AULIN100 mg tablety granule pro přípravu perorálního roztoku
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje nimesulidum 100 mg. Jeden sáček obsahuje nimesulidum 100 mg. Tablety obsahují laktosu. Granule pro přípravu perorálního roztoku obsahují sacharosu, glukosu. Úplný seznam pomocných látek viz bod níže.
LÉKOVÁ FORMA
Tablety: světle žluté, kulaté, bikonvexní tablety. Granule pro přípravu perorálního roztoku: světle žlutý granulát s pomerančovou vůní.
KLINICKÉ ÚDAJE
Terapeutické indikace – Léčba akutní bolesti – Primární dysmenorea – Nimesulid by se měl předepisovat pouze jako lék druhé volby. Rozhodnutí předepsat nimesulid by mělo být založeno na zhodnocení celkových rizik jednotlivého pacienta.
Dávkování a způsob podání
Minimální účinná dávka má být použita po co nejkratší dobu, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. Maximální délka léčebného cyklu nimesulidem je 15 dní. AULIN by se měl užívat podle klinického stavu co nejkratší možnou dobu. Dospělí: 100 mg 2x denně po jídle. Starší pacienti: u starších pacientů není třeba redukovat denní dávku. Děti (< 12 let): AULIN je u těchto pacientů kontraindikován (viz kontraindikace). Mladiství (12–18 let): vzhledem k farmakokinetice u dospělých a farmakodynamickým vlastnostem nimesulidu nejsou u těchto pacientů nutné žádné úpravy dávkování.
Porucha renálních funkcí: u pacientů s mírným až středně těžkým postižením renálních funkcí (clearance kreatininu 30–80 ml/min) nejsou, vzhledem k farmakokinetice, nutné žádné úpravy dávkování, avšak v případě těžké poruchy renálních funkcí (clearance kreatininu < 30ml/min) je AULIN kontraindikován. Porucha jaterních funkcí: u pacientů s poruchou jaterních funkcí je AULIN kontraindikován.
Kontraindikace
Známá hypersensitivita na nimesulid nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
Projevy hypersensitivity (například bronchospasmus, rinitida, kopřivka) v anamnéze, jako reakce na podání acetylsalicylové kyseliny nebo jiných nesteroidních antiflogistik.
Hepatotoxické reakce na podání nimesulidu v anamnéze.
Současné užívání jiných potenciálně hepatotoxických látek.
Alkoholismus, toxikomanie.
Aktivní žaludeční či duodenální vředy, rekurentní ulcerace či krvácení do gastrointestinálního traktu v anamnéze, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácení či poruchy krvácivosti.
Ve svém příspěvku RS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Tak moje poslední ataka-opět vertigo.Ovšem při vyšetření se zjistilo,že mi to způsobilo vnitřní ucho.Lépe řečeno-napadený ušní nerv.Poslední dobou mi ucho začlo velmi často zaléhat.RS-je potvora nenažraná :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Siemensska.
ahoj,má někdo zkušenosti s užívíním chlorely a mladého ječmene při rs? A jak to ovlivní nemoc?
Vnitřní ucho představuje soubor orgánů zodpovědných za přeměnu vibrací ve vzduchu do signálů, které přecházejí přímo do mozku a následně jsou zpracovány ve formě zvuku. Také obsahuje orgány, které jsou odpovědné za koordinaci, rovnováhu těla a pohyb.
Periferní vestibulární vertigo neboli periferní vestibulární syndrom vzniká jako porucha vzájemné rovnováhy vestibulárních aparátů. Vestibulární systém je zodpovědný za udržování rovnováhy, proto při jeho narušení vzniká takzvané vertigo neboli závrať. Vestibulární aparát je ukryt v labyrintu vnitřního ucha a patří mezi smyslové orgány. Periferní vestibulární syndrom paří mezi nejčastější poruchy vestibulárního systému. Druhým typem je centrální vestibulární syndrom.
Příčinou vestibulárního syndromu je porucha vestibulární dráhy, kde bývá narušen jeden z nervů, který ji tvoří. Nerv může být poškozen mnoha patologickými procesy, například bakteriemi, zánětem nebo hlukem. Výjimkou není ani růst nádoru v oblasti zadní jámy lebeční.
Hlavním příznakem periferního vestibulárního syndromu je závrať, obvykle rotačního charakteru. Dalším projevem je takzvaný nystagmus neboli kmitavé pohyby očních bulbů. Závratě mohou být doprovázeny pády na postiženou stranu. Poškozen bývá také sluch.
Diagnostika se stanovuje na základě Hautanovy zkoušky. Pacient při ní sedí se zavřenýma očima, ruce má předpažené. Na straně poškozeného labyrintu bude docházet k výchylce ruky směrem do strany.
Léčba periferního vestibulárního vertiga se odvíjí od příčiny onemocnění. Pokud je původcem bakterie, předepíše lékař antibiotika. V případě nádoru je nezbytná operace.
V naší poradně s názvem AMITRIPTYLIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iva.
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat, zda má někdo zkušenosti s užíváním amitriptylinu. Neurolog mi ho předepsal aniž by mi řekl, že se jedná o antidepresiva. Řekl mi, že mi dá léky na tlumení bolesti, a to diofenac, doretu a zmíněný amitriptylin. Dávkování mi řekl, ale vůbec mě nenapadlo, že se jedná o antidepresiva. Do zprávy napsal-poučena, souhlasí. Ale já jsem odpůrce jakýchkoliv antidepresiv. Prý mám artrózu celého těla. Mám odoperovanou kostrč a nemůžu sedět.Jsem půl roku po operaci. Sedět normálně nemůžu už 3 roky,je to velké omezení. Pochybuji, že mi to pomůže. Psychiku mám rozhozenou spíš už z toho nesezení. Spíš bych potřebovala nějaké pooperační vyšetření-MR- kde jsem ochotna si to i zaplatit.
Dávkování mi dal 1-1-2. Zdá se mi to silná dávka. A to napsal dlouhodobě. Bojím se , že je to návyková droga. Poraďte, co by jste dělali na mém místě.
Děkuji za jakoukoliv odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Amitriptylin je antidepresivum a dávkování máte nastaveno správně. Obvyklá doba léčby je 6 až 8 měsíců. Neurolog určitě měl nějaký důvod, aby u vás započal tuto léčbu. Amitriptylin se mimo jiné používá při neschopnosti zadržet stolici. Máte tyto obtíže po operaci kostrče?
Zkuste se znovu spojit se svým neurologem a zeptejte se na důvody k užívání tohoto léku. Rovněž ho můžete dodatečně požádat o vyšetření na magnetické rezonanci.
Pokud zjistíte, že již nedůvěřujete svému neurologovi, tak se obraťte na jiného. Tím si ověřite způsob dosavadní léčby a budete se pak moci spolehnout, že vaše léčba je ta nejlepší, kterou můžete dostat.
Jírovec maďal je důležitým parkovým, alejovým a zahradním stromem. V listech, kůře a slupkách plodů jsou barviva, která se užívala k barvení látek. Pro včelaře je tato dřevina velmi důležitá (nektar je bohatý na cukry). Dřevo nachází uplatnění při výrobě nábytku a ve stavebnictví.
Sbírají se zejména plody (kaštany), méně květ a ještě méně kůra. Kaštany se sbírají na podzim v době plné zralosti, květ v době plného rozkvětu a kůra na jaře z mladých větviček. Jírovcová droga má výrazný účinek na cévní stěny, které zpevňuje a zvyšuje jejich pružnost, dále působí protizánětlivě a tlumí otoky (zejména lymfatických žláz). Užívá se na křečové žíly, hemoroidy, bércové vředy, trombózy nebo při nedostatečném prokrvení končetin. Aplikuje se ve formě tinktury (3x denně tolik kapek, kolik činí 1/3 vaší váhy v kg). Čaj z květů se někdy užívá na kožní záněty nebo slabší popáleniny. Jírovec se obvykle podává dlouhodobě, ale protože ve větších dávkách působí toxicky a ovlivňuje funkci nadledvinek, je vhodné léčbu vždy po dvou měsících na 30 dnů přerušit. Droga obsahuje zejména glykosid eskulin (= aeskulin) a saponiny (například escin), flavonoidy, éterické oleje, pektin aj. Při předávkování se mohou objevit příznaky otravy jako křeče, ztráta koordinace, zvracení, průjem, ochrnutí, dle některých zdrojů může dojít i k poškození ledvin a jater, u dětí byly údajně zaznamenány i případy úmrtí. Vzhledem k tomu, že účinky jírovce nejsou detailně prozkoumány, neměli by ho raději užívat děti, těhotné a kojící ženy a lidé s chorobami ledvin nebo jater. Látek izolovaných ze semen jírovce se užívá i v lékařství (lék Aescin, který se podává proti otokům, bércovým vředům atd., aj.).
Celá rostlina (a nejvíce zřejmě semena) je jedovatá, hlavní (nebo jedinou?) toxickou látkou v jírovci je saponin escin.
V naší poradně s názvem LÉKY NA SPANÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ládík.
V článku vám chybí to že již dávno existují nenávykové léky na spaní které navíc fungují daleko lépe než Benzodiazepiny. Bohužel díky naši legislativě tyto léky mohou pacientovi napsat jen odborní lékaři. Naštěstí k jednomu takovému chodím a ten nemá problém mi Mirtazapin napsat...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Mirtazapin byl poprvé syntetizován v Organonu a publikován v roce 1989, poprvé byl schválen pro použití u závažné depresivní poruchy v Nizozemsku v roce 1994 a ve Spojených státech byl uveden na trh v roce 1996 pod značkou Remeron.
Mirtazapin je atypické tetracyklické antidepresivum a jako takové se používá především k léčbě deprese. Jeho první účinky se mohou objevit až za čtyři týdny, ale mohou se projevit i již za jeden až dva týdny. Často se používá v případech deprese komplikované s úzkostí nebo nespavostí. Účinnost Mirtazapinu je srovnatelná s jinými běžně předepisovanými antidepresivy.
Bohužel nelze říci, že by Mitrazapin nebyl návykový. Mirtazapin, podobně jako další antidepresiva může po vysazení způsobit abstinenční příznaky. Pro minimalizaci abstinenčních příznaků se doporučuje postupné a pomalé snižování dávky. Příznaky náhlého ukončení léčby Mirtazapinem mohou zahrnovat depresi, úzkost, tinitus, záchvaty paniky, vertigo, neklid, podrážděnost, sníženou chuť k jídlu, nespavost, průjem, nevolnost, zvracení, příznaky podobné chřipce, příznaky podobné alergii, např. svědění, bolesti hlavy a někdy mánie nebo hypománie.
Rostlina patří do čeledi kozlíkovité. Kozlík lékařský je vytrvalá přímá bylina s charakteristickým pachem, dorůstající výšky asi 60 až 200 cm. Lodyha bývá přímá, v květenství větvená, rýhovaná a mimo uzliny lysá. Vyrůstá z krátkého silného vertikálního podzemního oddenku. Lodyžní listy jsou lichozpeřené, dlouze řapíkaté, složené nejčastěji ze 7 až 9 párů lístků. Lístky jsou kopinaté, obvykle 7 až 12 mm široké, na okraji hustě zubaté, na bázi často sbíhají na vřeteno listu. Koncový lístek bývá stejně široký jako postranní lístky. Květenství je hustý, větvený, latovitý vidlan, složený z drobných oboupohlavných květů. Květy jsou bílé až růžové, 3 až 6 mm dlouhé, nálevkovité, vonné. Tyčinky a čnělka vyčnívají z korunní trubky, která je na bázi mírně vydutá. Kozlík kvete v létě, nejčastěji v červenci. Plody jsou kopinaté, lysé, 2 až 3,5 mm dlouhé nažky. Bylina se sbírá v období od srpna do října, a to její podzemní část, tedy oddenek s kořeny. Droga se rychle umyje a suší na vzdušném místě. Vzhledem k tomu, že je silice soustředěna v buňkách těsně pod povrchem, je nutné drogu mýt velice opatrně a snažit se nepoškodit povrch kořene. Droga silně voní a je nutné ji chránit před kočkami.
Bylina se sbírá v období od srpna do října, a to její podzemní část, tedy oddenek s kořeny. Droga se rychle umyje a suší na vzdušném místě. Vzhledem k tomu, že silice je soustředěna v buňkách těsně pod povrchem, je nutné drogu mýt velice opatrně a snažit se nepoškodit povrch kořene. Droga silně voní a je nutné ji chránit před kočkami.
Během léčby perindoprilem nebo amlodipinem byly pozorovány následující nežádoucí účinky uvedené odděleně a tříděné podle klasifikace MedDRA podle tělesných systémů a následující frekvence:
Velmi časté (1/10),
Časté (1/100 až <1/10),
Méně časté (1/1 000 až <1/100),
Vzácné (1/10 000 až <1/1 000),
Velmi vzácné (<1/10 000),
Není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Amlodipin Perindopril
Poruchy krve a lymfatického systému Leukopenie/neutropenie velmi vzácné.
Agranulocytóza nebo pancytopenie velmi vzácné.
Trombocytopenie velmi vzácné. Hemolytická anémie u pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH velmi vzácné.
Pokles hemoglobinu a hematokritu velmi vzácné.
Poruchy imunitního systému a alergická reakce: kopřivka velmi vzácné.
Méně časté jsou poruchy metabolismu a výživy.
Hyperglykemie velmi vzácné.
Přírůstek tělesné hmotnosti méně časté.
Pokles tělesné hmotnosti méně časté.
Psychiatrické poruchy jako jsou insomnie, změny nálad a poruchy spánku jsou méně časté.
Poruchy nervového systému jako je somnolence, závratě, vertigo a bolesti hlavy jsou časté.
Třes, hypestezie, parestezie jsou méně časté.
Hypertonie, stavy zmatenosti a periferní neuropatie se vyskytuje jen velmi vzácně.
Poruchy oka a poruchy vidění jsou méně časté
Časté jsou poruchy ucha a labyrintu, ale Tinitus je méně časté.
Časté jsou srdeční poruchy zejména palpitace. Synkopa se vyskytuje méně často.
Anginózní bolest je vzácná.
Angina pectoris velmi vzácná.
Infarkt myokardu, případně sekundárně u pacientů s nadměrně vysokým rizikem hypotenze jsou velmi vzácné.
Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie a axiální fibrilace) velmi vzácné.
Velmi vzácné jsou také cévní poruchy a zrudnutí kůže.
Často se vyskytuje hypotenze a účinky, vztahující se k hypotenzi.
Mrtvice případně sekundárně u pacientů s vysokým rizikem nadměrné hypotenze jsou velmi vzácné.
Vaskulitida velmi vzácné.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy jsou velmi vzácné.
Během léčby perindoprilem byly pozorovány následující vedlejší nežádoucí účinky, které jsou řazeny podle četnosti: Velmi časté (1/10), časté (1/100, < 1/10), méně časté (1/1000, < 1/100), vzácné (1/10000, <1/1000), velmi vzácné (< 1/100000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému:
Snížení hemoglobinu a hematokritu, trombocytopenie, leukopenie/neutropenie, a případy agranulocytózy nebo pancytopenie byly zaznamenány velmi vzácně. U pacientů s vrozenou nedostatečností G-6PDH byly zaznamenány velmi vzácné případy hemolytické anémie.
Poruchy metabolismu a výživy:
Není známo: hypoglykémie.
Psychiatrické poruchy:
Méně časté: poruchy nálady nebo spánku.
Poruchy nervového systému:
Časté: bolest hlavy, závratě, vertigo, parestézie.
Velmi vzácné: zmatenost.
Poruchy oka:
Časté: poruchy vidění.
Poruchy ucha a labyrintu:
Časté: hučení v uších.
Srdeční poruchy:
Velmi vzácné: arytmie, angina pectoris a infarkt myokardu, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Cévní poruchy:
Časté: hypotenze a účinky související s hypotenzí.
Velmi vzácné: cévní mozková příhoda, pravděpodobně sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů.
Není známo: vaskulitida.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Časté: kašel, dyspnoe.
Méně časté: bronchospasmus.
Velmi vzácné: eosinofilní pneumonie, rhinitis.
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, bolesti břicha, poruchy chuti, dyspepsie, průjem, zácpa.
Méně časté: sucho v ústech.
Velmi vzácné: pankreatitida.
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné: hepatitida cytolytická nebo cholestatická.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Zyrtec užívat
Jak se Zyrtec užívá
Možné nežádoucí účinky
Jak Zyrtec uchovávat
Obsah balení a další informace
Co je Zyrtec a k čemu se používá
Léčivou látkou přípravku Zyrtec je cetirizin-dihydrochlorid. Zyrtec je antialergikum.
Zyrtec se u dospělých a u dětí od dvou let věku používá k:
zmírnění nosních a očních příznaků sezonní a celoroční alergické rýmy,
zmírnění příznaků kopřivky.
Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Zyrtec užívat
Neužívejte Zyrtec:
jestliže máte závažnou poruchu funkce ledvin (těžké selhání ledvin s clearance kreatininu pod 10 ml/min),
jestliže jste alergický(á) na cetirizin-dihydrochlorid nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku (uvedenou v bodě 6), na hydroxyzin nebo na látky odvozené od piperazinu (blízce příbuzné léčivé látky jiných přípravků).
Upozornění a opatření
Jestliže máte poruchu funkce ledvin, prosím, poraďte se s lékařem; v případě potřeby budete užívat sníženou dávku přípravku. Novou dávku určí lékař.
Jestliže máte problémy s močením (při potížích s míchou nebo prostatou nebo močovým měchýřem), poraďte se se svým lékařem.
Jestliže máte epilepsii nebo je u Vás vyšší riziko vzniku křečí, měl(a) byste se před zahájením léčby poradit se svým lékařem.
Mezi alkoholem (při hladině 0,5 g/l v krvi, což odpovídá jedné skleničce vína) a cetirizinem užívaným v doporučených dávkách nebylo pozorováno žádné klinicky významné vzájemné působení. Nejsou však k dispozici údaje o bezpečnosti, pokud jsou užívány vyšší dávky cetirizinu současně s alkoholem. Proto se, stejně jako u všech ostatních antihistaminik, doporučuje vyloučit současné požívání alkoholu při léčbě přípravkem Zyrtec.
Jestliže je u Vás plánováno provedení testu na alergie, zeptejte se svého lékaře, zda máte přestat užívat Zyrtec několik dní před testem. Tento lék může ovlivnit výsledky Vašeho testu na alergie.
Další léčivé přípravky a Zyrtec
Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat.
Jedna tableta přípravku MODURETIC obsahuje 5,68 mg účinné látky amiloridi hydrochloridum dihydricum, což odpovídá 5,0 mg amiloridum a 50 mg hydrochlorothiazidum.
Moduretic snižuje krevní tlak, zabraňuje nadměrné ztrátě draslíku u pacientů užívajících lék delší dobu. Otoky kardiálního původu: Pozitivní účinek přípravku Moduretic na draslíkovou bilanci může být obzvláště důležitý u pacientů se srdečním onemocněním užívajících digitalis. Cirhóza jater s ascitem a otoky: Moduretic obvykle zajišťuje dostatečnou diurézu se sníženým úbytkem draslíku a se sníženým rizikem metabolické alkalózy při vyváženější struktuře elektrolytů v séru.
Moduretic je obvykle dobře snášen.
Mezi nežádoucí účinky, které byly popisovány v souvislosti s užíváním přípravku Moduretic, obecně patří ty, o nichž je známo, že se vyskytují při diuréze, terapii thiazidy nebo při léčbě základního onemocnění. Klinické studie neprokázaly, že by kombinace amiloridu a hydrochlorothiazidu zvyšovala riziko nežádoucích účinků ve srovnání s podáváním uvedených léků samostatně.
Poruchy imunitního systému: anafylaktická reakce
Poruchy metabolismu a výživy: anorexie, změny chuti, dehydratace, elektrolytová nerovnováha, dna, hyponatrémie, symptomatická hyponatrémie
Poruchy nervového systému: pachuť, závratě, bolesti hlavy, parestezie, ztrnulost, synkopa
Poruchy funkce zraku: poruchy vidění
Poruchy funkce sluchu a labyrintu: vertigo
Poruchy funkce srdce: angina pectoris, arytmie, tachykardie
Poruchy funkce cévního systému: návaly horka, ortostatická hypotenze
Poruchy dechové funkce, funkce orgánů v oblasti hrudi a mediastinadyspnoe, nazální kongesce
Poruchy funkce gastrointestinálního traktu: pocit plnosti v břiše, bolesti břicha, zácpa, průjem, flatulence, krvácení do GI traktu, škytavka, nauzea, zvracení
Poruchy funkce kůže a podkožní tkáně: diaforéza, pruritus, vyrážka
Poruchy funkce muskuloskeletální pojivové tkáně a kostí: bolesti zad, bolesti kloubů, bolesti dolních končetin, svalové křeče
Poruchy funkce ledvin a močových cest: dysurie, inkontinence, nokturie, dysfunkce ledvin včetně renálního selhání
Poruchy funkce reprodukčního systému a prsů: impotence
Celkové stavy a postižení v místě aplikace: bolesti na prsou, únava, malátnost, žízeň, slabost
Testy: zvýšené koncentrace draslíku v séru (> 5,5 mmol/l)
Benigní paroxysmální polohové vertigo – BPPV je časté onemocnění, které je způsobeno poruchou vestibulárního aparátu. Příčinou je nahromadění drobných krystalků v určité části polokruhovitých kanálků a dráždění vláskových buněk v ampule. Tyto krystalky uhličitanu vápenatého pocházejí z části vnitřního ucha nazývané utrikulus. Tyto krystalky jsou obsaženy také v části zvané sakulus, ale odtud nemohou cestovat do kanálků. Utrikulus může být poškozen úrazem, infekcí a jinými onemocněními vnitřního ucha, ale také přirozeně věkem degeneruje, čímž dochází k nadměrnému uvolňování krystalků – otolitů. Otolity jsou ve vestibulárním aparátu buď spontánně rozpouštěny, nebo aktivně reabsorbovány tmavými buňkami urticula.
Hlavním příznakem je náhlá intenzivní závrať trvající několik sekund až hodin. Velmi častá je nauzea, zvracení, stres, vzestup TK. Klinický obraz je vždy spojený se změnou polohy hlavy a působením gravitace – ulehání do postele, převalování se z boku na bok, většinou pouze jedním směrem, záklon hlavy, často při umývání hlavy šampónem. Vzniká náhle ve spaní po předchozí delší práci v předklonu, časté jsou i závratě po pobytu na kolotočích. Asi 20 % všech závratí je však způsobeno benigním paroxysmálním polohovým vertigem. S věkem stoupá podíl tohoto onemocnění na závratích, u starých lidí je už asi 50 % závratí způsobeno právě BPPV.
Nejčastější příčinou u lidí do 50 let je poranění hlavy, u starých lidí je to degenerace vestibulárního ústrojí. Diagnóza se stanovuje na základě anamnézy (vznik při typických změnách polohy) a provedením Dix-Hallpikova manévru.
Alprostadil nemá vliv na počet spermií nebo jejich morfologii. Nicméně pomocná látka hydrochlorid dodecyl-dimethylaminopropionátu v 5% koncentraci a při dávkování 25 mg, 5 mg a 10 mg /kg/den způsobuje atrofii semenných kanálků varlat u králíků při lokálním podání na glans penis. Přímý spermatotoxický účinek hydrochlorid dodecyl-dimethylaminopropionátu nebyl testován a případný dopad na mužskou plodnost není znám.
Přípravek Vitaros se dodává v jednotlivých sáčcích, v nichž je jeden aplikátor AccuDose. Jeden aplikátor obsahuje 100 mg krému. Přípravek Vitaros je k dispozici v krabičce obsahujících čtyři jednotlivě balené aplikátory. Sáčky jsou složeny z laminované hliníkové fólie. Aplikátor je vyroben z polypropylenu a polyethylenu. Každý aplikátor je určen pouze k jednorázovému použití. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo související odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Účinek nastupuje do 5 až 30 minut od aplikace a přetrvává po dobu 1 až 2 hodin. Přípravek smí být aplikován maximálně 2–3x týdně, nanejvýše 1x za 24 hodin. Iniciální dávka 300 μg může být v případě horší tolerance snížena na 200 μg. Manuální stimulace penisu není nezbytná, je však vhodná.
Alprostadil v krému pro lokální aplikaci je vhodný u těch pacientů s erektivní dysfunkcí, kteří hledají rychlou, technicky nenáročnou a dlouhodobě účinnou léčbu bez ohledu na vnější okolnosti mající vliv na léčbu erektivní dysfunkce (například strava, příjem alkoholu), stejně jako u těch, kteří vyžadují jen lokální léčbu bez závažných systémových nežádoucích účinků. Nová forma podání alprostadilu může být léčbou i zvláštní skupiny pacientů, tedy takzvaných non-respondérů k léčbě intrakavernózní.
Recenze na produkt Vitaros však nejsou od uživatelů příliš pozitivní.
Točení hlavy může být způsobeno mnoha příčinami a projevuje se například při změně polohy nebo vleže. Vyskytuje se motání hlavy při vstávání, pocit na zvracení, závratě při chůzi, vysoký tlak. U postiženého se objevuje únava. Příčin je opravdu mnoho.
Zde je několik příkladů příčin točení hlavy:
Benigní paroxysmální polohové vertigo – představuje jednu z nejčastějších forem periferního vertiga. Nastává, když se křišťálové usazeniny ve vnitřním uchu uvolní a skončí v kanálech. Když se budete pohybovat, krystaly naruší přísun tekutin, což zmate rovnovážné orgány a to vede k závratím.
Labyrintitida – toto onemocnění je definováno jako zánět labyrintu vnitřního ucha. Vzhledem k tomu, že labyrint obsahuje rovnovážné i sluchové orgány, zánět může způsobovat závratě, ale i problémy se sluchem.
Meniérova choroba – je charakterizována abnormální produkcí tekutiny uvnitř vnitřního ucha, což způsobuje tlak z jejího nahromadění a závratě. Tímto stavem může být ovlivněn sluch.
Nádor – nezhoubný nádor může růst v lebečním nervu vašeho vnitřního ucha. Když se nádor zvětší, začne tlačit na přilehlé nervy, což způsobuje závratě, ztrátu sluchu, bolesti hlavy, a dokonce brnění obličeje.
Migréna – jedná se o mnohem silnější bolesti hlavy než ty obvyklé. Bolest může způsobovat závratě doprovázené zvracením a nevolností.
Roztroušená skleróza – je onemocnění, které způsobuje zánět myelinu, ochranné vrstvy nervových buněk, což způsobuje tělu problémy s koordinací svalů, problémy se zrakem a závratě.
Zánět sluchového nervu – vzniká na základě infekce, následný otok ve vnitřním uchu způsobuje závratě a bolesti.
Vysoký a nízký krevní tlak – obě varianty způsobují závratě.
Základní dělení bolestí hlavy je na bolesti primární a sekundární. Primární bolesti se vyskytují samy o sobě a na jejich vznik nemá vliv žádné jiné onemocnění. Do této skupiny se řadí migréna, tenzní cefalea či cluster headache. Bolesti sekundární jsou příznakem jiného onemocnění. Nejčastěji se jedná o takzvané cervikogenní bolesti hlavy neboli cervikokraniální syndrom. Diagnosticky je nejprve nutno vyloučit možné organické příčiny – expanzivní procesy (nádorová onemocnění mozku), neurologická onemocnění, subarachnoideální krvácení či syndrom nitrolební hypertenze.
V podstatě se jedná o asymetrické, jednostranné, tupé bolesti zejména okcipitálně, v oblasti týla a čela. Charakteristické je střídání období bez bolesti či menší bolesti se záchvaty bolesti intenzivní. Obtíže jsou provokovány zátěží krční páteře, neadekvátním pohybem či nevhodnou polohou hlavy nebo tlakem na spoušťové body. Doprovodným příznakem mohou být vertigo (závrať), nauzea, méně pak zvracení.
Krční páteř je velmi namáhanou oblastí vzhledem k její velké mobilitě oproti ostatním úsekům páteře. V souvislosti s bolestmi hlavy se jedná zejména o horní úsek krční páteře, první dva krční obratle, na které nasedá těžká lebka. Právě v úseku nazvaném antlantooccipitální skloubení (AO skloubení), spojení atlasu (první krční obratel) a lebky (záhlaví latinsky occiput), dochází k častým blokádám nejčastěji při dlouhodobé nevhodné poloze hlavy, kdy je hlava v předsunutém držení zároveň s mírným záklonem záhlaví. Blokády můžeme nalézat i v nižších úsecích krční páteře až po CTh přechod, ale ne vždy je v tomto úseku přítomný zjevný blok.
Cervikogenní bolesti hlavy jsou doprovázeny změnou tonu šíjového svalstva. Významnou roli mají především krátké subokcipitální svaly (krátké extenzory šíje) a jejich přetěžování právě v důsledku předsunutého držení hlavy. Dále jsou přítomny bolestivé spoušťové body v m. sternocleidomastoideus, mm. scaleni, ale také v m. trapezius či m. levator scapulae. Při tlaku na TrP v uvedených svalech bolest vyzařuje do týla, oblasti spánků nebo temene, někdy až do čelní krajiny či za oči. Dlouhodobé přetěžování krátkých extenzorů šíje směřuje k zatuhnutí skalpu (měkkých tkání na lebce), které rovněž způsobuje silné bolesti hlavy.
K rozvoji cervikokraniálního syndromu přispívají do určité míry i degenerativní změny krční páteře (diskopatie, spodylartrózy a osteochondrózy), které však nebývají hlavní příčinou. Dalším faktorem mohou být i vrozené anomálie cervikokraniálního přechodu. Také dráždění nervu trigeminu či arteria vertebralis nebo postižení nervových kořenů C1–C3 způsobuje cervikokraniální bolest hlavy.
Mezi nejvýraznější příznaky začínajícího přechodu patří bezesporu nepravidelná menstruace, právě tento příznak obvykle upozorní ženu, že se s jejím tělem něco děje, a donutí ji to vyhledat lékaře. Ostatní projevy nemusí nastat, anebo nejsou dost silné, aby ženu na změny upozornily.
Dalším příznakem přechodu jsou návaly horka a zimy. Tyto příznaky nemusí provázet celé období klimakteria, obvykle jsou jen dočasné, spolu s nimi se může u ženy objevovat i zimnice, nebo zrychlený tep.
Stejně tak se u ženy může projevit i noční pocení, to se právě pojí s návaly horka a se zrychleným tepem srdce.
Během klimakteria se u žen také projevuje snížené libido(= žádostivost, sexuální touha, sexuální energie). U žen je jejich sexuální touha závislá na menstruačním cyklu a během přechodu se menstruační cyklus mění a pak mizí. Ztráta libida ale nemusí být trvalá. Tento příznak obvykle netrápí jen ženu, ale postihuje i její sexuální život, a tím pádem ovlivňuje i jejího partnera, u něhož to může vyvolat i pocity nejistoty vůči své osobě, nebo vůči jejich vztahu. Mezi příznaky sníženého libida patří pokles zájmu o pohlavní styk, neschopnost dosáhnout orgasmu, menší množství sexu, nedostatek fyzického kontaktu s partnerem. Pomoci se zvýšením libida může úprava jídelníčku (více ovoce a zeleniny), využívání aromaterapie a vonných esencí (vonné éterické oleje, koupele, aromalampy, masáže).
Dalším příznakem je suchost pochvy, vlhkost se v ní snižuje. Důsledkem suchosti je pak napětí, bolestivost, výtok, infekce, časté nutkání k močení nebo iinkontinence(= vůlí neovladatelný únik moči z těla). Nejčastěji se suchost vaginální sliznice projevuje během pohlavního styku, protože nedochází k dostatečné lubrikaci, a tak je pohlavní styk bolestivý. Styk při nedostatečném zvlhčení vaginální sliznice způsobuje uvnitř pochvy oděrky, kterými se do pochvy mohou zanést infekce. Krátkodobě mohou pomoci lubrikanty, další možností jsou hormonální preparáty s obsahem estrogenů. Se suchostí pochvy souvisí i vaginální atrofie.
Možná překvapivým důsledkem přechodu mohu být i suché oči. Přesnou příčinu tohoto příznaku ještě lékaři nezjistili. Důvodem může být pokles hladiny některých hormonů, které se podílí na tvorbě slz. Další teorie říká, že důvodem může být porucha chemického signálu zodpovědného za zdravý slzný film. Suché oči se projevují podrážděním, štípáním, zarudnutím, pálením, pocitem přítomnosti cizího tělesa v oku, ale i&nb
Existuje vědecká studie [1], která se zabývá vlivem změn krční páteře na sluch. Náhlá změna sluchu může být právě interpretována jako pocit zalehlého ucha. Z krční páteře vychází dva nervy ovlivňující ucho a při jejich útlaku může dojít k omezení nebo ztrátě sluchu. Krk se skládá ze sedmi obratlů a je po bederní oblasti nejnáchylnější k poranění páteře. Krční páteř je rozdělena na horní a dolní část. Horní krk se skládá z týlního hrbolu a prvního a druhého obratle a spodní krk se skládá z třetího až sedmého obratle. Předchozí studie ukázaly, že jakákoliv abnormalita krční páteře (zejména horní krční páteře) může ovlivnit tepny nebo nervy související s uchem a narušit jejich funkci různými mechanismy. Například 60 % pacientů s cervikální revmatoidní artritidou trpí poruchami sluchu. Sluchové postižení po onemocnění krční páteře (jako je osteoartritida, revmatoidní artritida, herniace ploténky v cervikálních horních segmentech, whiplash, atd.) se může projevit jako ztráta sluchu, vertigo a tinnitus. Léčba nebo rehabilitace stavu krční páteře obvykle ztrátu sluchu navrátí a včetně závratí a tinnitu. Čím kratší je doba postižení krční páteře, tím rychleji a příznivěji se symptomy onemocnění vyřeší.
Onemocnění krční páteře většinou bolí a pacienti se většinou vyhýbají pohybu a trpí omezením pohybu. Což situaci s útlakem nervů zhoršuje, protože zánětlivá povaha mnoha onemocnění může způsobit adhezi v měkké tkáni a snížit rozsah fyziologických pohybů krční páteře. Existují čtyři obecné kategorie fyziologických pohybů krční páteře: flexe, extenze, ohýbání a rotace. Omezený rozsah těchto pohybů může ukazovat na zvýšené riziko ztráty nebo omezení sluchu.
Všechny studie o výskytu ztráty sluchu u poranění a onemocnění krční páteře zkoumaly pouze přítomnost zranění a jeho účinky na sluchový systém (jako je ztráta sluchu a závratě). Hlavním cílem této pilotní studie [1] bylo určit, spojitost mezi cervikálním rozsahem pohybu (ROM) a úrovní ztráty sluchu. Jinými slovy, studie poskytuje manuál jak podle omezení pohyblivosti krční páteře po onemocněních krční páteře poznat pacienta s rizikem rozvoje ztráty sluchu.
Nevystavujte se výplachům uší, ať už doma nebo v ordinaci lékaře, pokud máte infekci ve zvukovodu. Ačkoliv je tato procedura relativně bezpečná, mohla by vás vystavit problémům, jako jsou:
Perforovaný ušní bubínek. Výplach ucha bude někdy tlačit na maz, takže bude více zhutněný. To ztíží jeho odstranění při tlaku na bubínek. Zvýšený tlak může perforovat bubínek nebo způsobit jeho prasknutí.
Ušní infekce. Jednou z běžných infekcí uší je otitis externa. Zánět může být způsoben infekcí a může být bolestivý. Zánět středního ucha je další potenciální komplikací postihující střední ucho. Ušní infekce jsou běžné důsledky výplachů uší.
Vertigo. Toto je dočasný stav. Jde o pocit, že se místnost kolem vás točí.
