskou vazelínou ale nad ránem bych se uškrábala... zkoušela jsem různé krémy ale vazelina pomáhá nejvíce...
Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.
Lidské tělo je takový seznam orgánů.
Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.
Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřníorgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).
Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.
Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základn
Ve svém příspěvku NIKDY BYCH SI NEKOUPILA ALOE VERA NAPŘ.V LÉKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Aloe Vera se dá v pohodě pěstovat doma. Je to nenáročná rostlina, jenom časem zabírá dost místa. Už jsem starší a pěstuji tuto rostlinu hlavně kvůli sobě a pejsáčkům. Já už v různých receptech ji piju a mažu už alespoň 20let. Ta je snad na všechno, díky ní nemám zdravotní problémy, které mají starší lidi a to je mi přes 70let. Očišťující likér - aloe 30dkg, med - 1/2kg, červené víno- 7dcl a 1dcl lihu, na jaře a na podzim, v létě si dělám limonádu - aloe med a jableční ocet. Pejskům to dávám i do masa. Je to zázrak přírody, ale pěstovaná doma, ne koupená v lahvi s nějakým konzervantem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela.
Zapomněla jsem, že očišťující likér je recept, který jsem dostala asi před 40ti lety od primáře Ostravské nemocnice, za který jsem dodnes vděčná.
Aloe se umele a přidají se ostatní ingredience (med, víno a líh). Nejlepší je zavařovací 4litrová láhev a dá se do chladné a tmavé místnosti nebo lednice a denně se promíchá. Po týdnu se scedí přes plátýnko a skladuje se v tmavých lahvích v lednici.
Denně ráno na lačno, se užívá polévková lžíce. Já si to dávám na noční stolek a po probuzení si dávám loka přímo z láhve. Tento likér vám čistí vnitřní zažívací orgány, může nastat ze začátku i řidší stolice a dokonce i tmavší, jak se čistí střeva.
Hernia je onemocnění známé také pod pojmem kýla. Jedná se o vytvoření určitého vaku v místě, kde je oslabená břišní stěna. Do tohoto vaku se pak přesouvají pohyblivé orgány, které se nacházejí v břišní dutině (například střevo). Každá kýla se skládá z kýlního vaku, kýlní branky a kýlního obsahu.
Kýlní vak je právě ta část pobřišnice, která obaluje orgány, které se tlačí ven z břišní dutiny. Kýlní brankou se myslí oslabená stěna břišní dutiny, kterou se právě tyto orgány tlačí ven. No a kýlní obsah jsou právě ty orgány, které se v této vytlačené části nacházejí.
Příčiny
Snad každý z nás se setkal s tvrzením, že by neměl nosit nic extrémně těžkého, nebo si může způsobit kýlu. Ano extrémní zátěž (důraz je na slově extrémní) by mohla kýlu vyvolat, ale jsou i jiné příčiny, které vznik kýly způsobují. Kýlu si člověk může způsobit například tím, že příliš rychle zhubne, nebo naopak přibere. Tím se jeho vazy a tkáně oslabí a jsou ke vzniku kýly náchylnější. Kýlu ale mohou vyvolat i různé tlaky v břišní dutině. Takové tlaky způsobuje například častá a dlouhotrvající zácpa, problémy s močením, silný a dlouhotrvající kašel, operace dutiny břišní, u žen může kýlu způsobit i těhotenství. Kýla se ale bohužel nevyhýbá ani velmi malým dětem, u nichž je často způsobená jejich nízkou porodní váhou.
V naší poradně s názvem VYRAZKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin.
Nie som si isty ci to je po holeni. Ale preslo to od brady az na lice a na ucho.prosim o radu Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nejspíše se jedná o systémový lupus erythematosus. To je autoimunitní onemocnění, při kterém se zblázní váš imunitní systém a začne napadat vlastní buňky. Léčba probíhá pomocí imunosupresiv, nejčastěji kortikoidy. Jestli je to skutečně lupus může zjistit váš lékař laboratorním vyšetřením krve. Lupus je potřeba léčit, protože stejně jako se projevuje na vašem krku, tak může napadat i všechny vnitřníorgány a tkáně. Nejde o jen tak nějakou vyrážku, musíte k lékaři.
Ve svém příspěvku ARTRITIDA ZPŮSOBENÁ YERSINIEMI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lidmila Rožboudová.
No to co tady čtu se vůbec neshoduje s mými příznaky. Mě začly brnět konečky prstů na všech končetinách, od kostí zima, bolest kloubů a svalů. Neudržela jsem ani telefon u ucha. Teprve po 2 měsících přišli na řadu odběry na yersinie a výsledky byly pozitivní. Po dobrání ATB se to zlepšilo, ale další 2 měsíce po jakékoliv zátěži je zhoršení bolestí kloubků. Tak chodím na infuze. Jsem objednaná na revmatologii, ale až koncem května. Jestli se prokáže reaktivní artritida - což všechno tomu nasvědčuje, bude zřejmě nasazena léčba kortikoidy.
Tak jsem zvědavá, já turistka, jestli budu ještě někdy zvládat 12km výlet a chodit do práce (jako uklizečka)
Prý mohou yersinie napadnout nejen klouby, ale i další vnitřníorgány,...
Jenže někomu ty potvory nespustí prý vůbec žádné další nemoci a fungují dál.
No dovedou každopádně změnit život. Známý turista se z toho lízal několik let a nakonec si pořídil elektrokolo, aby mohl vůbec nějak cestovat, protože kvůli bolestem turistiku nezvládá. A dcera jedné známé 38 let se naučila dávat si do nohy kortikoidové injekce, aby mohla vůbec nějak fungovat. To jsou vyhlídky!
Máte někdo zkušenosti?
S pozdravem Lidmila Rožboudová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Prionové choroby byly dlouho považovány za vzácnou raritu. Od 17. století byla známa ovčí prionová choroba skrapie. Ve 20. letech minulého století bylo popsáno i lidské prionové onemocnění. Podle svých objevitelů bývá označováno jako Creutzfeldt-Jakobova choroba. Postihuje nejvýše dva lidi z milionu.
Před čtvrtstoletím však vstoupily prionové choroby rázně do povědomí široké veřejnosti. Ve Velké Británii propukla u skotu nemoc šílených krav. Oficiální počty diagnostikovaných případů šly do statisíců. Skutečný rozsah nákazy byl ale podstatně větší. O deset let později bylo jasné, že se lidé mohou nakazit priony od skotu, které se dostaly do potravin s nervovou tkání nakažených zvířat. Postižené osoby onemocněly zvláštní formou prionového onemocnění obvykle označovaného jako nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Zatím si vyžádala na celém světě asi 160 lidských životů.
Všichni pacienti postižení novou variantou Creutzfeldt-Jakobovy choroby mají těžce poškozen mozek, ale mohou být postiženy i jinak. Například závažným poškozením srdečního svalu. V roce 2005 už byl popsán případ pacienta, kterému se priony v srdci hromadily. Závažnou okolností, provázející prionové onemocnění srdce u myší, je uvolňování velkého množství prionů do krevního oběhu. Pokud dochází ke stejnému vzestupu prionů také v krvi některých lidských obětí prionových chorob, zvyšuje se riziko přenosu nákazy krevní transfuzí. V Británii už byly zaznamenány nejméně tři případy, kdy se lidé nakazili novou variantou Creutzfeldt-Jakobovy choroby po krevní transfuzi od osoby nakažené prionovou chorobou.
Ve svém příspěvku OČKOVÁNÍ - VEDLEJŠÍ ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bartoschka.
Děkuji, za článek, dovolím si jen dotaz - náhodou tip na osvědčený přípravek na zmírnění vedlejších účinků očkování? Naše doktorka sice říká, že si nemám dělat starosti, ale já bych raději ošetřila předem, co se dá. Ať se vyhneme horečkám a spol :-). Děkuji za názor.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Zdravím,
také to teď hodně řeším..
Doporučuji přečíst knihu Varovné signály očkování - A. Strunecká, ke konci jsou i rady MUDr. Ludmily Elekové - např. podávat velmi vysoké dávky vit. C, omega 3 mast. kyseliny, Vitamin D3, hořčík.. případné horečky nepotlačovat paracetamolem, Ibuprofen je lepší volbou. Už je na trhu i přípravek - nějaký sirup, právě s vysokým obsahem vit. C, D... ale teď nevzpomenu na název.. snad budou vědět v lékárně.. Rozmyslet na co a jestli vůbec očkovat (kvůli hliníku a thimerosalu - sloučenina obsahující rtuť ve formě etylrtuti) a více než 77 dalších látek vakcíny, možným zbytkům DNA, virům. Jen pro zajímavost v současné době se antigeny pěstují na oplozených slepičích vejcích - používají se plodové membrány nebo fibroblasty z kuřecích zárodků, na kuřecích ledvinových buňkách, na buňkách z ledvin afrického kočkodana (tzv. Vero buňky) a na buňkách z lidských plodů pocházejících z potratů (buněčné linie WI-38, MRC-5, RA 27/3) - zdroj - Varovné signály očkování..
Snad jsem trochu pomohla..
Kolem roku 1600 se Jacques Guelleman pokusil o malou revoluci v oblasti zubních náhrad, místo zvířecích či lidských zubů, které v ústech podléhaly zkáze, bakteriím a podobně, navrhl minerální pastu k výrobě zubů umělých. Ta obsahovala mimo jiné bílý vosk, mastix, drcené korály a perly. Tím natolik předběhl svou dobu a vlastně i technické možnosti, že tento návrh zůstal spíše hudbou budoucnosti. V 19. století v Anglii byly zuby běžně nabízeny na tržištích, neboť zubní lékaři si zvykli vyrábět zubní náhrady z lidských zubů. A této možnosti, jak přijít k penězům, využívalo nemálo chudých lidí. Největšími dodavateli však zůstávala bitevní pole stejně jako vykradači hrobů. Nejcennější byl kompletní chrup či sada zubů sobě podobných. Tolik k historii.
Lidově řečeno: porcelánové zuby jsou vyrobeny z tvrdé dentální keramiky, která vydrží velký žvýkací tlak. Jsou velmi kvalitní, vysoce estetické, splynou s okolím a vypadají jako vlastní zub. Používají se také jako možné řešení pro celý nový chrup.
Celokeramické materiály umožňují jak náhradu ztracených zubů, tak ošetření různých defektů zubů. Celokeramické materiály jsou pevné, přesné, mají dlouhou životnost a především jsou estetické. Čím lépe se bude pacient o celokeramické materiály starat, tím déle mu budou dobře sloužit. Zuby nesoucí korunku jsou i nadále náchylné ke vzniku zubního kazu v oblasti krčku, kde je umístěn okraj korunky. Zároveň se v případě zanedbávání ústní hygieny může rozvinout zánět dásní.
Korunka je protetický výrobek, který tvoří umělý plášť ošetřovaného zubu. Svým tvarem a barvou by měl zcela věrně napodobit původní zub. Zhotovení korunek se doporučuje ve všech případech, kdy zub nelze kvalitně rekonstruovat jiným konzervativnějším způsobem (například výplní). Korunka umožňuje nejen rekonstrukci tvaru zubu, ale také významně zvýší mechanickou odolnost ošetřeného zubu a ochrání zub před možným podélným prasknutím. Korunkami se dají rovněž řešit větší korekce tvaru, postavení a barvy zubů.
Můstek je protetický výrobek, který nahrazuje ztracený zub anebo zuby spojuje. K jeho zhotovení je nutné obrousit nejméně 2 zuby sousedící s mezerou po ztraceném zubu. Na obroušené zuby se zhotoví korunky, které jsou spojené pomocí takzvaného mezičlenu (tedy daného nahrazovaného zubu). Můstky byly v minulosti hojně užívány, dnes jsou ztracené zuby většinou nahrazovány pomocí zubních implantátů. Jsou ale situace, kdy můstek představuje efektivnější variantu ošetření (například zuby jsou již nabroušené nebo v místě nahrazovaného zubu není dostatek kosti pro implantát). Můstek na implantátech má delší prognózu, protože na rozdíl od zubu je implantát v čelistní kosti zcela pevně ukotven. Platí samozřejmě
V současné době neexistuje žádná ověřená a bezpečná léčba infekce virem opičích neštovic. Pro účely lepšího zvládnutí propuknutí opičích neštovic lze použít vakcínu proti neštovicím, antivirotika a imunoglobulin proti vakcinii (VIG).
Vakcína proti opičím neštovicím a neštovicím
Jedna vakcína, JYNNEOS TM (také známá jako Imvamune nebo Imvanex), byla licencována ve Spojených státech k prevenci opičích neštovic a neštovic. Protože virus opičích neštovic je úzce spjat s virem, který způsobuje neštovice, vakcína proti neštovicím může také chránit lidi před onemocněním opičími neštovicemi. Minulé údaje z Afriky naznačují, že vakcína proti neštovicím je nejméně v 85% účinná v prevenci opičích neštovic. Účinnost přípravku JYNNEOS TM proti opičím neštovicím byla vyvozena z klinické studie imunogenicity přípravku JYNNEOS a údajů o účinnosti ze studií na zvířatech. Odborníci se také domnívají, že očkování po expozici opičím neštovicím může pomoci předcházet nemoci nebo ji zmírnit.
ACAM2000, který obsahuje živý virus vakcínie, je licencován pro imunizaci osob ve věku alespoň 18 let a s vysokým rizikem infekce neštovic. Může být použit u lidí vystavených opičím neštovicím, pokud se používá v rámci rozšířeného přístupu k výzkumnému novému lékovému protokolu.
Vakcína proti pravým neštovicím není v současné době dostupná široké veřejnosti. V případě dalšího propuknutí opičích neštovic v budou zveřejněny pokyny vysvětlující, kdo by měl být očkován.
Cidofovir a Brincidofovir (CMX001)
Cidofovir a Brincidofovir jsou antivirotika. Údaje o jejich účinnosti při léčbě lidských případů opičích neštovic nejsou k dispozici. Oba však prokázaly aktivitu proti poxvirům ve studiích in vitro a na zvířatech.
Není známo, zda osoba s těžkou infekcí opičími neštovicemi bude mít prospěch z léčby kterýmkoli antivirotikem, i když v takových případech lze jejich použití zvážit. Brincidofovir může mít oproti cidofoviru lepší bezpečnostní profil. Závažná renální toxicita nebo jiné nežádoucí účinky nebyly pozorovány během léčby cytomegalovirových infekcí brincidofovirem ve srovnání s léčbou cidofovirem.
Tecovirimat (ST-246)
Údaje o účinnosti ST-246 při léčbě lidských případů opičích neštovic nejsou k dispozici.
Studie využívající různé druhy zvířat ukázaly, že ST-246 je účinný při léčbě onemocnění vyvolaného orthopoxviry. Klinické studie na lidech ukázaly, že lék je bezpečný a snášenlivý s pouze malými vedlejšími účinky.
Imunitní globulin vakcínie (VIG)
Údaje o účinnosti VIG při léčbě komplikací opičích neštovic nejsou k dispozici. Použití VIG se podává pod IND a nemá žádný prokázaný přínos v léčbě komplikací neštovic. Není známo, zda osoba s těžkou infekcí opičími neštovicemi bude mít prospěch z léčby VIG, nicméně v takových případech lze její použití zvážit.
VIG lze také zvážit pro profylaktické použití u exponované osoby s těžkou imunodeficiencí funkce T-buněk, pro kterou je očkování proti neštovicím po expozici opičím neštovicím kontraindikováno.
V naší poradně s názvem VITE JAK POMOCI PACIENTOVI S CYSTICKOU FIBROZOU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Křapka.
Dobry den pane doktore,
Rad bych Vam polozil strucnou otazku.
Vite jak pomoci pacientovi s Cystickou fibrozou?
Jedna se o rodinneho prislusnika. O nemoci z pohledu zapadni mediciny vime jako ucastnici lecebneho procesu hodne, ale rad bych znal Vas pohled na tuto nemoc a pripadnou cestu ven z kolotoce trapeni.
Predem dekuji za jakoukoliv odpoved,
S uctou,
Roman Krapka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Nemohu vám poskytnout vyjádření pana Šuly, ale pokusím se odpovědět dle vlastního názoru. Cystická fibróza je dědičná genetická porucha, která narušuje normální funkce epiteliálních buněk nacházejících se v mnoha lidských orgánech - plíce, dýchací cesty, játra, ledviny, kůže a reprodukční systém. Cystickou fibrózu způsobuje jeden defektní gen, který narušuje funkce epiteliálních buněk a způsobuje, že se v těle objevují buňky s lepivým hlenem, což často vede k poškození plic a k chronickému kašli. Defektní gen u těchto lidí ovlivňuje jejich dýchání a schopnost filtrace vzduchu, trávení potravy a absorbci živin v zažívacím traktu. Podle Nadace pro cystickou fibrózu se v současnosti cystická fibróza považuje za nevyléčitelnou, nicméně určité diety, doplňky, trávicí enzymy a zvyky životního stylu mohou pomoci lépe zvládat příznaky. V první řadě je to výživná strava již od začátku zivota. Mnoho lékařů a odborníků na výživu pracujících s pacienty s cystickou fibrózou doporučuje stravu s vysokým obsahem tuku a vysokým obsahem kalorií, aby se snížilo riziko podvýživy. Ovšem pozor na nekvalitní potraviny a zpracované potraviny, ty mohou mít sice vysoký obsah kalorií a tuků, ale jsou to zejména trans-tuky nebo omega-6 mastné kyseliny, které obvykle nepomáhají ke snižování zánětu vedoucího k poškození plic, proto se nedoporučují pro osoby s cystickou fibrózou. Tyto nežádoucí látky se nacházejí zejména v rafinovaných rostlinných olejích: slunečnicový olej, olej z kukuřice a sezamový olej. Proto je důležité tyto potraviny zcela vyřadit a nahradit je podle následujících doporučení. Konzumace protizánětlivých tuků, včetně mononenasycených tuků, jako je extra panenský olivový olej, avokádový olej a panenský kokosový olej, je dobrý způsob, jak zvýšit příjem kalorií. Ořechy a semena, jako jsou mandle, chia semínka, lněné semínko, vlašské ořechy a konopná semena, jsou také dobrou volbou pro tento účel, stejně jako přirozeně hutnější maso, jako je červené hovězí maso a jehněčí. Nerafinované sacharidy mohou poskytnout výživné kalorie a energii, zejména v kombinaci s tuky. Nejlepší je jíst nezpracované, nízkoglykemické druhy, jako jsou původní druhy pšenice (špalda, samolina), ovoce a škrobovou zeleninu (řepa, mrkev, zelený hrášek, kukuřice a brambory). Obecně by v jídelníčku lidí s cystickou fibrózou měly být posíleny tyto komponenty:
1. vitamín K - všechna zelená zelenina;
2. vitamín D - slunce nebo sólarium;
3. vitamín A - nastrouhaná mrkev ohřátá v tuku;
4. vitamín E - ořechy;
5. někteří lidé s cystickou fibrózou by také měli přidat více soli do své stravy, aby se zabránilo dehydrataci;
6. omega-3 mastné kyseliny mohou být přínosem ke snižování zánětu (nacházejí se u volně žijících ryb, jako jsou lososy, sardinky a halibut);
7. pankreatické enzymy (k dostání volně v lékárně) jsou také běžně používány k tomu, aby pomohly lépe trávit jídlo a kalorie;
8. vysoce kvalitní multivitamíny a antioxidanty pomáhají předcházet zánětu, náchylnosti k infekcím a poškozen
Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.
Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.
Anatomie ženských orgánů:
vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
Tkáň jater je červenohnědé barvy a poddajné konzistence vyznačující se relativní křehkostí. Anatomicky jsou játra členěna na čtyři laloky. Při pohledu zepředu je dělíme na pravý a levý lalok, přičemž ten pravý je citelně větší. Funkci dělicí čáry zde plní jaterní brána, jíž do jater vstupuje vrátnicová žíla a jaterní tepna. Na viscerální ploše dále rozlišujeme ocasatý lalok a čtyřhranný lalok. Vnitřní uspořádání neodpovídá tomu povrchovému, je děleno do segmentů podle větvení jaterní tepny, vrátnicové žíly a žlučovodů. Každý z těchto segmentů je tvořen nesčetným množstvím jaterních lalůčků, které jsou propleteny drobnými cévkami a navzájem odděleny žlučovým kanálkem. Uspořádání segmentů je tvořeno navzájem nezávislými větvemi, takže může dojít k jejich vyjmutí bez toho, aby byla narušena funkčnost celých jater. Játra mají své nezastupitelné místo, jsou centrem metabolické výměny, působí jako filtr i úložiště řady důležitých látek. O jejich důležitosti sice nikdo nepochybuje, ale přesto jsou podceňovaná. Játra sehrávají důležitou úlohu již během těhotenství. V této době však neprovádí filtraci, ani se nepodílí na trávení, nýbrž uvolňují krevní kmenové buňky. Tuto funkci zastávají přibližně do 32. týdne těhotenství, než se o krvetvorbu začne plnohodnotně starat kostní dřeň. O tuto schopnost po porodu nepřijdou a v případě poškození kostní dřeně jsou schopny částečně zaujmout její místo i v dospělosti. Přesto je jejich hlavním cílem zajišťování metabolismu sacharidů, lipidů a aminokyselin.
Další podstatnou roli sehrávají v detoxikaci organismu. Některé nebezpečné látky nejsou rozpustné ve vodě a nemohou být vyloučeny z těla močí. Játra je tedy vychytávají a konjugují na látky, které jsou vyloučeny do žluče nebo zpět do krevního řečiště, kde je následně odstraní ledviny. Obdobný mechanismus je uplatňován i na přebytečný cholesterol a odpadní barvivo bilirubin, jenž vzniká rozpadem červených krvinek. Játra se také podílí na tvorbě proteinů krevní plazmy, jež jsou zodpovědné za srážlivost krve a osmotický tlak v cévách. Tvorbou hormonů ovlivňují produkci krevních destiček v kostní dřeni, metabolismus vody a solí a funkci růstového hormonu. Kromě tvorby hormonů některé další, například inzulin, steroidní hormon, vychytává a neutralizuje. Játra zastávají v našem organismu více než 20 životně důležitých úkonů a zároveň ve velkém ukládají zásoby důležitých látek. Ve formě glykogenu jsou zde uloženy rezervy glukózy, jež jsou uvolňovány do krevního oběhu po vyčerpání zásob energie během zvýšeného fyzického nároku, například při posilování. Dále ukládají měď, železo, vitamíny A (rezervy na 1–2 roky), D (rezerva na 1–4&n
Dítě postižené Goldenharovým syndromem má na jedné straně obličeje zmenšené rysy. Kromě obličejové vady mívají někteří jedinci v určitém procentu i postiženou páteř a vnitřníorgány. Přesná příčina vzniku tohoto syndromu není známá, pravděpodobně je na vině inzult někdy na začátků těhotenství. Vzhledem k tomu, že se nejedná o geneticky podmíněný syndrom a ve většině případů je pouze náhodně vzniklý, je riziko mít též dítě stejně postižené pro jedince s Goldenharovým syndromem jen minimální.
Příznaky:
mikroftalmie (malé oko) nebo chybějící oko
vrozený šedý zákal
preaurikulární píštěle (před uchem)
atrézie ušního vchodu (slepé zakončení)
jednostranná hypoplazie obličeje
anomální postavení zubů
celkové zaostání v psychickém vývoji, občas až mentální retardace
špatně vyvinuté obličejové svaly
špatně vyvinuté lícní kosti
problémy s očima, které mohou zahrnovat malé otvory, nezhoubné nádory, chybějící horní víčko
plochá a větší horní čelist
extrémně malá dolní čelist
ústní potíže jako nedostatečná tvorba slin, problémy s tvorbou či užíváním jazyka, možné potíže s řečí
rozštěp rtu anebo patra
makrostoma (ústa jsou nepřirozeně zvětšená a táhnou více na jednu stranu)
malé, deformované nebo úplně chybějící uši či ušní kanály
anomálie žeber a obratlů (nerozvinuté, chybějící nebo srostlé obratle)
skolióza (nadměrné zakřivení páteře)
srůsty kostí krku
nedostatečně vyvinuté orgány jako srdce, ledviny a plíce
porucha sluchu, zraku a problémy s dýcháním
problémy s vnitřními orgány (ledviny, plíce, srdce)
větší výskyt alergií (často neobvyklé)
Léčba spočívá v chirurgickém řešení jednotlivých vývojových odchylek, co je však možné jen na vysoce specializovaných pracovištích. Operace je nutno načasovat velmi obezřetně, neboť jakýkoli zásah do těla ovlivní ať už negativně nebo pozitivně budoucí růst. Cílem léčby je umožnit mozku a všem smyslovým orgánům dostatek prostoru pro rozvoj. Léčba zahrnuje rekonstrukci lícních kostí, čelistní chirurgii, oční chirurgii, rekonstrukci ucha, ortodontickou intervenci, operativní uzavření patra, logopedii či podporu sluchu. Základem je pak zajistit, aby dítě mohlo bez potíží dýchat, jíst, spát, komunikovat a stát se tak postupně nezávislým na okolí. Při léčbě je důležité nejen přesné plánování terapie, ale také podpora rodiny dítěte.
Játra (latinsky: iecur, řecky: hepar) jsou největším vnitřním orgánem a centrálním orgánem látkové výměny. Mají klíčovou roli v metabolismu sacharidů, tuků i bílkovin. Jsou trávicí žlázou, která produkuje žluč, i žlázou endokrinní, ve které se tvoří některé hormony. Jsou orgánem zásobním, ukládají glykogen, železo a některé vitamíny, jsou v nich tvořeny bílkoviny krevní plazmy a nezastupitelná je jejich úloha při detoxikaci organismu.
Játra dospělého člověka se na přední stěnu břišní promítají ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který leží v horní pravé části břicha, s přeponou směřující z dolní pravé strany na horní levou stranu. Váží okolo 1,5 kg. Jsou dobře zásobená krví, v klidu játry protékají až dva litry krve za minutu. Zvláštností jater je to, že kromě jaterní tepny, která k nim přivádí čerstvou okysličenou krev, do nich přichází také žilní krev z vrátnicové žíly, která je nasycená vstřebanými aminokyselinami a sacharidy z žaludku a střev.
Játra mají zhruba klínovitý tvar. U dospělého člověka váží 1 200–1 500 g a tvoří asi 2 % hmotnosti těla. Játra dospělého muže mohou mít hmotnost větší, 1 500–1 800 g. U dětí bývají játra relativně velká a tvoří 5 % jejich hmotnosti. Zdravá játra jsou mají poddajnou konzistenci a červenohnědou barvu. Tkáň je však relativně křehká, takže při nadměrných otřesech nebo nárazech může dojít k natržení jater a hrozí masivní, život ohrožující krvácení.
Játra mají tvar trojbokého jehlanu, jehož základna je přiložena k pravé břišní stěně a vrchol směřuje doleva. Mají dva hlavní anatomické laloky, větší pravý (lobus dexter) a menší levý (lobus sinister), jež jsou rozděleny úponem srpovitého vazu a průběhem levé sagitální rýhy na viscerální ploše jater. Kromě toho se na pravé straně popisují ještě dva menší laloky – ocasatý lalok (lobus caudatus) a čtyřhranný lalok (lobus quadratus). Na povrchu jsou játra potažená vazivovým pouzdrem zvaným Glissonovo pouzdro (capsula Glissoni), které přechází ve vazivo v okolí cév a lalůčků jaterní tkáně.
Na povrchu jater jsou popisovány dvě plochy: horní brániční plocha (facies diaphragmatica) přiléhá na bránici, z druhé strany na játra naléhají orgány břišní dutiny, tato plocha se nazývá facies visceralis.
Brániční plocha jater je konvexní a hladká, rozdělená úponem srpovitého vazu (ligamentum falciforme) na menší levý a větší pravý lalok. Dělí se na pars dextra, což je část obrácená doprava proti bránici a stěně hrudníku, pars anterior, přední část, která vpředu naléhá na bránici a stěnu břicha, pars superior, okrsek vložený do brániční klenby a pars posterior, zadní část, která vzadu naléhá na bránici a zadní b
Během prenatálního vývoje může dojít ke vzniku mnoha odlišností. Například se může stát, že se dítě narodí jako intersexuální jedinec, který má pohlavní orgány jak muže, tak i ženy.
Androgenův syndrom necitlivosti
U těchto syndromů nejsou cílové tkáně pro androgeny schopny reakce na hormonální stimulus buď zcela, nebo jen částečně. Teoreticky existuje řada možností receptorových poruch. Popsáno bylo doposud asi přes šest set mutací genu pro androgenní receptor. Prakticky se periferní necitlivost na androgeny projevuje několika klinickými syndromy, které se označují jako úplná, neúplná a minimální androgenní necitlivost. Vedle těchto syndromů se může snížená citlivost na androgeny uplatňovat u různých forem mužské neplodnosti spojené s poruchami spermiogeneze.
Syndrom testikulární feminizace či Morrisův syndrom (anglicky Androgen Insensitivity Syndrome – AIS) je dědičná genetická receptorová porucha charakterizovaná výhradně ženským fenotypem. Příčinou je necitlivost či úplné chybění receptorů pro androgeny – mužské hormony. V důsledku této necitlivosti tkání na mužský pohlavní hormon se plod, ač geneticky mužského pohlaví (XY), vyvíjí jako plod ženský se vznikem ženských zevních pohlavních orgánů a posléze i sekundárních pohlavních znaků.
Takový jedinec se i psychicky identifikuje jako žena. Tento syndrom je nejčastější příčinou mužského pseudohermafroditismu a jeho incidence je asi 1 : 20 000 narozených chlapců.
Jak se projevuje syndrom testikulární feminizace – příznaky, projevy, symptomy
typický ženský vzhled
velká prsa
ženská postava
nemocní se psychicky cítí ženami
pubické ochlupení chybí
ochlupení v podpaží chybí
nejsou vyvinuty ženské vnitřní pohlavní orgány (nedochází tedy k menstruaci a není možné oplodnění)
přítomna rudimentární nesestouplá varlata
dysgenetická varlata (nejsou správně vyvinutá a funkční)
často malignizace varlat
Vrozená adrenální hyperplazie
Kongenitální adrenální hyperplazie je postižení u žen, které mají hyperaktivní nadledviny. Ty vytvářejí další hormony, jako je kortizol, který je strukturálně a funkčně podobný testosteronu. Tyto recesivní geny lze nalézt také u mužů, ale nemají velký vliv. Ženám se rozvíjejí maskulinizované genitále v různé míře, například rozšíření klitorisu nebo případně řitní fúze. Pokud se zjistí tento problém brzy a je léčen, ženám nic nehrozí, takže jejich tělo a pohlavní orgány rostou normálně, chování zůstává ženské, nemají tudíž žádné problémy se sexuální identitou.
5 α-reduktázy deficit
Muži s deficitem 5 α-reduktázy neprocházejí stejným prenatálním vývojem jako ostatní muži. Tento enzym pomáhá kontrolovat poměr mužských pohlavních hormonů v těle. Když se objeví nedostatek tohoto enzymu, nedochází k normálnímu vývoji mužských pohlavních orgánů. Muži s tímto „onemocněním“ připomínají spíše ženy, zejména do období puberty. Poté se jim zvýší hladiny testosteronu a opět se z nich stávají muži.
Jedná se o skupinu parazitických prvoků vyvolávající celé spektrum parazitárních nákaz. Zdrojem nákazy bývají psovité šelmy nebo hlodavci. U nákaz vyvolaných Leishmania donovani a Leishmania tropica je zdrojem člověk. Přenos na člověka probíhá přes štípnutí bodavého hmyzu rodu Phlebotomus (Eurasie, Afrika) nebo Lutzomiya (Amerika). Leishmaniózy přenášené rodem Phlebotomus se vyskytují spíše v suchých oblastech polopouští, stepí a savan, zatímco americké mouchy jsou vázány na zalesněné oblasti. Problém představují rozvojové a chudé oblasti, ve kterých je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí vedoucí až k epidemiím. Podle lokalizace klinických projevů se rozlišují dvě základní formy leishmanióz: viscerální (postihuje vnitřníorgány) a kožní. Prevenci představuje vhodné oblečení a používání moskytiér a repelentů. Tato onemocnění podléhají epidemiologickému hlášení. Životní cyklus leishmanióz probíhá mezi lidským hostitelem a komárem. Leishmanie se u člověka vyskytují ve formě bez bičíku, napadají buňky, ve kterých dochází k jejich neustálému dělení, dokud napadená buňka nepraskne. Uvolněním parazitů dochází k šíření nákazy přes napadání dalších zdravých buněk. Pokud dojde k nasátí krve, dostávají se do trávicího traktu komára, kde se mění v bičíkatou formu. Zde dochází k dalšímu dělení, z jeho střev putují do hltanu a odtud při sání na člověku pronikají do nového hostitele a cyklus se opakuje. Původcem kožní formy jsou Leishmania tropica, L. major, L. infantum, L. ethiopica a americké druhy L. braziliensis a L. mexicana. Onemocnění se vyskytuje ve Středomoří, na Blízkém a Středním východě a ve Střední a Jižní Americe, odkud bylo importováno do Evropy. Inkubační doba je od několika týdnů do několika měsíců, ale ke kožním projevům může docházet i po několika měsících po návratu. Projevuje se vznikem papuly v místě, kde došlo k napadení hmyzem. Ta se postupně rozpadá na nebolestivý a špatně se hojící vřed se zduřeným okrajem. Může ale dojít k sekundární infekci, která mívá závažnější průběh. Kromě vzniku papul na kůži dochází i k postižení lymfatických uzlin v okolí vstupu infekce. Vyvolavateli kožně-slizniční formy jsou jihoamerické druhy Leishmania braziliensis a L. guyanensis, které se z místa vstupu infekce mohou pomocí lymfatických cest šířit do slizničního epitelu a dále do horních cest dýchacích. Ke klinickým projevům může dojít i po několika měsících či letech, kdy se již kožní projevy zhojily, ale nově se objevují vředy v ústech, nose nebo hltanu. Nebezpečí představuje skutečnost, že se šíří hluboko, čímž dochází k destrukci tkání a chrupavky. Viscerální forma je nejz
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například na náplni žaludku.
Části žaludku:
česlo (kardie)
fundus (formix) – vyklenutá část pod levou klenbou brániční, vyplněná vzduchem
tělo (corpus) a zakřivení
vrátník (pylorus) – zúžené místo při přechodu do dvanáctníku, podkladem je silný kruhovitý sval
Puriny jsou přírodní látky, které se nachází nejen v lidských buňkách, ale i v některých potravinách. V lidském těle se puriny pak metabolizují na kyselinu močovou, která je pro správné fungování lidského těla nezbytná (například pro fungování cév). Lidské tělo tedy puriny potřebuje, ale jejich větší příjem může způsobit člověku řadu onemocnění. Puriny totiž mají vliv i na kardiovaskulární onemocnění, nemoci ledvin a celého metabolismu. Některé studie doporučují, aby denní příjem purinů byl nižší než 400 mg. Zvýšený příjem purinů, totiž způsobuje vyšší množství kyseliny močové v těle a to může u člověka vyvolat dnu a hyperurikemii (=zvýšená hladina kyseliny močové v krvi). Při zvýšeném příjmu purinů je až pětkrát vyšší riziko těchto onemocnění.
Puriny do svého těla člověk přijímá z potravin, které jsou současně zdrojem energie (například maso, ryby, orgány, kvasnice). V potravinách se vyskytují čtyři typy purinů: adenin, guanin, hypoxanthin, xantin. I proto jsou onemocnění typu dny a hyperurikémie spojovány se špatnou životosprávou, kdy člověk konzumuje velké množství masa, zvířecích vnitřností, ryb a mořských plodů.
Množství purinů ve stravě se řeší hlavně v Japonsku, i proto je následující soupis potravin zaměřený na japonské potraviny. Kromě Japonska, se tyto studie projevují v terapiích ve Spojených státech amerických a ve Spojeném království Velké Británie a severního Irska. V tabulce se navíc také u některých potravin liší obsah purinů v závislosti na úpravě dané potraviny.
Hustota krve závisí na kvalitě práce všech lidských orgánů. Příčiny mohou být různé, ale jedna věc je jistá, hustá krev není schopna plnohodnotně vykonávat svou primární funkci - dodávku živin. Krevní buňky přidávají na hustotě krve, zatímco plazma má kapalnější konzistenci. Pokud tedy počet krvinek převýší hustotu plazmy, zvýší se i viskozita a hustota krve. Vzhledem ke zvýšené viskozitě pak nejsou všechny krvinky schopné plně vykonávat svou funkci. To znamená, že orgány nedostanou vyživující látky a ty odpadní se zase z orgánů nedostanou pryč. K tomu, aby se odčerpávala hustá krev, potřebuje srdce pracovat nad své síly, nemluvě o trombóze, křečových žilách, ateroskleróze či poruše prokrvení orgánů včetně mozku.
Aby se zabránilo stagnaci v cévách a zlepšila se průchodnost, je nutné ředění krve. Po absolvování krevního obrazu a určení závažnosti hyperviskózního syndromu určí lékař nezbytná opatření k normalizování stavu. Mějte na paměti, že krev je životodárnou mízou organismu, pohonem srdce a elektrárnou života.
