Mezi chronické rány řadíme proleženiny (trofické vředy), venózní vředy, neuropatické vředy nebo vředy způsobené infekcí nebo vzniklé v důsledku ozařování či nádorových procesů, dekubity.
Dekubity
Dekubitální vředy (dekubity) jsou defekty kůže a podkožních struktur, které vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla. Jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Nejkritičtějšími, takzvaně predilekčními místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí), kolena.
Hojení dekubitů (proleženin) často komplikuje přítomnost nekrózy a bakteriální kolonizace, která se může rozvinout v infekci. Léčbu dekubitů také často ztěžuje jejich hloubka a nepravidelný tvar. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.
Rozeznáváme 5 stupňů proleženin:
1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává; toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní;
2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis;
3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena);
4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy;
5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.
Při léčbě dekubitů nezapomínáme na celkovou péči o pacienta, zejména na správnou výživu, hydrataci a kompenzaci přidružených onemocnění. Až v 95 % případů lze vzniku dekubitů předejít. Dekubity neboli proleženiny totiž vznikají v důsledku působení patologického tlaku na predilekční místa zvýšeného tlaku ve tkáních a špatným stavem pacienta. Při nadměrném a dlouhotrvajícím tlaku v místě kontaktu těla s podložkou dojde ke zpomalení až k zástavě cirkulace krve v kapilárách a buňky ve tkáních postupně odumírají. Vznik dekubitu ještě podpoří chybná manipulace s ležícím pacientem působením tření a střižných sil. Správnou prevencí ale lze vzniku dekubitů předcházet až v 95 % případů.
Prvním příznakem, který nelze podceňovat, je erytém – začervenání pokožky. Pacient si může stěžovat na bolestivost místa, pálení nebo mravenčení. V dalších stadiích se tvoří puchýře, které přecházejí k povrchovému porušení kůže, a postupně dochází k tomu, že se dekubit prohlubuje a tvoří se nekróza. V nejtěžších stadiích proleženin může dekubit zasahovat i kloubní spojení, tělní dutiny nebo kosti. Vždy je tento stav spojen s vysokým rizikem sepse.
Faktory přispívající ke vzniku dekubitů:
lokální faktory (dlouhotrvající tlak zejména na predilekčních místech tření, střižné síly při manipulaci imobilním pacientem přímo po podložce, vlhkost způsobená nejen inkontinencí, ale i nedokonale vysušeným prádlem);
celkové, působící v každém věku (pohlaví – ženy jsou náchylnější než muži, mobilita – imobilní klient musí spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu);
celkové, působící spíše ve vyšším věku (tělesná teplota nad 39 °C, anémie, premedikace, narkóza, těžká deprese, těžká apatie, imobilizace, imobilita, komplikovaný celkový zdravotní stav, sedativa);
stav nutrice (nízká hladina albuminů, minerálů, nedostatek tekutin);
Prvním krokem léčby je posouzení zdravotního stavu pacienta s důrazem na výskyt nežádoucích změn na kůži. Dále je snahou eliminovat patologický tlak až do úplného zhojení tkáně. Samotné léčení rány pak zahrnuje chirurgické ošetření, vlhkou terapii a boj proti infekci. K urychlení léčby přispívá celkové zlepšení stavu pacienta, správné stravování a zmírnění bolesti. Nejdůležitější prevencí vzniku dekubitů je správné polohování. Rizikové pacienty je nutné polohovat po dvou hodinách (záda – pravý bok – záda – levý bok). Moderní metody polohování využívají možnosti odlehčování pomocí 30° úhlu. Pro větší komfort i pocit bezpečí je vhodné používat polohovací pomůcky (například válce, klíny), dále pak aktivní i pasivní antidekubitní matrace. Zdravotnický personál by měl při manipulaci s pacientem používat podložku určenou k posunu na lůžku, aby se vyhnul střižným silám a tření. Při polohování je vhodné věnovat zvláštní pozornost eliminaci zátěže pat při lehu na zádech a kotníků a vnitřní strany kolen při lehu na boku. Doporučuje se také udržovat horní část těla v optimální poloze, aby nedocházelo k posunu na lůžku.
Nezbytnou součástí léčby je redukce působení tlaku správným a pravidelným polohováním. Vhodné je použití podložek ze studených pěn a pasivních či aktivních (především u těžších případů) antidekubitních matrací. Důležitá je i redukce vlhkosti, která zahrnuje správnou hygienu, sledování pokožky ošetřujícím personálem a použití vhodné tělové kosmetiky a inkontinenčních pomůcek. Ke zlepšení stavu pacienta významně přispívá podávání vhodných nutričních doplňků, a to především v případech, kdy pacient nekonzumuje dostatečné množství potravy, nebo je v jeho stravě nutné zvýšit hladinu bílkovin a albuminu. Snahou je také odstranit či zmírnit případné bolesti a pacienta co nejdříve mobilizovat.
Arteriální bércový vřed
Vznik arteriálního bércového vředu je následkem ischemické choroby dolních končetin (periferního arteriálního obliterujícího onemocnění), respektive jejím čtvrtým stadiem. Nepodaří-li se předejít vzniku ulcerace včasnou preventivní léčbou, vzniká většinou náhle, rychle progreduje, a to nejčastěji v následujících lokalizacích: akrální (vzdálená) místa, jako prsty u nohou, interdigitální prostory (mezi prsty), na patách, mohou ovšem vzniknout i kdekoli jinde na dolních končetinách.
Arteriální vřed bývá velmi bolestivý (kromě přidružené diabetické neuropatie) a také hluboký – nezřídka sahá až po fascii nebo ke kosti. Toto onemocnění doprovází jen minimálně nebo vůbec nehmatatelný pulz na příslušných arteriích, index kotníkového tlaku (ABPI) menší než 0,6, zpomalený kapilární návrat a hladká chladná pokožka s dystrofickými změnami. Často se může jednat o vřed smíšené arteriovenózní etiologie. Tato rána se nejčastěji vyskytuje na prstech a patě nohy.
Rozhodující pro úspěšný začátek léčby arteriálních vředů je zejména včasné stanovení diagnózy a zvolení nejlepšího léčebného postupu včetně plasticko-chirurgických operací na tepenném řečišti. Přibližně 10 % všech bércových vředů je arteriálního původu. Tyto vředy vznikají v důsledku postupného zužování až ucpání periferních tepen. Lumen artérií se vlivem aterosklerotických a ateromatózních usazenin na stěně cévy postupně zužuje. Následkem je chronická ischemie až nekróza kůže.
Arteriální bércové vředy se vyskytují především u pacientů ve vyšším věku nebo u pacientů s déletrvajícím vysokým tlakem. Nejčastěji jsou lokalizovány na prstech a na patě, v oblasti zevního kotníku či v místech tlaku obuvi nad kostními prominencemi. Vředy vzniklé na podkladě onemocnění tepen často zasahují tkáň velmi hluboko (nezřídka až ke kosti) a jsou doprovázeny modrými až černými hemoragiemi. Následkem těžkých poruch prokrvování dochází ke vzniku nekróz. Zánětlivé změny odehrávající se v nejbližším okolí počínajících vředů jsou příčinou okolního zarudnutí.
Vzniku ulcerací předcházejí asi u 10 % pacientů klaudikační obtíže, zvláště u nemocných trpících dyslipidemií, cukrovkou, hypertenzí a u silných kuřáků. Mezi rizikové faktory vzniku aterosklerózy patří konstituční dispozie, nezdravý způsob života (především strava bohatá na tuky a kalorie), hypertenze, diabetes mellitus, hypotyreóza, nefropatie, poruchy metabolismu lipidů, trombofilie a plicní insuficience. Arteriální bércový vřed je značně bolestivé onemocnění, a to především v nočních hodinách při vodorovné či zvýšené poloze nohou.
Důležitá je přesná diagnóza a odstranění nekrózy. Na počátku léčby stojí přesné stanovení diagnózy a zhodnocení stupně postižení tepenného systému. Pro stanovení stupně postižení aterosklerózou je vhodné řídit se následující stupnicí:
1. stadium – bez příznaků, lehká unavitelnost;
2. stadium: a) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti delší než 200 m; b) klaudikační bolesti od překonání vzdálenosti kratší než 200 m;
3. stadium – klidová bolest;
4. stadium – trvalá bolest, ulcerace až gangréna.
Dále je nutné odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit a kompenzovat doprovodná onemocnění. Snahou je také obnovit nebo zlepšit prokrvení.
Léčba
Systém lokálního ošetření je velmi podobný postupu u venózních bércových vředů. Na prvním místě vždy stojí hygiena rány, nutné je odstranění nekróz a v případě potřeby doplnění léčby antibiotiky k potlačení infekce. Při lokálním ošetřování se dále řídíme aktuálním stavem rány a volíme materiál dle fáze hojení a vlastností krycích materiálů. Vhodnou prevencí, a to nejen arteriálních bércových vředů, je přestat kouřit a zbavit se nadváhy. Dále se doporučuje snížit množství tuků ve stravě a jíst více ovoce a zeleniny. Krevní oběh v nohou také zlepšuje pravidelné cvičení. Velmi důležitou úlohu hraje i správná volba obuvi a její velikosti stejně jako pravidelná hygiena dolních končetin a návštěva pedikéra. U bércového vředu arteriálního původu většinou není vhodná kompresivní terapie.
Syndrom diabetické nohy
Syndrom diabetické nohy (SDN) je jednou z nejčastějších pozdních komplikací diabetu, který významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s diabetem. SDN je dle WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace) definován jako infekce, ulcerace nebo destrukce hlubokých tkání nohy spojená s neurologickými abnormalitami a s různým stupněm ischemické choroby dolní končetiny (ICHDK).
Jednou z forem syndromu diabetické nohy je Charcotova neuroosteoartropatie, což je neinfekční destrukce kostí a kloubů na podkladě neuropatie Charcotova, a to nejčastěji v oblasti nohy. Onemocnění se v akutním stadiu projevuje zejména otokem a zarudnutím postižené nohy. Pokud není urgentně zahájena adekvátní terapie, pak často dochází k destrukci postižených kostí a kloubů, což vede ke vzniku deformit nohy. Ty jsou pak příčinou zvýšení rizika vzniku ulcerace a následně i amputace nohy.
Mezi nejvýznamnější prokázané rizikové faktory ulcerace u pacientů s diabetem patří neuropatie (senzomotorická, autonomní), angiopatie (makro- i mikrovaskulární) a zvýšený plantární tlak. Na vzniku ulcerací se také podílejí zevní faktory, jako jsou trauma, nevhodná obuv a infekce. Nesmíme opomenout vliv kouření, kompenzace diabetu a další faktory ovlivňující vznik neuropatie a ischemie.
Léčba
Léčba syndromu diabetické nohy je často obtížná a její úspěšnost velmi závisí na jejím včasném zahájení. Mezi nejdůležitější opatření při léčbě diabetických ulcerací je jejich maximální odlehčení. Bez odstranění tlaku na ulceraci je hojení velmi obtížné, prodlužuje se významně jeho délka a existuje vysoké riziko přechodu akutního defektu do chronického stadia. U pacientů s prokázanou ICHDK a nehojící se ulcerací nohy je možností volby provedení angioplastiky nebo periferního by-passu. V případě přítomnosti známek infekce (otok, erytém, patologická sekrece z rány, zvýšená lokální teplota) je nutno zahájit adekvátní antibiotickou terapii nejprve empirickou, posléze dle klinického obrazu a výsledku kultivace z rány cílenou. Další nezbytnou součástí terapie diabetických ulcerací je lokální léčba. V první fázi je nezbytný debridement, tedy očištění rány a snesení hyperkeratóz. Podle typu rány pak přikládáme vhodné krytí. Mezi moderní prostředky hojení ran v rámci SDN patří také aplikace lokálního podtlaku a larvální terapie. Nejtěžší formou tohoto syndromu je diabetický vřed. Syndrom diabetické nohy je jednou z chronických komplikací diabetu. Definovat jej lze jako soubor změn na dolních končetinách, které vznikají z různých příčin a různými mechanismy, vždy však se společným jmenovatelem – diabetem. Nejtěžší formou tohoto postižení je diabetický vřed, který v nejhorších případech může vést k amputaci končetiny. Diabetická noha zahrnuje širokou škálu chorob: neuropatický vřed, ischemickou gangrénu, infekční gangrénu, osteoartritidu a jejich kombinace. Za nejčastější příčiny tohoto syndromu jsou považovány periferní neuropatie, ischemická choroba dolních končetin a neuroischemická kombinace.
U diabetiků s periferní neuropatií, kterou trpí až 90 % pacientů s cukrovkou, je závažným projevem, kterému by měla být věnována pozornost, změna vnímání citlivosti, vibrací, bolesti, tepla či chladu. Ta se projevuje ztrátou citu v nohách, díky níž pacient necítí bolestivost již vzniklých kožních lézí. Neuropatické vředy jsou většinou nebolestivé a nejčastěji se nacházejí na plantě nebo v místech kostních prominencí. Periferní pulzace zůstává hmatatelná, končetina je teplá a růžová. U pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin dochází k zúžení průsvitu tepen až uzávěru v důsledku usazování kyselých mukopolysacharidů do stěny tepny. To se projevuje výraznou bolestivostí: zpočátku při chůzi, následně i v klidu. Diabetické vředy ischemického původu bývají velmi bolestivé a objevují se na špičkách prstů, na patě či na hraně nohy. Pokud dojde k uzávěru tepny, objeví se prudká bolest, která signalizuje nedostatek kyslíku a živin ve tkáních a svalech. Ischemická noha bývá také chladná, nafialovělá a bez hmatatelného pulzu na periferii. Poměrně časté jsou neuroischemické kombinované vředy, na jejichž vzniku se podílejí obě příčiny. Mezi rizikové faktory syndromu diabetické nohy patří stáří, vysoký krevní tlak a kouření.
Léčba
Léčba diabetu a jeho komplikací musí být vždy vedena lékařem. V první řadě je nezbytné diabetes řádně kompenzovat, upravit metabolické poruchy a výživu. Při vzniku diabetického defektu se zpravidla přechází na intenzivní inzulinovou terapii. Dále se klade důraz na odlehčení nohy (prostřednictvím klidu na lůžku, pojízdných křesel, berlí, léčebných bot a podobně). Další působení tlaku v místě defektu by narušilo proces granulace a vedlo k ischemii tkáně. Léčba samotné rány se skládá z mechanického odstranění hyperkeratózy v okolí rány, účinné terapie infekce a místní léčby vředu (prostředky pro vlhké ošetřování ran). U ischemického vředu je nutné zlepšit krevní zásobení (například cévním rekonstrukčním výkonem), a pokud pacient kouří, tak mu to přísně zakázat. Pravidelná kontrola končetin může předejít amputaci. Nejméně třem čtvrtinám amputací dolních končetin v souvislosti s diabetem bylo možné zabránit správnou prevencí. Ohrožený pacient by si proto měl každý den prohlížet svá chodidla, všímat si změn barvy kůže, zarudnutí, otlaků či otoků a o nepříznivých změnách ihned informovat svého lékaře. Nohy je doporučeno chránit vhodnou, pohodlnou obuví, nejlépe obuví indikovanou pro diabetiky, nikdy nechodit naboso. Důležité je vyhýbat se expozici tepla (elektrické podušky, horké koupele a podobně) a po koupeli si nohy, včetně meziprstí, dobře osušit. Na místě je také opatrnost při stříhání nehtů, protože sebemenší poranění může mít za následek vznik vředu. Pacient by neměl kouřit a ani zapomínat na péči o kůži. Správnými přípravky lze zvýšit odolnost pokožky nohy a posílit její přirozenou ochrannou bariéru.
Venózní bércový vřed
Venózní bércový vřed (ulcus cruris venosum – UCV) je chronický defekt bérce, který vzniká v důsledku primární, ale častěji sekundární venózní insuficience (nedostatečnosti). Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze dochází postupně k atrofii kůže na bércích, kterou provází suchost a olupování kůže, tvorba hemosiderinových pigmentací a sklon k ekzémům. Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércové vředy mohou být poměrně velké, obvykle nebolestivé a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně secernují a jsou náchylné k infekci – pak mohou i značně zapáchat.
Léčba
Při léčbě venózního bércového vředu je třeba dbát na odstranění nebo alespoň zmírnění příčin jeho vzniku. Stav zhoršuje především nadváha, špatná výživa, kouření a nedostatek pohybu. Místní léčba bércového vředu spočívá především v aplikaci produktů pro vlhké hojení ran, které pomáhají vytvářet příznivé prostředí pro hojení rány. Při léčbě každého venózního defektu je kromě vlhké terapie nevyhnutelná důsledná kompresivní terapie, a to optimálně zvolenou krátkotažnou nebo dlouhotažnou bandáží či kompresivními systémy. Bércový vřed venózního původu je nejčastějším typem chronické nehojící se rány. Patří k dlouhodobým onemocněním s častou recidivou (až u 57 % případů). Jeho léčba není snadná a vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného i jeho blízkých příbuzných. Typickým výskytem venózních bércových vředů je oblast zevního kotníku. Venózní bércový vřed je způsoben chronickou žilní chorobou. Vzniká v důsledku nedostatečného odtoku krve v žilách směřujících k srdci. Důsledkem je žilní hypertenze, krevní plazma je vytlačována z mikrocirkulace do tkáně. Příznaky začínají zhoršením kvality kůže. Kůže se ztenčuje, je suchá nebo může být naopak prosáklá a zmokvalá. Bércové vředy se často vyvinou z drobných kožních defektů v důsledku poranění, která jsou podporovaná bakteriální flórou a těžko se hojí. Vřed však může vzniknout i bez předchozího poranění. V takových případech na kůži nejprve pozorujeme malou, postupně se zvětšující zarudlou skvrnu, na ní se vytváří krusta, která praská a otevírá se tak rána zasahující do podkoží. Po splynutí více kožních defektů vzniknou velkoplošné vředy. Současné onemocnění žil může ztížit rozpoznání příčiny. Pokud nedochází k léčbě základního onemocnění, mohou zůstat vředy nezhojené i přes přiměřenou léčbu. Základem léčby je odstranit příčiny, které toto onemocnění vyvolaly, nebo je alespoň zmírnit. Samotnou ránu je nezbytné důkladně vyčistit, zbavit ji zbytků mastí, past a jiných materiálů. Následně je třeba přistoupit k chirurgickému odstranění nekróz a k lokální péči se správnými postupy a vhodným krytím (produkty pro vlhké hojení ran). V průběhu léčby je nutné zabránit tlaku v dolních končetinách, a to jak jejich podkládáním, tak bandážováním.
K faktorům zhoršujícím hojení patří deficit vitamínu C, anémie, hypoxie, hypoproteinémie, kortikosteroidy a hypertenze. Součástí léčby venózního bércového vředu je bandážování. Nezbytnou součástí úspěšné léčby je kompresivní terapie. Provádí se za účelem omezení průtoku chorobně změněnými povrchovými žilami, zvýšení průtoku hlubokým žilním systémem a zmenšení doprovodného otoku. Stupeň komprese musí být pečlivě posouzen – špatná komprese může stav i zhoršit. Při léčbě je důležitý pohyb i vhodná volba obuvi. Doporučuje se pravidelné chození, jízda na kole a předepsané cviky. Vhodné je také zabránit zvýšenému tlaku v dolních končetinách (například podložením postele v nohách o 10 cm) nebo působení vyšších teplot (lázně, horké koupele, sauna, přímý kontakt se zdrojem tepla). Ke zlepšení návratu krve k srdci naopak přispívají masáže studenou vodou. Pro celkovou dobrou tělesnou kondici je důležitá zdravá a pestrá strava a přiměřená tělesná hmotnost. Podstatná je i prevence dalších poranění a volba vhodné obuvi (bez příliš vysokého či naopak nízkého podpatku).
Tipy na jednoduché cviky, které podpoří návrat žilní krve z dolních končetin:
kdykoliv během dne alespoň 30x stoupnout na špičky, zhoupnout se ze špičky na patu nebo kroužit nohama;
při sedu se střídavě opírat o špičky a paty;
vsedě se opřít o paty a špičkami pohybovat od sebe a k sobě;
vleže propínat a krčit špičku střídavě jedné a druhé nohy nebo se zvednutými končetinami propínat a krčit prsty u nohou.
Poškození způsobené zářením
Akutním poškozením kůže po ozáření nepřiměřeným ionizujícím zářením bývá popálení, které se projevuje zarudnutím, otokem, v těžších případech puchýři. Chronické defekty způsobené radiačním zářením se projevují jako chronická radiodermatitida – atrofií kůže, její snadnou zranitelností a v nejvážnějších případech vzniká chronický radiační vřed. Jedná se o jednu z nejobtížněji léčitelných chronických ran. Často je potřebná excize (operativní odnětí) celé zraněné oblasti a rozsáhlý zákrok plastického chirurga. Chronický radiační vřed představuje i riziko vzniku maligního nádoru.
Léčba
U lokální léčby postupujeme podle obvyklých pravidel ošetřování vlhkou terapií.
Vlhká terapie
Moderní terapeutická krytí pracují na principu tvorby optimálně vlhkého prostředí v ráně, odtud také pojem vlhké hojení ran nebo moderní léčba ran. Vlhkost rány je nezbytná pro dobrou granulaci a epitelizaci rány.
Moderní vlhké krytí udržuje konstantní teplotu rány, zachovává výměnu plynů, absorbuje či odvádí exsudát, netraumatizuje ránu při převazech, prodlužuje intervaly mezi převazy. Většina vlhkého krytí chrání ránu před sekundární infekcí a vnějšími vlivy, některá působí dokonce antisepticky – HydroClean nebo Atrauman Ag. Jedinečnou vlastností některých produktů vlhkého hojení ran je schopnost netraumaticky provádět debridement rány (enzymatický, autolytický, microdebridement).
Popáleniny
Popáleniny jsou poranění způsobená účinkem vysoké teploty (horkými předměty, plamenem, horkými plyny, případně radiačním zářením). Dle výše teploty a doby jejího působení dochází ke vzniku změn na kůži a podkožní tkáni a k jejich částečné či úplné destrukci. Kromě místního poškození může dojít k poruchám regulace a funkce vnitřních orgánů.
Rozlišujeme 3 stupně popálení:
1. stupeň – začervenání, otok, bolest (reverzibilní změny);
2. stupeň – ztráta epidermis: a) puchýře s většinou spontánním zhojením; b) poškození dermis, vznik nekróz a příškvary;
3. stupeň – ztráta kůže v celé tloušťce a postižení tkáně ležící pod ní, může jít až o zuhelnatění.
Celkový klinický obraz závisí nejen na stupni popálení, ale také na jeho rozsahu. K jeho odhadu se používá takzvané pravidlo devíti podle Wallacea (hlava, horní končetina, bérec a chodidlo, stehno, horní část hrudníku, břicho, horní část zad, dolní část zad – každá z těchto částí odpovídá 9 % povrchu lidského těla).
Léčba
Při ošetření popálenin používáme neadherentní krytí se sekundárním překrytím suchým gázovým krytem v několik vrstvách tak, aby krytí neprosakovalo na povrch. Popálenina 2a) stupně se hojí cca 10 dní, 2b) stupně pak 2–3 týdny. Pokud dojde ke komplikacím hojení popáleniny 2b) stupně, bývá nutná léčba na specializovaném pracovišti (hlubší debridement, užití speciálních krytů, případně autotransplantace dermoepidermálními štěpy). Při popálení od stupně 2b) dochází k porušení celistvosti kožního krytu a tím i k narušení bariéry proti sekundární infekci. To je třeba při výběru vhodného krytí zohlednit, pro ošetření větších ploch lze použít například některá polyuretanová krytí, která ochrannou funkci kůže nahrazují.
Omrzliny
Omrzliny jsou akutní poranění způsobená lokálně působícím chladem, zpravidla teplotami pod bodem mrazu. Ke vzniku omrzlin ovšem může stačit i teplota nad bodem mrazu – při vysoké vlhkosti vzduchu, silném větru nebo při zhoršeném prokrvování, které je dáno stavem pacienta. Vlivem chladu dojde ke stažení tepének a k omezení krevního oběhu v postižené oblasti. Nedostatečné místní prokrvení může vést k různým stupňům poškození tkáně, v krajním případě ke vzniku nekrózy.
Rozlišujeme čtyři stupně omrznutí:
1. stupeň – šedobílé zbarvení, ztráta citlivosti, později zčervenání a bolest;
2. stupeň – tvorba puchýřů;
3. stupeň – krvácení do kůže, vznik modročerného zbarvení;
4. stupeň – nezvratné zničení tkáně, která při zahřátí odpadá.
Léčba
V rámci lékařského ošetření je vhodné zahřát postižená místa v horké vodě do 40 °C. Omrzlinu dále osušíme, dezinfikujeme a překryjeme vhodným sterilním krytím. Pokud již došlo ke vzniku puchýřů, pak je na okraji incidujeme, aby neutlačovaly spodinu rány a neprohlubovaly ischemii postižené tkáně. Důležitá je prevence komplikací, zejména vzniku sekundární infekce. Pokud se totiž infekce dostaví a následná sepse ohrožuje život pacienta, bývá nutná amputace.
Exulcerované nádory
Exulcerované (zvředovatělé) zhoubné či nezhoubné nádory jsou méně častou příčinou chronických ran. Exulcerované nádory bývají špatně diagnostikovatelné – nezbytnou podmínkou pro správné stanovení diagnózy je histologické vyšetření tkáně z okrajů defektu. Je třeba k němu přikročit zejména v situacích, kdy hojení rány dlouhodobě stagnuje i přes dobrou péči a na spodině rány je přítomna hypertrofická granulační tkáň.
Léčba
Musíme pamatovat na to, že na spodině chronické rány (vředů z oběhových příčin) se po mnoha letech přetrvávajících zánětlivých změn může objevit také zhoubné bujení (maligní novotvorba tkáně, neoplazie). Zhojení těchto ran bez léčby základního onemocnění není možné.
Zanícená rána
Zanícená rána se projevuje zarudnutím a bolestí. Mezi nejběžnější rány tohoto druhu patří akutní zánět nehtového lůžka na rukou nebo nohou.
Akutní zánět nehtového lůžka
Akutní zánět nehtového lůžka může být na první pohled poměrně nenápadný, ale zato velice obtěžující problém. Jedná se o místní povrchovou infekci či absces, tedy dutinu vyplněnou hnisem, v oblasti ruky nebo méně často nohy. Jak můžete sami doma takový zánět léčit a s čím už zajít k lékaři?
Postižené místo se vyznačuje lokalizovanou bolestí, citlivostí na dotek, zarudnutím, zanícením, změněnou barvou, nebo dokonce různě pokrouceným nehtem. Pokud postižení zůstane neléčeno, může dojít ke vzniku abscesu a infekce se může šířit do dalších struktur prstu. Při některých činnostech je riziko vzniku zánětu nehtového lůžka vyšší. Patří mezi ně: kousání nehtů, sání prstů, nesprávná, agresivní manikúra, různá poranění nehtů včetně uvíznutí cizího tělesa (např třísky), modeláž nehtů, použití gelových nehtů.
Léčba
Nejlepší léčbou je prevence. Pokud se vám ale nepodaří vzniku zánětu předejít, máme pro vás několik rad, jak s infekcí bojovat. Pokud se ještě v místě postižení nevytvořil absces, může stačit přikládání obkladů z teplé vody 3–5x denně cca na 15 minut. Když infekce navzdory přikládání obkladů nepolevuje, je třeba dané místo znehybnit dlahou a nasadit antibiotickou léčbu. To už je ale práce pro lékaře. Když se na místě už vyvine absces, je třeba hnis vypustit. Někdy může stačit hnis vytlačit, pouze ale v případě, že na místo postižení není potřeba vyvinout příliš velký tlak – ten by totiž mohl tkáně ještě více poškodit. Po vypuštění hnisu místo sterilně překryjte a opět zahajte terapii teplými mokrými obklady 3–5x denně na 15 minut. Mezi jednotlivými obklady ránu vždy opět sterilně překryjte, abyste předešli opětovné infekci. V tomto případě antibiotika obvykle nejsou vůbec potřeba, protože absces je zánět ohraničený na určitou oblast. Pokud je absces příliš rozsáhlý, je na obtížně přístupném místě nebo není možné jeho obsah vypustit jen slabým tlakem, je třeba jeho ošetření přenechat chirurgovi.
Hlavní zásadou prevence akutního zánětu nehtového lůžka je sice pečlivá, ale v žádném případě ne agresivní hygiena. Používejte nedráždivou kosmetiku. Také se zkuste zbavit zlozvyků spojených s nehty – hlavně kousání a sání nehtů. A pokud toužíte po gelových nehtech či modeláži, dbejte na to, aby obojí bylo prováděno opravdu čistými nástroji v seriózních hygienických podmínkách.
Již v 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
V naší poradně s názvem BÉRCOVÝ VŘED NA KOTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milena.
Před rokem mě pokousal pes do kotníku, chirurg říkal, že to nemohou operovat, že by se mi tam udělal bércový vřed. Teď se mě tam udělalo, takové suché místo, uprostřed zanícené. Tak se chci zeptat, jestli je to náznak na bércový vřed nebo ne.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Rozhodně je to situace, kterou je potřeba léčit. Lze ji léčit obvazem, jako by to byl bércový vřed. Obvazem na bércový vřed, můžete léčit i popáleninu, různá škrábnutí, říznutí, ale i chirurgický řez. Záleží na tom, jaký obvaz si v lékárně vyberete. Ve Vašem případě, pokud je tam strup, nebo ta rána je suchá, tak by nejlepším obvazem byl obvaz s hydrogelem. To znamená, že obvaz bude vybaven vrstvou ve formě gelu s určitou speciální léčivou látkou, kterou nanesete na ránu. Dobré je ještě před přiložením překrývat ránu sterilní síťkou, aby se gel hned nevsákl. Hydrogel pomůže rozpustit strup a uvolní průnik léčivých látek k nové kůžičce, která se bude lépe a rychleji hojit.
Píštěl na kostrči je absces nebo cysta, která se objevuje poblíž kostrče. Jedná se o dutý systém mezi špičkou kostrče a anální oblastí.
Příčiny vzniku píštěle na kostrči mohou být původu vrozeného, nebo může být získán během života. Jako jedna z příčin bývá uváděno zarůstání chlupů pod kůži. To se často týká lidí, kteří hodně sedí, a namáhají tak více oblast nejčastějšího výskytu cysty. Dalším faktorem podporujícím vznik cysty je špatná hygiena a zvýšené pocení. Sekret obvykle obsahuje zbytky chlupů či kůže.
Píštěl na kostrči se objevuje nejčastěji u hustě ochlupených mužů s tmavými vlasy mezi 15. a 25. rokem života. Kanálek se objevuje nejčastěji díky podkožní infekci, když kůže praskne a hnis začne vytékat na povrch těla. Cysta je často bolestivá, pokud z ní však hnis odtéká, pacient bolest vůbec nemusí cítit. Pokud je absces uzavřený, může se místo zanítit a průvodním jevem mohou být teploty.
Ve svém příspěvku PŘÍZNAKY VŘEDU NA DĚLOŽNÍM ČÍPKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markéta.
Dobrý den,chtěla bych se zeptat na vřed na děložním čípku,chodím na pravidelné kontroly,naposledy jsem byla ted v srpnu,beru antikoncepci MIrelle,po 3 měsících jsem si šla nechat předepsat antikoncepci,kdy mi sestra sdělila že mám přijít na kontrolu již v únoru na dotaz proč tak brzy, mi sdělila, že mám vřed aniž by mě někdo informoval předem tak mě to zarazilo ,jde o to že se mi právě stalo 2 krát že jsem po pohlavním styku trochu krvácela ,ted už se to neopakovalo,mám trochu strach ,proto se chci zeptat jak rychle se s vředu může objevit rakovina a jaké ještě k tomu mohou být příznaky ,žádné problémy nemám .Partnera mám stálého teda jsme spolu 8 měsíců.Jaký postup ted mám udělat ,mám čekat do února ?Je mi 36 let a mám 2 děti .S pozdravem Jiřištová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Bércový vřed je definován jako ztráta kožní tkáně, která může zasahovat různě hluboko i do podkožních tkání. Nejčastěji se vyskytují v dolní třetině bérce v krajině kotníku.
Na bércový vřed je velmi účinná zinková pasta, která se nanáší přes gázu na postiženou oblast. V tomto případě je zinková pasta takovým běžným opatřením či doplňkem. Při žilní nedostatečnosti se používají kompresní bandáže. Tyto bandáže se doporučují pacientům, kteří mají arteriální onemocnění. Nesmí se ale používat u diabetických pacientů. Kůže pacientů s bércovým vředem je citlivá na lokální léky.
Ošetření bércového vředu:
Vřed osprchujeme vlažnou vodou shora dolů.
Okolí vředu osušíme měkkým ručníkem.
Na vřed se přiloží gáza smočená v obkladovém roztoku a nechá se působit asi 20 minut. V případě léčby vředu „klasickou“ metodou se okolí rány ošetří zinkovou pastou nebo zinkovým olejem, případně podle potřeby jiným prostředkem, aby kůže v okolí byla chráněna před nežádoucím účinkem sekretu z rány a mastí, které se na spodinu vředu aplikují.
Ošetří se vřed – mast se nanese přímo na spodinu vředu nebo se vřed překryje nejdříve jednovrstevnou gázou, na kterou se poté nanese mast určená k jeho ošetření.
Přiloží se vícevrstevné čtvercové krytí z hydrofilní gázy a provede se fixace hydrofilním obinadlem.
U bércového vředu žilního původu se navine na postižený bérec kompresivní obvaz.
Při použití většiny moderních krycích prostředků není většinou nutné tato krytí pokrývat hydrofilní gázou, stačí je fixovat hydrofilním obvazem nebo kompresivním obinadlem.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ BÉRCOVÝCH VŘEDŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Špor.
Před 3 měsíci se mně udělal vřed na levé noze ,asi po dvou měsících léčení mastičkou Ialugen se to moc nehojilo a po nanesení masti do ran bylo bolestivé.zakoupil jsem ActiMaris gel a po týdenní léčbě se to skoro vyhojilo,ale ani tento gel nebyl bez bolesti po nanesení,jak píší.A nyní dotaz:vřed je skoro vyhojený, ale pořád dost bolestivý, dotek o peřinu je hrozný ,podle doktorky mám nohu bandážovat ,ani to nejde hrozně to bolí. tak se ptám zda je nějaká možnost doléčby ,abych mohl klidně spát a nohu přes den bandážovat?Děkuji za odpověď Špor
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Světlana.
Citlivost v oblasti vředu je dlouhodobou záležitostí a vy jste vyléčení zvládl perfektně, určitě vám lékař předepsal léky proti bolesti. Končetinu je dobré během dne odlehčovat a to tak, aby byla nad rovinou hrudníku. Pokud dlouhodobě sedíte a nebo máte nevyhnutelné cestování, pokuste se s nohami pohybovat, aby se napomohlo žilnímu návratu krve zpět do srdce. Denně provádějte cévní gymnastiku nejméně třikrát denně po dobu asi 3 minut - kružte nohami v kotnících, přitahujte špičky, krčte a natahujte prsty u nohou. Dobré je pohybovat nohami při každé příležitosti. Pomáhá i masáž v okolí rány. Na ráně během masáže nechte vlhký čtverec – namočený ve vodě. Do okolí rány naneste mastný krém a jemnými pohyby masírujte celé okolí rány, můžete pokračovat cca 5 cm do okolí rány a také celý zbytek končetiny ke kolenu. Vždy postupujte od spodu nahoru k srdci. Tím pomůžete i lymfatickému systému. Masáž by měla trvat alespoň 5 minut. Hlavně nezapomínejte si odpočinout a to nejméně na 2 hodiny po obědě s podloženými končetinami. Toto onemocnění vyžaduje trpělivost a pevné nervy :). Výborný je Ok balsám na masáže, ale je dražší. Držím palce, Světlana
Bércový vřed je chronickým a dlouhodobým onemocněním, které se často opakovaně navrací. Jeho léčba vyžaduje aktivní přístup a spolupráci nemocného, stejně jako jeho obrovskou ukázněnost a trpělivost. Bércový vřed lze definovat jako chronický defekt kůže charakterizovaný rozkladem tkáně a jejím odumřením (nekrózou). Bércové vředy mohou vznikat z žilních, tepenných či smíšených příčin.
Ve svém příspěvku VŘED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sabina.
dobry den mam včed nad zadkem mam to hodne nafoukle koupila jsem si Višněvského balzám pouzivam ho asi 2 dny nevite za jak dloho by mnel ucikovat a prasknut vřed prosim o odpoved dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Pavlas.
Potírej to kyselinou sírovou. Použivej štětičku.
Pomůže to hned, uvidíš
Vřed vzniká po proniknutí bakterií do organismu, a to po narušení povrchu kůže nebo sliznic. K tomu dochází nejčastěji v ústech nebo na genitálu. Na místě, kudy pronikne do těla, se začne množit, a tak vzniknou příznaky typické pro první stadium syfilis. V tomto místě dochází k tvorbě tvrdého vředu (ulcus durum), který je nebolestivý, má velikost většinou do 2 cm a při zmáčknutí z něj teče čirá tekutina. Jeho vzniku předchází výskyt červené nebo červenorůžové ohraničené vyrážky vystupující nad povrch, u níž dochází ke zvředovatění. Bývá nejčastěji na genitálu nebo v oblasti úst, případně v okolí konečníku.
Existuje ale i řada alternativních projevů, které nemusejí být tak jednoznačné, a proto je dobré o nich vědět. Například na sliznicích může místo klasického vředu vznikat nevystouplá oděrka, která snadno unikne pozornosti. U žen může místo vzniku vředu (ale i současně s ním) dojít k otoku velkých stydkých pysků, u mužů obdobně předkožky. Vředy se také mohou vyskytovat mnohočetně. Dále se může jednat o vřed bolestivý. Pokud dojde k průniku bakterie skrz sliznici močové trubice, bývá vřed schován a projeví se poté jako výtok. Během dalších dvou týdnů po vzniku vředu následuje zvětšení lymfatických uzlin, v případě vředu na genitálu to jsou uzliny v tříslech. Většinou bývají zvětšeny jen na jedné straně. Poté se infekce šíří krví a mízními cévami a postihuje mízní uzliny a další orgány. Podle postižení jednotlivých orgánů následně dochází k dalším projevům nemoci. Zde můžete vidět obrázky, jak vypadá vřed u syfilis.
Ve svém příspěvku SIFILIS? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petěmkin.
tohle fakt vřed sifka nebude ...,ale pěknej vřed...
už si o tom něco nastudovat než začneš stresovat....plašíš..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel XXX.
Ahoj předevčírem se mi udělal takoví větší pupinek na penisu ze začátku jsem si říkal že by mohlo jít o nějaké zanicení ale nevím (nebolí to) pohlavní stik jsem neměl 15 mi teprve bude
Oteklé nohy a červené fleky mohou signalizovat bércový vřed. Bércový vřed je chronické poškození kůže následované rozpadem a úplným odumřením tkáně. Projevuje se otokem a červenými fleky v oblasti dolních končetin.
Příčiny
Bércové vředy vznikají ve většině případů na podkladě dlouhodobé nedostatečnosti žilního systému dolních končetin. Hlavním úkolem žil je transportovat neokysličenou krev z dolních končetin směrem k srdci a pak dále do plic, kde je krev obohacena o kyslík a následně přes srdce pumpována znovu do oběhu. Z různých příčin však může dojít k poškození žilní stěny, která se stává tenčí a méně kvalitní, a žíly pak nejsou schopné správně plnit svoji funkci. Kvůli tomu vázne okysličování tkání dolních končetin, což se navenek projeví změnou barvy kůže na nohou ve smyslu blednutí. Rovněž dochází ke snížení kvality ochlupení, případně jeho úplné ztrátě, a v neposlední řadě také ke snížené schopnosti hojení ran. Drobná poranění kůže, škrábnutí nebo štípnutí hmyzem, které by se za běžných okolností zahojila, tak pro pacienta představují značné riziko, jelikož může snadno dojít k zanesení škodlivých mikroorganismů do rány. Postupně vzniká rozsáhlá hnisající rána nazvaná bércový vřed.
Bércový vřed má podobu různě velké okrouhlé červené rány, která zasahuje různě hluboko do tkání. Její spodina může mít různou barvu, a to podle toho, v jaké fázi hojení se právě nachází. Mrtvá tkáň bývá tmavě hnědá až černá, mokvající zhnisaný vřed má spodinu žlutozelenou, a pokud začíná zarůstat novou tkání, zabarví se do červena. Poškozené místo je velice bolestivé a náchylné k infekci.
Co s tím dělat
Klíčovým bodem léčby bércových vředů je časná diagnostika a léčba zahájená v počátečních stadiích onemocnění, které mohou pacienta ochránit před vznikem mnohých komplikací. Cílem léčby je především odstranění příčin bércového vředu. Dále je potřeba léčit onemocnění, která jeho vzniku napomáhají, či která naopak vznikla v jeho důsledku. Výhodná je takzvaná elevace končetiny, což znamená odlehčování končetiny, aby byla vyvýšena. Rovněž je vhodné bandážování končetiny obinadlem, které omotáváme od prstů na nohou až po koleno. Co se týče samotné léčby, jde o takzvané vlhké ošetřování vředu. Používají se k tomu speciální materiály a hydrogely, které obsahují různé účinné látky. Užívají se jako krycí materiály v různých stadiích hojení. Je třeba mít na paměti, že se jedná o chronické onemocnění, a tak je i léčba bércového vředu dlouhodobá.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ BÉRCOVÝCH VŘEDŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel Špor.
Před 3 měsíci se mně udělal vřed na levé noze ,asi po dvou měsících léčení mastičkou Ialugen se to moc nehojilo a po nanesení masti do ran bylo bolestivé.zakoupil jsem ActiMaris gel a po týdenní léčbě se to skoro vyhojilo,ale ani tento gel nebyl bez bolesti po nanesení,jak píší.A nyní dotaz:vřed je skoro vyhojený, ale pořád dost bolestivý, dotek o peřinu je hrozný ,podle doktorky mám nohu bandážovat ,ani to nejde hrozně to bolí. tak se ptám zda je nějaká možnost doléčby ,abych mohl klidně spát a nohu přes den bandážovat?Děkuji za odpověď Špor
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ladislav Vaněk.
Na bercový vřed jsem použil Acti Maris je to víborné je to Švícarský produkt je trochu drahý ale mě pomohl.
V léčbě bércových vředů velice pomáhají, zvláště poslední dobou, speciální obvazy. Jsou to terapeutické obvazy na tak zvané vlhké hojení. Tyto obvazy na bércové vředy mají antiseptické schopnosti a díky tomu dokáží zvládnout lokální infekci a zároveň dokáží snížit množství bakterií v otevřeném vředu. Během léčení bércového vředu je nezbytné udržet v okolí rány sterilní vlhko, protože se přišlo na to, že díky tomuto vlhkému prostředí se bércové vředy hojí podstatně rychleji a to až o 40%. Ovšem zapomeňte na domácí léčení bércových vředů pomocí navlhčeného obvazu a igelitové tašky, protože ve vlhkém prostředí se snadno přemnoží jedovaté bakterie, které pak napadnou vaši nohu, a nebude jiné cesty, než ji uříznout! Bércového vředu se dá dobře zbavit, právě bandážováním nohou se zmíněným profesionálním antiseptickým obvazem na bércové vředy. Obvazů na bércové vředy je v lékárně k dostání mnoho druhů, ale chtějte jen antiseptické obvazy, neboli baktericidní, obvazy které nějakým způsobem ničí bakterie, snižují množství bakterií v ráně a zároveň mají schopnost tu ránu čistit a zadržovat vlhkost.
Dále je třeba pro úplné vyléčení bércového vředu zhubnout. Bez zhubnutí nepůjde bércový vřed vyléčit, protože tuk brání správné cirkulaci krve, což znemožní následné zlepšení. Od doktora bychom měli vědět, co naše bércové vředy způsobuje a mělo by nám být jasné, proč bércový vřed vznikl, protože jen tak dosáhneme jeho úplného vyléčení. Některé bércové vředy lze odstranit konzervativně to znamená, zdravou životosprávou, používáním bandáží nebo punčoch a samozřejmě užíváním podpůrných léků. Bércové vředy jdou také léčit chirurgickou cestou, ale takto se řeší jen minimum případů.
Ve svém příspěvku ŽALUDEČNÍ VŘEDY A HELICOBAKTER se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Emilie.
Od března mam bolesti žaludku po gastroskopiji mě bylo řečeno že mam vředy a helicobakter brala jsem antibiotika a zulbex ale bolesti přestali jen na krátkou dobu.Vředy mě spusobíl warfarín ktery jsem užívala několik roku na ředěni krve ted beru Stacyl.Mate někdo skušenost jak se vylečit bez leku? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marcela Pechová.
Dobrý den. Je mi 52 let. Již dva roky beru Stacyl po drobné CMP. Dále užívám Rosucard, Pulmicort, Zodac, Prestarium Neo Combi a již dlouho Lanzul 30 mg 1xdenně. Nyní mi byl zjištěn drobný vřed a polypy. Lékař usoudil, že viníkem může být Stacyl. Lanzul mi zvedl na 2xdenně 30 mg. Dietu jsem žádnou nedostala. Praktická lékařka doporučila vysadit Stacyl, ale nejdřív zkonzumovat s neurologií. Neurolog odmítl Stacyl vysadit. Nyní tedy nevím, jak vřed vyléčit a jak do budoucna postupovat, abych i přes brání Stacylu se to neopakovalo. Také nevím, co smím, co nesmím jíst a pít a co by mi naopak pomohlo. Na internetu se názory opravdu velice liší a stres, který nyní mám, mi moc asi neprospívá. Děkuji moc za rady ..
Měkký vřed, jinak též známý jako ulcus molle či chankroid, je sexuálně přenosná nemoc, jejímž původcem je gramnegativní bakterie Haemophilus ducreyi. Projevuje se často mnohočetnými vřídky v oblasti genitálu (u mužů na žaludu penisu, předkožce a uzdičce). V případě neléčení nemoci dochází ke spojování vřídků ve velká ložiska a přenosu infekce do mízních (lymfatických) uzlin v oblasti třísel, jejich následnému zduření, prasknutí a vytvoření píštěle, z níž vytéká žlutozelený hnis s příměsí krve.[2] Nemoc je přenosná pouze pohlavním stykem a její lokalizace mimo genitál je velmi vzácná (zahrnuje prsty, rty a mandle). Inkubační doba nemoci kolísá a pohybuje se mezi několika hodinami až pěti dny; v průměru pak trvá 2 až 3 dny. Vyskytuje se především v zemích tropického a subtropického podnebného pásu v Africe a Asii.
Příznaky
Za 4 až 7 dní po pohlavním styku s nakaženou osobou se objeví potíže při močení a vřídek (nebo vřídky) na pohlavním ústrojí. Pokud se nemoc neléčí, mohou se tvořit další vředy a splývat ve velká ložiska. K tomu ještě přispívá reakce v mízních uzlinách, které se zvětšují, praskají a též vředovatí. Měkký vřed je v rozvinutých zemích vzácná nemoc.
V naší poradně s názvem PUCHÝŘE NA JAZYKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý večer, hledám informace ohledně svého problému a to.....tvoří se mi občas na jazyku puchýře naplněné krví. Nejčastěji se tvoří na jazyku, občas na vnitřní straně tváře a před několika dny dokonce na horním patře.
Jsem žena 56 let, léčím se s psoriatickou artritidou a užívám lék Arava.
V minulosti jsem prodělala mononukleózu, boreliózu ,toxoplazmózu.
Za případné informace děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Puchýře naplněné krví jsou jedním z nejčastějších problémů, které zubař slýchá ve své ordinaci. Ve většině případů jsou tyto krevní puchýře, vzniklé kdekoliv v ústech, neškodné vředy. V některých případech však vyžadují další vyšetření.
Krevní puchýř se vyskytuje častěji než infikovaná afta nebo léze po kousnutí. Můžete se kousnout do vnitřní strany tváře nebo jazyka a způsobit si traumatický vřed, který může být extrémně bolestivý. Pokud se vřed nehojí správně, napadnou ho mikroorganismy, které mu dají tmavě načervenalý nebo dokonce tmavě hnědý vzhled. Jak je to patrné i na vaší fotografii.
Takový stav se většinou vyléčí sám. Návštěva zubaře je nutná pouze v případě, že by vám puchýř na jazyku překážel při žvýkání nebo mluvení neustálým pronikáním mezi zuby. Zubař pak při prohlídce odstraní všechny ostré nebo zubaté hrany ze zubu, který může za toto pokousání a zakulatí jej.
Pokud vám puchýř naplněný krví způsobuje bolest, postačí vám k úlevě volně prodejné léky proti bolesti.
Pokud by se krevní puchýř stále zvětšoval nebo se ani po dlouhé době nehojil, měla byste navštívit svého zubaře.
Existují také situace, kdy si všimnete, že to, co začalo jako krevní puchýř, začíná měnit barvu nebo se v tom místě objevuje pocit pálení. I to je potřeba bedlivě sledovat.
Také pokud jste kuřák nebo požíváte tabák v jakékoli jiné formě, tyto příznaky by měly okamžitě spustit poplach, protože mohou být prvotním příznakem rakoviny jazyka. Stejně jako u jakéhokoli jiného typu rakoviny je včasná detekce klíčem k minimalizaci následků, které s sebou přináší léčba rakoviny.
Ačkoliv to nevypadá na váš případ, přesto to zmíním. Pokud by puchýř naplněný krví byl na jazyku přítomen dlouhodobě, bez dalších průvodních příznaků, jako je bolest, tak se může jednat o hemangiom. Nejhorší, co v této situaci lze udělat, je pokusit se pupínek propíchnout. Hemangiom je nezhoubný nádor, který vyrůstá z cév. Obvykle není dostatečně velký, aby vyžadoval jakoukoli léčbu, ale pokud se zvětší, již způsobuje estetický problém, který je nutné odstranit elektrokauterizací.
Rakovina dutiny ústní i hemangiom jsou velmi vzácné, ale když se objeví, klíčem k úspěšnému výsledku je včasná detekce a léčba.
Může za vaše problémy s jazykem lék Alvara? Nedá se to vyloučit, neboť vznik takových puchýřů, které máte na jazyku, jsou způsobeny infekcí. Infekce propukne, když selže váš imunitní systém. Lék Alvara obsahuje účinnou látku leflunomid, který působí na imunitní systém a tlumí ho. Přesněji řečeno tlumí leflunomid mitochondriální enzymy nutné k syntéze DNA a RNA a tím je mimo jiné narušeno množení bílých krvinek, které jsou nutné pro správný průběh imunitních reakcí.
Promluvte si se svým lékařem, od kterého dostáváte předpis na lék Alvara, že se vám tvoří tyto puchýře a ukažte mu svou fotografii s puchýřem na jazyku. Lékař zváží, zda-li přínos léčby lékem Alvara převyšuje tento negativní účinek.
Většinou, když člověka něco takového potká, tak si říká, proč zrovna já, co jsem dělal špatně, že mám tyhle bércové vředy. Bércové vředy vznikají jednak jako dědičné onemocnění, ale zároveň i jako důsledek špatného životního stylu. První věc je pochopitelně ta genetická vada, tam to sami nemůže příliš ovlivnit, můžeme pracovat na tom, aby ten vřed nebyl tolik problematický snížením možnosti jeho vývoje nebo jeho rozsahu. U bércových vředů genetika hraje velkou úlohu, a pokud víme, že někdo z našich předků měl nějaké problémy s cévami nebo dokonce přímo měli bércový vřed, tak už dopředu zjišťujeme informace a hledáme možnosti, co bychom proti tomu mohli dělat. Jednou z takových možností je to, že navštívíme cévního lékaře, který nám řekne, v jakém stavu jsou naše cévy a jaký je tam případný problém. Dalším krokem proti vzniku bércového vředu je dodržování zdravého životního stylu, především si hlídáme svojí optimální váhu a nekouříme. Pokud dopředu víme, že nám hrozí v pozdějším věku bércové vředy z genetických příčin, tak bychom měli podle toho vybírat i své zaměstnání, které by mělo být bez dlouhodobého stání nebo sezení.
V naší poradně s názvem PÍŠTĚLE NAD KOSTRČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radoslav.
Dobrý den
Mám dlouholetý problém s pištěli v oblasti kostrče.
Stale to zlobí ... Jak se to dá odstranit a jaká je pooperační rekonvalescence... Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jestli se chcete zbavit píštěle, tak zkrátka budete muset spolupracovat s lékařem, který bude mít zájem vám pomoci. Způsobů, jak lze píštěl ošetřit je v současnosti 11, takže nezle nyní určit, který z nich bude pro vás nejvhodnější. Každý z těchto postupů má i jiný průběh rekonvalescence. Nic méně počítejte s tím, že úplné vyléčení bude vyžadovat následnou asi dvou týdenní intenzivní péči s čištěním rány. Ale to všechno stojí za to, abyste se zbavil této nepříjemnosti. Informujte o svém stavu praktického lékaře, který vám dá žádanku na vyšetření a rovněž může doporučit vhodného specialistu.
Puchýře na jazyku jsou velmi bolestivé ranky, které se mohou objevit z různých důvodů. Při vzniku těchto ranek je každá činnost jazyka velmi bolestivá. Puchýřky se objevují už v kojeneckém věku a ani v dospělosti není jejich výskyt ojedinělý.
Příčiny
Existují různé formy puchýřů a každá z nich se objeví z jiného důvodu. Patří sem: puchýřky na jazyku při horečce; opary; afty; slintavka, která se projevuje puchýři na jazyku; kvasinková infekce; avitaminóza; alergie; nedostatek vitamínu B, poranění jazyka; kousnutí se do jazyka.
Léčba
Výskyt puchýřů na jazyku trvá zhruba jeden týden a pak zmizí. Obvykle není potřeba žádná léčba. Pokud však puchýře do týdne nezmizí anebo se jejich výskyt opakuje, je nutné navštívit lékaře, který zjistí příčinu a stanoví případnou léčbu.
Rizika
Rizika puchýřků jsou spojena s příčinou onemocnění. Může se jednat o jeden z následujících problémů.
Pupínky na jazyku – pokud se vám na jazyku objevily pupínky a nezpůsobují vám žádné potíže, tak se jedná pouze o zvýraznění chuťových pohárků na povrchu jazyka. To je typické pro stavy po nemoci, kdy dochází k rychlejší obměně buněk na povrchu jazyka. Není potřeba se v této situaci nějak speciálně chovat, situace se napraví spontánně.
Bradavice na jazyku – pokud se vám na jazyku vytvořila bílá bradavička, může se jednat o slizniční papilu, což je zcela normální nález, mohla by to však být eventuálně i virová bradavička nebo kondyloma. Kondylomata se zpravidla na jazyku neobjevují, přesto se to ale vyloučit nedá. Důležité je vědět, že když se objeví bradavice na jazyku, měli byste se chovat tak, abyste je nepřenesli dál. Ani pacient, ani další osoby se nesmí bradavic dotýkat, aby nedošlo k jejich přenosu. Doporučuje se návštěva lékaře k bližšímu vyšetření.
Vřídky na jazyku – v počátcích nemají vřídky na jazyku specifickou symptomatologii. Prvotní příčinou jsou obvykle známky zánětu dané oblasti (na rozdíl od zánětů jsou obtíže často jednostranné); objevuje se škrábání v krku, bolest, pocit cizího tělesa, krev ve slinách. První příznaky se často přehlédnou. S postupem času se symptomy zvýrazňují a stupňují, bolest může vystřelovat do ucha. Pokud vřídky na jazyku neustoupí, je důležité vyhledat lékaře, jelikož by mohlo jít o závažný problém spojený se zhoubným bujením. Maligní (zhoubný) nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastáze. Roste rychle, příznaky začíná pacient pozorovat již v rámci týdnů nebo měsíců od počátku nádorového bujení. Klinické projevy jsou závislé na tom, zda se jedná o počínající nebo pokročilý proces. Počínající zhoubný tumor mívá diskrétnější podobu (změna barvy nebo struktury sliznice). Začínající nádor se může projevovat jako bílá nebo červená skvrna, povrchové narušení sliznice nebo jako mělký vřed, který nebolí, nebo jen lehce pálí. Okolí útvaru nebývá výrazněji změněno. Pokročilý nádor se nejčastěji projevuje jako dlouho se nehojící vřed s výraznými okraji. Bývá doprovázen povlakem jazyka, omezenou pohyblivostí a bolestivostí, která se zvyšuje při polykání. Nejvíce postihuje okraje jazyka, kde může delší dobu unikat pozornosti. Okolí vředu bývá zarudlé nebo bělavé. Relativně často se vyskytuje i v zadní a přední třetině jazyka. U desetiny pacientů se tumor v této lokalizaci nejprve projeví metastazováním do okrskových mízních uzlin. Rakovina jazyka se vyskytuje častěji než nezhoubné nádory.
Bolestivé boláky na jazyku mohou být průvodním příznakem rakoviny. Nádory jazyka se nejvíce objevují ve věkové kategorii 50–80 let. Jejich výskyt v mladším věku však v poslední době stoupá. Častěji postihují muže než ženy. Pokud má pacient v rodině nádorové onemocnění, je na místě zvýšená obezřetnost.
Příčiny
Příčinou bolestivých boláků na jazyku může být zhoubný nádor. Maligní neboli zhoubný nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastáze. Roste rychle, příznaky začíná pacient pozorovat již v rámci týdnů nebo měsíců od počátku nádorového bujení. Klinické projevy jsou závislé na tom, zda se jedná o počínající nebo pokročilý proces. Počínající zhoubný tumor mívá diskrétnější podobu – jedná se o změnu barvy nebo struktury sliznice. Počínající nádor se může projevovat jako bílá nebo červená skvrna, povrchové narušení sliznice nebo jako mělký vřed, který nebolí či jen lehce pálí. Okolí útvaru nebývá výrazněji změněno.
Pokročilý nádor se nejčastěji projevuje jako dlouho se nehojící vřed s navalitými okraji. Bývá doprovázen povlakem jazyka, omezenou pohyblivostí a bolestivostí, která se zvyšuje při polykání. Nejvíce postihuje okraje jazyka, kde může delší dobu unikat pozornosti. Okolí vředu bývá zarudlé nebo bělavé. Relativně často se vyskytuje i v zadní a přední třetině jazyka. U desetiny pacientů se tumor v této lokalizaci prvně projeví metastazováním do okrskových mízních uzlin. Zhoubné nádory jazyka se vyskytují častěji než nezhoubné.
Léčba
Pokud pacient s podezřením na nádorové onemocnění jazyka navštíví svého ošetřujícího lékaře, čeká jej vyšetření a v případě potvrzení diagnózy i adekvátní léčba. Čím dříve je nádor zachycen a léčen, tím je větší šance na přežití. Léčba je vždy individuální.
Rizika
Rakovina jazyka je zákeřná v tom, že se projeví až v pokročilém stadiu. Zhoubné nádory jazyka se šíří zpravidla lymfatickou cestou, proto bývají postiženy okrskové mízní uzliny – hluboké krční, podčelistní a podbradové. Postižení uzlin bývá častěji jednostranné. Metastatické uzliny jsou nejdříve tuhé, mírně zvětšené a pohyblivé proti okolí. Při pokročilejším procesu v uzlině dochází ke vzniku dutiny vyplněné hnisem. Hnis se postupně provalí na povrch píštělí a kůže nad uzlinou se začíná rozpadat. Mízní uzliny postižené nádorovým procesem se odstraňují při operaci prvotního nádoru. Lymfatické uzliny ale mohou být zvětšeny i při jiném než nádorovém postižení, proto pokud na sobě pacient nepozoruje projevy v ústech, není nutné dělat ukvapené závěry. Mízní uzliny se totiž zvětšují i při zánětlivém postižení uzlin ať už bakteriálního, virového nebo parazitárního původu. V drtivé většině případů je nutné léčit dané choroby antibiotiky nebo antituberkulotiky. Proto ani v tomto případě není dobré zbytečně otálet s návštěvou lékaře.
Ke kožnímu podání se doporučuje Višněvského balzám. Tato suspenze se používá také k léčbě růže, červenky, postupujícího neohraničeného kožního zánětu, nežitu, hlízy, hnisavého zánětu nehtového lůžka, zánětu podpažních žláz, zánětu povrchových křečových žil a na sekundárně infikované vředy jiného původu. Višněvského balzám obsahuje jako léčivou látku bismuthi tribromphenolas (zásaditý tribromfenolát bismutitý). Bismuthi tribromphenolas působí dezinfekčně, protizánětlivě a má lehce znecitlivující účinek. Urychluje ohraničení zánětu a jeho vyhnisání. Podporuje vstřebávání zánětlivého výpotku a regeneraci tkáně. Přiložení tohoto balzámu na gázovém čtverci podporuje dozrání vřídků. Višněvského balzám se většinou používá na noc, přičemž se nanese na gázu, která se přiloží na problematickou část těla.
Bílé vředy na jazyku se vyskytují u onemocnění syfilis, lues neboli příjice – to jsou společné názvy pro pohlavně přenosné onemocnění způsobené bakterií Treponema pallidum. Vředy se objevují v prvním stadiu onemocnění. V místě, kde pronikne bakterie do těla, se utvoří nebolestivý tvrdý vřed. Další možností je výskyt měkkého bílého vředu. V tomto případě se jedná o jiné infekční onemocnění. Na rozdíl od syfilidy jsou tyto vředy křehké, neztvrdlé a bolestivé. Typicky se také objevuje zduření uzlin u místa infekce. Původcem je bakterie Heamophilus ducreyi. Pokud objevíte kdekoliv na těle vřed, který se dlouho nehojí, bolí, případně krvácí, obraťte se na svého lékaře.
Příčiny
U obou druhů vředů jsou příčinou pohlavně přenosná onemocnění způsobená bakteriemi, a to buď bakterií Treponema pallidum, nebo Heamophilus ducreyi.
Nádory jazyka se nejvíce objevují ve věkové kategorii 50–80 let. Jejich výskyt v mladším věku v poslední době stoupá. Častěji postihují muže než ženy. Pokud má pacient v rodině nádorové onemocnění, je na místě zvýšená obezřetnost.
Projevy
Projevy nádorů jazyka se liší v závislosti na tom, zda se jedná o zhoubný nebo nezhoubný proces. Nezhoubný neboli benigní útvar má tendenci nabývat na objemu, což se projeví zhoršením pohyblivosti jazyka, problémy s mluvením, polykáním a v případě, kdy nádor naroste do značné velikosti, se přidávají i potíže s dýcháním. Slizniční kryt nebývá v případě nezhoubného procesu narušen. Při větší velikosti tumoru dochází až k deformaci tvaru jazyka. Pokud je útvar lokalizován u kořene jazyka, má pacient pocit „knedlíku“ v krku. Okrskové mízní uzliny nebývají postiženy metastázami. Nezhoubné nádory jazyka rostou pomalu, v rámci měsíců až let. To, že jsou označeny za nezhoubné, ještě neznamená, že nemohou pacienta ohrožovat na životě. Pokud pacient dlouhodobě zanedbává doprovodné projevy a dostaví se k lékaři pozdě, snižuje tím svoji šanci na uzdravení.
Maligní neboli zhoubný nádor prorůstá do okolní tkáně a zakládá metastázy. Roste rychle, projevy začíná pacient pozorovat již v rámci týdnů nebo měsíců od počátku nádorového bujení. Klinické projevy jsou závislé na tom, zda se jedná o počínající nebo pokročilý proces. Počínající zhoubný tumor mívá diskrétnější podobu – jedná se o změnu barvy nebo struktury sliznice. Počínající nádor se může projevovat jako bílá nebo červená skvrna, povrchové narušení sliznice nebo jako mělký vřed, který nebolí, nebo jen lehce pálí. Okolí útvaru nebývá výrazněji změněno. Pokročilý nádor se nejčastěji projevuje jako dlouho se nehojící vřed s výraznými okraji. Bývá doprovázen povlakem jazyka, omezenou pohyblivostí a bolestivostí, která se zvyšuje při polykání. Nejvíce postihuje okraje jazyka, kde může delší dobu unikat pozornosti. Okolí vředu bývá zarudlé nebo bělavé. Relativně často se vyskytuje i v zadní a přední třetině jazyka. U desetiny pacientů se tumor v této lokalizaci prvně projeví metastazováním do okrskových mízních uzlin. Zhoubné nádory jazyka se vyskytují častěji než nezhoubné.
Bércový vřed (Ulcus cruris) je častá komplikace venózní insuficience dolních končetin s varixy (křečové žíly) a opakovanými tromboflebitidami. Někdy je vyvolávajícím faktorem i drobné poranění, které má v oblasti s narušeným oběhem a odtokem krve malou tendenci k hojení. Vředy v této oblasti vznikají i při poruše tepenného prokrvení, jako je ischemická choroba dolních končetin a Buergerova nemoc či lymfatické drenáže, nebo při diabetu. Příčiny se někdy kombinují.
Mast z heřmánku s epitelizačními účinky se využívá při léčbě bércových vředů. Kontraindikace jsou při přecitlivělosti na účinnou látku nebo na olej z heřmánku. Nesmí se aplikovat do očí. Aplikace v těhotenství je možná pouze na základě předchozí konzultace s lékařem. Nežádoucí účinky jsou ojedinělé, může se vyskytnout pálení a zarudnutí v místě aplikace či alergická kožní reakce. Pokud jde o dávkování u léčby bércových vředů, aplikuje se dospělým ve formě masti 1–2krát denně v tenké vrstvě na postižená místa. Délka terapie bez porady s lékařem je daná tím, že pokud se neobjeví během léčby žádné komplikace a nedochází ke zhoršování příznaků onemocnění, lze doporučit pacientovi, aby informoval lékaře při nejbližší návštěvě.
Syfilis je pohlavně přenosná infekce způsobená bakterií Treponema pallidum. Syfilis se přenáší hlavně sexuálním kontaktem, a to bez ohledu na to, zda se jedná pouze o líbání nebo přímo o pohlavní styk. Onemocnění se však může přenášet také krevními produkty nebo z nemocné matky na plod. Vysoký počet infikovaných se v dnešní době přisuzuje především prostituci, zvýšené promiskuitě, rizikovým sexuálním praktikám a poklesu používání bariérových metod ochrany. Inkubační doba nemoci je 9 až 90 dnů. Syfilis není přenosný třeba prostřednictvím toaletních prkének, při sdílení nádobí, příborů a oblečení nebo v horké koupeli.
Příznaky
Syfilis se projevuje pestrou škálou příznaků. Má schopnosti napodobit celou řadu dalších onemocnění. Pokud pacient včas nezahájí léčbu, v pozdním stadiu může nemoc způsobit smrt nebo invaliditu pacienta. Příznaky syfilidy se liší v závislosti na tom, v jakém vývojovém stadiu se infekce zrovna nachází.
Primární fáze: Syfilis se nejprve projeví vznikem šankru, což je tvrdý červený vřed, který nebolí ani nesvědí. Postižená osoba ho obvykle objeví v oblasti genitálií a konečníku, v ojedinělých případech se ale může vyskytovat také na rtech, v krku nebo na mandlích.
Sekundární fáze: Zhruba po týdnu od prvních projevů dochází ke zduření mízních uzlin. Vřed postupně mizí a nemoc po 4‒10 týdnech přechází do druhé fáze, kdy se infekce šíří do celého těla. Sekundární stadium je typické rozptýlenou červenou vyrážkou, která postihuje trup, dlaně, chodidla i ústa. Pokud se vyrážka objeví ve vlasech, mohou vám začít i vypadávat.
Časté doprovodné projevy:
malátnost;
zvýšená teplota;
bolest v krku;
bolest kloubů;
úbytek váhy.
Latentní fáze: V případě, že se syfilis v prvních dvou stadiích neléčí, do dvou let zmizí viditelné příznaky a nemoc postoupí do latentní fáze. Ta je charakteristická pouze mírnými projevy, případně je zcela bez symptomů. Nakažlivost nemocného je pro okolí mnohem nižší než v ostatních stadiích onemocnění, syfilis však poškozuje jeho organismus. Latentní období končí zhruba po 10‒20 letech.
Terciární fáze: Pokud nemoc postoupí až do terciárního stadia, dochází opět k aktivním projevům. Ty zahrnují zvláště neurologické a kardiovaskulární symptomy. Typicky se objevují také gummata (červenofialová ložiska na postižených místech), způsobená zvláštním typem chronického zánětu. Mohou vředovatět, vylučovat hnis a jejich výskyt ve spojení s poškozením nervových tkání a orgánů často vyústí v psychologické problémy (poruchy řeči nebo demence).
