VAZIVO je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Vytržení zubu je nejčastěji prováděným stomatochirurgickým zákrokem. Většina extrakcí se provádí ambulantně v lokální anestezii. Někteří pacienti však dávají přednost ošetření v analgosedaci, kdy dochází pod dohledem anesteziologa k ovlivnění vědomí. Pacient si na zákrok (například trhání nepříznivě uloženého zubu moudrosti) vůbec nepamatuje a během zákroku pospává. Ošetření je vhodné jak pro dospělé, tak i pro děti nebo pro pacienty, kteří mají panický strach ze zubaře.
Jak probíhá hojení dásně po vytržení zubu
Po extrakci zubu se jedná o ránu defektní a otevřenou, rána se hojí granulační tkání a v případě nerušeného hojení je mikroskopický obraz shodný s akutním aseptickým reparačním zánětem. Bezprostředně po extrakci se zaplní zubní lůžko krví, která koaguluje, gingiva při okrajích lůžka kolabuje přes kostěný okraj alveolu a vytváří ochranný kryt okrajů krevního koagula. Koagulum se skládá z fibrinové sítě a uvnitř této sítě jsou umístěné červené a bílé krvinky. Na povrchu je koagulum kryté tenkou vrstvičkou fibrinu a spolu s přítomnými leukocyty dodává tento val koagulu bělavě žlutou barvu. V prvním týdnu po extrakci dochází k organizaci krevní sraženiny. V okolní vazivové tkáni se aktivují fibroblasty, které se množí a vytvářejí kolagenní fibrily, za nimi následují novotvořené kapiláry a vzniká granulační tkáň. Ta se postupně mění ve fibrilární vazivo, současně z okrajů gingivy začíná vyrůstat epitel, který překryje granulace.
V dalších týdnech se novotvořené vazivo začíná metaplasticky měnit v kost (na rozdíl od kožní rány, kdy se novotvořené vazivo organizuje v jizvu). Novotvořená kost má zpočátku charakter kosti pletivové, postupně se do ní ukládají minerály a vzniká provizorní kostěný svalek. Při nekomplikovaném hojení se svalek vytvoří v průběhu 2–3 měsíců. Další průběh hojení spočívá v přestavbě provizorního svalku, vazivová kost se postupně odbourává a nahrazuje se definitivním kostěným svalkem. Tento proces trvá několik dalších měsíců. V této době se spolu s vytvářením definitivní kosti dají pozorovat i určité resorptivní změny (postihují alveolární přepážky i samotný alveol), protože extrakcí zubu ztratila alveolární kost svůj funkční význam.
V naší poradně s názvem PARAZIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana .
Dobry den,
Rada bych se zeptala, pred tydnem jsem jedla Steak, ktery nebyl propeceny, tedy krvavy Steak. Maso bylo dost prorostle, pri rezani z nej koukalo neco jako nit - chtela jsem se to prohlednout, dotkla jsem se nozem, schovalo se to.jelikoz to nebylo Doma, nemohla jem se nejak rypat v taliri, kdyz jem se zeptala, vyvetleni bylo to je vazivo. byla jem strasne unavena a nechtela jsem se tim dal zabyvat. od toho dne mam ale potize, prvni dny velmi tezky zaludek, od te doby vetry, silny zapach. je mozne ze jem e nakazila nejakym parazitem? co muzu delat?
dekuji
Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
S největší pravděpodobností to bylo skutečně vazivo. Parazit nejdříve v těle roste a teprve až po delší době činí potíže. Ve vašem případě doporučuji den dva nejíst žádné maso a nadýmání by mělo zmizet.
Kolagen je vláknitá, ve vodě nerozpustná bílkovina tvořící základ pojivových tkání, tedy vaziv, chrupavek a kostí. Tvoří 25–30 % všech proteinů v těle savců, 70 % kůže, a dokonce 10 % naší celkové hmotnosti, což jistě nejsou zanedbatelná čísla, nicméně pochopitelná, vždyť vazivo je součástí naprosté většiny orgánů. Slovo kolagen má původ v řeckém „kolla“, což znamená „klih“. A právě klih se vařil ze zvířecích šlach. Kolagen ovlivňuje vzhled naší pokožky, kvalitu vlasů, nehtů i zubů a vděčíme mu za pohyb bez bolesti, tedy za zdravé klouby a vazy. S postupem věku ovšem naše tělo ztrácí schopnost kolagen samo vyrábět. Jeho nedostatek se pak projevuje stárnutím kůže, zhoršenou kvalitou vlasů, lámáním a třepením nehtů, bolestmi kloubů, loupáním v zádech. Vazivo přichází o svou elasticitu a zdá se, jako bychom vysychali.
Druhy kolagenu
Existuje nejméně 27 typů kolagenu, přičemž z 90 % se jedná o typ I přítomný ve šlachách, pokožce, kostech a zubech. Další významné jsou: typ II obsažený v chrupavkách a typ V, který tvoří stěny krevních cév. Pro embryonální vývoj je pak charakteristický kolagen typu III. Kolagen typu I je využíván ve zdravotnictví, v chemickém, kosmetickém i potravinářském průmyslu.
Zdroje kolagenu
Právě potřebná hladina kolagenu v těle však často pokulhává. Téměř všechen kolagen, který by naše tělo mohlo získat z živočišné stravy, se zničí při tepelné úpravě a v rostlinné říši se tato bílkovina nevyskytuje vůbec. Nedostatek kolagenu v organismu se může negativně projevit jak u dětí (zejména při jejich rychlém růstu), tak u dospělých (především aktivních sportovců), seniorů, ale i domácích mazlíčků. Přitom denní přísun kolagenu zajistí našemu organismu dostatečnou výživu a ochranu. Tato pro tělo snadno využitelná forma kolagenu je naštěstí základní složkou několika osvědčených doplňků stravy.
Lidská kůže se skládá ze tří částí: z pokožky, škáry a podkožního vaziva.
Pokožku (latinsky epidermis) tvoří vrstvy buněk dlaždicového epitelu. Buňky ve spodních vrstvách se neustále dělí a vytlačují starší buňky blíže k povrchu. Buňky v horních vrstvách se tak postupně vzdalují od zdroje krve a živin, degenerují, naplňují se keratinem, rohovatí a postupně odumírají a odlupují se. Díky tomuto neustálému procesu se celá pokožka obmění zhruba za tři týdny. Člověku se za celý život odloupe asi 18 – 22 kg mrtvých buněk kůže. Pigmentové barvivo a melanin (chrání před ÚV zářením) jsou obsaženy ve spodních vrstvách.
Škára (latinsky dermis) je druhou vrstvou kůže, jedná se o pevnou a pružnou vazivovou vrstvu kůže, kterou tvoří síť kolagenových a elastických vláken. Na hranici škáry s pokožkou se nachází škárové papily, ve kterých jsou nervová zakončení a kapilární sítě. Právě papily tvoří otisky prstů. Čím je člověk starší, tím se pomalu ztrácí pružnost škáry, protože se kůže uvolňuje a skládá se do záhybů a vrásek. Škára také obsahuje nervová tělíska, která jsou receptory dotyku (Meissnerova), chladu (Krauseova), tepla (Ruffiniho). Kromě tělísek jsou tam i kožní a mazové žlázy a vlasové cibulky.
Třetí část podkožní vazivo (latinsky hypodermis) se nachází pod škárou. Obsahuje tukové buňky, které jsou zásobárnou energie a rozpouštějí vitamíny A, D, E a K. Nachází se zde také tělíska, která jsou receptory tlaku a tahu (Vater-Paciniho). Podkožní vazivo izoluje a chrání svaly a nervy, také tato podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost těla.
Fibrom (desmoid, fibroid, franc. corps fibreux), nádor povahy neškodné, obyčejně přesně ohraničený, skládající se ze samého vaziva. Dle jakosti vazivové tkáně je možné rozeznávat různé formy. Velikost fibromů kolísá mezi objemem špendlíkové hlavičky až mužské hlavy. Tvar bývá oblý, kulovitý; větší nádory bývají laločnaté, složené z několika uzlů; na průřezu bývají homogenní, někdy je jen naznačeno hrubé vláknění; barva bílá nebo šedorůžová, plocha režně lesklá; bohatost cév v nádoru kolísá: některé fibromy jsou téměř bezcévné, jiné naopak mají neobyčejně vyvinutý systém cév značně roztažených (Fibroma teleangiectodes). Sídlem fibromů je kůže a podkožní vazivo, periost, serosní blány a intermuskulární vazivo. Dobře známé jsou malé fibromy ve vaječnících. Fibromy vycházející ze sliznice děložní bývají zpravidla útvaru stopečnatého. Vzrůst fibromů je nenáhlý. Významu klinického nabývají jen tehdy, když stlačují některý důležitý orgán nebo znetvořují tělo či ucpávají lumen. Fibrom se zřídka zvrhne v sarkom, ač histologickou strukturou bývá často sarkomům dosti blízký. Fibromy mohou zvápenatět a změknout.
Kolagen je vláknitá, ve vodě nerozpustná bílkovina tvořící základ pojivových tkání, tedy vaziv, chrupavek a kostí. Tvoří 25–30 % všech proteinů v těle savců, 70 % kůže, a dokonce 10 % naší celkové hmotnosti, vždyť vazivo je součástí naprosté většiny orgánů. S postupem věku naše tělo ztrácí schopnost kolagen samo vyrábět. Jeho nedostatek se pak projevuje stárnutím kůže, zhoršenou kvalitou vlasů, lámáním a třepením nehtů, bolestmi kloubů, loupáním v zádech. Vazivo přichází o svou elasticitu a zdá se, jako by vysychalo.
Existuje nejméně 27 typů kolagenu, přičemž z 90 % se jedná o typ I, přítomný ve šlachách, pokožce, kostech a zubech. Typ II je obsažen v chrupavkách, typ V tvoří stěny krevních cév. Pro embryonální vývoj je pak charakteristický kolagen typu III. Kolagen typu I je využíván ve zdravotnictví, v chemickém, kosmetickém i potravinářském průmyslu.
Dostatek kolagenu tělu velice výrazně oddálí první projevy stáří a dokonce dokáže celkově zpomalit tvorbu vrásek, zlepší kvalitu pleti a elasticitu kůže vůbec. Pokud jste plánovali faceliftingovou operaci, včas zahájená kolagenová kúra ji dokáže o mnoho let oddálit.
Hojení extrakční rány probíhá tak, že se rána nejprve vyplnění krevní sraženinou – koagulem, které je následně z okolní kosti nahrazeno „hojivou tkání“ (granulační tkáň). Ta se změní na vazivo, které se posléze promění v kost. Ze strany sliznice dochází k přerůstání epitelu přes granulace a vazivo. Poruchy hojení mohou nastat zejména v případě, že dojde k rozpadu krevní sraženiny. Lůžko poté zůstává prázdné, může se infikovat bakteriemi z dutiny ústní a dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. To je někdy provázeno poměrně silnými bolestmi. Jedná se o takzvané suché lůžko. Onemocnění se léčí opakovanými výplachy rány a vkládáním různých tamponád a drénů.
Pokud jdete na extrakci zubu kvůli parodontóze, tak se extrakce zubu volí jako poslední možnost, kdy již nejde zub jinak zachránit a drží v kosti jen pár vazy. Před vlastním výkonem se podává anestezie, takže to rozhodně nebude bolet. Výkon by neměl trvat déle než dvacet minut, to však záleží na šikovnosti lékaře a možném krvácení, které se pak staví tampony. Poté vám zubař podá všeobecné informace o tom, jak se po zákroku chovat, co dělat a nedělat a doporučí i léky na bolest. Dle zkušeností zabírá Ibalgin a Apo-Ibuprofen. Bolesti se nebojte, maximálně ucítíte tlak, který se v případě parodontózy bude rovnat zhruba tlaku při žvýkání tužší stravy.
Vytažení zubu, odborně extrakce, je obecně nejčastější stomatochirurgický výkon. Provádí se zpravidla v místním znecitlivění a ambulantně. Hospitalizace je nutná většinou pouze u závažně nemocných například těžkým srdečním onemocněním nebo u pacientů užívajících léky na ředění krve. Pokud vás čeká extrakce zubu, je dobré se před návštěvou ordinace dostatečně najíst a vzít si všechny léky, které trvale užíváte.
Před samotným výkonem by se vás lékař měl dotázat na váš zdravotní stav, zejména jaké léky berete, netrpíte-li alergiemi, zda se neléčíte se srdcem, nemáte vysoký krevní tlak, cukrovku a další nemoci. Dále se stomatolog bude zajímat, jestli netrpíte poruchou krevní srážlivosti. Lékaři byste měli sdělit eventuálně i komplikace, které nastaly při předchozích ošetřeních (mdloba, krvácení po výkonu).
Poté lékař aplikuje místní anestezii. Před samotnou injekcí lze místo vpichu ještě znecitlivět povrchovým anestetikem. Při výkonu byste neměli cítit ostrou bolest, ale pouze dotyk, občas i lehce nepříjemný tlak. Během extrakce někdy může dojít k zalomení zubu, který pak nelze vytáhnout klasickou cestou. V tom případě je potřeba kořen zubu vybavit chirurgicky, to znamená, že je nutno obnažit a snést kost nad příslušným zubem. U extrakcí v postranním úseku v horní čelisti zase může dojít k otevření dutiny čelistní kosti, která pak svým přirozeným ústím komunikuje s nosní dutinou. Tato komplikace se řeší „přetažením“ okolních měkkých tkání přes tuto takzvanou oroantrální komunikaci. Aby nedošlo k poruchám hojení, je pacientovi na dobu jednoho týden zakázáno smrkat a zpravidla bývají nasazena antibiotika, aby se předešlo možným zánětlivým komplikacím.
Po ošetření ještě asi 2 hodiny účinkuje místní anestezie, po jejím odeznění někdy může dojít ke krvácení z rány. To je způsobeno tím, že lokální anestetika obsahují takzvané vasokonstrikční přísady, což jsou látky, které způsobí stažení krevních cév v místě aplikace. Tím se
Žaludek je vakovitý dutý orgán, který je součástí trávicí soustavy a jehož funkcí je mechanický (peristaltika) a chemický (enzymatická úprava) rozklad tráveniny. Dále zpracování, smíšení a promíchání potravy před jejím přesunem do střeva. Obecně lze říci, že býložravci mají mnohem složitější žaludek (vůbec celou trávicí soustavu) než masožravci.
Lidský žaludek je rozšířená část trávicí trubice, která navazuje na jícen a z druhé strany z něj vychází dvanáctník. Jedná se o svalový vak uložený v dutině břišní pod levou klenbou brániční mezi slezinou a játry. Jeho tvar a velikost se mění v souvislosti s jeho naplněním a polohou těla. Obecně však má tvar zahnutého vaku s levým konvexním a pravým konkávním okrajem (zakřivením). Hlavní funkcí žaludku je trávení. Protože obsahuje chlorovodík, chrání povrch žaludku alkalický hlen, takže tráví potravu, aniž tráví sám sebe. Objem žaludku u průměrného člověka je jeden až dva litry a dosahuje velikosti mezi 25 až 30 cm.
Sliznice žaludku je silná, tmavě růžová, v prázdném žaludku složená v nepravidelné řasy, mezi řasami ústí žlázy žaludečních šťáv. Je krytá jednovrstvým epitelem, na povrchu je vrstva hlenu, která chrání před natrávením. Podslizniční vazivo je spíše řídké s elastickými vlákny, tukovými buňkami, cévními a nervovými pletenci. Mimoto je ve stěně také hladká svalovina, která je nejsilnější v pyloru (vrátníku). Sliznice žaludku je u živého člověka oranžově červená, u mrtvého pak bledá a natrávená. Na jejím povrchu se nachází ochranný hlen. Na sliznici se rozlišují řasy sliznice (plicae gastricae), podélné řasy a Waldeyrova cestu (sulcus salivarius). Podsliznicové vazivo je řídké a umožňuje posouvání sliznice při změnách náplně a pohybech žaludku. Obsahuje sítě cév a nervové pleteně. Svalovina žaludku svým napětím udržuje tvar žaludku. Mezi její další funkce patří peristolická a peristaltická činnost. Peristolická činnost je napětí stěn a jejich přitištění k obsahu žaludku, zatímco peristaltická činnost vytváří prstencovité kontrakce žaludku (jako vlna postupují po žaludku od kardie (česla) k pyloru a posunují obsah žaludku). Svalovina žaludku má tři vrstvy.
Funkce žaludku:
mechanická: zpracovává svými stěnami potravu;
chemická: působení enzymů, například pepsin štěpí bílkoviny a lipáza štěpí tuky; sacharidy se v žaludku neštěpí, protože jsou částečně rozštěpeny ptyalinem v ústech;
produkce žaludeční šťávy: 1,5–2 litry denně (záleží na množství a složení potravy); žaludeční šťáva se skládá z vody, enzymů, chymozinu (u dětí), chlorovodíku, pepsinu, gastrinu, mucinu.
Výron je natažení nebo přetržení vaziva (vláknitá tkáň, která spojuje kosti kloubů). K natažení nebo přetržení vaziva může dojít po náhlém otočení, natažení nebo úderu do kloubu, obvykle při sportu. Výrony postihují nejčastěji kotníky, výjimkou však není ani výron kolene nebo zápěstí. Podle závažnosti a podle toho, zda je vazivo natržené částečně nebo úplně, hodnotí lékaři výrony stupni I, II a III. Výron v kotníku se projeví krutou bolestí a prasknutím v kloubu. Kloub začne otékat a bolest se při pohybu zhoršuje. Je-li vazivo jen natržené, zůstane kloub pevný. Jestliže se však utrhlo úplně, neudrží kosti kloubu pohromadě. Lékař prohlédne kloub a nechá provést rentgenový snímek, aby mohl určit rozsah zranění. Počáteční léčba zahrnuje klid, led, obklady a zvýšenou polohu. Ke zmírnění otoku přikládejte dítěti na zraněný kloub ledové sáčky nebo led zabalený v ručníku. Lékař ováže kloub elastickým obinadlem a předepíše léky proti bolesti. Dítě má mít končetinu ve zvýšené poloze nad úrovní srdce, aby se kloub méně prokrvoval. Pravděpodobně bude potřebovat berle a dlahu, která bude chránit kloub před dalším zraněním. Hojení trvá 6 až 8 týdnů. Při vážném poškození vaziva je nutná operace.
Jako rhinophyma (čti rinofyma) se označuje „květákovité“ zduření nosu, které je součástí kožní choroby zvané rosacea nebo také růžovka. Je to poměrně časté onemocnění, postihuje totiž až 10 % populace. Projevuje se na kůži obličeje začervenáním, tvorbou žilek a pupínků, které občas zmizí, ale po určité době se znovu objeví. Trápí tak postižené pacienty svým kolísavým průběhem, a jelikož je to onemocnění chronické (dlouhotrvající), často dokáže velmi znepříjemnit život. Rhinophyma vzniká v pokročilých stadiích tohoto onemocnění, nos může narůstat do větších rozměrů a bývá značně deformovaný.
Onemocnění se objevuje u mužů i žen (ty jsou postiženy častěji), a to nejčastěji okolo 30. roku věku. Začíná jako zčervenání kůže nosu, tváří, brady nebo i čela, které je způsobeno rozšířením cév a drobných žilek. Jelikož jde o onemocnění chronické, barva se postupem času mění ze světle červené na čím dál tmavší. V kůži dochází k zánětům, které se mohou projevovat i hnisáním. Nejspíše v důsledku těchto dlouhodobých zánětů a jiných kožních změn dochází ke strukturálním změnám kůže. Zbytňuje vazivo a také mazové žlázky nosu. Vznikají malé ďolíčky, které se postupně zvětšují, a obličej se stává nepravidelným, zhrubělým. Z tohoto důvodu se někdy nemoci říká „akné dospělých“, ale na rozdíl od akné zde nejsou ucpané černé póry (komedony), název je tedy nesprávný. V pokročilém stadiu onemocnění se zvýrazňuje dolíčkovatění a zduření nosu, který získává mohutný, květákovitý tvar, což se nazývá rhinophyma.
Nepříjemnou součástí růžovky je v 60 % případů oční postižení, kdy dochází k zánětu spojivek (konjunktivitida), který se projevuje zčervenáním očního bělma – takto červené oči byly možná také dalším důvodem, proč lidé přisuzovali tuto nemoc konzumaci alkoholu. Dochází ale i k vážnějším očním komplikacím, jako je poškození rohovky, záněty duhovky a sítnice, které mohou ohrozit nemocného i zhoršením vidění nebo ztrátou zraku.
Kombucha obsahuje množství zdraví prospěšných látek. Nejvýznamnějšími z nich jsou:
kyselina glukuronová – pročišťuje organismus, povzbuzuje správnou funkci imunitního systému a látkovou výměnu, napomáhá odbourávání cholesterolu, je stavební látkou mnoha důležitých polysacharidů, které tvoří například vazivo nebo chrupavku;
kyselina mléčná – údajně brání vzniku rakoviny;
vitamíny – B1, B2, B3, B6, B12, C;
kyselina listová – metabolismus bílkovin, tvorba červených krvinek, zlepšuje vstřebávání železa, podporuje přeměnu některých aminokyselin a syntézu nukleových kyselin, preventivní účinky proti rakovině a dalším nemocem;
mnohé další jako kyselina citronová, kyselina jablečná, kyselina uhličitá, kyselina usnová, kyselina glukonová.
Kromě výše zmíněných chorob a obtíží by kombucha měla působit i proti dalším nemocem, například cukrovce, zánětům, kožním onemocněním, nemocem kloubů, zažívacím obtížím, pomáhá proti migrénám, menstruačním bolestem, vysokému tlaku, obezitě a podobně a měla by příznivě působit i na psychiku.
Vzniká následkem zánětu. Typickým znakem akutní fáze jsou drobné granulomy kolem drobných ložisek fibrinoidní nekrózy, takzvaná Aschoffova tělíska. Skládají se z větších makrofágů se širokou cytoplazmou (Aničkovovy buňky). Později se léze hojí fibrózou. V myokardu tak vznikají drobné jizvičky různého rozsahu, na perikardu mohou vzniknout ohraničené srůsty, v chlopních se však tvoří granulační tkáň, což vede k vaskularizaci chlopně. Organizace granulační tkáně fibrózou způsobí deformaci chlopně, což se projeví stenózou a často též nedomykavostí. Endokardiální fibróza je proces neznámé etiologie, postihující endokard komor a posléze i chlopně. Onemocnění často postihuje děti v tropických oblastech (Afrika). Löfflerova endokarditis: endomyokardiální fibróza s velkými nástěnnými tromby. Onemocnění zpravidla doprovází eosinofilní leukemie (toxiny z eosinofilů postihují myokard). I toto onemocnění se nejčastěji vyskytuje v tropech. Fibroelastóza endokardu se vyskytuje u některých vrozených srdečních vad (hypoplazie levého srdce) a také i jako progresivní onemocnění postihující především endokard levé komory. Etiologie není známa. Onemocnění může končit smrtí, terapeuticky se provádí balonková dilatace komor. Při akutní fibrinózní perikarditis je povrch srdce drsný, pokrytý fibrinem. V perikardiální dutině bývá malé množství výpotku. V dalším průběhu se listy peri- a epikardu slepují, fibrin se organizuje, mění se v granulační tkáň, která vyzrává a vede ke srůstům. Někdy nově vznikající vazivo kalcifikuje (zejména při tuberkulóze). Kalcifikáty se mohou uplatňovat jako restrikce při diastolickém plnění komor a jsou patrné na rentgenovém snímku (pancéřové srdce). Dále se může patologicky uplatňovat stenóza ústí velkých žil.
Obtíže při prořezávání zubů nejsou jen specifikem zubů moudrosti, mohou se objevit u kteréhokoliv zubu, ale lze říci, že u osmiček jsou daleko nejčastější. Zub prořezávající se do dutiny ústní překonává nejprve kost čelisti, následně pak měkké tkáně – podslizniční vazivo a sliznici. Zatímco u ostatních zubů je sliznice poměrně křehká a zub ji doslova „prořízne“ ostrými hrbolky nebo řezací hranou, v oblasti zadních zubů je sliznice poddajná a prořezávající zub ji spíše nadzvedává. Kromě toho se za dolními osmičkami již zvedá vzestupná větev dolní čelisti, takže korunka zůstává velice často zčásti skrytá v kosti. Tím může nastat situace, kdy přední část zubu je normálně prořezána, ale zadní polovina je skryta v jakémsi vaku, který je však otevřený do dutiny ústní a tím pádem přístupný pro bakterie a zbytky potravy, které mohou vyvolat zánět. Kromě toho se měkká sliznice nad zubem často dostává při kousání mezi horní a dolní zuby, tím je zraňována a vznikají další komplikace. Jindy může nastat situace, kdy jsou osmičky v čelisti uloženy horizontálně (kolmo na podélnou osu ostatních zubů). V tomto případě zub nebývá vůbec prořezán do úst, ale tím, jak se snaží růst, tlačí na sousedy před sebou, a tak může způsobit bolestivé komplikace nebo posun zubů dopředu. V důsledku toho dochází ke stěsnání předních řezáků.
Pomocí laserů Smoothbeam a GentleYAG se nahradí defektní vazivo jizvy novým a zdravým. Léčí tak všechny jizvy včetně těch po akné. Pokud se jedná o vpadlé jizvy po akné, lze ke korekci použít odpařovací laser. V případech akné je však vždy lepší a efektivnější ošetřovat již jizvy v průběhu aktivních projevů. Jednou z důležitých zásad u čerstvých jizev je ochrana před slunečními paprsky.
Reflexní masáž působí na rozdíl od masáže klasické především na úrovni nervové. Účinky, které se dají touto masáží vyvolat, se rozdělují na změny místní, to je prokrvení a zvýšení teploty v místě působení, a na vzdálené, ty jsou vyvolány v místech, které jsou s danou oblastí spojeny nervově. K nim patří především změny prokrvení, ovlivnění svalového napětí a v neposlední řadě ovlivnění bolesti. Reflexní masáž se provádí na sucho, bez použití masážních prostředků, hmaty jsou prováděny pomalu. Poloha pacienta záleží na vybrané sestavě, využívá se polohy na břiše nebo vsedě. Pořadí jednotlivých hmatů je dáno, každý hmat je zaměřen na některou ze struktur (kůže, podkožní vazivo, fascie, sval, periost). Délka jedné masáže je přibližně 20 až 25 minut.
V dnešní době trápí problémy s klouby i věkovou kategorii, u níž bychom to dříve nečekali. Pravidlo, že klouby mohou bolet až lidi nad padesát let, už dnes neplatí. V poslední době se stále častěji setkáváme s problémy u mladých lidí, a dokonce i mladistvých. Mezi nejčastější příčinu bolesti kloubů patří osteoartróza. Jedná se o degenerativní nezánětlivé onemocnění kloubů, způsobené úbytkem kloubní chrupavky, což vede ke změnám postihujícím kloub, okolní kosti, vazivo a měkké části v blízkém okolí kloubu. Toto onemocnění nejčastěji postihuje kyčelní (koxartróza) a kolenní (gonartróza) klouby, ale můžeme se s ním setkat i na kloubech rukou nebo na páteři. Artróza přímo souvisí s věkem, postihuje 70 % padesátiletých lidí a až 90 % sedmdesátiletých. Jedná se o chronické onemocnění, které neohrožuje člověka přímo na životě. Artróza způsobuje bolesti, snižuje pohyblivost, a proto snižuje kvalitu života. Kolagen se ve velké míře vyskytuje ve vazivové tkáni. Nejvíce ve šlachách, vazech a kloubních chrupavkách a je právem považován za základní stavební kámen vazivové tkáně. Ovlivňuje vysokou stabilitu a pevnost kloubní chrupavky, kostí, vaziva, kůže i zubů. Kolagen je tak nejdůležitější složkou vazivové tkáně a tím i kloubní chrupavky.
Vlastnosti hovězího kolagenu jsou obzvlášť cenné pro svou shodu s lidskými. Dalším důležitým faktorem pro maximální využití potravinového doplňku s obsahem nebo na bázi kolagenu je, aby byl štěpený. Štěpený kolagen je totiž mnohem lépe vstřebatelný, což je důležité proto, aby se jakožto stavební materiál dostal do krevního oběhu přes střevní stěnu. Štěpený kolagen je pro lidské tělo daleko více biologicky dostupný. Pokud chceme maximalizovat účinek kloubní výživy, pak je vhodné kombinovat štěpený kolagen s dalšími chondroprotektivy, které působí protizánětlivě, dále s vitamínem C a nosičem, který zajistí ještě lepší biologickou dostupnost a vstřebatelnost pro náš organismus.
