Počáteční stadia keratokonu lze dobře korigovat brýlemi, když už brýle nestačí, lze použít měkké kontaktní čočky, které velmi mírně srovnávají povrch rohovky. V dalším stadiu je řešením nošení tvrdých kontaktních čoček, které svým tlakem na rohovku rovnají její povrch účinněji než kontaktní čočky měkké. Brýle ani čočky ale nezabraňují dalšímu rozvoji onemocnění. Dále se používá metoda CXL. Pokud se stav stále horší, jde provést další chirurgický zákrok, kdy je přímo do rohovky implantován kroužek, po němž dojde k oploštění rohovky. Tato léčba je známá jako Intrastromal Corneal Ring Segments. Pokud dojde k opětovnému zhoršení stavu, přichází konečné řešení, které se nazývá keratoplastika. Jedná se o transplantaci rohovky, kdy je buď transplantována celá rohovka, nebo jen některé vrstvy.
Ve svém příspěvku BLEFARITIDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sam.
Dobrý den, mám blefaritidu již skoro rok, měla jsem k tomu na začátku i zánět rohovky. Oci hrozně pálí a štípou, nesnesu skoro žádnou kosmetiku na obličeji. Jsem z toho zoufalá... Má někdo zkušenost, zda je možné se s touto diagnózou ještě nekdy vrátit ke kontaktním cockam, nebo alespoň k jejich občasnému nošení? A jaký je pohled na laserovou operaci a blefaritidu? Děkuji,.S.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sam.
Ještě doplním, že žádné kapky na suché oči mi nepomáhají, naopak po nich oči ještě více zčervenají. To už je mnohem účinnější babská rada - obklady z mléka, to trochu uklidní.
Pannus je prorůstání cévnaté tkáně spojivky do rohovky, která za normálních okolností žádné cévy neobsahuje, s postupným narušením její průzračnosti. Jde tedy o povrchovou vaskularizaci rohovky. Pannus scrophulosus vzniká při šíření flyktény na rohovku. Pannus trachomatosus se šíří z horního okraje limbu, a není-li trachom léčen, může postihnout celou rohovku. Onemocnění není bolestivé a není spojené s výtokem z oka.
Léčba
Onemocnění nelze vyléčit, lze jen ovlivňovat a kontrolovat jeho průběh. Terapie je doživotní a spočívá v přechodné aplikaci kortikosteroidů ve formě masti nebo kapek a v aplikaci cyklosporinu A ve formě kapek nebo masti. Pokud se oči pravidelně ošetřují, nedochází často k výraznému zhoršení. Při výrazné pigmentaci, která může postihnout téměř celou plochu rohovky, a pokud se není odezva na lokální terapii, je možné chirurgicky odstranit povrchovou vrstvu rohovky pomocí lamelární keratektomie.
Obrázek
Zde můžete vidět, jak vypadá onemocnění oka označované jako pannus.
V naší poradně s názvem LIDSKÉ OKO NAPADENÍ CIZOPASNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Kesslerová.
Potřebuji vědět jaký cizopasník mě mohl napadnout oko , mám zastřené vidění na levém oku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Oko vám mohl zasáhnout například virus herpes simplex, který způsobuje opary na rtu. Typické příznaky viru v oku jsou pocit cizího předmětu v oku, četné červené žilky, škubání, rozostřené vidění. Léčba bývá pomocí antivirotiky a je k dostání v lékárně na předpis. Zastřené vidění může mít ještě mnoho dalších příčin. Blíže vám k tomu řekne oční lékař po vyšetření rohovky. Neodkládejte vyšetření, ať se toho co nejdříve zbavíte.
Refrakční oční vady jsou provázeny sníženým, nepřesným nebo zamlženým viděním. Mezi nejčastější patří dalekozrakost (hypermetropie), krátkozrakost (myopie) a astigmatismus. Specifickou refrakční vadou je presbyopie. Všechny však mají jedno společné – je možné je korigovat nošením dioptrických brýlí nebo kontaktních čoček.
Dalekozrakost
Do dálky vidíte bez větších problémů, ale potíže vám dělá zaostření na blíže umístěné předměty? Pak jste pravděpodobně dalekozraký. Světelné paprsky dopadající do oka se setkávají za sítnicí a obraz na ní není ostrý. Při dalekozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky nižší, než by odpovídalo délce oka. Na korekci dalekozrakosti se používají konvexní čočky – spojky, které světlo lomí a na sítnici ho zostřují.
Krátkozrakost
Jestli vidíte neostře předměty v dálce a pracně se snažíte obraz zaostřit a nedaří se vám to, jste pravděpodobně krátkozraký. Slovo myopie pochází z řeckého názvu pro zavřené oči. Při krátkozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky větší, než by odpovídalo délce oka. Paprsky světla se setkávají před sítnicí a obraz na ní je neostrý. Oční bulva je v tomto případě příliš dlouhá. Krátkozrakost je možné velmi jednoduše korigovat nošením správných očních pomůcek, které zajistí, že světelné paprsky budou dopadat přímo na sítnici, kde se utvoří ostrý obraz.
Astigmatismus
Mezi další časté refrakční vady patří astigmatismus, což je nepravidelné zakřivení rohovky, které způsobuje, že je část viditelného obrazu rozmazaná. Vytvářejí se dvě různá ohniska, která mohou být jak na sítnici, tak před nebo za ní. Kontaktní čočky nebo brýle dokážou tuto refrakční vadu dobře korigovat.
Stařecká vetchozrakost
Mezi refrakční vady můžeme zařadit taky presbyopii, i když to není typická refrakční vada, je podmíněná věkem. Presbyopie se projevuje tím, že oko v určitém věku ztrácí schopnost zaostřit na bližší objekty. Častým příznakem je únava očí, bolest hlavy při práci na blízko, například u počítače, šití nebo při dlouhodobém čtení knížek. Čím jsme starší, tím jsou tkáně v oku méně elastické. Ztráta elasticity je postupná. Dlouho před tím, než si uvědomíme, že nám děla problém zaostřit na blízké předměty, už čočka začala ztrácet schopnost rozšiřovat se a zplošťovat.
Presbyopie je zvětšování objemu čočky, čím dochází k uvolnění svalů, které čočku přidržují. Tím je znemožněná její funkce měnit tvar čočky. Postižení se nejčastěji projevuje kolem 40. roku života. Presbyopie postihuje každého a není známa žádná prevence. Obyčejně se presbyopie koriguje nošením brýlí nebo kontaktních čoček.
Foto refrakční vady očí
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět refrakční vady očí.
Laserové operace očí: Principem všech laserových metod na odstranění dioptrií je změna zakřivení oční rohovky. Tímto typem operace je možné odstranit krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus (cylindry).
Nitrooční operace dioptrických vad: Některé z dioptrických vad není možné úspěšně korigovat laserovou operací. V těchto případech se většinou jedná o pacienty s vyššími dioptrickými vadami, nebo o pacienty starší 45 let. Může se to týkat i varianty, kdy nastal souběh více očních vad. Pro tyto případy je vhodnou metodou implantace nitrooční čočky, pomocí které se dosáhne optimálních výsledků.
Operace šedého zákalu: Jako první v ČR zavedla oční klinika DuoVize operaci šedého zákalu femtosekundovým laserem LenSx. K operaci není potřeba doporučení od lékaře. Na klinice se zákroky provádějí bez čekání a všechny probíhají v krátkých termínech.
Léčba presbyopie (rozmazané vidění) – PRELEX a Raindrop: Jde o zákrok, při jehož výkonu není potřeba laseru. Spočívá ve výměně původní lidské čočky za umělou, tzv. multifokální nitrooční čočku.
Léčba onemocnění keratokonus: Keratokonus je onemocnění rohovky, při kterém se rohovka pomalu ztenčuje a vyklenuje. Hlavním cílem léčby je toto onemocnění pozastavit, a oddálit tak transplantaci rohovky. Pro léčbu se používají nejmodernější osvědčené metody: Collagen Cross Linking (CXL, CCL, C3-R) a Intrastromální prstence Keraring.
Léčba onemocnění sítnice a sklivce: Řadu chorob sítnice a sklivce lze řešit chirurgickým zákrokem. Všechny operace probíhají ambulantně. Při diagnostikované makulární degeneraci se s úspěchem využívá biologické léčby bevacizumabem. Při léčbě onemocnění sítnice se také používají sítnicové lasery.
Dětská oční péče: Specializovaná vyšetření jsou u dětí prováděna přístrojem PlusOptix S09, a to špičkovým ortoptistou – včetně vyhodnocení výsledku.
Zničená oční tkáň rovná se slepota. Obnovení vidění je splněný sen pacientů po celém světě. Nahradit poraněný povrch oka transplantovanou zdravou tkání není pro současnou medicínu nic neobvyklého. Nejvíce transplantací se provádí právě v oblasti očí. A jen v Česku pomáhají znovu úplně nebo alespoň lépe vidět 700 pacientům ročně. Nová tkáň se uchytí jenom v případě, že na okraji rohovky zůstaly zachovány kmenové buňky. Právě díky nim se transplantovaná část rohovky dobře zahojí. Při větších poranění, když byly zničené kmenové buňky celé rohovky, byla dříve operace neúspěšná. Dnes už umí lékaři přenést i kmenové buňky a nahradit tak rohovku kompletně celou. Každá transplantace, hlavně z jiného těla, má svá rizika a následovat ji mohou velké potíže. Proto lékaři přišli s nápadem, že výhodnější a šetrnější bude, když přenesou jen kmenové buňky namnožené v laboratoři. Stačí jich málo a dokonce ani nemusejí být z oka.
Privátní gastroenterologické centrum bylo založeno v 1993 a hned od počátku se zaměřilo na rychlou a přesnou diagnostiku a léčbu onemocnění zažívacího systému. Jeho náplní je také léčba hemoroidů. Neustále je doplňována nejmodernější endoskopická a sonografická technika, a tak centrum patří k nejlépe vybaveným privátním pracovištím srovnatelným i s nemocničními centry.
Pracovní tým je složen z vysoce kvalifikovaných pracovníků s dlouholetými zkušenostmi v oblasti gastroenterologie, hepatologie a proktologie. Každoročně centrum ošetří okolo 3 500 pacientů a provede 2 500 endoskopických vyšetření (gastroskopie, kolonoskopie) a 2 000 sonografických vyšetření.
Metody – endoskopická vyšetření
Gastroskopie klasická
Gastroskopie je endoskopické vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku. Provádí se při podezření na onemocnění těchto orgánů, například při podezření na dvanáctníkové nebo žaludeční vředy. Lékaři se naskytne přímý pohled na nemocný orgán. Je mnohem přesnější a nezatěžuje pacienta žádným zářením. Vyšetření se provádí na lačno po podání přípravku zamezujícího zpěnění spolykaných slin. Pacientovi, který leží při vyšetření na levém boku, je ústy zaváděn zcela ohebný přístroj. Vyšetření není bolestivé, je jen nepříjemné.
Hlubokým a pomalým dýcháním překonáte pocit dávení. Zavřete při vyšetření oči a myslete na něco příjemného. Během vyšetření budete zuby, rty nebo dásněmi držet ochranný kroužek. Vyšetření netrvá dlouho.
S prováděním tohoto vyšetření zde mají velké zkušenosti, nehrozí prakticky žádné komplikace.
Gastroskopie transnasální
Jedná se o vyšetření jícnu, žaludku a duodena s vysokou výpovědní hodnotou u onemocnění této oblasti. Vyšetření se provádí tenkým ohebným videoendoskopem, který se zavádí nosem.
Příprava pacienta: pacientovi jsou podány nosní kapky a gel usnadňující průchod endoskopu. Jelikož je tato metoda velice šetrná, nejsou podávány žádné uklidňující léky. Pacient je po zákroku schopen ihned se zapojit do své denní aktivity, může tedy po vyšetření odjet vlastním autem bez doprovodu.
Vlastní vyšetření: přístroj se při průchodu nosem nedotýká jazyka, nedochází tedy k vyvolání dávivého reflexu. Také bolestivost vyšetření je výrazně snížena.
Kolonoskopie totální
Kolonoskopie totální je vyšetření prováděné při jakémkoliv podezření na onemocnění tlustého střeva. Je náhradou za&nbs
Keratokonus je onemocnění rohovky, při kterém se její obvyklý tvar kulového vrchlíku v určité oblasti kuželovitě vyklene, což poškodí vidění. Progrese onemocnění závisí na věku pacienta a délce trvání. Čím dřívější je začátek, tím rychlejší je vývoj onemocnění. Keratokonus postihuje často obě oči, většinou asymetricky. Ačkoliv brýle a kontaktní čočky upraví vidění, nemají vliv na zastavení vývoje onemocnění. Léčba dosud spočívala ve složité, rizikové a nákladné transplantaci rohovky. Pokud zaznamenáte zhoršené vidění, byť jen na jednom oku, nezanedbávejte tento stav a neprodleně navštivte očního lékaře.
Maxitrol léčí záněty oka citlivé na glukokortikoidy, které provází bakteriální infekce nebo u nichž existuje riziko bakteriální infekce oka. Oční glukokortikoidy jsou indikovány u zánětů spojivky, víčka nebo očního bulbu, u zánětů rohovky a přední části oka, dále u chronických zánětů přední duhovky a u poškození rohovky, které bylo vyvoláno chemickým, radiačním nebo tepelným popálením či průnikem cizího tělíska. Použití kombinace glukokortikoidů a antiinfekční složky se indikuje při vysokém riziku infekce oka nebo při předpokladu přítomnosti potenciálně nebezpečného počtu bakterií v oku. Přípravek se používá především při léčbě dospělých nemocných. Tento produkt je dostupný pouze v kamenné lékárně, a to na základě lékařského předpisu.
Pterygium oka je degenerace spojivky spolu s rohovkou. Tento stav se projevuje tak, že spojivka přerůstá z bělma na rohovku. Postiženými jsou zejména lidé vystavení dlouhodobě nepříznivým vlivům, jako je písek, prach nebo vítr. Název pterygium pochází z řeckého výrazu netopýr, jelikož svým tvarem tohoto živočicha připomíná. Někdy dochází k záměně s onemocněním „pseudopterygium“. Pseudopterygium je bujení novotvořených cév do povrchových částí poškozené rohovky. Jedná se o poúrazovou jizevnatou adhezi mezi sklérou, spojivkou a rohovkou. Vzniká na podkladě poškození oka termicky, chemicky či mechanicky. Terapie je chirurgická. Na rozdíl od pterygia se může vyskytnout v kterémkoli místě.
Léčba
Léčba je chirurgická a provádí se ambulantně. Zákrok není příliš rozsáhlý.
Operace
Operace se provádí ambulantně a jde o prostou excizi s přenosem lamely spojivky/rohovky. Využívá se při tom fotoablace až po lamelární keratoplastiku a lokální aplikaci mitomycinu u těžkých recidivujících případů.
Oční řasy rostou na horním i dolním očním víčku. Chrání oko před vnikáním jemných částic (nečistot, prachu, malého hmyzu) do oka a zabraňují tak jeho poškození. Oční řasa má válcovitý tvar se zaoblenými konci. U embrya se řasy vyvíjejí mezi 22. až 26. týdnem. Řasy znesnadňují vstup prachu či cizích těles do oka. Dalo by se tak poměrně logicky vyvodit, že čím delší řasy budou, tím lépe oko ochrání. Realita je ale trochu jiná. Zatímco přirozené řasy standardní délky opravdu chrání, jakékoli delší a uměle prodlužované spíše škodí.
Podle odborníků jsou delší řasy nebezpečné v tom, že místo ochrany propouštějí větší množství vzduchu, který se k oku dostane. S tím pak roste i riziko zanesení cizího tělesa přímo do oka nebo dochází k jeho nadměrnému vysoušení. Také prodlužování řas není ideální. Lepidlo, které se k tomu používá, totiž může způsobit podráždění oční rohovky. Při špatném přichycení může navíc oko podráždit či doslova poškrábat i umělá řasa, což opět může mít vliv na kvalitu rohovky. Odborníci navíc podotýkají, že se stále častěji setkávají s tím, že ženy mají na použité lepidlo, případně na samotné umělé řasy alergii. Její projevy pak mohou oko nenávratně poškodit.
Neléčený pásový opar může přejít do bakteriální superinfekce, to je druhotného nasednutí bakterií na puchýřky. Tento problém se objevuje spíše u starších lidí či pacientů s poruchou imunitního systému. Dále se mohou objevit trvalé neuralgie, což jsou silné bolesti pálivého či bodavého charakteru, které přetrvávají i po odeznění pásového oparu. Rovněž může dojít k postižení oka ve smyslu zánětu rohovky či proděravění rohovky. Obávanými komplikacemi u neléčeného pásového oparu je i meningitida, encefalitida nebo paréza lícního nervu.
léčba akutních a chronických nehnisavých konjunktivitid a blefaritid,
stavy po extrakci cizích tělísek z rohovky,
poúrazové infikované eroze rohovky.
Oční mast je vhodná pro dospělé i pro děti.
Dávkování a způsob podání
Dospělým, dospívajícím i dětem se Ophthalmo-Septonex aplikuje 3-5x denně do spojivkového vaku event. na kůži víček, maximálně po dobu 14 dnů. Při současné léčbě kapkami se mast obvykle používá na noc. Po aplikaci oční masti je vhodné nechat ošetřené oko 2-3 minuty zavřené, aby se léčivá látka mohla vstřebat. Při aplikaci více mastí je nutné mezi jejich podáním nechat interval nejméně 10 minut.
Před prvním použitím se doporučuje vytlačit a odstranit asi 1 cm masti (z důvodu odstranění kapky olejového podílu vazelíny).
Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě Složení.
Snížená tvorba slz (keratoconjunctivitis sicca).
Přípravek Ophthalmo-Septonex obsahuje tuk z ovčí vlny (lanolin). Tuk z ovčí vlny (lanolin) může způsobit místní kožní reakce (např. kontaktní dermatitidu).
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce nejsou známy.
Přípravek Ophthalmo-Septonex lze krátkodobě použít i v době gravidity a kojení.
Po použití masti je dočasně omezena schopnost řídit a obsluhovat stroje, protože bezprostředně po aplikaci masti dochází přechodně k rozmazanému vidění, které ve velmi krátké době odezní.
Přečtěte si pozorně tuto příbalovou informaci, protože obsahuje pro Vás důležité údaje. Tento přípravek je dostupný bez lékařského předpisu. Přesto však přípravek Visine Classic musíte používat pečlivě podle návodu, aby Vám co nejvíce prospěl.
Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
Požádejte svého lékárníka, pokud potřebujete další informace nebo radu.
Pokud se Vaše příznaky zhorší nebo nezlepší do 5 dnů, musíte se poradit s lékařem.
Pokud se kterýkoli z nežádoucích účinků vyskytne v závažné míře, nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.
V příbalové informaci naleznete:
Co je přípravek Visine Classic a k čemu se používá.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Visine Classic používat.
Jak se přípravek Visine Classic používá.
Možné nežádoucí účinky přípravku Visine Classic.
Jak přípravek Visine Classic uchovávat.
Další informace.
1. CO JE PŘÍPRAVEK VISINE CLASSIC A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Léčivá látka očních kapek Visine Classic, tetryzolin-hydrochlorid způsobuje zúžení průsvitu cév (vazokonstrikci) spojivkové tkáně a vede k vysušení sliznice spojivkového vaku. Léčebný účinek nastupuje za několik minut po místním použití a přetrvává po dobu 4 - 8 hodin. Oční kapky Visine Classic můžete používat při překrvení a otoku spojivek s podrážděním očí vyvolaným kouřem, prachem, větrem, chlorovanou vodou, ostrým světlem, kosmetickými přípravky nebo kontaktními čočkami. Dále je lze použít k odstranění obtíží, tj. ke zmírnění pálení, podráždění, svědění, bolesti a nadměrného slzení u alergických zánětlivých onemocnění, např. u senné rýmy nebo přecitlivělosti na pyl. Přípravek mohou používat dospělí a děti od 2 let.
2. ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE PŘÍPRAVEK VISINE CLASSIC POUŽÍVAT
Nepoužívejte přípravek Visine Classic
jestliže jste alergický/á (přecitlivělý/á) na tetryzolin-hydrochlorid nebo na kteroukoli další složku přípravku.
jestliže trpíte zeleným zákalem (glaukom) s uzavřeným úhlem.
u dětí do 2 let.
Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Visine Classic je zapotřebí
jestliže jste léčen/a některými léky proti depresi (inhibitory monoaminooxidázy) nebo jinými léky s možným účinkem na zvýšení krevního tlaku včetně období do 10 dnů po ukončení jejich užívání
Je mnoho rozdílů mezi brýlemi a kontaktními čočkami, ale existují mezi nimi i podobnosti.
Obojí vyžaduje opatrné zacházení a čištění.
Brýle musíte nastříkat a čistit několikrát denně a kontaktní čočky zase potřebují speciální desinfekční péči v závislosti na jejich druhu.
Obojí může zlepšit korekci astigmatismu.
Astigmatizmus je nepravidelný tvar rohovky, která pak narušuje vidění. Astigmatismus je nejčastěji řešen nošením brýlí, ale moderní kontaktní čočky udělají tuto korekci astigmatismu mnohem lépe.
Obojí je cenově dostupné.
Při srovnání ceny brýlí a kontaktních čoček vycházejí kontaktní čočky o něco dráž, než neznačkové brýle, ale i tak, pokud si uvědomíte, že nošení brýlí a kontaktních čoček potřebujete den co den po celou dobu svého života, tak částka, kterou do nich investujete, je daleko menší, nežli do většiny jiných položek v šatníku, které jsou třeba jen na jednu sezónu.
Nejstarší myšlenka modifikace refrakčních vlastností oka a jejich ovlivňování přímo na rohovce může být připsána Leonardu da Vinci, který to prokázal v pokusu z roku 1508, ponořením oka do vodou naplněné sklenice. René Descartes měl roku 1636 představu jakési skleněné zkumavky naplněné kapalinou, která je nastavena pro korekci oční vady přímo na oku. John Herschel v roce 1823 popisuje použití zvířecího želé naplněného ve sférické kapsli, které je aplikováno na povrch oka, a tak právě on byl ve své době nejblíže dnešním kontaktním čočkám.
Kolem roku 1880, minimálně dva vynálezci pracovali na prvním konceptu kontaktní čočky. Byli to Adolf Eugen Fick a August Müller, kteří vyvinuli skleněné mističky, které překrývaly většinu očního povrchu. August Müller byl sám velmi krátkozraký a tyto čočky tak sám nosil. Mohl je ale nosit pouze po dobu maximálně půl hodiny. Optik William Feinbloom poprvé v roce 1936 uvedl plastovou PMMA kontaktní čočku namísto skla. Již v roce 1930 experimentoval Heinrich Wöhlk v Kielu se sklerálními čočkami z plexiskla. Podařilo se mu jako prvnímu dosáhnout dnešní moderní formu dlouhodobé přenosné kontaktní čočky. Použil metodu přesně lité čočky podle rohovky oka, což umožňuje pouze produkci individuálních kontaktních čoček na míru. Wöhlk tak může být považován za vynálezce moderní tvrdé kontaktní čočky. Bohužel ale Wöhlk postrádal kapitál, takže nemohl přihlásit patent na svůj vynález.
V roce 1948 Kevin Tuohy představil první čočky vyrobené výhradně z PMMA a požádal o patent. Jeho čočka již nepokrývala celé bělmo, ale jen rohovku na kterou přilnula. Důležitý průlom přišel v roce 1959, kdy český vědec Otto Wichterle, vynalezl hydrogel HEMA a použil jej pro výrobu měkkých kontaktních čoček. Takzvané Wichterleho čočky byly ještě křehké a citlivé na použití. V následujících letech Jacqueline Urbach vytvořil mnohem tenčí, mnohem stabilnější materiál pro měkké čočky, který byl patentován v roce 1974 (hydrofilní kontaktní materiál čočky; patent číslo 3'985'697). V roce 1975 byly v Amsterdamu poprvé představeny první masově vyráběné měkké čočky v Evropě pod názvem „Urosoft“. FDA v USA je přijala v roce 1977 jako jedny z prvních měkkých čoček vůbec.
S technologickým pokrokem se vyvíjejí i čočky brýlí. V minulosti byly brýlové čočky vyrobeny pouze ze skla. V současné době se moderní brýlové čočky vyrábějí z plastů, jsou tenčí, lehčí, odolnější proti poškrábání a tak snadno se nerozbijí. Současné čočky rovněž obsahují UV ochranné filtry a mohou mít různé zabarvení.
Polykarbonátové čočky
Polykarbonátové čočky jsou odolné proti nárazu a jsou dobrou volbou pro lidi, kteří se pravidelně účastní sportovních aktivit, také jsou vhodné do rizikového pracovního prostředí. Jsou ideální volbou pro děti. Polykarbonátové čočky mají ultrafialovou ochranu.
Trivex čočky
Trivex čočky jsou vyrobeny z novějších typů plastů a mají podobné vlastnosti jako polykarbonátové čočky. Jsou lehké, tenké a mrazuvzdorné. Dokonce při korekci zraku pomáhají některým lidem lépe než polykarbonátové čočky.
Vysokoindexové plastové čočky
Vysokoindexový materiál je pružnější, což pomáhá čočce vydržet i mechanické namáhání, a je odolnější vůči vyštípání a lámání. Tyto čočky jsou určené pro lidi s vyššími dioptriemi, mohou být totiž tenčí, jsou i lehčí.
Asférické čočky
Asférické čočky mají různé stupně zakřivení povrchu, díky čemuž může být objektiv tenčí a plošší než u ostatních čoček. Asférické čočky mají rovněž mnohem větší využitelnou část než standardní čočky.
Samozabarvovací čočky
Tyto čočky jsou vyrobené buď ze skla, nebo z plastů a své zbarvení mění dle intenzity slunečního světla. Díky tomu je eliminována potřeba slunečních brýlí. Nevýhoda těchto čoček se projeví při řízení auta, protože čelní sklo blokuje sluneční světlo, a tak může dojít k tomu, že se čočky samy nezbarví.
Polarizované sluneční čočky
Světlo, které se odráží od vody nebo rovných povrchů způsobuje nežádoucí odrazy. Polarizační čočky dokážou snížit takovéto oslnění, takže jsou využívány zejména pro sport a řízení automobilů. Nevýhodou polarizačních čoček je, že si neporadí s displeji z tekutých krystalů. které se objevují na některých palubních deskách automobilů.
K určitým typům čoček se přiřazuje i tvar brýlí. Například konkávní objektiv, který má vnitřní křivky, slouží ke korekci krátkozrakosti, zatímco konvexní objektiv má vnější křivky a slouží ke korekci dalekozrakosti. Pro korekci astigmatismu (narušení tvaru rohovky) se užívají válcovité čočky. Čočka objektivu je nástroj sloužící k zostření světla na sítnici.
