UZLÍK NA ŠLAŠE bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Abscesy jsou onemocněním, které řada lidí podceňuje a neuvědomuje si, co tato hlíza může v některých případech napáchat na jejich zdraví.
Absces kůže = furunkl (karbunkl)
Furunkl a karbunkl se řadí k hnisavým onemocněním kůže a menších žlázek (vlasové, chlupové, potní, mazové atd.).
Příčiny
Toto onemocnění obvykle způsobují mikroby (stafylokoky, streptokoky). Mikroby se do kůže dostávají v případě, že je nějak poškozená, nebo je lidský organismus oslabený, a tak kožní bariéra není tak silná. Důležité také je, aby správně fungoval imunitní systém, pokud by nebyl v pořádku, mohlo by se stát, že by absces hrozil po každém poranění kůže, ať už by to byl sebemenší škrábanec. Obvykle se projevují tak, že na kůži vznikne hnisavý vřídek, který bývá na dotek bolestivý. Je důležité ho ale nepodceňovat, protože i tento miniaturní útvar může vyvolat celkové onemocnění organismu. Furunkl nejčastěji postihuje osoby, jejichž kvalita kůže je výrazně snížená, ať už kvůli nějakému onemocnění, nebo špatné hygieně. Mohou se také vyskytnout u osob trpících sníženou obranyschopností lidského těla v důsledku cukrovky, nádorových onemocnění, užívání léků atd.
Bakterie obvykle vnikne do vlasového (chlupového) míšku, nebo do mazové žlázky a způsobí tam zánět, který se projeví vznikem červeného uzlíku v okolí daného chloupku / vlasu. Tento uzlík je navíc bolestivý a teplejší na dotek. Zánět se obvykle začíná dále šířit a v jeho středu se tvoří hnis, který se projevuje tak, že na kůži dochází ke zbělení obsahu uzlíku. Uzlík se právě tvorbou tohoto hnisu neustále zvětšuje a zároveň se hnis stále přibližuje k povrchu kůže. V řadě případů nakonec praskne a hnis tak volně odtéká pryč z těla. K protržení kůže ale nemusí dojít vždy, někdy si tělo se zánětem poradí samo bez toho, aby byl furunkl protržený.
Člověk nemusí mít na těle jen jeden tento vřídek, u lidí trpících chronickými onemocněními se jich nachází více, pokud by došlo k tomu, že by jich bylo více na jednom místě (například na šíji) a postupně se furunkly slily v jeden bolestivý uzel, jedná se již o karbunkl.
Vzniku tohoto typu abscesu se dá zabránit dodržováním preventivních opatření:
nosit čisté a volné oblečení,
pravidelně se mýt,
nedráždit a nezraňovat pokožku,
při poranění kůže ránu vydezinfikovat,
přijímat dostatek minerálů a vitamínů,
při onemocnění respektovat pokyny lékaře.
Léčba
Není třeba běžet k lékaři okamžitě, jen co se na těle objeví jeden malý vřídek. Obvykle se lékařská pomoc má vyhledat v případě, že se vřídek zvětšuje, je velmi bolestivý, člověka obtěžuje při každodenních činnostech a nezabírají na něj žádné „babské rady“. Mezi ně p
V naší poradně s názvem UZLÍKY NA ŠTÍTNÉ ŽLÁZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Toroková.
Dobrý den,prosím, můžete mi zodpovědět,jaký vliv má jód na uzlík na štítné žláze. V lékárně mi bylo řečeno že i jen použití jodisolu může být nebezpečné při poruše funkce štítné žlázy. Přitom jód je k funkci štítné žlázy potřebný.
Děkuji Toroková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jód je základní živinou při tvorbě hormonů štítné žlázy. Nedostatek jódu ve stravě vede právě k tvorbě k uzlíkům štítné žlázy, strumě a hypotyreóze. Jód se proto v mnoha zemích přidává do kuchyňské soli k léčbě stavů s nedostatkem jódu, a v důsledku toho má mnoho zemí programy jodace kuchyňské soli, aby se zabránilo nedostatku jódu v jejich populacích. Když země zahájí takový program, míra hypotyreózy výrazně klesá. Méně známé je, zda po zahájení programu jodace soli dochází k nějaké změně v počtu uzlů štítné žlázy. Existuje vědecká studie, jejíž hlavním cílem bylo posoudit změny ve struktuře štítné žlázy po zavedení programu jodace kuchyňské soli v Dánsku. Výsledky studie ukazují, že v oblastech s nedostatkem jódu mohou uzlíky štítné žlázy časem po zahájení programu jodace soli zmizet, pravděpodobně v důsledku zvýšeného příjmu jódu nezávisle na poklesu hypotyreózy (snížené funkci štítné žlázy). Zde je adresa s plným zněním této studie: https://www.thyroid.org/pat…
Na druhé straně je však nadměrný příjem jódu, který může spustit autoimunitní onemocnění štítné žlázy a její dysfunkci. Je zaznamenán případ, kdy při opakované lokální aplikaci jódu v podobě desinfekce na kůži došlo k hypertyreóze (zvýšená funkce štítné žlázy). Obsah studie je k dispozici zde: https://www.elsevier.es/en-…
Co teď s tím, když máte uzlíky na štítné žláze a chcete používat jód v přípravku jodisol? Dohodnout se se svým praktickým lékařem, aby vám v pravidelných intervalech odebral krev a nechal ji laboratorně vyšetřit na funkci štítné žlázy a na obsah jódu v plazmě. Bez těchto laboratorních výsledků je zvýšené používání jódu rizikové, jak je uvedeno ve zmíněných studiích.
Ženy mají čtyřikrát vyšší pravděpodobnost onemocnění štítné žlázy než muži. Nejčastěji jde o strumu, hypotyreózu, hypertyreózu a zánět žlázy. Ani uzlíky ve štítné žláze nejsou neobvyklé, a to především u žen nad 50 let. Tvoří se vlivem nedostatku jodu, genetiky nebo některých potravin. Klíčové je vyšetření ultrazvukem a poté pravidelné prohlídky. Pokud uzlík přesáhne velikost 10 mm nebo se zdá podezřelý, lékař provede punkci jehlou, aby se zjistilo, zda není zhoubný. V případě, že je, přistoupí se k chirurgickému řešení. Uzlíky mohou způsobovat rovněž nadměrnou tvorbu hormonů štítné žlázy, ale ve většině případů jsou neškodné.
Za uzlík lékaři považují jakýkoliv nenormální růst kousku tkáně ve štítné žláze. Nález uzlíku ve štítné žláze není důvodem ke zbytečným obavám, ale každý takový stav by měl být vyšetřen. Pokud vyšetření prokáže, že se jedná o zhoubný nádor, následuje vždy operace, při níž se tento kus tkáně odstraní. Jestliže je nádor nezhoubný nebo se jedná o jiný typ změny tkáně, lékař takového pacienta sleduje v pravidelných intervalech. Tedy obvykle ve dvouletých cyklech. Další indikací pro odstranění uzlíku může být i to, že způsobuje lokální potíže, třeba tlačí na jiné krční orgány nebo omezuje polykání. Uzlíky se odstraňují i tehdy, když porušují funkci štítné žlázy. V neposlední řadě operace probíhá i z kosmetických důvodů.
V naší poradně s názvem ODUMŘENÁ ŠLACHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Nechápu pojem odumřená šlacha .... co se tedy stane s postiženým místem, ( např. holeň), kde došlo k odumření ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Odumřelá šlacha se nejčastěji objevuje v místě úponu kosti a šlachy. Zde dojde k nekróze na šlaše a organizmus ji začne vnímat už ne jako šlachu, ale jako cizí tkáň a započne proti ní obranný proces, který se projevuje zanícením a otokem kolem odumřelé šlachy. Tento stav se neustále zhoršuje a zvyšuje se bolestivost v místě odumření. Odumřelá šlacha se musí operativně odstranit a nahradit novým materiálem, jinak se zánět bude dál rozšiřovat a mohl by zachvátit celou oblast, která by se pak nedala léčit jinak než, uříznutím.
U onemocnění hemeroidy, respektive hemoroidy, existují dva základní typy, a to buď vnitřní hemoroidy, nebo vnější hemoroidy. Základními příznaky u vnitřního typu je krvácení z konečníku bez známek bolesti. U vnějších je to viditelný otok v místech okolo svěrače, doprovázející menší či větší pocity svědění, pálení a bolesti.
Za normálních okolností jsou vnější hemoroidy rozmístěny kolem dokola řitního otvoru, a to před ním a uvnitř. Jestliže dojde k problémům s jejich funkčností, začne se v nich hromadit a srážet krev, až se nakonec vytvoří krví naplněný bolestivý a svědivý uzlík. V krátkém časovém horizontu dojde k postupnému vstřebání krve a uzel zmizí, nicméně po něm zůstane vystupující kožní útvar. Ten sice sám o sobě problémy přímo nezpůsobuje, ale může komplikovat hygienu v okolí a tím navyšovat pravděpodobnost opětovného výskytu potíží. Není tedy výjimkou, že se tento útvar odstraňuje pomocí chirurgického zákroku, tedy operací hemoroidů. Existuje však i možnost, že ke vstřebání krve nedojde a uzlík vlivem tlaku praskne. V takovém případě je naprosto nezbytné udržovat okolí konečníku neustále naprosto čisté, protože hrozí reálné riziko zanesení infekce do vzniklé rány.
Problémy s vnitřním typem vznikají uvnitř análního otvoru. Jejich typickým prvním symptomem je výskyt jasně červené krve při vyprazdňování nebo po něm. Setkat se můžeme jak s jejím odchodem společně se stolicí, tak s následným odkapáváním přímo z řitního otvoru. Signálem mohou být i drobné krvavé skvrny objevující se na toaletním papíru během hygieny po vykonání potřeby. Závažnost tohoto onemocnění a jeho projevy se však mohou postupně zhoršovat. V takových případech dojde k vyhřeznutí uzlíků z análního otvoru. V rámci různých stadií vývoje nemoci může docházet k tomu, že se vrací nazpět samy, nebo že je nutné je vrátit nazpět „ručně“, ale také k tomu, že již není možné je navrátit zpět a jsou nenávratně vyhřezlé ven. V pokročilejších stadiích se pak objevují doprovodné a sekundárně vzniklé problémy jako produkce hlenu, záněty pokožky v anální oblasti, a dokonce i fekální inkontinence.
Zásadním rozdílem mezi oběma typy je bolestivost, která se obvykle objevuje u vnějších hemoroidů, ale ani u nich se s ní nesetkáme vždy. Nutno podotknout, že řada příznaků nemusí být nutně důsledkem existence hemoroidů, ale jiného onemocnění, což se týká především zmiňované krve ve stolici. To však situaci nijak nezlehčuje, ba naopak. Ať už se tedy potýkáte s jakýmikoliv problémy týkajícími se análně-rektální oblasti, vyhledejte odbornou lékařskou pomoc v ordinaci proktologie. Je pochopitelné, že se jedná o velice intimní záležitost, která je nepříjemná prakticky pro kohokoliv, ale včasná léčba zabrání zhoršení situace a případnému vzniku trvalých následků.
Dupuytrenova kontraktura postihuje převážně muže ve středním a vyšším věku, a to většinou manuálně pracující. Byla prokázána rovněž rodová zátěž (v některých rodinách je výskyt častější). Pravá příčina vzniku tohoto onemocnění však není známa. V začátku onemocnění se v dlani objeví nebolestivý uzel, boule nebo zatvrdlina. Hmatné hrboly ve dlani záhy přecházejí v pevné vazivové srůsty kůže, povázky a šlach ohýbačů prstů. Povázka (palmární aponeuróza) je pevný plochý vazivový útvar zpevňující dlaň.
Postupně se k zatvrdlině přitahuje kůže, která se pohybuje v souvislosti s ohýbáním postiženého prstu. V blízkosti přirostlé kůže se často tvoří vedle uzlu v kůži i prohlubeň. Časem dochází k omezení hybnosti postiženého prstu, který zůstává pokrčený a nelze ho samovolně zcela narovnat (natáhnout). Postupně bývá postiženo i více prstů, nejčastěji se jedná o prsteník a malík. V případě zanedbání onemocnění může dojít k úplnému pevnému znehybnění ztuhlých ohnutých prstů, které nelze nijak používat. Po určité době dochází k nevratnému poškození kloubů postižených prstů. Práce takovou rukou je pak velmi omezená. V případě objevení prvních příznaků (boulička nebo prohloubenina ve dlani) lze pravidelným cvičením a masírováním dlaně udržet vznikající kontrakturu v takovém stavu, že k omezení hybnosti prstů vůbec nedojde. Pokud deformace dlaně nebrání běžným činnostem, lze tento snesitelný stav udržet. Podmínkou je však každodenní narovnávání (natahování) prstů a tím zabránění vzniku kontraktury.
Pokud se i přes intenzivní cvičení prsty deformují a vázne jejich natažení, je nutné přistoupit k operaci. Operace se provádí v místním znecitlivění. Čím je stav pokročilejší, tím větší je operační rána v dlani (často sahá až na postižené prsty). Nepohyblivost kůže totiž znemožňuje její odtažení při operaci. U zanedbaných deformací bývá nutný i místní přenos kůže. Operační rány Dupuytrenovy kontraktury pokrývají pilovitě (cikcak) téměř celou dlaň. Vzhledem k problematické hygieně (pod skrčenými prsty) jsou rány náchylné na mikrobiální kontaminaci. Po operaci je nezbytné neprodleně zahájit rehabilitaci – rozcvičování prstů. Jedině včasná intenzivní rehabilitace zabrání opětovnému tvoření srůstů a lze očekávat dobrý výsledný efekt operace. V případě zánětu operační rány je rehabilitace komplikovaná. Pooperační pracovní neschopnost bývá od 1 do 3 měsíců.
Záněty Achillovy šlachy jsou velmi častým onemocněním u sportovců. Obvykle může dojít k zánětu jak šlachy, tak i jejího obalu. K zánětu Achillovy šlachy obvykle dochází v důsledku přetěžování, často nevhodným cvičením a pohybem. Obvykle se tak stává při aktivitách, při nichž dochází k nárazům chodidla do pevné podložky (všechny sporty, při nichž se běhá). K zánětu Achillovy šlachy může dojít u člověka v jakémkoliv věku a při jakékoliv aktivitě, přestože větší předpoklad k tomuto onemocnění mají jedinci, kteří se sportu věnují rekreačně a jsou ve věku zhruba 30 let a výše. Vliv na vznik zánětu této šlachy může mít ale i špatně zvolená obuv pro danou sportovní aktivitu, vynechání rozcvičení před sportovním výkonem, přeceňování svých schopností, pohyb po špatně zpevněném povrchu, náhlé zvýšení fyzické aktivity (například při běhu náhlý přechod do sprintu), špatný pitný režim, nebo i předcházející zranění lýtkového svalu. Člověk by se měl snažit tomuto všemu vyvarovat, protože léčba zánětu Achillovy šlachy není vždy úplně příjemná. Jako vhodná prevence může také sloužit omezení náročných fyzických aktivit, využívání ortopedických vložek do bot a nošení vhodné sportovní obuvi, zároveň je také dobré střídat pohybové aktivity, vždy se před sportem rozcvičit a zátěž zvyšovat postupně.
- příznaky
Zánětlivá onemocnění této šlachy mohou mít několik stádií a každé stádium má své příznaky. Nejprve se zánět „achillovky“ projevuje bolestí v oblasti této šlachy po sportu, nebo po velké fyzické zátěži nohy. Zároveň je achilovka také bolestivá na dotek a obvykle se objevuje i určité zduření této oblasti (zpravidla otok v blízkosti patní kosti), náhlá ztuhlost dolní končetiny v oblasti bérce, větší bolest při rychlém pohybu, zároveň se také může na šlaše objevit boule, nebo šlacha může „praskat“ při pohybu. Pro druhé stádium je typická bolesti již při fyzické aktivitě, bolest je opět obvykle provázena otokem dané oblasti. Předposlední třetí stádium se projevuje bolestí Achillovy šlachy i v okamžicích klidu, tedy v době kdy šlacha není nijak zatěžována. Poslední stádium se projevuje trvalou bolestí, která se může stupňovat i při sebemenším pohybu nohy. K tomuto stádiu obvykle dochází tím, že zánět v Achillově šlaše nebyl léčen.
- léčba
Hned na začátku je třeba zmínit, že léčba zánětu Achillovy šlachy je absolutně nezbytná, pokud by se totiž šlacha neléčila, mohla by se zcela přetrhnout a to by mohlo trvale ovlivnit její funkci. Důležité je také nezanedbávat nutnou rehabilitaci a respektovat předepsaný klidový režim a nohu v takovém případě zbytečně nezatěžovat, aby se situace dále nezhoršovala.
Latinsky se šlacha nazývá tendo a anglicky tendon nebo sinew.
Šlachová pochva
Na místech, kde se šlachy stýkají s jinými vnitřními strukturami těla, jsou šlachy umístěné ve šlachových pochvách - obalech s dvojitou stěnou vyplněnou tekutinou, v níž kloužou a promazávají se. Při přirozeném stárnutí či dlouhodobém výkonu stejného pohybu mazivová tekutina vysychá a pokud nedojde k jejímu doplnění, vrstvy pochvy se o sebe začnou bolestivě odírat za praskavého zvuku (tzv. krepitace, známé při praskání kloubů prstů).
Folikulitida je infekční zánět vlasového váčku. V místě postiženého folikulu dochází k zarudnutí. Vytvoří se malý hrbolek, který se může změnit ve vřídek naplněný hnisem. Většinou se toto ložisko šíří a vřídky se množí. Postižené místo je bolestivé. Folikulitida se většinou hojí bez jizvy, může však dojít ke vzniku takzvaného furunklu.
Podobnosti s opruzeninou jsou pouze v zarudnutí a bolesti. Léčba folikulitidy je založena na antibiotických mastech, které se aplikují přímo na postiženou oblast. Velmi důležité je dbát na hygienu zasaženého místa. Pouze při velmi rozsáhlých ložiscích folikulitidy a jejím těžkém průběhu jsou podávána antibiotika ve formě tablet.
Ekzém
Ekzém je chronický svědivý kožní zánět. V akutní fázi se projevuje výskytem svědivých, začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky (papulky a pustulky). Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny kůže.
Podobnost s intertrigem spočívá v zarudnutí a lokalizaci v podobných partiích těla. Základem léčby ekzémů jsou antihistaminika k potlačení alergických reakcí, v těžších případech pak lokálně podávané kortikoidy.
Plíseň
Plíseň je nemoc vyvolaná kvasinkami. Vzniká v místech vlhké zapářky a jako profesionální onemocnění u osob, které pracují ve vlhku nebo máčejí dlouhodobě kůži bez patřičné ochrany. U nich se může vyvinout i zánět nehtových lůžek. Kožní kandidóza se projevuje jako ohraničená léze s erythemem a papulkami. Za okolností, jež jsou doprovázeny poklesem buněčné imunity, je infekce torpidní, vyskytuje se i na sliznicích. Většinou odolává terapii. U kojenců vzniká celkem neškodný povlak v dutině ústní (soor) a kožní kandidóza jako následek vlhčení kůže pod plenkou. Pro povrchové postižení sliznic je charakteristický bělavý povlak lpící k povrchu, nebolestivý. Vyskytuje se na sliznici dutiny ústní, na jazyku, na patře, v hrdle.
Projevy s intertrigem jsou téměř totožné, jelikož opruzeniny vznikají také v důsledku plísní. Tudíž i léčba je identická.
Nežit
Nežit je z lékařského hlediska hnisavé kožní onemocnění, které vyvolávají různé bakterie. Vzniká na zádech, šíji či hýždích, kde se infekce zanesená třením do chlupového váčku (ale nejenom) začne zvětšovat. Tím postupně vzniká nehezký vřídek na kůži, který roste, mírně mění barvu a na vršku je nejčastěji zakončen malým žlutým stroupkem. Na omak bývá teplý a postupem času se začíná vyplňovat hnisem. Nežit je dosti bolestivý. Po čase převážně praskne a vyteče a průběžně se zahojí, někdy se vstřebá sám od sebe i bez prasknutí. Není neobvyklé,
Ganglion je útvar, který se vytváří kolem šlach při přetížení. Svaly hýbou prsty na končetinách pomocí šlach. Šlachy jsou uloženy ve šlachových pouzdrech, v nichž je malé množství tekutiny, aby šlachy dobře klouzaly.
Příznaky
Při přetížení může v nejexponovanějším místě vzniknout drážděním lokální zánět, který způsobí zmnožení tekutiny, jež se změní na rosol a ve zbytnělém šlachovém pouzdře vytvoří útvar, kterému se říká ganglion. Většinou se objeví jako tuhý uzlík někde na zápěstí, u prstů na rukou či nohou. Může být bolestivý.
Dříve se doporučovalo rozmáčknutí – vyžaduje to ale docela velké úsilí a výsledkem má být prasknutí pouzdra a vytečení jeho obsahu do podkoží. V chirurgických a ortopedických ambulancích lze ganglion ošetřit punkcí – píchne se do něj injekční stříkačkou a rosolovitý obsah se vytáhne ven, případně se zpátky aplikuje kortikoid, což je látka, která by měla poškodit pouzdro ganglionu, aby už nevznikal. Následně se doporučuje nadále místo masírovat. I po těchto procedurách se ganglion může někdy vracet, zejména pokud přetěžování dané šlachy přetrvává. V nejúpornějších případech pak přichází v úvahu vyříznutí celého útvaru – podle velikosti a lokalizace v místní (lokální) nebo i celkové anestezii (narkóze). Způsob léčby vždy závisí na velikosti, lokalizaci a na tom, jak velké obtíže ganglion činí.
Karcinom štítné žlázy je zhoubný nádor. Vzniká tak, že se některé buňky ve štítné žláze začnou nekontrolovaně množit a vytvoří uzel, který roste. Ve velké většině případů se nádor zachytí dříve, než začne metastazovat. Ve srovnání s jinými zhoubnými nádory rostou karcinomy štítné žlázy velmi pomalu a dají se dobře léčit, čímž se na základě úspěšnosti léčby snižuje úmrtnost. I když jde o relativně vzácné onemocnění (představuje pouhé 1 % všech malignit), je nejčastějším zhoubným nádorem v endokrinologii (90 % endokrinologických malignit). V České republice je popisováno až 600 nově zachycených případů karcinomu štítné žlázy ročně a jeho výskyt stoupá, dílem také díky zlepšené diagnostice.
Rozdělení:
karcinomy,
méně často lymfomy,
velmi vzácné sarkomy.
Karcinomy se dále dělí na:
papilární (44–81 %),
folikulární (18–40 %),
anaplastický (3–15 %),
medulární (3–12 %).
Ve štítné žláze lze diagnostikovat i metastáze karcinomu plic, prsu, ledvin.
Příznaky
Onemocnění se projeví jako náhodný nález hmatného, většinou nebolestivého uzlu na krku nebo náhodný nález uzlu na ultrazvuku. Uzly ve štítné žláze jsou však časté (vyskytují se u 19–76 % obyvatelstva, především u žen a ve vyšším věku) a zdaleka ne každý uzel představuje karcinom. Naopak, naprostá většina uzlů (90–95 %) je nezhoubných (jde o takzvané pseudocysty, koloidní hyperplastické uzly nebo nezhoubné nádory – adenomy).
Vyšetřovací metody
Palpační vyšetření: Je základní vyšetřovací metodou při podezření na karcinom štítné žlázy a krku.
Ultrazvuk: Je další metodou vyšetření této oblasti, včetně vyšetření krčních lymfatických uzlin. Ultrazvuk je metoda široce dostupná, a proto by každý hmatný uzel ve štítné žláze měl být ultrazvukem vyšetřen.
FNAB: Ultrazvuk také rozhodne, zda stačí uzel zkontrolovat s časovým odstupem, nebo zda je nutné provést punkci uzlu pod ultrazvukovou kontrolou (FNAB – fine needle aspiration biopsy). FNAB je jednoduché vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s běžným odběrem krve. Provádí se po lokální dezinfekci krku dvěma vpichy tenkou jehlou do uzlu pod ultrazvukovou kontrolou.
Cytologie: Tím je získán materiál na cytologické vyšetření (vyšetření shluků buněk pod mikroskopem). Je-li výsledek FNAB pozitivní nebo podezřelý, je nutná operace (odstranění jednoho nebo obou laloků štítné žlázy). V případě negativního nálezu lze s velmi vysokou pravděpodobností (více než 95 %) zhoubný nádor vyloučit. I v těchto případech však má být velikost uzlu pravidelně kontrolována ultrazvukem a při zvětšování či jiném podezření z malignity je indikována kontrolní FNAB či o
Každou pigmentovou skvrnu na pokožce je nutné nejdříve odborně prozkoumat. Až poté vám dermatolog navrhne vhodnou formu jejího odstranění. Na kůži těla se může objevit skvrna hnědého odstínu různé intenzity, která někdy nevyčnívá nad okolí a není plastická. Tento typ změny barvy na kůži se spíše označuje jako hyperpigmentace. Jindy může být skvrna barevně zbarvená a vystouplá, lze ji nahmatat, může mít drsný povrch. Tyto změny se označují jako pigmentové névy neboli znaménka, také se může jednat o seboroické bradavice. V případě, že se ložisko zvětšuje, tvar se stává nesymetrickým, hranice ložiska se rozpíjejí do okolí, v barvě se střídá více odstínů hnědé od bledé až po černou, případně se na povrchu objeví uzlík, oděrka či krvácení, měli byste navštívit dermatologa. Za riziková lze označit všechna nově vzniklá znaménka a ložiska hnědé barvy nad 6 milimetrů v průměru. Léčba tohoto stavu závisí na diagnóze.
Uzly ve štítné žláze jsou častým nálezem a vyskytují se až u 30–40 % žen nad 50 let. Naprostá většina z nich (90–95 %) je nezhoubné povahy. Důvod jejich vzniku může být různý. V minulosti byl nejčastější příčinou nedostatečný přísun jódu v potravě – jódový deficit. Po zavedení plošné jodizace jedlé soli u nás a na Slovensku v 50. letech minulého století vstupují do popředí další příčiny vzniku uzlů, jako jsou především genetické vlivy (například mutace některých genů ovlivňujících růst a funkci buněk štítné žlázy), vliv určitých látek v potravě, změny v životním prostředí a jiné.
Uzel ve štítné žláze je ložisko, které má jinou strukturu než okolní tkáň štítné žlázy. Menší uzly lze poznat jen podle ultrazvuku, větší bývají někdy i hmatné. U malých uzlů se doporučuje FNAB, což je biopsie štítné žlázy, kdy se tenkou jehlou z uzlu odeberou buňky k mikroskopickému vyšetření. Vyšetření se provádí většinou bez umrtvení, je to malé píchnutí, jen trochu nepříjemné. Podle vyhodnocení buněk v mikroskopu lze stanovit riziko, které daný uzel představuje. Dále bude uzel buď pravidelně sledován ultrazvukem, jestli neroste (tento postup je častější), nebo by se (při podezřelém mikroskopickém nálezu) provedla operace štítné žlázy.
Uzly většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. Avšak v některých případech dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzly dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření – scintigrafie štítné žlázy, na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření jevily jako takzvané studené.
Vyšetřovací metody
Ultrazvuk: Je základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlů ve štítné žláze. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzel menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit.
FNAB: Jedná se o biopsii štítné žlázy. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý velký uzel na štítné žláze (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí vám lékař takzvanou punkci tenkou jehlou (angl. fine needle aspiration biopsy – FNAB) s následným cytologickým vyšetřením stěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlu. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.
Zjišťování informací o nemoci je důležitou součástí léčby. Co nejdříve po něm by ale měla následovat návštěva lékaře. Nestyďte se mu svěřit se svými zdravotními komplikacemi. Pokud znáte popisované příznaky z vlastní zkušenosti, návštěvu odborníka neodkládejte. Poradit se můžete s praktickým lékařem, který vás případně odešle na specializované pracoviště (proktologie, gastroenterologie, chirurgie). Lékař provede potřebná vyšetření, poradí s úpravou životosprávy, doporučí lokální léčbu (masti, čípky) a rozhodne o léčbě venofarmaky (léky na posílení žilní stěny).
Mnoho pacientů si najde základní informace na internetu a poté si koupí „naslepo“ mast či čípky v lékárně. Hemoroidální onemocnění je však dlouhodobý problém, který je mimo jiné příznakem takzvaného chronického žilního onemocnění (stejně jako například metličky a křečové žíly). Proto je nutná návštěva odborníka.
Krémy a čípky mohou přinést krátkodobou úlevu, ale důležitá je dlouhodobá léčba vycházející z aktuálního stavu pacienta (stadium onemocnění). Jedině léčba z rukou lékaře pomůže zlepšit stav žilní stěny, zmírnit krvácení a bolest a zabránit opakování akutních hemoroidálních atak. Lékař vám poradí, zda stačí venofarmakum (lék), nebo je již nutná chirurgická léčba. Proto i zde platí, že čím dříve začnete s odpovídající léčbou, tím lépe.
V prvních stadiích je možné využít ambulantní metody, později je nutný několikadenní pobyt v nemocnici. Nejvhodnější metoda zákroku závisí na konkrétním stavu. Důležité je ale uvědomit si, že odstranění neznamená, že již bude vše v pořádku. Při nedodržování režimových opatření (dostatečný pitný režim a množství vlákniny v jídelníčku, omezení dráždivých potravin, užívání léků na posílení žilní stěny, nošení volného oblečení, zvýšení osobní hygieny, pravidelný pohyb a speciální cviky) se mohou komplikace opět rychle vrátit.
Léčba hemoroidů
konzervativní
ambulantní zákrok
operace
Konzervativní léčba: Pod konzervativní léčbou se skrývají zásady prevence nemoci (vláknina, tekutiny, hygiena). K tomu je doporučováno provádět sedací koupele v odvaru z dubové kůry, aplikovat masti a čípky.
Ambulantní zákrok: Většinu hemoroidů lze přelstít ambulantním zákrokem, který obyčejně nevyžaduje pracovní neschopnost pacienta po zákroku, obejde se bez anestezie a hlavně vyřeší pacientovi nepříjemný problém.
Nejčastěji ambulantně prováděné zákroky jsou:
Koagulace infračervenými paprsky – vhodná jen pro malé hemoroidy, neboť působí pouze do hloubky 3 mm.
Elastická ligatura – nejrozšířenější metoda u nás. V podstatě se provádí podvázání hemoroidu gumovým kroužkem – hemoroid je zaškrcen a odpadá. Po tomto výko
Rakovina penisu se nejčastěji vyvine ze zánětů na žaludu vlivem nedostatečné hygieny. Zánět se zcela nezhojí, ale přejde do takzvaného přednádorového ložiska. Přednádorové ložisko se z počátku nezvětšuje a vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu. Tato forma rakoviny penisu se nazývá Queyratova erytroplazie. Po čase se ale toto ložisko začne rozšiřovat a přejde v klasickou formu rakoviny penisu. V této formě může nádorové ložisko rakoviny penisu vypadat jako malý uzlík, vřídek nebo zarudlé místo například na žaludu. Nádor v této fázi již postupně prorůstá celým penisem a může zasáhnout mízní uzliny, odkud pak metastazuje a postupně zničí celý organizmus a hostitel umírá na celkové zchřadnutí. Toto rozlézání rakoviny penisu do okolí je obvykle patrné na bolestivě zduřených lymfatických uzlinách v tříslech.
Pokud se vám na penisu objevila boule, výrůstek, zpozorněte. I když nebolí, může se jednat o symptom rakoviny penisu. Ložisko se v tomto případě nejčastěji nachází na špičce penisu a v prvních stadiích je nebolestivé. Bolest a krvácení se obvykle dostaví až v pozdějších fázích. I když je to relativně vzácný druh nádoru, jeho výskyt rok od roku stoupá a nejvíce jsou jím ohroženi muži starší čtyřiceti let. Jakýkoli uzlík, vřídek nebo nemizející skvrny na penisu by měl proto bezpodmínečně vidět urolog nebo dermatolog. Účinnou prevencí je důsledná hygiena penisu, protože výzkumy prokazují, že u obřezaných mužů se rakovina penisu objevuje v mnohem menší míře. Tvrdý, okrouhlý a nebolestivý vřídek na penisu je například charakteristický pro onemocnění syfilidou.
Základní vyšetřovací metodou v diagnostice uzlíků ve štítné žláze je ultrazvuk štítné žlázy. Ultrazvukové vyšetření by se u prvního nálezu uzlu mělo opakovat v půlročních intervalech. V případě, že je uzlík menší než 10 mm v průměru, neroste a nejeví se sonograficky podezřelý, je možné četnost vyšetření ultrazvukem prodloužit. Pokud uzel štítné žlázy přesáhne 10 mm v nejdelším průměru, nebo pokud se vyšetřujícímu lékaři jeví jako podezřelý (například rostoucí uzel, zvýšené prokrvení a podobně), doporučí lékař takzvanou punkci tenkou jehlou, s následným cytologickým vyšetřením nátěru na sklíčku (vyšetření pod mikroskopem). Jde o metodu s úspěchem používanou již 50 let, která se dnes provádí převážně pod kontrolou ultrazvukem. Cílem punkce je vyloučit zhoubnou povahu uzlíku. Jde o rychlé a bezpečné vyšetření, jehož bolestivost je srovnatelná s krevním odběrem.
Uzlíky většinou činnost štítné žlázy nijak neovlivňují. V některých případech však dojde ke zvýšené tvorbě hormonů štítné žlázy právě v jednom či více uzlech a ostatní tkáň naopak svou činnost utlumí. Proto lze tyto takzvané horké uzle štítné žlázy dobře diagnostikovat pomocí radioizotopového vyšetření (scintigrafie štítné žlázy), na kterém horké uzly vystupují do popředí. Naopak uzly zcela nefunkční by se na tomto vyšetření mohly jevit jako takzvaný studený uzel štítné žlázy.
Je zvláštní typ karcinomu štítné žlázy, který je zčásti dědičný (příčinou jsou mutace takzvaného RET protoonkogenu, které způsobují nekontrolované dělení buněk) a může se vyskytovat i ve spojení s nádory jiných endokrinních orgánů (takzvaný syndrom mnohočetné endokrinní neoplazie 2. typu). Postižení nemocní mívají zvýšenou hladinu kalcitoninu. Příbuzní pacientů s medulárním karcinomem štítné žlázy by měli být geneticky vyšetřeni, a pokud je u nich zjištěna mutace RET protoonkogenu, štítná žláza by měla být preventivně chirurgicky odstraněna.
Léčba
V léčbě karcinomu štítné žlázy je na prvním místě operace – úplné odstranění štítné žlázy (takzvaná totální tyreoidektomie) s následnou zajišťovací léčbou radiojódem, a takzvaná supresní léčba tyreoidálními hormony. Supresní léčba zahrnuje podávání tyreoidálních hormonů (tyroxinu) ve vyšších dávkách, které vedou k takzvané supresi (snížení) tyreoidálního stimulačního hormonu (TSH) v krvi pod dolní hranici normálních hodnot. Léčba radioaktivním jódem využívá schopnosti buněk diferencovaného karcinomu vychytávat z krve radioaktivní jód, který způsobí „vnitřní“ ozáření nádorových buněk a jejich zničení. Tuto léčbu nelze použít u medulárního a anaplastického karcinomu, kde je základní metodou jen operace – pokud je nález operabilní a nejsou přítomny vzdálené metastáze. Zmenšení anaplastického a medulárního karcinomu (nikoliv vyléčení) lze dosáhnout zevním ozářením; chemoterapie může být účinná u anaplastického karcinomu. Naopak u vzácného lymfomu štítné žlázy je chemoterapie indikována na prvním místě – dochází po ní obvykle k regresi a operace není potřeba.
Prognóza
Prognóza karcinomu štítné žlázy je většinou dobrá. Nejlepší prognózu má karcinom papilární, zejména pokud je zachycen v časném stadiu (omezen na štítnou žlázu), kdy má téměř 100% vyléčitelnost. Hůře léčitelný je karcinom folikulární (zejména u mužů nad 50 let), ještě hůře medulární a nejzhoubnější průběh má karcinom anaplastický (ten je ale velmi vzácný).
Prevence
Prevencí karcinomu štítné žlázy je, pokud je to možné, vyvarovat se expozici rizikových faktorů, které jsou uvedeny výše. Z praktického hlediska sem patří především uvážlivá indikace opakovaných rentgenových vyšetření a opakovaných vyšetření počítačovou tomografií horní poloviny těla hlavně v dětském věku a vyvarování se dlouhodobé neadekvátní léčby tyreostatiky (léky používanými k léčbě zvýšené funkce štítné žlázy) bez lékařského dohledu.
Prevencí medulárního karcinomu je preventivní odstranění štítné žlázy u příbuzných s prokázanou mutací RET protoonkogenu. Vhodné je samovyšetřování krku, to znamená pravidelné prohmatávání krku a oblastí nadklíčků, a konzultace s lékařem v případě hmatné rezistence.
