Téma: 

vagina foto


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

PŘÍČINY VAGINÁLNÍHO ZÁPACHU

Miliony žen po celém světě trpí vaginálním zápachem. Tento zápach je nejčastěji popisován jako rybina. Nepříjemný zápach způsobují bakterie běžně přítomné v pochvě, u nichž však došlo k přemnožení. Vaginální zápach může být doprovázen poševním svěděním nebo podrážděním vagíny. Je výrazně znatelný po pohlavním styku. Některé z příčin a prevence vaginálního zápachu jsou popsány níže.

Zdroj: Příčiny vaginálního zápachu
Zveřejněno: 27.5.2013


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: BOLENÍ MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

DOBRÝ DEN PANÍ KAMČO TAK MĚ UŽ NESVĚDÍ VAGÍNA A BOLÍ MĚ MOČOVÝ MĚCHÝŘ POŘÁD A PROSÍM VÁS O RADU JESTLI MÁTE ČAS TAK MĚ PROSÍM ODPOVĚZTE A ZA TU PŘEDCHOZÍ ZPRÁVU MOC DĚKUJU POMOHLA JSTE FAKT ŽE JO

Zdroj: diskuze SVĚDĚNÍ VAGÍNĚ I V MOČOVÉM MĚCHÝŘE CO TEĎ ?
Odesláno: 26.6.2017 uživatelem Jitka
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

HLAVOVÉ NERVY

Hlavové nervy – pomůcka

Didaktická pomůcka k zapamatování názvů hlavových nervů vychází z prvních písmen latinských názvů a je dána do slovní hříčky. Vypadá takto: Oh Oh Oh, To Touch And Feel Virgin Girl's Vagina And Hymen:

  • n. olfactorius
  • n. opticus
  • n. oculomotorius
  • n. trochlearis
  • n. trigeminus
  • n. abducens
  • n. facialis
  • n. vestibulocochlearis
  • n. glossopharyngeus
  • n. vagus
  • n. accessorius
  • n. hypoglossus

Didaktická pomůcka pro funkci hlavových nervů je: Some Say Marry Money, But My Brother Says Big Breasts Matter More:

  • sensitivní
  • motorická
  • both (obojí)

Detail odstavce: Hlavové nervy – pomůcka
Zdroj: Hlavové nervy
Zveřejněno: 9.12.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: SVĚDĚNÍ VAGÍNĚ I V MOČOVÉM MĚCHÝŘE CO TEĎ ?

DOBRÝ DEN JSEM JITKA A MÁM STRAŠNEJ PROBLÉM JSEM UŽ ZOUFALÁ A I BREČÍM SVĚDÍ MĚ VAGÍNA A I MOČOVÝ MĚCHÝŘ A MŮŽU SI UVAŘIT BYLINKOVEJ ČAJ NA MOČOVÉ CESTY A ALE TO JE MÁLO A EXISTUJE PROSIM VÁS MASTIČKA NA TOTO SVĚDĚNÍ ? A MOC VÁM PŘEDEM DĚKUJU ZA ODPOVĚĎ A NADHLEDANOU A MĚJTE SE SUPER Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze SVĚDĚNÍ VAGÍNĚ I V MOČOVÉM MĚCHÝŘE CO TEĎ ?
Odesláno: 25.6.2017 uživatelem Jitka
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

VŠE O PENISU

Abnormální penis

Jak se žije s abnormálním penisem? Asi těžko. Vagína přece jen není bezedná. Ale sex není jediná strast, která takového jedince potká, pokud si své genitálie musí omotávat kolem stehna. V Guinnessově knize rekordů se tyto položky zatím nevedou, ale existuje záznam o abnormálním penisu na světě, kdy někdo si dal tu práci s tím, že tomuto jedinci jeho penis ve stavu erekce přeměřil a jeho délka byla 34 cm!

Detail odstavce: Abnormální penis
Zdroj: Vše o penisu
Zveřejněno: 16.12.2016

MOUČNIVKA

Moučnivka na zadečku

Moučnivka na zadečku dítěte může být zaměněna s plenkovou dermatitidou. Proto je vhodná návštěva dětského lékaře, který zhodnotí situaci a předepíše dítěti vhodnou léčbu. Kvasinky žijí na vlhkých částech těla, jako je vstup úst, konečník nebo vagina.

Detail odstavce: Moučnivka na zadečku
Zdroj: Moučnivka
Zveřejněno: 11.8.2017

DERIVAČNÍ KOUPEL, CO O NÍ VÍME?

Derivační koupel a sexuální stimulace.

Derivační koupel není žádné intimní mazlení! A těm, kdo se bojí, že ochladnou, se nemají čeho bát, spíše naopak. Derivační koupel dynamizuje sexuální funkci u žen i u mužů. Ženy, které měly děti nebo kterým již povolila vagína, se pomalu vrátí k původnímu tonusu.

Detail odstavce: Derivační koupel a sexuální stimulace.
Zdroj: Derivační koupel, co o ní víme?
Zveřejněno: 29.1.2012

VAGINÁLNÍ KVASINKOVÁ INFEKCE

Co způsobuje vaginální kvasinkovou infekci?

Většina kvasinkových infekcí je způsobena typem Candida albicans. Zdravá vagína má mnoho bakterií a malý počet kvasinkových buněk. Bakterie pomáhají udržovat jiné organismy pod kontrolou. Když se něco stane, dojde ke změně rovnováhy těchto organismů, která se pak projeví určitými symptomy. Nerovnováhu mohou způsobit například antibiotika, vysoká hladina estrogenů v těhotenství nebo hormonální substituční terapie. Ale na vině mohou být i zdravotní problémy, například cukrovka nebo HIV.

Detail odstavce: Co způsobuje vaginální kvasinkovou infekci?
Zdroj: Vaginální kvasinková infekce
Zveřejněno: 6.1.2013

VNITŘNÍ ORGÁNY LIDSKÉHO TĚLA

Vagina

Pochva neboli vagína (latinsky: vāgīna) je část samičího pohlavního ústrojí u placentálů a vačnatců. Je to trubice vedoucí od dělohy k povrchu těla samice. Její hlavní funkce se naplňují při pohlavním styku, menstruaci a porodu. Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo do pochvy ční shora. Když žena stojí vzpřímená, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.

Pojem vagina se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Je to podobný vztah, jako kdyby se ústa nazývala hrdlem. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou velmi měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý. Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.

V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou nebo dokonce sterilní péči je zbytečná nebo dokonce škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.

Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její funkci:

  • Bartholiniho žláza – je umístěna po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
  • Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.

Detail odstavce: Vagina
Zdroj: Vnitřní orgány lidského těla
Zveřejněno: 24.10.2017

BOLEST PATY

Co radí na bolest paty čínská medicína

Tradiční čínská medicína je souborné označení pro metody diagnostiky i léčby, které vycházejí z tradičního čínského léčitelství. Mezi léčebné metody patří akupresura, akupunktura, masáže, změna stravy, podávání bylin. Dle čínské medicíny se v organismu člověka všechny orgány a buňky mezi sebou vzájemně ovlivňují a ovlivňují se také navzájem s přírodou a vesmírem.

U nedostatečnost jinu ledvin –YIN XU – jsou bolesti paty chronické, vyskytují se hlavně v noci, jsou mírně ostřejší. Ostatní příznaky odpovídající nedostatečnosti jinu ledvin – jasně červená líčka nebo čelisti, noční pocení, horkokrevnost, vnitřní neklid, nespavost, sucho v ústech, vyhublost, suchá kůže, u žen suchá vagina, u mužů noční poluce. Na tento stav čínská medicína doporučuje bylinné směsi nazývající se Svěžest podvečerní pagody a Šaolinový olej.

Další možná terapie při bolestech pat dle čínské medicíny.

Detail odstavce: Co radí na bolest paty čínská medicína
Zdroj: Bolest paty
Zveřejněno: 20.8.2016

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU CYTÉAL

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Antiseptikum, dezinficiens
Pěnivý roztok určený k desinfekci kůže či sliznic (koncentrovaný nebo ředěný) tvořený: 

  • chlorhexidinem - kationtové antiseptikum ze skupiny biguanidů.
  • hexamidinem - kationtové antiseptikum ze skupiny diamidinů.
  • chlorocresolem - ze skupiny halogenofenolů.

Slabé antiseptikum o širokém spektru působení, bakteriostatické nebaktericidní, trichomonacidní, částečně inhibováno organickými látkami.

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Penetrace aktivních složek přípravku do kůže zůstává při respektování terapeutických dávek nízká. Musíme však brát v úvahu i velikost léčené plochy, stav pokožky (je-li pokožka poraněná či nikoliv) a dobu léčby.
Vzhledem ke své slabé rozpustnosti v lipofilním prostředí je obsah aktivních látek pronikajících kůží velmi nepatrný.

5.3. Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku

Studie lokální snášenlivosti (kůže, oko a vagína) prokázaly úplnou absenci podráždění nebo toxicity, při použití přípravku zředěného v poměru 1/10. 
 

Detail odstavce: 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
Zdroj: Souhrn údajů o přípravku Cytéal
Zveřejněno: 1.2.2012

ŽENSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY

Reprodukční systém ženy

Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.

Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.

Anatomie ženských orgánů:

  • vnitřní ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina interna): vaječník (ovarium) – párová pohlavní žláza, Skeneho žlázy, Bartholiniho žláza
  • vývodné cesty pohlavní: vejcovod (tuba uterina), děloha (uterus), děložní hrdlo, pochva (vagina)
  • vnější ženské pohlavní ústrojí (organa genitalia feminina externa) / zevní pohlavní orgány: vulva, malé pysky (labia minora), velké pysky (labia majora), poštěváček (clitoris)

Detail odstavce: Reprodukční systém ženy
Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno: 15.2.2017

TRICHOMONIÁZA

Co je to trichomoniáza?

Trichomoniáza patří mezi časté onemocnění převážně pohlavních orgánů. Výjimečně u žen může tato choroba infikovat močovou trubici, konečník a z pochvy se může dostat až do dělohy. Původcem trichomoniázy je bičenka poševní (Trichomonas vaginalis), pohyblivý prvok se čtyřmi bičíky. Nemoc je nepříjemná především pro ženy, u nichž je primárním místem infekce vagína. Vyvolává zde svědivý a hnisavý vaginální výtok. Mužům způsobuje uretritidu, to znamená zánět močové trubice, která však obvykle bývá doprovázena jen velmi mírnými nebo žádnými příznaky. Komplikací u neléčené chronické infekce však může být zánět prostaty a semenných váčků. Přenáší se výhradně sexuálním stykem. Jiný přenos z člověka na člověka je spíše teoretickou záležitostí, ale stejně jako u jiných pohlavně přenosných chorob jej vyloučit nelze (například prostřednictvím společně používaného vlhkého ručníku, žínky a podobně). Mimo tělo přežívá parazit maximálně několik hodin. Trichomoniáza usnadňuje vniknutí HIV infekce do těla člověka. V případě těhotenství může infekce vyvolat předčasný porod a bývá příčinou nízké porodní váhy novorozence. Pokud nakazí muž ženu trichomoniázou, je velmi pravděpodobné, že není jeho jediná partnerka.

Detail odstavce: Co je to trichomoniáza?
Zdroj: Trichomoniáza
Zveřejněno: 18.6.2013

ZÁNĚT MOČOVÝCH CEST

Příčiny zánětu močových cest

Za zánět močových cest mohou převážně bakterie. Ve většině případů jsou příčinou močové infekce bakterie Escherichia coli. Tato bakterie je normální součástí naší stolice. I přes pravidelné dodržování hygieny se může občas stát, že se bakterie dostane z okolí konečníku přes hráz do močové trubice, dále pak do močového měchýře. Hlavním důvodem je nesprávné utírání konečníku po vykonání stolice. V dnešní době je možný přenos i análním sexem, kdy je zánětem ohrožena vagína i močová trubice. Bakterie přítomné v konečníku a tlustém střevě se dostávají na intimní místa. Pokud se namnoží, mohou způsobit zánět močových cest aj.

Dalšími příčinami mohou být:

  • prochlazení při dlouhém pobytu venku, koupání nebo sedání na mokrý či studený podklad;
  • nedostatečná hygiena, zvláště při menstruaci;
  • genitální herpes;
  • zvýšené dráždění či poranění při pohlavním styku;
  • nevhodné návyky při oblékání a hygieně (těsné kalhoty, tanga, používání deodorantů či parfémů na intimní místa, špatné oplachování po použití mýdel či sprchových gelů);
  • stres;
  • chlamydie;
  • zadržování močení.

Větší riziko nákazy mají také těhotné ženy a lidé s cukrovkou. Vysoká hladina krevního cukru totiž může vést k jeho vylučování do moči. Sladké prostředí je pak ideální pro růst a množení bakterií. Infekce tak vzniká daleko častěji a má i vážnější průběh.

Detail odstavce: Příčiny zánětu močových cest
Zdroj: Zánět močových cest
Zveřejněno: 12.10.2013

ŽENSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY

Pochva

Ženská pochva je elastická trubice ze svalů, dlouhá 7–8 cm, přičemž přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, a průměr je kolísavý asi 3–5 cm. Spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Končí klenbou poševní. Děložní hrdlo ční do pochvy shora. Když žena stojí vzpřímeně, pochva směřuje nahoru dozadu. S dělohou svírá úhel asi 45°. Poševní vchod je na zadním konci vulvy, za ústím močové trubice. Nad pochvou je stydký pahorek. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou.

Pojem „vagina“ se často používá pro vulvu, ale tento název je nepřesný, protože vagina jen ústí ve vulvě. Délka, šířka a tvar pochvy se mohou měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit, a to dvakrát až třikrát. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička novorozeněte. Lubrikaci (zvlhčení) pochvy, k níž dochází při sexuálním vzrušení a jež výrazně usnadňuje frikční pohyby, zajišťují Bartholiniho žlázy uložené nedaleko poševního vchodu a děložního hrdla. Samotné stěny pochvy žlázy neobsahují, ale hlen skrz ně prostupuje. Hlen může být bílý nebo žlutý, řídký nebo hustý.

V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. V pochvě se však nachází nesterilní prostředí, takže snaha o přehnanou, nebo dokonce sterilní péči je zbytečná až škodlivá. Většinou je lépe (pro prevenci i léčbu) podpořit zdravou rovnováhu poševní flóry (například podporou laktobacilů) než usilovat o její celkové potlačení.

Součástí pochvy jsou žlázy nutné k její správné funkci:

  • Bartholiniho žláza – nachází se po levé a pravé straně pod poševním vchodem;
  • Skeneho žlázy – jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Funkce pochvy:
  • při pohlavním styku přijímá samčí penis (může dojít k oplodnění);
  • rodí se skrz ni (v případě přirozeného porodu);
  • poskytuje kanál pro odtok menstruační krve.

Pochva v pubertě

Před prvním pohlavním stykem je pochva panny chráněna panenskou blánou neboli hymenem.

Pochva po porodu

Při porodu se pochvou dostává z dělohy na svět dítě. Protože je hlavička dítěte při porodu již velmi velká, představuje porod pro pochvu výjimečnou zátěž. Právě proto se používá nástřih hráze. Pochva většiny žen porod přestane bez většího poškození a vrátí se po něm téměř do původního stavu.

Detail odstavce: Pochva
Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno: 15.2.2017

VŠE O PENISU

Růst penisu

Penis se vyvine během nitroděložního vývoje plodu již ve třetím měsíci těhotenství. Ve dvanáctém týdnu těhotenství jsou již vyvinuty pohlavní orgány. V šestnáctém týdnu lze snadno rozeznat pohlaví. Tehdy má celé dítě přibližně 16 cm. Po narození roste penis dítěte jen pomalu. Matky se často zbytečně obávají, že s růstem penisu jejich syna není něco v pořádku. Pomalý růst penisu v tomto období je zcela přirozený. Tělo začne produkovat větší množství testosteronu až v pubertě, což podnítí růst penisu.

K největšímu růstu penisu dochází tedy v pubertě. Výrazný růst do délky začne ve střední pubertě někdy mezi 12.–15,5. rokem života. V pozdní pubertě, která začíná mezi 14.–16. rokem, roste penis dál do délky a v tomto stadiu i výrazněji hrubne. Velikost penisu je definitivní kolem 18. roku života. Ojediněle může růst penisu trvat až do 20. roku věku.

Dle urologů má průměrný penis ve ztopořeném stavu cca 13 cm a po obvodu 12 cm. Tento údaj potvrzují i výrobci kondomů.

Z fyziologického hlediska pravděpodobně velikost penisu není pro vzrušení ženy významná, neboť citlivá je především zevní část vagíny, kam bez problémů pronikne i krátký penis. Krom toho se vagína dokáže velikostně přizpůsobit rozměrům jakéhokoliv penisu. Preference větších penisů u některých žen má tedy spíše psychologické, nikoliv fyziologické důvody, nicméně není vyloučeno, že větší penis může ženu lépe stimulovat i fyzicky.

Není žádným tajemstvím, že sexuální funkce muže klesá s věkem. Hladina testosteronu se snižuje, stejně jako objem ejakulátu a kvalita spermií; objevují se erektilní dysfunkce či impotence. Studie ukazují, že také proud moči v průběhu času slábne kvůli oslabení močového měchýře a svalů nebo jako důsledek zvětšení prostaty. Nedávný výzkum ale navíc potvrzuje to, čeho se muži obávají nejvíc a o čem příliš nemluví: Jak jde čas, penis sám prochází významnými změnami.

Dvě hlavní změny se týkají vzhledu. Penis postupně ztrácí svoji tmavě růžovou barvu kvůli snížení průtoku krve. Pomalu přichází i o své ochlupení. Jak testosteronu ubývá, penis se postupně vrací do prepubertálních let, kdy je většinou holý. Zatímco ztráta pubického ochlupení nemusí být na škodu (třeba s orálním sexem si chloupky moc nerozumí), horší je to se smršťováním penisu. Velikost penisu je v ohrožení kvůli času. Jak se tuk hromadí v dolní části břicha, v porovnání s tímto tukovým polštářem vypadá penis kratší. V některých případech ale opravdu břišní tuk penis doslova pohřbí. Kromě tohoto optického klamu má však penis tendenci podstoupit skutečné a nevratné snížení velikosti. Snížením se rozumí zkrácení délky i zúžení. Obvykle se nejedná o dramatické úbytky, ale nápadné být určitě mohou. Jestliže má muž například 15,24 cm dlouhý penis, když je mu 30 let, může ho mít v 60 nebo 70 letech kratší až o 2,54 cm. Na tomto zkracovacím procesu se podílejí nejméně dvě skutečnosti. Jednou z nich je pomalé ukládání tukových látek (plaky) v malé cévě v penisu, což zhoršuje prokrvení orgánu. Tento proces je známý pod pojmem ateroskleróza (kornatění tepen). Neprůchozí komory pak zvěstují potíže s erekcí.

Detail odstavce: Růst penisu
Zdroj: Vše o penisu
Zveřejněno: 16.12.2016

JEMNÉ MILOVANÍ BEZ ANTIKONCEPCE

Tak tedy, jdeme na to

Tantrické milování

Tantrické milování nezahrnuje pouze milostné spojení, ale jedná se o neuvěřitelně komplexní nevýslovné umění, vnímané skrze prožitky dvou hluboce propojených bytostí v intimní milostné hře. Na úrovni samotného milování je v tantře kladen důraz mimo jiné i na milostné polohy, hluboce uvolněnou relaxační atmosféru, používání afrodiziak či na provádění rituálních gest, která během milostného spojení navozují posvátnost a pomáhají páru spolu s kontrolou dechu a tvořivou vizualizací kontrolovat své sexuální energie. Níže najdete tantrické polohy, které se během milostné hry používají nejčastěji.

Pět základních skupin poloh duchovního milování jsou:

  • žena nahoře
  • muž nahoře
  • polohy na boku
  • sedící polohy
  • polohy, kdy žena sedí zády k muži

K těmto základním polohám existuje samozřejmě nepřeberné množství variací, jako jsou polohy ve stoje, obrácené polohy, „na všech čtyřech“ a další.

V umění tantrického propojení se obvykle objevuje také pět dalších poloh. Jedná se o polohy pro orální milování.

Typy poloh

  • žena ve stoje, v podřepu nebo v sedě na muži, čelem k němu, vagina se dotýká jeho úst
  • muž ve stoje, v podřepu nebo v sedě, žena na kolenou nebo v sedě, čelem k němu, věnuje pozornost jeho lingamu
  • muž leží nebo sedí, žena sedí nebo klečí zády k němu, čelem k jeho nohám
  • muž a žena v pozici 69, žena nahoře
  • muž a žena v pozici 69, muž nahoře

Zde můžete vidět sexuální pozici 69.

Žena potřebuje k dosažení orgasmu více času než muž, je vhodné začínat takovými pozicemi, které jí poskytují co největší stimulaci, takže je třeba za pomoci praxe zjistit, které polohy to jsou. Muž se obecně vzruší velmi rychle a dosáhne rychle i orgasmu. Má se proto snažit na počátku milování naopak volit takové polohy, které jsou pro něj co nejméně dráždivé, aby mohl dokonale kontrolovat svou sexuální energii.

Většina mužů přechází obvykle do dominantní role a doufá, že takto svoji milenku skrze mohutné pronikání lépe uspokojí. Často tak však u nich pouze dojde k ejakulaci dříve, než úplně uspokojí svoji partnerku, anebo vůbec ještě před dosažením orgasmu.

V tantrickém milování uspokojení ženy však představuje skutečný základový kámen. Někteří tantrici navrhují, aby na počátku spojení muž poskytl ženě orální stimulaci. K tomu lze použít některou z popsaných poloh. Muž má vášnivě líbat ohanbí své milé a ta mu má ochotně sdělovat, jaký způsob laskání se jí líbí nejvíce, a vést ho, aby mohli společně dosáhnout na vrchol milostného vzrušení. K dokonalé souhře během erotické hry se mohou milenci čas od času dívat vzájemně do očí, aby empaticky lépe vycítili, jak prožívá potěšení a radost ze vzájemného hlubokého spojení ten druhý.

Dále může žena přejít do pozice nahoře, sedět nebo klečet nad milencem a nechat se vzrušivě pronikat jeho ztopořeným údem. V této fázi musí být muž opět dostatečně pozorný vůči kontrole sexuální energie. Nemá se zdvihat, aby ženu lépe prostoupil, ale má zůstat ležet a provádět co nejsilnější kontrakce svalů v pánevní oblasti. To mu pomůže vyvarovat se předčasné ejakulaci, kterou by promrhal svoji energii.

Při tantře se musí žena cítit velmi svobodně a volně, musí být osvobozena od předsudků či jakýchkoliv sexuálních zábran, aby potěšení z milostné hry mohlo vzrůst na maximum. Je dobré, když na začátku milostné hry se svým milencem zaujme aktivní roli. Jakmile dosáhne prvního orgasmu, je možné si role vyměnit s tím, že se milenci snaží nerozpojit a udržet intimní kontakt, aby společně prožili tolik co nejvíce rozsáhlých orgasmů, jak je to jen možné.

Z pozice, ve které byla žena nad mužem, se vymění, aby zaujali milostnou polohu v sedě, čelem k sobě, kdy se vzájemně dívají do očí. Tyto polohy neumožňují příliš rozsáhlé pohyby. Žena přenechá penetraci na muži, sedí na něm obkročmo, takže její ňadra a rty jsou snadno přístupné jeho ústům a záda i zadeček v dosahu jeho rukou. Sedící pozice prohlubují v páru intimitu a poskytují velmi dobrou kontrolu nad sexuálními energiemi.

U sedících tantrických poloh, kdy zůstává v náruči svého milého, čelem k němu, může žena stále kontrolovat průběh a rytmus milování. Má provádět kontrakci pánevní oblasti a kontrakci vaginálního svalstva, aby tak rytmicky tiskla penis partnera. V takové poloze může být snadněji probuzena základní energie bytosti, která je následně vždy směřována páteří vzhůru. Pociťované vibrace a vzrušení je pro oba milence nanejvýš příjemné.

Ze sedící polohy je pro ženu snadné lehnout si dozadu a požádat milého, aby se s ní miloval, zatímco leží pod ním. Jedná se o polohu, kde muž může převzít dominantní roli. Širokým rozevřením nohou a jejich odtlačením dozadu, s koleny u hlavy, může muž pronikat do vagíny velmi hluboko.

Poté se milenci mohou položit do polohy na boku, která usnadňuje hlubokou relaxaci a intimní spojení jejich těl, zůstávají stále tváří k sobě. Mají směřovat pozornost na dech, oba se snaží naladit na rytmus toho druhého, což vede k prohloubení pocitu vzájemného sdílení a k hlubokému spojení na úrovni duší.

Muž, aniž by se rozpojili, otočí partnerku tak, aby se dostala zády k němu. To mu umožní proniknout lingamem do oblastí její joni, které jsou jinak v jiných polohách nedostupné. Po dostatečné době mohou milenci snadno přejít k poloze 69 a pokračovat tak v jejich přenádherné erotické svátosti. Tato pozice usnadňuje dosažení některých velmi silných a rozsáhlých orgasmů, které jsou prožívány simultánně.

Tantrický sex důrazně rozlišuje mezi orgasmem a ejakulací. Ačkoli se obojí ve většině případů odehrává ve stejný okamžik, muži jsou schopni dosáhnout vyvrcholení bez ejakulace. Základem je ale vždy pomalu stupňované vzrušení a co nejdéle odkládaná ejakulace. Ve skutečnosti je však tantrický sex velmi příjemný zážitek, který prohlubuje a posiluje partnerské vztahy.

Detail odstavce: Tak tedy, jdeme na to
Zdroj: Jemné milovaní bez antikoncepce
Zveřejněno: 21.4.2017

ŽENSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY

Hymen

Kde je umístěna panenská blána? Mnoho lidí žije v bludu, že panenská blána je součástí pochvy. Nikoli, jde o součást vulvy, tedy zevních ženských pohlavních orgánů. To znamená, že se de facto nachází mimo vaginu. Co se stane po jejím protržení, si představíme nejlépe, když protrhneme papírový kapesník – prostě se v něm udělá díra, ale kapesník sám nezmizí ani se nerozpustí. Blána se jednoduše oddělí a stane se okrajovou součástí vchodu do pochvy.

Pojmem panenská blána se označuje slizniční řasa, která u mladých dívek částečně uzavírá vchod do pochvy. V této bláně jsou zpravidla různé otvory, díky nimž může odtékat menstruační krev. Při prvním pohlavním styku se panenská roztrhne na několik cípů. Toto protržení (deflorace) obvykle provází mírné krvácení. Panenská blána je poměrně slabá a k jejímu odstranění nemusí dojít pouze při pohlavním styku. Deflorace může být způsobena například i masturbací nebo sportem.

Sexuální aktivita obvykle panenskou blánu naruší, její přítomnost byla ve společnostech, kde se panenství cení, pokládána za jeho důkaz. Nicméně panenská blána není dokonalým důkazem panenství, protože může být protržena při masturbaci, manipulaci s tamponem nebo nesexuální aktivitou (třeba při cvičení), aniž by žena měla pohlavní styk. Na druhou stranu je možné i to, že žena s neporušenou panenskou blánou už pohlavní styk měla.

Během časných stadií vývoje plodu žádný otvor do pochvy ani neexistuje. Tenká tkáň, která pochvu ukrývá, se obvykle před narozením částečně rozdělí a vytvoří panenskou blánu s jedním nebo několika otvory, které umožňují menstruaci. V pubertě se vlivem hormonu estrogenu panenská blána stává velmi pružnou. Díky tomu je obvykle možné používat tampony, aniž by se žena o svou panenskou blánu musela bát.

Biologickým účelem panenské blány je pravděpodobně alespoň částečné zamezení vniknutí infekce do těla skrze pohlavní orgány. Velikost a tvar otvorů panenské blány je u každé ženy jiný, tudíž vzdálenost a velikost nelze přesně určit.

A jak jednoduše odpovědět na otázku náctiletých: „Jak poznám, že už nejsem pana?“ Jednoduše: „Pokud jsi měla pohlavní styk, panna nejsi, pokud neměla, tak jsi.“

Typy panenských blan:

  • kruhová – blána tvoří prstenec okolo poševního otvoru;
  • přepažená – blána tvoří jeden nebo více pásů napříč poševním otvorem;
  • dírkovaná – blána překrývá celý poševní otvor, ale obsahuje několik dírek;
  • po porodu – blána zcela chybí, zbyly z ní pouze masité zbytky po obvodu poševního otvoru;
  • fimbriatus – ztluštělá blána, která vzniká nadměrným působením estrogenů;
  • annularis – základní prstenčitá blána s různě prostorným otvorem;
  • semilunaris – blána připomínající svým vzhledem semilunární chlopně cév.

Hymenotomie

Některé ženy se narodí bez panenské blány, jiným panenská blána zcela uzavírá poševní otvor, takže je nutné ji jednoduchým řezem chirurgicky narušit. Panenská blána může být i docela silná, takže ženy mohou požádat gynekologa, aby ji protrhl, a zabránil tak bolesti během pohlavního styku. Tomuto zákroku se říká „hymenotomie“. Ženy však také mohou požadovat chirurgickou opravu panenské blány, aby mohly předstírat panenství. I z tohoto důvodu nemůže být přítomnost nebo nepřítomnost hymenu důkazem zachovaného nebo ztraceného panenství.

Hymenoplastika

Hymenoplastika je operace, která obnovuje hymen, tedy panenskou blánu.

Zde je detailní foto.

Detail odstavce: Hymen
Zdroj: Ženské pohlavní orgány
Zveřejněno: 15.2.2017