Vaječník (latinsky: ovarium, oophoron) je samičí pohlavní žláza. Vaječník, jak napovídá jeho název, uvolňuje vajíčko, tedy samičí pohlavní buňku, je to ale také důležitá endokrinní žláza. Vaječník je párový orgán, jehož velikost je u ženy přirovnávaná k mandli či švestce. Udává se délka 3–5 cm, šířka 1,5–3 cm a tloušťka přibližně 1 cm. Hmotnost jednoho vaječníku se pohybuje od 7 do 14 gramů (jiný zdroj uvádí zhruba 6 gramů). Velikost však závisí na věku ženy. Jsou uloženy na bočních stranách pánevní dutiny, tak nízko, že při onemocnění pravého vaječníku snadno dochází k záměně s podrážděním slepého střeva. Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zjizvuje v důsledku proběhlých ovulací. Vaječník visí na části širokého děložního vazu (ligamentum latum uteri) a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný. V blízkosti vaječníku se nachází nálevkovité rozšíření vejcovodu, opatřené třásněmi.
Vejcovod (latinsky: tuba uterina či oviductus, řecky: salpinx) je úzká ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy. Ve vejcovodu také dochází k oplození vajíčka. Vejcovody ženy jsou uložené v pánevní dutině, u samic některých savců mohou zasahovat až do podbřišku. Jsou zavěšeny na duplikatuře pobřišnice, zůstávají tak stále rozepjaty mezi dělohou a vaječníky. Vejcovod ženy je 10–12 cm dlouhý a 0,5 cm široký. Délka vejcovodu v podstatě záleží na velikosti samice, vejcovody kopytníků mohou být až 20 cm dlouhé.
V naší poradně s názvem HORVATHOVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nada.
Chtela bich se zeptat kolik stoji odvazani vaječniku bila sem v depresi a dala se podvazat jense chci zeptat kolik to stoji dekuji moc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Sterilizace ve formě podvázání vejcovodů je nevratný zásah, který zabraňuje přirozenému početí do konce života. Jediná možnost, jak otěhotnět s podvázanými vejcovody, je umělé oplodnění. O možnostech umělého oplodnění ve vašem případě vám více poví váš gynekolog.
Neplodnost mužů se zjišťuje analýzou spermatu; test hodnotí kvantitu a kvalitu spermatu. Krevní test se používá na kontrolu hladiny testosteronu a dalších mužských hormonů. Pokud se jedná o ženskou neplodnost, lékař vás může odeslat k několika testům, včetně:
Hysterosalpingografie – jde o ultrazvukové nebo rentgenové vyšetření, které poskytne lékaři informace o stavu reprodukčních orgánů. Barva nebo fyziologický roztok bývají vstřikovány do děložního čípku a sleduje se jejich cesta k vejcovodům, ultrazvuk nebo rentgen odhalí, zda jsou vejcovody průchozí nebo blokované.
Laparoskopie – při této metodě je laparoskop (štíhlá trubička opatřená fiberoptickou kamerou) vložen do břicha přes malý řez v pupíku. Laparoskop umožňuje lékaři prohlédnout si dělohu, vaječníky a vejcovody, aby byly detekovány abnormální výrůstky (endometrióza). Lékař rovněž může zjistit, zda se vejcovody otevírají ve stejnou dobu.
V naší poradně s názvem HNISAVY VYTOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Mandlova.
Dobry den
Prosim o radu jak resit tento problem:
Jsem po Abdominalni hysterektomii , vajecniky- vejcovody ponechany.
Operace probehla v roce 1998 , nyni je mi 52 let.
Momentalne mam problem s obcasnym zelenene zbarvenem a zapachajicim vytokem .
Pri tom me boli podbrisek i strany podbrisku.Citim se unavena .
Teplota neni.
Sexualni styk naposledy pred 4 mesici - pote problemy zadne.
Prosim o Vas nazor ,jak postupovat.
S uctou
Mandlova Ivana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Některé vaginální výtoky jsou u žen normální. Často jsou čiré nebo bělavé s minimálním zápachem. Jestliže výtok změní barvu, zápach nebo texturu, může to být známka infekce, ačkoli některé změny v průběhu menstruačního cyklu jsou běžné. Infekce mohou být doprovázeny dalšími příznaky, jako je svědění, pálení, nepohodlí nebo špinění.
Nejčastější příčinou zeleného vaginálního výtoku je sexuálně přenosná infekce známá jako trichomoniáza. Výtok často zapáchá a typicky je více žlutozelený než čistě zelený. Pohlavní styk a močení mohou způsobovat nepohodlí a genitální oblast může být svědivá. Může se také objevit bolest v pánvi, ale není častá.
Vaginální výtok může být rovněž spojen s kapavou nebo chlamýdií, potom je spíše žlutý nebo zakalený. Bakteriální vaginóza má typicky bílý výtok se zápachem. Barevný výtok se může objevit v případě, když je v pochvě cizí tělo, například zapomenutý tampon.
Trichomoniazu lze snadno diagnostikovat odběrem vzorků. Vzhledem k tomu, že je sexuálně přenosná, mohou být provedeny současně testy na jiné infekce, včetně kapavky a bakteriální vaginózy. Trichomoniaza, kapavka a bakteriální vaginóza jsou léčitelné vhodnou antibiotickou terapií. Pokud je přítomno cizorodé těleso, bude nutné jej odstranit a antibiotika se mohou použít k léčbě jakékoli potenciální infekce.
Vzhledem k tomu, že podmínky, které způsobují zelený vaginální výtok, jsou často léčitelné, a protože mohou být přenosné na jiné osoby nebo mohou způsobit závažné komplikace, vyhledejte okamžitou lékařskou péči, pokud máte takový výtok. Navštivte svého gynekologa a sdělte mu svůj stav.
Hysterektomie je chirurgické odstranění dělohy. Při hysterektomii se často odstraňuje i děložní čípek, vaječníky, vejcovody a okolní struktury. Žena po hysterektomii nemá menstruaci a nemůže otěhotnět.
Hysterektomie je chirurgický zákrok, který s sebou nese určitý přínos, ale i rizika. Má vliv zejména na hormonální rovnováhu, proto se tento zákrok indikuje jako poslední možnost.
Důvody odstranění:
tvorba nezhoubných nádorů – myomů, které nelze odstranit jednotlivě (myomy nejčastěji způsobují silné, nepravidelné krvácení, které nereaguje na léčbu);
onemocnění děložní sliznice, například polypy, přednádorové změny, počáteční stadia rakoviny;
zhoubný nádor dělohy nebo těla dělohy;
změny na děložním čípku (takzvaná dysplazie) a časná stadia rakoviny děložního čípku;
endometrióza, při níž se částečky endometria nacházejí mimo dutinu děložní; lokalizace těchto částeček nemusí být omezena jen na oblast pánve ženy, ale může se vyskytovat kromě srdečního svalu a sleziny prakticky kdekoli;
adenomyóza – stav, kdy povrchová výstelka dutiny děložní roste do svaloviny dělohy (více informací k této problematice najdete v článku Adenomyóza);
poranění dělohy;
závažné komplikace v porodnictví (například neutišitelné krvácení po porodu, prasknutí dělohy, vrostlá placenta);
chronická pánevní bolest;
vaginální krvácení (při krvácení je důležité zjistit příčinu vaginálního krvácení, jednou z nich může být rakovina);
srůsty v dutině břišní.
Typy hysterektomie:
radikální hysterektomie – při této operaci se odstraní celá děloha, děložní čípek, pochva a závěsný aparát dělohy. Radikální hysterektomie se nejčastěji provádí kvůli rakovině. Obvykle se odstraňují i vaječníky a vejcovody.
celková hysterektomie – úplné odstranění dělohy a čípku. Vaječníky nemusí být odstraněny.
subtotální hysterektomie – odstraní se děloha, ale krček se ponechává.
Prolaps dělohy je to stav, kdy se děloha propadne do pochvy. Prolaps dělohy vede k močovým a střevním potížím.
Hysterektomie se provádí několika způsoby. Nejstarší technikou je abdominální (břišní) hysterektomie. K dalším technikám patří vaginální nebo laparoskopická hysterektomie.
Abdominální hysterektomie
Do břišní dutiny se přistupuje pomocí klasického (obvykle příčného) řezu v podbřišku. Operace je rutinní, kratší a méně náročná na techniku. Nevýhodou je pak nápadn
Ve svém příspěvku DOČASNÁ STERILIZACIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lucia.
Dobrý deň.Docitala som sa v článku o dočasnej sterilizáciu.Mam na mysli tento úryvok ktorý som skopírovať:
Také lze provést dočasnou sterilizaci. Jde o relativní novinku, při které jsou vejcovody ucpány gelovou zátkou, která je vyrobena ze stejné látky jako kontaktní čočky. Tyto zátky se vloží do ústí vejcovodů a po nabobtnání je ucpou. Součástí každé zátky je tenké monofilové vlákno, pomocí kterého lze zátku odstranit a vrátit vejcovodům jejich původní funkci.
Prosím o kontakt alebo akúkoľvek informáciu,kde sa tento zákrok vykonáva.Moc moc ďakujem.Lucia
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Svetluše Vinšová.
Posílám informace k vašemu dotazu, mějte na paměti, že se jedná o nevratnou metodu.
MUDr. Martin Charvát je vedoucím lékařem zdravotnického zařízení Gynera (www.gynera.cz), které poskytuje komplexní prenatální a gynekologickou péči. Je specialistou na ambulantní hysteroskopii, na svém kontě má již více než 1500 úspěšných hysteroskopických výkonů. Od února 2013 začal jako první v Praze (a druhý v ČR) provádět sterilizaci ESSURE v ambulantním režimu.
Studoval a získával zkušenosti nejen v ČR, ale i v Nizozemí, Německu, Francii či Kanadě. Kromě lékařské praxe se již přes 20 let věnuje i publikační a přednáškové činnosti doma i v zahraničí. Je rovněž členem České gynekologicko-porodnické společnosti, European Society for Gynecological Endoscopy a American Association of Gynecologic Laparoscopists.
Ve zdravotnickém zařízení Gynera nyní jako jeden z prvních v ČR začíná provádět sterilizaci, k níž žena nepotřebuje ani narkózu, ani nemocnici, a domů odchází po dvaceti minutách a po svých. Při tzv. hysteroskopické sterilizaci se nejprve prohlédne děložní dutina speciální optikou a poté na dlouhé cestě mezi pochvou a vaječníkem se zavedou v nejužším místě, do vejcovodu, speciální spirálky. Za tři měsíce tam zarostou a tím vejcovody uzavřou. Zůstanou a stanou se součástí vejcovodu. Je to cizorodá tkáň, z toho plyne, že den dva některé ženy mohou mít pocit cizího tělesa, ale všechny odejdou po svých. Sice je to cizorodá tkáň, ale je to vymyšleno tak, že se dokola obklopí vlastní tkání, čili tam už nic dalšího nepřibude, žádná abnormální reakce, je to tkáň vlastní pacientce a zaslepí vejcovody. Je to ambulantní výkon, bez narkózy, který bude naprosto spolehlivý a umožní ženám, aby antikoncepci užívaly bez častých návštěv lékaře. Zákrok stojí cca 25 000 Kč
Za touto metodou stojí firma Conceptus (autor metody Essure) pořádala školení. Získal ho i doktor Kovář v Havířově a několik nemocničních lékařů.
Zánět močové trubice, latinsky uretritida, se vyskytuje ve dvou formách – nekapavčité a kapavčité. Projevuje se především změnami při močení, nejčastěji pálením a řezáním, častým nutkáním na močení, zkaleným až bělavým výtokem, objevuje se podrážděná močová trubice. U žen je uretritida mnohdy spojena se zánětem pochvy. Kapavčitá uretritida má jiný průběh u žen a jiný u mužů. U žen může být počátek zcela bez příznaků nebo jsou velmi slabé, což představuje nebezpečí nepozorovaného rozšíření infekce na děložní čípek, dělohu a vejcovody. Jsou-li zasaženy vejcovody, může dojít k jejich zjizvení a následné neplodnosti. Asi 50 % žen s kapavkou pozoruje příznaky v podobě pálení při močení a výtoku. Děložní hrdlo nemocné ženy je zarudlé a potažené hnisem. Může se objevit krvácení mimo menstruaci či krvácení po pohlavním styku. Infekce může zasáhnout také žlázky na malých stydkých pyscích a žlázky při ústí močové trubice a může dojít ke vzniku bolestivého abscesu.
U mužů se kapavčitá uretritida ohlašuje výraznými zánětlivými potížemi. Vyústění močové trubice je zarudlé a zduřelé a nastupují obtíže v podobě pálení a bolesti při močení se silným hlenovitým hnisavým výtokem. Při neléčení se zánět může rozšířit na prostatu, semenné váčky či nadvarle. Po akutním počátečním stadiu příznaky postupně slábnou a uretritida přechází do chronického onemocnění. Během něj se objevuje vleklý slabý výtok.
Nekapavčité uretritidy může vyvolat celá řada mikroorganismů. Nejčastěji jde o E. coli, ale také to může být Chlamydia trachomatis, adenoviry, mechanické zranění močové trubice, chemické zranění a opakované podchlazení. Je to velmi časté onemocnění, které je častější u žen než u mužů. Faktory, které usnadňují rozvoj nemoci, jsou cukrovka, onemocnění prostaty, těhotenství a špatná intimní hygiena. Hlavními projevy uretritidy jsou změny při močení. Pacienti nejčastěji popisují pálení a řezání, časté nutkání na močení. Dále se vyskytuje zkalený až bělavý výtok. U žen je uretritida spojena často se zánětem pochvy. Onemocnění je nepříjemné a má tendenci se často opakovat.
Ve svém příspěvku PODVÁZÁNÍ VAJEČNÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rydlová.
dobrý den, budu po 4. rodit 2005 spont., 2012 spont. 2014 akutni s. c. pro celkovou abrupci placenty, teď 7. mesic dvojčata zatim vse v pořádku, chtela bych podvazat vejcovody vim, ze se u s. c. muze udelat hned, ale pokud to vse bude v pořádku rada bych rodila přirozeně. jde udelat sterilizace i po 3. době porodní? nedokazu si predstavit, že jdu od dvojcat a 7 letyho kluka jen tak si lehnout na zákrok do nemocnice později a antikobcepce mi medela dobře. vzhledem k rekonvalescenci a zaprahu doma si nepreju ani s. c pokud zo půjde, ale zároveň nechci stat pred dpzhodnutim c pri dalsim otěhotnění. a v mym pripade budu platit zákrok? vzhledem k anamneze
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Břišní dutina neboli peritoneální dutina se podle vtahu pobřišnice a orgánů dělí na:
peritoneální dutinu – je vystlána nástěnnou výstelkou, nachází se zde pobřišnice (jícen, žaludek, játra, slezina, tenké střevo a převážná část tlustého střeva, u žen děloha, vaječníky a vejcovody)
retroperitoneum – retroperitoneální dutina – leží za peritoneem, tj. za pobřišnicí (pankreas, ledviny, močovody, velké břišní tepny a žíly, mízní cévy, uzliny)
V dutině břišní se nachází fyziologicky malé množství tekutiny (50 ml).
Pobřišnice – peritoneum – je tenká lesklá a průsvitná blána, která vystýlá dutinu břišní a část dutiny pánevní a obaluje většinu orgánů. Představuje tak velkou plochu, na níž se snadno vstřebávají látky (povrch je tvořen semipermeabilní membránou), které pronikly do organismu, tedy bakterie, jedy, zánětlivá tekutina a podobně (hrozba sepse). Každé poškození pobřišnice vede k jejímu slepování a vzniku vazivových srůstů (srůsty sice zamezí šíření infekce, ale omezují pohyb některých úseků trávicí trubice). Je jen jedno peritoneum vystýlající dutinu břišní, na nástěnné a orgánové se rozlišuje pouze z praktických důvodů.
Předstěra – omentum – je pohyblivá dvojitá peritoneální řasa, která se dělí na dva základní typy:
malé omentum (o. minus) – rozprostírá se mezi žaludkem, duodenem a játry
velké omentum (o. majus) – začíná od velké žaludeční kurvatury, je duplikaturou peritonea tvořenou dvěma listy
Funkce: zvyšuje resorpční plochu pobřišnice (například pro peritoneální dialýzu – čištění krve při selhání ledvin pomocí opakovaného pravidelného napouštění dialyzační tekutiny do břišní dutiny). Podílí se na likvidaci zánětu a infekce v dutině břišní.
Dělení orgánů Peritoneální orgány: část jícnu, žaludek, játra, slezina, tenké střevo, převážná část tlustého střeva
Retroperitoneální orgány: pankreas, ledviny, močovody, močový měchýř, velké břišní tepny a žíly, u žen vejcovody, vaječníky a děloha
Jícen je svalová trubice, dlouhá 25–28 cm, která spojuje hltan a žaludek. Do dutiny břišní vstupuje otvorem v bránici, je uložen před páteří, horní část tvoří příčně pruhovaná svalovina, dolní část tvoří hladká svalovina. Sousto jím prochází aktivně – jde o koordinovanou peristaltickou vlnu vyvolanou polknutím.
Žaludek je vakovitě rozšířená část trávicí trubice, velikost i poloha je individuální, závisí například n
Ve svém příspěvku PODVAZANI VAJEČNÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina Zemankova.
Dobrý den....po tomhle zákroku,podvazani vaječníků už pak není cesty zpět? Kdyby se žena rozhodla,že chce mít ještě dítě? Jaké jsou prosím možnosti? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuzana.
Tady na internetu sem se dočetla že to nak udelaj aby spugodnili ti vejco vodi aby se k vajčku dostali spermije chtela bych ešte jedno dite mam 9 let podvazany vaječnyky a dočetla sem se že to jde ale dělajto nuškama přes narkozu ale stoji ten za krok sto tisic znate nakyho gineloga kterej by my ten zakrok udelal sem se dočetla že neco udelaj nevum uš ten nazev a že spruchodnej vejcovody a pak normalne mužu ozehotnet tak chci vedět jesli to jde
Léčba neplodnosti u žen je samozřejmě závislá na tom, co brání otěhotnění. Někdy však nemusí být příčina známa.
Problémy s ovulací – předepisuje se medikamentózní léčba.
Nevysvětlitelná plodnost – když lékař nemůže zjistit příčiny neplodnosti u vás i vašeho partnera, může léčba zahrnovat buď léky, nebo hormonální injekce, či inseminaci.
Blokované nebo poškozené vejcovody – provádí se operace vejcovodů.
Endometrióza – u mírné až střední endometriózy zahrnuje léčba laparoskopickou operaci, kdy dojde k odstranění endometriální tkáně. Tato léčba však nebývá možná, pokud trpíte závažnou endometriózou.
Léčba pro muže
Lékař vám může doporučit inseminaci. Spermie jsou shromažďovány a pak zahuštěny, aby došlo ke zvýšení počtu zdravých spermií pro inseminaci.
Nefungující počáteční léčba
Mnoho párů, které mají problémy s otěhotněním, dospěje ke společnému bodu, kdy se musí rozhodnout, zda chtějí zkusit asistovanou reprodukci.
In vitro fertilizace je nejčastějším typem asistované reprodukce, jde o umístění oplodněného vajíčka do dělohy přes děložní čípek.
Intracytoplazmatická injekce spermie – provádí se v laboratoři, kde lékař vstřikuje přímo jednu spermii do jednoho vajíčka. Pokud dojde k oplodnění, lékař vloží embryo do dělohy ženy.
Laparoskopie – ženy, u kterých byl diagnostikován problém s vejcovody nebo onemocnění pánve, mohou podstoupit rekonstrukci reprodukčních orgánů nebo mohou otěhotnět prostřednictvím in vitro fertilizace. Laparoskopie může odstranit zjizvenou tkáň, léčit endometriózu, odstranit cysty na vaječnících a otevřít zablokované cesty.
Hysteroskopie – umístění hysteroskopu přes pochvu do dělohy může být použito k odstranění polypů a myomů, k úpravě zjizvené tkáně a k otevření blokovaných cest.
Lékařská terapie – ženám trpícím ovulačními problémy mohou pomoci předepsané léky.
Intrauterinní inseminace – odkazuje na laboratorní postupy, které shromažďují sperma, opláchnuté speciálním roztokem, a pak je umístí v době ovulace do dělohy. Spermie jsou do dělohy aplikovány přes úzký plastový katétr, který se vkládá do pochvy. Tento postup může být proveden v kombinaci s léky, které stimulují ovulaci.
In vitro fertilizace – vajíčka jsou oplodněna laboratorně a poté umístěna do dělohy. Ženám jsou pro stimulaci vajíček předepsány gonadotropiny; jestliže monitorování zjistí, že jsou vajíčka v pořádku, jsou vyjmuta pomocí vaginální ultrazvukové sondy s jehlou. Spermie se shromáždí, propláchnou a přidají se k vajíčkům. O několik dní později jsou embrya (oplozená vajíčka) vrácena do dělohy pomocí nitroděložního oplodňovacího katétru. Jakákoli další embrya mohou být se souhlasem páru zmražena pro další použití.
Intracytoplazmatická injektáž spermie se používá tehdy, když spermie nedokážou „doputovat“ k vajíčku. Spermie se injekčně vloží do vajíčka a poté se umístí do dělohy ženy.
Dárcovství vajíček – pomáhá k dosažení těhotenství ženám, které nemají normálně fungující vajíčka, ale mají normální dělohu. Dárcovství vajíček znamená odebrání vajíček z vaječníku od ženy, která prošla stimulací vaječníků (užívání léků na plodnost). Dárcovská vajíčka jsou pak laboratorně spojena se spermiemi partnera. Oplodněná vajíčka jsou vrácena do dělohy.
Lékařská terapie a in vitro fertilizace zvyšuje pravděpodobnost otěhotnění i u žen s diagnózou nevysvětlitelné neplodnosti.
Právě trichomonádový zánět pochvy se projevuje bolestmi v podbřišku, hojným řídkým výtokem, bolestmi při styku a někdy i svěděním zevních rodidel. Akutní fáze rychle přechází do chronického stadia, které je obvykle bezpříznakové. Léčba spočívá v podávání antibiotik ve formě polykacích tablet. Trichomonádový zánět pochvy patří mezi sexuálně přenosné nemoci. Výskyt je přímo úměrný počtu sexuálních partnerů, které je nutné vždy přeléčit, a to současně.
Další možností je zánět děložního hrdla. Nejčastějšími původci infekce jsou bakterie zvané chlamydie, mykoplazmata a gonokoky. Ženy si obvykle stěžují na hojný výtok, tupou bolest nad stydkou sponou a v kříži. V akutní fázi zánětu může být přítomna i teplota. Chronické formy se většinou projevují bolestivou menstruací, bolestmi při styku, eventuálně neplodností. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Je-li to infekce pohlavně přenosná, je nutné přeléčit všechny sexuální partnery.
Rovněž zánět děložní sliznice je doprovázen bolestmi v podbřišku, které mohou vystřelovat do zad, dále únavou, špiněním nebo výtokem. Při akutní formě zánětu může být přítomna i teplota. Léčba spočívá v podávání antibiotik, léků proti teplotě a bolesti.
Hluboký pánevní zánět se obvykle šíří z dělohy do vejcovodů, dále k vaječníkům, a pokud není včas léčen, může postupovat dále do malé pánve. V malé pánvi může postihnout jakýkoli orgán včetně pobřišnice. Infekce se může rozšířit do malé pánve například i při zánětu slepého střeva. Začátek obtíží většinou navazuje na menstruaci. Objevuje se zvýšená teplota až horečka, výtok, krvácení, bolesti v podbřišku a v zádech. Mohou být i potíže s močením. Léčba záleží na celkovém stavu ženy. Jde-li o lehčí formu zánětu, může být žena léčena ambulantně podáváním antibiotik. Při závažnější formě zánětu by měla být žena léčena při hospitalizaci a nitrožilním podáváním antibiotik. Při zlepšení stavu je možné přejít na tabletovou formu.
Také kapavka se projevuje hnisavým výtokem, zánětem močové trubice a bolestmi v podbřišku. Podle charakteru pohlavního styku může být postižen i konečník, ústa a nosohltan. Onemocnění konečníku se projevuje výtokem, nucením na stolici, pálením a svěděním konečníku. Komplikovaná kapavka má vliv na plodnost, jelikož může přejít přes vejcovody až do malé pánve. Následkem mohou být potraty, předčasné porody, mimoděložní těhotenství a neplodnost. Léčba spočívá v podávání silných antibiotik a přeléčení všech sexuálních partnerů. Účinek antibiotik lze posílit podpůrnou léčbou enzymovými léky. Původcem onemocnění je bakterie Neisseria gonorrhoeae a má inkubační dobu 1–6 dní. Přenáší se výhradně pohlavním stykem.
Ženská děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Je dlouhá 8–9 cm a váží kolem 50 g. V děložní dutině dochází k uložení a vývoji plodu. Děložní dutina je vystlána děložní sliznicí (endometrium), která se v každém menstruačním cyklu obnovuje. Děložní dutina má tvar trojúhelníku postaveného na vrchol. Nahoře do stran na dutinu navazují vejcovody. Ve spodní části se děloha zužuje v děložní hrdlo. V děložním hrdle jsou žlázky, v nichž se tvoří cervikální hlen. Jeho vlastnosti se mění vlivem pohlavních hormonů. Část děložního hrdla, která se nachází v pochvě, se označuje jako děložní čípek.
Děloha v těhotenství
Děloha v průběhu těhotenství prodělává celou řadu změn. Hruškovitý tvar dělohy se mění na kulovitý až oválný a výrazně se mění i velikost. Původní objem 2–3 ml se mění až na 4 500–5 000 ml. Výrazně narůstá i její hmotnost z 50–60 g na 900–1 000 g. Velikost dělohy v těhotenství je podmíněna zvětšením svaloviny, která je schopná svůj objem zvětšit několikanásobně. Vedle toho dochází také k tvorbě nových svalových vláken. Do konce třetího měsíce je děloha uložena za stydkou kostí v pánvi, na konci třetího měsíce pak v důsledku růstu dělohy, kdy se děložní svalovina rozpíná rostoucím plodem, přesahuje stydkou kost a zaujímá i část břišní dutiny. Na konci devátého měsíce dosahuje až k žeberním obloukům. Na základě hormonálního řízení se při porodu děložní svalovina stahuje a podněcuje tak vypuzení plodu do porodních cest. V průběhu těhotenství se vedle těla a hrdla dělohy vytváří úsek zvaný dolní děložní segment. Odděluje tělo a hrdlo dělohy od konce čtvrtého měsíce těhotenství. Nejprve má dolní děložní segment podobu úzkého pruhu, který se postupně rozšiřuje až do šířky 8–10 cm. Tvoří ho převážně vazivo vyvíjející se z dolního úseku děložního těla. Od dělohy se odlišuje tím, že se při porodu nestahuje, jako je tomu u děložního těla, ale naopak je roztahován sestupujícím plodem. Děložní hrdlo se v průběhu těhotenství moc nemění. Představuje uzávěr děložní dutiny a do porodu zachovává svůj tvar.
Pokleslá děloha
Pokles dělohy je vlastně uvolnění pánevního dna, kdy kvůli oslabení svalů pánevního dna a prolapsu některých orgánů malé pánve dojde k vyklenutí poševní stěny. Spolu s tím může poklesnout i močový měchýř, močová trubice a konečník. Pánevn
Pochva v blízkosti poševního vchodu obsahuje velké množství nervových zakončení. Díky nim se žena při pohlavním styku cítí příjemně. Některé ženy mají v pochvě velmi citlivou erotogenní zónu, která se nazývá „bod G“ – jeho dráždění může vést k velmi intenzivnímu orgasmu.
U miminka
Maminky by měly být v porodnici poučeny o tom, jak se starat o genitálie miminka. Nedůsledná hygiena může být u děvčátek příčinou zarůstání poševního vchodu, což se odborně nazývá synechie. Je to onemocnění, které se vyskytuje u holčiček nejčastěji ve věku 2 až 5 let, v takzvaném klidovém období, kdy dítě nemá normální hladinu ženských pohlavních hormonů jako dospělá žena.
Typy synechie
Srůst zadní – je nejčastější. Sliznice protilehlé strany poševního vchodu postupně srůstá a uzavírá vchod do pochvy odzadu dopředu.
Srůst přední – je méně častý a jedná se o skutečný srůst malých stydkých pysků směrem od klitorisu, který zakrývá zevní vyústění močové trubice.
Srůst střední – je ojedinělý. Vytváří se při něm můstek mezi levou a pravou stranou poševního vchodu. Prostor mezi stydkými pysky nabývá tvaru osmičky.
U zadní části poševního vchodu se začne vytvářet zprvu průsvitná blanka, která nejprve zakrývá samotný poševní vchod a následně i močovou trubici. Postupně s růstem synechie dochází ke změně toku proudu moči a vy můžete pozorovat, že dítě přečurává nočník. Při velkém srůstu může mít děvčátko problém s močením a musí vynaložit veliké úsilí. Současně zatéká moč do pochvy a postupně může proniknout dělohou a vejcovody až do dutiny břišní. Pokud jsou v ní bakterie, může infikovat pochvu a dítě si bude stěžovat na svědění a pálení.
Co s tím
Stačí jednou za den, nejčastěji po koupání, oddálit od sebe stydké pysky a namazat poševní vchod čímkoli mastným, co se standardně u dětí používá. Je důležité řádně genitál omývat a zbavovat ho smegmatu, což je bílá hmota obsahující produkt mazových žláz a oloupané buňky. Pokud se rodidla nedostatečně ošetřují, srůst vzniká velmi rychle, třeba v průběhu 7 až 14 dní.
Poševní vchod po porodu
Některé ženy mají po porodu subjektivní pocit zvětšení poševního vchodu, což se někdy řeší plastickou úpravou poševního vchodu. Operace se provádí v celkové narkóze a trvá asi 60–90 minut. Často je nutné tento zákrok spojit s plastikou poševní zadní nebo
Sterilizace u žen spočívá v podvázání vejcovodů. Tím se zabrání transportu vajíčka z vaječníků do dělohy i jeho oplodnění. V dnešní době se díky rozvoji laparoskopických metod prakticky provádí tento zákrok jenom tímto způsobem. Znamená to zavedení tenkého optického zařízení pupeční jizvou (asi 1 cm v průměru) a dalšího pomocného nástroje těsně nad sponou stydkou (asi 0,5 cm v průměru). Vejcovod je potom přerušen tepelnou energií a nůžkami. Procedura netrvá déle než 10–15 minut. Pobyt v nemocnici je obvykle 2–3 dny. Menší procento sterilizací je prováděno v průběhu císařského řezu. V tomto případě se provádí klasické podvázání vejcovodů silonovým stehem a jejich následné přerušení nůžkami.
Jde o velice bezpečnou metodu antikoncepce s těhotenským rizikem (Pearlův index) 0,015–0,04 (počet otěhotnění na 100 žen za rok). Samotná operace je poměrně jednoduchá s minimálními komplikacemi. Pearlův index je číslo, které vyjadřuje počet nechtěných těhotenství v průběhu jednoho roku u 100 žen, které používaly stejnou konkrétní antikoncepční metodu.
Operace je ve většině případů nevratná a sterilizace je na celý zbytek života. Tím je určena i skupina žen, pro kterou je sterilizace vhodná. Jsou to především ženy s ukončenou reprodukcí.
Existuje sice možnost navrácení plodnosti, a to pomocí mikrochirurgického zprůchodnění vejcovodů. Jde však o obtížnější operaci, než je samotná sterilizace, a její úspěšnost není nijak velká, udává se 43 až 88 %, proto se na ni nelze spoléhat.
Také lze provést dočasnou sterilizaci. Jde o relativní novinku, při které jsou vejcovody ucpány gelovou zátkou, která je vyrobena ze stejné látky jako kontaktní čočky. Tyto zátky se vloží do ústí vejcovodů a po nabobtnání je ucpou. Součástí každé zátky je tenké monofilové vlákno, pomocí kterého lze zátku odstranit a vrátit vejcovodům jejich původní funkci.
Restrikce je oproti jiným zemím světa značná a nepomáhá rozšíření sterilizace. Přerušení vejcovodů bývá téměř nevratné a jejich opětovné zprůchodnění obtížně proveditelné. V současné době je snahou vyvinout takový systém (svorky, dočasné zátky), který by umožnil funkci vejcovodů po odstranění obnovit. Metodou volby proto u těch žen, které si své předchozí rozhodnutí rozmyslí, zůstává umělé oplodnění.
Rakovina děložní sliznice je nejčastějším zhoubným onemocněním pohlavních orgánů žen. Vyskytuje se nejvíce u žen po přechodu (v menopauze) s maximem kolem 60. roku věku. Předstupněm vzniku zhoubného bujení je takzvaná atypická hyperplazie endometria. Sliznice v dutině děložní nadměrně bují při dlouhodobém vlivu hormonů po přechodu. Vzniká tak vysoce diferencovaný karcinom endometria, který má i poměrně dobrou prognózu vyléčení. Druhým typem nádoru je nízce diferencovaný karcinom, jehož růst nesouvisí s produkcí hormonů a prognóza je špatná.
Diagnóza se stanoví gynekologickým vyšetřením a především odběrem vzorků sliznice s následným histologickým vyšetřením. Odběr vzorků se provádí při zákroku, který se nazývá kyretáž. Kyretáží se zároveň zastaví krvácení. Na většině pracovištích se při výkonu provádí i hysteroskopie, která umožní přímou vizualizaci dutiny děložní a cílený odběr vzorků.
Před výkonem je důležité ultrazvukové vyšetření děložní sliznice vaginální sondou, které se však používá hlavně při preventivních a kontrolních vyšetřeních – hodnotí se jí výška sliznice. Při nálezu zhoubného nádoru je nutné dále určit rozsah onemocnění. Provádí se rentgen plic, ultrazvukové vyšetření jater a ledvin, vyšetření močového měchýře a konečníku.
Příznaky:
nepravidelné krvácení u žen před přechodem;
jakékoliv krvácení u žen po přechodu;
bolesti – až v pokročilém stadiu.
Léčba:
OPERACE – snahou je operovat a odstranit nádor – odstraňuje se děloha, vaječníky, vejcovody, popřípadě i mízní uzliny;
OZAŘOVÁNÍ – provádí se u zcela inoperabilních nádorů a k zabránění vzniku ložisek v pochvě;
HORMONÁLNÍ LÉČBA – nasazuje se u onemocnění s vytvořenými metastázami nebo jako doplňková léčba.
U mužů se rozvíjí akutní zánět s výraznými potížemi, jako je pálení močové trubice a bolest se silným hlenohnisavým výtokem. Vyústění močové trubice je zarudlé a zduřelé. Zánět se může při nesprávné léčbě šířit na prostatu, semenné váčky či nadvarle. Muži trpí zánětem semenných váčků, který může vést k neplodnosti. Zánět nadvarlete je provázen celkovými příznaky, jako jsou horečka, zarudnutí a bolestivost šourku. Po akutním stadiu příznaky slábnou a onemocnění přechází do chronické fáze, kdy se vyskytuje vleklý slabý výtok.
U žen může být počátek zcela bez příznaků nebo jsou velmi slabé – objevuje se pálení při močení, zarudlé děložní hrdlo. To představuje nebezpečí přechodu do chronického stadia s rozšířením infekce na čípek děložní, dělohu a vejcovody. Při postižení vejcovodů často dochází ke zjizvení, což je možná příčina neplodnosti. Komplikacemi uretritidy jsou rovněž častější potraty či předčasné porody.
Nidace je kritickou fází vývoje oplozeného vajíčka. Uvádí se, že 30 až 60 % oplozených vajíček zaniká pro poruchu dalšího vývoje blastocysty anebo pro poruchu implantace a je následně v termínu očekávané menstruace (nebo menstruace o něco opožděné) odplaveno s menstruační krví = nidační krvácení. Proto podle některých autorů těhotenství začíná vlastně teprve po zdárném dokončení implantace, tedy uhnízdění vajíčka.
U uhnízdění vajíčka se může objevit výtok, jehož barva může mít různou intenzitu. Také se objevuje takzvané implantační krvácení. Implantační krvácení může být známkou raného těhotenství. Setká se s ním asi třetina všech těhotných žen. Oplodněné vajíčko prochází vejcovody do dělohy, kde se přichytí k děložní stěně. Když se to stane, tkáň okolo vajíčka může poškodit cévy v děloze, takže dojde k malému výtoku krve z děložního čípku do vaginy.
Největší změny nastávají ve tkáních s estrogenními receptory, jako jsou poševní sliznice, vulva, děloha, vaječníky a vejcovody, nosní sliznice. Dochází ke ztenčování poševní sliznice, ke změně pH, atrofizaci vaječníků, vejcovodů, dělohy. Ztráta elasticity pánevního dna může způsobit poruchy jeho statiky s rozvojem sestupu pánevních orgánů. Dochází k atrofizaci sliznice močového měchýře s příznaky jako polakisurie (časté močení během den), dysurie (obtížné a bolestivé močení) a urgentní inkontinence (samovolný nechtěný únik moči). Dlouhodobý nedostatek estrogenů vede k metabolickému estrogen deficitnímu syndromu, ke kterému se řadí osteoporóza, ateroskleróza a změny v lipidogramu. U některých žen se objevuje příliš vysoká děložní sliznice.
Existuje mnoho vrozených vad, které se týkají pohlavních orgánů a močových cest. Tyto vady mohou mít vliv na ledviny (orgán, který filtruje pustiny z krve a moči), močovodů, močového měchýře, močové trubice a mužské či ženské genitálie. Mužské pohlavní orgány zahrnují penis, prostatu a varlata. Ženské pohlavní orgány pak zahrnují vagínu, dělohu, vejcovody a vaječníky.
Abnormality pohlavních orgánů a močových cest patří mezi nejčastější vrozené vady, které ovlivňují jedno dítě z deseti. Některé z těchto abnormalit jsou jen drobné problémy, které nemusejí způsobit žádné příznaky a mohou být snadno diagnostikovány. Jiné abnormality mohou způsobovat například infekce močových cest, blokády, bolesti a poškození ledvin nebo jejich selhání.
Příčiny problémů pohlavních a močových cest
Tyto problémy se dědí geneticky, tedy od rodičů. Konkrétní příčiny většinou nejsou známy. Je však zřejmé, že genetika a faktory životního prostředí ovlivňují vývoj genetických orgánů.
Diagnostika vad močových cest
Mnoho vad močových cest může být diagnostikováno před nebo po porodu, a to pomocí ultrazvukového vyšetření, které používá zvukové vlny zkoumající vnitřní orgány plodu. Po porodu jsou využívána nejen ultrazvuková vyšetření, ale i množství jiných testů.
Nejednoznačné genitálie
Děti, které se narodily s nejasnými pohlavními orgány, mají vnější pohlavní orgány, které se nedají rozeznat, ať už jde o mužské, nebo ženské přirození. Existuje mnoho příčin nejednoznačných genitálií, včetně chromozomálních a genetických poruch, hormonálních poruch, deficitu enzymu a nevysvětlitelné abnormality tkáně plodu, která se stane genitálií. Nejčastější příčinou nejednoznačných genitálií jsou dědičné poruchy nazývané jako kongenitální adrenální hyperplazie, které u těžkých forem mohou narušit funkci ledvin a způsobit tak smrt. Tato porucha zahrnuje nedostatek enzymu, který způsobuje nadměrnou produkci mužských hormonů v nadledvinách. Nadbytek androgenů u dívek způsobuje velký klitoris připomínající penis. Toto onemocnění může být diagnostikováno pomocí krevních testů a vyžaduje celoživotní léčbu chybějících hormonů. U dívek může dojít k chirurgickému zákroku, který pomůže odstranit mužský genitál.
Další častou příčinou nejednoznačných genitálií je androgenní syndrom necitlivosti. Postižené děti mají mužské chromozomy (XY), ale v důsledku genetických vad jejich buňky nereagují nebo jen částečně neodpovídají na&
