VČELY je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Jaro je ročním obdobím, na které se většina lidí těší, protože se celá příroda probouzí k životu.
Všichni obdivujeme stromy a květiny, které zdobí zahrady a parky, radujeme se ze zvířat, která se v tuto dobu hojně rodí, ale nikdo z nás příliš nevítá bodavý hmyz, pro něhož se jaro stává začátkem jeho života. Je zjevné, proč si tento hmyz nezískal přílišnou oblibu, nejenže je jejich bodnutí nepříjemné, ale pro některé z nás může být i nebezpečné. Co dělat a jak bodnutí léčit vždy závisí na druhu bodavého hmyzu, který nás napadl.
Včela medonosná
Včely jsou snad jako jediný bodavý hmyz považovány za užitečné. Pro včely je typický velmi silný obranný pud. Včely si svůj úl velmi chrání, pokud se k jejich úlu přiblížíme zhruba na pět metrů, hrozí, že včely zaútočí. Pokud bychom manipulovali s jejich úlem bez ochranných pomůcek, musíme se připravit na obrovské množství útoků. Útok má jasně daná pravidla. Včely nejprve začnou nalétávat, výstražně bzučet a nakonec bodají. Agresivitu včel může ale vyprovokovat více věcí, třeba i těžba dřeva a sečení trávy.
Nebezpečí jejího bodnutí
Pokud nás včela opravdu bodne, problémem se stává její žihadlo. Neboť to ve většině případů zůstává v ráně a bodla žihadla se přibližně ještě minutu zavrtávají stále více do místa vbodnutí. Zároveň se jed z jedového váčku přenáší do rány. Čím déle je žihadlo v ráně, tím mohou být následky větší. Vždy se doporučuje okamžitě žihadlo z rány odstranit (například nehtem nebo pinzetou) a dát u toho pozor, abychom nezmáčkli jedový váček na konci žihadla.
Průběh a léčba
V okamžiku, kdy jsme z rány dostali žihadlo, je vhodné ránu chladit studenou vodou, případně použít některý z přípravků k tomu určených. Z volně dostupných léků se osvědčil přípravek Fenistil gel, který zmírňuje svědění i tvorbu otoku. Po vpichu včelího žihadla je také třeba vypít dostatek tekutin a zůstávat pro jistotu ve stínu. Je důležité zároveň místo vpichu kontrolovat, jestli nedochází k otoku, který by ohrozil dýchání. Pokud by k něčemu takovému došlo, je nutné zavolat rychlou lékařskou pomoc. U většiny lidí ale dojde jen k zarudnutí kůže, svědění a otoku místa bodnutí. Neměli bychom se děsit, pokud by se otok zvětšoval, všeobecně se tvrdí, že otok může dosáhnout rozměrů až dvou mužských dlaní. Ve výjimečných případech může dojít ke zhoršenému zdravotnímu stavu i u lidí, kteří nejsou alergici. Většinou se taková situace projevuje například kopřivkou, závratěmi, nevolností. V takovém případě bychom měli navštívit lékárnu, kde nám poradí, která antihistaminika pomohou. Pokud by se ale stav výrazně zhoršoval, vždy je lepší navštívit lékaře, nebo zavolat rychlou lékařkou pomoc.
Ve svém příspěvku ŽELATINA AGAR AGAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kecka.
Nevíte náhodou někdo, kolik jsou tři sáčky želatiny agar gramů? A taky by mě zajímalo, jestli je tato želatina vhodná také pro přípravu pleťových krémů? Co to dělá s pletí? Bylo by možné tím nahradit včelý vosk?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Propolis je pryskyřičná směs, kterou včely sbírají z pupenů stromů nebo jiných rostlinných zdrojů. Surovina k tvorbě propolisu je sbírána včelami na rostlinách produkující pryskyřičné látky. Při zpracování se mísí nasbíraná hmota s výměškem hlavových žláz. Včely propolis používají jako stavební a ochranný materiál. Pro včely má velký vliv, jelikož posiluje strukturální stabilitu úlu, snižuje vibrace, udržuje utěsnění úlu, je prevencí proti nemocem a parazitům a zároveň inhibuje růst bakterií a zabraňuje hnilobě v úlu. Propolis má mnoho různých barevných odstínů od zelenožluté až k temně hnědé, což je odvislé od jeho stáří a původu.
Propolis je přírodní látka, kterou rostlina vylučuje a potahuje jí své zranitelné části (mladé výhonky, pupeny květů, listy), čímž se chrání před přírodními úkazy, jako je vítr, voda, vysušení, ale i před mechanickým poškozením a škůdci. Čerstvě nanesený propolis je tuhá masa. Barva je závislá na místě, kde byla tmelová pryskyřice sbírána, ale také na stáří. Může mít hnědou barvu, která přechází do červené, někdy až černé nebo zelenavé barvy. Chuť je terpentýnově hořká, vůně příjemně jemná, připomínající vanilin.
Včely propolis získávají z pupenů stromů a rostlin produkujících pryskyřičné látky, dále jej zpracovávají a přidávají k němu vlastní biologické látky (výměšky hlavových žláz). V úlech jej využívají jako stavební a ochranný materiál. Tmelem utěsňují vzniklé štěrbiny ve stěnách úlu, lepí rámky, vystýlají a vyztužují buňky plástů, upravují velikost česna (vletový otvor) a obalují jím cizorodé předměty (například těla uhynulých živočichů). Včely bohatě tmelí svá obydlí převážně na podzim, aby v zimním období snížily tepelné ztráty.
Získat propolis ze včelstev je poměrně pracné. Seškrabává se ze stropu úlu a z rámků. Propolis je významně obsažen i ve voskových víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky, a proto se med i přes dlouhé skladování nezkazí. Mnohem více propolisu je možné vytěžit pomocí speciálních pomůcek, proto se do úlu vkládají rošty nebo síta. Nejkvalitnější propolis se dá sklidit v létě, po skončení hlavní snůšky. Od jednoho včelstva lze získat 50–100 g propolisu za sezónu. Po zatmelení se rošty či síta zchladí nebo zmrazí. Tím, že propolis ztvrdne a zkřehne, je jeho oškrábání snadnější. Získaný surový propolis se musí očistit od nečistot a vosku. Propolis by se neměl čistit plavením ve vodě ani přetavovat, neboť dochází ke ztrátám látek v něm obsažených. Měl by se skladovat na chladném a tmavém místě v dobře uzavřených nádobách, mikroténových sáčcích a podobně. Pokud je správně skladován, udrží si svoji účinnost až 5 let. Nejvíce účinný je surový propolis, který je uchováván ve vzduchotěsném prostředí.
Použití propolisu vnitřně může u člověka alergického na propolis vyvolat krvácení z ledvin a močového měchýře. Dosud není známo, jak propolis v lidském těle účinkuje. Zevní použití propolisu je také spojené s rizikem alergie, i když takové případy jsou řídké, přesto jsou možné. Alergii na propolis zjistíte nanesením slabé vrstvy propolisu ve formě tinktury nebo masti na kůži (dlaňová strana zápěstí). Tento test opakujte po dva dny, a pokud nedojde k reakci – zčervenání kůže, pupínky, svědění, otok, můžou se výrobky z propolisu užívat.
minerální látky jako železo, hliník, vápník, křemík, mangan a jiné;
mohou se v něm vyskytovat i flavonoidy, které jsou zodpovědné za posílení imunity, právě díky nim je propolis účinný v boji s bakteriemi, plísněmi či viry;
kyselina ferulová, která zajišťuje antibakteriální účinek propolisu.
K této léčebné domácí metodě při bodnutí hmyzem budeme potřebovat čerstvé listy hlávkového zelí, kterých je v létě všude dost. Listy zelí vložíme mezi dva kousky sterilního plátna a naklepeme je na prkýnku paličkou. Pak je přežehlíme teplou žehličkou, aby pěkně změkly. Ještě teplé je hned přiložíme na místo po bodnutí hmyzem, překryjeme je igelitem a necháme působit přes noc. Takto připravený obklad ze zelí dezinfikuje a pomáhá při léčbě bodnutí hmyzem. Také tyto obklady ze zelí odstraňují bolesti při revmatizmu, scelují tkáň po různých odřeninách a také po hlubokých popáleninách, také léčí vředy (bércové vředy) a rány na kůži. Osvědčeným lékem na štípance od včely je čpavková voda, která je silně zásaditá, dobře proniká pokožkou a neutralizuje kyselý včelí jed. Když není po ruce čpavková voda, tak je na bodnutí od včely pomůže i cibule, ta působí podobně.
Ano, určitě je to z medu. Zmínila jste, že jste stará, což vůbec při alergiích na včely nehraje roli, naopak po čtyřicítce bývají ty alergie na včelu ještě silnější, dávejte prosím pozor, stářím rozhodně ta alergie neklesá. Med má řadu složek podobných těm, které jsou i ve včelím žihadle, takže med se rozhodně nedoporučuje pacientům, kteří mají alergii, takže med rozhodně dále nejezte v žádné podobě. Stejně tak zasaženy jsou i ostatní včelí produkty, je to v různých mateřích kašičkách, je to v různých krémech s propolisem. Podobná reakce, kterou popisujete vy, se již v praxi stala, kdy pacientka nedávno dostala na ortopedii speciální mast s medem, aby si jí mazala na bolavou patu a měla zrovna takovou reakci, jak tu popisujete. Takže alergici, med ani nejíst ani si na sebe nemazat žádnou mast s medem.
Propolis je lepkavá mazlavá hmota, kterou včely používají k dezinfekci úlu. Jeho složení se liší včelstvo od včelstva. Za alergizujícími účinky propolisu pravděpodobně stojí výměšky z pupenů topolů, které včely sbírají jako jednu ze surovin pro „výrobu“ propolisu. Propolisová alergie se dá snadno zjistit kožním testem. Ten lze provést buď u lékaře (alergolog nebo dermatolog), nebo doma. Lékař má k dispozici náplasťový test nebo jinou alergologickou metodu. Pokud doma máte propolisovou tinkturu, můžete si pár kapek nanést na vnitřní stranu předloktí či zápěstí, rozetřít a nechat uschnout. Když testovací místo během následujících hodin zarudne, začne svědit nebo se objeví pupínky, jedná se pravděpodobně o alergickou reakci. Propolis má antibakteriální, antivirové, protiplísňové a antioxidační účinky. Přidává se do některých dermatologických krémů a zubních past. Existují i žvýkačky a potravinové doplňky obohacené propolisem. Těm se musí „propolisový alergik“ vyhýbat.
Propolis, lidově nazývaný „včelí kyt“, je látka oranžové barvy s mnoha odstíny. Jedná se o pryskyřici, kterou včely obohatí sekrecí svých žláz, čímž ji přemění na propolis. Propolis se získává seškrabáním ze stropu úlu a z rámků, které na podzim včely bohatě tmelí právě propolisem. Propolis nemá stálé chemické složení. Ve vodě je velmi špatně rozpustný, ale rozpouští se v organických rozpouštědlech. Při teplotě 36 °C je měkký a tvárný, pokud je ochlazen, stává se křehkým a drobivým. Propolis je obsažen i v medu a vosku. Propolis je mezinárodně užívaný výraz.
Med je výborným doplňkem každého dobrého jídla a už od nepaměti byl uznáván pro svůj pozitivní vliv na zdraví. To samé platí i u smrkového „medu“.
Smrkový med od včel – účinky
Lesní smrkový med je zpravidla tmavší barvy, obsahuje větší množství minerálních látek a je osvědčený při nachlazení, nespavosti a nervozitě. Medovici produkuje hmyz (například mšice) sající mízu z vodivých pletiv rostlin. Kapky přebytečné sladké tekutiny (medovice) vystřikují na povrch listů a jehličí, kde je sbírají včely. Tyto šťávy jsou vedlejším produktem zmíněných cizopasníků a nejde o jejich výkaly. Včely medovici sbírají a dále zpracovávají podobně jako nektar. Produkce lesních medů poměrně kolísá, protože závisí na mnoha faktorech. Medovicový med, podobně jako akátový med, krystalizuje jen částečně a velmi pomalu. Med vždy skladujte v temnu a chladu do 15 °C.
Smrkový med z výhonků – účinky
Silice obsažená v mladých výhoncích smrčků pomáhá dětem přírodní cestou uvolnit dýchací cesty, usnadňuje vykašlávání a rozpouští hleny. Tyto mladé smrkové výhonky zároveň obsahují vitamín C, tím posilují imunitu, pomáhají při chřipce a odvádějí z těla škodlivé toxiny. Takže smrkový med z výhonků usnadňuje vykašlávání, je dobrý proti bronchitidě, chřipce a je velice vhodný obzvláště pro malé děti. Smrk rovněž tiší bolesti svalů, kloubů a působí protizánětlivě. Umí pomoci při poruchách prokrvení končetin, ale i nervozitě nebo celkové vyčerpanosti.
Smrkové výhonky jsou vhodné ke sběru v průběhu měsíce dubna v teplejších oblastech a až začátkem června ve vyšších nadmořských výškách. Sbírají se pouze mladé výhonky do velikosti cca 4 cm. Myslete na to, že se nesmí otrhávat ve veřejných lesích, ale určitě se nebude zlobit babička nebo soused, když jim jeden ze smrčků na zahradě v letošním roce nepovyroste o několik větviček.
