Vodní meloun (botanickým názvem lubenice obecná) je druh, který je tvořen načervenalou vodnatou dužninou (pokud je meloun zralý) a zelenou kůrkou. Uvnitř dužniny se nachází rovnoměrně rozmístěná semena. Vodní meloun obsahuje v průměru 91 % vody, což z něj činí velmi významný zavodňující zdroj pro lidský organismus. Svůj původ má vodní meloun v některých oblastech Afriky, kde je do dneška hojně pěstován. Plody jsou kulovité, případně u některých odrůd protáhlé. Kůru mají tlustou a hladkou (některé druhy síťovanou). Barva kůry je modrozelená a zelenožlutá s nepravidelnými podélnými pruhy. Vodní melouny dosahují váhy až 15 kg. Nejtěžší známý meloun vážil přes 120 kg. Dužina je jasně červená, křehká. Existují i odrůdy se žlutou dužinou. Ve vnitřku dužniny se rovněž nacházejí rovnoměrně rozmístěná černá semena. Existuje již i odrůda Bouquet od španělské firmy Anecoop, která je bez semen. Melouny jsou pěstovány speciálním postupem a nejsou geneticky modifikované.
Nejvhodnější jsou melouny s váhou 2 až 3 kg. Při koupi nejprve vezmeme meloun mezi dlaně a zkusíme ho stlačit. Pokud vydává vrzavý zvuk, tak je zralý. Také můžeme meloun poklepat. Melouny v dobrém stavu vydávají dutý tón. Příliš dutý zvuk, ale naznačuje přezrálost. Dobrým vodítkem zralosti je také suchá stopka. Pruhované melouny z Řecka bývají většinou sladší než celozelené melouny ze Slovenska a Maďarska. Nikdy nekupujte meloun s otlačenou anebo měkkou slupkou. Vodní melouny jsou k dostání od začátku léta do podzimu. Meloun lze skladovat i několik týdnu, ale během této doby stále probíhá zrání. U melounů s porušenou kůrou dochází k rychlému kažení. Melouny se k nám se dovážejí většinou z Itálie, Španělska, Řecka, Kypru a Izraele.
Meloun cukrový, zvaný též honeydew, je druh melounu s typicky žlutou dužinou a zelenou kůrou, který je často konzumován společně s parmskou šunkou, lososem anebo se sladkým vínem. Od melounu vodního se liší jak chutí a barvou, tak i vzhledem rostliny, které má výrazně zakulacenější listy a menší plody. Plody obsahují průměrně 6 až 8 % cukru (převážně sacharózy). Jedná se o jednoletou poléhavou rostlinu, která dorůstá až 150 cm. Jelikož jde o teplomilnou rostlinu, zničí ji již první mrazy, a pokud dojde k poklesu pod 10 °C, zcela zastavuje asimilaci živin. Rostlina má dva páry květů – samčí a samičí – v poměru 1 : 20 až 30. Po odkvetení vzniká plod, který může mít různou velikost a tvar v závislosti na druhu, dlouhý může být až 1 metr. Povrch plodu pak má korkovitě síťovaný vzor s hrbolky připomínajícími bradavice, ale může být také zcela hladký.
Ve svém příspěvku KONSKA MAST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dušan.
Dobrý večer chcem sa spítať či nie je aj konska masť z bravčovej masti či náhodou nepoznate aj taky recept ďakujem za odpoveť.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kecka.
Dobrý den, ze sádla to není vůbec nic složitého. Dáte ve vodní lázni rozpustit sádlo (množství podle toho, kolik toho chcete) a když je tekuté, tak do toho nasypete nastrouhané kaštany. Mělo by se to udržovat horké, ale nemělo by se to škvařit. Tak to cca 2 hoďky zahříváte a pak necháte do druhého dne ztuhnout. Pak znova ve vodní lázni roztopit, ještě chvíli zahřívat, pak přes plátýnko nebo husté sítko přecedit do čisté skleničky a je hotovo ;o) Mně osobně na tom vadí ten vepřový odér, který jen tak něco nepřebije, ale účinkovat to určitě bude stejně.
Postižené místo ochlazujte ledem. Lze také zmrazit použitý sáček zeleného čaje v mrazáku a pak ho přikládat na opar. Na zmírnění bolesti u pásového oparu můžete opar polévat silným nálevem ze zeleného čaje. Nechte zaschnout a pak přetřete tekutým pudrem nebo mastí.
Na postižené místo přiložte plátky ze stroužků česneku. Česnek působí proti virům. Užívejte jej i vnitřně.
Lékořice lysá hubí virus způsobující opar. Posypání práškem z kořene lékořice by mělo hojení oparů urychlit.
Yzop lékařský zabraňuje růstu viru oparu na rtech nebo pohlavních orgánech. Na obklad použijte 30 g sušeného yzopu, přelijte 0,5 l vroucí vody, 15 minut nechte vyluhovat, pak sceďte a nechte vychladnout. Do nálevu namočte čistou látku a přiložte na opar.
Smíchejte 50 g kořene proskurníku lékařského a 25 g semene lnu setého. Směs dejte do 0,5 l vroucí vody, povařte 2 minuty. Nechte vychladnout a sceďte. Svědivá místa jemně potírejte vatou namočenou v odvaru.
Listy podbělu lékařského působí příjemně chladivě. Naklepejte list střenkou nože, aby se uvolnila šťáva, a přiložte ho na opar. Po hodině vyměňte.
Opary potírejte mastí z měsíčku lékařského. Ve vodní lázni (tj. v nádobě s vroucí vodou, do níž vložíte nádobu s rozpouštěnou ingrediencí) rozpusťte 100 g čerstvého vepřového sádla a přidejte 5 g měsíčkového květu. Vyjměte z vodní lázně a nechte pět dnů přikryté vyluhovat, dokud se sádlo nezbarví oranžově. Směs znovu zahřejte na vodní lázni, až sádlo zkapalní a květy měsíčku klesnou ke dnu. Přefiltrujte přes jemný filtr a přelijte do kelímku s víčkem. Skladujete v chladničce.
Stejně můžete připravit i mast z meduňky lékařské, která obsahuje rostlinnou antivirovou látku a působí příznivě na opary.
Opar potírejte zubní pastou.
Pokud se chcete zbavit oparu rychle, postižená místa na ústech potřete ušním mazem. Opar vyschne v průběhu jednoho dne. Začněte hned při prvních příznacích.
Opar potřete mírně rozředěným droždím. Opar vyschne s droždím a zázračně rychle se uzdraví. Je to vyzkoušené. Vliv na léčbu mohou mít i vitamíny skupiny B, které jsou v droždí obsažené.
V naší poradně s názvem CUKROVÁ PASTA NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Cukrovou pastu můžete nejlépe použít na depilaci (odstranění) chloupků na nohou. Zde je návod, jak se cukrová pasta připravuje levně doma. Potřeba na to bude bílý cukr, čerstvě vymačkaná citronová šťáva a čistá voda.
Vše dejte do hrnce, důkladně promíchejte a za stálého míchání zahřívejte, až se začnou tvořit bublinky, pak snižte teplotu plotýnky a nechte probublávat, ale stále míchejte! Toto provádějte až do chvíle, kdy tekutina začne mít světle zlatou barvu. Pak to nechte vychladnout. Při vaření je důležité nezahřívat to moc dlouho, aby to nezhnědlo, protože pak se z toho udělá karamel a ten vám akorát tak zalepí hrnec, ale depilaci s tím pak už neuděláte.
Tolik tedy k přípravě cukrové pasty. Nyní se podíváme, jak ji použít k depilaci a odstranit tak chloupky na nohou. Pokožku, kterou budete chtít depilovat, tak odmastěte mýdlem a poté ji důkladně osušte. To je velmi důležité, protože zbylá voda na kůži by nám naši pastu zředila a vše by šlo mnohem hůř. Vhodné je po osušení použít dětský pudr nebo kukuřičný, či bramborový škrob, které ideálně navážou zbytkovou vodu i případný pot z povrchu pokožky. Nyní si dejte do plastové nádoby připravenou cukrovou pastu a nechte ji zahřát v mikrovlnné troubé nebo ve vodní lázni na teplotu 40 až 45 *C. Hmota musí být při této teplotě vláčná. Ani ne moc tekutá a ani ne moc tuhá. Když je hmota moc tekutá, chvilku počkejte, vychladnutím zhoustne. Je-li moc tuhá, tak se nebude chtít přichytit ke kůži, pak stačí dát kapku vody a znovu propracovat a nanést na pokožku nebo více zahřát. Když je naopak moc tekutá, tak zase nejde dobře sundat z pokožky. V tomto případě vezměte kus nepropracované hmoty a pomocí ní řídkou pastu z nohy odstraníte.
Cukrová pasta dokáže odstranit skoro všechny chloupky. Jen ty jemné chloupky, co nejsou ani vidět, to někde nechá, ale na pohled je to v podstatě dokonalé. Bolest žádná, pupínky nikde, jen v tříslech to trochu bolí, ale je to snesitelné. Chvilku bude pokožka červená, ale po chvilce se to zklidní. Po depilaci by nemělo nic svědit a neměly by se tvořit ani žádné dlouhodobé červené pupínky. Velká výhoda je, že se to trhá po směru růstu chloupků, takže se tím zamezí následné zarůstání chloupků pod kůži a hlavně to bere chloupky i s kořínkem, takže nohy budete mít pak krásně hladké na dlouhou dobu.
Zdraví Cempírek!
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Příčiny vyrážek jsou různorodé. V letních měsících mohou být způsobeny mimo jiné i koupáním. Obecně se v tomto ohledu odlišují sladkovodní nádrže a toky od slané mořské či oceánské vody, i slaná voda však může způsobit řadu nepříjemností. Zdrojem potíží nemusí být nutně jen mikroorganismy žijící ve vodě, problém může způsobit také hmyzí bodnutí, prochladnutí, alergie na slunce.
Existuje celá řada mikroorganismů zodpovědných za nepříjemné kožní reakce u lidí. Každý kraj má svá specifika. Obecně však platí, že čím více zvířectva se v okolí námi vybrané vodní plochy pohybuje, tím větší „šanci“ máme na vyrážku. Vodní mikroorganismy totiž velmi často pro část svého životního cyklu nezbytně potřebují nějaký vyšší organismus. Tím může být vodní ptactvo, obojživelníci i hadi.
Nejlepší volbou léčby již vzniklých vyrážek bývají volně prodejné krémy s kortikosteroidy a léky proti alergii, takzvaná antihistaminika). Rozhodně však nikdy pokožku neškrábejte, abyste mikroorganismy nepřenesli na další místa na těle. V závažných případech je nutné podat ústně aplikované, či dokonce injekčně podávané kortikoidy a antibiotika. K tomu je ale nutná asistence lékaře. V takových situacích se často objevují příznaky nejen na pokožce – postižený má i horečku, průjem, může ho bolet hlava či zvracet. Vyrážky po koupání jsou relativně častým jevem, proto je dobré být o nich poučen a náležitě připraven. Dobrou zprávou je, že většina mírných osypání samovolně vymizí do týdne, vhodná léčba však může hojení značně urychlit.
Další možností je plíseň. Plísňová kožní infekce na nohou může způsobit olupování, zarudnutí, svědění, pálení a někdy i puchýře a vředy. Navíc je nakažlivá – není nutné si obout „infikovanou” obuv, stačí jít naboso poblíž bazénů a šaten. Do normálu mohou stav vrátit antimykotické krémy nebo perorální léky pro těžší případy. Nohy při léčení udržujte čisté a suché, stejně tak vnitřek boty.
Ve svém příspěvku LUPY VE VLASECH CO POMUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rayleen.
Dobrý den!
Děkuji za celou řadu rad. Rozhodně se jimi budu snažit řídit. Asi to ale nebude hned zpočátku stoprocentní. Čeká mě teď nějaký čas úsporné období z důvodu rekonstrukce nově pronajatého bytu. Vzhledem k tomu, že budu mít, jak se říká hluboko do kapsy, i takových dalších 1.500,- utracených v lékarně si úplně nemohu dovolit. Pupalkový olej, zinek a aloe vera gel už jsem nějakou dobu užívala. Postupně se k nim pokusím vrátit a být důslednější i ve stravě a přidat i další doplňky. Dříve se mi vnitřní původ mých problémů nejevil tak evidentní, dnes se ale začínám potýkat i se zhoršující se přecitlivělostí pleti obličeje, kt. je neustále lehce zarudlý a se sklonem k podráždění při pocení, na sluníčku, po konzumaci kyselého, atd. Nic takového se mi dříve nestávalo, nebo pouze velice zřídka. Teď z toho začín být každodenní jev, proto změna životosprávy bude nutností. Nebude to pro mě těžké. Vím, které potraviny bych měla konzumovat, a který se naopak vyhýbat. Na druhou stranu je ale i spousta takových, u kterých si nejsem jistá.. např.mléčné výrobky, nakolik mi škodí, a nakolik si je můžu dopřát.. Přírodní cukry jako banán, hroznové víno, vodní melouny.. necelozrnná rýže a těstoviny,.. nebo kyselejší citrusy a octové zálivky.. Myslíte, že i tyto potraviny jsou rizikové ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdenda.
No tak to jsme na tom docela podobně, taky jsme si s přítelkyní našli podnájem přes https://www.eurobydleni.cz/… A taky jsem řešil problém s lupy, vždy když jsem měl delší vlasy, dělaly se mi skoro až takový strupy na hlavě a když jsem se je snažil vyčesat tak to akorát svědilo. Pak mi kadeřnice poradila Milvu, je to taková vlasová kosmetika, ale taky není nejlevnější, ale dost to pomáhá :)
Vodní meloun obsahuje 91 % vody, a tak zahání skvěle i žízeň. Dále obsahuje 3–12 % cukru. Melouny mají nízký obsah kalorií – 100 g dužiny odpovídá asi 27–35 kcal (110–140 kJ). Z vitamínů stojí za zmínku vitamín C a betakaroten (přeměňující se v těle na vitamín A), které slouží mimo jiné i jako antioxidanty a ničí škodlivé volné radikály v našem těle. Dále melouny obsahují vitamín B3, B6 a kyselinu listovou, které jdou příznivé pro naši pleť i mozek. Z minerálních látek melouny obsahují železo, mangan a jsou také bohaté na draslík. Vodní meloun obsahuje i malé množství purinů.
V naší poradně s názvem NÁVOD NA PŘÍPRAVU KOSTIVALOVÉ MASTI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Kostivalová mast a jak si připravit kostivalovou mast doma, zde je návod. Pravá kostivalová mast obsahuje k čerstvý kořen kostivalu. Ten se sbírá na jaře nebo na podzim.
Důležité upozornění!
Účinné látky kostivalu můžete zničit stykem s kovem!
Takže při sběru a čištění použijte keramický nůž a keramickou škrabku.
Kořen krátce ale dobře opláchneme ve slaném roztoku. Dvě hrsti kuchyňské soli na litr vody. Pak kořen necháme okapet a nakrájíme na tenké plátky nebo ho nahrubo nastrouháme na nekovovém struhadle. Ve vodní lázni v nekovové nádobě rozpustíme lékařskou vazelinu nebo sádlo v množství, které nám v tekutém stavu dovolí potopit všechen nakrájený kořen. Až se nám to rozpustí, tak přidáme nakrájený kořen. Necháme dvacet minut zahřívat ve vroucí vodě. Pak odstavíme, necháme vychladnout a při poklesu teploty pod 40*C přidáme trochu rozpuštěného včelího vosku nebo medu a do směsi dále ještě rozmáčknuté dvě kapsle vitamínu E 400mg a jednu kapsli vitamínu C (důležitý je ten obsah v kapslích), zamícháme a necháme odstát do druhého dne při teplotě kolem 20*C. Druhý den to přivedeme do tekutého stavu, ale moc to nepřehříváme, aby med, či včelí vosk, neztratily cenné látky, jež vysoké teploty ničí. Po ztekucení to přefiltrujte přes gázu nebo dětskou plenu. Získanou tukovou tekutinu nalijte do sterilních kelímků a uchovejte v chladu a temnu. Nejlépe v chladničce. Mast lze připravit případně i ze sušeného kořene kostivalu, ale sušený kostivalový kořen je třeba před přípravou rozdrtit v nekovovém hmoždíři.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Postup: Meloun vložte do odšťavňovače i s bílou částí slupek (obsahuje nejvíc citrulinu) a získejte melonovou šťávu. Vychlazená a s troškou citronu je skvělá sama o sobě. Pokud nemáte odšťavňovač, tak v mixéru rozmixujte meloun s vodou na pyré a posléze přeceďte přes plátno. Pro výrobu limonády nasekejte mátové lístky, dejte je do melounové šťávy a přilijte trochu oblíbeného startéru na mléčné kvašení. Nechte přes noc v teple, posléze přeceďte (máta začne hnědnout), nalijte do láhví, uzavřete a dalšího půldne nechte v lednici. Limonáda dozraje, vzniknou v ní bublinky. Dá se s velkým úspěchem použít jako základ pro různé letní koktejly s bílým rumem, vodkou anebo tequillou.
Startér = předchystaná kultura bakterií, kterou si můžeme připravit doma třeba z jogurtu nebo je možné ji zakoupit v obchodě.
Melounový salát
Ingredience: 400 g vodního melounu bez slupky a ideálně i bez pecek, 150 g cherry rajčat, 50 g černých oliv, 50 g baby špenátu, 150 g sýru feta, 2 polévkové lžíce olivového oleje, šťáva z 1 citronu, sůl, pepř
Postup: Meloun nakrájíme na kostičky o straně 2 cm. Přidáme na půlky rozkrojená cherry rajčata, nakrájené olivy, opláchnuté listy špenátu, nakrájený nebo nastrouhaný sýr feta. Zakápneme olivovým olejem a citronovou šťávou. Můžeme dochutit solí a pepřem.
Ovocný melounový salát
Ingredience: 1 vodní meloun, 200 g broskví, 200 g meruněk, 1 hruška, 150 g rybízu, 2 hrsti vlašských ořechů, 2 lžíce vodky – nemusí být, 70 g moučkového cukru, citronová šťáva
Postup: Omyté broskve ponoříme na okamžik do vařící vody, oloupeme je, zbavíme pecek a pokrájíme na kostičky. Odpeckované meruňky a oloupanou hrušku pokrájíme na kostičky, posypeme moučkovým cukrem a drobně pokrájenými ořechovými jádry. Pokapeme vodkou a citronovou šťávou, lehce promícháme a necháme v chladničce asi 3 hodiny proležet. Z dužniny melounu vypícháme kulatým vypichovačem kuličky. Opláchnutý rybíz zbavíme stopek, promícháme s vychlazeným ovocem a naplníme do melounové slupky, jejíž okraj jsme ozdobně vyřezali. Salát podáváme vychlazený.
Melounový dort
Ingredience: 100 g másla, 200 g cukrářských piškotů, 1 balíček citronového želé nebo jiné ochucené želatiny pro 1/2 l tekutiny, 100 g žervé nebo tučného tvarohu, 125 g cukru, 1 balíček vanilkového cukru, 2 lžíce citronové šťávy, 400 ml smetany, na obložení vodní meloun
Postup: Piškoty v mikrotenovém sáčku rozdrtíme válečkem na nudle, drobečky promícháme s rozpuštěným máslem. Dortovou rozevírací formu o průměru 24 cm napl
Ve svém příspěvku KAŠTANOVÁ MAST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
vařím si hodně mastí, konopnou, kostivalovou, měsíčkovou, kaštanovou, dělam si i svoje masážní oleje, masti vařím ve vodní lázni a jen ve vepřovém sádle, kaštany loupu mast je krásně bílá. přeji hodně zdaru při vaření.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor .
Dobrý den ,z jakych kastanu se děla kaštanova mast z těch lesních nebo z jedlych ?děkuji za odpověd.
Vodní meloun je druh plodové zeleniny patřící do čeledi tykvovitých, někdy se považuje také za ovoce. Z botanického hlediska je meloun bobule. Na světě se pěstuje mnoho druhů melounů, jež mají různou barvu i tvar.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ DESTILACE SILICE - RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarda.
K domácí destilaci silice potřebujete dvě varné baňky o obsahu 1000 ml, dále pak chladič, baňku na jímání destilátu 200 ml, skleněné trubice na propojení, alonž, dělící nálevku, stojany, svorky, držáky, síťky, kahany a hadičky.
Aparatura pro destilaci silice s vodní parou se skládá z vyvíječe páry, reaktoru, sestupného chladiče a cílové kádinky. Vyvíječ páry je tvořen frakční baňkou naplněnou 500 ml vody a v ústí také opatřenou svislou pojistnou trubicí. Ta má zabránit nasátí destilačního zbytku do vyvíječe páry při poklesu teploty a také výbuchu destilační aparatury při přehřátí. Pojistná trubice musí být dlouhá 40 cm. Z vyvíječe se pára vede do reaktoru, což je druhá frakční baňka, ve které je rozmixovaná máta s 80 ml vody. Spojovací trubička od vyvíječe páry musí končit u dna reaktoru, tak aby procházející pára byla přivedena pod hladinu směsi vody a drtě z máty. Z reaktoru je odpar dále veden do sestupného chladiče a nakonec do cílové kádinky. Na začátku destilace je vhodné předehřát kahanem i reaktor na teplotu varu. V průběhu destilace se pak už zahřívá k varu jen vyvíječ páry. Výsledný destilát se přelije do dělicí nálevky a po několika minutách stání se oddělí pravá domácí silice, která je v horní vrstvě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tonda.
Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.
Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.
Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.
Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.
Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoreticky se mohou množit až 4 generace nutrií v tomtéž roce, ve skutečnosti však mnohem více, jelikož tento příklad je počítaný od matky, přičemž se ale stále množí i její rodiče a několik generací prarodičů.
V naší poradně s názvem RECEPT NA OLEJ Z MERUŇKOVÝCH JADER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Zdravím všechny "alchymisty".
Snažím se letos vyrábět různé olejíčky, kapky a krémy, mám nasušeno spoustu meruňkových pecek a ráda bych vyrobila olej z jejich jader. Prosím, podělí se někdo o svůj recept? Hledám na internetu ... a nenacházím. Děkuji předem. Dana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pecky je třeba vyloupat a jádra nechat důkladně vyschnout. Po několika týdnech sušení je nasekejte na kousíčky, nahřejte chvíli v 80ti stupňové troubě a pak pomocí malého ale silného lisu je stlačte, až se z nich začne uvolňovat panenský meruňkový olej lisovaný za studena.
Druhá možnost je teplá cesta, kdy se usušená nasekaná jádra ohřejí ve vodní lázni 80 °C teplé po dobu 60 minut a pak se přecedí a pevné zbytky zase prolisují. Veškerá tekutina se nechá den v klidu, v chladničce nejlépe v nějaké PET láhvi. Tak budete druhý den pěkně vidět oddělenou vrchní vrstvičku meruňkového oleje a spodní vodu se sedlinou. Vodu pomocí hadičky vypusťte, láhev roztříhněte a vyberte ztuhlý olej.
Studená cesta přinese kvalitnější olej se zachováním všech vzácných složek. Teplá cesta přinese více oleje.
Ondatra pižmová žije v současné době téměř ve všech vodách střední a východní Evropy, vyskytuje se také v některých oblastech Skandinávie a západní Evropy. Svým rozšířením zasahuje až daleko na Sibiř. Ondatra pižmová pochází ze Severní Ameriky. Zdomácněla v oblastech bývalého Sovětského svazu a v Evropě.
Hlava s tělem měří u ondatry 26 až 40 cm, ocas je ze stran poněkud zploštělý, dlouhý 20 až 27 cm a poměrně silný. Ondatra váží 1 až 2 kg. Srst má tmavohnědou, na spodní straně těla poněkud světlejší. Některé chlupy jsou silnější až štětinovité, a proto pokryv těla působí jakoby zježeným dojmem. Mezi prsty zadních nohou jsou krátké plovací blány. Celá vrchní část těla ondatry při plavání zpravidla vyčnívá z vody, přičemž se ocas hadovitě pohybuje ze strany na stranu. Na zemi působí ondatra pižmová nemotorně, používá však velmi šikovně přední tlapy pro přidržování potravy. Velikostí těla převyšuje všechny ostatní druhy hrabošů, lze si ji ale někdy splést s mladou nutrií anebo s mladým bobrem. Bobři však mají široký plochý ocas a nutrie má ocas silný a na průřezu kulatý.
Ondatru pižmovou, vysoce ceněnou jako kožešinové zvíře, vysadil v roce 1905 v Čechách kníže Colloredo-Mansfeld na svém panství v Dobříši, přibližně 40 km od Prahy. Zvířata si rychle zvykla a začala se rozmnožovat takovým tempem, že už v roce 1915 pronikla do Bavorska, v roce 1917 do Saska a v roce 1927 se objevila ve Virtembersku. Ve stejnou dobu se ondatry rozšířily podél Dunaje daleko za Vídeň a pronikly rychle jak směrem na Balkán, tak i na severozápad. Přes okamžitá opatření k omezení jejich počtu, jakými byla povinnost okamžitého hlášení výskytu ondater a vypsání prémií za jejich odchyt, se nepodařilo jejich šíření zabránit. Lokální akce, které měly místa vyčistit od ondater, měly pouze krátkodobý účinek a nebylo možné je neustále opakovat. Později bylo i na různých vhodných místech na území tehdejšího Sovětského svazu vysazeno na 80 000 těchto zvířat za účelem zvýšení množství zpracovávaných kožešin. Tak se ondatra pižmová rozšířila i na Sibiři a ve Střední Asii, kde rozlohou svého výskytu daleko převyšuje obývané oblasti v Evropě. Ondatra pižmová tam nebyla považována za škodnou, protože řeky v Sovětském svazu nebyly většinou regulovány, a proto nemohly vzniknout ani žádné škody na přehradách a hrázích. Naproti tomu ve střední a západní Evropě, kde byly téměř všechny střední a větší vodní toky už dávno regulovány a eventuálně dokonce převedeny do umělých řečišť, vznikaly značné problémy. Ty se však nepodařilo vyřešit ani tím nejintenzivnějším lovení
V naší poradně s názvem PROSBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdena Sokolovská.
Zdravím a mám velikou prosbu. Nemohu sehnat cibulovou mast na bradavice. Tak hledám návod, jak si ji udělat doma. Pomůže mi někdo a poradí.
S touto mastí jsem byla velice spokojená, ale když jsem si ji chtěla objednat, již to nejde. Prosím pomozte. Předem Vám děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Návod na výrobu cibulové masti není nijak složitý. Nejprve potřebujete získat cibulový vodní výluh. Nastrouhejte dvě cibule, dejte je do sklenice s víčkem a zalejte trochou vody. Nechte směs při pokojové teplotě týden odpočívat a několikrát denně protřepejte. Pak směs přeceďte a vymačkejte veškerou tekutinu. Pak si uvařte přírodní želatinu agar agar a nechte ji vychladnout a ztuhnout. Ke ztuhlé želatině přidejte cibulový extrakt, lžičku kyseliny citrónové a několik lžiček arašídového oleje a vše dobře promixujte ručním šlehačem dokud nevznikne krémová konzistence. Hotový cibulový krém uchovávejte v ledničce nejdéle 1 měsíc.
Alkalická vodní tyčinka: jedna alkalická tyčinka stačí na aktivaci 0,5 l vody a dokáže vyrobit přibližně 500 l alkalické vody. Čím déle máte vodní tyčinku ponořenou ve vodě, tím vyšší bude pH vody. Zde můžete vidět cenu alkalické tyčinky do vody: alkalická vodní tyčinka cena.
Alkalické energetické sklenice: objem těchto sklenic závisí na typu, který si vyberete, přibližně je to 370 ml. Podle vlastností vody a intenzity používání náplň vydrží 3 až 6 měsíců. S energetickým pohárem se dá dosáhnout pH vody 9,2.
Alkalizující džbán na vodu: objem džbánu je 2 l a zásobník dokáže proměnit 2500–3000 l vody na alkalickou. Má elegantní design, vhodný do dveří ledničky. Zde můžete vidět cenu alkalyckého džbánu: alkalický džbán cena.
Ionizátor vody: ionizátory vody se připevňují přímo na vodovodní kohoutek. Díky ventilu můžete regulovat, zda chcete ionizovanou alkalickou vodu nebo obyčejnou pitnou vodu, a také si můžete nastavit, jaké pH má upravená voda mít. Nevýhodou je jejich nepřenositelnost a vyšší cena, kterou můžete vidět tady: ionizátor vody cena.
Všechny tyto prostředky obsahují náplň složenou z kuliček (kromě ionizátorů), které:
vyrábějí záporný potenciál (ORP);
redukují chlor;
uvolňují delší infračervené vlny.
V Číně, kde jsou tyto kuličky vyráběny, je obvykle označují jako turmalínové kuličky. Nanopoháry a náplně kazet byly testovány ve France Organisation for Technical conformity center v Paříži a splňují 1935/2004EC a EN ISO 8442-2:1998. Výstupy těžkých kovů a dalších látek sledovaných při úpravě vody v použitých materiálech a kuličkách jsou nedetekovatelné.
SweatStop Forte Max je potřeba stříknout 1–2x na pokožku chodidel a nechat úplně zaschnout, aby tekutina antiperspirantu nepřišla do kontaktu s oblečením a nevznikly skvrny. Účinek se zpravidla dostaví ihned druhý den, v určitých případech velmi silného pocení nohou se účinek projeví až po více aplikacích. Používejte vždy na noc! Antiperspirant SweatStop Forte Max je nutné aplikovat večer před spaním na čistou, suchou a nepodrážděnou pokožku. Je třeba se po aplikaci antiperspirantu SweatStop Forte Max následně vyhnout jakékoliv zvýšené fyzické aktivitě, aby přípravek mohl vytvořit dostatečnou ochranou vrstvu na pokožce. V opačném případě nebude účinek plně rozvinut.
Aktivní látky v antiperspirantu SweatStop Forte Max: chlorid hlinitý, aloe vera, panthenol (provitamin B5), kafr, alkohol.
Vlastnosti:
Nejúčinnější antiperspirant proti pocení nohou na trhu, který zabraňuje také zápachu nohou.
Poskytuje aktivní ochranu na 48–72 hodin (dle intenzity pocení jedince).
Aplikace antiperspirantu SweatStop Forte Max 1x za 2–3 dny.
Antiperspirant je vhodný také pro citlivou pokožku.
Používáním antiperspirantu chráníte nohy proti mykóze.
Dermatologicky testován německým Dermatestem s výsledkem: velmi dobrý.
Nezanechává bílé skvrny na oblečení, je bez parfemace.
Vhodný pro muže i pro ženy, pro aktivní i rekreační sportovce.
Antiperspirant SweatStop Forte Max 100 ml vydrží přibližně až 8 měsíců.
Důležité upozornění k používání:
Vyhněte se fyzické aktivitě po samotné aplikaci antiperspirantu (proto používejte vždy na noc před spaním).
Vyhněte se kontaktu s očima, ústy a podráždění pokožky.
Nechte tekutinu antiperspirantu zcela zaschnout, aby nedošlo ke skvrnám na oblečení.
Uchovávejte mimo dosah dětí.
Vyzkoušejte rovněž iontoforézu Antipe a pocení a zápachu nohou bude konec. Iontoforéza ANTIPE je výborně vybavená iontoforéza určená k domácímu použití. Je to volně prodejný registrovaný zdravotnický prostředek. Jedná se o plně digitální přístroj určený k léčbě nadměrného pocení, zejména plosek rukou, nohou nebo podpaží. Iontoforéza ANTIPE je navržena na digitální platformě s několikanásobnou kontrolou výstupního proudu a ochranou uživatele. Díky moderní konstrukci přístroj pozná, kdy jsou vloženy končetiny. Postupně sám zvýší proud na požadovanou hodnotu a neustále sleduje správnou funkci po celou dobu působení. Končetiny lze z vodní lázně kdykoli vyjmout, aniž by došlo k takzvanému kopnutí, typickému pro většinu ostatních přístrojů na trhu. Díky tomu lze provádět iontoforézu rukou bez asistence druhé osoby. Přístroj je naprosto bezpečný i pro děti nebo starší
V naší poradně s názvem LOPUCHOVÁ MAST se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Popová marie.
Jak vyrobit lopuchovou mast - na lupenku
díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Lopuchová mast se dělá z kořene lopuchu.
Umyjte a nastrouhejte kořen lopuchu a smíchejte ho se slunečnicovým nebo olivovým olejem a kakaovým máslem v poměru jeden díl strouhaného kořene, dva díly oleje a jeden díl másla. Směs dejte do vodní lázně (hrnec v hrnci s vodou) a zahřejte to na teplotu 90°C a udržujte to tak 2 až 3 hodiny. Pak to preceďte a smíchejte to se strouhaným včelím voskem v poměru čtvrt hrnku vosku na dva hrnky kapaliny. Vychlaďte to a mast je hotová.
Smíchejte po 10 g meduňky lékařské, kořene lopuchu plstnatého, kořene pýru plazivého, listu kopřivy dvoudomé a 5 g listu ořešáku královského: 1 čajovou lžičku směsi přelijte 200 ml studené vody. Nechte odstát 2 hodiny, potom ohřejte k bodu varu, 1 minutu vařte, 15 minut vyluhujte a sceďte. Pijte 2–3 šálky denně. Směs má uklidňující účinek.
Nebo se připravte směs 30 g kořene proskurníku lékařského a 30 g kořene kostivalu lékařského: 2 čajové lžičky směsi večer přelijte 3 šálky studené vody. Nechte přes noc macerovat. Ráno přiveďte k varu, ale nevařte. Půl hodiny luhujte, poté sceďte. Pijte před každým jídlem půl šálku.
Obklady na opar:
Postižené místo ochlazujte ledem. Lze také zmrazit použitý sáček zeleného čaje v mrazáku a pak ho přikládat na opar. Na zmírnění bolesti u pásového oparu můžete opar polévat silným nálevem ze zeleného čaje. Nechte zaschnout a pak přetřete tekutým pudrem nebo mastí.
Na postižené místo přiložte plátky ze stroužků česneku. Česnek působí proti virům. Užívejte jej i vnitřně.
Lékořice lysá hubí virus způsobující opar. Posypání práškem z kořene lékořice by mělo hojení oparů urychlit.
Yzop lékařský zabraňuje růstu viru oparu na rtech nebo pohlavních orgánech. Na obklad použijte 30 g sušeného yzopu, přelijte 0,5 l vroucí vody, 15 minut vyluhujte, sceďte a nechte vychladnout. Do nálevu namočte čistou látku a přiložte na opar.
Smíchejte 50 g kořene proskurníku lékařského a 25 g semene lnu setého. Směs dejte do 0,5 l vroucí vody a povařte 2 minuty. Nechte vychladnout a sceďte. Svědivá místa jemně potírejte vatou namočenou v odvaru.
Listy podbělu lékařského působí příjemně chladivě. Naklepejte list střenkou nože, aby se uvolnila šťáva, a přiložte ho na opar. Po hodině vyměňte.
Mazání a masti na opar:
Opary potírejte mastí z měsíčku lékařského. Ve vodní lázni rozpusťte 100 g čerstvého vepřového sádla a přidejte 5 g měsíčkového květu. Vyjměte z vodní lázně a nechte pět dnů přikryté vyluhovat, dokud se sádlo nezbarví oranžově. Směs znovu zahřejte na vodní lázni, až sádlo zkapalní a květy měsíčku klesnou ke dnu. Přefiltrujte přes jemný filtr a přelijte do kelímku s víčkem. Skladujete v chladničce.
Stejně můžete připravit i mast z meduňky lékařské, která obsahuje rostlinnou antivirovou látku a působí příznivě na opary.
Opar potírejte zubní pastou.
Pokud se chcete zbavit oparu rychle, postižená místa na ústech potřete ušním mazem (cerumenem). Opar vyschne v průběhu jednoho dne. Začněte hned při prvních příznacích.
V naší poradně s názvem KOMBUCHA - TIBETSKÁ HOUBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Drahomíra Kühnelová.
Dobrý den, prosila bych o informaci jaký je rozdíl mezi Kombuchou a Tibetskou houbou. Je-li vůbec nějaký. Děkuji za odpověď . Přeji pěkný den Drahomíra Kühnelová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Kombucha i kefírová (tibetská) houba jsou známé jako tibetská houba. Pravděpodobně kvůli svým legendárním zdravotním výhodám, pro které se obě tyto kvašené potraviny vyrábějí. Kombucha také hláskována jako kombu-cha, či přeložena z japonštiny jako kombu (mořské řasy) a Cha (čaje), je často zaměňována s japonskými vodními krystaly (Tibi) nebo Tibicos, které jsou velmi podobné oné kefírové houbě. Japonská vodní zrna jsou normálně fermentována ve vodě (nebo v džusu) a cukru no a kefírová zrna naopak v mléce. Kombucha také kvasí ve vodě, čaji a cukru a nikoliv v mléce. Každý z těchto zástupců nabízí jedinečné účinky na lidské zdraví a chutný nápoj a přesto jsou odlišné.
Cheesecake se zdá být tak komplikovaný, ale ve skutečnosti je to opravdu snadné. Skvělé na tomhle je, že ho můžete udělat na standardní pánvi, ale jednotlivé cheesecaky připravované ve formách na muffiny jsou ještě jednodušší. Nejtěžší je ušlehat bílky.
Pro tento recept můžete použít nízkokalorické sladidlo ze stévie, což je skvělá alternativa cukru. Karamelizovaná jablka vnesou do tohoto tvarohového dortu svou vlastní sladkost, která z něj dělá perfektní sváteční dezert.
Ingredience
1 lžička másla;
3 velká jablka Gala (oloupaná a nakrájená na kostičky);
3/4 hrnku lískových ořechů;
4 lžičky medu;
250 g smetanového sýra se sníženým obsahem tuku (blok);
1/2 hrnku zakysané smetany se sníženým obsahem tuku;
1/2 hrnku sladké stévie;
1 lžička mletá skořice;
1/2 lžičky mletý muškátový oříšek;
1 polévková lžíce čerstvé citronové šťávy;
1 lžička čistého vanilkového extraktu;
2 velká vejce (oddělená);
1/8 lžičky soli.
Postup
Umístěte máslo do velké pánve na středně vysokou teplotu.
Přidejte jablka a vařte asi 10 až 15 minut. Často prohazujte a vařte, dokud jablka nezhnědnou a nezměknou.
Sundejte z plotny a nechte vychladnout.
Předehřejte troubu na 150 °C.
Formu na muffiny vyložte 12 papíry na muffiny (nejlépe alobalem).
Lískové ořechy vložte do kuchyňského robotu s ocelovou čepelí a nasekejte, dokud z nich nevzniknou hrubé drobky.
Vlijte med přes horní část kuchyňského robotu, dokud se dobře nesmíchá s nasekanými ořechy, a poté kuchyňský robot zastavte.
Oříškovou směs rozdělte rovnoměrně do forem na muffiny a jemně poklepejte.
Vložte pánev do trouby a pečte deset minut. Vyjměte z trouby.
Naplňte velký pekáč asi 4 cm vody a vložte do trouby.
Smetanový sýr, zakysanou smetanu, sladidlo, skořici, muškátový oříšek, vanilkový extrakt, citronovou šťávu, vaječné žloutky, sůl a karamelizovaná jablka dejte do čisté misky kuchyňského robota vybavené ocelovou čepelí.
Zpracujte do hladka.
V měděné misce ušlehejte bílky, dokud se nevytvoří tuhé špičky. Opatrně vmíchejte těsto z kuchyňského robotu, dokud se dobře nepromíchá.
Těsto nalijte do formiček na muffiny. Nejjednodušší je, když použijete naběračku zmrzliny nebo velkou lžíci. Formy na muffiny by měly být zcela plné.
Vložte pánev do vyhřáté vodní lázně a pečte 20 minut.
Vypněte troubu a vyjměte vodní lázeň z trouby.
Vraťte jen cheesecake (bez vodní lázně) do teplé trouby a nechte v troubě 40 minut vychladnout.
Jaké změny v jídelníčku musím udělat, když si chci právě teď dát meloun
Meloun vodní obsahuje ve 100 g 8,4 g sacharidů. Celkové množství přijatých sacharidů za den u diabetika by se mělo pohybovat mezi 175–225 g. Množství sacharidů ve stravě určuje lékař.
Vodní meloun není jenom skvělým osvěžením, ale svými účinky se stává i jednou ze zbraní proti zánětům, jež přispívají k diabetu, artritidě, astmatu, ateroskleróze a dokonce i rakovině.
Meloun obsahuje vitamin C (stimulující imunitní systém), vitamin A (udržující zdravé oči) a vitamin B6 (podporující mozkovou činnost). Je velmi koncentrovanou formou karotenoidu lykopenu. Lykopenu je hodně v rajčatech, ale v melounu ho najdeme opravdu značné množství. Ve skutečnosti zde lykopen dosahuje své nejvyšší koncentrace v porovnání s jiným ovocem či zeleninou.
Lykopen byl široce studován pro své antioxidační a preventivně protirakovinně působící vlastnosti. Odborníci jej shledali vysoce užitečným coby podporu protinádorových účinků v případě prostaty, plic, střev, vaječníků a prsu. Lykopen rovněž pomáhá v prevenci srdečních chorob.
Melouny jsou bohaté i na elektrolyty (sodík a draslík) – vyživují tělo nejenom náhradou elektrolytů, které se ztratí pocením, ale také buňky hydratují a udržují vodní rovnováhu. Tím nakonec podporují metabolismus a energetizují tělo.
A protože má meloun vysoký podíl vody a nižší množství kalorií než mnoho jiných plodů (celý šálek melounu obsahuje 48 kalorií), dodává více živin než kalorií, což je mimořádný přínos.
Ve svém příspěvku VODA NA ČAJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adka.
No já celkem tyhle levné filtry moc nepodporuju. Oni totiž až tak účinné nejsou. Navíc je to dost nepraktické. Máme klasický vodní filtr. A to filtr Berkey, je hodně šikovný, že ač přefiltruje mnoho vody, lze ho přenášet.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Adam.
Také máme filtr na vodu a jsme moc spokoji. Co se týče značky, tak jsem vsadil na kvalitu - berkey
K této výrobě bude zapotřebí pravých okvětních lístků z růže damascénské, která se nejblíže od nás nachází v Údolí růží u města Kazanlak, které se nachází mezi Sofií a Burgasem, asi 200 kilometrů východně od Sofie. Anebo pak jako alternativa je možné použít okvětní lístky z růže stolisté, která se nejblíže od nás nachází ve městě Grasse, které se nachází na Azurovém pobřeží jižní Francie. Okvětních lístků bude zapotřebí skutečně mnoho! Na 100 gramů růžového oleje je zapotřebí 400 kilogramů okvětních lístků. Růžový olej se z nich pak vyrobí pozvolnou macerací či destilací vodní parou, kterou je třeba provést dvakrát po sobě. Sběr okvětních lístků začíná brzy ráno, kdy se z nich ještě neodpařila ranní rosa, a pokračuje nejpozději do devíti až deseti hodin, aby byly květy svěží a ne naplno rozvinuté. Proces výroby růžového oleje musí začít ihned po sběru, kdy se růžové lístky ihned smísí s vodou. Při výrobě růžového oleje vznikají dvě důležité suroviny, jedna z nich je miniaturní množství růžového oleje a druhá je kvanta růžové vody. V domácím prostředí je zcela nemožné růžový olej získat, protože destilace vodních par, při které se musí oddělit vodní pára a olej, je technologicky velice náročná a vyžaduje laboratorní prostředí. Právě díky této složitosti výroby je růžový olej na světových trzích prodáván dráž než kupříkladu zlato. Naproti tomu růžová voda jde v domácích podmínkách vyrobit snadno. Recept na výrobu domácího růžového oleje je uveden tady: domácí růžový olej recept.
V naší poradně s názvem LÉČENÍ HYDROKÉLY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav somr.
Nikde jsem se nedozvěděl, jak ošetřovat hydrokélu v případě, že mně lékaři odmítli operovat. Nedostal jsem ani radu, jakému jídlu se vyhýbat nebo co preferovat. Prosím o zaslání rady či zkušenosti, jak se s tímto problémem vyrovnat. Dík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Vodní kýla není nic nebezpečného, a když se objeví v dospělosti, tak často se nechá být a jenom se sleduje, jestli se nějak mění. Normálně žijte jako do teď, protože stravou si v tomto případě nijak nepomůžete. Takže jeste co máte rád a přestaňte myslet na hydrokélu. Dvakrát do roka si nechte na urologii zkontrolovat šourek a varlata.
Lanolin je čistě přírodní olej, který se získává z ovčí vlny, má výtečné kosmetické vlastnosti, dokáže zjemňovat a změkčovat pokožku. Taktéž tymiánová silice je rostlinný výtažek, který s chemickým průmyslem nemá nic společného. Co se týká tymiánového nálevu, lze ho vytvořit v domácích podmínkách tak, že polévkovou lžíci bylinek (nejlepší jsou čerstvé, ale v nouzi lze použít i sušené) zalijeme sklenicí vroucí vody a necháme patnáct minut louhovat. Po uplynutí této doby nálev přes plátýnko přecedíme. Pro ještě větší prohřívací účinky masti doporučuji do nálevu z tymiánu přidat taky mateřídoušku ve stejném množství, jako je tymiánu.
Výroba masti:
Na váze si odvážíme vše potřebné, množství tekutin určíme odměrkou. Do hrnce nalijeme vodu, uvedeme do varu a umístíme do ní menší skleněnou nádobu s lanolinem, včelím voskem a olejem z hroznových semínek. V připravené vodní lázni pomalu rozpustíme všechny suroviny tak, aby nám vznikla horká a průsvitná tekutina. V druhé vodní lázni ohřejeme čirý tymiánový odvar na teplotu sedmdesát stupňů a za neustálého míchání ji pomalu doléváme k tuku – vždy lijeme tekutinu k olejovo-voskové směsi, nikdy ne naopak. Pokud děláme větší množství masti, můžeme použít i mixér na nízkých obrátkách. Když nám tymiánový krém začne houstnout, vmícháme ještě silici a směsí naplníme připravené nádoby. Účinný je stejně jako ten kupovaný a jeho výroba nás vyjde výrazně levněji.
