Herpetický virus Varicella zoster, který je původcem pásového oparu, rovněž způsobuje plané neštovice.
Plané neštovice (latinsky Varicella) jsou virové infekční onemocnění typické pro dětský věk. Původcem je virus Varicella zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae, jehož výhradním hostitelem je člověk. Virus se přenáší kapénkami při přímém kontaktu s nemocným a charakteristickým projevem této infekce je vyrážka provázená horečkou. Plané neštovice mají obvykle mírný průběh a do dvou týdnů dochází ke spontánnímu vyhojení. Virus poté zůstává ukryt v některém senzitivním gangliu a při jeho reaktivaci vzniká takzvaný pásový opar. Primoinfekce u adolescentů a dospělých mívají těžší průběh. Nákaza je nebezpečná pro těhotné, zejména v pokročilém stupni těhotenství.
Plané neštovice jsou v České republice nejčastějším infekčním onemocněním. Planými neštovicemi nejčastěji onemocní děti od 3 do 10 let věku, později už má většina lidí protilátky, i když onemocnět může v podstatě kdokoliv. Epidemie planých neštovic se vyskytují nejčastěji v zimě a brzy zjara, a to obvykle ve dvou až čtyřletých cyklech, kdy doroste nová generace vnímavých dětí. Nemoc se šíří velmi snadno, virus se uvolňuje v sekretu neštoviček a je také v dýchacích cestách, šíří se tedy vzduchem. Po kontaktu s infikovanou osobou v uzavřeném prostoru onemocní až 90 % lidí (pokud nemají protilátky). Jedinci s planými neštovicemi jsou nakažliví pravděpodobně jeden nebo dva dny před výsevem vyrážky a až šest dní po prvním výskytu. Infekce se přenáší kapénkami, vznikajícími při mluvení, kašli nebo kýchání, z nakaženého člověka na vnímavé jedince v okolí (údajně až na vzdálenost 10 metrů).
Inkubační doba
Inkubační doba planých neštovic je 14 až 23 dní, tedy průměrně 14 dní. Poté se mohou objevit první nespecifické příznaky, takzvané prodromy, které ohlašují příchod onemocnění. U malých dětí obvykle nejsou, jsou výraznější u dětí starších 10 let a u dospělých mohou být i závažnější. Je pravděpodobné, že za závažnějším průběhem u starších pacientů stojí vyšší infekční dávka. Zatímco mladší děti se většinou nakazí rychlým kontaktem (návštěva, školka, jesle), starší pacienti (sourozenci, rodiče) se nakazí od člena rodiny, který infekci přinesl. Příznaky zahrnují horečku, zimnici, žaludeční potíže nebo průjem, svědění nebo bolest kůže v místech, kde se později objeví vyráž
V naší poradně s názvem MUŽE TO BYT SVRAB? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anonym.
Dobrý den, posílám dotaz pro ty, jenž mají vlastni zkušenost. V oblasti pasu se mi vytvořila tato ohraničená vyrážka, jsem velký atopik a ekzematik, tak jsem tomu nevěnovala mnoho pozornosti. Nicméně kožní leze nereaguje na namazaní kortikoidu, tak, jak jsem zvyklá a několik dni je stejná. Ale nemůžu říct, ze by mě extra svěděla.
Diky za názor a rady. Samozrejme se objednávám na kožní.
Anna Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Zamoření svrabem je charakteristické právě sveděnim a viditelnými chodbičkami v kůži. Píšete, že tyto příznaky nemáte, takže to svrab není.
Důležité je podívat se na ty puchýřky, jestli obsahují tekutinu. Pokud ano, tak je to herpes. Herpes simplex je infekční virus šířený kontaktem s kůží nebo pohlavním přenosem HSV-1 nebo HSV-2, což je virus, který způsobuje orální herpes nebo genitální herpes.
Projevuje se svěděním, puchýři, opary, palčivou bolestí a horečku, ačkoli někteří lidé nemusí vykazovat všechny tyto známky nebo příznaky onemocnění.
Herpes simplex se normálně léčí acyklovirem, ale jeho účinky jsou přínosné, když se začne užívat v prvním dni výskytu. Později již ztrácí smysl.
Toto onemocnění je nakažlivé a přenáší se dotykem, takže buďte opatrná pro uchránění členů domácnosti. Herpes sám odezní do tří týdnů, ale virus zůstává dále v těle a může znovu propuknout v dobách zvýšeného stresu nebo oslabeného imunitního systému vlivem jiné infekce.
Budete se divit, ale nejlepším a jednoduchým způsobem, který bezpečně zničí virus Sars-CoV-2, který způsobuje onemocnění CoVid-19, je obyčejné mýdlo. Proč? Virus je závislý na mastném prostředí kolem sebe a mýdlo rozpouští tuto mastnotu. Když se virus dostane do styku s mýdlovou vodou, tak se rozloží jeho struktura, která drží pohromadě díky tukům a virus následkem toho umírá. Aby se stačily rozložit veškeré tuky kolem tohoto viru, tak je zapotřebí, aby mýdlová voda na virus působila alespoň 40 sekund. V případě, že nemáte k dispozici mýdlo a vodu, tak můžete virus z pokožky odstranit pomocí lihu a nebo dalších desinfekcí, na které se podíváme dále.
V naší poradně s názvem PÁSOVÝ OPAR A POUŽITÍ HŘEBÍČKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Sukup.
Jak použitelný je Hřebíček při Pásovém oparu?
Žena jej chce použít na první Pásový opar v životě starý 72 hod.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pásový opar je projevem manifestace viru Varicella zoster, který způsobuje plané neštovice. Po primární nákaze se virus uloží do nervových ganglií, kde přežívá bez jakýchkoliv projevů. Probudí se při stresových situacích. Stresovou situací může být onemocnění, reakce na vakcínu, psychické trauma a podobně. Virus se po takovém probuzení přemnoží a vypukne na povrch pokožky ve formě vyrážky. Tato vyrážka jde korigovat pouze včas podaným antivirotickým lékem. Tento lék je k dostání pouze na lékařský předpis. Nic jiného na pásový opar neúčinkuje. Lze pouze zmírnit projevy mazáním postiženého místa krémem. Opar trvá deset dní, a během prvních sedmi dnů může být doprovázen bolestí. Bolest lze tlumit volně prodejnými prostředky na bolest, jako je Paralen, Brufen, Voltaren. Po desátém dni se vše zklidní a na kůži zůstane stopa, která do měsíce zmizí.
Nejmenší organismy na Zemi představují bakterie. Jsou to jednobuněčné organismy, čili jejich tělo tvoří pouze jedna jediná buňka. Viry jsou ještě mnohem menší. Dosahují polovinu až tisícinu velikosti nejmenších bakterií. Ani jeden virus není prospěšný zdraví. Všechny způsobují nemoci včetně rýmy. Virus je parazit, který se nemůže sám rozmnožovat. Proto vnikne do zdravé buňky člověka, použije materiál této buňky na svou reprodukci a tím ji zničí. Viry se rozmnožují velmi rychle. Za ideálních podmínek se virus může dělit každých dvacet minut, což znamená, že za čtyřiadvacet hodin může mít jeden virus šestnásťmiliónové potomstvo. Proto když zápasíte s virovou infekcí, a o tu při rýmě jde, čas bohužel není na vaší straně. Virus se při infekci stává součástí lidské buňky. Proto se velmi těžko hledá lék, který by ho usmrtil, a přitom nezabil hostitelskou buňku. Situaci ještě ztěžuje fakt, že viry mají velké nadání rychle se měnit. To obrazně znamená, že lék, který by byl proti viru účinný dnes, by mu zítra už třeba neublížil. Z těchto důvodů je cílená léčba virových infekcí velkým problémem, proto je lepší spolehnout se při boji s viry na vlastní obranyschopnost. Efektivní léčba rýmy není známa, proto je třeba se zaměřit na její prevenci.
V naší poradně s názvem KOŽNÍ POHOTOVOST PRAHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nguyenová Ngoc Anh.
Dobrý den,
Trápí mě již 4. den seskupení vodových puchýřku na zadní hýždí, jsou svědivé a citlivé na dotek, počet puchýřku se už nezvětšuje ale samotné puchýřky se zvětšují a plní vodou, některé se i spojí.
Děkuj za odpověd. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Herpes gladiatorum je kožní infekce způsobená virem herpes simplex typu 1. Herpes gladiatorum je také známý jako chmatový herpes, protože se nejčastěji vyskytuje u zápasníků. Tento virus také způsobuje opary nebo puchýře na rtech.
Infekce herpes gladiatorum jsou běžné u sportovců, kteří provozují kontaktní sporty. Jakmile se člověk nakazí virem herpes simplex 1, zůstane nakažen po celý život. Člověk pak může zažívat „vzplanutí“ příznaků, které může vyvolat stres nebo nemoc.
Prvotní infekce se může objevit kdekoli na kůži, ale u sportovců se nejčastěji vyskytuje na hlavě, krku a trupu.
Neexistuje žádný lék na herpes gladiatorum. Jakmile jednou dostanete tento virus, budete ho mít na celý život. V začátku aktivní fáze mohou být podávány antivirové léky, aby pomohly zmírnit příznaky. Účinné jsou zejména během prvních hodin výskytu oparu, kdy výrazně zkracují délku případů, kdy má osoba epizodu. Začátek léčby v pozdějších stádiích po 4. dni a déle již nemá uspokojivý účinek.
Antivirové léky:
- acyklovir, který se užívá v dávce 800 mg každé 4 hodiny s noční pauzou vynechání dávky,
- valacyklovir, který se užívá v dávce 1g kazdých 8 hodin.
Bez léčby se epizoda spontánně ztratí do třech týdnů.
Pásový opar nastane, když se virus způsobující plané neštovice, který „dřímal“ ve vašem těle, znovu aktivuje. Virus planých neštovic je uschován v nervových kořenech. U některých lidí může zůstat neaktivní po celý život, aniž by jevil nějaké příznaky. Naopak u jiných lidí dojde k jeho „probuzení“, příčinou bývá například nemoc, stres nebo stárnutí, tedy faktory, které oslabují imunitní systém. Rovněž některé léky mohou virus reaktivovat. Není objasněno, proč virus znovu nezpůsobí neštovice, ale pásový opar. Ten není nakažlivý, i když existuje nepatrná šance, že člověk s pásovým oparem může šířit virus na osoby, které nikdy neměly plané neštovice nebo nikdy nedostaly vakcínu proti planým neštovicím.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kim.
ahoj miso, je to proto, aby si nahodou ten virus v behem vakcinace nechytla, to pak se ockujes zbytecne. takze odpoved ano - pouze s prezervativem :-)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jollie.
Ahoj Kim, neni pravda, ze te kondom ochrani pred virem. Ten virus je tak maly, ze pronika i kondomem. Takze odpoved je ne! Vim to sama, precetla jsem si k tomu hodne clanku. Ted sem si nechala naockovat prvni davku a stve me, ze nemuzu mit pul roku sex s pritelem. :´o(
HPV (Human Papilloma Virus) je velmi běžný virus. Obsahuje DNA a je geneticky stabilní, což umožňuje, že infekci způsobené tímto virem lze dlouhodobě zabránit pomocí očkování. Existuje více než 100 typů HPV, z nichž okolo 40 se šíří pohlavním stykem. Z toho asi 15 jsou takzvané onkogenní typy, které mohou vést ke vzniku rakoviny děložního čípku a prekancerózním lézím na povrchu děložního čípku. Další, takzvané nízkorizikové typy, mohou vyvolávat například benigní genitální bradavice. Mezi vysoce rizikové patří zejména typy 16 a 18, které stojí za více než 70 % onemocnění. Společně s dalšími onkogenními typy 45 a 31 jsou zodpovědné za 80 % případů onemocnění rakovinou děložního čípku. Každé ženě hrozí riziko, že onemocní rakovinou děložního čípku. HPV se přenáší sexuálním kontaktem, a to nejen pohlavním stykem, ale také kontaktem s kůží nakaženého partnera v genitální oblasti. Kondom, který je účinnou ochranou při jiných sexuálně přenosných nemocech, zde není dostatečně účinným řešením. Během svého života se s HPV infekcí setká až 80 % sexuálně aktivních žen, z toho až 75 % infekcí je způsobeno onkogenními typy HPV. Řada žen neví, proč by měla chodit na pravidelné gynekologické prohlídky spojené s odběrem cytologického stěru. Ale stěr dokáže odhalit změněné buňky na povrchu děložního čípku a tím umožnit včasnou léčbu. Tato metoda byla představena už v polovině 30. let minulého století a používá se dosud v takzvaných screeningových programech. V zemích, kde byly tyto programy úspěšně zavedeny, se výrazně snížil výskyt rakoviny děložního čípku. Navzdory těmto programům ale rakovina děložního čípku nevymizela. Úspěšnost screeningových programů závisí jednak na ženách a jejich ochotě docházet na pravidelné gynekologické prohlídky, jednak také na spolehlivosti interpretace výsledků cytologického stěru, při nichž hraje hlavní roli lidský faktor.
HPV test se většinou provádí u žen se zhoršenou onkologickou cytologií. Tady se provádí test pouze na HPV typy s vysokým rizikem (takzvané HR HPV). Lehké změny na čípku mohou být však vyvolány typy HPV virů s nízkým rizikem (takzvané LR HPV), na které se ne vždy dělá test. Doporučuje se provádět až u žen starších 30–35 let. Pokud je žena v tomto věku HPV pozitivní, tak to znamená, že pravděpodobně již virus má dlouhou dobu a je tudíž větší riziko přednádorových změn. U žen mladších 30 let nemá testování význam, protože v této věkové kategorii je HPV pozitivních až 30 % a imunita většiny žen se v průběhu několika měsíců dokáže zbavit viru bez následků. Pro provádění HPV testů se v současné době odbornými společnostmi doporučuje test jedině metodou HYBRID CAPTURE II (test je buď pozitivní – je prokázána přítomnost některého HPV ze skupiny HIGH RISK kmenů, nebo je negativní – rizikový virus není přítomen). Testy metodou PCR (to jsou ty, které vám ukážou jednotlivé typy HPV virů) nejsou pro vysokou falešnou pozitivitu momentálně doporučovány.
Ve svém příspěvku VAKCINA SILGARD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jakub.
Dámy, kolik to vaše očkování stojí? Nemyslíte si, že by jste se těmto komplikacím mohly vyhnout méně promiskuitním chováním?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zuza.
milý jakube, zjisti si nejdrive, co je to HPV (virus vyvolavajici tuto rakovinu) a jakym zpusobem se prenasi a potom se pokus o zasvecenejsi komentar. muzes si byt jisty, ze nepromiskutni zivot zadnou zenu neochrani, nakazit se muze od jedineho partnera, zodpovednost je tedy pul na pul.
Lidský papilomavirus (zkratka HPV pochází z anglického označení human papilloma virus) patří mezi viry, které napadají buňky lidské pokožky a sliznic. Bylo identifikováno nejméně 100 typů HPV virů. HPV viry se dělí dle rizika vyvolání přednádorových změn v postižené tkáni na:
HPV typy s nízkým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – většinou vyvolávají tvorbu kondylomů (například typ 6 a 11);
HPV typy s vysokým rizikem vyvolání přednádorových a nádorových změn – jsou zodpovědné za přednádorové změny na děložním čípku (například typ 16 a 18).
HPV – human papilloma virus – vyvolává vznik genitálních bradavic (takzvaných kondylomů) u mužů i žen a je zodpovědný za přednádorové změny na děložním čípku a za rakovinu děložního čípku. HPV infekce dále může být přítomna v nádorech vulvy (zevních rodidel) a vaginy, karcinomu konečníku, karcinomu penisu, karcinom krku (především tonzil).
V naší poradně s názvem CITRON A ANTIKONCEPCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Porodnické oddělení univerzity v Melbourne, před několika lety prokázalo, že citrónová šťáva aplikovaná do pochvy před pohlavním stykem, působí nejen jako antikoncepce, ale také dokáže zabránit přenosu HIV infekce. Kyseliny, obsažené ve šťávě citrónu nebo limetky, jsou totiž schopny znehybnit nejen lidské spermie, ale také zničit virus HIV.
Postup citrónové antikoncepce je jednoduchý, před pohlavním stykem žena použije vždy čerstvě vymačkanou a přecezenou citronovou šťávu, kterou si aplikuje do zdravé pochvy. Jen tak nebudou kyseliny z citrónu v pochvě pálit. To samé platí i pro partnera, který by měl mít svůj penis také zdravý, bez zevních poranění. Po skončení je třeba vagínu důkladně vypláchnout čistou vodou. Při souloži je třeba dbát na to, aby se sperma nedostalo moc hluboko do vagíny a šlo co nejlépe vypláchnout.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mezi nejčastější choroby a škůdce švestek patří puchrovitost švestek, šarka, pseudošarka, moniliová hniloba plodů, červená skvrnitost listů a také obaleč švestkový.
Puchrovitost švestek (Taphrina pruni): Puchrovitost švestek způsobí, že švestky jsou podlouhlé, zploštělé a pokryté bělavým povlakem houby. Plody jsou uvnitř duté a bez pecky. Během léta napadené švestky vysychají a opadají nebo v případě vlhkého počasí hnijí. Původcem onemocnění je houba Taphrina pruni.
Chemické ošetření: V místech, kde se onemocnění vyskytuje, se doporučuje provést alespoň jedno ošetření švestek v době rašení a další dvě těsně před tím, než stromy začnou kvést, a pak ihned po odkvětu. Vhodné je ošetření stromů fungicidním přípravkem na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Šarka (Plum pox virus): Šarka švestek je vláknitý virus, jeho škodlivost se liší podle náchylnosti jednotlivých odrůd švestek. K největším škodám dochází, pokud jsou napadeny mladé stromy. Na listech vznikají světlé až žlutozelené skvrny, kroužky, proužky a ornamentální kresby. Okraje skvrn nejsou ostře ohraničeny. Příznaky jsou na listech zřetelné již na jaře, a to od května, u většiny odrůd se v pozdním létě intenzita příznaků zmenšuje. U některých odrůd se skvrny nebo okraje skvrn koncem léta zbarvují červenofialově nebo hnědofialově. U velmi náchylných odrůd dochází i k nekrózám. Následkem šarky listy žloutnou a opadávají, dochází také k retardaci růstu.
Pseudošarka: Pseudošarka je choroba, která vyvolává podobné symptomy na plodech švestky jako šarka. Jedním z původců pseudošarky může být virus tmavozelené kropenatosti (Dark green sunken mottle virus).
Chemické ošetření před šarkou a pseudošarkou: Neexistuje. Základním ochranným opatřením je pěstování odolných (rezistentních) odrůd. Napadenou rostlinu je nutné vykopat a spálit. Důležité je také dodržování zásad dezinfekce nástrojů při manipulaci s rostlinami (například při prořezávání).
Moniliová hniloba plodů (Monilinia laxa): Slupka i dužnina švestek začnou měknout a hnědnout. Na hnědých skvrnách se vytvářejí špinavě bílé polštářky, tyto polštářky jsou většinou uspořádány v soustředných kruzích. Napadené plody opadávají, velmi často zůstávají mumifikované viset na stromech, kde jsou zdrojem další nákazy.
Chemické ošetření: Napadené plody je nutno ze stromu odstranit. Vhodné je také použití přípravků na bázi mědi, například Champion 50 WG.
Ve svém příspěvku PŘÍČINA RAKOVINY DĚLOŽNÍHO ČÍPKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tata.
dobrý den,měla manželka vedle genitálie bradavičku a měla nevím přesně rakovinu čípku,já ji nikdy nepodvedl a jí 100% věřím,mohla se tedy nakazit tou bradavičkou? jak dlouho trvá něž toto onemocnění propukne kolik let +-1 děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Katka.
Rakovina děložního čípku se z běžné kožní bradavičky nedostane. Vaše manželka se mohla nakazit papilomavirem klidně již v ranném mládí, ještě před vaším vztahem. Tento virus přežívá v těle po velmi dlouhou dobu a u některých žen pak vyvolá rakovinu děložního čípku.
Infekční žloutenka (virová hepatitida) je virová infekce jater. Nemoc postihuje především děti a mladé lidi.
Žloutenka typu A se vyskytuje na celém světě i v průmyslově vyspělých zemích, ale riziko je vyšší v zemích s nižším hygienickým standardem. Zdrojem nákazy jsou lidé v inkubační době – nemocný člověk s viditelným nebo skrytým onemocněním. Onemocnění se šíří nejvíce takzvaně fekálně-orální cestou, znečistěnýma rukama, kontaminovanou vodou, zeleninou a potravinami. Ohroženi jsou zejména cestovatelé konzumující potraviny studené kuchyně, upravované na ulici, nebo při pití nebalené vody, anebo cestovatelé žijící v úzkém styku s místním obyvatelstvem v rozvojových zemích. Rizikové potraviny představují saláty ze syrové zeleniny, neloupané ovoce, nedostatečně tepelně upravení mořští živočichové, maso (zvláště kuřecí importovaná onemocnění mohou být zdrojem nákazy dalších osob).
Zdrojem nákazy žloutenkou B je nemocný člověk nebo zdravý bacilonosič. K přenosu infekce stačí minimální množství infikované krve, například na injekční jehle. Žloutenka typu B je vysoce odolný virus, který primárně napadá játra. V kapce zaschlé krve přežívá několik týdnů, zmražení ho neničí. Je známo, že tato infekce je 100x nakažlivější než AIDS. Onemocnění bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A, také k úmrtí dochází častěji. Někteří chronicky nemocní jsou nakažliví po celý život. Virus se vyskytuje téměř ve všech tělních tekutinách, pro přenos infekce má největší význam krev, sperma a poševní výměšek (sekret). Ke krevnímu přenosu může dojít ve zdravotnických zařízeních, při manikúře, pedikúře, akupunktuře, tetování nebo piercingu. Významný je také přenos nechráněným pohlavním stykem.
Žloutenka C (VHC) je známa teprve od konce 80. let 20. století. V elektronovém mikroskopu byl virus spatřen až v roce 1994. Onemocnění se vyskytuje celosvětově cca u 3 % populace. Vyšší výskyt je v Jižní Americe a jihovýchodní Asii, kde dosahuje 10 až 20 %. V České republice má protilátky proti VHC přibližně 0,2 % populace. K přenosu VHC dochází především krví. Před zavedením testování dárců krve v 90. letech 20. století se většina nemocných nakazila krví a krevními deriváty (imunoglobulin podávaný Rh negativním matkám). Další možností je nákaza u hemodialyzovaných pacientů a při transplantaci orgánů. V současné době dominuje přenos kontaminovanými pomůckami u injekčních uživatelů drog. K přenosu
V naší poradně s názvem KONDYLOMATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Veronika.
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat. Můj přítel se už 5 let léčí na kondylomata, od lékaře používal různé drahé masti, ale pomohli vždy jen na měsíc a pak se mu znovu udělaly. Poté podstoupil 3x chirurgické odstranění, ale stejně se mu pořád vracejí.
Řekl mi to, ale až poté, co jsme spolu měli pohlavní styk, bylo mi to divné, ale nepřipadalo mi to, nějak podezřelé. Řekl mi, že když se to léčí, tak to přenosné nemůže být. Tak bych se Vás teď chtěla zeptat, jestli tedy ty koudylomata mohu chytit?
Mám ještě jeden dotaz, četla jsem, že když jsou kondylomata rozsáhlejší, tak je možné, že by mohly přejít v HIV (aids). On je má ve předu, ale i na řitním otvoru. Chtěla bych vědět, jestli se mám bát toho, že je nakažený HIV?
Předem děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Ad1. Kondylomata aneb genitální bradavičky dnes dokážeme léčit velmi dobře a po léčbě se do dvou až třech týdnů zcela zahojí. Způsob léčby vašeho partnera je neobvyklý. Doporučuji zajít na venerologii v Praze u Apolináře, aby posoudili zdali jde skutečně o kondylomata.
Ad2. Kondylomata jsou nakažlivé až do doby úplného zahojení. Pokud jsou na kůži patrné bradavičky tak jsou přenosné, tedy nakažlivé a vnímavý jedinec je může při dotyku dostat. Jsou-li na genitáliích kondylomata, je třeba se vždy chránit prezervativem a nebo sexuální abstinencí.
Ad3. Kondylomata se sama o sobě nikdy nevyvinou v infekci HIV. Riziko vzniku nákazy HIV při kondylomatech spočívá v tom, že se kondylomata při pohlavním dráždění snadno mohou natrhnout a skrze tyto trhlinky pak může lépe virus proniknout do těla. Pro vaši jistotu a hlavně bezpečnost doporučuji nechat u vás obou provést testy na HIV. V Domě světla dělají testy na HIV/AIDS zdarma. Tady je odkaz na Dům světla, kde jsou vidět odběrová místa v celé ČR: http://www.aids-pomoc.cz/in…
K přenosu viru opičích neštovic dochází, když člověk přijde do kontaktu s virem od zvířete, člověka nebo materiálů kontaminovaných virem. Virus se do lidského těla dostává přes porušenou kůži (i když není vidět), dýchací cesty nebo sliznice (oči, nos nebo ústa). K přenosu ze zvířete na člověka může dojít kousnutím nebo poškrábáním, přípravou masa z divokých zvířat, přímým kontaktem s tělními tekutinami nebo materiálem lézí nebo nepřímým kontaktem s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminované podestýlky. Předpokládá se, že k přenosu z člověka na člověka dochází především velkými respiračními kapénkami. Respirační kapky obecně nemohou cestovat více než 1,5 metru, takže je nutný dlouhodobý kontakt tváří v tvář. Mezi další způsoby přenosu z člověka na člověka patří přímý kontakt s tělesnými tekutinami nebo materiálem lézí a nepřímý kontakt s materiálem lézí.
Rezervoárový hostitel (hlavní přenašeč onemocnění) opičích neštovic je stále neznámý, ačkoli se předpokládá, že se na přenosu podílejí afričtí hlodavci. Virus, který způsobuje opičí neštovice, byl ze zvířete v přírodě získán (izolován) pouze dvakrát. V prvním případě (1985) byl virus získán od zjevně nemocného afrického hlodavce (provazové veverky) v oblasti Equateur v Demokratické republice Kongo. Ve druhém (2012) byl virus získán z mrtvého mláděte mangabey nalezeného v národním parku Tai na Pobřeží slonoviny.
Opar je virová infekce, odborně nazývaná Herpes simplex typu I. Začíná pocitem brnění, svědění nebo pálení na rtu. Pak se tvoří načervenalé vezikuly a krusty známé jako vřídky na rtu. Opar na rtu se obvykle samovolně zahojí do osmi až deseti dnů. Nakažlivost tohoto virového onemocnění a tedy i riziko přenosu je nejvyšší v první fázi vzniku oparu, když už ho cítíme, ale ještě není plně vidět. K přenosu dochází přímým kontaktem a po infikování zůstává virus v těle nadosmrti. Právě díky trvalé přítomnosti viru v těle se pak opary mohou u citlivých jedinců objevovat i opakovaně, aniž by muselo dojít ke kontaktu s jiným nakaženým. Obvyklým takovým spouštěčem bývá nárazový vysoký stres, podráždění sluncem, období menstruace a při vysoké horečce. Virová nákaza oparem u novorozenců může mít závažný průběh, stejně tak i u osob se sníženou imunitní funkčností, například u nemocných AIDS.
Zajímavé je, že opar na rtu není jediným místem výskytu. Stejné boláky se mohou objevit kolem očí, na prstech a kolem genitálií.
Často se také mluví o pásovém oparu. Ten je velmi podobný oparu na rtu, ale způsobuje ho odlišný virus (herpes zoster), který je pozůstatkem po prodělání neštovic.
Jaká jsou rizika a příčiny rakoviny jazyka? Neznáme přesné příčiny většiny nádorů hlavy a krku, ale bylo identifikováno několik rizikových faktorů:
kouření tabáku (cigarety, doutníky a dýmky);
pravidelné pití velkého množství alkoholu;
infekce virem nazývaným lidský papilloma virus (HPV), což je typ viru, který infikuje kůži a buňky lemující vnitřek těla. U většiny lidí se infekce sama zlepší a nikdy nebudou vědět, že ji měli. Jedná se o běžný virus, který u většiny lidí nezpůsobuje žádné škody. Ale u některých lidí může virus způsobit změny v ústech a jazyku, které mohou zvýšit riziko rakoviny v této oblasti.
Mít rizikové faktory znamená, že vaše riziko je zvýšené. Neznamená to ale, že se u vás určitě rozvine rakovina.
Ve svém příspěvku DÁ SE SNÍST KRÁLÍK KDE JE KRÁLIČÍ MOR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenka.
Začali nám vybírat králíci na mor,rada bych věděla jestli se dá jíst nebo ne! Děkuji za odpověď Zdenka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MVDr. Hrachová.
Dobrý den,
pro lidskou konzumaci je maso nemocných králíků zcela nevhodné.
Mrtvá zvířata je nutné zakopat či spálit, aby se virus nešířil dále. Důležitá je také dezinfekce králíkárny (např. 1% NaOH a formalín, ...).
Pokud jste tak neučinili, v příštím chovu doporučuji králíky navakcinovat, výrazně se tím sníží riziko nákazy. Ani to ale není u této nemoci stoprocentní zárukou.
Jedná se o další potenciální virovou příčinu hepatitidy. Hepatitida typu G se šíří krví a pohlavním stykem. Pacienti s hepatitidou typu G jsou infikováni současně hepatitidou typu B nebo C, dokonce může dojít k infikování oběma. Neexistuje žádná specifická léčba jakékoliv formy akutní hepatitidy. Doporučuje se jen odpočinek, vyhýbání se alkoholu a jedení vyvážené stravy. Jedná se o virus, který vědci identifikovali jako hepatitidu typu G, ale není jasné, zda způsobuje žloutenku. Virus hepatitidy typu G je téměř identický s virem hepatitidy typu C, který byl zjištěn zejména ve Spojených státech. V USA je běžné najít jedince s hepatitidou typu C, kteří jsou zároveň nakažení virem hepatitidy typu C. Virus hepatitidy typu C byl zjištěn u lidí s chronickou virovou hepatitidou a cirhózou jater. Neznáme příčinu viru, u kterého se objevují hepatocelulární karcinomy.
V naší poradně s názvem PÁSOVÝ OPAR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Žižkova.
Dobrý den , manžel měl v listopadu pásový opar, využíval antibiotika a mazal to mastičkou, v lednu šel k lékaři, že ho to bolí celý bok ,kde měl vyrážku, zůstaly mu i jizvy , chtěla jsem se zeptat ,zda je nějaká pomoc, než jen čekat až to přejde jak říkal doktor , že to bude trvat půl roku děkuji Žižkova.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
V první řadě je třeba zmínit, že pásový opar se neléčí antibiotiky. Pásový opar způsobuje virus Herpes Zoster, který se nedá z těla už nikdy odstranit a pouze se tlumí jeho projevy pomocí antiVirotik, nejčastěji je to acyklovir (Zovirax). U každého člověka rekonvalescence probíhá jinak a není zvláštnost, když hojení trvá několik měsíců. Jak postupovat v období hojení, co nejlépe jíst a čím mazat, je popsáno v příspěvku výše. Důvěřujte svému lékaři, který se snaží pomoci vám jak může.
Podle rad starých kořenářek působí proti viru herpesu odvar z lapacha. Lapacho působí proti herpes virus typu II a také proti různým dalším živočišným virům jako například virus vezikulární stomatitidy, viru ptačí myeloblastózy, virus Rauscher - myší leukemie.
V naší poradně s názvem JE TO VNITRNI PÁSOVÝ OPAR? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana Sedláčková.
Jsem na nemocenské pro bolest zad na prave strane, nejdrive me mirne tlacilo pod zebry pri pohybu, behem tydne se zhorsilo v krece pod zebra vzdy jen pri pohybu. Lekar mi dal rehabilitace kvuli jednostrannne namozenym svalum, ale sestricce se to nezda moc normalni. Pred 20 lety jsem mela pasovy opar na strane leve a bolesti byly podobne, ale mela jsem asi 10 malych puchyrku, takze sedala dobre stanovit diagnoza. Jinak bolesti velke vnitřní. Chtela bych se zeptat, jestli se muze pasovy opar opakovat a jestli se da zjistit treba z vysetreni krve?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Pásový opar se může opakovat neomezeně krát po zbytek života. Virus způsobující pásový opar zůstává trvale v těle od prvního onemocnění neštovicemi až do smrti. Probudit ho můžou různé impulsy nejčastěji stres nebo jiné onemocnění. Nelze vyléčit. Lze tlumit pouze jeho projevy v době manifestace pomocí antivirotik.
Některé vředy na penisu mohou mít závažnější příčiny, a proto je důležité vyhledat lékařskou pomoc. Možné příčiny vředů:
Primární syfilis – projevuje se bezbolestným vředem na penisu nebo šourku. Primární syfilis je způsoben spirálovitou bakterií Treponema palladum. Syfilis se diagnostikuje pomocí laboratorních testů. Jedná se o infekční pohlavně přenosnou chorobu.
Venerologický vřed, granulom inguinale, Lymphogranuloma venereum – tropické nemoci způsobující bezbolestný a zapáchající vřed. Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Tyto nemoci se objevují u mužů, kteří navštívili tropické oblasti a měli v nich pohlavní styk.
Senilní rakovina (spinocelulární karcinom) – projevuje se bezbolestným nepravidelným genitálním vředem. Tento vřed se objevuje u lidí nad 50 let. Včasná diagnóza a léčba je nezbytná, neboť může dojít i k úmrtí.
Vředy na penisu dále dělíme podle délky trvání, a to do dvou skupin. První skupina zahrnuje akutní vředy, které se vyskytují po dobu kratší než dva týdny. Do druhé skupiny patří chronické vředy, které jsou přítomny déle než dva týdny.
Akutní vředy
Herpes simplex je nejčastější příčinou genitálních vředů, způsobuje ho herpesvirus hominis, který je rozdělen do dvou typů (typ jedna a typ dva). Virus je obvykle spojen s orálním herpesem nebo opary. Herpes se vyznačuje opakujícími se záchvaty genitálních váčků (malé puchýře), které se rychle rozkládají a tvoří malé, bolestivé vředy. Tento virus je velice infekční a pohlavně přenosný. Častými příznaky je akutní onemocnění, které je velmi vážné. Akutní příznaky jsou opakovaně léčeny protivirovými léky. Stres nebo jiné akutní onemocnění vyvolávají recidivy. Diagnóza se potvrzuje laboratorními testy.
Sekundární syfilis. Projevy sekundární syfilidy jsou nepravidelné, mělké a bezbolestné šedé vředy, vytvářející na penisu tzv. „hlemýždí dráhu“. Sekundární syfilis je charakteristickým rysem druhé etapy syfilidy a má podobné příznaky jako chřipka, navíc způsobuje skvrny na těle (červenou vyrážku). Diagnóza musí být potvrzena laboratorními testy. Sekundární syfilis je infekční pohlavně přenosnou chorobou.
Aftózní vředy jsou malé, mělké a bolestivé vředy objevující se nejčastěji v ústech, ale mohou se objevit i na penisu. Aftózní vředy jsou šedé s červeným podrážděním okolo afty. Mohou být často zaměněny s vředy herpes simplex, proto jsou nezbytné laboratorní testy, které spolehlivě rozliší typ vředů
Mezi nejčastější příčinu pásového oparu patří virus způsobující plané neštovice. Tento virus „spí“ v lidském těle a k jeho probuzení stačí nějaká stresová situace, onemocnění nebo pouhá vyrážka. Po opětovném aktivování viru dochází právě k tvorbě pásového oparu. Je téměř jisté, že se pásovým oparem nemůžete nakazit od někoho jiného, existuje jen velmi malá pravděpodobnost, že by pacient s vyrážkou šířil virus na jiné osoby, možná jen na ty jedince, kteří neprodělali neštovice nebo nedostali dávku vakcíny proti planým neštovicím.
